Tak a dnes tu máme něco pro malé sportovce! Ale ne, sportovní nadání není s tímhle míčem potřeba, je s ním totiž zábava i když jej jen kutálíte po zemi 😉

Zpívající míč je měkký, dobře se drží, nahoře má malé třásně, aby se dobře držel i jednou rukou a uvnitř má strojek, který, jak jinak dle názvu, zpívá 🙂 Takže ať už si s míčem budete posílat po zemi, kutálet jej, kopat do něj, nebo s ním dítě bude jen třášt, tak míč bude zpívat legrační písničky a hlášky o barvách, počítání a fotbalu. 

Míč je určený pro děti od 6 měsíců, takový prcek do něj bude samozřejmě jen plácat, ale reakce míče se mu bude určitě líbit 😉 Výhodou pro takového mrňouse ale určitě bude to, že míč se mu narozdíl od těch "opravdových" nikam nezakutálí 🙂

Za nás je to taková milá hračka, písničky a hlášky povzbuzují dítě k dalším pohybům s míčem, což se vždycky hodí (utahat ty malé nezbedy trochou sportu)  a přijde mi celkem bezpečný, že jej dítě nehodí nebo nekopne nějak vysoko, kde by mohlo něco rozbít 🙂

Skvělá volba zábavy nejen pro budoucí malé fotbalisty 🙂

V únoru budeme soutěžit o hračky pro ty nejmenší a máme připravené hned 3 ceny, takže šance vyhrát bude tentokrát veliká 😉

Nechala jsem se inspirovat tím, že únor je v západním světě měsícem lásky a i když Valentýna třeba neslavíte, tak téma lásky ve spojení s dětmi mi přijde prostě bezva vlastně kdykoliv 💕

Ceny máme tedy hned 3 a jsou to letošní krásné novinky od Fisher Price: 1.místo měkké naučné kostky, 2.místo naučné kartičky a 3.místo chrastítko.  Soutěž probíhá 3.-16.února 2019 a má následující pravidla:

1) dejte like tomuto článku;

2) na svůj blog vložte krátkou zprávu s příspěvkem na téma "láskyplný okamžik s miminkem", mé tipy na příspěvky jsou například: okamžik, kdy jste se do svého miminka zamilovala (klidně už v těhotenství); způsob, jakým svému dítěti lásku vyznáváte; chvíle, kdy vám miminko dává najevo svoji lásku k vám; je to jen na vás, co je pro vás ten TOP okamžik plný lásky s vaším dítětem 💕

3) označte hastagem #fisherprice_laska;

4) budu ráda, když přidáte i fotku vašeho dítka, ať víme, s kým ty láskyplné okamžiky prožíváte 😍 

V neděli 17. února 2019 vylosuji pomocí generátoru náhodných čísel vítěze postupně od 3. k 1. místu (takže nezáleží na počtu lajků u vašich příspěvků) 🍀

Moc se těším na vaše příspěvky a užívejte si únor plný lásky se svými poklady 😘 

Když pořídíte dětem tuhle hračku, asi u vás říkanky, potažmo tedy písničky, pojedou od rána do večera 😀 Aspoň u nás to tak je, jakmile si Maxim na tuhle hračku vzpomene a začne si s ní hrát, tak se s ní poměrně dlouho zabaví a nevadí mu (narozdíl od rodičů) pouštět si pořád dokolečka tu stejnou písničku 😀 

Hračka je tedy taková jakoby knížka se 3 otáčecími stránkami. Obsahuje celkem 6 písniček a k nim odpovídající ilustraci, každou na jedné straně. Doma nám tedy hrají písničky: Kočka leze dírou, Maličký pavouček, Pádluj na své loďce, Jedna dvě, Hodiny tik ťak tik a Koláčky, koláčky. Nutno říct, že písničky jsou dost chytlavé a zůstanou vám dlouho v hlavě. Takže třeba můj muž jde o půlnoci ze sprchy a najednou začne "hodiny tik ťak tik, myška je rázem v nich..." 😀

Na boku knížky jsou potom 3 tlačítka, první s písmenky, druhé s čísly a třetí s tvary. Po zmáčknutí tlačítka knížečka řekne něco z obrázku, třeba 5 myšek, dva pavoučci, kytičky, červené lodičky atd. Takže dítě může na obrázku hledat a ukazovat to, co knížečka říká. 

Písničky mohou jet ve 2 režimech hlasitosti, což regulujete vzadu vypínacím tlačítkem. Jak jsem psala už u jiné hračky, nejsem žádný hudební expert, takže kvalitu zpěvu moc neposoudím, ale mně to přijde pěkné a milé 🙂 

Osobně beru říkanky mimo jiné na cesty do auta, Maxim si může sám otáčet stránky a poslouchat písničky, tlačítka navíc blikají, takže se prostě zabaví. 

Podle mně je tahle hračka povedená, nezabere moc místa, dítěti se dobře ovládá a zatím se všem dětem v mém okolí líbila 😉

Projektor se u nás v ložnici opravdu zabydlel a pouštíme si jej každý večer, ačkoliv samotnou by mě předtím nenapadlo jej koupit. Čím mě projektor tak oslovil? Všechno vám to tedy shrnu 🙂

Projektor je vlastně taková koule na nožičkách, která promítá na strop hvězdičky a hraje melodie nebo bílý šum. Ovládá se pomocí tlačítek na zadní části, kde je 5 tlačítek pro spuštění nebo výběr melodie, bílého šumu (déšť, cikády nebo digestoř), promítání hvězdiček, svícení samotného projektoru střídajícími barvami a ovládání hlasitosti. Hlavní tlačítko na zadní straně je potom pro výběr délky režimu (10/20/30 minut) a vypnutí.

Projektor tedy může jet v režimu samotného promítání, samotného svícení barvami, samotné melodie nebo šumu, nebo v kombinaci těchto režimů, například může promítat hvězdičky a k tomu hrát melodii, to je u nás doma nejčastější 🙂

U nás doma se tedy projektor používá při uspávání hlavně jako takové malinké světýlko, abych vůbec viděla, kde to svoje miminko mám 🙂 Takže si pustíme hvězdičky a když Maximek ještě není úplně grogy, tak na ně kouká na strop a ukazuje na ně prstíkem, nebo si vezme sám projektor do rukou a promítá hvězdičky na zeď a taky sám na sebe 😀 U toho máme puštěnou většinou melodii. 

Melodie se opravdu příjemně poslouchají, já tedy nejsem žádný hudební expert, ale mně se moc líbí a usíná se u nich pěkně (dle mé vlastní u mužovi zkušenosti) 🙂 Po nastavené době se světlo a melodie sama ztiší a vypne. 

A pozor, k projektoru patří také malý motýlí kamarád, je to malý plyšový medvídek převlečený za motýlka, kterého dítě může posadit do projektoru nebo si s ním samozřejmě může také hrát 🙂 

Pro mě je tedy projektor rozhodně velmi příjemným pomocníkem při uspávání, vydává tlumené světlo, které může miminku pomoci nebát se ve tmě a rodičům pomoci zorientovat se v prostoru 😉 Melodie i šum dělají pěkný hudební podkres pro uspávání a příjemné prostředí. Projektor také může barevně svítit a při tom měnit barvy a dítě do něj může uložit ke spaní malého medvídka. To může být pěkný rituál pro dítě, že neujdříve uloží medvídka na místo, pustí projektor a samo jde spinkat 🙂

Projetor je samozřejmě vhodný již od narození a rozhodně je to podle mě i krásný dárek třeba pro miminko kamarádky 😉 

Klidné usínání a krásné sny ať už usínáte jakkoliv, vám přeje Monika a Maxim

Povánoční návrat do reality je každoročně takové nic-moc období, proto bych leden na Koníkovi ráda ještě trochu zpříjemnila soutěží s Fisher Price 💕

Cenou bude skvělá hračka od Fisher Price - magická hora, která určila i téma soutěže a to "kouzelný okamžik s dětmi" ✨ Soutěž probíhá 14.-26.ledna 2019 a má následující pravidla:

1) dejte like tomuto článku;

2) na svůj blog vložte krátkou zprávu s příspěvkem na téma "kouzelný okamžik s dětmi", může to být zážitek z Vánoc, jakýkoliv okamžik z dětství vašich ratolestí nebo třeba i chvíle z těhotenství, je to jen na vás;

3) označte hastagem #fisherprice_kouzlo;

4) pokud chcete, přidejte i fotku vašeho dítka, ať víme, kdo s vámi "kouzlí a čaruje" nezapomenutelné vzpomínky. 

V neděli 27. ledna 2019 vylosuji pomocí generátoru náhodných čísel vítěze 😉

Moc se těším na vaše příspěvky 😊

V minulém článku (můžete si přečíst ZDE) jsem nastínila základy kontaktního rodičovství a jak jsme si to zavedli u nás doma s Maximkem. Dnes bych se ráda věnovala více těm trablům v prvních měsících, které nám kontaktní přístup vnesl do života 😉

Společné spaní

Začneme tedy od podlahy, respektive od postele 🙂 Jak jsem již psala, Maximek s námi od začátku spal ve společné posteli. Prvních pár týdnů v hnízdě, potom už bez hnízda. Co se týká praktické stránky, tak dokud to byl jen nehybný uzlíček, tak to bylo velmi jednoduché, jakmile se začal trochu vrtět a zkoušet se přetočit, museli jsme zabránit možnosti pádu z postele. Bohužel postel nemáme ani na jedné straně přiraženou ke zdi, takže jsme museli zabezpečit obě strany postele. Zvolili jsme zábrany z Lidlu, které se vloží pod matraci a tím na posteli drží a jsme s nimi spokojeni. My máme sice pocit, že spíme v ohradě, ale hlavně, že dítě se nám v noci neodkulí z postele 🙂 Jinak tedy my máme postel širokou 160 cm, vždy nám to připadalo jako dost, no teď je to tak akorát, pro nás tři 😉 Ostatně, pro mě bylo díky společnému spaní velikou výhodou kojení v noci vleže, člověk se nemusí zvedat, nikam chodit, matka i miminko mohou být tak nějak v polospánku. Takže i když jsem kojila několikrát za noc, byla jsem ráno celkem odpočatá 😉

V posteli jsem v prvních týdnech a měsících trávila s Maximkem hodně času, dopoledne spal vždy na mě, ležel mi na břiše, občas se nakojil a takhle byl nejspokojenější. Já si jen ráno musela odskočit a dopředu k posteli připravit pití a nějakou sušenku, abych dopoledne neměla hlad a měla veškeré pohodlí, když jsem nechtěla malého ze sebe dávat dolů. Možná to zní tak, že mě malý nějak omezoval, ale já si to hrozně užívala, jak na mě spokojeně oddechodval. A ke všemu jsem za ty první měsíce viděla na tabletu v posteli víc seriálů, než za poslední roky dohromady. Což vlastně byla trochu trable, protože už jsem nevěděla, co sledovat 😀 Každý den jsem skoukla několik dílů seriálu, miminko bylo spokojené, já odpočatá, byla to skvělá doba 💕 Miminko si ale samozřejmě rychle a rádo zvykne na to, co je mu příjemné, a tak si Maxim zvykl, že při spánku jsem u něj. Ani spánek během dne se tedy neobešel bez mojí přítomnosti v posteli (pro mě o důvod víc, dát si také šlofíka 😉 ). Nemohla jsem tedy dobu, kdy dítě spí, využít na cokoliv jiného, přestože jako těhotné mi přišlo automatické, že v době spánku miminka může maminka doma třeba uklidit nebo pracovat. Zkoušela jsem si vzít notebook do postele a pracovat při jeho spánku, ale rušila ho nejen klávesnice, ale i touchpad (nechápu, ale je to tak 😀 ), no ještě že filmy a seriály jej neruší vůbec 🙂 Takže když jsem chtěla čas na práci, šlo to jen tehdy, když se o malého staral muž nebo babička a vlastně je to tak stále.

(Ne) odkládání miminka

Když se vrátil odpoledne muž z práce, tak jsme se s malým přesunuli na sedačku v  obýváku a čas jsme trávili všichni tři společně. Většinou jsem malého měla na kojicím polštáři u sebe, někdy si jej vzal na sebe muž, koukali jsme na filmy, povídali si, dívali se spolu nevěřícně na malého, jak je dokonalý. Maximkovi nevadil běžný hluk v domácnosti, takže muž klidně pouštěl mlýnek na kávu nebo mlel maso a vařil a malý u toho spokojeně spinkal. Jak jsem psala v minulém článku, měli jsme pro malého veliký proutěný koš, ve které jsme si původně mysleli, že bude spinkat buď u postele, nebo potom v obývacím pokoji, ale upřímně v něm byl jen po dobu štědrovečerní večeře, když mu byl týden a potom jsem jej tam odkládala, když jsem šla na WC 😀 Víc jsme koš nevyužili, protože malého jsme měli neustále u sebe. Vyslechla jsem si samozřejmě poznámky od příbuzných i známých, že si ho moc rozmazlíme a že přece může spát v tom košíku, ale víte co? Asi by tam během dne spát mohl, ale já jsem to tak nechtěla, chtěla jsem jej mít u sebe, protože jsem prostě cítila, že tak je to správné a nám oběma (vlastně všem třem) příjemné. Když usnul v mé náruči po kojení, tak mě nikdy nenapadlo, že bych jej odložila. Neměla jsem důvod. Matky více dětí možná namítnou, že to ony nemohly, že se musely starat o starší dítě a nemohly vylehávat celé dny s miminem v posteli a na sedačce... No jo, ale já prostě mohla, tak proč bych nám to nedopřála? Takže co se týče odkládání, byl prostě malý pořád u jednoho z nás a je pravdou, že si prostě zvykl na v podstatě neustálý kontakt s námi, takže jej absolutně nebavilo třeba ležet pod hrazdičkou nebo s hračkami na dece, on chtěl pořád někoho u sebe, ať mu něco povídáme, ukazujeme atd. Takže opravdu neznám situaci, že bych jej (dříve než ve 3/4 roce) položila na zem a třeba 5 minut něco dělala bez něj. Tím pádem jsem sice prvního 3/4 roku na rodičovské třeba nevařila (kdybych musela, tak bych i vařila), ale všechno ostatní jako prádlo, nádobí, trochu úklid, jsem doma dělala prostě s malým v šátku 😉 

Bojkot kočáru 

Bohužel pro babičky si ovšem Maximek nošení natolik zamiloval, že když asi ve 4.měsíci začal být zvědavý a chtěl se rozhlížet po světě, tak byl v kočáru velmi nespokojený a chtěl se jedině nosit, protože ze šátku měl výhled a dobře se mu tak venku spinkalo. Poté, co párkrát venku v kočáru plakal a uklidnil se jedině po vytažení ven, případně po navázání do šátku, jsem už ven s kočárem nechodila, nemělo to smysl a kočár stál celý měsíc zcela nevyužitý doma. Babičky to samozřejmě mrzelo, ale věděla jsem, že v této chvíli to nebudu lámat přes koleno, když malý dal jasně najevo, jak je mu dobře. A opět jsem si vyslechla, že jsem jej rozmazlila, že v kočáru brečí proto, že ví, že jej vytáhnu a dám do šátku. Což bylo podle ostatních špatně. No ale pro mě to bylo dobře, moje dítě mi dává najevo, že se mu něco nelíbí a já mu mohu velmi jednoduše vyhovět a vyjít vstříc, když jej budu mít u sebe v šátku. Přece, když má dospělý dvě možnosti a jedna z nich je mu příjemnější nebo pohodlnější, tak kterou si vybere? Vždyť je to krásné, že miminko si tak zamiluje těsný kontakt s rodičem, že jej vyžaduje. A mně to vyhovovalo, moc jsem si užívala procházky venku, bylo jaro, malý v šátku, já v batůžku vše potřebné s sebou, procházkou jsem to vzala třeba přes kavárnu pro smoothie, na čerstvém vzduchu jsem nachodila každý den několik kilometrů a postupně tak mimo jiné shazovala poporodní kila 😉 

Takže stručně a jasně, dítě mělo v podstatě bojkot kočáru, což byla pro někoho potíž, ale nám to v běžném provozu nijak nebránilo. A představte si, že po několika týdnech se to zlepšilo, hlavně, když si byl malý jistý na břiše, my na podvozek dali sportovní část kočáru (do úplného lehu) a začali jsme zase jezdit i s kočárem, kde malý ležel na bříšku, střechu jsme odhrnuli a on tak mohl zase zvesela koukat na svět 😉 Chtělo to prostě jen nějaký čas a přizpůsobit jízdu v kočáru tak, aby to miminku vyhovovalo. 

Kojení na veřejnosti 

Posledním problémem prvních měsíců, který ale já sama v sobě velmi rychle překonala, bylo kojení před lidmi. Nejsem ani typ, který by se v létě opaloval nahoře bez, natož vytahovat prsa někde v kavárně? Ale víte co, tak jako všechno ostatní s miminkem, mi i tohle přišlo zcela automatické. Buď bych totiž musela plánovat procházky a posezení v kavárnách mezi kojením, ale někdy se kojil znovu po půl hodině, jindy po dvou hodinách, těžko odhadnout dopředu, nebo bych seděla zavřená doma, abych náhodou nemusela kojit venku. A tak to přišlo samo ruku v ruce s tím, že jsme s mužem dál fungovali hodně jako dřív, chodili na kafíčka, na výlety, na večeře, nebo třeba i na běžecké závody (jako podpůrný tým samozřejmě 🙂 ). Jasně, že jsem se snažila kojit decentně a nevystavovat se zbytečně před lidmi, otočit se, nosit na kojení vhodné oblečení atd. No ale prostě z mého pohledu to nakonec nebyl vůbec takový problém, jak jsem čekala. Malý dostal najíst kdykoliv chtěl a já mohla klidně tzv. mezi lidi 🙂

Je dost možné, že by malý vyžadoval tolik společnosti a kontaktu i bez našeho kontaktního přístupu, každopádně tímto způsobem mu jeho potřebu prostě naplňujeme a jsme spokojení všichni. Ostatně, možná je dobře, že nám tak vyplňuje všechen čas, protože tím, že mě trochu brzdí v práci, si aspoň naplno užívám mateřství 💕 (koneckonců i tu práci, když už na ni mám opravdu čas) 😉 No a sice nemám čas na svoji běžnou práci, jak jsem si představovala, ale náhoda mi do cesty přivedla Modrého koníka a momentálně i ambasadorování pro #fisherprice, takže je to v rovnováze a já si užívám jak život rodičovský, tak i tenhle "mini"pracovní 😊

Tuhle malou žirafku Maximek využil hlavně venku v kočárku, protože doma pouštíme před spaním projektor i s hvězdičkami, ale rozhodně žirafku nepodceňujeme, má toho hodně co nabídnout 😉

Žirafka je určená k usínání a aby prcka uspala, umí přehrát 10 melodií a 3 druhy bílého šumu (prales, vlny a déšť). Můžete zvolit hlasitost a vybraný zvuk hraje 20 minut.

Ovládání žirafky je tlačítky na spodu, takže stačí zapnout, postavit na skříňku, položit do postele nebo třeba připnout očkem na kočárek a mrňous může usínat u příjemných zvuků. 

A to je vlastně všechno. Žirafka je opravdu jednoduchá, ale mně se moc líbí, doporučuji ji třeba jako první dárek pro miminko v rodině 😉 Kdybych před rokem znala žirafku, neměli bychom doma si 6x dražšího plyšáka s bílým šumem, který Maximka nechává totálně chladným 😀 

Nerada o sobě říkám, že jsem "kontaktní rodič" nebo že "vyznáváme kontaktní rodičovství" a to zejména proto, že jsem tím okamžitě vložena do škatulky tzv. ekobioezomatky, v horším případě ekobioezokozy. Ovšem pojem kontaktní rodičovství je zaveden proto, aby jednoduše shrnul tento přístup k výchově, který v sobě spojuje několik základních prostředků výchovy, proto tento pojem i já, alespoň zde, budu používat.

Pro úplnost, těmi základními prostředky kontaktního rodičovství jsou: bonding po porodu, kojení, nošení dětí, společné spaní, důvěra v pláč dítěte a vyvážený rodinný život včetně vymezování hranic. Něco je celkem jasné a obecně známé, zejména první čtyři body, naopak důvěra v pláč a vymezování hranic už tak jasné nejsou. Každopádně z tohoto výčtu je myslím celkem jasné, že pokud proti tomuto postavíme opačný přístup, což je například umělá výživa a samostatné spaní dítěte, kontaktní rodičovství je celkem náročná disciplína, vyžadující hodně času s dítětem, takže vlastně skoro pořád kontakt s dítětem, z toho také ten název KONTAKTNÍ rodičovství a už jsme všichni "doma", že 😉 . Ráda bych ještě dodala, že se nechci dotknout těch, kteří z rozličných důvodů dávají dětem umělé mléko (za chvíli se dočtete, že i my museli koupit balení umělé výživy) a dítě od začátku nebo po pár týdnech umístí do vlastní postýlky, jen my jsme se prostě rozhodli jít touto cestou a to zde popisuji 💕 .

Proč se rozhodnout pro kontaktní rodičovství a jak to (dle prokontaktní literatury) pozitivně ovlivní vás i dítě, to si můžete nastudovat v odborných článcích, knihách (např. Kontaktní rodičovství od manželů Searsových) a diskuzích. A pokud se k tomuto stylu výchovy ať už cíleně či náhodou rozhodnete, tak bych vám ráda poodkryla, že jsou s tím spojené i určité trable. Berte samozřejmě v potaz, že takto to bylo v našem konkrétním případě s naším konkrétním dítětem, děti jsou různé a u jiných to může být docela jinak (třeba i bez trablů nebo naopak mnohem problematičtější) 😉 

Našemu synovi je čerstvě rok a po celou dobu tedy praktikujeme kontaktní rodičovství, protože nám to prostě nějak dává smysl a rozhodli jsme se tak již před jeho narozením. Jeho narození nebylo nijak zvláštní (tedy pro nás bylo samozřejmě nezapomenutelným okamžikem ❤️ ), možná až na to, že jsem rodila se soukromou porodní asistentkou (dále PA). Díky rozhodnutí mít svoji PA jsem mohla při porodu zůstat poměrně dlouho doma v klidu známého prostředí, kde mne PA kontrolovala a pomáhala mi. Do porodnice jsme tedy jeli, až když jsem byla otevřená na 7 cm a Maxim přišel na svět asi po 2 hodinách v porodnici. Nerušený bonding byl samozřejmě s PA předem domluvený a přestože malému trvalo déle, než se nadechl, protože měl pupečník omotaný okolo krku (což je poměrně běžné), tak byl okamžitě po porodu přiložen na můj hrudník a užili jsme si nerušený bonding a první vyšetření miminka proběhlo na mém těle. Náš syn byl kromě rychlé kontroly lékaře po bondingu, kam s ním šel můj muž (a v podstatě tam malého pouze zvážili, protože jsme nechtěli injekční podání vitamínu K ani koupání), od první chvíle v porodnici neustále se mnou. Měla jsem štěstí, že byl volný nadstandardní pokoj, o který jsem stála, takže jsem měla na pokoji klid a hlavně tam s námi byl i můj muž. Přestože jsme měli na pokoji klasický "vozíček" na miminko, již první noc mi došlo, že mi to vůbec nevyhovuje a malého jsem měla u sebe v posteli buď já, nebo můj muž, který spal na druhé posteli. 

Před porodem jsem zvažovala, že bude malý prvních pár týdnů spát v proutěném koši vedle naší postele, kam šel naistalovat i monitor dechu, ale první noci v porodnici rozhodly o tom, že od příjezdu z porodnice spí malý s námi ve společné posteli. S tím byla spojena snad jen maličká trable, že se muž bál, že malého v noci zalehne, to ale elegantně v prvních týdnech vyřešilo hnízdo položené mezi námi, jehož okraj byl takový mantinel a klidně tak spal nejen malý, ale i muž. 

Každopádně sdílení postele pro nás byla nezbytnost už v prvních dnech nejen z přesvědčení, ale také kvůli dalšímu prostředku kontaktního rodičovtsví a to kojení. Po porodu jsem totiž neměla vůbec mléko. Jakože vůbec nic, ani kolostrum. Když jsem malého v porodnici musela začít vážit před a po kojení, tak byl rozdíl vždy nula. Takže z porodnice jsme po 3 dnech mířili cestou domů nejdřív do lékárny pro umělé mléko, protože naše miminko bylo plně krmené umělým mlékem. Jako spousta jiných čerstvých maminek jsem si v této situaci přišla v podstatě neschopná, že nedokáži dítěti dát to nejzákladnější, tedy mateřské mléko. Radila jsem se se svojí PA, googlila články a diskuze, už v porodnici jsem začala užívat homeopatika pro podporu kojení a pít čaje pro kojící matky. Čemu jsem ale instinktivně věřila nejvíce a také tomu přikládám největší zásluhu o moji schopnost kojit, bylo tulení s miminkem kůže na kůži. První dny doma jsme tedy s malým byli zalezlí společně v posteli a neustále se tulili a dotýkali. Ač z počátku boj o mléko vypadal beznadějně, tak 6.den po porodu se vytvořilo kolostrum a 7.den konečně mléko. Za další 3 dny jsme definitivně opustili umělou výživu a miminko bylo od této chvíle pouze kojené. Já si díky této zkušenosti o to víc uvědomovala sílu doteku a blízkosti mezi maminkou a miminkem 💕 . 

Ostatně, co největší blízkost jsem již před porodem plánovala s miminkem udržovat díky nošení a poprvé jsem malého nosila týden po porodu. Byl to úžasný pocit, jak byl u mne zachumlaný, mohla jsem jej cítit, hladit, ale přitom si třeba připravit svačinu nebo pověsit prádlo. V prvních týdnech jsem používala předvázaný elastický šátek a když byl Maximkovi měsíc, zkusila jsem poprvé klasický šátek a od té doby nosila jen v něm, zatímco muž nosil raději dál v předvázaném elastiku. 

Co se týče důvěry v pláč našeho dítěte, neměli jsme v prvních měsících ani moc možností si tuto důvěru vyzkoušet, protože naše miminko nemělo moc důvodů k pláči. Tedy v prvních týdnech se mu nelíbilo převlékání, takže když poplakával při oblékání, byl nám důvod jasný a celkem jsme mu věřili, že ho to rozčiluje. A pláč z hladu jsme v podstatě také nezažili, protože to, že má hlad, dával v prvních týdnech najevo cucáním pěstičky a protože jsem kojila kdykoliv chtěl, tak neměl skoro nikdy takový hlad, aby kvůli tomu plakal. 

Toto byly tedy naše začátky nejen s rodičovstvím obecně, ale zejména s aspekty rodičovství kontaktního. Jak se to všechno vyvíjelo dál a kde se projevily ty trable z nadpisu článku, se dozvíte v dalším článku 😉

Tak máme za sebou první dětskou oslavu narozenin, Maximek už má rok, neuvěřitelně to uteklo! Ale rozhodně to byl důvod k oslavě, protože ten rok byl plný radosti, úžasných zážitků a nové lásky. Pojali jsme to celkem ve velkém, protože i já a můj muž máme narozeniny v prosinci (kdyby nebyl Maxim nedochvilný po rodičích a narodil se v termínu, měli bychom to pěkně muž 4., Maxim 14. a já 24. ale Maxim ty čtyřky narušil a je 16. 😉 ). Každopádně, oslavu jsme sice měli v kavárně, protože k nám do obýváku by se 30 hostů nevešlo, ale připravovali jsme sami pohoštění, tak tady je pár tipů, které třeba využijete i vy 🙂

Ozdoby pohoštění - připadá mi to až moc triviální, ale přeci jen 🙂 Našla jsem si na internetu volně ke stažení pěkné ilustrace, ty jsem pomocí raznice vyřízla z tvrdého papíru a tavnou pistolí nalepila na párátka, špejle a papírová brčka. Stejnou ilustraci jsem ve větším připravila i jako ozdobu na dort 🙂  Nápis na dort je ještě triviálnější, z barevného papíru jsem vystřihla malé vlaječky a fixem na ně napsala písmenka. Vlaječky jsem nahoře ohnula a přilepila k provázku. Na dort jsem měla připravené 2 papírová brčka, do kterých jsem vyrazila díru a do té potom provázek provlékla a přivázala. Brčka jdou do dortu snadno zapíchnout a je to 🙂

Co upéct a připravit - nekonečné téma přípravy každé oslavy a večírku u mně jednoznačně vyhrává listové těsto, jsem opravdu vděčná tomu, kdo jej vynalezl 🙂 Takže za sebe i spokojené hosty doporučuji upéct slané koláče z listového těsta.

Základ je listové těsto, dávám do koláčové formy vyložené pečícím papírem (potom se dá na pečícím papíru nakrájené i podávat 😉 ) a vejce se smetanou (dávám 4 vejce a 250 ml smetany na jeden koláč). Další náplň dle fantazie, já jsem tentokrát volila tyto 3 kombinace:

• kozí sýr, cherry rajčata a jarní cibulka,
• cibule, slanina, žampiony (předem osmahnuté v pánvi), gouda,
• špenát, nastrouhaný česnek, gorgonzola (špenát jsem dala listový mražený),

náplň stačí rozprostřít na těsto, osolit, opepřit a zalít vejci se smetanou. Peču v troubě cca 30 minut na 180°. Koláče jsou skvělé i studené, dají se upéct den předem, takže v den oslavy už žádné pečení a sledování hodinek u trouby 🙂

Chybět nesměly ani jednohubky a protože můj muž je momentálně na nizkosacharidové vlně, tak jsme je připravili bez pečiva, ale stačí nakrájet bagetu jako spodní vrstvu nebo nabídnout pouze na kolečka v míse k přikusování a máte to vyřešené vlastně klasicky 🙂

Takže opět jsme připravili 3 varianty a to tak, že jsme si suroviny nakrájeli na kolečka nebo kostičky a napichovali na párátka:

• šunka, cherry rajčátko, kostka goudy (to mohou i starší děti 😉 ),
• oliva, sušené rajče, salám (my volili španělský fuet),
• klobása, naložená okurka, sýr.

Pro děti jsme ještě připravili ovocné špízy, my jsme volili ananas, pomeranč a hrozny 🙂  Tady je to samozřejmě zcela na vás, případně chuti dětí, s tímto mohou bez problémů děti při přípravě i pomáhat 😉

Na fotkách jsou vidět ještě klasické slané tyčinky z listového těsta ze zbytků těsta, přece to nevyhodíme, že 😀 

No a samozřejmě zlatý hřeb pohoštění na narozeninové oslavě musí být dort. Maximek slavil svůj první rok, takže mu zatím hodně hlídáme cukr a ke všemu kvůli ekzému nesmí mléčné výrobky, tudíž vymyslet dort byl celkem "oříšek". Nakonec jsem zkombinovala několik různých receptů a tohle je výsledek - dort s lesním ovocem z banánových placiček s krémem z kokosového mléka.

Pokud by vás zajímal recept na dort, sepsala jsem to zvlášť a najdete jej TADY. A ještě vám prozradím tip na podložku pod dort, což jsem nějak zapomněla řešit předem, ale naštěstí mě napadlo, že mám doma tuhle podložku nebo prostírání či co je z Pepca, stálo to asi 40 korun a vypadalo to parádně 🙂

Sladké pohoštění jsme kromě dortu neřešili, tedy měli jsme pro děti ještě perníčky z datlové hmoty, ale asi si radši dávali čerstvé ovoce. Myslím, že to ukusování ze špejlí se zvířátky je bavilo víc než celé ovoce, ale hlavně že baštili, že 🙂 

Tak to byly moje tipy k pohoštění a dekoracím na oslavu. Samozřejmě jsme prostor klasicky ozdobili balónky, měli jsme balónkový nápis MAXIM a velikou balónkovou jedničku.

Zábava pro děti - na zabavení dětí jsme vytiskli na jednotlivé papíry omalovánky a za pár kaček koupili v Pepcu voskovky. Úspěch měli také "tetovací" gelové fixy pro děti, které někde koupila Maximkova babička, byly k nim i šablony, takže děti zkoušeli šablony a využili fixy hlavně na ruce, tak snad to šlo dobře umýt, nikdo z rodičů si naštěstí nestěžoval 😀

Maxim dostal k narozeninám duhovou houpačku, ale byl celý paf ze všech hostů, takže ji moc neotestoval, každopádně ji měli děti také k dispozici 🙂 

Jo a ještě se dětem líbily frkačky, ty měli za pár korun v prodejně Tiger.

Tak to byla naše oslava a naše tipy, ať už připravujete oslavu kdekoliv a k jakékoliv příležitosti, užijde si hodně zábavy, moc se nestresujte a taky aspoň chvílemi foťte, ať mají děti zdokumentováno, jako měli parádní oslavu 🙂

Doma měl potom Maximek možnost naložit s kusem dortu podle svého uvážení a to pro něj byl snad největší dárek 😀