Nejen trable s kontaktním rodičovstvím - 1.část "jak jsme si to zavedli doma"
Nerada o sobě říkám, že jsem "kontaktní rodič" nebo že "vyznáváme kontaktní rodičovství" a to zejména proto, že jsem tím okamžitě vložena do škatulky tzv. ekobioezomatky, v horším případě ekobioezokozy. Ovšem pojem kontaktní rodičovství je zaveden proto, aby jednoduše shrnul tento přístup k výchově, který v sobě spojuje několik základních prostředků výchovy, proto tento pojem i já, alespoň zde, budu používat.
Pro úplnost, těmi základními prostředky kontaktního rodičovství jsou: bonding po porodu, kojení, nošení dětí, společné spaní, důvěra v pláč dítěte a vyvážený rodinný život včetně vymezování hranic. Něco je celkem jasné a obecně známé, zejména první čtyři body, naopak důvěra v pláč a vymezování hranic už tak jasné nejsou. Každopádně z tohoto výčtu je myslím celkem jasné, že pokud proti tomuto postavíme opačný přístup, což je například umělá výživa a samostatné spaní dítěte, kontaktní rodičovství je celkem náročná disciplína, vyžadující hodně času s dítětem, takže vlastně skoro pořád kontakt s dítětem, z toho také ten název KONTAKTNÍ rodičovství a už jsme všichni "doma", že 😉 . Ráda bych ještě dodala, že se nechci dotknout těch, kteří z rozličných důvodů dávají dětem umělé mléko (za chvíli se dočtete, že i my museli koupit balení umělé výživy) a dítě od začátku nebo po pár týdnech umístí do vlastní postýlky, jen my jsme se prostě rozhodli jít touto cestou a to zde popisuji 💕 .
Proč se rozhodnout pro kontaktní rodičovství a jak to (dle prokontaktní literatury) pozitivně ovlivní vás i dítě, to si můžete nastudovat v odborných článcích, knihách (např. Kontaktní rodičovství od manželů Searsových) a diskuzích. A pokud se k tomuto stylu výchovy ať už cíleně či náhodou rozhodnete, tak bych vám ráda poodkryla, že jsou s tím spojené i určité trable. Berte samozřejmě v potaz, že takto to bylo v našem konkrétním případě s naším konkrétním dítětem, děti jsou různé a u jiných to může být docela jinak (třeba i bez trablů nebo naopak mnohem problematičtější) 😉
Našemu synovi je čerstvě rok a po celou dobu tedy praktikujeme kontaktní rodičovství, protože nám to prostě nějak dává smysl a rozhodli jsme se tak již před jeho narozením. Jeho narození nebylo nijak zvláštní (tedy pro nás bylo samozřejmě nezapomenutelným okamžikem ❤️ ), možná až na to, že jsem rodila se soukromou porodní asistentkou (dále PA). Díky rozhodnutí mít svoji PA jsem mohla při porodu zůstat poměrně dlouho doma v klidu známého prostředí, kde mne PA kontrolovala a pomáhala mi. Do porodnice jsme tedy jeli, až když jsem byla otevřená na 7 cm a Maxim přišel na svět asi po 2 hodinách v porodnici. Nerušený bonding byl samozřejmě s PA předem domluvený a přestože malému trvalo déle, než se nadechl, protože měl pupečník omotaný okolo krku (což je poměrně běžné), tak byl okamžitě po porodu přiložen na můj hrudník a užili jsme si nerušený bonding a první vyšetření miminka proběhlo na mém těle. Náš syn byl kromě rychlé kontroly lékaře po bondingu, kam s ním šel můj muž (a v podstatě tam malého pouze zvážili, protože jsme nechtěli injekční podání vitamínu K ani koupání), od první chvíle v porodnici neustále se mnou. Měla jsem štěstí, že byl volný nadstandardní pokoj, o který jsem stála, takže jsem měla na pokoji klid a hlavně tam s námi byl i můj muž. Přestože jsme měli na pokoji klasický "vozíček" na miminko, již první noc mi došlo, že mi to vůbec nevyhovuje a malého jsem měla u sebe v posteli buď já, nebo můj muž, který spal na druhé posteli.
Před porodem jsem zvažovala, že bude malý prvních pár týdnů spát v proutěném koši vedle naší postele, kam šel naistalovat i monitor dechu, ale první noci v porodnici rozhodly o tom, že od příjezdu z porodnice spí malý s námi ve společné posteli. S tím byla spojena snad jen maličká trable, že se muž bál, že malého v noci zalehne, to ale elegantně v prvních týdnech vyřešilo hnízdo položené mezi námi, jehož okraj byl takový mantinel a klidně tak spal nejen malý, ale i muž.
Každopádně sdílení postele pro nás byla nezbytnost už v prvních dnech nejen z přesvědčení, ale také kvůli dalšímu prostředku kontaktního rodičovtsví a to kojení. Po porodu jsem totiž neměla vůbec mléko. Jakože vůbec nic, ani kolostrum. Když jsem malého v porodnici musela začít vážit před a po kojení, tak byl rozdíl vždy nula. Takže z porodnice jsme po 3 dnech mířili cestou domů nejdřív do lékárny pro umělé mléko, protože naše miminko bylo plně krmené umělým mlékem. Jako spousta jiných čerstvých maminek jsem si v této situaci přišla v podstatě neschopná, že nedokáži dítěti dát to nejzákladnější, tedy mateřské mléko. Radila jsem se se svojí PA, googlila články a diskuze, už v porodnici jsem začala užívat homeopatika pro podporu kojení a pít čaje pro kojící matky. Čemu jsem ale instinktivně věřila nejvíce a také tomu přikládám největší zásluhu o moji schopnost kojit, bylo tulení s miminkem kůže na kůži. První dny doma jsme tedy s malým byli zalezlí společně v posteli a neustále se tulili a dotýkali. Ač z počátku boj o mléko vypadal beznadějně, tak 6.den po porodu se vytvořilo kolostrum a 7.den konečně mléko. Za další 3 dny jsme definitivně opustili umělou výživu a miminko bylo od této chvíle pouze kojené. Já si díky této zkušenosti o to víc uvědomovala sílu doteku a blízkosti mezi maminkou a miminkem 💕 .
Ostatně, co největší blízkost jsem již před porodem plánovala s miminkem udržovat díky nošení a poprvé jsem malého nosila týden po porodu. Byl to úžasný pocit, jak byl u mne zachumlaný, mohla jsem jej cítit, hladit, ale přitom si třeba připravit svačinu nebo pověsit prádlo. V prvních týdnech jsem používala předvázaný elastický šátek a když byl Maximkovi měsíc, zkusila jsem poprvé klasický šátek a od té doby nosila jen v něm, zatímco muž nosil raději dál v předvázaném elastiku.
Co se týče důvěry v pláč našeho dítěte, neměli jsme v prvních měsících ani moc možností si tuto důvěru vyzkoušet, protože naše miminko nemělo moc důvodů k pláči. Tedy v prvních týdnech se mu nelíbilo převlékání, takže když poplakával při oblékání, byl nám důvod jasný a celkem jsme mu věřili, že ho to rozčiluje. A pláč z hladu jsme v podstatě také nezažili, protože to, že má hlad, dával v prvních týdnech najevo cucáním pěstičky a protože jsem kojila kdykoliv chtěl, tak neměl skoro nikdy takový hlad, aby kvůli tomu plakal.
Toto byly tedy naše začátky nejen s rodičovstvím obecně, ale zejména s aspekty rodičovství kontaktního. Jak se to všechno vyvíjelo dál a kde se projevily ty trable z nadpisu článku, se dozvíte v dalším článku 😉
Doporučujeme
@stefanovamarket ano, to je taky důležité, nedat na řeči ostatních o rozmazlení a pletení biče... 😉 Tak ať se máte s malou pořád tak krásně opravdu to strašně utíká ❤️
Je to krasné, ale ne vždy aplikovatelné...malý spaval s námi v posteli a budil se.daleko víc, jak v postýlce vedle..o nošení neprojevoval zájem ani jako miminko, naopak se neustale kroutil. A i teď si většinu dne raději hraje sám a když se chceme potulit, tak odleze jinam😂
Kontaktní rodičovství u nás 😁Tobik je vyloženě nosici a chovaci miminko...kde se mu dobře spí, tak je u nás v posteli kam si ho prakticky dávám od cca týdne jeho věku..
Dokonce jsme kvůli němu i pořizovali nosíci šátek.
@tereza2008 věřím, už jsem o pár takových "exemplářích" slyšela 😁 Myšlenka, která stojí nad vším a nad jakýmkoliv teoretickým přístupem, je pro mě spokojené dítě, když ho znáš a umožníš mu to, co chce, tak je to prostě pro vás ta správná cesta, i když třeba ne kontaktní ❤️
@monny3 jo osobnost je silnější..ja prý byla stejná😀 ale občas ni to chybí, že to není tulivec...zalezu s ním do postele, ale většinou se otočí na druhou stranu😀
Jak píšeš nejdůležitější je spokojeně dítě. První syn spal 20.měsíců sam v postýlce a usinal si sam s ukolebavkou, potom chtěl spat s námi a ještě i ted v 6.letech chodí spat k nám, syna jsem bohužel nekojila. Druhy syn kojeny 8.mesicu a spaní v noci je napůl- pul noci u nás pul ve své postýlce. První syn je téměř cely po mě ale víc tíhne k manželovi a druhy syn to má naopak tak si to užívám. Reagují na potřebu deti jak to chtějí, potrebuji a jak jim to vyhovuje 🙂
Bonding bohužel u nás nemohl být jelikož jsem měla oba porody velmi komplikované zakončené sekci, ale o to víc jsem si kluky užívala potom a oni nás. Starší se hodne mazli, chodí spat k nám, je to náš maly tuleň (=rád se tulí). Tohle je kontaktní rodičovství podle nás a podle me to skvělý ze si to kazdy uděláme podle sebe jak to jako rodiče cítíme 🙂🥰
@pajuska_hajkova přesně tak, máte to nastavené na míru vaší rodině, to je důležité 💕 Často ale vidím, jak jsou maminky zmatené z knih, rad babiček nebo kamarádek a i když sama maminka má třeba pocit, že by měla dítě mít v náručí, raději ho položí a nechá vybrečet, protože ji varovali, že jinak bude mít rozmazlené dítě... No chápeš 😉
@monny3 znám to naprosto přesně- tchýně mi takhle skvěle rádi neustále. Měli jsme trochu náročné období kdy chtěl být syn jen u mě takže jsem si neuděla pomalu ani čaj s tahle žena mi poradila at ho zavru do ohradky. Ohradku jsme zrušili, stejne jsme tam jen uklizeli hračky a už je klid. Ted mi zase rádi at ho dam do postele ze to tam vydrzi 🤦🏻♀️ Ona sama třeba deti kojila jen 3.mesice protože na to pak neměla čas 😱🤦🏻♀️ O řečech nech ho vybrecet, to si zvykne, bude rozmazleny apod. ani netřeba mluvit .... 🤦🏻♀️
@monny3 u nás se třeba vsichni hodne diví proc nechavame syna ještě v šesti letech spat s námi resp. nechat ho ze k nám chodí. No řeknu jim na to ze do 15 k nám chodit nebude, deti jsou malé jen jednou a nic nejde vrátit zpět. Co nastoupil do školy už skoro nechodí a i kdyz nás to predtim kolikrat stvalo (kopal nás apod) bylo nám tam smutno tak tam ted mame druhého a občas oba najednou 🤦🏻♀️😂
Zajímalo by mě, jestli má někdo zkušenosti s kontaktním rodičovstvím v letních vedrech. Syn se narodil do červencových třicítek, bydleli jsme tehdy v garsonce orientované na jihozápad, takže od odpoledne až do pozdního večera tam slunce peklo fakt kvalitně a nebyla možnost jít do jiné, chladnější místnosti. Upřimně, sama bych se nejraději bývala svlékla i z kůže, abych se trochu ochladila, natož mít na sobě mimino, které se snad potilo ještě víc než já. Od začátku nesnášel jakékoliv omezování v pohybu, nechtěl být v nosítku, zavinovačce, ani ležet ani na mně, jedině napříč přes břicho (hlava u jedné mé kyčle, nohy u druhé). Anebo se nechal nosit na rukou (a to hodně často, bolely mě šíleně). V kočárku mu bylo dobře, dokud se jelo, jakmile jsem zastavila, následoval řev. Od začátku spal ve své postýlce, cca 5 měsíců s námi v jedné místnosti a pak dostal svůj pokojíček ve větším bytě, kam jsme se přestěhovali. Kojení jsem vždycky řešila vsedě, buď na gauči nebo v křesle, podle toho, co bylo k dispozici. Obdivuji všechny maminky kojící vleže, protože jsem si nikdy nebyla schopna najít pohodlnou pozici - "krátká" prsa? Nejhorší byly asi koliky, které trvaly cca 8 měsíců a nic na ně nezabíralo (anebo jsem to dělala špatně). Paradoxně se zažívání zlepšilo až poté, co jsem ho postupně převedla z MM na UM (kojila jsem 9 měsíců, pak jsem toho už začala mít dost, takže jsem přistoupila k tomuto kroku, odstav proběhl bez problémů). Tak to mám asi jinak než většina žen, co tady čtu. Každopádně svého postupu nelituji, prostě jsem to dělala tak, jak mi vyhovovalo. Kojení bylo kvůli neustálému vstávání sice náročnější, ale vyřvat jsem ho nikdy nenechala. I teď když pláče, přijdu vždy za ním a rychle se uklidní. Taky jsem zavedla ty zatracované intervaly, protože hodně ublinkával (cca do 11ti měsíců) a neviděla jsem smysl dávat mu po půl hodině při pláči další mléko, když se předtím přepil a část vyblinkal. A ty různé rady beru s rezervou, hlavně starší generace byla prostě zvyklá na něco jiného.
@blackhole ja mam poslední dceru narozenou teď v červenci,v těch pekelnych vedrech😊,druhou na kraji září a syn je květnový. Konkrétně květen 2003,kdy bylo podobné peklo jako teď v létě. A šlo to. Chtěli být u mě a vedro prostě neresili😊
@blackhole tak našemu malému je rok, takže jsme samozřejmě "prokontaktovali" i to šílené vedro v létě v bytě bez Klímy na jihovýchod, nosila jsem i tak, chodili jsme ven hlavně k večeru, stejně jako lidé s kočárky. V Africe mají taky vedro a nosí a kojí pořád 😉 Náš malý třeba zavinovačku nesnášel, ruce už v porodnici vytahoval ven, ale nošení miloval od první chvíle. Jak jsem psala, každé dítě je jiné, hlavně to nedělat na sílu, ale s cílem spokojeného miminka 💕
Já mám malého narozeného v 36tt a jednou při krmení přestal dýchat. Malým strach ho mít na noc u sebe v posteli z důvodu sids. Vy jste se toho nikdo nebál?
@rosalline maly byl dost nemocny s dychacima cestama odmalicka a kdyz mel horsi noc a dusil se nebo sypal, vzdy byl s nama v posteli. Naopak jsem byla klidnejsi a stejne ho v polospanku vnimala🙂
@rosalline dcera prvni den po prijezdu z porodnice taky prestavala dychat (ty miminka to tak maji-nedovivinuta nervova soustava) a je narozena 40+0 .. a spala od prvniho dne v porodnici se mnou a prave, ze kdyz me ona slysela, tak se dechem jakoby napoji na me a dycha podle me... a prave jsem ji i kontrolovala, kdyz byla u me... proste matersky instinkt-to proste clovek slysi...
@rosalline to je samozřejmě na tobě a na tom, jak to cítíš, někdo je klidnější s monitorem dechu (mimochodem jsou i minimonitory k připevnění na plenku), nikdo ti samozřejmě nezaručí, že při spaní ve společné posteli se nic nestane. Podle prokontaktní literatury je to opravdu tak, že by dítě mělo lépe dýchat, protože vedle sebe slyší dech maminky (i když se zapomene nadechnout, tak dech maminky mu to připomene). A já se opravdu trochu probudím, jakmile se něco s malým děje, když si jako miminko cumlal ručičku atd. Ale na druhou stranu některá maminka může být hodně unavená a tak snadno se neprobudí, prostě únava přebije ten instinkt. Takže já osobně jsem se nebála, monitor jsme měli jen v porodnici a takto společně, když byl malý bezprostředně u mě, jsem byla klidnější 😉
@monny3 V nemcine se rika "na potreby orientovany pristup," coz se mi libi vic jak kontaktni rodicovstvi 🙂
@rosalline nebala jsem se. V Nemecku se doporucuju i nedonosence mit u sebe, prave kvuli tomu, ze se "napoji" na dech matky a nezapomene dychat. Je to instinkt. A dalsi instinkt je, ze kdyz lehnes, sebeunavenejsi, na neco pevneho, ze se zas odvalis.
Mne uz prvni dite pred 8 lety dala do postele sestricka v porodnici, abych po cisari nemusela vstavat. Zvedla bocnici, dala na ni takovy plochy polstar a vyrizeno. Druhe miminko jsem si tak vyzadala sama a bez mrknuti oka mi bylo vyhoveno. K treti dceri mi dali dokonce takovy ten co-sleeper, ale stejne jsem ji mela tesne u sebe. A jeste mi to kazda sestricka pochvalila, ze je to dobry pro tvorbu mleka.
@monny3 tak ale to mu bylo půl roku a předpokládám, že na nošení už byl zvyklý, nebo ne? Mně to v létě s novorozencem přišlo fakt pekelný, bála jsem se, aby to vůbec přežil. Myslím, že v Africe jsou na ty vedra z evolučního hlediska adaptováni lépe než my, protože to tam mají pořád. A věř mi, že když máš možnost jít byť jen do jedné další místnosti, je to proti jednopokojáku diametrální rozdíl.
@tereza2008
@bajiik
@monny3
@mmmk no díky...že mě takhle uklidňujete, malému jsou nyní 4 měsíce. Bohužel jsem četla, že je to 50/50, kdy to miminko potká v posteli rodičů nebo v postýlce. Já budu klidnější, když je přes noc v postýlce...ale ráno už si ho beru k sobě. Jsem zastánce společného spaní a je to určitě top, kojit a mít své miminko u sebe, ale obavy mi to nedovolí. Hrozně mě to mrzí, protože ta společná rána patří opravdu k nejkrásnějším momentům,a než jsem si přečetla pár statistik a příběhů takto tragédií postižených rodičů, jsem si taky plánovala, že koupíme velkou postel pro nás a pro děti...
@blackhole tak s životem v garsonce nemám zkušenosti, to nepopírám a ano, můj malý už byl na nošení zvyklý, ale je plno jiných miminek narozených v létě, která se nosí 🙂 Ale určitě je to i o přístupu maminky, když pro tebe to bylo nepředstavitelné, tak se to tak možná jevilo i malému, hodně se ty pocity přenášejí, to nemyslím nijak zle vůči tobě, ta vedra byla fakt šílená, to si vzpomínám 😉 A některá miminka se potřebují při nošení kojit, jinak se jim to také nelíbí... Ale tak to už je stejně minulost, teď už máš doma půlroční zlato ❤
@rosalline Vis, na nas poustela hruzu v tomto smeru jen sestra u pediatra. Nam na skoleni pro poradkyne pro noseni deti rikali, ze Japonsko ma trvale velice nizke procento pripadu SIDS. Tam spi deti s rodici na jednom futonu, v malo vytopene mistnosti, jen s tenkou dekou. Fakt bych se toho nebala. Pripadne bych koupila monitor na plenku.
Super, že jsi vytrvala s tím kojením🙂
@monny3 jo to mě děsně rozčiluje. "Máte ho rozmazlenýho," a podobný řeči!!! Nechápu matky, které se na mateřské flakaj u internetu nebo na Facebooku sdílej kraviny (Fb naštěstí a díky bohu nemám) a mimi jim doma brečí! Dle mého je žena na mateřské, aby se dítěti věnovala 😍🚼
@blackhole S tím vedrem to je přesné, taky by mě zajímalo jak to kdo řeší, letos vedra 35 ve stínu květen-září a dá se to čekat i další roky, u nás v podkroví 29 stupňů, dcera se přehřívala i tak natož v nosítku, tam jen v pleně se jí orosil celý obličej a pochopitelně řvala, uvařit jsem jí nehodlala, takže se nosilo jen ráno...Venku jsem vídala lidi s dětmi v nosítku (podobně silném) a doufala snad ty děti jsou jiné a nevadí jim to. Napadlo mě jen že příště bych si asi nechala ušít nějaké lehounké letní nosítko z jedné vrstvy bavlněného plátna a třeba by to šlo.
@felinegrace právě kvůli vedrům jsem kupovala i tenoučkou merino zavinovačku od Anavy, která měla mít "přirozené termoregulační vlastnosti", a stejně se v ní syn potil jako v čemkoliv jiném. Fakt nevím, jak na to letní nošení.
Malá se mi narodila začátkem července, takže jsme si užili nejhorší vedra. Hned po návratu z porodnice odmítala zavinovačku, spala u nás v posteli. V podstatě byla celé vdny jen v látkové plence, případně úplně nahatá, jen do průvanu jsem jí dávala tričko. Spaka jen pod takovou plenovou osuskou. Taky jsem se jí bála navázat, abych jí neuvařila, začala jsem až po šestinedělí, a to jí vedro nevadilo, jen když byla u mě. Jinak malá je extrémně kontaktní, v podstatě mi první tři měsíce strávila na prsu v posteli, protože když jsem se od ní zvedla, plakala. I teď tak stále máme celé noci, že je on-line. Ale aspoň přes den si hraje a jsou tam intervaly kojení aspoň ty dvě hodiny (když jí něco netrápí). Snažíme se ji přesunout aspoň na část noci do postýlky, kterou mám prirazenou k posteli, abych si aspoň trochu srovnala záda... Ale na letní nošení bych asi příště pořídila šátek z lehčích materiálu (s příměsí tencelu, lnu apod), měly by chladit.
Začni psát komentář...
Mám to s dcerkou podobné. Je to třetí dítě,i předchozí dvě byly se mnou v posteli dlouho,syn plně kojeny,dcera od porodnice ma UM. Teď mám půlroční holčičku,od porodu,který byl teda nejhorší,vyvolavany a nevzpomínám na něj moc ráda,jsme se od sebe nehly😊spi s nami v posteli,mám ji vždy na své straně,takže ji v noci prendavam ať ji vždy vidim,ale nevadí nám to. Často ji nosím,miluji těsný kontakt s tim mým posledním miminkem. Neplace zbytečně,kojim i dáváme UM. Ale hlavně,jsme v pohodě. Nedbam na řeči ostatních, když se snažím předcházet pláči,mám ji na rukou stále a bez ni bych už neusnula. Ještě doladit nositko,porad mi to leží v hlavě,šátek nechtěla..vždyť ono to všechno tak rychle uteče..💗