Chudí nejsme, panenek můžou mít kolik chtějí, ale proč by člověk kupoval silikon a plast když les vám dá dřevo a někde se najde zbytek vlny ️ A té radosti co přijde ️
Měli jsme tu čest testovat nové křupky od Sunárku.
Při otevření balíčku mě mile překvapil dárek v podobě surovin z kterých jsou křupky vyráběny a proutěného košíčku, který v domácnosti určitě najde své využití.
V prvním okamžiku když syn uviděl mrkev už se jí dožadoval a nevzít mu čočku s hráchem byl by snad schopný sníst i ty A ano, skutečně ho krmíme a nenecháváme ho ohladu.
Jako první jsme otevřeli mrkvová kolečka. Docela mě překvapili vůní po otevření, po ochutnání musím říct, že byli chuťově velmi dobré. Ani jsem to nečekala. Syn se do nich okamžitě pustil a soudě podle toho jak mizeli a rychle zmizeli i podle toho co říkal mu chutnali. I dcerka se na ně tvářila velku pozitivně. Určitě si umím představit, že je budeme kupovat i nadále.
Druhé na řadu přišli hráškové lusky. U nich to s vůní po otevření bylo již horší, ale nic moc drastického. Prostě hrách. Chuťově byli rozhodně lepší, než jsem si podle vůně dokázala představit. Konzistencí jsou trošku tvrdší, což bych ale vyzdvihla jako plus u dětí, kterým rostou zoubky. Dcera poctivě žužlala, ale musím říci že se na ně tedy zprvu nijak extra netvářila. Po chvilce je ale vzala na milost. Synovi chutnali. Sice o něco méně než mrkvová kolečka, ale prý jsou také dobré.
Jako poslední jsme testovali čočkové prstýnky. Chuťově bych je hodnotila jako že neurazí, ale ani dvakrát nenadchnou. cera vyzkoušela jeden, druhý už nechtěla. Syn jich snědl pár a nechal je.Zbytek jsme dokřoupalii s manželem u televize Chuťově jsou nevýrazné.
U nás tedy na plné čáře vyhráli mrkvová kolečka, hráškové jsou lepší průměr. Čočkové u dětí propadly.
Já jako rodič oceňuji složení všech tří produktů. Nejsou tam zbytečně přidané různé látky, které do jídelníčku dětem nepatří. A i přes to se povedlo udělat více méně chutný produkt.
V každém případě děkuji za možnost křupky testovat. Myslím, že mrkvové a hráškové čas od času koupíme.
Často mi bývalo zle. Bolel mě žaludek, měla jsem křeče, průjem a zvracela jsem. Tohle se opakovalo každý týden a dávalo mi to dost zabrat. Až mi jednou kamarádka říká: “Udělej si test, mě bylo taky tak zle, když jsem otěhotněla.„ Říkám si né, nemůžu být těhotná, vždyť u první dcery Sofinky jsem se cítila úplně jinak. Bolely mě prsa, žaludek jsem měla jako na vodě, ale né žádné křeče atd.
Čtvrtek 13. září 2018
Ráno kolem 7:00 jsem utíkala na WC. Říkám si, mám doma test, tak si ho udělám, za to nic nedám. Kdybych ten test doma neměla, tak si pro něj do lékárny určitě nejdu. Byla jsem přesvědčena, že tohle těhotenství být nemůže. Vyčůrala jsem se na test a začala jsem uklízet obaly z těhotenského testu s jistotou, že bude negativní. Uklízím obaly a letmo přeletím pohledem test. “Dvě čárky? Cože??„
Nevěřila jsem vlastním očím. Sedla jsem si zpět na mísu s kalhotami na zadku a hleděla na test. Okamžitě jsem zprávu sdílela s kamarádkami a hned jsem tu novinu oznámila příteli se slovy: “Už vím proč mi je zle.„
Letěla jsem jako uragán za holkama, abych své pocity s nimi mohla sdílet. Cestou jsem to vzala ještě přes lékarnu, aby mi těhotenství potvrdil ještě jeden těhotenský test. Také pozitivní.
Odpoledne mi těhotenství potvrdil také gynekolog.
“A je to tady, jsem fakt těhotná.„ Samozřejmě jsem měla radost, ale přepadla mě také strašná panika. “Vždyť mám doma 17. měsíční dceru. Druhý prcek se narodí a dcera bude mít dva roky a měsíc. Jak to zvládnu???„ Nic méně mě mé obavy mě rychle přešly a těšení se na miminko bylo silnější. Jak by taky ne, vždyť je to dar.
Takto jsme oznámili rodičům, že čekáme druhé miminko
Pátek 5.říjen 2018 Kolem 4 hodiny ranní, jsem začala mít opět křeče žaludku. Okamžitě jsem utíkala na WC a zase to šlo vrchem i spodem. Nebylo to k zastavení, myslela jsem že se vyvrátím, na záchodě jsem strávila témeř až do rána. Na tento den jsem měla také naplánovanou prohlídku na gynekologii, kde jsem měl být na 9:30. Myslela jsem, že se té hodiny nedožiju. Musela jsem totiž do těch strašný nevolností ještě dělat brigádu (třídění článků přes internet - analytik), kterou dělám každý pracovní den ráno od 5:15. Chybělo hodně lidí, takže jsem si volno nemohla vzít. Nějak jsem doklepala svou práci s hlavou v lavoru. Na 9:30 jsem se doplazila do čekárny na gyndu. Sestřička na mě viděla, že nejsem ve své kůži a hned si mě pozvala dál. Poprosila jsem ji o sklenici vody, ale ani doušek vody jsem v sobě neudržela. Vyběhla jsem na toaletu a jen co jsem povolila svěrače a vyzvracela jsem se, šlo to i spodem. Dala jsem se jakš takš do kupy a šla zpět za sestřičkou. Musela jsem si lehnout, v kabince jsem nevydržela ani minutu. Strašně špatně se mi tam dýchalo.Konečně jsem došla na řadu, pan doktor mě vyšetřil miminko v pořádku, potvrzen 8. týden těhotenství.
Nic méně se mu nelíbil mu stav, který v podstatě přetrvává od začátku těhotenství. Poslal mě okamžitě na infekční, aby mě podrobněji vyšetřili. Několikrát se mě zeptal zda jsem schopna tam dojet sama. Sice jsem se ještě totálně v čekárně zblila, ale jela jsem a zdárně dorazila na infekční oddělení do nemocnice. Chvíli jsem čekala, ale po chvíli mě hned vyšetřila doktorka. Sdělila mi, že tím že jsem těhotná si mě tady minimálně přes noc nechají na sledování. Sestra z lůžkového mi donesla košili, že se mám převlíct a že za chvíli pro mě dorazí. Oblíkala jsem si košili, pod paži si dala své věci, nic méně jsem nevydržela ani chvíli čekat. Bylo mi totálně zle, čelo mi polil studený pot, sotva jsem lezla. Hledala jsem sestru. Sestra z příjmové ambulance mě okamžitě jak mě viděla posadila na vozík a odvezla na lůžkové. Cestou jsem hledala, kde to hodím, už mě totiž zase natahovalo a já věděla že to zase musí ven. Nikde nic nebylo, sestra mi nestihla nic podat pod pusu, tak jsem si nablila do plastového kelímku, kde jsem měla trochu vodu na osvěžení. Pokoj, na kterém jsem měla ležet nebyl ještě uklizený. Čekala jsem, už na posteli, na chodbě. “Ležím, konečně.„ Konečně se mi ulevilo a já začala usínat. Sestry mě převezly na pokoj, ale hned mě vzbudily. Následovalo napíchnutí kanily, aby mi mohly dát výživu. Byla jsem dehydratovaná. K večeru jsem cítila, že mám teplotu a něco není pořádku.
Zvýšená teplota a následné odběry prokázaly zvýšené CRP. Následovalo nasazení antibiotik Zinnat. V pondělí 8.10.2018 jsem byla propuštěna domů. CRP kleslo a já se cítila fajn, bez zvracení a jiných problémů.
Středa 10.10.2018
Po propuštění z nemocnice jsem se měla do týden ukázat u svého gynekologa. Ve střede jsem byla objednaná na prohlídku. Na prohlídce bylo všechno v pořádku a já měla radost, že už je to za námi a že teď už bude jen dobře.
Má radost však netrvala dlouho.
Čtvrtek 18.10.2018
Můj den začal standartně. 5:00 budíček, kvůli brigády. Kolem 6:00 se budí dcera. Dala jsem dceři snídani, zapla jsem ji pohádky, abych byla s prací co nejdříve hotová a mohla se ji věnovat. Po dokončení práce jsme si s dcerou šli hrát a kolem 8:30 jsme vyrazili na rychlý nákup. Z obchodu jsme jeli ke kamarádce, která má stejně starou dceru, jako je Sofinka. Dopoledne u kamarádky bylo velice fajn, holky si vyhrály a my s kamarádkou poklábosily. Ještě to dopoledne jsem kamarádce vyprávěla jak se těším na toho prcka a že to ani není možné že už jsem ve 3. měsíci. Než jsem vyjela od kamarádky domů, cítila jsem něco vlhkého na kalhotkách, ale už jsme byly se Sofinkou oblečené, tak jsme jeli domů. Doma jsem se hned zkontrolovala, myslela jsem si že to bude klasický výtok. Ale nebyl. Byl to hnědý výtok. Začala jsem být nervózní. Sofi už potřebovala spinkat, tak jsem ji rychle šla uspat a u toho jsem zjišťovala co to může být. Nic méně jsem se během té doby rokrvácela tak, že jsem si musela vzít vložku. Dcera už spala a já hned volala mamce, jestli nemůže dorazit pohlídat Sofinku, protože musím k doktorovi. Do 15 minut byla u mě. Vzhledem k tomu, že můj gynekolog byl na lékařské konferenci, musela jsem do nemocnice. V autě jsem se rozklepala, rozbrečela a myslela na nejhorší. Dojela jsem před nemocnici, zaparkovala a letěla se ohlásit na registr. Okamžitě mě vzal doktor. Strašně mě vystrašilo jak rychle aý reagovali, když jsem jim řekla že jsem v 10. týdnu a že krvácím. Pořád jsem se snažila uklidnit, že je to jen nějaká prasklá žílka, ale stejně jsem brečela jak želva... Vyslékla jsem se a šla na kozu. Při posazování se na kozu jsem strašně krvácela a doktor se úplně zhrozil jak moc krvácím. Vyšetřil mě na koze vyginálně a hned mě vzal na vaginální ultrazvuk. Dlouho hleděl na monitor a mlčel. Pak mi jen položil otázku: “Váš gynkolog tam minulý týden viděl bušit srdce?„ Věděla jsem, že to žřejmě vypadá špatně. Poslal mě na WC, abych se vyčůrala aby viděl miminko lépe. Ještě cestou z WC jsem cítila malou naději, že to ještě není ztraceno. Při dolehnutí na lůžko jsem už ale věděla, že je to zlé. Doktor pokračoval ve vyštření a řekl mi, že pro mě nemá dobrou zprávu. V tu chvíli, jsem se totálně rozbrečela... Miminko se přestalo vyvíjet. Zamklé těhotenstí. Srdíčko muselo přestat tlouct nějaký den po vyšetření u mého gynekologa v minulém týdnu. Doktor se mě ptal, zda chci vidět ultrazvuk. Odmítla jsem, neměla jsem sílu vidět své mrtvé miminko Vstala jsem z lůžka a posadila se k doktorovi. To co se stalo, se stalo zřejmě kvůli infekci, kterou jsem prodělala na začátku měsíce. Vysvětlil mi postup, který bude následovat a protože jsem v 12 hodin obědvala a bylo teprve cca 14:00 když jsem byla na vyšetření, museli mě hospitalizovat a čekat min. do 18:00 abych byla lačná, vzhledem k zákroku, který je pod celkovou narkoźou. Poslal mě za sestřičkama a ještě mě uklidnil, že za to nemůžu, že příště se to určitě povede, protože ví, že u mě to jde, vzhledem k tomu, že už mám jedno dítě doma. Při vyplňování papírů jsem už pomalu nevnímala okolní svět. Vyplnila jsem co bylo třeba a odvedli mě na oddělení. Cestou se mě snažila uklidnit ještě sestra. “Já vím jak vám je, bohužel se s tím setkáváme dnes a denně. Hlavně se vyplačte, musí to jít z vás ven.„ Brečela jsem celou cestu na lůžkové oddělení. Daly mě na pokoj, kde už ležely další dvě paní. Odebraly mi krev a okamžitě jsem šla na chodbu, sedla jsem si tam na lavičku, zavolala jsem příteli, že jsem potratila a potelefonátu jsem se sesypala a brečela na lavici před pokojem. Byla a pořád to je strašná bolest.“Proč zrovna já? Proč jsme museli přijít o miminko? Proč jsem musela dostat infekci, která mi ve své podstatě zabila dítě?„ Neuměla jsem si na nic z toho odpověďět. Cítila jsem se hrozně. Neuměla jsem si připustit, že moje malé miminko,nedonosím, neucítím kopance, neuvidím.. To miminko, které jsem si už několikrát představovala. Sice nebylo plánované,ale nic to nemněnilo na tom, že jsme ho milovali od samého začátku. Když jsem se doma dívala na dceru, hned jsem si představia jaké to bude, až tu budou za pár měsíců lítat dvě takové střeštidla. Při uspávání dcery jsem si představovala jaké to bude,až budu mít z každé strany jedno své milované dítě. A teď? Všechny mé představy a přání jsou pryč.... Přítel dorazil okamžitě za mnou, objímal mě, utěšoval, snažil se být silný, ale uvnitř byl stejně zlomený jako já. Sestry kolem mě našlapovaly po špičkách, nosily mi kapesníky a já je poprosila o nadstandart, abych mohla být sama. Neumím si představit, že bych musel být na pokoje ve třech. Naštěstí byl pokoj volný a mohly mi vyhovět.
Seděla jsem v pokoji na židli, hleděla do zdi a přemýšlela. Doufala jsem, že je to jen zlý sen, nebo že se spletli, že to prostě opravdu tak není a že naše miminko žije...
Nežilo. V 18:15 přišla sestra na pokoj, napíchla mi kanilu a odvezla na zákrokový sál. Před sálem jsem ještě čekala, než vše nachystají. Ležela jsem tam jako tělo bez duše. Slzy mi tekly proudem a třepala jsem se. Museli mi píchnout do žíli něco na uklidnění, údajně aby zákrok proběhl bez problémů. Asi kvůli anestezie. Čas 18:30 Sál je připravený.„ V tu chvíli jsem věděla, že už je to tady... "Bože nééé„ a obličej jsem si položila do dlaní a plakala ještě víc....Pomohly mi vstanou a přesunuli mě na kozu. Ze všech stran na mě mluvily. Nevnímala jsem je. V duchu jsem se loučila se svým miminkem a naposledy si pohladila bříško, ve kterém ten malý prcek ještě byl. Po chvíli mi dali masku na obličej a já usla.
Probudila jsem se. Bylo pryč. Cítila jsem se tak strašně prázdná. V hlavně mi už snad ani nic neběželo. Jen prázdno a ticho.
Vím, že to bohužel potkává stále víc a víc žen. Ale musela jsem se ze svého smutku vypsat. Mám doma krásnou zdravou dceru, za kterou strašně moc děkuji Bohu, že mi ji dal. Mít dítě je opravdu dar a já si své dcery vážím ještě víc, než dřív, a to jsem si myslela, že víc už to snad ani nejde. Miluji z celého svého srdce stejně tak, jako miluji své miminko, které tu s námi bohužel nikdy fyzicky nebude. Ale v našich srdích a myšlenkách bude pořád. Tohle si ponesu napořád asi jako batoh s kamenem. Sice mě bude táhnout k zemi, ale nemůžu a nepodlehnu tomu. Mám doma dceru, ta mě potřebuje a já ji. Zvládneme to všichni společně a náš andílek nás bude opatrovat z nebíčka.
Maminky,letos by se mi líbil stromeček v tomto stylu ALE:ten "sníh" na větvích je vata?není to nebezpečné v kombinaci se světýlkama?a za druhé jakou barvou stříkat ty špičky větviček bílou barvou?ve spreji?Pokud máte zkušenost budu moc ráda
@rexinka doufám,že jsi to byla ty. Nemohu to dohledat. Radila si mi ohledne společnosti,která rozveze baliky. RSP potřebuji odeslat balík, nejlépe aby si ho vyzvedli u me doma.
...A takhle na ted snidam,no. Sedet na zidli,nebo v kresle, nepripada v uvahu. Rval by jako tur,protoze se jeste nepostavi na nohy a tim padem na me nevidi a nemuze zebrat Takhle jedeme na stridacku -jednou ja,jednou on...
“Byla jsem na augmentaci asi před půl rokem. Mam anatomické implantáty 375ml pod sval. Vše proběhlo v pohodě, dva dny po operaci to docela bolelo, pak to postupně ustávalo, další tři týdny jsem se šetřila a pak už jsem dělala všechno, jako normálně. Jsem moc spokojená, konečně mám prsa, po jakých jsem celý život toužila!” Svěřuje se se svou radostí maminka z Modrého koníka.
Augmentace prsou, neboli česky zvětšení prsou, je chirurgický zákrok, kdy dochází k modulaci a úpravě nedostatků na ženských prsou. Korekce na nich se provádí pomocí silikonových implantátů, které jsou vyplněné silikonovým gelem nebo jiným podobným roztokem. Operaci mohou podstoupit pacientky od 18 let, někdy je však možné při dohodě s rodiči operaci vykonat i dříve. Ženám, které byly nespokojené se svými přirozenými prsy, přináší benefity hlavně psychické, cítí se krásnější a sebevědomější. Někdy je plastika prsou nutností. a to v případě, pokud žena přijde o prso kvůli rakovině.
Kulatý nebo přirozený tvar?
Můžete si mohou zvolit nejen velikost, ale také tvar. Nejčastěji si rozhoduje mezi kulatými implantáty a implantáty ve tvaru kapky, které se více podobají tvarům přirozených prsou. Také je možné při operaci vyrovnat asymetrie mezi levým a pravým prsem. Existují dvě možná umístění, rozhoduje se mezi umístění pod mléčnou žlázu a pod prsní sval. Přístupová cesta záleží na chirurgovi, nejčastěji se řez provádí mezi světlou a tmavou částí dvorce. Další možností je řez v podprsní rýze nebo v podpažní jamce. Každá z nich má své výhody a nevýhody.
Aby se lékař mohl správně rozhodnout a abyste vy jako pacientka také řekla, jak si svou operaci představujete (jaký tvar, velikost, atd.), předchází samotné operaci konzultace. Někdy je dokonce za příplatek možné vytvořit 3D simulaci, jak budou vaše nová prsa vypadat. Samotná operace se provádí v celkové anestezii, následná nutná hospitalizace nepřesahuje dva dny.
Zleva: Přirozené prso - Uložení implantátu pod žlázu - Uložení implantátu pod sval
Před operací vysaďte léky
Příprava na operaci není nijak složitá, musíte podstoupit ultrazvukové a mamografické vyšetření. Je důležité vysadit léky, které obsahují kyselinu acetylsalicylovou, ovlivňují totiž srážlivost krve a to by během operace mohlo vyústit v komplikace. Před samotnou operací se nesmíte od půlnoci jíst, pít a kouřit. Nesmíte používat žádné tělové mléko nebo krém a musíte si oholit podpaží.
Výsledky operace prsou jsou viditelné ihned. Po operaci je nutné dodržovat několik opatření. Přibližně týden je doporučován klidový režim, poté je možné se pomalu začít vracet do běžného života. Ideální je být prvních pár dní doma s někým, kdo vám pomůže s běžnými činnostmi a postará se o vás. Až měsíc byste se měla vyhýbat větší fyzické námaze, přibližně za šest týdnů od operace můžete začít s lehkým sportem a pohybem. Pět týdnů dokonce nesmíte spát na břiše, protože by mohlo dojít k posunutí implantátů a poškození prsu. Šest týdnů po operaci se musí nosit speciální elastická podprsenka bez kostic nebo hrudní pás, aby se prso správně zafixovalo. Ještě některé kliniky doporučují přelepovat jizvy proužkem zvláštních náplastí, aby se lépe hojily.
Co se týče návštěvy kliniky, tam je nutné docházet na kontroly, zda je vše v pořádku. V případě, že rána byla zašitá nevstřebatelnými stehy, lékař je na kontrole odstraní. V dnešní době ale převažují stehy vstřebatelné, které se z rány dostanou pryč samy.
Hojení jizviček po operaci, které nepřesahují velikost pěti centimetrů, je téměř vždy bez problémů. Někdy se samozřejmě může stát, že se jizva trochu zvětší, tzv. zbytní nebo odborně hypertrofuje, ale to by mělo samo postupem času odeznít. Ceny operací jsou velmi individuální, záleží na druhu implantátů, velikost, konzultacích, době hospitalizace a dalších faktorech. Každá klinika samozřejmě bude mít ceník trochu jiný.
Operace a kojení
Pokud byste chtěla operaci prsou a zároveň si přejete v nejbližších dvou letech otěhotnět, s plastikou počkejte. Lékaři doporučují operaci posunout až 12 měsíců po ukončení kojení vašeho dítěte. Prsa tak budou držet delší dobu pěkný tvar.
Ženy mají často obavy, jak je to vlastně s kojením, pokud podstoupily operaci už dříve. Brání tomu implantáty? Lékaři odpovídají, že se není čeho bát. Při operaci totiž nedochází k poškození hlavní mléčné žlázy a je jedno, jestli jste si dala implantáty pod sval nebo pod mléčnou žlázu. O svých zkušenostech vypráví maminky z Modrého koníka.
“Já se rozhodla a na plastiku jdu. Když jsem viděla, jak včera manžel slintal nad herečkou Meg Ryan, která si nechala taky zvětšit poprsí, tak do toho prostě jdu. Komplikací se vůbec nebojím, manžel mi na plastiku rád poskytne finanční podporu a já se budu cítit mnohem líp. Jen musím počkat, až odkojím druhého potomka, kterého plánujeme přibližně za 2-3 roky. Už jsem jim psala na plastickou chirurgii a doporučují počkat, abych si pak nový prsa nezničila kojením.”
“Nechala jsem si zvětšit prsa ještě před dětmi a normálně kojím, první dcerku dva roky a druhou ještě stále, je jí třináct měsíců. Osobně trošku lituji, že jsem si je nechala udělat před, protože je po tom kojení už nemám tak pevný a hlavně je mám samou strii. Bolest po operaci byla krutá, ale záleží o kolik si je necháte zvětšit a myslím si, že když si je necháte udělat až po dětech, tak to tolik bolet nebude, protože ta kůže bude povolenější. Manžel mi musel pár dní po operaci pomáhat se zvedat, měla jsem šílené modřiny až na zádech a na tom jsem musela mít stahovací podprdu a takový pás, který mi prsa tlačil dolů, abych je asi neměla pod krkem. Samozřejmě, že jsem z nich měla radost. Doktorka říkala, že pokud mi nebudou dělat nějaké problémy, tak je vyměňovat nemusím. Implantáty mám pod svalem, osobně si myslím, že je to lepší než nad ním.”
“Já bych na plastiku nešla ani náhodou, nechci do sebe nechat jen tak řezat a pak chodit každých pár let na výměnu? To radši budu mít malá prsa.”
Implantáty nejsou věčné
Operace ovšem není pro každou ženu a nese s sebou i nevýhody. Jednou z nich je omezená životnost implantátů. Lékaři je doporučují přibližně po 15 letech vyměnit a prsa tak opět poupravit. To znamená další finanční zátěž a další narkózu. Některým ženám vadí jen pomyšlení na to, že by v těle měly kus cizího předmětu. Nevýhodou obecně je vysoká cena zákroku, kterou zdravotní pojišťovny nehradí. Při nedodržení všech pooperačních opatření po zákroku může dojít k posunutí implantátu a poškození tak tvaru prsu. Také se ženy bojí, že nebudou spokojené a nesouhlasí se zbytečným uvedením do anestezie.
Pokud se tedy pro plastiku prsou a implantáty rozhodujete, své rozhodnutí neuspěchejte. Zvažte výhody a nevýhody a berte ohled především na svůj pocit štěstí. Zásadní je to, zda nová prsa chcete vy nebo vás k tomu přesvědčuje někdo jiný. Pomůže vám modelace a plastika prsou ke spokojenějšímu životu?
Několikrát jsem zkoušela avokado a absolutně vůbec jsem mu nepřišla na chuť. Až jsem ho zkusila udělat jen s cibulkou a tvarohovym syrem. Zkusila jsem i s platkovym billa bio syrem a chutnalo. Na chleba úplně super snídaně a chutná i dcerce. #test_billa
Moc vám za celý tým značky LOVI děkuji za tento týden - za všechny názory, komentáře, dotazy i ohlasy! Být mámou je naprosto úžasná věc, a byť je to občas náročné, stresující a někdy uroníme slzy vyčerpání, tak pak stačí jedno dětské pohlazení, pohled do těch bezelstných očiček, sevření v náručí a vše je pryč. Děkujeme, že nám neustále pomáháte zlepšovat naše výrobky. Děkuji vám také jako máma. Užívejte si každého dne s vašimi dětmi a těším se na brzké shledání!
Hezký den. Prosím o typ na fotografku z Brna či okolí směr Pálava Chtěla bych profiks,který si rád a hlavně hezký vyhraje i s úpravou. Co se týká fotek,tak jsem dost náročná, takže určitě ne žádného začátečníka. Nevíte o někom?
Moc vám za celý tým značky LOVI děkuji za tento týden - za všechny názory, komentáře, dotazy i ohlasy! Být mámou je naprosto úžasná věc, a byť je to občas náročné, stresující a někdy uroníme slzy vyčerpání, tak pak stačí jedno dětské pohlazení, pohled do těch bezelstných očiček, sevření v náručí a vše je pryč. Děkujeme, že nám neustále pomáháte zlepšovat naše výrobky. Děkuji vám také jako máma. Užívejte si každého dne s vašimi dětmi a těším se na brzké shledání!
#test_sunarek #recenze
Měli jsme tu čest testovat nové křupky od Sunárku.
Při otevření balíčku mě mile překvapil dárek v podobě surovin z kterých jsou křupky vyráběny a proutěného košíčku, který v domácnosti určitě najde své využití.
V prvním okamžiku když syn uviděl mrkev už se jí dožadoval a nevzít mu čočku s hráchem byl by snad schopný sníst i ty
A ano, skutečně ho krmíme a nenecháváme ho ohladu. 
Jako první jsme otevřeli mrkvová kolečka. Docela mě překvapili vůní po otevření, po ochutnání musím říct, že byli chuťově velmi dobré. Ani jsem to nečekala. Syn se do nich okamžitě pustil a soudě podle toho jak mizeli a rychle zmizeli i podle toho co říkal mu chutnali. I dcerka se na ně tvářila velku pozitivně. Určitě si umím představit, že je budeme kupovat i nadále.
Druhé na řadu přišli hráškové lusky. U nich to s vůní po otevření bylo již horší, ale nic moc drastického. Prostě hrách. Chuťově byli rozhodně lepší, než jsem si podle vůně dokázala představit. Konzistencí jsou trošku tvrdší, což bych ale vyzdvihla jako plus u dětí, kterým rostou zoubky. Dcera poctivě žužlala, ale musím říci že se na ně tedy zprvu nijak extra netvářila. Po chvilce je ale vzala na milost. Synovi chutnali. Sice o něco méně než mrkvová kolečka, ale prý jsou také dobré.
Jako poslední jsme testovali čočkové prstýnky. Chuťově bych je hodnotila jako že neurazí, ale ani dvakrát nenadchnou. cera vyzkoušela jeden, druhý už nechtěla. Syn jich snědl pár a nechal je.Zbytek jsme dokřoupalii s manželem u televize Chuťově jsou nevýrazné.
U nás tedy na plné čáře vyhráli mrkvová kolečka, hráškové jsou lepší průměr. Čočkové u dětí propadly.
Já jako rodič oceňuji složení všech tří produktů. Nejsou tam zbytečně přidané různé látky, které do jídelníčku dětem nepatří. A i přes to se povedlo udělat více méně chutný produkt.
V každém případě děkuji za možnost křupky testovat. Myslím, že mrkvové a hráškové čas od času koupíme.
Středa 12. září 2018
Často mi bývalo zle. Bolel mě žaludek, měla jsem křeče, průjem a zvracela jsem. Tohle se opakovalo každý týden a dávalo mi to dost zabrat. Až mi jednou kamarádka říká: “Udělej si test, mě bylo taky tak zle, když jsem otěhotněla.„ Říkám si né, nemůžu být těhotná, vždyť u první dcery Sofinky jsem se cítila úplně jinak. Bolely mě prsa, žaludek jsem měla jako na vodě, ale né žádné křeče atd.
Čtvrtek 13. září 2018
Ráno kolem 7:00 jsem utíkala na WC. Říkám si, mám doma test, tak si ho udělám, za to nic nedám. Kdybych ten test doma neměla, tak si pro něj do lékárny určitě nejdu. Byla jsem přesvědčena, že tohle těhotenství být nemůže. Vyčůrala jsem se na test a začala jsem uklízet obaly z těhotenského testu s jistotou, že bude negativní. Uklízím obaly a letmo přeletím pohledem test. “Dvě čárky? Cože??„
Nevěřila jsem vlastním očím. Sedla jsem si zpět na mísu s kalhotami na zadku a hleděla na test. Okamžitě jsem zprávu sdílela s kamarádkami a hned jsem tu novinu oznámila příteli se slovy: “Už vím proč mi je zle.„
Letěla jsem jako uragán za holkama, abych své pocity s nimi mohla sdílet. Cestou jsem to vzala ještě přes lékarnu, aby mi těhotenství potvrdil ještě jeden těhotenský test. Také pozitivní.
Odpoledne mi těhotenství potvrdil také gynekolog.
“A je to tady, jsem fakt těhotná.„ Samozřejmě jsem měla radost, ale přepadla mě také strašná panika. “Vždyť mám doma 17. měsíční dceru. Druhý prcek se narodí a dcera bude mít dva roky a měsíc. Jak to zvládnu???„ Nic méně mě mé obavy mě rychle přešly a těšení se na miminko bylo silnější. Jak by taky ne, vždyť je to dar.
Takto jsme oznámili rodičům, že čekáme druhé miminko
Pátek 5.říjen 2018
Kolem 4 hodiny ranní, jsem začala mít opět křeče žaludku. Okamžitě jsem utíkala na WC a zase to šlo vrchem i spodem. Nebylo to k zastavení, myslela jsem že se vyvrátím, na záchodě jsem strávila témeř až do rána. Na tento den jsem měla také naplánovanou prohlídku na gynekologii, kde jsem měl být na 9:30. Myslela jsem, že se té hodiny nedožiju. Musela jsem totiž do těch strašný nevolností ještě dělat brigádu (třídění článků přes internet - analytik), kterou dělám každý pracovní den ráno od 5:15. Chybělo hodně lidí, takže jsem si volno nemohla vzít. Nějak jsem doklepala svou práci s hlavou v lavoru. Na 9:30 jsem se doplazila do čekárny na gyndu. Sestřička na mě viděla, že nejsem ve své kůži a hned si mě pozvala dál. Poprosila jsem ji o sklenici vody, ale ani doušek vody jsem v sobě neudržela. Vyběhla jsem na toaletu a jen co jsem povolila svěrače a vyzvracela jsem se, šlo to i spodem. Dala jsem se jakš takš do kupy a šla zpět za sestřičkou. Musela jsem si lehnout, v kabince jsem nevydržela ani minutu. Strašně špatně se mi tam dýchalo.Konečně jsem došla na řadu, pan doktor mě vyšetřil miminko v pořádku, potvrzen 8. týden těhotenství.
Nic méně se mu nelíbil mu stav, který v podstatě přetrvává od začátku těhotenství. Poslal mě okamžitě na infekční, aby mě podrobněji vyšetřili. Několikrát se mě zeptal zda jsem schopna tam dojet sama. Sice jsem se ještě totálně v čekárně zblila, ale jela jsem a zdárně dorazila na infekční oddělení do nemocnice. Chvíli jsem čekala, ale po chvíli mě hned vyšetřila doktorka. Sdělila mi, že tím že jsem těhotná si mě tady minimálně přes noc nechají na sledování. Sestra z lůžkového mi donesla košili, že se mám převlíct a že za chvíli pro mě dorazí. Oblíkala jsem si košili, pod paži si dala své věci, nic méně jsem nevydržela ani chvíli čekat. Bylo mi totálně zle, čelo mi polil studený pot, sotva jsem lezla. Hledala jsem sestru. Sestra z příjmové ambulance mě okamžitě jak mě viděla posadila na vozík a odvezla na lůžkové. Cestou jsem hledala, kde to hodím, už mě totiž zase natahovalo a já věděla že to zase musí ven. Nikde nic nebylo, sestra mi nestihla nic podat pod pusu, tak jsem si nablila do plastového kelímku, kde jsem měla trochu vodu na osvěžení. Pokoj, na kterém jsem měla ležet nebyl ještě uklizený. Čekala jsem, už na posteli, na chodbě. “Ležím, konečně.„ Konečně se mi ulevilo a já začala usínat. Sestry mě převezly na pokoj, ale hned mě vzbudily. Následovalo napíchnutí kanily, aby mi mohly dát výživu. Byla jsem dehydratovaná. K večeru jsem cítila, že mám teplotu a něco není pořádku.
Zvýšená teplota a následné odběry prokázaly zvýšené CRP. Následovalo nasazení antibiotik Zinnat. V pondělí 8.10.2018 jsem byla propuštěna domů. CRP kleslo a já se cítila fajn, bez zvracení a jiných problémů.
Středa 10.10.2018
Po propuštění z nemocnice jsem se měla do týden ukázat u svého gynekologa. Ve střede jsem byla objednaná na prohlídku. Na prohlídce bylo všechno v pořádku a já měla radost, že už je to za námi a že teď už bude jen dobře.
Má radost však netrvala dlouho.
Čtvrtek 18.10.2018
Můj den začal standartně. 5:00 budíček, kvůli brigády. Kolem 6:00 se budí dcera. Dala jsem dceři snídani, zapla jsem ji pohádky, abych byla s prací co nejdříve hotová a mohla se ji věnovat. Po dokončení práce jsme si s dcerou šli hrát a kolem 8:30 jsme vyrazili na rychlý nákup. Z obchodu jsme jeli ke kamarádce, která má stejně starou dceru, jako je Sofinka. Dopoledne u kamarádky bylo velice fajn, holky si vyhrály a my s kamarádkou poklábosily. Ještě to dopoledne jsem kamarádce vyprávěla jak se těším na toho prcka a že to ani není možné že už jsem ve 3. měsíci. Než jsem vyjela od kamarádky domů, cítila jsem něco vlhkého na kalhotkách, ale už jsme byly se Sofinkou oblečené, tak jsme jeli domů. Doma jsem se hned zkontrolovala, myslela jsem si že to bude klasický výtok. Ale nebyl. Byl to hnědý výtok. Začala jsem být nervózní. Sofi už potřebovala spinkat, tak jsem ji rychle šla uspat a u toho jsem zjišťovala co to může být. Nic méně jsem se během té doby rokrvácela tak, že jsem si musela vzít vložku. Dcera už spala a já hned volala mamce, jestli nemůže dorazit pohlídat Sofinku, protože musím k doktorovi. Do 15 minut byla u mě. Vzhledem k tomu, že můj gynekolog byl na lékařské konferenci, musela jsem do nemocnice. V autě jsem se rozklepala, rozbrečela a myslela na nejhorší. Dojela jsem před nemocnici, zaparkovala a letěla se ohlásit na registr. Okamžitě mě vzal doktor. Strašně mě vystrašilo jak rychle aý reagovali, když jsem jim řekla že jsem v 10. týdnu a že krvácím. Pořád jsem se snažila uklidnit, že je to jen nějaká prasklá žílka, ale stejně jsem brečela jak želva... Vyslékla jsem se a šla na kozu. Při posazování se na kozu jsem strašně krvácela a doktor se úplně zhrozil jak moc krvácím. Vyšetřil mě na koze vyginálně a hned mě vzal na vaginální ultrazvuk. Dlouho hleděl na monitor a mlčel. Pak mi jen položil otázku: “Váš gynkolog tam minulý týden viděl bušit srdce?„ Věděla jsem, že to žřejmě vypadá špatně. Poslal mě na WC, abych se vyčůrala aby viděl miminko lépe. Ještě cestou z WC jsem cítila malou naději, že to ještě není ztraceno. Při dolehnutí na lůžko jsem už ale věděla, že je to zlé. Doktor pokračoval ve vyštření a řekl mi, že pro mě nemá dobrou zprávu. V tu chvíli, jsem se totálně rozbrečela... Miminko se přestalo vyvíjet. Zamklé těhotenstí. Srdíčko muselo přestat tlouct nějaký den po vyšetření u mého gynekologa v minulém týdnu. Doktor se mě ptal, zda chci vidět ultrazvuk. Odmítla jsem, neměla jsem sílu vidět své mrtvé miminko
Vstala jsem z lůžka a posadila se k doktorovi. To co se stalo, se stalo zřejmě kvůli infekci, kterou jsem prodělala na začátku měsíce. Vysvětlil mi postup, který bude následovat a protože jsem v 12 hodin obědvala a bylo teprve cca 14:00 když jsem byla na vyšetření, museli mě hospitalizovat a čekat min. do 18:00 abych byla lačná, vzhledem k zákroku, který je pod celkovou narkoźou.
Poslal mě za sestřičkama a ještě mě uklidnil, že za to nemůžu, že příště se to určitě povede, protože ví, že u mě to jde, vzhledem k tomu, že už mám jedno dítě doma.
Při vyplňování papírů jsem už pomalu nevnímala okolní svět. Vyplnila jsem co bylo třeba a odvedli mě na oddělení. Cestou se mě snažila uklidnit ještě sestra. “Já vím jak vám je, bohužel se s tím setkáváme dnes a denně. Hlavně se vyplačte, musí to jít z vás ven.„ Brečela jsem celou cestu na lůžkové oddělení. Daly mě na pokoj, kde už ležely další dvě paní. Odebraly mi krev a okamžitě jsem šla na chodbu, sedla jsem si tam na lavičku, zavolala jsem příteli, že jsem potratila a potelefonátu jsem se sesypala a brečela na lavici před pokojem. Byla a pořád to je strašná bolest.“Proč zrovna já? Proč jsme museli přijít o miminko? Proč jsem musela dostat infekci, která mi ve své podstatě zabila dítě?„ Neuměla jsem si na nic z toho odpověďět. Cítila jsem se hrozně. Neuměla jsem si připustit, že moje malé miminko,nedonosím, neucítím kopance, neuvidím.. To miminko, které jsem si už několikrát představovala. Sice nebylo plánované,ale nic to nemněnilo na tom, že jsme ho milovali od samého začátku.
Když jsem se doma dívala na dceru, hned jsem si představia jaké to bude, až tu budou za pár měsíců lítat dvě takové střeštidla. Při uspávání dcery jsem si představovala jaké to bude,až budu mít z každé strany jedno své milované dítě. A teď? Všechny mé představy a přání jsou pryč....
Přítel dorazil okamžitě za mnou, objímal mě, utěšoval, snažil se být silný, ale uvnitř byl stejně zlomený jako já.
Sestry kolem mě našlapovaly po špičkách, nosily mi kapesníky a já je poprosila o nadstandart, abych mohla být sama. Neumím si představit, že bych musel být na pokoje ve třech. Naštěstí byl pokoj volný a mohly mi vyhovět.
Seděla jsem v pokoji na židli, hleděla do zdi a přemýšlela. Doufala jsem, že je to jen zlý sen, nebo že se spletli, že to prostě opravdu tak není a že naše miminko žije...
Nežilo. V 18:15 přišla sestra na pokoj, napíchla mi kanilu a odvezla na zákrokový sál. Před sálem jsem ještě čekala, než vše nachystají. Ležela jsem tam jako tělo bez duše. Slzy mi tekly proudem a třepala jsem se. Museli mi píchnout do žíli něco na uklidnění, údajně aby zákrok proběhl bez problémů. Asi kvůli anestezie.
Čas 18:30
Sál je připravený.„ V tu chvíli jsem věděla, že už je to tady... "Bože nééé„ a obličej jsem si položila do dlaní a plakala ještě víc....Pomohly mi vstanou a přesunuli mě na kozu. Ze všech stran na mě mluvily. Nevnímala jsem je. V duchu jsem se loučila se svým miminkem a naposledy si pohladila bříško, ve kterém ten malý prcek ještě byl. Po chvíli mi dali masku na obličej a já usla.
Probudila jsem se. Bylo pryč. Cítila jsem se tak strašně prázdná. V hlavně mi už snad ani nic neběželo. Jen prázdno a ticho.
Vím, že to bohužel potkává stále víc a víc žen. Ale musela jsem se ze svého smutku vypsat. Mám doma krásnou zdravou dceru, za kterou strašně moc děkuji Bohu, že mi ji dal. Mít dítě je opravdu dar a já si své dcery vážím ještě víc, než dřív, a to jsem si myslela, že víc už to snad ani nejde. Miluji z celého svého srdce stejně tak, jako miluji své miminko, které tu s námi bohužel nikdy fyzicky nebude. Ale v našich srdích a myšlenkách bude pořád. Tohle si ponesu napořád asi jako batoh s kamenem. Sice mě bude táhnout k zemi, ale nemůžu a nepodlehnu tomu. Mám doma dceru, ta mě potřebuje a já ji. Zvládneme to všichni společně a náš andílek nás bude opatrovat z nebíčka.
Milujeme Tě
Tvá máma, táta a ségra
“Byla jsem na augmentaci asi před půl rokem. Mam anatomické implantáty 375ml pod sval. Vše proběhlo v pohodě, dva dny po operaci to docela bolelo, pak to postupně ustávalo, další tři týdny jsem se šetřila a pak už jsem dělala všechno, jako normálně. Jsem moc spokojená, konečně mám prsa, po jakých jsem celý život toužila!” Svěřuje se se svou radostí maminka z Modrého koníka.
Augmentace prsou, neboli česky zvětšení prsou, je chirurgický zákrok, kdy dochází k modulaci a úpravě nedostatků na ženských prsou. Korekce na nich se provádí pomocí silikonových implantátů, které jsou vyplněné silikonovým gelem nebo jiným podobným roztokem. Operaci mohou podstoupit pacientky od 18 let, někdy je však možné při dohodě s rodiči operaci vykonat i dříve. Ženám, které byly nespokojené se svými přirozenými prsy, přináší benefity hlavně psychické, cítí se krásnější a sebevědomější. Někdy je plastika prsou nutností. a to v případě, pokud žena přijde o prso kvůli rakovině.
Kulatý nebo přirozený tvar?
Můžete si mohou zvolit nejen velikost, ale také tvar. Nejčastěji si rozhoduje mezi kulatými implantáty a implantáty ve tvaru kapky, které se více podobají tvarům přirozených prsou. Také je možné při operaci vyrovnat asymetrie mezi levým a pravým prsem. Existují dvě možná umístění, rozhoduje se mezi umístění pod mléčnou žlázu a pod prsní sval. Přístupová cesta záleží na chirurgovi, nejčastěji se řez provádí mezi světlou a tmavou částí dvorce. Další možností je řez v podprsní rýze nebo v podpažní jamce. Každá z nich má své výhody a nevýhody.
Aby se lékař mohl správně rozhodnout a abyste vy jako pacientka také řekla, jak si svou operaci představujete (jaký tvar, velikost, atd.), předchází samotné operaci konzultace. Někdy je dokonce za příplatek možné vytvořit 3D simulaci, jak budou vaše nová prsa vypadat. Samotná operace se provádí v celkové anestezii, následná nutná hospitalizace nepřesahuje dva dny.
Zleva: Přirozené prso - Uložení implantátu pod žlázu - Uložení implantátu pod sval
Před operací vysaďte léky
Příprava na operaci není nijak složitá, musíte podstoupit ultrazvukové a mamografické vyšetření. Je důležité vysadit léky, které obsahují kyselinu acetylsalicylovou, ovlivňují totiž srážlivost krve a to by během operace mohlo vyústit v komplikace. Před samotnou operací se nesmíte od půlnoci jíst, pít a kouřit. Nesmíte používat žádné tělové mléko nebo krém a musíte si oholit podpaží.
Výsledky operace prsou jsou viditelné ihned. Po operaci je nutné dodržovat několik opatření. Přibližně týden je doporučován klidový režim, poté je možné se pomalu začít vracet do běžného života. Ideální je být prvních pár dní doma s někým, kdo vám pomůže s běžnými činnostmi a postará se o vás. Až měsíc byste se měla vyhýbat větší fyzické námaze, přibližně za šest týdnů od operace můžete začít s lehkým sportem a pohybem. Pět týdnů dokonce nesmíte spát na břiše, protože by mohlo dojít k posunutí implantátů a poškození prsu. Šest týdnů po operaci se musí nosit speciální elastická podprsenka bez kostic nebo hrudní pás, aby se prso správně zafixovalo. Ještě některé kliniky doporučují přelepovat jizvy proužkem zvláštních náplastí, aby se lépe hojily.
Co se týče návštěvy kliniky, tam je nutné docházet na kontroly, zda je vše v pořádku. V případě, že rána byla zašitá nevstřebatelnými stehy, lékař je na kontrole odstraní. V dnešní době ale převažují stehy vstřebatelné, které se z rány dostanou pryč samy.
Hojení jizviček po operaci, které nepřesahují velikost pěti centimetrů, je téměř vždy bez problémů. Někdy se samozřejmě může stát, že se jizva trochu zvětší, tzv. zbytní nebo odborně hypertrofuje, ale to by mělo samo postupem času odeznít. Ceny operací jsou velmi individuální, záleží na druhu implantátů, velikost, konzultacích, době hospitalizace a dalších faktorech. Každá klinika samozřejmě bude mít ceník trochu jiný.
Operace a kojení
Pokud byste chtěla operaci prsou a zároveň si přejete v nejbližších dvou letech otěhotnět, s plastikou počkejte. Lékaři doporučují operaci posunout až 12 měsíců po ukončení kojení vašeho dítěte. Prsa tak budou držet delší dobu pěkný tvar.
Ženy mají často obavy, jak je to vlastně s kojením, pokud podstoupily operaci už dříve. Brání tomu implantáty? Lékaři odpovídají, že se není čeho bát. Při operaci totiž nedochází k poškození hlavní mléčné žlázy a je jedno, jestli jste si dala implantáty pod sval nebo pod mléčnou žlázu. O svých zkušenostech vypráví maminky z Modrého koníka.
“Já se rozhodla a na plastiku jdu. Když jsem viděla, jak včera manžel slintal nad herečkou Meg Ryan, která si nechala taky zvětšit poprsí, tak do toho prostě jdu. Komplikací se vůbec nebojím, manžel mi na plastiku rád poskytne finanční podporu a já se budu cítit mnohem líp. Jen musím počkat, až odkojím druhého potomka, kterého plánujeme přibližně za 2-3 roky. Už jsem jim psala na plastickou chirurgii a doporučují počkat, abych si pak nový prsa nezničila kojením.”
“Nechala jsem si zvětšit prsa ještě před dětmi a normálně kojím, první dcerku dva roky a druhou ještě stále, je jí třináct měsíců. Osobně trošku lituji, že jsem si je nechala udělat před, protože je po tom kojení už nemám tak pevný a hlavně je mám samou strii. Bolest po operaci byla krutá, ale záleží o kolik si je necháte zvětšit a myslím si, že když si je necháte udělat až po dětech, tak to tolik bolet nebude, protože ta kůže bude povolenější. Manžel mi musel pár dní po operaci pomáhat se zvedat, měla jsem šílené modřiny až na zádech a na tom jsem musela mít stahovací podprdu a takový pás, který mi prsa tlačil dolů, abych je asi neměla pod krkem. Samozřejmě, že jsem z nich měla radost. Doktorka říkala, že pokud mi nebudou dělat nějaké problémy, tak je vyměňovat nemusím. Implantáty mám pod svalem, osobně si myslím, že je to lepší než nad ním.”
“Já bych na plastiku nešla ani náhodou, nechci do sebe nechat jen tak řezat a pak chodit každých pár let na výměnu? To radši budu mít malá prsa.”
Implantáty nejsou věčné
Operace ovšem není pro každou ženu a nese s sebou i nevýhody. Jednou z nich je omezená životnost implantátů. Lékaři je doporučují přibližně po 15 letech vyměnit a prsa tak opět poupravit. To znamená další finanční zátěž a další narkózu. Některým ženám vadí jen pomyšlení na to, že by v těle měly kus cizího předmětu. Nevýhodou obecně je vysoká cena zákroku, kterou zdravotní pojišťovny nehradí. Při nedodržení všech pooperačních opatření po zákroku může dojít k posunutí implantátu a poškození tak tvaru prsu. Také se ženy bojí, že nebudou spokojené a nesouhlasí se zbytečným uvedením do anestezie.
Pokud se tedy pro plastiku prsou a implantáty rozhodujete, své rozhodnutí neuspěchejte. Zvažte výhody a nevýhody a berte ohled především na svůj pocit štěstí. Zásadní je to, zda nová prsa chcete vy nebo vás k tomu přesvědčuje někdo jiný. Pomůže vám modelace a plastika prsou ke spokojenějšímu životu?