#test_veroval Ahoj všem maminkám, tatínkům a všem rodičům a všem těm, které to zajímá - včera jsem ještě vyzkoušela 1 test, akorát jsem to nestihla už napsat sem - tentokráte jsem zkoušela na sobě, je mi 33 let a netrpím pokud vím na žádnou alergii, akorát mám strašně vysokou imunitu, takže málokdy onemocním a tento rok je úplným opakem, tím že už 2 roky a 4 měsíce kojím, tak mám oslabený organismus a onemocním, ale nejsem ten typ, co má klasické nemoci tím pádem , tentokráte to byly plicní chlamidie a ani nevím, kde se vzaly , ale teď už je to za mnou a vyzkoušela jsem tedy test na zjištění alergie, byla jsem napnutá, jak to dopadne, ale dopadl skvěle, nemám na nic alergii - tj. na kočičí srst, travní pyly a roztoče. Také pro mě vypadal složitě, ale na rozdíl od testu na zjištění alergie na lepek se použil trochu jinak, tak jsem opět nevěděla, jestli to zvládnu, ale vše se dalo zvládnout v klidu. Testování proběhlo mimo dcerku, aby neviděla krev a nebyla z toho nervózní, takže jsem očistila prst desinfekčním čtverečkem, pak se píchla do prstu a tekla krev a já ji odebrala do zkumavečky a pak do testu, kde byla menší dírka, tak tam jsem nakapala krev a pak ten roztok, který byl ve flaštičce malé, tak ten se nalil do větší dírky na testu a čekalo se 15 minut na výsledek, až tam proběhne nějaká ta "chemická reakce" a po 15 minutách se otevřel z boku na testu takové jakoby okýnko a šlo už vidět na test, takže tím, že jsem ho otevřela v tuto chvíli, tak jak to píší, tak se čekalo dalších 15 minut na finální výsledek testu, který dopadl velmi dobře. Jsem ráda, že mají všude napsané tak lehké návody, které jsou srozumitelné, krátké, tudíž i časově nenáročné, všem je doporučuji, kdo má jen podezření, že by mohl mít nějakou alergii na kočičí srst, roztoče a nebo travní pyly. Jsem relativně zdravý člověk, který prakticky nejí prášky při každém píchnutí, prostě nejsem toho zastáncem, ale když je potřeba, tak vezmu i prášky, abych to vyléčila, jinak jsem jako dítě prodělala klíšťovou boreliózu, jinak žádné vážné onemocnění mě naštěstí už nepotkalo, sem tam nějaká angína, ale jinak probíhalo v mezích možností, dokud jsme se s manželem nerozhodly do toho praštit a mít mimi, to nastalo hned několik problémů pro nás, díky metodě iui jsem hned na poprvé otěhotněla, ale po dokončení 8. týdne mé tělo "zabilo" mimi, protože doktor nevěděl čím to je, tak nás s manželem poslal do Prahy do nemocniční sekce reprodukční imunologie a tam zjistili, že i já i manžel máme strašně vysokou imunitu, proto jsem o mimi přišla, ale také mě doktor léčil, protože jsem neměla svou ovulaci, po nějakém čase, když už jsme zdravotně zase mohli otěhotnět, tak jsem musela lítat po doktorech, neměla jsem ovulaci, tudíž braní prášků, na snížení imunity braní prášků, pak na iui, když byla ovulace, tak píchli injekci na uvolnění vajíčka, šlo se na inseminaci a pak jsem musela brát prášky na udržení mimi do konce nějak 15. týdne, takže takto jsme přišli k naší milované dcerce. To byl náš příběh a doufám, že jsem tím některé oslovila a hlavně povzbudila, že i když nemám ráda prášky, tak jsem kvůli našemu štěstíčku udělala vše a už máme velkou slečnu, která má 2 roky a 4 měsíce. Držím všem palečky, kdo je na tom podobně. Stojí to za to, vyzkoušet tyto testy, protože člověk alespoň ví a vidí, že je skutečně zdravý. Doporučuji tyto testy všem. S přátelským pozdravem a přáním příjemného zbytku dne všem. Vaše "testovací maminka" Eva Mikolášová.
Foto před včerejším testováním. Koupání i přebalování je momentálně soutěž kdo bude rychlejší, neb dítě zdrhá a na zádech prostě ležet nebude. Takže jsem stihla očuchat vlhčáky, ty krásně voní. A večer jsem si očuchávala voňavé ruce, po mazání tělovým mlékem.
Strašně ráda dávám dárky a z každého povedeného mám ohromnou radost. Tenhle hrneček jsem původně objednávala ke Dni matek, ale nějak nám okolnosti nepřály
Konečně dorazil a musím říct, že jsem naprosto nadšená. Eliášek má sice normálně 4 prarodiče, z nich bohužel funguje jen moje mamka a hledala jsem tedy dárek, který vystihuje jak vztah mezi námi dvěma a zároveň mezi ní a Eliáškem. A myslím, že tenhle text to vystihuje dokonale.
Jsem moc zvědavá na její reakci, až dnes bude Eliášek předávat
(foto ilustrační) Prosím, já vím, že je i web o svatbách....ale já se v něm vůbec nevyznám. Jsou tu nějaké vdané maminky, ktere mají zkušenost ať už jako nevěsta, nebo host s místy níže? A nevíte náhodou, jak je to s nimi s cenou? Prosím prosím
Když máte alergickou rýmu, nejotravnější na tom není jen to, že kýcháte, nebo posmrkáváte. Je to ten podrážděný nos. Určitě znáte ten pocit. Minulý víkend jsem jel po celém týdnu v práci s rýmou na delší výlet na kole. Ale naštěstí něco zachránilo můj „trip na bajku“ (neumím si představit, že bych celý den jezdil na kole s podrážděným nosem, měl jsem jiné starosti).
Po testovaní konik_testuje nám zůstalo pár krabic s papírovými kapesníčky KLEENEX. Prostě jsem je měl položené na svém stole a nějak jsem je nevnímal. Nuže, v pondělí minulého týdne mě postihla výše vzpomínaná alergická rýmička. Tak jsem po nich sáhnul. Pořád smrkat, to přece není život. A tak jsem rezignovaně čekal, až mě začne bolet a pálit nos. Ale ono to nepřišlo. Uvědomil jsem si to až v pátek, když jsem začal přemýšlet nad tím, jak dopadla kampaň a četl recenze od vás.
Já jsem sice věděl, že to jsou kapesníčky s nějakým balzámem, ale je to doopravdy poprvé, co smrkám tak často a nos nic. Jako kdybych ani rýmu neměl.
I tento bod s tím určitě souvisí. Teda s celkovou kvalitou produktu. Celkem často používám kapesníčky na uklízení pracovního stolu. Ano, protože piju kávu, čaj, stále něco jím na pracovním stole, a stále dokážu ten stůl nějakým způsobem zabordelit. Tyto kapesníčky nejsou z těch, které vstřebávají tekutinu a tekutina tak prosákne. Dokonce jsem každý kapesníček KLEENEX použil vždy vícekrát. Proč je to tak velká výhoda? Protože nemusím stále běhat pro novou krabici kapesníků nahoru Což línému človeku, jako jsem já, celkem vyhovuje...
Jednou za čas máme testovaní, kterého se zúčastním i já. A jednou za čas mě ten produkt také osloví. Tento už bude mít své místo na mém stole natrvalo
Nádherný a moc moudrý článek. Není z mé dílny. Za překlad a opravu moc děkuji dvěma dobrým duším
Když neplodnost nekončí zázračným otěhotněním…
Byla jsem dvakrát těhotná. Když jsem opouštěla porodnici, odnášela jsem si s sebou místo uzlíčku radosti jen cáry mého zlomeného srdce. Dvě těhotenství, dva potraty, roky čekání, měsíce zkoušení, jedna konečná diagnóza, roky léčby a později jedna finální operace...a jsem neplodná. A nevadí mi to.
Trvalo mi skoro deset let vyrovnat se s mou neplodností, a i když jsem se s tím smířila, bolest úplně nezmizela. Ale poznala jsem, že ten klid a bolest mohou vlastně docela pohodlně existovat vedle sebe. Také jsem se naučila, že existuje více než jeden úspěšný konec v příběhu s neplodností. Obvykle slýcháme pouze o jednom šťastném konci- o zázračném těhotenství, jehož výsledkem je buclaté miminko a nadšení rodiče. Ale to je jen jeden příběh - jeden šťastný konec z mnoha stejně úžasných možností. Koneckonců, u neplodnosti není zázračným koncem jen biologické dítě.
Pokud na tom lpíme jako na JEDINÉ naději, jediné odpovědi, tak jsme si svůj příběh zkrátili a uzavřeli se v kruhu. Všichni z nás, kdo žijeme s neplodností, si dříve nebo později stejně musíme položit tu stejnou otázku: „Co když nikdy neotěhotním a nebudu mít dítě?" Ta otázka musí být položena a zodpovězena, protože pro spoustu neplodných žen to bude realita.
V průběhu nejtěžší části mé cesty se mi dokonce zdály příběhy žen, které otěhotněly po letech neplodnosti, jako odrazující a frustrující. Myslím, že jsem hluboko uvnitř věděla,že toto nebude můj příběh, ale bylo mi to prezentováno jako nejlepší možný výsledek. A nechce snad každý pro svůj život to nejlepší? Takže co to znamená pro mě a ostatní páry, kterým by se nikdy nepodařilo porodit biologické dítě? Byli jsme odsouzeni k druhému nejlepšímu životu? Kde byly příběhy o vítězství a naději, které neobsahují otěhotnění a miminko?
Našla jsem si svou vlastní cestu - přes mnoho nočních slz, zoufalých motliteb a neustálého hledání v duši. Našla jsem tam místo tichého přijetí mé neplodnosti. A pomalu se toto přijetí obrátilo v naději...naději,že tam venku je pro mě něco úžasného a jen to vypadá trošku odlišně...naděje, že můj nejlepší život nemusí vypadat jako nejlepší život někoho jiného.
Nakonec jsem dostala můj zázrak. Jen nepřišel domů z nemocnice celý růžový, zmačkaný, zabalený v malé dečce. Bůh mi ukázal jeho dobrotu, ale ne v podobě dvou purpurových čárek a velikém kulatém bříšku. Můj zázrak přišel v klidných nocích, když můj polštář byl promočený od slz a já byla schopna říct: „Bože, jsi dobrý. Já vím, že mne miluješ."
Přišlo to, když jsem konečně byla schopna účastnit se baby shower (parta kamarádek s „těhulkou“ před narozením miminka) bez vytrácení se do koupelny a propukající v pláč. Přišlo to, když jsem zpozorovala, že jsem vnitřně vyrostla. Krásný efekt tento konkrétní příběh měl na mé srdce: přišly věci jako odolnost, soucit, empatie, vděk, láska a vytrvalost. Můj zázrak přicházel s každým dnem, ve kterém jsem si volila důvěru a naději, přičemž jsem soustředila svůj pohled na to, jak by život měl vypadat. Vybrat si radost a víru a naději uprostřed období s těžce zlomeným srdcem je vlastně jako malý zázrak.
Stále ještě mám své "zázračné děti".
Ale místo ultrazvuku a krevních testů jsme vyplnili hromady papírování a předložili otisky prstů pro ověření naší spolehlivosti.
Spíše než prozrazení pohlaví jsme oslavili naše schválení stát se osvojiteli.
Namísto mapování tras do porodnice jsme si koupili letenky do Etiopie. Namísto hlučného porodního sálu jsme čekali potichu v ponuré budově soudu.
Místo abychom brali domů mrňavého novorozence v mlze poporodní vyčerpanosti, vezli jsme domů pětiměsíční miminko v mlze časového posunu.
Ale naše radost byla úplně stejná.
Vás, ženy, které bojujete s neplodností a říkáte si „Co když nikdy nebudu mít miminko?“ mohu ujistit, že vás příběh je stále důležitý a stále můžete čekat na zázraky.
Možná nikdy neotěhotníte a může se to dnes zdát jako ta nejhorší věc na světě, vím, jak se cítíte a soucítím s vámi, nechci vám nic slíbit nebo dat falešné naděje, jen chci říct, že pokud vaše neplodnost neskončí otěhotněním, tak záleží na vás a na vašich příbězích záleží. Je tu ještě něco dalšího (ať už adopce nebo pěstounská péče nebo něco úplně jiného a pro vás teď nepředstavitelného), co čeká právě na vás. Jednoho dne to nebude bolet, tak jako to bolí dnes. Jednoho dne najdete své místo a svou cestu a budete se cítit sebejistě, budete s tím smířené.
Kdysi byly věci nějak. Dnes jsou jinak a před "kdysi" byly zase jinak. Naše mamky nám radí, co a jak s dětmi. Vždyť mají mnoho zkušeností. Ne však každá rada je k nezaplacení. Manipulace s dětmi má důležitý vliv na jejich zdravý tělesný vývoj.
Předčasné sezení nebo chodítka jsou přesně ty věci, které byly kdysi tak a dnes jsou jinak. Něco, co vypadá opravdu nevinně, může děťátku škodit. Více si toto téma objasníme s fyzioterapeutkou Mgr. Lubicou Rostášovou, která se specializuje na funkční diagnostiku poruch pohybového systému a terapii funkčních a strukturálních poruch pohybového systému u děti (od novorozenců) a dospělých a na vývojovou kineziologii.
1. Jak vnímáte manipulaci s dětmi dnešních rodičů ve srovnání s minulostí? A jaký vliv má nesprávná manipulace na budoucnost děťátka?
V současnosti dělají rodiče stále stejné chyby při manipulaci s děťátkem, jaké dělali i naši rodiče. Nedělají to vědomě, jednoduše nevědí, že s miminkem se má manipulovat jinak, že to má své opodstatnění a významně to ovlivňuje další motorický vývoj dítěte.
Nesprávná manipulace způsobuje různé poruchy pohybového systému, a to již od narození dítěte. Např. asymetrický vývoj, polohový reflux, jednostranná plagiocefalie (proležená hlavička na jedné straně), různé funkční pohybové poruchy, které v pozdějším věku života mohou být základem pro vznik různých strukturálních poruch pohybového systému, získané formy skoliózy, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, později poruchy v oblasti vnímání jednotlivých částí těla a provedení pohybu z hlediska kvality a různé jiné poruchy. Protože lidské tělo pracuje jako jeden celek a porucha jednoho systému ovlivňuje zákonitě všechny další systémy.
2. Kdy začít se správnou manipulací dítěte?
Se správnou manipulací mají rodiče začít od úplného narození dítěte, protože miminko je odkázáno na jakýkoliv pohyb, který se s ním bude dít, na rodiče (myšleno tím, že se nedokáže samo přemisťovat z místa na místo, neumí se samo najíst, umýt, obléknout apod.). Proto každý jeden pohyb, který směřuje k děťátku za účelem s ním manipulovat, musí být prováděn správně - s ohledem na vývojový věk dítěte.
Když mám doma čerstvě narozené miminko, tak ho nebudu nosit na rukou ve vertikále, kde jeho nevyvinutý nervově-svalově-kosterní aparát bude ovlivňovat gravitační síla, které se v této poloze neumí bránit. Ale budu s ním manipulovat v poloze horizontální, která je pro něj nejvíce přijatelná. Nosit dítě většinu času z dne na rukou, v šátcích a různých jiných závěsech a nosičích je pro jeho vývoj velmi nepříznivé. Motoricky se bude děťátko projevovat pouze tehdy, když na to bude mít vhodné podmínky, které mu poskytne pevná opora. A tou je zem - aby se cítilo bezpečně a dostatečně stabilně. To znamená, že dítě má být během dne, když nespí, položené na podložce na zemi, aby se mohlo volně motoricky projevovat a rodič musí být u něj a sledovat jeho pohyby, někdy mu zajistit oporu svou rukou, polohovat ho ze zad na břicho, později i na boky.
Na rukou, v šátku, závěsu či nosiči se děťátko nikdy motoricky projevovat nebude, protože nato nemá prostor a podmínky. Nakonec to jeho centrální nervový systém vyhodnotí tak, že to nepotřebuje, protože většinu dne visí ve vertikále, na kterou ještě není stavěno, ale ono to neumí a také to neví ani jeho rodiče. Když se pak dítě položí na zem, začne plakat, protože tu polohu nezná, nedokáže se v ní stabilizovat a znovu přijdou rodiče a vezmou ho do náruče, aby neplakalo. Tím vzniká ohromné přetížení celého těla a vytvářejí se různé poruchy pohybového systému. Kdyby si dospělí zahráli na malinké dětičky, které ještě neovládají své tělo, a přistoupil by k nim "obr" (aby je mohl unést) a nosil by je v náruči ve vertikále, v šátku, závěsu či jiném nosiči, tehdy by pochopili jak to jejich děťátko přetěžuje, a co vlastně prožívá.
3. Takže volný, ale kontrolovaný pohyb je pro děti nejzdravější. Kdysi byl trend posadit dítě mezi polštáře nebo ho podpírat v kočárku pomalu od 3.-4. měsíce. Co mu tím rodič způsobuje?
Nenazývejme to trendem, ale spíše nevědomostí rodičů, že to dělat nemají. Lidé si stále myslí, že sed, stoj a chůze se učí. Tyto věci však učení nepodléhají, jsou to vrozené automatismy (druhově dané), které vlivem hierarchického dozrávání vyšších nervových struktur nastupují samy. Protože se lidské mládě rodí motoricky nezralé, trvá mu jeden rok, než se postaví na nohy a pak začne chodit. Není to jako např. u žirafy, která po narození dokáže stát a nepotřebuje na to jeden celý rok.
Předčasným posazováním děťátka tedy dochází v první řadě k nerespektování jeho přirozeného vývoje, což má za následek množství poruch v oblasti dalšího psychomotorického vývoje, jak již bylo zmíněno výše. Postupným hierarchickým dozráváním vyšších nervových struktur si děťátko (které na to to má vytvořené vhodné podmínky) přidává zhruba v každém měsíci nový pohybový vzor. Samostatný sed se objevuje až mnohem později, kolem 10. měsíce života dítěte.
4. Je pravda, že pokud rodiče děti předčasně posadí, snižují tím pravděpodobnost lezení?
Obecně mohu říci, že dětičky, které byly předčasně posazené, mají z hlediska kvality jiný motorický vývoj jako dětičky, které dospěly k sedu přirozeným vývojem. U předčasně posazovaných dětí dominuje v jejich motorickém projevu patologie. Převaha kvantity pohybu na úkor kvality pohybu. Mnoho dětí přeskakuje jednotlivé motorické fáze, kterými si zhruba každý měsíc obohacují svůj pohybový repertoár tím, že do něj přidávají nový pohybový vzor, který si znovu nějaký čas zdokonaluje. Takže se může stát i to, že dítě lezení po čtyřech vynechá nebo leze z hlediska provedení daného pohybu nekvalitně, případně leze krátce.
5. Prospívá lezení po čtyřech dětem? Například při zpevnění páteře?
Lezení po čtyřech je z vývojového hlediska, pokud probíhá správně a trvá dostatečně dlouhou dobu (resp. přiměřeně dlouhou dobu), velmi podstatné, protože dochází k centraci ramenních a kyčelních kloubů. Dítě se pohybuje v tzv. překříženém pohybovém vzoru, který začíná oporou o horní končetinu, hlava a pánev se stabilizují v neutrálním postavení a páteř se chová jako napřímená stabilní tyč, potom následuje opora o kontralaterální (druhostrannou) dolní končetinu a tím se dokončí se tzv. dorzoventrální (zado-přední) stabilizace páteře.
6. Diskutovanou věcí je rovněž posazování dětí do chodítka. Některé maminky tam dávají dětí od půl roku, nebo ještě dříve. Jaký je nato Váš názor? Je chodítko vhodné pro zdravý tělesný vývoj děťátka?
Už z mých předchozích odpovědí je jednoznačné, že použití chodítka pro dítě je vstupní branou k patologii. I dítě, které dosud nejevilo žádné známky patologie ve svém vývoji, ji použitím chodítka hned získá. Jelikož jsme si říkali, že sed, stoj a chůze nepodléhají učení, protože jsou to vrozené automatismy, které hierarchickým dozráváním vyšších nervových struktur nastupují samy, nemůžeme tedy očekávat, že se dítě, které nemá dostatečně zralý nervový systém (protože ještě ten čas nenastal), naučí chodit v chodítku. Pokud byste totéž dítě např. ve věku 6 měsíců dali do chodítka, zaprvé by se neumělo s touto polohou ztotožnit, zadruhé by tam viselo se zakloněnou hlavou a oporou o špičky nohou. Pokud by se mu podařilo udělat posun chodítkem vpřed odrazem o špičky, tak bychom si jako rodiče mysleli, že to dítě už chodí ? Pokud ano, tak proč potom nechodí bez chodítka, když je mu 6 měsíců!
Pravda je taková, že pokud bychom pak to samé dítě z chodítka vyndali a dali ho do stejné polohy, jakou mu zajišťovalo chodítko, tak bychom viděli, že děťátko ihned spadne. Samozřejmě ať to nikdo nezkouší. Dítě začne chodit samo, když na to bude jeho centrální nervový systém zralý a umožní mu se do té polohy dostat, ale před tím si musí projít množstvím vývojových fází. Chodítko je pro vývoj dítěte stejně nezdravé, jako pro dospělého nikotin a alkohol.
7. Setkala jste se ještě s nějakými chybami v praxi, které dělají rodiče? Co byste rodičů, kteří s dětmi mají "velmi naspěch"?
Rodiče nevědí, že dělají chyby. Nemají to odkud vědět, protože nejsou v této oblasti odborníci. Rodičům, kteří čekají miminko nebo ho již mají, doporučuji pravidelně v období prvního roku života dítěte navštěvovat ambulanci fyzioterapeuta, který se zabývá ontogenezí. Později podle potřeb a úmluvy, aby dítě sledoval a rodiče učil, jak k dítěti přistupovat, manipulovat s ním, stimulovat ho a sledovat jeho pohybové projevy, aby v budoucnu nemuseli řešit závažnější poruchy pohybového systému.
„Létala jsem v mých dvou těhotenství docela často. Krátké lety jsem neřešila vůbec, ale já létala až z Asie, 15 hodin letu s přestupem v Amsterodamu. Letěla jsem dokonce i měsíc před porodem, to bylo trochu náročné, ale zvládla jsem to. Na ty pozdější lety jsem musela mít osvědčení od lékaře.“
Výběr dovolenkové destinace je v těhotenství mnohem větší fuška, než se zdá. Kam jet, abyste neohrozila sebe a své dítě? Co si vzít s sebou? Které destinaci se raději vyhnout? Které týdny těhotenství jsou pro cestování nejlepší a který dopravní prostředek si vybrat? A co obávané bezpečnostní pásy a airbagy? Čtěte dále!
Poraďte se se svým lékařem
Na cestování je nejvhodnější období mezi 4. a 7. měsícem těhotenství. V tomto období jste jako těhotná v nejlepší fyzické i psychické pohodě. O tom, zda vyjet na dovolenou nebo raději zůstat doma, se poraďte se svým gynekologem. Pokud to uzná za bezpečné a vy sama se cítíte v pohodě, můžete začít balit kufry. Při cestách do zahraničí zvažte především hygienické podmínky a riziko infekčních chorob v místě pobytu. A nezapomeňte si ověřit také dostupnost a stav nejbližšího zdravotnického zařízení. O uzavřeném zdravotním pojištění se snad ani bavit nemusíme, že?
„Chystám se letět na dovolenou v průběhu 2. trimestru. Doktorka mi ale řekla, že to prostě nedoporučuje žádné těhotné ženě, tak mě s tím trochu vyvedla z míry. Jen pozor na cestovní pojištěni, většina pojišťoven má těhotenství po určitém týdnu už s určitým omezením,“ přidává zkušenost uživatelka schmudlina z diskuze Cestovaly jste v těhotenství letadlem?
tam, kde je velká nadmořská výška– nad 3000 m n. m.
tam, kde se vyskytují život ohrožujících infekce
tam, kde hrozí nákaza malárií
tam, kde jsou vyžadována zvláštní očkování - v těhotenství není dovoleno aplikovat některé vakcíny (vždy se předem informujte na hygienické stanici)
Cestování lodí a letadlem
Před cestováním letadlem je na místě nechat si potvrdit od lékaře, že vaší fázi těhotenství let neuškodí. Pokud máte naplánovaný návrat z dovolené mezi 28. a 32. týdnem těhotenství, je velmi pravděpodobné, že po vás bude letecká společnost požadovat potvrzení od lékaře, že jste schopna zdárně absolvovat let.
„Letěla jsem dokonce i měsíc před porodem. To bylo trochu náročné, ale zvládla jsem to. Na ty pozdější lety jsem musela mít osvědčení od lékaře,“ píše Dasha v diskuzi.
Toto potvrzení musí být na speciálním formuláři a nesmí být starší 6 dnů před zahájením cesty. Jednotlivé aerolinky mohou mít různé podmínky pro cestování těhotných, proto je vhodné se ještě před rezervací letenek ujistit, že vás pustí na palubu.Cestování letadlem se nedoporučuje těhotným ve 3. trimestru pro zvýšené riziko předčasného porodu při tlakových změnách ve vyšších nadmořských výškách kvůli trombo-embolické příhodě.
Stejná pravidla platí i pro trajekty a lodní dopravu. Některé lodní společnosti vyžadují lékařské potvrzení, pokud je žena těhotná více než 28 týdnů. Opět platí, že je lepší zeptat se přímo na pobočce dopravce, s nímž hodláte cestovat. Cestovní kancelář většinou poskytne jen obecné informace.
Co dělat v letadle
Létání v těhotenství mírně zvyšuje riziko hluboké žilní trombózy dolních končetin, zvláště pokud plánujete dlouhý let bez mezipřistání. To platí i v případě dlouhé cesty autem, autobusem či vlakem.
„Já jsem během těhotenství cestovala letadlem několikrát a nejhorší to bylo kolem 28.tt, kdy mi dřevnatěly nohy a nebylo moc šancí se procházet, protože v uličce pořád oxidovaly stevardky a něco nabízely,“ popisuje maminka Markeeta z diskuzního fóra V těhotenství k moři: máte zkušenosti?
Není ovšem třeba panikařit a hned rušit cestu! Šance, že k takové komplikaci dojde, je velmi malá. Pokud se budete řídit následujícími radami, pravděpodobně bude vše v pořádku:
Zeptejte se, zda letecká společnost, se kterou cestujete, poskytuje kompresní punčochy. Pokud ne, nezapomeňte si přibalit svoje vlastní. Jejich nošením se zlepšuje krevní oběh v dolních končetinách, a tím se snižuje riziko hluboké žilní trombózy. Měla byste je nosit při každé delší cestě s omezenou možností pohybu. Nenoste ponožky ani podkolenky s těsnými gumičkami.
Každou hodinu se projděte uličkou mezi sedadly, podpoříte tím krevní oběh. Ale dávejte pozor a pořád se něčeho držte, abyste neupadla!
Celou cestu si pravidelně protahujte nohy v kotníku a zujte si boty.
„Každá letecká společnost to má jinak. Musíš se podívat na jejich konkrétní přepravní podmínky. Já bych neriskovala, neoznámit to letecké společnosti, můžou tě vyloučit z přepravy a letenka propadne.“ Tehulka12 z diskuzního fóra Do kterého týdne lze v těhotenství létat?
V těhotenství také hrozí, že můžete častěji trpět cestovní nevolností, takzvanou kinetózou, ale nezapomeňte, že léky proti kinetóze nesmí užívat těhotné a kojící ženy! Můžete zkusit žvýkat žvýkačku nebo cucat bonbóny a hlavně hodně odpočívejte! Cestujte v přední části vozidla, na sedadle u uličky a vždy po směru jízdy. Za jízdy si nečtěte, snažte se sledovat krajinu.
Cestování vlakem, autobusem, autem
Pokud si můžete vybrat, cestujte raději vlakem než autobusem. Ve vlaku se můžete během cesty protáhnout, projít se uličkou, použít toaletu. Při delších cestách můžete použít lůžkový vůz a občerstvit se v jídelním voze. Pokud cestujete autem, dělejte častější přestávky, minimálně každé 2 hodiny, každé 3-4 hodiny jezte, dostatečně pijte.
„Byli jsme autem na dovolené v Maďarsku a zvládla jsem to. Auto se dalo kdykoli (prakticky) zastavit, šlo se protáhnout (i když jsem to nedělala, byla jsem až překvapená, ale jak se mluví třeba o otocích nohou a tak, tak nic) a zpátky jsme to jeli z Maďar v kuse bez přestávky.“ Janeyzelvicka z diskuzního fóra Cestování v těhotenství: může to miminku uškodit?
„Byla jsem v Chorvatsku na začátku těhu asi 6.tt, pracovně. Bylo mi zle, měla jsem strašné záchvaty hladu, byla jsem unavená a podrážděná. Ze slunka jsem měla ekzém. Cesta trvala asi 15 hodin, na zpáteční cestě mi natekly nohy, takže jsem se nevešla do bot.“ Peige z diskuzního fóra V těhotenství k moři: máte zkušenost?
Mám v těhotenství používat bezpečnostní pás?
Jedním slovem: ANO! Odborné studie prokázaly, že těhotná žena a její děťátko jsou mnohem lépe chráněni s pásem než bez něj. Je však třeba dát pozor na to, abyste měla bederní část pásu podvlečenou pod břichem přes pánev a hrudní část pásu nad břichem a mezi prsy. Zákon nepovoluje těhotným cestování bez použití bezpečnostního pásu, a to ani v nejvyšším stupni těhotenství.
„Mám ten speciální bezpečnostní pás. Když sedím na místě spolujezdce, dávám si sedadlo více dozadu a zrovna jsem si říkala, že teď, když už nejedu sama, nechám řízení na druhém. Zrovna včera jsem břichem chytla o volant, takže už fakt budu řídit, jen když musím,“ píše maminka keeshka z diskuzního fóra Těhotné řidičky, jak jste řešily uvázání pásu v autě?
Jsou airbagy bezpečné?
Platí totéž co u bezpečnostních pásů! Posuňte si sedadlo dále od palubní desky či od volantu tak, abyste jej měla dále od břicha. Pokud jste sama řidička, dejte pozor na to, že se v těhotenství prodlužuje reakční čas na nenadálou změnu situace. Při nárazu těhotnou ženu nejvíce ohrožuje náraz na volant, právě ten může ztlumit funkční airbag. Myslete na to, že vezete dva lidi a jezděte opatrně!
A jaké zkušenosti máte s cestováním v těhotenství vy? Podělte se o své zážitky a zkušenostmi v jednom z diskuzních fór.
Když máte alergickou rýmu, nejotravnější na tom není jen to, že kýcháte, nebo posmrkáváte. Je to ten podrážděný nos. Určitě znáte ten pocit. Minulý víkend jsem jel po celém týdnu v práci s rýmou na delší výlet na kole. Ale naštěstí něco zachránilo můj „trip na bajku“ (neumím si představit, že bych celý den jezdil na kole s podrážděným nosem, měl jsem jiné starosti).
Po testovaní konik_testuje nám zůstalo pár krabic s papírovými kapesníčky KLEENEX. Prostě jsem je měl položené na svém stole a nějak jsem je nevnímal. Nuže, v pondělí minulého týdne mě postihla výše vzpomínaná alergická rýmička. Tak jsem po nich sáhnul. Pořád smrkat, to přece není život. A tak jsem rezignovaně čekal, až mě začne bolet a pálit nos. Ale ono to nepřišlo. Uvědomil jsem si to až v pátek, když jsem začal přemýšlet nad tím, jak dopadla kampaň a četl recenze od vás.
Já jsem sice věděl, že to jsou kapesníčky s nějakým balzámem, ale je to doopravdy poprvé, co smrkám tak často a nos nic. Jako kdybych ani rýmu neměl.
I tento bod s tím určitě souvisí. Teda s celkovou kvalitou produktu. Celkem často používám kapesníčky na uklízení pracovního stolu. Ano, protože piju kávu, čaj, stále něco jím na pracovním stole, a stále dokážu ten stůl nějakým způsobem zabordelit. Tyto kapesníčky nejsou z těch, které vstřebávají tekutinu a tekutina tak prosákne. Dokonce jsem každý kapesníček KLEENEX použil vždy vícekrát. Proč je to tak velká výhoda? Protože nemusím stále běhat pro novou krabici kapesníků nahoru
Což línému človeku, jako jsem já, celkem vyhovuje...
Jednou za čas máme testovaní, kterého se zúčastním i já. A jednou za čas mě ten produkt také osloví. Tento už bude mít své místo na mém stole natrvalo
#test_kleenex
Nádherný a moc moudrý článek. Není z mé dílny. Za překlad a opravu moc děkuji dvěma dobrým duším
Když neplodnost nekončí zázračným otěhotněním…
Byla jsem dvakrát těhotná. Když jsem opouštěla porodnici, odnášela jsem si s sebou místo uzlíčku radosti jen cáry mého zlomeného srdce. Dvě těhotenství, dva potraty, roky čekání, měsíce zkoušení, jedna konečná diagnóza, roky léčby a později jedna finální operace...a jsem neplodná. A nevadí mi to.
Trvalo mi skoro deset let vyrovnat se s mou neplodností, a i když jsem se s tím smířila, bolest úplně nezmizela. Ale poznala jsem, že ten klid a bolest mohou vlastně docela pohodlně existovat vedle sebe. Také jsem se naučila, že existuje více než jeden úspěšný konec v příběhu s neplodností. Obvykle slýcháme pouze o jednom šťastném konci- o zázračném těhotenství, jehož výsledkem je buclaté miminko a nadšení rodiče. Ale to je jen jeden příběh - jeden šťastný konec z mnoha stejně úžasných možností. Koneckonců, u neplodnosti není zázračným koncem jen biologické dítě.
Pokud na tom lpíme jako na JEDINÉ naději, jediné odpovědi, tak jsme si svůj příběh zkrátili a uzavřeli se v kruhu. Všichni z nás, kdo žijeme s neplodností, si dříve nebo později stejně musíme položit tu stejnou otázku: „Co když nikdy neotěhotním a nebudu mít dítě?" Ta otázka musí být položena a zodpovězena, protože pro spoustu neplodných žen to bude realita.
V průběhu nejtěžší části mé cesty se mi dokonce zdály příběhy žen, které otěhotněly po letech neplodnosti, jako odrazující a frustrující. Myslím, že jsem hluboko uvnitř věděla,že toto nebude můj příběh, ale bylo mi to prezentováno jako nejlepší možný výsledek. A nechce snad každý pro svůj život to nejlepší? Takže co to znamená pro mě a ostatní páry, kterým by se nikdy nepodařilo porodit biologické dítě? Byli jsme odsouzeni k druhému nejlepšímu životu? Kde byly příběhy o vítězství a naději, které neobsahují otěhotnění a miminko?
Našla jsem si svou vlastní cestu - přes mnoho nočních slz, zoufalých motliteb a neustálého hledání v duši. Našla jsem tam místo tichého přijetí mé neplodnosti. A pomalu se toto přijetí obrátilo v naději...naději,že tam venku je pro mě něco úžasného a jen to vypadá trošku odlišně...naděje, že můj nejlepší život nemusí vypadat jako nejlepší život někoho jiného.
Nakonec jsem dostala můj zázrak. Jen nepřišel domů z nemocnice celý růžový, zmačkaný, zabalený v malé dečce. Bůh mi ukázal jeho dobrotu, ale ne v podobě dvou purpurových čárek a velikém kulatém bříšku. Můj zázrak přišel v klidných nocích, když můj polštář byl promočený od slz a já byla schopna říct: „Bože, jsi dobrý. Já vím, že mne miluješ."
Přišlo to, když jsem konečně byla schopna účastnit se baby shower (parta kamarádek s „těhulkou“ před narozením miminka) bez vytrácení se do koupelny a propukající v pláč. Přišlo to, když jsem zpozorovala, že jsem vnitřně vyrostla. Krásný efekt tento konkrétní příběh měl na mé srdce: přišly věci jako odolnost, soucit, empatie, vděk, láska a vytrvalost. Můj zázrak přicházel s každým dnem, ve kterém jsem si volila důvěru a naději, přičemž jsem soustředila svůj pohled na to, jak by život měl vypadat. Vybrat si radost a víru a naději uprostřed období s těžce zlomeným srdcem je vlastně jako malý zázrak.
Stále ještě mám své "zázračné děti".
Ale místo ultrazvuku a krevních testů jsme vyplnili hromady papírování a předložili otisky prstů pro ověření naší spolehlivosti.
Spíše než prozrazení pohlaví jsme oslavili naše schválení stát se osvojiteli.
Namísto mapování tras do porodnice jsme si koupili letenky do Etiopie. Namísto hlučného porodního sálu jsme čekali potichu v ponuré budově soudu.
Místo abychom brali domů mrňavého novorozence v mlze poporodní vyčerpanosti, vezli jsme domů pětiměsíční miminko v mlze časového posunu.
Ale naše radost byla úplně stejná.
Vás, ženy, které bojujete s neplodností a říkáte si „Co když nikdy nebudu mít miminko?“ mohu ujistit, že vás příběh je stále důležitý a stále můžete čekat na zázraky.
Možná nikdy neotěhotníte a může se to dnes zdát jako ta nejhorší věc na světě, vím, jak se cítíte a soucítím s vámi, nechci vám nic slíbit nebo dat falešné naděje, jen chci říct, že pokud vaše neplodnost neskončí otěhotněním, tak záleží na vás a na vašich příbězích záleží. Je tu ještě něco dalšího (ať už adopce nebo pěstounská péče nebo něco úplně jiného a pro vás teď nepředstavitelného), co čeká právě na vás. Jednoho dne to nebude bolet, tak jako to bolí dnes. Jednoho dne najdete své místo a svou cestu a budete se cítit sebejistě, budete s tím smířené.
A bude to nádhera.
Zdroj: http://community.today.com/parentingteam/post/when-infertility-doesnt-end-with-a-miracle-pregnancy
Kdysi byly věci nějak. Dnes jsou jinak a před "kdysi" byly zase jinak. Naše mamky nám radí, co a jak s dětmi. Vždyť mají mnoho zkušeností. Ne však každá rada je k nezaplacení. Manipulace s dětmi má důležitý vliv na jejich zdravý tělesný vývoj.
Předčasné sezení nebo chodítka jsou přesně ty věci, které byly kdysi tak a dnes jsou jinak. Něco, co vypadá opravdu nevinně, může děťátku škodit. Více si toto téma objasníme s fyzioterapeutkou Mgr. Lubicou Rostášovou, která se specializuje na funkční diagnostiku poruch pohybového systému a terapii funkčních a strukturálních poruch pohybového systému u děti (od novorozenců) a dospělých a na vývojovou kineziologii.
1. Jak vnímáte manipulaci s dětmi dnešních rodičů ve srovnání s minulostí? A jaký vliv má nesprávná manipulace na budoucnost děťátka?
V současnosti dělají rodiče stále stejné chyby při manipulaci s děťátkem, jaké dělali i naši rodiče. Nedělají to vědomě, jednoduše nevědí, že s miminkem se má manipulovat jinak, že to má své opodstatnění a významně to ovlivňuje další motorický vývoj dítěte.
Nesprávná manipulace způsobuje různé poruchy pohybového systému, a to již od narození dítěte. Např. asymetrický vývoj, polohový reflux, jednostranná plagiocefalie (proležená hlavička na jedné straně), různé funkční pohybové poruchy, které v pozdějším věku života mohou být základem pro vznik různých strukturálních poruch pohybového systému, získané formy skoliózy, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, později poruchy v oblasti vnímání jednotlivých částí těla a provedení pohybu z hlediska kvality a různé jiné poruchy. Protože lidské tělo pracuje jako jeden celek a porucha jednoho systému ovlivňuje zákonitě všechny další systémy.
2. Kdy začít se správnou manipulací dítěte?
Se správnou manipulací mají rodiče začít od úplného narození dítěte, protože miminko je odkázáno na jakýkoliv pohyb, který se s ním bude dít, na rodiče (myšleno tím, že se nedokáže samo přemisťovat z místa na místo, neumí se samo najíst, umýt, obléknout apod.). Proto každý jeden pohyb, který směřuje k děťátku za účelem s ním manipulovat, musí být prováděn správně - s ohledem na vývojový věk dítěte.
Když mám doma čerstvě narozené miminko, tak ho nebudu nosit na rukou ve vertikále, kde jeho nevyvinutý nervově-svalově-kosterní aparát bude ovlivňovat gravitační síla, které se v této poloze neumí bránit. Ale budu s ním manipulovat v poloze horizontální, která je pro něj nejvíce přijatelná. Nosit dítě většinu času z dne na rukou, v šátcích a různých jiných závěsech a nosičích je pro jeho vývoj velmi nepříznivé. Motoricky se bude děťátko projevovat pouze tehdy, když na to bude mít vhodné podmínky, které mu poskytne pevná opora. A tou je zem - aby se cítilo bezpečně a dostatečně stabilně. To znamená, že dítě má být během dne, když nespí, položené na podložce na zemi, aby se mohlo volně motoricky projevovat a rodič musí být u něj a sledovat jeho pohyby, někdy mu zajistit oporu svou rukou, polohovat ho ze zad na břicho, později i na boky.
Na rukou, v šátku, závěsu či nosiči se děťátko nikdy motoricky projevovat nebude, protože nato nemá prostor a podmínky. Nakonec to jeho centrální nervový systém vyhodnotí tak, že to nepotřebuje, protože většinu dne visí ve vertikále, na kterou ještě není stavěno, ale ono to neumí a také to neví ani jeho rodiče. Když se pak dítě položí na zem, začne plakat, protože tu polohu nezná, nedokáže se v ní stabilizovat a znovu přijdou rodiče a vezmou ho do náruče, aby neplakalo. Tím vzniká ohromné přetížení celého těla a vytvářejí se různé poruchy pohybového systému. Kdyby si dospělí zahráli na malinké dětičky, které ještě neovládají své tělo, a přistoupil by k nim "obr" (aby je mohl unést) a nosil by je v náruči ve vertikále, v šátku, závěsu či jiném nosiči, tehdy by pochopili jak to jejich děťátko přetěžuje, a co vlastně prožívá.
3. Takže volný, ale kontrolovaný pohyb je pro děti nejzdravější. Kdysi byl trend posadit dítě mezi polštáře nebo ho podpírat v kočárku pomalu od 3.-4. měsíce. Co mu tím rodič způsobuje?
Nenazývejme to trendem, ale spíše nevědomostí rodičů, že to dělat nemají. Lidé si stále myslí, že sed, stoj a chůze se učí. Tyto věci však učení nepodléhají, jsou to vrozené automatismy (druhově dané), které vlivem hierarchického dozrávání vyšších nervových struktur nastupují samy. Protože se lidské mládě rodí motoricky nezralé, trvá mu jeden rok, než se postaví na nohy a pak začne chodit. Není to jako např. u žirafy, která po narození dokáže stát a nepotřebuje na to jeden celý rok.
Předčasným posazováním děťátka tedy dochází v první řadě k nerespektování jeho přirozeného vývoje, což má za následek množství poruch v oblasti dalšího psychomotorického vývoje, jak již bylo zmíněno výše. Postupným hierarchickým dozráváním vyšších nervových struktur si děťátko (které na to to má vytvořené vhodné podmínky) přidává zhruba v každém měsíci nový pohybový vzor. Samostatný sed se objevuje až mnohem později, kolem 10. měsíce života dítěte.
4. Je pravda, že pokud rodiče děti předčasně posadí, snižují tím pravděpodobnost lezení?
Obecně mohu říci, že dětičky, které byly předčasně posazené, mají z hlediska kvality jiný motorický vývoj jako dětičky, které dospěly k sedu přirozeným vývojem. U předčasně posazovaných dětí dominuje v jejich motorickém projevu patologie. Převaha kvantity pohybu na úkor kvality pohybu. Mnoho dětí přeskakuje jednotlivé motorické fáze, kterými si zhruba každý měsíc obohacují svůj pohybový repertoár tím, že do něj přidávají nový pohybový vzor, který si znovu nějaký čas zdokonaluje. Takže se může stát i to, že dítě lezení po čtyřech vynechá nebo leze z hlediska provedení daného pohybu nekvalitně, případně leze krátce.
5. Prospívá lezení po čtyřech dětem? Například při zpevnění páteře?
Lezení po čtyřech je z vývojového hlediska, pokud probíhá správně a trvá dostatečně dlouhou dobu (resp. přiměřeně dlouhou dobu), velmi podstatné, protože dochází k centraci ramenních a kyčelních kloubů. Dítě se pohybuje v tzv. překříženém pohybovém vzoru, který začíná oporou o horní končetinu, hlava a pánev se stabilizují v neutrálním postavení a páteř se chová jako napřímená stabilní tyč, potom následuje opora o kontralaterální (druhostrannou) dolní končetinu a tím se dokončí se tzv. dorzoventrální (zado-přední) stabilizace páteře.
6. Diskutovanou věcí je rovněž posazování dětí do chodítka. Některé maminky tam dávají dětí od půl roku, nebo ještě dříve. Jaký je nato Váš názor? Je chodítko vhodné pro zdravý tělesný vývoj děťátka?
Už z mých předchozích odpovědí je jednoznačné, že použití chodítka pro dítě je vstupní branou k patologii. I dítě, které dosud nejevilo žádné známky patologie ve svém vývoji, ji použitím chodítka hned získá. Jelikož jsme si říkali, že sed, stoj a chůze nepodléhají učení, protože jsou to vrozené automatismy, které hierarchickým dozráváním vyšších nervových struktur nastupují samy, nemůžeme tedy očekávat, že se dítě, které nemá dostatečně zralý nervový systém (protože ještě ten čas nenastal), naučí chodit v chodítku. Pokud byste totéž dítě např. ve věku 6 měsíců dali do chodítka, zaprvé by se neumělo s touto polohou ztotožnit, zadruhé by tam viselo se zakloněnou hlavou a oporou o špičky nohou. Pokud by se mu podařilo udělat posun chodítkem vpřed odrazem o špičky, tak bychom si jako rodiče mysleli, že to dítě už chodí ? Pokud ano, tak proč potom nechodí bez chodítka, když je mu 6 měsíců!
Pravda je taková, že pokud bychom pak to samé dítě z chodítka vyndali a dali ho do stejné polohy, jakou mu zajišťovalo chodítko, tak bychom viděli, že děťátko ihned spadne. Samozřejmě ať to nikdo nezkouší. Dítě začne chodit samo, když na to bude jeho centrální nervový systém zralý a umožní mu se do té polohy dostat, ale před tím si musí projít množstvím vývojových fází. Chodítko je pro vývoj dítěte stejně nezdravé, jako pro dospělého nikotin a alkohol.
7. Setkala jste se ještě s nějakými chybami v praxi, které dělají rodiče? Co byste rodičů, kteří s dětmi mají "velmi naspěch"?
Rodiče nevědí, že dělají chyby. Nemají to odkud vědět, protože nejsou v této oblasti odborníci. Rodičům, kteří čekají miminko nebo ho již mají, doporučuji pravidelně v období prvního roku života dítěte navštěvovat ambulanci fyzioterapeuta, který se zabývá ontogenezí. Později podle potřeb a úmluvy, aby dítě sledoval a rodiče učil, jak k dítěti přistupovat, manipulovat s ním, stimulovat ho a sledovat jeho pohybové projevy, aby v budoucnu nemuseli řešit závažnější poruchy pohybového systému.
„Létala jsem v mých dvou těhotenství docela často. Krátké lety jsem neřešila vůbec, ale já létala až z Asie, 15 hodin letu s přestupem v Amsterodamu. Letěla jsem dokonce i měsíc před porodem, to bylo trochu náročné, ale zvládla jsem to. Na ty pozdější lety jsem musela mít osvědčení od lékaře.“
Výběr dovolenkové destinace je v těhotenství mnohem větší fuška, než se zdá. Kam jet, abyste neohrozila sebe a své dítě? Co si vzít s sebou? Které destinaci se raději vyhnout? Které týdny těhotenství jsou pro cestování nejlepší a který dopravní prostředek si vybrat? A co obávané bezpečnostní pásy a airbagy? Čtěte dále!
Poraďte se se svým lékařem
Na cestování je nejvhodnější období mezi 4. a 7. měsícem těhotenství. V tomto období jste jako těhotná v nejlepší fyzické i psychické pohodě. O tom, zda vyjet na dovolenou nebo raději zůstat doma, se poraďte se svým gynekologem. Pokud to uzná za bezpečné a vy sama se cítíte v pohodě, můžete začít balit kufry. Při cestách do zahraničí zvažte především hygienické podmínky a riziko infekčních chorob v místě pobytu. A nezapomeňte si ověřit také dostupnost a stav nejbližšího zdravotnického zařízení. O uzavřeném zdravotním pojištění se snad ani bavit nemusíme, že?
„Chystám se letět na dovolenou v průběhu 2. trimestru. Doktorka mi ale řekla, že to prostě nedoporučuje žádné těhotné ženě, tak mě s tím trochu vyvedla z míry. Jen pozor na cestovní pojištěni, většina pojišťoven má těhotenství po určitém týdnu už s určitým omezením,“ přidává zkušenost uživatelka schmudlina z diskuze Cestovaly jste v těhotenství letadlem?
Cestování na větší vzdálenost není vhodné pokud:
Která místa jsou pro vás riziková?
Cestování lodí a letadlem
Před cestováním letadlem je na místě nechat si potvrdit od lékaře, že vaší fázi těhotenství let neuškodí. Pokud máte naplánovaný návrat z dovolené mezi 28. a 32. týdnem těhotenství, je velmi pravděpodobné, že po vás bude letecká společnost požadovat potvrzení od lékaře, že jste schopna zdárně absolvovat let.
„Letěla jsem dokonce i měsíc před porodem. To bylo trochu náročné, ale zvládla jsem to. Na ty pozdější lety jsem musela mít osvědčení od lékaře,“ píše Dasha v diskuzi.
Toto potvrzení musí být na speciálním formuláři a nesmí být starší 6 dnů před zahájením cesty. Jednotlivé aerolinky mohou mít různé podmínky pro cestování těhotných, proto je vhodné se ještě před rezervací letenek ujistit, že vás pustí na palubu.Cestování letadlem se nedoporučuje těhotným ve 3. trimestru pro zvýšené riziko předčasného porodu při tlakových změnách ve vyšších nadmořských výškách kvůli trombo-embolické příhodě.
Stejná pravidla platí i pro trajekty a lodní dopravu. Některé lodní společnosti vyžadují lékařské potvrzení, pokud je žena těhotná více než 28 týdnů. Opět platí, že je lepší zeptat se přímo na pobočce dopravce, s nímž hodláte cestovat. Cestovní kancelář většinou poskytne jen obecné informace.
Co dělat v letadle
Létání v těhotenství mírně zvyšuje riziko hluboké žilní trombózy dolních končetin, zvláště pokud plánujete dlouhý let bez mezipřistání. To platí i v případě dlouhé cesty autem, autobusem či vlakem.
„Já jsem během těhotenství cestovala letadlem několikrát a nejhorší to bylo kolem 28.tt, kdy mi dřevnatěly nohy a nebylo moc šancí se procházet, protože v uličce pořád oxidovaly stevardky a něco nabízely,“ popisuje maminka Markeeta z diskuzního fóra V těhotenství k moři: máte zkušenosti?
Není ovšem třeba panikařit a hned rušit cestu! Šance, že k takové komplikaci dojde, je velmi malá. Pokud se budete řídit následujícími radami, pravděpodobně bude vše v pořádku:
„Každá letecká společnost to má jinak. Musíš se podívat na jejich konkrétní přepravní podmínky. Já bych neriskovala, neoznámit to letecké společnosti, můžou tě vyloučit z přepravy a letenka propadne.“ Tehulka12 z diskuzního fóra Do kterého týdne lze v těhotenství létat?
V těhotenství také hrozí, že můžete častěji trpět cestovní nevolností, takzvanou kinetózou, ale nezapomeňte, že léky proti kinetóze nesmí užívat těhotné a kojící ženy! Můžete zkusit žvýkat žvýkačku nebo cucat bonbóny a hlavně hodně odpočívejte! Cestujte v přední části vozidla, na sedadle u uličky a vždy po směru jízdy. Za jízdy si nečtěte, snažte se sledovat krajinu.
Cestování vlakem, autobusem, autem
Pokud si můžete vybrat, cestujte raději vlakem než autobusem. Ve vlaku se můžete během cesty protáhnout, projít se uličkou, použít toaletu. Při delších cestách můžete použít lůžkový vůz a občerstvit se v jídelním voze. Pokud cestujete autem, dělejte častější přestávky, minimálně každé 2 hodiny, každé 3-4 hodiny jezte, dostatečně pijte.
„Byli jsme autem na dovolené v Maďarsku a zvládla jsem to. Auto se dalo kdykoli (prakticky) zastavit, šlo se protáhnout (i když jsem to nedělala, byla jsem až překvapená, ale jak se mluví třeba o otocích nohou a tak, tak nic) a zpátky jsme to jeli z Maďar v kuse bez přestávky.“ Janeyzelvicka z diskuzního fóra Cestování v těhotenství: může to miminku uškodit?
„Byla jsem v Chorvatsku na začátku těhu asi 6.tt, pracovně. Bylo mi zle, měla jsem strašné záchvaty hladu, byla jsem unavená a podrážděná. Ze slunka jsem měla ekzém. Cesta trvala asi 15 hodin, na zpáteční cestě mi natekly nohy, takže jsem se nevešla do bot.“ Peige z diskuzního fóra V těhotenství k moři: máte zkušenost?
Mám v těhotenství používat bezpečnostní pás?
Jedním slovem: ANO! Odborné studie prokázaly, že těhotná žena a její děťátko jsou mnohem lépe chráněni s pásem než bez něj. Je však třeba dát pozor na to, abyste měla bederní část pásu podvlečenou pod břichem přes pánev a hrudní část pásu nad břichem a mezi prsy. Zákon nepovoluje těhotným cestování bez použití bezpečnostního pásu, a to ani v nejvyšším stupni těhotenství.
„Mám ten speciální bezpečnostní pás. Když sedím na místě spolujezdce, dávám si sedadlo více dozadu a zrovna jsem si říkala, že teď, když už nejedu sama, nechám řízení na druhém. Zrovna včera jsem břichem chytla o volant, takže už fakt budu řídit, jen když musím,“ píše maminka keeshka z diskuzního fóra Těhotné řidičky, jak jste řešily uvázání pásu v autě?
Jsou airbagy bezpečné?
Platí totéž co u bezpečnostních pásů! Posuňte si sedadlo dále od palubní desky či od volantu tak, abyste jej měla dále od břicha. Pokud jste sama řidička, dejte pozor na to, že se v těhotenství prodlužuje reakční čas na nenadálou změnu situace. Při nárazu těhotnou ženu nejvíce ohrožuje náraz na volant, právě ten může ztlumit funkční airbag. Myslete na to, že vezete dva lidi a jezděte opatrně!
A jaké zkušenosti máte s cestováním v těhotenství vy? Podělte se o své zážitky a zkušenostmi v jednom z diskuzních fór.
Je cestování v těhotenství nebezpečné?
Čerstvě těhotná: mohu letět letadlem?
Dovolená v těhotenství: jaké máte zkušenosti?
Zdroj informací: Cestování v bezpečí
Ahoj nevím zda sem petrim,ale zitra jdu na revizi do nemocnice.v 10týdnu jsem si šla pro prukazku a nebyla tam žádná srdeční akce.