Novinky
redakce
19. bře 2019 Čtené 516x

Hormonální kolotoč, který těhotenství a porod miminka doprovází, má mnoho dopadů na náš vzhled i zdraví. Vypadávání vlasů je spolu se změnami tělesných proporcí nejviditelnějším důsledkem toho, že naše tělo věnovalo všechny své síly na to, aby vytvořilo nový život.

S padáním vlasů po porodu má zkušenosti více než polovina maminek. Častý model je, že během těhotenství se ženy pyšní krásnými, hustými a lesklými vlasy, které hned po šestinedělí začnou ztrácet po hrstech.

Padání vlasů po porodu je běžné a mnohdy nevyhnutelné, správným zacházením s vaší kšticí a doplnění vitamínů můžete jít konci padání vlasů naproti.

Lékař radí kvalitní a pestrou stravu

Do poradny Modrého koníka přišel dotaz od maminky, která se vypadáváním vlasů po narození dítěte velmi trápí: "Dobrý den, mám 3 měsíce po porodu a opravdu enormně mi padají vlasy. Padat mi začaly už tak 6 týdnů před porodem, ale bylo to v běžné míře. Zhruba 3 týdny zpět mi padají skoro po hrstech. Jsou všude. Neustále malou obírám, postel ráno vypadá jako bych se tam ostříhala. Podlahu musím dvakrát denně vysávat, odpad už jsem dvakrát ucpala a čistila. Vlasy dvakrát denně vyčesávám, aby mi pak nepadaly, jak chodím po bytě, ale bez efektu. Nosím je stažené v culíku, abych alespoň omezila nekontrolovatelné opadávání kdekoliv, ale bez efektu. Mám vlasy po ramena. Čím to mohu zmírnit, jakou výživou podpořit? Už mi začíná místy prosvítat kůže, bojím se, že dřív než se hormony srovnají, budu už plešatá."

Lékař, který vede poradnu o výživě během těhotenství na Modrém koníku, neurolog a farmakolog MUDr. Jiří Emmer, radí mamince následovně: "Dobrý den, nebojte se, čas, kdy se toto normálně upraví, se udává asi na 6-12 měsíců po porodu. Je velká otázka, jestli vůbec něco je schopno vlasy nějak hmatatelně "podpořit", ale tradičně se na to berou různé vitaminy a minerály. Já bych Vám v první řadě doporučil opravdu kvalitní a pestrou stravu (řada maminek, jakmile porodí, se začne zanedbávat, taky nezapomeňte, že kojení je vlastně z hlediska výživy pokračování těhotenství) - nezapomínejte na omega-3 (tedy ryby - losos, makrela, tuňák, sleď, normální je toto cca 3x týdně anebo jako doplněk stravy). Existují také různé komerční směsi, které si můžete najít - většinu z jejich složek najdete i v multivitaminech pro budoucí maminky. Držím palce!"

Proč vlastně začnou vlasy po porodu vypadávat?

Na růst vlasů a jejich kvalitu má vliv celá řada faktorů, od výživy, dostatku vitamínů až po hladiny některých hormonů. A právě hormony hrají v padání vlasů po porodu velkou roli.

U žen kvalitu vlasů ovlivňuje zejména hormon estrogen. Jeho vyšší hladina v těhotenství může za to, že se prodlužuje růstová fáze vlasů a klidová fáze je velmi krátká. Vlasy tak velmi prosperují, houstnou, jsou lesklé a vyživené a vypadávají jen velmi málo. Když po porodu hladina ženských hormonů klesne, vlasy začnou vypadávat až 2-3x rychleji, než normálně.

K hormonálním faktorům pak lze přičíst i stres, který mnoha maminek po narození dítěte prožívá. S tím může být spojená nedostatečná výživa novopečené maminky, která má na kvalitu a vzhled vlasů velký vliv.

Za padáním vlasů může být také nedostatek některých vitamínů, které se během těhotenství, po porodu i v šestinedělí z těla vyčerpají. Jejich hladinu si můžete ověřit krevním testem u svého lékaře, nebo je můžete začít doplňovat ihned - správnou výživou, nebo užíváním vitamínů z lékárny.

Některé maminky si spojují padání vlasů i s kojením, nikdy se však neprokázalo, že by kojení hrálo významnou roli. Nepřestávejte tak kvůli svým vlasům kojit, benefity mateřského mléka jsou pro vaše miminko i pro vás významně vyšší.

Jak moc mi vlasy vypadají?

Intenzita padání vlasů je u každé ženy jiná. Některým ženám vzniknou kouty, některé po nacházení hrstek vlasů na polštářích a ve vaně zjistí, že mají na hlavě celá místa, na kterých o vlasy přišly.

Období, kdy vlasy zvýšeně padají, trvá asi šest měsíců až jeden rok. Pokud se po této době situace nezlepší, můžete vyhledat pomoc u kožního lékaře nebo přímo u specialisty na vlasový porost - trichologa. 

Jaké vitamíny doplnit a co jíst, abyste vlasům dopřála nejlepší výživu?

Jak píše i  doktor v poradně, správnou výživou můžete vlasy a celkově svůj stav zlepšit. Do svého jídelníčku zařaďte hodně ovoce, zeleniny, luštěniny, obiloviny, celozrnné pečivo, bílé maso, ryby, semínka a oříšky. Ovoce a zelenina obsahují flavonoidy a antioxidanty, které ochraňují vlasové folikuly a podporují růst vlasů. Na kvalitu vlasů má z vitamínů největší vliv železo, selen a zinek. Zkusit můžete i vitamíny ze skupiny E a B.

K dostání v lékárnách jsou přípravky, které jsou přímo určené na podporu růstu vlasů. Vždy si před jejích koupí ověřte, zda se slučují s kojením. Od nákupu drahých léků si neslibujte okamžité výsledky, pokud bude mít doplněk na vaši vlasy vliv, bude to trvat minimálně několik týdnů, než změnu uvidíte. Pokud chcete vlasům pomoci také šampony a přípravky přímo na ně. Pokud chcete vlasům dopřát péči, sáhněte po přírodě, která jim neublíží. 


Babské rady, které vychází z přírodních zdrojů, nejčastěji na potíže s vlasy doporučují používat kopřivy. Z těch si můžete udělat odvar a vlasy jím prolévat. Zakoupit se dají již hotové, ale stále přírodní šampony. Pomoc můžete hledat například v prodejnách zdravé výživy.

Často se používá také pivo nebo vaječný žloutek, který můžete nechat ve vlasech působit jakkoli dlouho. Místo drahých kondicionérů a masek pak můžete konečkům vlasů pomoci olivovým či ricinovým olejem.

Jak s vlasy zacházet, abyste jejich vypadání ještě nezhoršovala?

Hormonální výkyv a stres v prvních chvílích sžívání se s miminkem neovlivníte, není ani jisté, že vám pomůže užívání vitamínů a potravinových doplňků. Vaše kamarádky, maminka i koníkovky v diskuzích vám nejčastěji potvrdí, že toto období se prostě musí přečkat. Vlasy se vrátí, dorostou a zesílí, jen to trvá.

Než se vaše hladina hormonů ustálí a tělo se dá po porodu zase do pořádku, můžete se ale o vaše vlasy starat s opatrností a vypadávání vlasů tak alespoň nepodporovat.

  • Vlasy si nikdy nečesejte mokré a ani je mokré nesvazujte do culíku.
  • Nošení culíku je velmi pohodlné a úprava vlasů je rychlá, což je zvláště v počátcích mateřství ideální. Bohužel se vlasy ve svázání lámou a více vypadávají, culík hodně podporuje i vypadávání vlasů po stranách obličeje, kde jsou nejvíc napjaté. Pokud culík, dělejte si ho volný, aby měly vlasy prostor.
  • Po mytí vlasy foukejte ve směru jejich růstu, foukání v předklonu, vyčesávání kartáči a hřebeny padání podpoří.
  • Pokud se vám vlasy cuchají, podívejte se po kondicionéru, masce nebo spreji, který s rozčesáváním pomohou. Tím, že nebudete hřívu tolik rozčesávat, můžete spoustu vlasů zachránit.
  • Pokud si vlasy barvíte, nepřecházejte na tmavší odstín - vypadaná místa budou viditelnější, barva vlasy a pokožku hlavy navíc může ještě více podráždit nebo poškodit.
  • Nepřestávejte kojit, protože vám někdo řekl, že vlasy padají i kvůli kojení - žádná studie nikdy nepotvrdila, že kojení a padání vlasů spolu souvisí.
  • Nepropadejte panice - období vypadávání brzy skončí a vaše vlasy se k vám vrátí v plné síle!

Zdroje:

https://www.vylecime.cz/padani-vlasu-po-porodu-a-jine-priciny

https://www.eotazky.cz/postpartum-alopecia-vypadavani-vlasu-po-porodu

Čti celý článek
redakce
16. bře 2019 Čtené 4514x

Alopecia areata není onemocnění, které by bolelo fyzicky. Ztráta vlasů však zanechává důsledky především psychické. Ačkoli moderní medicína zná několik cest, jak alopecii léčit, úspěšnost léčby není výrazná. Co je třeba léčit, je pak hlavně sebevědomí žen, které alopecie potká. A na tom se můžeme podílet my všichni.

Vlasy jsou pro ženy jednou z nejdůležitějších součástí jejich fyzické identity. Barvíme je, stříháme, pečujeme o ně jako o jednu z nejviditelnějších částí našeho vzhledu. Od doby, kdy holčičky dorostou prvním copánkům, až do stáří jsou vlasy považovány za důležitý atribut fyzické krásy.

Alopecie neboli holohlavost

Alopecie je všeobecný název pro holohlavost, která může mít mnoho příčin. Alopecia areata je pak druhem vypadávání vlasů, které postihuje zejména ženy v mladém věku. Příčinou tohoto druhu alopecie je autoimunitní reakce těla. Bílé krvinky v tomto případě napadají růstovou zónu vlasů. Kromě vlasů může vypadat i obočí, řasy a veškeré ochlupení.

Alopecia areata (vypadávání vlasů v kruzích) umí lékaři léčit, ne vždy ale vyléčit

Alopecia areata je charakteristická tím, že první vlasy vypadávají v kolečkách. Nemocní nejdříve odhalí jedno nebo dvě místa na hlavě, kde jim vlasy chybí. Taková místa se mohou objevit již v dětském věku. Následný průběh nemoci je pak individuální. Místa, kde vlasy vypadaly, se mohou zvětšovat až do úplného vypadání vlasů, stejně tak někomu vypadají i řasy a obočí. Může také vypadat ochlupení celého těla.

Nemocní alopecií zpočátku svá plešatá místa zkoušejí začesávat a maskovat. Zejména pro dívky a ženy zde nastává první období stresu - nekonečné prohlížení se v zrcadlech, neustálá kontrola vlasů na veřejnosti.

Holá místa ale obvykle postupují a slejí se ve větší plochy až do úplného vypadání vlasů. V pozdější fázi alopecie je obvykle potřeba u mužů i u žen přistoupit k oholení vlasů. Muži pak mívají obavy o to, že dorůstající vlasy vytváří na hlavě kolečka a tvary, ženy obvykle nosí šátky nebo paruky.

Léčba alopecie - dlouhá cesta, která nemusí nikdy skončit

První cesty, které nemocní absolvují, jsou vyšetření u imunologa, endokrinologa, internisty nebo alergologa. K diagnostice se používají odběry krve, mikrobiologické stěry z pokožky hlavy a také samotné vyšetření vlasů. Ty se dávají pod přístroj, který se jmenuje fototrichogram - po mnohonásobném zvětšením vlasu a vlasové pokožky dokáže lékař určit, kolik vlasů je v růstové fázi, kolik je v čekající fázi a jaký počet je připravený k vypadnutí. Po vyhodnocení všech vyšetření se pak lékař rozhoduje, kterým směrem se bude léčba ubírat.

Léčba primárně spočívá ve snaze tlumit zánět, který postihuje vlasové folikuly. Léky se aplikují jak lokálně do míst, kde vlasy vypadávají, tak vnitřně do celého těla. Nejčastěji se používá léčba kortikoidy, pomocnou látkou bývají také cyklosporiny. Kortikoidy ale v rozsáhlejších případech alopecie výrazně zatěžují organismus nemocného a mají mnoho vedlejších účinků. 


Další možností pak je používání látek, které vyvolávají ekzém a jakkoli se to zdá nelogické, v mnoha případech vznik odlišného zánětu kůže může metabolismus stimulovat k růstu vlasů. Léčebných postupů existuje mnoho dalších, například za pomoci látek, které prokrvují vlasovou pokožku a tak podporují růst vlasů.

V případě, že lékaři odhalí hormonální příčinu, používají k léčbě látky, které blokují dihydrotestosteron. Tento enzym je vyvinut z mužského pohlavního hormonu testosteronu a dokáže silně podpořit ochlupení těla, ale na vlasový porost má účinek přesně opačný. Dnes již známe léky, které tento enzym dokáží blokovat a pokud je příčina v tomto hormonu, dokáže se alopecie i zcela vyléčit.

U velké části nemocných alopecií je však léčba neúspěšná či se nikdy nepodaří přijít na to, co ji způsobuje. Po prvotní klasické léčba je pak doporučována i změna životního stylu. Vlasy jsou jedním z hlavních odrazů tělesného a duševního zdraví a cesta k jejich uzdravení vždy vede přes vyřešení příčiny, která je často ukryta před všemi moderními laboratorními testy.

Léčba alopecie, se kterou lékaři nepomohou

Velkou kapitolou léčby alopecie je pak hledání příčin mimo vybavené laboratoře a vzdělané lékaře. Každý, kdo si prošel některým druhem alopecie, to absolvoval.

Mimo zdravotní problémy existuje totiž desítek příčin, které mohou alopecii způsobovat. Každý nemocný už asi vyzkoušel desítky šamponů, mastiček a vodiček, výživových doplňků. Některé ordinace estetické medicíny nebo kožní oddělení nabízejí mražení folikulů za pomoci dusíku. Na stimulaci růstu vlasů se dá aplikovat i několik vitamínů, jako je například B12 nebo panthenol (B5) nebo několik prvků, jako je zinek nebo selen.

Někdy se může zdát, že léčba zabírá. Někteří pacienti popisují náhlé uzdravení, kdy jim narostou krásné husté vlasy a zdá se, že jejich potíže skončily. Nemoc se ale často po několika měsících vrátí a pacient se opět hledá příčinu a lék.

Často, když si lékaři nevědí s nemocemi rady, označují za příčinu stres a psychické potíže, o kterých je dobré přemýšlet a řešit je - buď návštěvou odborníka anebo za pomoci změny životního stylu. Řada nemocných, kteří s léčbou za roky zkoušení různých metod neuspěli, se obrací na alternativní metody léčby.

Alternativní metody, které mohou pomoci alopecii vyléčit

Na alopecii se dá najít léčba například v tradiční čínské medicíně nebo homeopatii. K takové léčbě je vždy dobré najít si zkušeného terapeuta, který dokáže ze všech indicií a podrobného vyšetření určit přesný lék. K léčbě alopecie se používá i akupunktura, i tu by měl provádět certifikovaný lékař TČM, kterých je ale už poměrně velké množství a je z čeho vybírat.

Samostatnou kapitolou v léčbě alopecie je psychické zdraví

Ženy, ale i muži kteří alopecií trpí, prožívají psychický stres, který je spojeným se změnou jejich vzhledu a také s na první pohled evidentní odlišností od zažitých standardů krásy. Nemocným alopecií se dostává velké pozornosti, často si je lidé prohlížejí, myslí si, že trpí rakovinou, mají sklony je litovat. Srovnání se se svým fyzickým vzhledem je hlavní součástí léčby na poli psychiky. 


Návštěvami zkušeného psychologa nebo terapeuta se pak nemocní mohou pokusit léčit i starší zranění duše a tím svou nemoc minimálně zlepšit. Z pohledu psychosomatiky jsou vlasy znakem vitality, svobody a životní energie. Stav našich vlasů zrcadlí spokojenost a radost v našem životě. 

Léčbou pak podle psychosomatiky může být naučení se přijímání života s láskou, hledání radosti v maličkostech, nebát se přijímat změny. I k tomuto může nemocným pomoci terapie s pomocí zkušeného psychologa nebo terapeuta.

Příběhy žen s alopecií mohou být poselstvím pro všechny, kteří se sami trápí fyzickými nedostatky

Na Modrém koníku je nejedna maminka, která s alopecií bojuje. Zakladatelka skupiny o alopecii se svěřila s tím, jaké to je s alopecií žít v osobním článku, kde popisuje nejen léčebné postupy, ale hlavně bolest na srdci, kterou jí její nemoc způsobuje.

Všechny ženy, které o alopecii na internetu otevřeně píší, spojují podobné pocity, které si určitě všechny z nás, které někdy řešily své fyzické nedokonalosti, dokáží představit.

Určitě si sama uvědomujete, jak je pro vás vzhled vašich vlasů důležitý, mnohé z nás za péči a vzhled vlasů utrácíme měsíčně nemalé sumy a pro krásu vlasů podnikáme spoustu procedur.

“Myslím si, že každý mi dá za pravdu, že když uvidíte na ulici člověka - spíše ženu, protože u mužů se to tak neřeší, která nemá vlasy  a nosí šátek, čepici, tak vás to zarazí a neodtrhnete od ní oči. Vaše první myšlenka je "ta má asi rakovinu". Možná vám to přijde líto, možná nad ní hned přestanete přemýšlet a budete si dál řešit své věci, ”

píše Iviii ve svém článku, jak vnímala pohledy ostatních.

”Vše buď zabralo jen na chvíli a nebo vůbec. Jednu chvíli už jsem měla naději, že je vše na dobré cestě. Asi v mých 20 letech mi vlasy znovu narostly krásné husté a vlnité. Jenže po půl roce začalo to kolečko nanovo. Plný polštář vlasů, hrábnutí do vlasů a vytáhnutí vyrvaného chomáče. Všude popadané vypadlé vlasy. Od té doby už nikdy nenarostly znovu všechny, ani obočí ani řasy, jen chlupy na nohách jak naschvál zůstávají,” píše Iviiii o tom, jak bojovala s léčbou a s tím, že se musí s vypadáním vlasů smířit.

Hodně žen, které alopecií trpí, nakonec chodí bez pokrývky hlavy

Mnoho žen s alopecií vtipkují o tom, že se nemusí holit, chválí si také permanentní vyřešení obočí a řas, které jim ušetří hodně času při ranním krášlení. A mnohé z nich se stanou přebornice v krásném makeupu, kterým dokáží svoje přednosti zvýraznit.

Důležitou kapitolou je v životě s alopecií těhotenství a mateřství. U mnoho záhadných a zvláště autoimunitních chorob je naděje, že se během těhotenství onemocnění lepší nebo zcela zahojí - díky hormonům, které tělo během těhotenství vylučuje. U některých žen během těhotenství došlo k silnému růstu vlasů, které ale zase časem, zejména po ukončení kojení, vypadaly.

Všechny ženy, které přišly o své kadeře, spojuje jedno - boj o vlastní sebevědomí a touha po tom, aby je ostatní brali takové, jaké jsou, i s viditelnou odlišností přímo ve tváři. Vyzývají, aby se lidé nebáli se jich ptát, aby se nebáli s nimi mluvit. A s mnoha ženami mluvit určitě chcete - to, že musely o svojí krásu a místu v životě bojovat víc, než ostatní, jim dalo nadhled a zkušenost, která je dělá výjimečnými. Spoustu z nás, které se trápíme vadami na kráse, mají co naučit. 


A pokud jim chcete pomoct - až si budete stříhat dlouhé vlasy, nezapomeňte je darovat! Například spolkům, které výrobu paruk pro ženy, které ztratily vlasy, podporuje.

Zdroje:

https://www.modrykonik.cz/blog/iviiii/article/nezvana-navsteva-alopecie-zsr6zw/

http://empatia.cz/prehled-pricin-nemoci/padani-vlasu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alopecie

https://www.promaminky.cz/muj-pribeh/ze-zivota-ostatni-15/muj-pribeh-alopecie-547

Čti celý článek
redakce
15. bře 2019 Čtené 318x

Na bolesti břicha, eventuelně podbřišku, jsou ženy poměrně zvyklé. Jenže co když se objeví bolest “nová”, kterou neznáte? Může se jednat o akutní břišní příhody, o nádor, ale také o mimoděložní těhotenství! Proto nikdy v takovém případě nepodceňujte návštěvu lékaře.

 Pojďme si v následujícím článku popsat jednotlivé možnosti, co se s vaším tělem může dít a podle čeho můžete rozeznat jednotlivé příčiny bolestí. Bolest v podbřišku může signalizovat následující komplikace:

1. Renální kolika

Renální kolika nejčastěji vzniká, když se z vašich ledvin uvolní kamínek, který zabraňuje odtoku moči. Tato bolest vychází z beder, buď z levé nebo z pravé strany (většinou jen na jedné straně). Do podbřišku se pouze šíří, nezačíná v něm a může pokračovat až na stehno, u mužů do šourku. Obvykle to není bolest stálá, ale proměnlivé intenzity. Může být také doprovázená pocitem nevolnosti, zvracením nebo pocením. Stav si vyžaduje okamžitou návštěvu lékaře.

2. Neprůchodnost střev

Další možnost náhlé bolesti břicha může být neprůchodné a ucpané střevo, odborně nazývané jako ileus. Pro tento případ je typické, že se břicho nafoukne, je na pohmat tuhé a neodchází ani plyny ani stolice. Zvracení se většinou neobjevuje. Bolest je popisována jako relativně stálá, případně se postupně zhoršuje. Opět se jedná o stav, který si vyžaduje okamžitý zásah chirurga, protože střevo může prasknout a ohrozit vás na životě!

3. Crohnova choroba a ulcerózní kolitida

Nemoci patřící do skupiny střevních zánětů bez jasně známé příčiny se také projevují nejčastěji jako bolesti břicha, které se mohou šířit až do podbřišku. Charakteristicky jsou doprovázeny průjmy, s příměsí krve nebo hnisu, zvýšenou teplotou a celkovým stavem neprospívání a hubnutí. Jejich léčba je velmi komplikovaná, kombinují se antibiotika spolu s kortikoidy, případně i biologickou léčbou.

4. Divertikulititida

Divertikly, nebo také slepé výchlipky střeva, mají nejčastěji ženy přibližně po 40.roce života. Jejich přítomnost je poměrně častá. Představte si střevo, na které pořád tlačí potrava, ono následně tlaku podléhá a vytváří se výchlipka podle směru tlaku. Pokud k tomu dojde, nic to vlastně neznamená a žádné komplikace se vyskytnout ani nikdy nemusí.

Problémem je moment, kdy se v nich usadí kus potravy (spíše už vytvořené stolice), která se v divertiklu nehýbe a zanítí se. Opět jako hlavní projevy jsou bolesti břicha, šířící se do podbřišku nebo dokonce z něj přímo vycházející, protože nejčastěji postižená část střeva je právě jeho konec, kde je tlak stolice největší.

5. Zánět červovitého výběžku

Na pravé straně v podbřišku typicky bolí i zánět slepého střeva = appendixu. Ovšem nenechávejte si zmást, on může bolet i vlevo nebo můžete cítit křeče v okolí pupku! Typické je, že bolest začíná velmi náhle, z plného zdraví a velmi rychle se zhoršuje, proto si vyžaduje okamžitý zásah chirurga.

6. Žaludeční vředy, dvanáctníkové vředy a zánět žlučníku

I taková je možná příčina vaší bolesti v podbřišku. Sice původ je trochu jinde než v jeho bezprostředním okolí, dokonce až v nadbřišku přímo pod bránicí, ale šířit po břiše se může všemi směry, nejčastěji směrem dolů. Vyvolávat gastroenteritidu nebo podráždit žaludeční vředy může dietní chyba a příliš tučné jídlo, zánět žlučníku vyvolají třeba žlučové kameny v anamnéze. Ani vlastně nemusíte vědět, že danou diagnózou trpíte, někdy klidně mohou být zcela bez příznaků. Zas a znovu, okamžitě vyhledejte lékaře, protože je to vážný stav.

7. Mimoděložní těhotenství

Asi jednou z neojbávanějších a nejčastějších gynekologických příčin bolestí podbřišku je mimoděložní těhotenství. Každá nastávající maminka se bojí, aby bylo s ní i s miminkem všechno v pořádku a každou někdy napadlo, zda to tak opravdu je. Při bolestech v těhotenství mají maminky tendence myslet na to nejhorší. Mimoděložní těhotenství je usídlení oplozeného vajíčka mimo děložní sliznice, nejčastěji ve vejcovodech. Ty právě na uhnízdění a růst miminka připraveny nejsou a jejich roztahování vlivem růstu může bolet.

Bolesti se začnou objevovat asi v 6.-8. týdnu od oplodnění a jsou klíčové pro vykonání dalšího vyšetření. Mimoděložní těhotenství se může projevovat i drobnou ztrátou krve z pochvy i přes to, že poslední menstruace byla nepravidelná, pokud vůbec proběhla. Můžete být také bledá, opocená a srdíčko vám může běžet až dvakrát rychleji, než je běžné. Opět byste neměla nic odkládat a okamžitě vyrazit k lékaři, protože těhotenství mimo dělohu může vyústit ve velmi nebezpečný a život ohrožující stav.

8. Torze vaječníku

Všichni jsme asi už slyšeli o tom, jak jsou muži ohroženi torzí varlete a že je to jedna z nejsilnějších bolestí, jakou muž může zažít. Obdobné je to i u nás žen. Nám se také může otočit vaječník a přiškrtit tak své krevní zásobení, což způsobí jeho odumírání a bolest. Dokonce se jedná o druhou nejčastější náhlou příhodu břišní z gynekologického hlediska.

Bolest je to velmi prudká, kolikovitá, s pulzující intenzitou a šířící se do bederní oblasti zad. Zajímavým faktem pak je, že i při torzi vaječníků je břicho nadmuté, tuhé a je zastaven odchod stolice a plynů, i když primárně není postižená trávicí trubice.

Terapie musí být velmi rychlá, protože vaječník je odstavený od dodávky okysličené krve a bez operace a rychlého znovu obnovení přítoku by mu hrozilo odumření. Čím déle bude odkládán zákrok, tím je pravděpodobnější, že část vaječníku už může být nekrotická a bude nutné ji chirurgicky odstranit.

9. Zánět vejcovodů a vaječníků

Zanícené ženské orgány, odborně nazývaná nemoc adnexitida, postihuje mladé ženy mezi 20. - 30. rokem a typicky navazuje na právě skončenou menstruaci. Bolest začíná v podbřišku, na obou stranách a rychle postupuje a zesiluje, může se šířit až do stehen.

Stejně jako většina stavů výše popsaných je doprovázená zhoršujícím se stavem, horečkou, nevolností, pocity na zvracení a nafouklým břichem. Rozdílem ale je, že je citlivý podbřišek i uprostřed a celý stav doprovází výtok z pochvy, často hnisavý. Některé ženy mají “štěstí” a adnexitidu sice mají, ale žádné potíže nepociťují. Za to je může bolet pohlavní styk, což také není běžné a měly by to řešit se svým gynekologem.

10. Myomy

Myomy vám mohou způsobit nepříjemnosti a to ani nemusíte vědět, že je máte! Jedná se o nezhoubné nádory děložní svaloviny, které vyrůstají kvůli stimulaci estrogeny. Po menopauze, kdy se tedy ženě tlumí produkce estrogenů, už přestanou růst a zvětšovat se.

Některé se projevovat vůbec nemusí, jiné vám mohou způsobovat každodenní trable, jako jsou právě bolesti podbřišku, které jsou spíše mírnější, za to dlouhotrvající, následně bolesti zad, výtok z pochvy nebo dokonce častější nucení na močení. K jejich léčbě se používají hormonální preparáty, v pokročilejších stavech se přistupuje k operačnímu řešení.

11. Další gynekologické bolesti podbřišku

Samozřejmě, pokud vás schvátí bolest náhle a zhoršení vašeho zdravotního stavu proběhne v řádech hodin, pravděpodobně máte jednu z výše uvedených diagnóz. Pokud by se bolestivost břicha a podbřiška rozvíjela v delším časovém rozmezí, příčiny mohou být úplně jiné.

Bolest můžete pociťovat také při endometrióze, při nemoci, kdy je děložní sliznice i mimo dělohu a i přesto podstupuje cyklické změny. Stejně tak, pokud máte ovariální cystu, která praskne a její obsah se vám vyleje do okolí. Nebo po porodu, kdy jsou v okolí dělohy roztažené cévy a mohou být přeplněné krví nebo pokud už jste podstoupila nějakou z gynekologických operací a ve vašem břiše se vytvořily srůsty. Nic z těchto dalších možností ale není tak náhlé a rychle se rozvíjející a hlavně, pokud budete chvíli otálet s návštěvou lékaře, neohrozí vás na životě.

Psychika má sílu

Nezapomínejte ani na to, že bolesti břicha vznikají i na podkladě psychickém. Pokud jste ve stresu, pod tlakem nebo nespokojení a frustrovaní, dost možná na sobě cítíte únavu, bolesti břicha, změny v trávení nebo bolesti hlavy. Vše by se samozřejmě mělo spontánně upravit hned, jak zmizí příčina stresu a stres. Pokud ani tak bolesti neustávají, vyhledejte lékaře.

Dobře si zapamatujte průběh vašich bolestí

Své tělo jistě dobře znáte a máte vypozorované, jak se cítíte během menstruace, před ní i po ní. Zpozorněte, pokud se něco změní, pokud bude bolest jiná, nebo pokud ji budou provázet další příznaky - teplota, pocit nevolnosti, zvracení, nebo i častější močení. Zlatým pravidlem je, že čím rychleji se bolest rozvine, tím rychleji také vyhledejte lékaře.

Lékaři pak hodně pomůžete tím, když dobře dokážete popsat, kde bolest začala, kudy se šířila, jestli byla ostrá nebo tupá, co tomu předcházelo, jestli jste něco jedla nebo sportovala a tak podobně. Také jestli odchází plyny, jestli říháte, nebo jestli se bolest vyvíjí už nekolik dní. Každý detail navíc dokáže lékaři přiblížit, co asi tak se s vámi děje a bude pro něj lehčí stanovit diagnózu a od bolestí vám ulevit. Jako první pak doktoři volí vyšetření ultrasonografem, které rychle a neinvazivně dokáže určit opravdovou příčinu.

Zdroje:

https://www.wikiskripta.eu

https://bozka.cz/bolesti-podbrisku-vyplati-se-nic-nepodcenit/

Čti celý článek
redakce
14. bře 2019 Čtené 335x

Babybox je speciální zařízení, nejčastěji umístěné v blízkosti zdravotnického zařízení, které je určeno maminkám, které se o své dítě nemohou starat. Po matce dítěte nikdo nepátrá, miminko je ihned zařazeno k adopci.  

Babyboxy u nás vznikly jako alternativa k utajenému porodu, který je u nás také legislativně možný. V historii lidstva se události, kdy se matka nemohla starat o své dítě, řešily od nepaměti. Úlohu ochránců takových dětí pak zastávala širší rodina dítě, kmen nebo církev.

Pro zřízení prvních míst na odkládání nechtěných dětí v historii společnosti i pro zřízení babyboxů v novodobé historii Česka vedly stejné důvody - ochrana života narozených dětí. Jak v raném středověku, tak dnes se o nich však vedou stejné spory. Odpůrci babyboxů argumentují zejména přebíráním odpovědnosti za matky, které svoje mateřství nezvládly. Do poloviny února roku 2019 však jen u nás známe příběhy 185 dětí, kterým babyboxy umožnily žít lepší život.

Historie babyboxů - schránky na záchranu známe již od raného středověku

Již první civilizace řešily potíže dětí, o které se jejich matky nemohly starat. O děti, jejichž matka zemřela či neměla dostatek prostředků, aby je uživila, se starala širší rodina matky, kmeny či klany. První místa, kam se mohla beztrestně odkládat nemluvňata, jsou známa již v době antiky.

Od pátého století vznikala celá zařízení, která poskytovala matkám skrytá místa, kam mohly miminko odložit s vědomím, že o něj bude postaráno. S rozvojem křesťanství se péče o nechtěné děti z velké části přesunula na církev. Historicky první babyboxy nechal zřídit roku 1198 papež Inocenc III. u bran klášterů na území dnešního Vatikánu.

Odkládání miminek, která jejich matka nedokázala uživit, bylo však obvyklé již mnohem dříve. Děti, které jejich zoufalé matky nosily do kostelů a klášterů, kde bývala místa pro odkládání dětí, pak nejčastěji vyrůstaly v zázemí klášterů. Následně vznikala celá centra pro péči o odložené novorozence a první sirotčince.

Na našem území bylo průlomem období vlády Marie Terezie, která se sociální problematikou matek a dětí zabývala a měla pro ně pochopení. V té době, tedy počátkem 18. století, se pouhý porod nemanželského dítěte trestal smrtí. Marie Terezie zavedla nové zákony na ochranu matky a dítěte, díky kterým se situace žen a jejich dětí výrazně zlepšila. Kromě zavedení zákonů, které trestaly muže, kteří opouštěly své ženy a děti, zřídila také několik ústavů pro péči o těhotné ženy a pro nemajetné maminky a jejich děti.

V nové době na tuto tradici navázala tajná oddělení sanatorií a porodnic. Porodnice v Praze U Apolináře, která je v provozu od roku 1875,  měla takové prostory přístupné zadním vchodem a zaručovala tak matkám anonymitu. Pro tyto děti se vžil termín nalezenec, což bylo zaznamenáváno i s udáním místa narození do matrik.

Babyboxy ve světě jsou budovány a využívány velmi podobně jako u nás

V celé Evropě je zřízení schránek pro odložení dětí běžné poměrně stejnou dobu jako u nás. Velmi podobná jsou i čísla - počty schránek i dětí, které do nich byly umístěny, jsou v přepočtu na počet obyvatel velmi podobné.

I v asijských zemí je obdoba babyboxů poměrně běžnou součástí péče o matky a děti, včetně muslimských a rozvojových zemí, jako je třeba Pákistán. Vzhledem k probíhajícím válečným konfliktům na území Blízkého východu jsou však počty odložených dětí nesrovnatelně vyšší s těmi evropskými. Na druhou stranu, v těchto zemích je stále velmi rozšířená tradice, že děti, jejichž matky se o ně nemohou starat, přebírá do péče někdo z rodiny.

Samostatnou kapitolou je potom Afrika. Její sociální problémy se od nepaměti až dodnes snaží vyspělejší země poměrně neúspěšně řešit. Například v Jihoafrické republice, která patří na africkém kontinentu k jednomu z nejvyspělejších území, se najde jedno opuštěné dítě každý den, ačkoli schránek pro umístění dětí je jen v Johannesburgu několik. Kromě JAR je „Baby Bin“, jak se babyboxům zde říká, také v Keni, Malawi a v Namibii. Ve Spojených státech je pak rozmístění babyboxů různé dle každého státu. V Texasu lze například odložit dítě staré maximálně 72 hodin.

Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Babybox_-_venkovn%C3%AD_strana.jpg, autor: Kirk

Systém babyboxů u nás funguje již od roku 2005, stále má však své odpůrce

V České republice založil babyboxy Ludvík Hess, který stojí v čele Nadačního fondu pro odložené děti Statim a občanského sdružení Babybox pro odložené děti – Statim. Babyboxy zřizuje a provozuje na základě sponzorských darů. Spolek pomáhá rodičům v tísni také prostřednictvím poradenské telefonní linky.

Výroba a umisťování babyboxů se časem vyvíjelo a zlepšovalo. Technikem projektu byl Michal Čumpelík, který babyboxy vyráběl do čísla 46. Druhou generaci babyboxů vyrábí zapsaný spolek Babybox pro odložené děti – STATIM.

Babyboxy jsou schránky o šířce 100 centimetrů, výšce 60 centimetrů a hloubce 50 centimetrů. Váží 150 kilogramů, jejich vnitřek je podle potřeby vytápěný a signalizace oznámí lékařům otevření dvířek. Schránky bývají umístěné tak, aby poskytovaly maminkám soukromí a anonymitu. Zároveň jsou signalizačně napojeny na blízká zdravotnická zařízení. Než miminko ze schránky personál vyjme, automaticky do několika vteřin spíná vyhřívání či klimatizace.

Babyboxy byly již od doby jejich zřizování velmi diskutované. Zpočátku byly budovány pouze v bezprostředních blízkostech nemocnic, což nakonec změnil lidský příběh - nalezení novorozené holčičky ve křoví na Karlově náměstí v Praze. Babyboxy začaly být zřizovány hojněji a na dostupnějších místech.

V čem tkví spory ohledně babyboxů?

Již od první chvíle, kdy se o zřízení systému na anonymní odkládání dětí v nouzi začalo mluvit, bylo ministerstvo zdravotnictví proti. První babybox na gynekologické klinice v pražském Hloubětíně byl vystavěn přes nesouhlas ministerstva.

K tomu, aby byla síť babyboxů tak hojná, jako ji známe dosud, bylo zapotřebí snahy mnoha odborníků. Například ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky Jaroslav Zachariáš vypracoval posudek, podle nějž zřízení babyboxů není proti českému ani mezinárodnímu právu a odložení dítěte do babyboxu není trestným činem. K tomuto názoru se následně připojilo mnoho soudců.

O osudech babyboxů pak rozhodovali odborníci na hygienu i sociální pracovníci. V roce 2010 Michal Kocáb, tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva, uspořádal na Úřadu vlády odborné kolokvium babyboxů. Setkání se zúčastnili nejvyšší představitelé a odborníci z řad pediatrů, psychologů, soudců, terénní sociálních pracovníků OSPOD a zástupci nevládních organizací.

Z tiskové zprávy, která byla k tomuto setkání vydána, pak byla vyvozena všechna rizika a potíže, které jsou s existencí babyboxů spojena, která však fungování systému babyboxů příliš nenahrávala. Jednoznačným závěrem však bylo, že ke zrušení jejich fungování nelze přistoupit bez očekávání následků.

Mezi hlavní argumenty oponentů babyboxů patří hlavně argument o ohrožení identity dítěte a jeho právo znát vlastní totožnost, které se považuje za jedno z nejzákladnějších lidských práv. Je zanesené v ústavách a úmluvách napříč celým světem.

V roce 2012 se proti systémům na odkládání dětí postavil i Výbor OSN pro práva dítěte, podle kterého babyboxy odporují hned pěti článkům Úmluvy o právech dítěte, například právu na totožnost, státní příslušnost a možnost znát své rodiče. Existuje totiž jen minimum případů, kdy matka vloží společně s dítětem do schránky i jeho rodný list. V naprosté většině jsou děti odloženy anonymně. Podle výbavy a ošetření dětí se nejčastěji usuzuje, že jde o domácí a utajené porody.

Mezi další argumenty, které se proti babyboxům používají, patří nedostatečné možnosti, jak prověřit zdravotní stav dětí. Jelikož až 80 % onemocnění souvisí s rodinnou anamnézou, která je u odložených dětí nedohledatelná. Riziko je vysoké zejména u případů matek, které porodily dítě pod vlivem drog či byly nakažené HIV či žloutenkou.

Utajený porod mnohdy ženě nezaručí utajení její identity

Častým argumentem proti používání babyboxů je pak možnost anonymního, utajeného porodu. Každá žena, které se o své dítě nemůže nebo nechce starat, má právo anonymně porodit v kterékoli porodnici a své dítě dát k adopci. Lékaři zde argumentují zejména možností získat rodinnou anamnézu, kterou pak mohou adoptivním rodičům předat.

V praxi je však známo, že anonymní porody nemusí fungovat. Ženy si často stěžují, že je personál přemlouval, aby si dítě nechaly. Anonymní porod je pak nemožný zejména pro ženy, které jsou vdané, bez ohledu na skutečnou rodinnou situaci. Navíc, v období mezi narozením a adopcí dítěte, právní vztah matky a dítěte stále funguje - do dokončení adopčního procesu, který může trvat celé měsíce, nese biologická matka plnou rodičovskou zodpovědnost za své dítě a je tak přímým účastníkem každého právního úkonu.

Pokud taková maminka, která je v beznadějné životní situaci, ve které by péče o dítě byla nemožná, má z právního hlediska v babyboxu výhodnější volbu. Pak je ale nucena porodit dítě bez zdravotní asistence.

Argument pro babyboxy

Existují samozřejmě i argumenty, které fungování babyboxů podporují. Sám zakladatel Hess, který si říká babydědek, své letité snahy o zavedení péče o odložené děti shrnuje velmi trefně: „Je lepší, když je dítě odloženo do klimatizovaného babyboxu, než když ho matka nechá na zastávce autobusu, na lavičce v parku nebo dokonce v popelnici.“

Pokud tedy bylo za dobu existence babyboxů odloženo do těchto schránek přes 180 dětí, můžeme říci, že možnost dítě umístit do bezpečí mnohým z nich zachránila život.

Příběhy dětí a maminek, kterým babybox zahrál v životě důležitou roli

Každé z téměř dvoustovky dětí, které bylo odloženo do babyboxu, si s sebou nese příběh. Děti uložené do babyboxů jsou nejčastěji novorozenci. Z médií se často můžeme dočíst, jakými nástroji jim byla ošetřena pupeční šňůra, jak byli oblečeni, v jakém zdravotním stavu jsou. Děti v nemocnicích, kde jsou ošetřovány, dostanou jméno, které jim bude zapsáno do rodného listu. Lze si jen domýšlet, jaká muka musí prožívat žena, která se rozhodne své dítě odložit. Jak strašnou situaci musí prožívat, že se musí vzdát dítěte, které porodila.  


Za všechny příběhy o zoufalství pak lze vyprávět příběh tříměsíční Barborky, která byla nalezena v babyboxu v okolí Havířova koncem ledna 2009. Totožnost matky byla odhalena policisty - ty ač po mamince holčičky nepátrali, ji objevili v souvislosti s trestnou činností jejího přítele.

Tehdy osmnáctiletá Aneta se svěřila, že holčičku uložila do babyboxu proto, že věděla, že o ní bude postaráno - maminka tehdy byla v tak velké existenční tísni, že si nemohla dovolit zůstat mámou. Po odložení dcery ale propadala depresím, úzkosti a začala mívat epileptické záchvaty. Médiím se svěřila, že situaci nebyla schopna řešit jinak, ale bolest pro ni byla tak těžká, že se nakonec o dceru přihlásila. Po třech měsících jí soud svěřil dceru zpátky do péče. 

Kvůli pohledu na další stránku věci je pak vhodné zmínit příběh paní Aleny, která jako další ze stovek žen roky marně bojovala s neplodností a nepodařilo se jí počít ani po sérii umělých oplodnění. Zoufalý pár toužil po adopci, nejvíce toužili stát se rodiči miminka. Alena a její muž se pak stali adoptivními rodiči dítěte, které bylo odloženo právě do babyboxu. Dnes je jejich dceři víc než devět let a o svém původu ví.

Babyboxů je u nás v současné době 76 na různých místech republiky. Kromě provozování samotné sítě schránek provozuje nadace také krizovou linku pro maminky v tíživé životní situaci. Maminky se mohou kdykoli obrátit na telefonní číslo 602 305 139 nebo na mail info@babybox.cz

Právo dítěte na život je nadřazené právu znát vlastní identitu, říkají zastánci babyboxů.

Souhlasíte s nimi?

Zdroje:

https://www.babybox.cz/?p=uvodni-stranka

https://karvinsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/matka-odlozila-do-babyboxu-skoro-pulrocni-dcerku-20140331.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Babybox

Čti celý článek
redakce
13. bře 2019 Čtené 19426x

Je vaše menstruace trochu jiná než jste obvykle zvyklá? Najednou není provázená bolestmi v podbřišku, ale napjatými prsy a zvýšenou vnímavostí vašich chutí? Měla jste v posledním měsíci nechráněný pohlavní styk nebo jste si zapomněla vzít tabletku antikoncepce? Pak věřte tomu, že můžete být těhotná a nejedná se o menstruaci, ale právě o implantační krvácení.

Implantační krvácení je projevem uhnízdění oplozeného vajíčka do děložní sliznice, která je velmi silně prokrvená a na vajíčko se pečlivě připravuje. Jeho projevy jsou jako špinění nebo mírné krvácení z pochvy a “trpí” jím až jedna třetina ze všech těhotných žen.

“Jsem v 6tt a také jsem špinila nebo stále špiním. Jelikož jsem měla nějaké zdravotní problémy, tak mě vyšetřovala doktorka a přitom mi na to špinění přišla. Byla jsem strašně vyděšená a doktorka mě tím vyděsila ještě víc a poslala mě na krevní testy po 48h. Celou dobu jsem byla jako na jehlách, protože jsme se o miminko snažili už téměř 3 roky a když se stal zázrak a já otěhotněla, tak se najednou objevil problém. Když jsem si šla další den pro výsledky, tak už na mě sestřička v čekárně volala, že testy dopadly přímo výborně a já jsem opravdu těhotná. Málem jsem brečela štěstím a i když nikdy není úplně vyhráno, tak jsme teď aspoň klidnější,” vypráví svůj příběh maminka v diskuzi.

Barva ani intenzita se menstruaci nepodobají, ženy odlišnostem příliš pozornosti nevěnují

Barva samotné krve vypadá maličko odlišně, než u té menstruační. Krev je buď jemně narůžovělá nebo spíše zabarvená do hněda a krvácení je velmi slaboučké, doprovázené pro ženu neznámým typem bolestí. Nejedná se o křeče, jako jste zvyklá při menstruaci, ale cítíte stálou slabší bolest. Také můžete být náladovější a labilnější, což ale ženy opět přikládají spíše hormonálním změnám doprovázející menstruaci. Nezaměňte si bolest v podbřišku s řezáním a pálením při močení, to je pak spíše pravděpodobnější, že trpíte nějakou chorobou močových cest.

“Já jsem měla zahnízďovací krvácení u druhého syna. Asi dva dny před termínem menstruace byl test negativní, večer trošku hnědé krve, další den taky trošku a pak klid. No a tři dny po prvním testu byly již všechny další pozitivní. U prvního syna se mi nic takového nestalo,” popisuje maminka z Modrého koníka svou zkušenost s implantačním krvácením.

Od oplození až po nidaci

Po nějakém čase vašeho snažení o miminko dojde k oplození a spermie si najde uvolněné vajíčko. Spermie pronikne přes jeho membrány a spojí své genetické informace, čímž vznikne jedna buňka, která se následně bude mnohonásobně dělit.

Buňka podstupuje vývojová stádia - morula, gastrula až blastocysta, všechny tyto fáze proběhne po cestě vaječníkem až do dělohy. Ve stádiu blastocysty, což je přibližně pátý až šestý den po oplození, je blastocysta připravena se “zakousnout” do děložní sliznice a usídlit se v ní. Následně se zárodek rozvíjí dál a postupem času se zakládají jednotlivé orgánové soustavy.

K zahnízdění blastocysty do děložní sliznice = endometria dochází přibližně jedenáctý den po oplození. Pokud si to tedy spočítáme, že čtrnáctý den se ovulací uvolní vajíčko, po dalších jedenácti se uhnízdí a způsobí mírné implantační krvácení, vychází to přibližně dva až tři dny před očekávanou menstruací. To může být někdy pro ženy matoucí, přece by neměly krvácet ani špinit, když mohou být těhotné.

Krvácení jako projev těhotenství

“Moje zkušenost je následující - já špinila až do konce třetího měsíce, ne pořád a ne moc. Bylo to špinění na 1-2 slipové vložky. Vždy tak jednou za týden na tak 2 dni, někdy i míň. A bylo vše v pořádku. Nesmí to být ale jasně červená krev a nesmí být přítomny žádné bolesti! Doktor říkal, že je to normální a poměrně časté, a že je to hlavně tím, jak se miminko "zavrtává" a taky jak se začíná tvořit placenta, pak je děloha víc prokrvovaná. Nicméně žádné špinění se nemá podceňovat a já si to svoje šla radši ověřit k lékaři,” vybízí maminka v diskuzi, aby byly ostatní ženy opatrné.

Dalšími příznaky těhotenství může být například nafouklé břicho, častější močení, nevolnosti nebo zvýšená bazální teplota. Zkuste doma těhotenský test, v případě že jste ho už podstoupila, běžte ke svému gynekologovi a nechte si novinku ověřit přímo od něj.

Naopak pokud jste pohlavní styk déle než měsíc neměla, je poměrně nepravděpodobné, že by se jednalo o projev těhotenství, ale spíše o dřívější nástup menstruace.

Špinění by neměly doprovázet žádné bolesti

Pokud už víte, že jste těhotná a objeví se u vás krvácení, vždy se poraďte s lékařem. Na počátcích těhotenství to může být právě vlivem zahnízdění vajíčka, v pozdějších měsících to ale může třeba poukazovat na rozvoj placenty nebo také na to, že u vás probíhá potrat a že je s miminkem něco v nepořádku. Krvácení radši nepodceňujte a pokud se vám cokoliv nezdá, hlavně pokud je doprovázeno bolestí, nebojte se vyhledat lékaře. Může se také totiž jednat o známku mimoděložního těhotenství nebo o rakovinu děložního čípku.

Zdroje:

https://www.mayoclinic.org/healthy-lifestyle/pregnancy-week-by-week/expert-answers/implantation-bleeding/faq-20058257

https://www.webmd.com/baby/guide/pregnancy-am-i-pregnant#1

https://www.maminkam.cz/implantacni-krvaceni

https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C4%9Bhotenstv%C3%AD

https://www.wikiskripta.eu/w/Prvn%C3%AD_t%C3%BDden_v%C3%BDvoje_z%C3%A1rodku

https://www.wikihow.cz/Jak-poznat-implanta%C4%8Dn%C3%AD-krv%C3%A1cen%C3%AD

Čti celý článek
redakce
13. bře 2019 Čtené 7316x

“Dcerce bude 26 měsíců a stále nechce mluvit, říká jen základní slova jako mami, babi,  tati, dudu, gol, čiči, pipi, auto atd. Napodobuje zvířátka, říká začáteční slabiky slov někdy řekne úplně krásně slovo. Tak nevím, jestli to už začít řešit s dr. nebo ještě počkat.” Tak zní jeden z mnoha dotazů, které maminky na Modrém koníku pokládají na téma mluvení dětí. Ve vývoji řeči existují milníky, které vám s těmito otázkami mohou pomoci.

Je nesmírně důležité si uvědomit, že vývoj řeči není separován od ostatních vývojových okruhů. Proto, aby se u dětí vyvíjela řeč správně potřebují ty správné podmínky. Mezi ně patří zejména tyto okruhy:

  • dobrý sluch,
  • zdraví v oblasti dýchacího, fonačního a artikulačního ústrojí - tedy dítě nemá žádné potíže s hlasivkami, nosem, nosohltanem, zuby, jazykem a podobně, také v oblasti neurologie,
  • správný vývoj z hlediska věku,
  • vhodné prostředí a správná řečová stimulace.

Jak poznat, že něco není v pořádku?

Z hlediska sluchu je důležité si uvědomit, že pokud dítě špatně slyší, je u něho vývoj řeči velice ovlivněn. Negativní vliv má již i částečná ztráta sluchu, která může být v mnoha případech i jen dočasná - například způsobena častou a opakující se rýmou, která se do oušek “vráží” nebo například opakujícím se zánětem středního ucha.

Sledujte proto u svého dítěte, jak reaguje, když na něj mluvíte, jestli vás často prosí o zopakování toho, co říkáte nebo třeba i to, jak nahlas má zapnuté pohádky. Pokud máte jakékoli podezření, že vaše dítě hůř slyší, utíkejte s ním k pediatrovi, který může sluch vyzkoušet (klasickým testem “šeptání a opakování, který pravděpodobně znáte ze svých dětských let) a nebo vás pošle ke specialistovi na ORL. U dětí, které ještě nedokáží slova zopakovat nejlépo otestují sluch právě na ORL.

Jemná motorika a řeč

S vývojem řeči je velmi úzce spojen také správný vývoj a zdraví v oblasti dýchání, hlasivek, nosohltanu a úst. V tomto ohledu je dobré zdůraznit, že rozvoj řeči je možný v okamžiku, kdy všechny tyto aspekty správně fungují. Řeč sama o sobě je možná díky rozpohybování svalů podporujících dýchání, svalů ústní dutiny, jazyka, hlasivek a mnoha dalších, které se v této oblasti vyskytují. Je také závislá na jemné motorice (jemná motorika znamená schopnost ovládat ruku a prstíky). Souvislost motoriky s řečí je zapříčiněna umístěním řečového a jemnomotorického centra ve stejné části mozku.

Co dalšího ovlivňuje vývoj řeči?

Z hlediska věku je pak klíčová “zralost” dítěte. Některé děti jsou zkrátka řečově lépe vybaveny než děti jiné, proto začínají mluvit dříve a lépe. Svou roli v tomto aspektu hraje například genetika (pokud jste vy nebo váš partner začali mluvit později je pravděpodobné, že ani váš potomek nebude v roce říkat básničky), rozvoj dítěte v ostatních oblastech (ten by měl probíhat přímo úměrně jeho věku) nebo také to, zda se u něj neprojevuje některá z genetických podmínek pro rozvoj poruchy (například autismus, některá z forem poruch pozornosti apod.).

Velmi zásadně však rozvoj řeči ovlivňuje prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Pokud dítě žije v prostředí, které je bohaté na řečové stimuly, bude s největší pravděpodobností mluvit o něco dříve než dítě, kterému se rodiče tolik nevěnují.

Pasivní a aktivní slovník

U dětí se rychleji a lépe vyvíjí tzv. pasivní slovník (porozumění řeči) než aktivní slovník (samotná mluva, vyjadřovací schopnosti). Ač se vám tedy může zdát, že se váš potomek v mluvení dlouho nikam neposunul, nejspíš to nebude tak docela pravda. Jen zrovna pracuje na svém pasivním slovníku. A právě díky tomu vás jeho aktivní slovník později může mile překvapit.

Každé dítko má svůj čas a uvidíš, že se brzo taky rozmluví. Náš malý se rozmluvil až ve 23 měsících, a to během 14 dnů začal mluvit v celých větách, hned správně časoval a skloňova.”  Takto popisuje svou zkušenost jedna z maminek v diskuzi Jak rozmluvit 26 měsíční dítě?

Časové milníky

V podobných diskuzích se mnoho maminek ptá, jak na tom byly ostatní děti ve věku jejich ratolesti. A často dostávají odpověď, že každé dítě je jiné a má svůj čas. To je rozhodně pravda. Existují odborníky popsané milníky ve vývoji řeči, kterých je možné se (alespoň) zhruba držet a které vám mohou trochu naznačit, jestli není nejvyšší čas obrátit se na odborníky.

První rok života

V prvním roce života jde zejména o vývoj pasivního slovníku a spíše nonverbálních fází (komunikace pomocí rukou, nohou, výrazů ve tváři). Děti začínají používat své typické žvatlání mezi druhým a třetím měsícem a již můžete slyšet první samohlásky. V druhé polovině roku se již objevují první slabiky (nejčastěji ba, da, ta, ma) a napodobování okolních zvuků a intonace řeči rodičů a nejbližších osob. Na hranici prvního roku už děti skládají první oslovení (mama, tata, baba, dede apod.) a mohou využívat první krátké větičky, kterým obvykle rozumí jejich nejbližší okolí.

V prvním roce života, přestože s vámi dítě ještě plnohodnotně nemluví je klíčové, abyste vy mluvily na něj. Stále komentujte, co děláte, prohlížejte si společně knížky a vypravujte dítěti. Snažte se co nejvíce pojmenovávat věci ve vašem okolí, učte dítě zvuky, které slyší okolo. Zakládáte mu totiž právě jeho pasivní slovník. Roční dítě má ve svém pasivním slovníku asi 20 - 100 slov, říkat jich umí jen několik. Slova také často spojuje s ukazováním na konkrétní předmět nebo člověka.

Batolecí období

Mezi 12. a 18. měsícem dochází k velmi rychlému rozvoji aktivního slovníku. Dětský mozek také stále velmi pilně pracuje na tom pasivním. Dítě začíná s jistotou používat hlásky T, D, V, N, H a aktivně používá obvykle do 50 slov. Před druhým rokem pak váš potomek ujde poměrně dlouhou cestu - až k prvním jednoduchým větám. Většinou mají dvě slova a označují činnost (například “Pejsek běží.”). V tomto období začíná dítě užívat zájmena a samo o sobě mluví ve 3. osobě (“Tomášek papat.”).

Počet slov, které dítě používá ve větách, se samozřejmě zvyšuje. V období okolo 3. roku má ve své slovní zásobě asi 900 slov. Jeho věty už obsahují 4 a více slov a pro označení své osoby již využívá správné zájmeno “já”. Mezi rozvíjející se hlásky patří N, D, T nebo také například L. Začíná se zřetelně objevovat také tzv. změkčování - bě, vě, mě, pě a hlásky ť, ď, ň.

Předškolní věk

V předškolním věku se u dětí zdokonaluje nejen aktivní slovník, ale také samotná větná stavba, a to velmi zřetelně. Věty už jsou o 5 a více slovech a slovní zásoba takového průměrného předškoláka čítá 1 500 slov a stále se rychle rozšiřuje. Potomek začíná bez potíží používat souvětí a obecně se jeho řeč začíná více podobat dospělému, než dítěti.

Navíc v tomto období děti projevují velký zájem o řeč - skvělé jsou pro ně různé písničky, říkanky, básničky, pohádky atd. Aktivně dávají dohromady příběhy podle obrázků. V rozvoji jazyka teď hrají prim písmenka c, s, z,  č, š, ž a v pozdějším předškolním věku (okolo 6 let) také r a ř. Zdokonaluje se ve zdvojování složitějších hlásek - čš, čž a podobně.

Kde hledat odbornou pomoc

Jak bylo již napsáno výše - každé dítě je jiné a i řeč se u něj vyvíjí jinak. Pokud ale máte podezření, že u vás nejde tak docela o standardní průběh, neváhejte se obrátit na svého pediatra. Ten zhodnotí, jestli je důvod k návštěvě logopeda a jistě vám i nějakého odborníka doporučí. A kdy byste měly zbystřit? Pokud neřešíte žádné jiné vývojové potíže a dítě prospívá tak, jak má, je odborníky nejčastěji určována hranice 3 let. Tedy - pokud vaše dítě má 3 roky a stále používá jen pár základních slov, zkuste se poradit s lékařem, jak dále postupovat.

Na logopedii se s odobrníkem zaměříte na odstranění problému a následné rozmluvení dítěte. Logopedové s dětmi dělají různá logopedická cvičení, která pomáhají dítěti odstranit potíže s mluvením. Velmi důležitá je ale také důslednost z vaší strany - cvičení doma je v naprosté většině případů nezbytné, aby došlo k zlepšení potíží. Pokud vás zajímá, jak taková logopedická cvičení vypadají, můžete se podívat na stránky Modrého koníka.

A pokud přemýšlíte, jak dítě hezky motivovat k tomu, aby mluvilo, můžete čerpat inspiraci z různých diskuzí na Modrém koníku. Nejčastější (a také odborníky doporučované) jsou tyto rady:

  • na dítě netlačte a do mluvení ho nenuťte, v extrémních případech byste mohli dítěti způsobit i nějaký “řečový” blok, který by mohlo být velmi těžké odstranit,
  • od narození s dítětem mluvte - povídejte mu, popisujte co děláte, vyprávějte pohádky,
  • veďte děti od malinka ke čtení - berte si společně knížky, čtěte, popisujte obrázky, skládejte příběhy,
  • popisujte si předměty z běžného života, napodobujte zvuky, zpívejte písničky, recitujte, dělejte to tak, aby to dítě bavilo,
  • v období “Proč?” neodbývejte dítě odpovědí “Proto.”, ale skutečně odpovídejte, skvělá motivace je také otázku otočit na “Proč myslíš?”
  • při komunikaci s dítětem se snižte na jeho úroveň - a teď nemáme na mysli slovy, ale výškou, aby vás při mluvení vidělo - jak artikulujete, gestikulujete a jaké děláte grimasy, pomůže mu to také v nonverbální komunikaci.

Máte nějaké vlastní tipy na to, jak podpořit děti v mluvení? Neváhejte a podělte se s ostatními maminkami v komentářích pod článkem!

Zdroje informací:

http://logopediezlin.cz

http://www.klinickalogopedie.cz

http://www.rehabilitace.info

Čti celý článek
redakce
11. bře 2019 Čtené 39x

„Používat ovulační testy u nás byla prakticky nutnost - pracovala jsem na směny, v nepřetržitém provozu a kdybychom měli spoléhat na náhody a dávat věcem volný průchod, asi bychom si miminko nikdy neudělali. Dokážu na sobě ovulaci docela dobře odhadnout a testy mi mé tušení vždycky potvrdily spolehlivě,” popisuje svoji spokojenost s používáním ovulačních testů jedna maminka z Modrého koníka.

Ovulace a ovulační testy jsou dnes velmi diskutované téma. Spousta žen, které plánují otěhotnět nebo se již snaží o miminko, si právě pomocí ovulačních testů zjišťují plodné dny. Pokud se již nějakou dobu snažíte o miminko a stále se nedaří, je vhodné pomocí těchto testů zjistit, kdy a zda vůbec k ovulaci dochází a poté případně navštívit vašeho gynekologa. Jaký test vybrat? A jak se používají?

Ovulační testy jsou dopomocnou metodou ke zjištění plodných dnů. Pokud se vám nějakou dobu nedaří otěhotnět nebo máte nepravidelnou menstruaci, je jejich používání určitě na místě.

Zkušenost maminky na Modrém koníku

„Jakožto zasloužilá snažilka bych ráda sdílela svoji zkušenost s ovulačními testy. Původně jsem chtěla měřit bazální teplotu, ale bylo to pro mě šíleně nepohodlné a hlavně se to ukázalo jako totálně nepřesné. Bohužel nepatřím mezi ženy, co na sobě ovulaci poznají podle bolestí nebo dalších příznaků, takže mi zbývaly jenom ovulační testy. Vzhledem k tomu, že jsem pak docházela i na folikulometrii, poznala jsem, že měření bazální teploty pro mě nefunguje, ale ovulační testy ano.

Začínala jsem testovat vždy kolem 10DC, mívala jsem totiž i časnější ovulaci než je ten tradiční 14.den. Bylo pak i hezké vidět, jak se čárka postupně zvýrazňuje, pak byla stejně tlustá (někdy i silnější než ta druhá) a pak to zase sláblo. Narozdíl od měření bazální teploty jsem ovulaci s ovulačními testy vždycky poznala správně - ověřeno folikulometrií.

Hned, jak se objevily 2 opravdové čárky, měli jsme happy nights, pro jistotu vždy ten den, co se objevily a pak i těch cca 36 hodin po. Určitě ale stojí za to si test koupit v lékárně a to nějaký prověřený. Jednou jsem neodolala a koupila si nějaké neznačkové testy na internetu a dávalo mi to dost divné výsledky.”

Poznejte svůj menstruační cyklus

Před prvním testováním by měla žena vědět, jak pravidelný (dlouhý) má menstruační cyklus. Obecně se doporučuje začít testovat 10. den od začátku menstruace několik dní po sobě, během kterých by měla stoupat hladina LH hormonu a test by tak měl být v ideálním případě pozitivní (testovací čárka by měla postupně sílit a další den je den předpokládané ovulace).

Když je cyklus nepravidelný nebo hodně dlouhý, situace je složitější. Svoji zkušenost s používáním ovulačních testů při nepravidelné menstruaci popsala jedna uživatelka ve wiki Modrého koníka. A dodává, že jí testy naopak dopomohly k tomu, aby lépe poznala svůj menstruační cyklus a pocity během ovulace:

„Po vysazení hormonální antikoncepce po 15 letech jsem měla cykly značně dlouhé (nejčastěji okolo 42 dnů, ale někdy to bylo i úplně jinak). Chtěla jsem vědět, jestli vůbec ovuluji. Používala jsem pouze testy od jedné značky. Začátky byly vzhledem k dlouhým cyklům depresivní a taky nákladné, protože jsem jeden cyklus spotřebovala přes 20 testů. Začala jsem tedy také měřit bazální teplotu a hlavně sledovat své tělo. Už jsem netestovala jak zběsilá od cca 10 DC. Pozitivní ovulační test jsem mívala nejčastěji až okolo 32 DC (jen jednou to bylo tak nějak normálně - 16 DC).

Křivka bazální teploty u mě nebyla úplně jednoznačná, ale v kombinaci s ovulačními testy bylo víceméně jisté, že ovulace proběhla. Zjistila jsem taky, že jakmile mi náhle zcitliví bradavky, ovulační test bude ještě ten den nebo den další pozitivní. Takže někdy jsem s testováním čekala až na toto zcitlivění. V době kolem pozitivního testu jsem taky pozorovala křeče v podbřišku (někdy opravdu dost nepříjemné). Nejdůležitější přínos ovulačních testů pro mě byl ten, že jsem měla téměř potvrzeno, že jsem v daném cyklu ovulovala a že mi testy ukázaly, že některé projevy mého těla souvisí s ovulací.”

Ovulace jako předpoklad otěhotnění

Ovulací se odborně nazývá uvolnění vajíčka z vaječníku. Tomu, aby se vajíčko uvolnilo a bylo připravené k oplodnění, předchází proces zrání vajíčka, které postupně zraje ve vaječníku. Je obklopeno vrstvami buněk, které vytváří váček, tzv. folikul. Folikul tedy obsahuje vajíčko a také tekutinu, jejíž množství se zvyšuje, až nakonec folikul praskne a dojde k uvolnění vajíčka.

Celý tento proces řídí pohlavní hormony. Jakmile hladina estrogenu dosáhne určité výše, začne hypofýza produkovat luteinizační hormon (tzv. LH hormon), který spustí ovulaci, tedy uvolnění vajíčka z vaječníku, vajíčko dále putuje do vejcovodu, kde je připraveno k oplodnění. Vajíčka dozrávají v pravidelných ovariálních cyklech (jeden cyklus trvá průměrně 28 dní, většina žen ale nemá tyto cykly takhle učebnicově pravidelné).

V ideálním případě se během každého menstruačního cyklu uvolní jedno vajíčko, přičemž se jeden měsíc uvolní z pravého vaječníku a další z levého a takhle se to střídá. Spousta žen to takhle ideálně ale nemá. Někdy se totiž nemusí uvolnit žádné vajíčko, v tom případě jde o tzv. anovulační cyklus a v tomto cyklu není možné otěhotnět. Naopak, někdy může dojít k uvolnění více vajíček a pokud jsou oplodněny, tak bude mít žena dvojvaječná dvojčata.

Plodné dny

Za plodné dny se považuje 5 dnů před ovulací až 1 den po ovulaci. Nejplodnější je žena v období jednoho dne před ovulací, v den ovulace a jednoho dne po ovulaci. Životnost uvolněného vajíčka je maximálně 24 hodin a životnost spermií v ženském těle je 3-5 dní.

Pokud má žena pravidelný cyklus, který trvá 28 dní, bývá ovulace uprostřed cyklu. Toto však nelze zobecňovat, protože je každá žena jiná a každé tělo funguje jinak. Jsou ženy, které na sobě nepoznají, že mají ovulaci a ovulační testy jsou snadnou metodou, jak zjistit kdy a jestli daná žena ovuluje.

Obecně můžeme říct, že k ovulaci dochází mezi 12.-17. dnem menstruačního cyklu (počítáno od 1. dne menstruace). Ale najdou se i výjimky, kdy mají ženy ovulaci mimo toto rozmezí.

„O tom, že existují ovulační testy, jsem se dozvěděla až tady na MK. U prvního těhotenství jsem je nepotřebovala, protože jsem otěhotněla opravdu nečekaně a neplánovaně. Když jsme začali plánovat druhé dítě, tak jsem chtěla, aby se narodilo zhruba kolem dvou let mého prvního syna. Přestali jsme se chránit v lednu s tím, že tomu necháme volný průběh. Já jsem ale dost netrpělivá, takže jsem si začátkem března koupila ovulační testy a pár dní po skončení menstruace jsem začala testovat.

Zpočátku jsem měla slabé čárky, ale pak přišel den D (byl to cca 20 DC), kdy byla testovací čárka stejně silná jako kontrolní a my jsme s mužem druhý den zapracovali na miminku. K mému překvapení se už další menstruace nedostavila a já jsem den po vynechání objevila na těhotenském testu slabou čárku, ze které je dnes už téměř 11 měsíční chlapeček.”

Na jakém principu ovulační testy fungují?

Ovulační testy zjišťují, zda je v moči přítomen luteinizační hormon (LH hormon), který spouští ovulaci. Ten je v moči průkazný 24-36 hodin před ovulací. Pozitivní ovulační testy tedy ukazují, že bude v příštích několika hodinách (další den) probíhat ovulace.

Kdy testovat?

Pokud chce mít žena jistotu, jestli ovuluje nebo ne, je potřeba dělat ovulační test vícekrát za sebou, aby se zachytil vzestup LH hormonu a zjistil se tak den, kdy dojde k ovulaci. Pokud žena tento vzestup zaznamená, může předpokládat, že následující den dojde k ovulaci. Proto je dobré dělat test každý nebo každý druhý den v období 3-5 dní před předpokládanou ovulací.

Pokud si udělá žena test pouze jeden, nemusí vzestup LH hormonu zachytit a test nemusí být spolehlivý. Narozdíl od těhotenských testů, které se provádí z ranní moči, se testy ovulace používají až během dne, protože v ranní moči bývá nižší hladina LH hormonu.

Jak testy ovulace vypadají

Ovulační testy, které zjišťují přítomnost LH hormonu v moči, jsou stejné jako těhotenské testy, tedy proužek nebo plastový “teploměr”, dále je možné testovat ovulaci ze slin pomocí malého mikroskopu, který vypadá jako rtěnka nebo placatá kulatá krabička.

Vyberte si ten správný test právě pro vás

Pokud se rozhodnete zakoupit si ovulační test, máte na výběr ze dvou možností způsobu testování. Nejčastěji používanými testy jsou testy z moči, dále je možné zakoupit test ze slin. Testy zjišťující ovulaci z moči jsou několikanásobně levnější a ty nejlevnější seženete za pár korun. Test ze slin je dost drahou variantou, stojí okolo 500 Kč a více, oproti testům z moči ho ale můžete používat opakovaně, takže ve výsledku zase tak drahý není. Co se týče přesnosti testování, výrobci uvádí u testů z moči 99% přesnost a u testu ze slin až 98% přesnost.

1. Testy zjišťující ovulaci z moči

  • proužek - vypadá jako těhotenský test a stejným způsobem se i používá (ponoří se do vzorku moči, odložíte ho na suché místo a výsledek se ukáže do 5 minut). Jejich použití je jednoduché, ve výsledkové části se objeví buď jedna nebo dvě čárky. Pokud jsou obě čárky stejně zbarvené, nebo je testovací čárka zřetelnější než kontrolní, je test pozitivní. Pokud je testovací čárka světlejší než kontrolní, test je negativní. V případě, že se neobjeví žádná čárka, je test neplatný. S nárůstem LH hormonu v moči sílí i zbarvení testovací čárky. Těchto testů je více druhů, proto si pro přesné používání přečtěte příbalový leták.
  • kazeta - jde o plastové pouzdro, které má uvnitř testovací proužek. Do otvoru v pouzdře se nakape kapátkem přesný počet kapek moči a výsledek se odečítá obdobně jako u použití proužku. Tento test je o něco dražší než proužek. Rozdíl je v tom, jak se na test aplikuje moč. Záleží na vás, co vám bude lépe vyhovovat.
  • midstream - jedná se o plastový “teploměr”, který má v sobě testovací proužek. Jeho použití je nejrychlejší a nejpohodlnější. Stačí jeho konec na několik vteřin vsunout přímo do proudu moči. Vyhodnocení je různé, buď se objevuje smajlík, který značí nadcházející ovulaci, nebo plus (pozitivní výsledek) a mínus (negativní výsledek). Při vyhodnocování se řiďte příbalovým letákem. Tento test je však finančně náročnější než ty předchozí, i přesto je ale oblíbený.

Výsledek se má odečítat v přesně stanovenou dobu, test, který odložíte do šuplíku a budete se z něj příští den snažit vyčíst, jestli je pozitivní nebo negativní už není spolehlivý.

2. Test zjišťující ovulaci ze slin

Pomocí malého mikroskopu různého tvaru se zjišťuje struktura slin, která se v různých fázích menstruačního cyklu mění. Během ovulace se struktura slin mění z nepravidelné na kapraďovitou. Tento typ testu volí ženy, které nechtějí při testování manipulovat s močí. Jeho výhodou je, že ho můžete použít opakovaně, ve výsledku tedy můžete výrazně ušetřit. Odečítání výsledků však podle diskuzí často ženy mate, nejsou si jisté, že se struktura slin změnila a z toho důvodu jej pak považují za nepohodlný a přejdou na test z moči.

Ovulační testy seženete v lékárnách, v internetových obchodech a některých drogeriích. Vyplatí se koupit testy od prověřených značek, s těmi méně známými mají uživatelky podle diskuzí spíše negativní zkušenosti.

Ovulační testy pomáhají ženě zjistit kdy a jestli vůbec ovuluje. Jde o velmi přesnou metodu určování ovulace. Na trhu jsou na výběr testy od různých výrobců, přičemž nejoblíbenější jsou testy zjišťující ovulaci z moči.

Máte osobní zkušenost s používáním ovulačních testů? Které se vám nejvíce osvědčily?

Zdroj:

https://www.babyonline.cz/tehotenstvi/otehotneni/ovulacni-testy

https://www.maminka.cz/clanek/ovulacni-test-podle-ceho-vybirat-a-jaky-je-pro-vas-vhodny#part=1

https://www.ovulacnitesty.cz

https://www.ovulacni-test.cz/ovulace/

Čti celý článek
redakce
7. bře 2019 Čtené 1011x

"Co se jí asi v té hlavičce teď odehrává," říkáte si občas tuto větu, když se tak díváte na svého potomka a přemýšlíte, co si asi zrovna teď myslí? Řečnická otázka, pravděpodobně. A samozřejmě na ni odpověď neznáme. Ale do dětské hlavičky vás dneska vezmeme - alespoň na malou exkurzi.

Velmi důležité je uvědomit si, že vývoj lidského mozku začíná už v embryonální fázi - když máte miminko v děloze. V prvních třech měsících nitroděložního života se dokonce mozek vyvine na svou většinu z hlediska kapacity - roste velmi rychle, až 250 000 neuronů za minutu.

Neurony jako stavební kámen mozku

Při narození miminka obsahuje jeho mozek na 100 miliard neuronů (označovaných také jako základní stavební buňky mozku) a tří čtvrtin budoucí velikosti v dospělosti. Tento počet je geneticky dán a dále se nemění. Pro lepší představu - na planetě Zemi žije něco přes 7 miliard lidí. Pokud byste jejich počet vynásobili 14 krát, dostanete se k podobnému číslu. Tak takhle nějak se neurony hemží v hlavě vaší ratolesti.

Po narození se již neurony, samy o sobě, nemnoží. Dokonce jde o jedinou buňku lidského těla, která nemá schopnost se sama dělit. Počet je tedy víceméně stabilní. Co ale stabilní není je velikost a síla samotných neuronů. Nervová buňka v čase zesiluje a zvětšuje se a hlavně - propojuje se s ostatními neurony pomocí synapsí.

Dalším důležitým pojmem kromě neuronu je v rámci vývoje dětského mozku synapse. Tu si můžeme jednoduše představit jako takové propojení jednotlivých neuronů. V okamžiku, kdy se miminko narodí má v mozku minimální množství synapsí, ty se vytváří jako reakce na různorodé podněty, kterým je dítě vystavováno.

Každý neuron se skládá z několika částí - ty nejdůležitější pro nás jsou v tuto chvíli výběžkové části output (axon) a input (dentrit). Output slouží primárně k tomu, že z neuronu odvádí informace k ostatním neuronům a input má funkci opačnou - tedy informaci k neuronům přivádí.

Samotný přenos informace pak probíhá přes synaptickou štěrbinu, která jednotlivé neurony spojí a umožní jim k tomu podmínky. A tento proces je právě označován jako synapse. Každý neuron si může okolo sebe vytvořit až 15 000 různých synapsí. A tím v mozku v ideálním případě vzniká krásná a pestrá síť vědomostí, dovedností, zkušeností a dalších potřebných věcí.

Obrázek: Tabulka ukazuje váhu mozku u dětí a počet synapsí (je-li znám). Průměrný dospělí jedinec má v mozku asi 500 bilionů synapsí. Tříleté dítě má dvojnásobek, bohužel do své dospělosti o polovinu z nich přijde. Informace pochází ze zdrojů uvedených pod článkem.

Mozek jako sval - trénujte ho

Dětský mozek je nástroj, který je potřeba učit a rozvíjet. Díky tomu v něm roste a zhušťuje se síť vytvořená z neuronů a synapsí. Zkuste si rozvoj dětského mozku představit jako takový příběh pavučiny. Je-li pavouk spíš laxní a dostatečně se o práci na své pavučině nezajímá, je slabá a snadno narušitelná, nechytí do ní žádný hmyz a když, tak ji ten hmyz může poškodit. Pokud pavouk chyby na pavučině neopravuje, dříve nebo později nebude mít co jíst, protože se žádný další hmyz do ní nechytí.

Oproti tomu pokud je pavouk aktivní a na své pavučině pracuje, vytvoří si pevnou a dobrou pavučinu, ve které hmyz uvízne spíš. A pokud na ní bude pracovat neustále, opravovat chyby, pravidelně ji navštěvovat a vylepšovat, bude mu sloužit dlouho a dobře. Tedy zjednodušeně řečeno - co do rozvoje dětského mozku investujete v prvních letech života, to se vašemu potomkovi v budoucnu bohatě vrátí.  

Podnětné dětství, kvalitní pavučina

Nejvhodnější doba pro tvoření synapsí v dětském mozku je tzv. windows of opportunity, možno přeložit jako okno příležitostí. Okno příležitostí, kdy dětem můžete předat obrovský dar v podobě kvalitního podněcování jejich mozku. Toto okno trvá od narození až do zhruba deseti let života. Okolo třetího roku je toto okno nejintenzivnější - jen si vzpomeňte na větu, že děti sají jako houby.

Na zobrazeném grafu si můžete názorně prohlédnout, v jakém věku mají děti ty nejlepší předpoklady k rozvoji jednotlivých oblastí. Naskakuje u nich tzv. prime time - doba, kdy je nejvhodnější zaměřit se na rozvoj určitých konkrétních oblastí. V rámci tohoto období se toho děti nejen nejvíce naučí, ale mají také automaticky předpoklady si konkrétní věci lépe zapamatovat, než v následující budoucnosti. Pojďte se ale už podívat do konkrétních oblastí.

Oblast jazyka a řeči

V této oblasti jde zejména o rozvoj řečových a dorozumívacích schopností dětí. V grafu ji znázorňuje modrá linka a velmi dobře je zde patrné, že nejvyšší schopnost rozvíjet toto okno mají děti od jednoho do zhruba tří až čtyř let. Linka po prvním roce mírně klesá, ale stále dosahuje poměrně vysokých hodnot.

V rámci rozvoje řeči a jazyka nejde jen o mateřský jazyk, ale klidně i o další jazyky. Krásně je tento případ vidět u dětí, které vyrůstají v dvojjazyčné rodině. Na tyto děti často mluví rodiče každý svou mateřštinou a dítě si tak automaticky od útlého věku tvoří více jazykových center. A samozřejmě jsou pro něj oba jazyky přirozené.

Na rozvoj jazykové oblasti u dětí zcela přirozeně působí to, když na ně od narození mluvíte. Nebojte se tedy a dítěti ideálně vše komentujte - co vidíte kolem sebe, co právě děláte, co se chystáte dělat. Výborně také fungují knížky a popisování obrázků. Nebojte se čtení v angličtině nebo v jiném jazyce. Zvyšujete tím pravděpodobnost, že se jeho řečové centrum bude správně vyvíjet a že ho v jeho okně příležitostí opravdu dostatečně nakrmíte!

Emoční rozvoj

Emoční rozvoj dětí ve správném okně příležitostí je přímo zodpovědný za to, že z dítěte vyroste empatický člověk. A co to vlastně znamená? Že dokáže správně pracovat se svými pocity, s pocity lidí okolo sebe, dokáže se na ně naladit a podle toho následně reagovat. Velmi užitečná dovednost. Ten správný věk pro rozvoj emoční inteligence je mezi prvním a druhým rokem. Okolo třetího roku křivka grafu klesá rychleji - mozek uvolňuje svou kapacitu pro čísla.

Důležitost emoční inteligence (nejen) u dětí může být stále ještě trochu podceňována. Bohužel neprávem, protože v budoucnu vám může zjednodušit život, udělat ho příjemnější nejen pro vás, ale také pro vaše okolí. A navíc - v poslední době se její sledování stává trendem i v pracovní oblasti. Pokud vás ale toto téma zajímá a chcete se o něm dozvědět více, podívejte se na článek Rozvíjejte EQ už v dětském věku aneb emoční inteligence jako sociální výhoda, nebo na článek Jak vychovat empatické dítě?

Sociální dovednosti

Mezi sociální dovednosti u dětí můžete počítat například následující:

  • navazování kontaktů, známostí, přátelství,
  • schopnost kooperace a spolupráce,
  • začlenění do nového a neznámého prostředí,
  • schopnost komunikace v různých skupinách (z hlediska pohlaví, věku, autority apod.),
  • zdravé sebeprosazování,
  • sebereflexe,
  • schopnost a vytváření strategie učení se a podobně.

Rozvoj těchto dovedností pak u dětí ovlivňuje bez přehánění celý život a celý život z nich čerpají. Okno příležitostí pro sociální dovednosti je na svém vrcholu mezi 3. a 4. rokem. A zase lze vyjít z toho, co se obecně říká - okolo třetího roku u dětí roste přirozená potřeba navazování vztahů v kolektivu. Také se u dětí začíná pomalu lámat období “hraju si vedle tebe” na “hraju si s tebou”. Děti často přichází prvně do kontaktu s další autoritou (paní učitelka ve školce nebo dětské skupině), učí se, jak fungovat v rámci větší skupiny dětí a tak dále.

Matematika a logika

Nejvyšších hodnot v rámci vnímání a učení se s čísly nastává u dětí v pozdně batolecím období a období předškolního věku. To je ten správný čas začít se zabývat nejen čísly, ale také logikou, hádankami apod.

Jak na dětský mozek

Jak asi tušíte z řádků výše - posazení dítěte k tabletu či televizi jeho mozek rozhodně správně nenakrmí. Tato úloha je ve velké míře zcela na vás. Dobrá zpráva je, že spoustu věcí děláte s dětmi jistě automaticky, aniž byste třeba přemýšlely o tom, jaké dopady má konkrétní daná činnost na neurony a synapse v mozku vašeho drobečka.

  • U dětí dbejte na dostatek hmatových podnětů a rozvoj jemné motoriky - má přímý vliv na vývoj řeči u dětí, zaměřte se nejen na různé tvary, ale také materiály, teploty apod.,
  • hodně se mazlete a dotýkejte, u toho se společně zasmějte a povídejte si, řečová centra a rozvoj emoční inteligence půjdou ruku v ruce,
  • čtěte si a vyprávějte příběhy, zpívejte si - s knihami, bez nich, se speciálními kartami, pomocí her, zkrátka jak vás napadne - čtení a vyprávění příběhů stimuluje řečová centra, logiku, paměť obecně, podněcuje fantazii a přináší obrovskou řadu dalších benefitů, přečtěte si o nich například v článku Čtěte dětem aneb díky večernímu rituálu upevníte vztahy a zaženete stres,
  • vymalovávejte, kreslete, stříhejte, lepte, navlékejte korálky, zkrátka věnujte se tvůrčím činnostem, krmíte tím emoční inteligenci, jemnou motoriku a řečová centra,
  • čtěte nejen česky, ale i v jiných jazycích, pokud je ovládáte - podpora řečových center,
  • choďte hodně na procházky a vyprávějte si o přírodě a o věcech, které vidíte všude kolem sebe - můžete si o nich nejen vyprávět, ale také je například počítat, sledovat čísla ve svém okolí a podpořit tím matematicko-logickou část mozku,
  • nechte děti hrát o samotě - k podpoře sociálních dovedností, vždyť každý z nás potřebuje být alespoň chvilku sám,
  • nevyhýbejte se dětským kolektivům - obzvlášť, pokud dítě nenavštěvuje školku nebo nějakou dětskou skupinu, choďte společně na hřiště nebo kamkoli, kde se děti setkávají, snažte se o různorodost.

A mimochodem - výše zmíněná televize nebo tablet nemusí být jen špatné - i v televizi dávají pěkné pohádky, u kterých si můžete společně odpočinout. A nemusí to být jen pohádky, nebraňte se pořadům o přírodě, zvířatech nebo různým dokumentům pro milovníky vesmíru, aut a tak dále.

Tablety vám a vašim dětem zase mohou nabídnout rozvoj v jiných oblastech - podle obsahu, který do zařízení stáhnete. Her je na trhu nepočítaně a často jsou zaměřené na rozvoj konkrétní oblasti - aplikace na počítání a čísla, aplikace jazykové, puzzle, audiopohádky a tak dále. Obrovská výhoda tabletu je ta, že jeho obsah určujete vy!

Nikdy není pozdě

Pokud se ve vás teď probudila obava z toho, že jste v minulosti něco zanedbaly, určitě nezoufejte. Všechny aspekty se samozřejmě rozvíjí v průběhu času neustále a předchozí řádky popisují to, kdy je dítě z hlediska vývoje mozku nejvíce vnímavé v které oblasti. Jak ale jistě sami víte - i teď, jako dospělí, se neustále něco nového učíme. Naše děti to budou mít stejně a záleží jen na nás, jaký vztah k procesu učení si osvojí.

Správná výživa pro mozek

Stimulace dětského mozku by ale neměla být jen o vnějších podnětech, ale samozřejmě také jeho správné výživě. Ta je nesmírně důležitá již v období těhotenství. Dětský mozek nejlépe “nakrmíte”, když si ve stravě budete hlídat dostatek esenciálních mastných kyselin (omega-3 a omega-6). V embryonální fázi jsou tyto kyseliny naprosto klíčové k tomu, aby se mozek vašeho děťátka správně vyvíjel - pro růst buněčné stěny buněk mozku a správnému vývoji nervových vláken.

S radostí se tedy můžete pustit do tučných mořských ryb, zalijte si salát kvalitním olivovým, konopným, slunečnicovým nebo kukuřičným olejem a posypte si ho pšeničnými klíčky. Zkusit můžete také lněný olej a lněné semínko obecně.

Další mozkovou superpotravinou je také kyselina listová, patřící do skupiny B vitamínů. Ta je budoucím maminkám doporučována nejen v průběhu těhotenství, ale také před samotným početím miminka, a to nejen z hlediska správného vývoje mozku. Její dávku si můžete doplňovat pomocí listové zeleniny a bylinek - zelená nať petrželky, salát, kapusta apod.  Dalším důležitým B vitamínem je B1, který chrání neurony a napomáhá soustředění a schopnosti učení se. Vitamíny B hledejte v luštěninách, sóje a celozrnném pečivu. Také je najdete v oříšcích, mléku nebo masu.

Po narození dítěte je pak z hlediska vývoje mozku důležité také kojení. Kojené děti, u kterých byl zjištěn gen FADS 2 (gen, který se stará o metabolismus polynenasycených mastných kyselin, které se v mozku hromadí během prvních měsíců od narození, tento gen má pro představu 90 % dětí) dosahovaly při měření IQ v průměru o 7 bodů vyšších výsledků. Toliko říkají ke kojení vědci z londýnské univerzity Kings College.

Ve stravě dětí byste pak rozhodně neměly zapomínat na proteiny, které mozku pomáhají s udržením a obnovením informací. Servírujte dětem luštěniny, celá obilná zrna, neloupanou rýži a nebo třeba droždí.

Zdroje informací:

https://fastrackids.cz/vyvoj-mozku/

https://capard-2019.webnode.cz/

https://kidshealth.org/en/kids/brain.html

http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/nemoci-lecba/cisla-v-medicine-zrak-sluch-kosti-svaly-mozek-kuze-traveni-vylucovani

http://casopis.mensa.cz/veda/potrava_pro_mozek.html

https://extension.umaine.edu/publications/4356e/

Zdroje obrázků:

pixabay.com

cs.wikipedia.org

Čti celý článek
redakce
8. bře 2019 Čtené 174x

Každý rok se 8. března zas a znovu slaví Mezinárodní den žen. A protože je mezinárodní, slaví ho lidé na celém světě. I u nás to býval oblíbený svátek, ale po revoluci se na něj zanevřelo. Ve světě se na MDŽ ale pohlíží úplně jinak a sám o sobě má i naprosto odlišný význam, než mu mnozí přisuzují. Neměli bychom se na něj dívat skrz prsty. Víte proč?

Co se vlastně za slavným MDŽ skrývá? Proč ho slaví celý svět? Je to vlastně jednoduché. Vznikl díky stávce švadlen roku 1908. Ty se rozhodly protestovat a bojovat za zlepšení svých životních podmínek v New Yorku. Cílem jejich boje bylo získat volební právo pro ženy, bojovat za rovnoprávnost a spravedlnost a samozřejmě mír. Některé skupiny feministek protestují v tento den dodnes.

„Význam MDŽ je vlastně takový, že ženy bojovaly za svá práva jako je volit, studovat atd. Není to žádný komunistický svátek, jak ho mnozí nazývají (jasně, za socializmu se oslavovalo ve velkém a princip se ztrácel). Ono je to tak, že ne každá žena je matka a den matek je krásné poděkování maminkám, ale MDŽ všem ženám, ať už mají dětičky nebo ne. Já dostanu od manžela květinu a od kolegů v práci jsem dostala krásné zprávy,“ píše jedna z maminek v diskuzi na Modrém koníku.

Jak se MDŽ dostal do našich kalendářů?

Stávka žen se zapsala do historie už navždy. Ještě téhož roku v květnu rozhodla Socialistická strana USA, že Národní den žen se bude slavit vždy poslední únorovou neděli. Úplně poprvé se tak slavil 28. února 1909. Březnové datum přišlo až po první světové válce hlavně díky velké demonstraci v Petrohradě v roce 1917.

Aby se svátek dostal do mezinárodních kalendářů, musí mít požehnání z vyšších míst. V roce 1975 byl Mezinárodní den žen oficiálně uznán OSN. Od této doby je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, rozvoj a mír.

Vše začalo bojem za práva žen

V oblasti ženské emancipace se o největší vývoj a úspěch postaraly hlavně ženy v západních státech (Velké Británii nebo USA) Určitě je znáte pod názvem sufražetky, které po několik desítek let rozdávaly letáky, psaly články a snažily se o změnu celkové atmosféry ve společnosti. Toužily po tom, aby ženy konečně přestaly být brány jako méněcenné bytosti, ale jako rovné mužům. V souvislosti s nimi je ale nutné zmínit, že ne všechny ženy se sufražetkami souzněly a souhlasily. Našlo se mnoho těch, které byly spokojené se svým životním údělem, a dokonce byly schopné ženy bojující za svobodu udávat úřadům nebo je označovaly za blázny.

Aktivistkám se jejich snaha a píle vyplatila a postupně se jim konečně začalo dařit. Pracujícím ženám rostlo sebevědomí, zakládaly spolky, angažovaly se v odborech a také stávkovaly. A tehdy přišel velký den. Den, kdy vznikl Mezinárodní den žen.

Později propukla zmíněná stávka švadlen, za které se hned poté politicky postavila Americká socialistická strana. Už roku 1911 se svátek začal slavit i v Německu a Dánsku, v roce 1913 pak i v Rusku. Vlna rovnoprávnosti se rychle rozšiřovala po celém světě. MDŽ v České republice poznamenala komunistická minulost

„Co vím, tak za komunistů se recitovaly v domovech důchodců komunistické básničky, ženy dostaly karafiáty a chlapy se notně posilňovali alkoholem,“ dělí se o svůj postřeh další z maminek v diskuzi. 

Po druhé světové válce byl svátek zneužit a stal se nástrojem propagandy. Provázely jej bouřlivé oslavy jako lidová slavnost spojená s popíjením a obdarováváním žen karafiáty a bonboniérami. Pracující ženy byly zvány na Hrad prezidentem Husákem, kde dostávaly oficiální blahopřání. Československá televize vysílala zábavné pořady s mnoha gratulacemi významných osob. Známé osobnosti recitovaly básně apod.

Také v porodnicích se konaly velkolepé oslavy, stoly plné šunkových chlebíčků s vlašským salátem, šumivým vínem i kávou a dortíkem. Od odborů ROH dostávaly ženy typicky rudé karafiáty, bonboniéry nebo perníková srdce, froté ručníky, mýdlové kazety a další dárečky. Děti ve školách vyráběly maminkách roztomilá přáníčka.

Možná právě kvůli této přebujelým socialistickým oslavám upadl po roce 1989 do zapomnění a u mnohých pamětníků dodnes vzbuzuje nepříjemný pocit. Mnoho lidí zapomnělo, jaký byl skutečný význam Mezinárodního dne žen a co stálo na samém počátku jeho vzniku.

Proč se darovaly karafiáty?

Karafiáty se dávaly hlavně kvůli tomu, že jiné řezané květiny nebyly příliš k dostání. Občas byly nahrazeny narciskami, tulipány nebo sněženkami. Dnes jsou karafiáty trochu opomíjené a mnoho žen je nemůže ani vidět. Což je ale velká škoda, protože mají svůj neopomenutelný půvab a vůni.

Jak slaví MDŽ ve světě?

Mezinárodní den žen slaví lidé po celém světě. Turecké ženy se do jeho slavení opravdu opřely a užívají si to. Pořádají různé akce určené jen jim a restaurace nabízí speciality výhradně pro dámy. Muži mají 8. března vstup do některých zařízení úplně zakázán.

V Rusku se MDŽ stále slaví s velkou slávou. Ženy dostávají hodnotné dary a ve velkém množství. Existuje seznam nevhodných darů, které Rusky v tento den často dostávají. Na seznamu jsou uvedené i erotické pomůcky, kuchyňské náčiní, levná bižuterie nebo špatně zvolené spodní prádlo.

Ženy svůj svátek slaví i na Slovensku, v Polsku, v Číně, v Bosně a Hercegovině, v Kambodži, v Arménii, v Indii, Izraeli nebo Alžíru. Konají se velké oslavy, ženy dostávají dárky a květiny.

Oslavte den, kdy si ženy vybojovaly svou svobodu

„MDŽ se slaví po celém světě. Alespoň co já vím. I my ho slavíme (moje a manželova rodina). Dostala jsem květiny a bonboniéru. Hned jsem jí celou zbaštila. Manžel mi s tím trochu pomohl,“ popisuje jedna z maminek na Modrém koníku.

Mezinárodní den žen už navždy bude dnem, kdy statečných dam bojovala za ostatní ženy, aby jim zajistila lepší život a svobodu. A na to bychom neměli zapomínat. Odproste se od předsudků a spojení MDŽ s komunistickým režimem. Uvědomte si, že to, jak tento den oslavíte, bude do budoucna vždy jen na vás.

Čti celý článek
redakce
9. bře 2019 Čtené 3289x

„Při prvním porodu před dvěma lety jsem měla velké křížové bolesti. Porod jako takový proběhl v pořádku, ale na ty bolesti se nedá zapomenout. Teď jsem znovu těhotná a už o tom přemýšlím. Nevíte náhodou, jestli nějak nelze takovým bolestem předcházet? Třeba nějakou rehabilitací v těhotenství nebo tak?“

Porod bolí. Na tom se shodnou asi všechny ženy, které ho již mají za sebou. Ty, které se na něj teprve chystají, zase přemýšlí, jaký bude ten jejich a jak ho zvládnou. Kontrakce neboli stahy dělohy může nastávající maminka pociťovat jako tlak v podbřišku, v kříži, a dokonce i v kyčlích nebo stehnech.

Křížové bolesti mohou souviset s polohou miminka v bříšku. Když je více nakloněné k páteři maminky, vyvíjí větší tlak do zad ženy. Proto je vhodné zeptat se na konci těhotenství svého lékaře, zda není miminko v tzv. poloze posteriorní. Pokud ano, můžete zkusit cvičení a polohování, aby se miminko ještě před porodem otočilo do lepší polohy.

Prožívání bolesti se u každé ženy liší. Velmi důležitý je vždy postoj ženy k porodnímu procesu a duševnímu rozpoložení. Důležitou roli hraje i celkové společenské a kulturní prostředí. Existuje hned několik možností, jak si porod zpříjemnit a jak ovlivnit druhou dobu porodní i křížové bolesti.

Jak pracovat s křížovými bolestmi?

„Můj první porod byl o krutých a dlouhých křížových bolestech. V podstatě jsem šla z jedné kontrakce do druhé, protože než odezněla bolest ze zad, už se hlásila o slovo bolest břicha. Druhý porod byl hodně podobný, ale naštěstí o mnoho rychlejší. Třetí porod byl oproti těm předchozím dvěma pohoda a já si dokonce mezi kontrakcemi i odpočinula, protože mě křížové vůbec nebraly. Každý porod je jiný, a i když při prvním porodu křížové bolesti byly, u dalšího už klidně být nemusí.“

Když se chce žena vyhnout křížovým bolestem, měla by ke konci těhotenství hodně pobývat v poloze na všech čtyřech nebo v předklonu a odpočívat na boku tam, kde má miminko nožičky. Křížové bolesti také víc trápí ty ženy, které trpí na bolest v zádech i při menstruaci. Jejich hlavní problém je v tom, že bývají mírně cítit i mimo kontrakce, takže si žena příliš neodpočine a rychleji se vyčerpá.

Pokud už vás při porodu křížové bolesti potkají, můžete si ulevit a pracovat s nimi. Rozhodně se jim nepoddávejte. Důležitá je vhodná poloha. Nehodí se poloha na zádech, která není dobrá pro vás a ani pro miminko. Mnohem příjemnější je poloha na všech čtyřech, na boku, v předklonu opřená o postel či muže, v kleku, v podřepu, na WC apod. Polohy můžete různě střídat. Kolena se snažte mít hodně do stran a od sebe, aby mělo miminko lepší prostor pro sestoupení do porodních cest.

Pomáhá i rytmický pohyb a pohupování v bocích nebo chůze. Váš partner nebo ten, kdo s vámi bude u porodu, vás může v křížové oblasti masírovat. Existují i masážní olejíčky speciálně určené pro úlevu od křížových bolestí. Masáž se provádí krouživými pohyby. Důležité je, abyste řekla partnerovi, co vám je příjemné a co nikoliv. Vonné oleje a celkově aromaterapie dokáže rodičku uvolnit fyzicky i psychicky a české porodnice tuto možnost nabízejí docela běžně.

„Při kontrakci hodně pomáhá, když chlap chytne ženu rukama v oblasti boků, kde jsou kloubní jamky. A tlačí vší silou k sobě, jako když ti stlačuje zadek v bocích. Nevím, jak to nejlépe popsat, asi to chce vidět. Tohle všechno zmírňuje bolest. Pomáhá to ty vazy uvolňovat. Já měla taky hrozné křížové bolesti, něco nepředstavitelného. Tak jsem zvědavá, jestli to tentokrát trochu pomůže.“

Někdy je příjemné i teplo. Vezměte si do porodnice termofor nebo nahřívací pytlík. Pomůže i teplá sprcha či vana. Partner vás může proudem vody a krouživými pohyby masírovat. Zkusit můžete i další účinnou techniku. Manžel vám stiskne boky při kontrakci, což pomáhá otevřít pánev a miminko může lépe klesnout do porodních cest.

Injekce vody

V zahraničí se při křížových bolestech aplikují injekce sterilní vody do podkoží v oblasti křížové kosti. Dávají se do čtyř míst. Tato metoda je velmi bezpečná bez vedlejších účinků, a navíc opravdu funguje. Zeptejte se v porodnici, zda ji také nenabízí.

Dechové techniky a relaxace

Při porodu je velmi důležité dýchání, a dokonce i relaxace. Cílem je navodit stav co největšího uvolnění. Bolest způsobuje zatnutí určité oblasti. Při kontrakci zkuste velmi pomalý dlouhý nádech a pak velmi pomalý dlouhý výdech. Čím bude delší, tím lepší. Soustředění na dech vás odvede od bolesti. Uvolnění navodí i relaxační hudba. Klidně si můžete během stahů i zpívat nebo hučet.

Hypnoporod

„Já jsem se žádného kurzu nikdy nezúčastnila, ale vzhledem k tomu, jak strašný byl můj první porod, co se týče chování personálu, rozhodla jsem se, že si další porod 'udělám' co nejpříjemnější. V porovnání s prvním byl krásný a rychlý. Ještě lepší byl pak po 10 letech třetí porod dcery. Jde především o to, aby žena měla na porod co nejvíce klidu a aby ji nikdo nerušil při přirozeném porodu jejího dítěte. Je důležité být také informována a teoreticky se připravit na to, co je vlastně porod, jaké má fáze atd. a co je nejdůležitější je to, že žena musí hlavně věřit v sebe sama a v to, v co je rozhodnutá a dopředu se zbavit strachů.“

Metoda hypnoporodu je čím dál víc oblíbená a rozšířená, založená na kombinaci silné sugesce a distrakce. Určité techniky mohou pomoci ženě k bezbolestnému porodu. Žena by se měla před porodem naučit úplně se uvolnit pomocí určitých představ a pomalého dýchání. Má se zaměřit na jiný, mnohem příjemnější zážitek. Nejedné ženě pomohly při porodu právě vizualizace (třeba chladivé mořské vlny, odpočinek ve vyhřátém písku na pláži apod.).

Důležité jsou i podmínky v jakých probíhá porod. Žena se musí cítit v bezpečí, měla by být respektována a v místnosti pokud možno šero, ticho a teplo. Uvolnit se znamená, že zapomene na starosti a obavy a nechá tělo pracovat.

Akupunktura a akupresura

Při porodu se může použít i akupunktura a akupresura. Spočívá v uvolňování vlastních endorfinů a enkefalinů. Účinnost této metody byla potvrzena asi u pěti až pětadvaceti procent rodiček. U nás zatím tyto metody nepatří k úplně klasickým prostředkům. Není totiž hrazena pojišťovnou a chybí i dostatek odborných zkušeností.

Imaginace

Imaginace trochu připomíná metodu hypnoporodu. Má přivést ženu na jiné, pozitivní myšlenky. Mezi klasický příklad patří představa nějaké nádoby či pytle, který je naplněný spoustou stahů. Žena se musí při porodu soustředit na to, že jejich počet se už nezvýší, ale naopak pořád ubývá a ubývá, až se narodí její miminko. S každým stahem je pytel o něco menší.

Elektroanalgezie (TENS)

Metoda TENS se velmi často využívá právě při křížových bolestech během porodu. Využívá elektrických stimulů do 40 mA na kůži na obou stranách páteře v oblasti dolní hrudní a horní bederní páteře. Nástup účinků není okamžitý, ale projeví se asi do 40 minut.

Pokud jste při prvním porodu zažila křížové bolesti, rozhodně to neznamená, že vás to potká i u toho dalšího. Samozřejmě to platí i naopak. Když jste měla první porod bez křížových bolestí, u druhého se klidně mohou objevit. Vždy je dobré se na porod psychicky i fyzicky připravit. Čím víc se totiž bojíte, tím větší bolesti se objeví. Hladce a takřka bez bolesti rodí ženy, které se na porod těší a vnímají ho jako prostředek k tomu, aby mohly být brzy se svým miminkem a ví, že porod zvládly miliony žen před nimi a není důvod, proč by to neměly zvládnout také.

Zdroje informací:

http://www.strom-zivota.net/porod/krizove-bolesti-pri-porodu/

http://www.evalabusova.cz/cesty/I_5.php

http://www.porodnice.cz/clanky/tlumeni-bolesti-u-porodu

https://jemnezrozeni.cz/hypnoporod/


Čti celý článek
redakce
10. bře 2019 Čtené 448x

“Syn se neustále trápil se záněty nosohltanu. Pořád dokola. Jednou jsme seděli znovu s šílenou žlutou rýmou u lékaře a on úplnou náhodou přinesl letáček, kde mělo dítě u nosu jakousi věc a z nosní dírky mu tekla voda. Chvíli jsme to se synem studovali a už po cestě od lékaře jsme jednu koupili. Ještě ten večer jsme ji začali používat a po několika týdnech mohu říct, že vidím výsledky. Minimálně v tom, že její používání výrazně zkracuje dobu trvání rýmy. A řekla bych, že i rýmy je méně.”

Pokud se svou ratolestí bojujete s neustále se vracející rýmou, nachlazeními nebo dokonce s rýmou, která je chronická a způsobena alergií, můžete zkusit tohoto pomocníka. Stejně jako jedna z maminek z Modrého koníka.

Kde se vzala nosní konvička

Výplach nosní konvičkou je velmi starý rituál, který pochází z ajurvédy. Jedná se o jeden z očistných rituálů, který se praktikuje také ve spojitosti s jógovým cvičením. Není to tedy žádná novinka, která by v tuto chvíli byla v plenkách, ale mnoha lety prověřená praxe. V rámci jógových rituálnů ji najdete pod heslem džala néti.

Průplach nosní konvičkou, neboli také nosní sprcha přináší mnoho benefitů. Díky pravidelnému (a nejlépe každodennímu) opakování otužujete nosní sliznici, která je pak méně náchylná na výkyvy teplot, zejména v podzimním a zimním období. Vašemu drobečkovi pomůže s vypořádáním se s viry a bakteriemi, protože těm se nejlépe daří v kyselém prostředí sliznic a nosní sprcha toto prostředí vyrovnává. Dalo by se říct, že virům a bakteriím tak trochu znepříjemňuje prostředí.

Máte-li doma malého alergika, jistě oceníte její přínos v období jara a léta, kdy vzduchem létají různé pyly. Průplach nosní konvičkou od nich sliznici krásně 'opláchne' a pročistí. Jednoduše řečeno - průplachem slaným roztokem pyly a alergeny ze sliznich smyje. Stejně zapůsobí i v okamžiku, kdy se pohybujete ve velmi prašném prostředí.

“Cca od začátku prosince pořádně nespíme, protože dceru trápí zadní rýma. Přes den je to téměř zdravé dítě, nemá teploty, je veselá, čilá. Přijde tak pátá večerní, začne pokašlávat. A noci jsou děsný. Téměř každou noc má jeden a ž dva záchvaty kašle. Je slyšet, jak polyká ty hleny, dáví se, občas se i pozvrací. Vysmrkat toho moc nevysmrká.” Tak popisuje v diskuzi Dlouhodobá zadní rýma u 4letého dítěte na Modrém koníku jedna z maminek jejich trápení se zadní rýmou. I pro řešení zadní rýmy může být nosní konvička řešením. Nepůsobí totiž pouze lokálně - na nosní dutinu, ale propláchne i vedlejší dutiny, včetně působení na zadní rýmu.

Doporučení k vyzkoušení nosní sprchy vám může dát také ORL lékař. A to zejména v okamžiku, kdy se potýkáte s dokola se vracejícím zánětem středního ucha. Ten je totiž často způsobeny nevysmrkanou nebo špatně vysmrkanou rýmou. A právě s ní dokáže nosní konvička skvěle bojovat.

“Když jsme našemu ORL lékaři zmínili, že konvičku používáme, dost ho to překvapilo. Moc syna chválil, že to zvládá a vlastně chválil i nás jako rodiče, že jsme do toho šli. Z konvičky se u nás stal každodenní rituál a musím říct, že od té doby, co ji používáme, dáváme sobě i synovi kapky do nosu opravdu výjimečně a prakticky jen na noc.”

Kromě výše vyčtených výhod má ještě jednu - poměrně zásadní. Jakmile začnete průplach nosu praktikovat pravidelně, všimnete si postupně také toho, jak se zkracuje doba rýmy a vůbec rekonvalescence po onemocnění nosohltanu.

Prvním krokem k provádění nosní sprchy je zakoupit si potřebné vybavení. Nosní konvička je běžně k dostání v lékarně.

  • Nosní konvička keramická, Néti pot, 690 Kč.
  • Vincentka Nasalis, startovací sada s plastovou konvičkou, obsahuje již roztok k výplachu, 299 Kč.
  • Rhino Horn, plastová konvička na výplach nosu, 249 Kč, ve variantě Junior cca 220 Kč.
  • Konvička Neti, plastová konvička k výplachu nosu, 179 Kč.
  • Konvičeka Neti, nerezová varianta, 399 Kč.

Jak průplach provádět

Většina konviček dostupných na českém trhu mají v balení také odměrku na přesné dávkování soli. Sůl není potřeba žádná speciální, ale vystačíte si s tou, kterou používáte běžně v kuchyni.

V případě, že odměrka není součástí balení, připravíte roztok poměrně jednoduše. 2,7 gramů kuchyňské (nebo mořské) soli nasypete do 300 ml vlažné vody. Voda by měla mít teplotu, která bude dítěti příjemná - neměla by být příliš horká, ale ani studená. Pokud si potrpíte na přesnost tak měřte 37 °C. Po rozpuštění soli získáte fyziologický roztok 0,9 % NaCl.

Voda, ze které roztok připravujete, by měla být v první řadě pitná. Jestliže nevíte, co vám právě teče z kohoutku, použijte raději vodu převařenou a ochlazenou na uvedenou teplotu. Máte-li připravený roztok, můžete jít směle do toho.

Klíčové pro správný výplach je postavení. Pokud děti nedosáhnou pohodlně hlavou nad umyvadlo, vyplachujte spíš nad vanou. Dítě se předkloní nad vanu nebo umyvadlo (čím hlouběji se předkloní, tím hlouběji jsou vypláchnuté dutiny) a hlavu nakloní na jednu stranu. K nosní dírce, která je v tuto chvíli výš, přitisknete opatrně ústí konvičky a pomalu naléváte roztok. Ten by měl vytékat druhou nosní dírkou ven. Dítě dejte vysmrkat a postup opakujte z druhé strany. Opět vysmrkejte. Učte dítě po propláchnutí smrkat jemně, ale důsledně, aby se z nosu a dutin dostala všechna voda. Na instruktážní video se můžete podívat přímo na stránkách Modrého koníka.

V počátcích se může stát, že roztok nebude protékat úplně volně, nebo například poteče z jedné nosní dírky jinak než z druhé. Po čase používání by se měly obě strany zprůchodnit. Pokud používáte konvičku v období rýmy, může být situace ještě trochu složitější. Před použitím nechte dítě vysmrkat a teprve poté použijte konvičku.

Po každém použití nezapomeňte konvičku důkladně opláchnout nebo i vydezinfikovat. O to víc, pokud v rodině používáte jednu.  

Jak děti motivovat

Průplach nosní konvičkou se doporučuje u dětí zhruba od 4 let. Máte-li doma malého šikulu, zvládnou to určitě i mladší ratolesti. Velmi důležité je, aby děti neměly strach a spolupracovaly s vámi.

“Synovi byly tři roky, když jsme spolu konvičku kupovali. Sám si vybral barvu, podívali jsme se spolu na pár videí na internetu a večer už jsme zkoušeli, jak nám to půjde. Nejdřív jsem ji vyzkoušela na sobě, aby viděl, že to nic není. A hlavně proto, abych vychytala všechny mouchy - jak se postavit, jak moc se naklonit a podobně. Musím říct, že to mi chvilku trvalo, ale nakonec jsme to zvládli.”

Pár následujících tipů vám možná se zavedením konvičky u vás doma pomůže:

  1. vyzkoušejte si vše nejdřív na sobě, ať vyladíte postup,
  2. dítěti postup pár dní pouze předvádějte, ať vidí, že o nic nejde,
  3. nechte ho s konvičkou trochu pohrát, ať se seznámí,
  4. podívejte se spolu na videa na internetu, jak to děti zvládají i samotné,
  5. buďte důslední v pravidelnosti - uvidíte, že zanedlouho to bude stejné, jako čistit si zuby,
  6. vše vysvětlete, odpovídejte na otázky, ukažte, že máte pochopení k jeho obavám.

Máte s nosní konvičkou nějaké vlastní zkušenosti? Podělte se s ostatními maminkami v komentářích pod článkem. Třeba právě váš komentář někoho přesvědčí!

Zdroj informací:

https://www.jogadnes.cz/joga/dzala-neti/

www.rhino-horn.cz

Čti celý článek
ivakalinova AMBASADORKA
7. bře 2019 Čtené 588x

Mezinárodní den žen (MDŽ) je mezinárodním svátkem, který připadá každoročně na 8. března. Od roku 1975 je uznáván OSN, jeho historie ovšem sahá do začátku spojení s hnutím bojujícím za volební právo pro ženy. První podobu svátku ovšem vtiskla už ženská konference Druhé internacionály v Kodani.

V Česku je MDŽ často spojovaný se zvyky ze socialistického Československa. K jeho oslavám tehdy patřily slavnosti a červené karafiáty. Řada lidí tak přestala tento svátek slavit v domnění, že se jedná o umělý svátek vytvořený minulým režimem.

Do českých kalendářů se tak 8. březen jako Mezinárodní den žen začal vracet až v novém tisíciletí. V roce 2004 byl zařazen mezi významné dny.

OSN  vybírá pro Mezinárodní dny žen různá mota. Pro rok 2019 jím je: „Myslete rovnoprávně, budujte chytře, inovujte pro změnu“. Organizace spojených národů se tak chce zaměřit na inovativní způsoby, jak zlepšit postavení žen ve společnosti či jejich lepší sociální ochranu.

Pojďme společeně "oslavit" Mezinárodní den žen malou jarní soutěží.

Jaká je soutěžní otázka?

Jaká je vaše nejoblíbenější květina? 

O co budeme soutěžit?

O balení Vileda Mircrofibre Colors 4 ks. Vítězek bude tentokrát 5!

Pro účast je potřeba splnit dvě podmínky:

  • Dát lajk tomuto článku
  • Odpovědět na soutěžní otázku pod tento článek

Zapojit se můžete od dnešního dne do soboty 9.3.2019 (do půlnoci).

5 výherců vybere generátor náhodných čísel. Všichni obdrží 5 srdíček jako poděkování za účast v soutěži.

Budu se těšit na příspěvky, mějte krásný středeční podvečer 

Iva a Emička s Viledou

#vileda

Čti celý článek
redakce
6. bře 2019 Čtené 9698x

„Zajímalo by mě, kdy vám začala kojená miminka spát celou noc. Mám půlroční dceru. Budí se na kojení asi 4x za noc. Ráda bych si vyšla večer aspoň na chvíli někam s kamarádkou, ale kvůli nočnímu kojení to nejde. Jak jste to řešily vy?“ Kolik hodin denně by mělo dítě spát? Kolik přes noc? Odkdy má spát celou noc? Jak moc spí dítě ve čtyřech měsících a jak rok a půl staré dítě? Od narození vašeho miminka řešíte v podstatě to jediné – spánek – svůj i miminka. Jak má vypadat zdravý dětský spánek?

Zdravé novorozené miminko dokáže prospat až 20 hodin denně. Ovšem svůj spánek má rozdělený na různé cykly a těšit se na to, že tento čas využije ke klidnému spánku po celou noc, asi moc nemůžeme. Některé děti pláčou častěji ve dne, jiné si to vybírají v noci. Rytmus spánku se u miminka vyvíjí postupně, proto se tolik liší od toho našeho. My si vybereme potřebnou dobu spánku obvykle „najednou“ spánkem v noci. Novorozenec ho má rozdělen do více etap a asi 60 % tvoří neklidný spánek, takže se mnohem častěji než dospělí částečně nebo úplně probudí.

S přibývajícími měsíci má miminko jinou potřebu spánku

S postupujícím věkem se potřeba spánku snižuje. Po druhém měsíci stačí miminku asi 16-18 hodin denně. Také začíná lépe oddělovat denní a noční spánek. Na konci třetího měsíce spí dítě asi 10 hodin v noci a přes den asi třikrát až čtyřikrát v kratších intervalech. Do šestého měsíce spí zhruba ve stejnou dobu a od půl roku obvykle nevyžaduje noční krmení a některé děti již dokáží spát celou noc. Samozřejmě ne všechny.

„Dle mého názoru je spánek dost individuální. První syn nespal prakticky vůbec (od tří měsíců přes den nespal), druhému budou dva roky a spí odpoledne stále. Někdy dokonce i dvakrát.“

Kolem devátého a desátého měsíce už dítě tolik nespí dopoledne, ale jen odpoledne. V noci stále potřebuje spát kolem 10 hodin. Ovšem každé dítě je naprostý originál. Některé spí během dopoledne klidně až do roka, jiné spí odpoledne tři hodiny v kuse. Dítě může večer usínat bez problémů a spát celou noc, nebo také večer usínat neklidně a v noci se často budit.

Spánek batolat a předškolních dětí

Po prvním roce se rytmus spánku čím dál více podobá spánku starších dětí a dospělých. Děti v předškolním věku spí obvykle kolem deseti hodin v noci, některé i méně. Až do nástupu školní docházky si děti rády odpočinou i odpoledne a chvilku se prospí. Není to ovšem pravidlem.

Proč miminka tak často pláčou?

Je to jednoduché, malé miminko nedokáže sdělit své pocity jinak než křikem. Pláče ve chvílích, když:

  • má hlad nebo žízeň,
  • je v mokru,
  • někde ho něco tlačí,
  • trápí ho bolavé bříško,
  • je mu horko nebo zima,
  • je nemocné.

Často pláče i jen z toho důvodu, že potřebuje pozornost maminky a její objetí. Vždy je samozřejmě správné hledat příčinu pláče, ale není vždy nutné k dítěti hned běžet. Někdy je lepší pár minut vyčkat, mluvit klidným hlasem na dítě, pohladit ho, podat dudlík a může zase spát. Některá malá miminka stačí i jen „zavinout“ do zavinovačky, pak spí klidněji. Nebojte se, že mu tím ublížíte, spíše naopak.

Pokud se tato situace opakuje během noci několikrát, vždy postupujte stejně, ale vyčkávejte o něco déle. Dítě potřebuje čas, aby se dokázalo dostat zpět do fáze spánku a usnout. Když k němu poběžíte pokaždé, když vyloudí nějaký zvuk, budete zbytečně nervózní, dítě nejspíš úplně vzbudíte a narušíte vývoj jeho spánkového rytmu.

Jak dítěti dopřát zdravý spánek?

  • Dbejte na optimální teplotu kolem 18 °C.
  • Nenavlékejte děťátko příliš. Pyžamo přizpůsobte ročnímu období i věku dítěte.
  • Dítě by mělo spát na rovné matraci. Pod prostěradlo nedávejte igelit, dítě by se mohlo přehřát, protože teplo se zadržuje.
  • Do jednoho roku věku by v postýlce neměly být žádné polštářky.
  • Novorozence nechávejte spát na zádech. Je to nejbezpečnější. Pokud ho chcete nechat spát na boku, dbejte na správné zajištění, aby se miminko nemohlo překulit na bříško.
  • Alespoň prvních šest měsíců nechte spát miminko ve vaší ložnici. Zda bude ve své postýlce nebo s vámi necháme na vašem zvážení.
  • Zajistěte při usínání klid a šero (zatáhněte rolety, žaluzie, závěsy atd.).
  • Některé děti milují, když jsou svázané v zavinovačce, jiné zase potřebují svůj prostor. Vyzkoušejte to.

Jak navodit u dítěte spánkový rytmus?

„Dceři je 21. měsíců, vstáváme po půl sedmé (vozíme syna do školy). Dcerka je zvyklá spát 1 - 1,5 hod. dopoledne a pak si zdřímne na stejnou dobu ještě kolem 15. hodiny odpoledne. V noci se nám ale stále budí. Každou noc ještě přes vypije cca 400 ml mléka na 2x. Moje otázka je, myslíte, že spí moc, a proto se v noci budí? Mám být tvrdá a udržet jí až do odpoledního spánku, že by šla spát až po obědě? Bohužel jsem to několikrát zkoušela, dcera pak spí jen hodinu a půl a třeba od půl 2 je zase vzhůru a pak mám co dělat, abych jí udržela do té 19–20 hodiny, kdy je zvyklá chodit spinkat.“

Hned od miminka se snažte rozlišovat mezi dnem a nocí. Ať si dítě zvyká na běžný denní šramot a ruch. Nechoďte kolem něj po špičkách nebo se za pár měsíců nebudete přes den moci ani hlasitěji nadechnout. V noci naopak vše dělejte v klidu a tichosti.

Pokud se vám nedaří navodit spánkový rytmus a dítě spí více ve dne než v noci, snažte se ho přes den víc budit a udržovat jeho pozornost. Tím postupně docílíte toho, že se spánek přesune na noc a dítko pochopí, že když je tma, tak se spí a když je světlo, může si hrát a být s rodiči. I maminka si totiž potřebuje odpočinout a nemůže fungovat ve dne i v noci.

Krmení v noci

Asi od šesti měsíců už jsou děti schopné spát celou noc, aniž by se budily na jídlo. Je ovšem hodně těch, kdo se stále budí několikrát za noc a dá se říct, že je jich většina. Jak postupovat, abyste se nočního krmení zbavili? Začněte tím, že pomalu a nenásilně snižujte dávky „nočního“ mléka. Hned po nakrmení odložte do postýlky. Pokud dítě usíná už při krmení, využijte toho, přestaňte s dáváním mléka či kojením, pohlaďte ho a uložte. Použít můžete i dudlík, pokud máte. Miminko se tím zklidní a bude v klidu spát.

Poruchy spánku

V každém věku se mohou objevit potíže s usínáním a spaním, tedy i v tom kojeneckém. Zde obvykle tví příčina potíží v nesprávném postupu rodičů při vytváření spánkového rytmu u novorozence. Dítě se v noci úplně probudí, začne plakat a vynucuje si přítomnost maminky. Starší dítě si klidně i začne hrát. V této situaci nespěchejte, počkejte několik minut, jestli dítko zase neusne. Důležité je vydržet a mít dostatek trpělivosti.

Co dělat, když dítě špatně usíná?

„Máte někdo nějakou radu co dělat, když 5,5 měsíční dítě špatně usíná? Dodržuji režim, ale je to čím dál horší. Usínání trvá i 1,5 hodiny, než malý usne vyčerpáním. Zkoušela jsem ho uspávat na rukách, vzít si ho k sobě do postele, zvuky ale nic. Připadá mi takový roztržitý, jak zjistí, že usíná, najednou začne kopat, tahat hračku. Ani venku v kočárku nechce usnout a když už usne, tak spí max. hodinu. Poslední týden se budí i v noci. Vždy pěkně spinkal i v noci, nebudil se ani na krmení, jen cca měsíc po porodu. Nekojila jsem, celou dobu jsme na UM. Špatné usínání trvá cca 2,5 měsíce. Nevím, kde jsem udělala chybu.“

Postýlka pro dítě by měla být umístěna tak, aby na něj přímo nesvítilo sluníčko, měsíc nebo lampa z ulice. Také dávejte pozor, aby nestála v průvanu nebo přímo u otevřeného okna. Velmi důležité je zachovávání stále stejného rituálu, děti je milují. Každý den ukládejte v přibližně stejnou dobu. Půl hodinky před spaním už vynechte veškeré divoké aktivity, spíš na dítě v klidu mluvte, přečtěte mu pohádku, pomazlete se s ním, zazpívejte ukolébavku, do postýlky dejte oblíbenou hračku a nechte svítit malou lampičku. Vše přizpůsobujte stáří dítěte.

Starší děti už často v postýlkách skotačí a často to vypadá, že vůbec neusnou. I tady je ale potřeba mít trpělivost a nepolevit a nevyndavat z postýlky. Předškolní děti mívají se spaním problémy často kvůli strachu ze tmy a samoty. Mohou prožívat stavy úzkosti a potřebují mít vedle sebe jednoho z rodičů, dokud neusnou. Pátrejte po příčině této úzkosti. Často to bývá nějaký silný emoční zážitek během dne. Problémy s usínáním mohou souviset i s růstem zubů, růstovým spurtem, separační úzkostí nebo nemocí.

Noční děsy a noční můry

„Chtěla bych se zeptat, jestli máte někdo zkušenosti s nočními děsy u sedmiletého dítěte. Dost často čtu, že školák už by je mít neměl. Poprvé se nám to stalo, když měl Štěpánek horečku, která nešla dlouho srazit. Poté, co klesla se v noci asi dvě hodiny po usnutí, vzbudil se šíleným pláčem, který jsem u něj nikdy neslyšela. Koukal skrze mě, nereagoval na nic. Tenkrát jsem nevěděla a snažila jsem se ho za každou cenu vzbudit, což se mi po dlouhé chvíli povedlo. Byl z toho chudák vyplašený. Pak se mi to stalo na jaře, šla jsem ho v noci, než jsem šla spát, zkontrolovat, byl propocený, tak jsme ho chtěla převléknout.

V tom začal šíleně plakat. To už jsem věděla, že ho budit nesmím. Jen jsem na něj klidně mluvila, i když mi vůbec z toho nebylo dobře a on za chvilinku usnul. Teď se nám to stalo během měsíce 3× po sobě. Vždy tomu ale předcházel stres, nebo nějaká nepohoda. Poprvé dědu pokousal pes, on u toho byl, poté večerní návštěva zubní pohotovosti, naposledy den plný zážitků a šel spát hodně unavený. Myslíte, že i v tomto věku to mohou být noční děsy? Ráno si nic nepamatuje.“

Dětská fantazie je nekonečná a své denní zážitky mnohem více a do hloubky zpracovávají než dospělí. Tyto stavy obvykle postihují už o něco starší děti, ve školkovém i školním věku. Vyznačují se zúženým vědomím a úzkostí. Dítě se z ničeho nic v noci probudí, křičí a pláče, vybíhá z postele, volá, je bledé, vyděšené, oči má široce rozevřené a často jakoby kouká skrz rodiče. Ti se jej snaží uklidnit, ale ono je nepoznává. Tato situace může trvat několik minut, ale třeba i čtvrt hodiny. Dítě si pak ráno vůbec na nic nepamatuje.

Příčiny takových stavů jsou různé a obvykle souvisí s nějakými silnými zážitky a emocemi během dne. Může to být ale i naplněný močový měchýř, nevyvětraná místnost, citové nejistoty dítěte, když jsou problémy ve škole nebo šikana ve škole apod. Po 14. roce věku tyto stavy obvykle úplně vymizí. Když ne, je možná načase vyhledat pomoc psychologa.

Dítě také může ze spánku procitat vyděšené z nějakého snu, který se mu zdál. Rozdíl je v tom, že se brzy správně orientuje a zase v klidu usne.

Potraviny, které nedovolí usnout

Někdy mohou mít děti potíže se spánkem z důvodů, které by nás možná ani nenapadly. Je to jídlo. To, co konzumujeme, má prokazatelný vliv na schopnost koncentrace, myšlení, nálady, celkovou energii a biorytmy. Proto je už od malička budování správných stravovacích návyků velmi důležité.

Rodiče se často domnívají, že spánek dětí ovlivňuje jen poslední jídlo dne, ale tak to samozřejmě není. Bezprostřední vliv na spaní dítěte má velký příjem sacharidů během dne. Ten ovlivňuje energii a aktivitu. Děti často dávají přednost rychlým cukrům (bonbony a jiné sladkosti) oproti pomalým sacharidům a potravin s vlákninou. Velkým problémem jsou samozřejmě různé konzervanty, dochucovadla apod. Ty negativně ovlivňují soustředění, chování i spánek.

Před spaním dejte dítěti vyváženou večeři. Na talíře by se měly objevit potraviny, které obsahují tryptofan. Jedná se o aminokyselinu, mezi jejíž deriváty patří melatonin s přezdívkou hormon spánku.

Které potraviny obsahují tryptofan:

  • ořechy (kešu, lískové oříšky, mandle),
  • banány,
  • vajíčka,
  • pšenice,
  • tofu a sója,
  • mléčné produkty,
  • drůbež,
  • listová zelenina.

Správný spánek dokáže být docela velkým oříškem. Tak jako u všeho kolem dětí a vlastně i v životě, důležitý je klid, rozvaha a trpělivost. Jednoho krásného dne se každé dítě naučí spát celou noc.

Čti celý článek
redakce
5. bře 2019 Čtené 487x

"Nikdy jsem neměla problémy s menstruací ani ničím jiným. Pak jsem se ale seznámila s nynějším manželem, začala s ním bydlet a kvůli studiu brát hormonální antikoncepci, kterou jsem brala cca 4 roky. Následovala svatba, vysazení antikoncepce a snažení o miminko," začíná vyprávět jedna z maminek svůj příběh o tom, jak těžká byla cesta k miminku. 

"Bohužel menstruace stále nepřicházela, ale pokládala jsem to (dle kamarádek) za normální. Po půl roce jsem se odhodlala jít k doktorovi, který mi oznámil, že mám vzhled polycystických vaječníků. Byla to pro mě rána, začala jsem plašit, hledat si informace. Moc jsem se bála diagnózy PCOS, která se ale naštěstí nepotvrdila. Nicméně moje problémy vyřešeny nebyly a přesto, že hormonální profil byl v pořádku, menstruace stále nikde. Rozčilovalo mě, že doktor tvrdil, že to nemám řešit, že na IVF je času dost a jistě počnu normální cestou. Jenže jak?"

V dnešní době má spousta párů problémy s otěhotněním. Dříve se o tom tolik nemluvilo, ale dnes jistě každá z vás zná někoho, kdo si na miminko musel počkat nebo jste si možná i vy prošla touto zkušeností. Jaké faktory mají obecně negativní vliv na početí? A co nejvíce škodí ženské a mužské plodnosti?

„Byla jsem zoufalá, protože jsem od malička snila o dětech. Práce v mateřské školce, kde jsem denně potkávala děti a miminka, mi situaci neulehčovala. Psychicky jsem to nesla dost špatně, protože švagrová už měla 3 zdravé děti a v manželovi problém taky nebyl. Dostala jsem vyvolávací injekci, po které se sice menstruace spustila, ale to bylo taky naposledy. Pak se čekalo, jestli dorazí další. Pobolívalo mě dost břicho, ale menstruace nikde. Čekalo mě nemilé překvapení, když doktor našel 5 cm cystu. Opět jsem dostala injekci, cysta do třech dnů praskla, následovalo něco jako menstruace.”

Když se dlouho nedaří otěhotnět

Každý člověk je individuální a proto nelze zobecnit, jak dlouho by mělo trvat, než otěhotníte. Výzkumy ukazují, že zdravé páry, které mají pravidelný pohlavní styk, počnou obvykle v průběhu prvního roku (jedná se o 80 % těch, co se snaží o miminko). Dalším 10 % se to povede v průběhu dalšího, tedy druhého roku. Pokud je vám do 35 let, snažíte se o miminko rok a stále se nedaří a chcete tento problém řešit s pomocí lékařů, doporučuje se právě v tuto chvíli začít situaci řešit. U starších žen se doporučuje navštívit lékaře dříve, již po půl roce, kdy se otěhotnění nedaří.

„Začaly prázdniny, a tak jsem si řekla, že už se nebudu stresovat a nechám to na přírodě. Čas plynul, nějak jsem si prázdniny neužívala, bylo mi pořád špatně. V srpnu se přidala bolest břicha, to jsem se začala bát, že mám znovu cystu. Když jsem ale přibrala, narostly mi prsa a špatně jsem snášela pachy, začalo mi to být divné. Ale ještě jsme odjeli lozit na ferraty, které jsem horko těžko zvládala, jelikož mi nebylo dobře. Po příjezdu a před nástupem do práce jsem si udělala 3 testy a opravdu jsem našla dvě vytoužené čárky. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. A i když mi to bylo doktorem potvrzeno (mimochodem se hodně divil), pořád jsem se o mimčo bála. Naštěstí čekáme zdravého chlapečka, který se má narodit začátkem dubna.”

Co stojí za neplodností?

Příčiny neplodnosti se dělí rovnoměrně mezi ženy i muže. Třetina příčin neplodnosti je na straně ženy, třetina na straně muže a poslední třetina jsou nějaké společné, případně neznámé problémy.

Obecně můžeme faktory ovlivňující plodnost rozdělit do dvou kategorií a to na faktory fyziologické (například věk, váha) a psychologické (stres). Samostatnou kapitolou je potom životní styl, jaký partneři vedou. Často se na to zapomíná nebo to lidé rádi zlehčují, ale životní styl ovlivňuje plodnost poměrně hodně a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu.

1. Věk

Asi nejvíce diskutovaným faktorem ovlivňujícím plodnost je věk. Za našich maminek bylo běžné mít děti dříve, maminkami se tak stávaly ženy ve dvaceti a těch, co měly první dítě ve třiceti, zase tolik nebylo. Dnes je to naopak, těhotenství se odkládá na pozdější dobu a průměrný věk prvorodiček roste (nyní je na hranici 28,2 let).

Kdy je člověk nejplodnější? Podle obecných závěrů a výzkumů jsou ženy a muži nejplodnější ve 20-25 letech. Po 35. roce klesá u ženy počet a kvalita vajíček. Až třetina žen ve věku 35-40 let má problémy s otěhotněním, po 40. roce věku řeší problémy s otěhotněním dvě třetiny žen, tedy každé dvě ze tří.

2. Obezita, nadváha a podváha

To, kolik žena váží, ovlivňuje hladinu hormonů, což může následně ovlivnit průběh ovulace. Nebezpečná je v tomto případě nejen obezita, ale také druhý extrém - velmi nízká váha. Jde samozřejmě o zobecněné závěry, nemusí to tak být v každém případě. Nicméně statistiky ukazují, že s normální váhou se zvyšují šance, že se páru podaří otěhotnět. Pokud je žena obézní, tak se doporučuje zhubnout 5 % váhy, což může o dost zvýšit šance na otěhotnění.

3. Nezdravý životní styl

Žijeme v uspěchané době, často plné stresu. Pití kávy je u většiny lidí každodenním standardem, jiní sahají po cigaretách nebo alkoholu a také stravování nebývá u většiny lidí ukázkové. To, jaký životní styl člověk vede, se odráží nejen na jeho zdraví a úrovni energie, ale také ovlivňuje plodnost.

4. Stres

Stres může být významnou příčinou neplodnosti. Pro páry, kterým se delší dobu nedaří počít dítě, je navíc i tato situace stresová, pro někoho je nepříjemné neplodnost řešit s někým dalším a návštěva centra asistované reprodukce je pro něj velmi nepříjemná a opět zvyšuje stres. Neustálé sledování ovulace, plánování pohlavního styku, případně braní léků a podobně tomu také nepřidá.

Souvislost mezi stresem a neplodností prokazují studie až ve 30 % případů. A jak stres ovlivňuje plodnost? U žen stres narušuje hormonální komunikaci mezi mozkem a pohlavními žlázami, tím je následně ovlivněna ovulace.

Když je žena ve stresu, dochází ke stažení vejcovodů a dělohy, což má negativní vliv na pohyb a usazení oplodněného vajíčka. Dlouhodobý stres může navíc ovlivňovat uvolňování hormonů, které řídí dozrávání a uvolňování vajíčka během menstruačního cyklu, takže opět může negativně ovlivňovat ovulaci. Stres ovlivňuje také mužskou plodnost, respektive počet, kvalitu a pohyblivost spermií.

Pokud je člověk ve stresu, obvykle špatně spí. Nedostatek spánku a jeho špatná kvalita může následně ovlivňovat hormonální cyklus během dne, včetně několika hormonů, které jsou důležité pro proces oplodnění.

V neposlední řadě může stres negativně ovlivňovat vztah mezi partnery, což početí také nepomůže. Z výše uvedeného vyplývá, že se snížením stresu může pozitivně ovlivnit plodnost nejen u žen, ale i mužů a to poměrně významně.

5. Strava

To, jak se stravujeme, má velký vliv na naše zdraví. Pokud se nestravujete zrovna nejzdravěji, je dobré s tím začít nějakou dobu před plánovaným otěhotněním. Některé potraviny a „éčka” v nich obsažená, mohou ovlivňovat hormonální rovnováhu a tím způsobovat potíže s otěhotněním.

  • Ideální je, když se pár, snažící se o miminko, vyhýbá polotovarům a průmyslově zpracovaným potravinám a jí co nejvíce přirozených potravin v jejich základní podobě (například ovoce, zeleninu, luštěniny apod.) a jídlo si připravuje čerstvé.
  • Při neplodnosti může pomoci i omezení jednoduchých cukrů. Opakující se vysoké hladiny krevního cukru mohou narušovat působení estrogenů a dalších hormonů a tím zabraňovat ovulaci. Vysoký krevní cukr je často doprovodným projevem syndromu polycystických ovarií, takže i u tohoto problému může tato dieta pomoci.
  • Je dobré také upřednostňovat rostlinné zdroje bílkovin (luštěniny) před těmi živočišnými. Maso vybírat z kvalitních, lépe i lokálních zdrojů. Některé maso totiž obsahuje chemikálie a hormony, které byly podávány zvířatům během života, a tyto chemikálie a hormony mohou ovlivňovat hormonální systém člověka.
  • Naopak se doporučuje vynechat sóju a sójové výrobky. Sója obsahuje fytoestrogeny, které mohou ovlivňovat hormonální rovnováhu.
  • Doporučuje se také zvýšit příjem listové zeleniny, aby měla žena dostatek kyseliny listové. Ideálně pár měsíců před plánovaným otěhotněním. Kyselinu listovou je možné doplňovat i ve formě potravinových doplňků.
  • Při neplodnosti bez zjevné příčiny je dobré vyzkoušet na několik týdnů i bezlepkovou dietu. O tom, že je člověk alergický na lepek (případně má mírnější formu, tzv. nesnášenlivost lepku), nemusí vůbec ani vědět, protože jeho potíže nejsou nijak velké a omezující. Výzkumy ale prokázaly, že neléčená alergie na lepek může způsobovat problémy s otěhotněním, vyšší riziko potratu a předčasného porodu. U mužů může snižovat počet a kvalitu spermií.

Svoji pozitivní zkušenost s bezlepkovou dietou napsala jedna uživatelka do wiki Modrého koníka: „O miminko jsme se marně pokoušeli něco přes dva roky, já poté přišla do jiného stavu, bohužel jsem ve čtvrtém měsíci potratila. Příčina, dle lékařů, neznámá. Pátrala jsem, kde se dalo. Absolvovali jsme desítky vyšetření. Náhodou jsem narazila na lékařku - imunoložku, která se cíleně zabývá neplodností. Ona si s námi promluvila, udělala testy a zjistila, že důvodem naší neplodnosti je neléčená celiakie. Neměla jsem žádné příznaky. Až na ten potrat, ale to není jisté. Okamžitě jsem začala dodržovat bezlepkovou dietu a po roce znovu otěhotněla. Teď mám ročního syna.”

6. Kouření

Ženy kuřačky mohou kvůli kouření prodělat změny na vaječnících, ve vejcovodech a na čípku, což může mít za následek problémy s otěhotněním. Děti kuřaček mívají častěji nižší porodní hmotnost, kuřačky mají také vyšší riziko mimoděložního těhotenství a potratů. U mužů kouření negativně ovlivňuje počet, kvalitu a pohyblivost spermií.

7. Kofein

Výzkumy ukázaly, že velký příjem kofeinu má negativní vliv na početí (mimo jiné dokázaly také spojitost mezi velkým příjmem kofeinu a potraty). Pokud se tedy pár snaží o miminko, je na místě kofein omezit. Odborníci například doporučují pít maximálně dvě kávy denně (cca 200-250 mg kofeinu). Kofein ale není jen v kávě, ale také v čaji nebo cole. Malé množství se nachází také v kakau a čokoládě.

8. Alkohol

Odborníci přesně neví, jakým způsobem ovlivňuje alkohol plodnost, respektive neplodnost. Podle některých studií však pití více než dvou skleniček alkoholu denně snižuje plodnost až o 60 %. Střídmé pití alkoholu a ohrožení plodnosti zatím prokázáno nebylo.

9. Sportem ke zdraví?

Cvičení a pohyb je součástí zdravého životního stylu a v přiměřené intenzitě se rozhodně doporučuje a může pomoci k otěhotnění. Naopak přehnané cvičení, případně výkonnostní sport vrcholových sportovkyň může mít na plodnost negativní dopad. Může docházet k ovlivňování hladin hormonů a tím k problémům s ovulací, která může být nepravidelná nebo nemusí probíhat vůbec.

10. Sauna a nadměrné zahřívání mužské plodnosti nesvědčí

Nadměrné saunování, horké koupele, ale i třeba počítač položený při práci na klíně, který se zahřívá, mužské plodnosti nesvědčí. Mužskou plodnost ohrožuje i znečištěné životní prostředí a hormony estrogeny, tedy ženské hormony, které jsou v našem prostředí poměrně hodně zastoupeny (obsahují je různé chemikálie používané při pěstování rostlin, plasty a průmyslové chemikálie).

Problémem je také používání hormonální antikoncepce, kdy se poté hormony vylučují z ženského těla ven a dostávají se například do půdy a podobně (odtud do rostlin, zvířat a skrze tuto potravu i do těla člověka).

Problémy s pohlavními orgány

Různé anomálie nebo dřívější problémy a onemocnění pohlavních orgánů mohou také negativně ovlivňovat plodnost.

  • předchozí operace reprodukčních orgánů - v některých případech může v místě operace ve tkáni vzniknout jizva, která může snižovat šance na otěhotnění. Pokud se otěhotnění nedaří a žena má v anamnéze takovou operaci, je třeba tuto situaci určitě řešit s lékařem, který navrhne další postup.
  • záněty reprodukčních orgánů - vznikají tak, že se bakterie dostanou přes čípek až do vejcovodů a dělohy a tam způsobí zánět, který může mít negativní vliv na plodnost.
  • zablokované vejcovody - příčinou neplodnosti mohou být i zablokované vejcovody, kdy se spermie nemohou dostat k vajíčku, aby ho oplodnily. Tento problém odhalí gynekolog při vyšetření ultrazvukem.
  • PCOS - nebo-li syndrom polycystických vaječníků - se nejčastěji objevuje u žen do 30 let a je způsoben hormonální nerovnováhou (dojde k tomu, že se vaječníky naplní malými cystami a zvětší se). Toto onemocnění diagnostikuje gynekolog, cysty se odstraňují operativně - laparoskopicky. Mezi typické příznaky PCOS patří nepravidelná nebo žádná menstruace, nepravidelná nebo žádná ovulace, nadměrné ochlupení na netypických místech, akné, ženy mohou mít cukrovku a nadváhu. 
  • endometrióza - jedná se o onemocnění, které je způsobeno hormonální nerovnováhou, kdy děložní sliznice roste i mimo děložní dutinu. Zpočátku se projevuje bolestivou menstruací, případně také bolestí při pohlavním styku. Endometrióza snižuje plodnost, některé ženy mohou být až neplodné, dále může způsobovat mimoděložní těhotenství a problémy u porodu.
  • fyzické odchylky dělohy - mohou být vrozené nebo se mohou vytvořit v průběhu života, kdy se v děloze tvoří myomy nebo mohou vzniknout po opakovaných zákrocích na děloze. Tyto odchylky mohou bránit uhnízdění vajíčka v děloze. „Už skoro rok se snažíme s manželem o miminko, ale marně. Všude zdůrazňuji, že jsem 18 let po operaci slepého střeva, a možná mám srůsty, ale nikdo to nikdy nebral v potaz. Dnes mi obvodní sdělila, že mám srůsty, laparoskopie mě nemine a je to důvod proč se nám nedaří počít miminko. Takže holky, trvejte na svém.”
  • anovulace - až 25 % žen má problémy s ovulací (nepravidelná ovulace nebo ji nemají vůbec). Pokud se vám nedaří nějakou dobu otěhotnět, určitě je dobré zjistit, jestli vůbec ovulujete. Některé ženy na sobě ovulaci neomylně poznají podle klasických příznaků, jiné o ní vůbec neví. Ovulaci můžete testovat a zjišťovat pomocí přirozených metod (měření bazální teploty, sledování hustoty hlenu, při kterých je nutné porozumět svému tělu a menstruačnímu cyklu) nebo je možné využít ovulačních testů.
  • cervikální sterilita - je onemocnění, kdy nekvalitní děložní hlen může tvořit bariéru proti spermiím.
  • sexuálně přenosné nemoci - plodnost nejvíce ohrožuje kapavka a chlamydie. Obě nemoci poškozují vejcovody a tím snižují šanci na oplodnění.
  • varikokéla - onemocnění, které způsobuje neplodnost na straně muže. Jde o poruchu prokrvování varlat, která se odstraňuje mikrochirurgicky.

„Já už od 15 let věděla, že přirozeně nikdy neotěhotním, protože mám vrozenou vadu - nevyvinuté vaječníky. Byl to šok, dlouho jsem o tom s nikým nedokázala mluvit. Později, když přišel vážný vztah, přemýšlela jsem kdy a jak to partnerovi říct. Z vlastní zkušenosti říkám radši dřív. Vzal to výborně. Jsem šťastná, že existuje možnost umělého oplodnění, jeden pokládek si nosím díky tomu v bříšku.”

Některé nemoci také ovlivňují plodnost

  • cukrovka - cukrovka prvního i druhého typu může způsobit nepravidelný nebo chybějící menstruační cyklus a ovulaci, v některých případech až předčasnou menopauzu. Cukrovku je nutné léčit, pokud je ve stabilizovaném a kompenzovaném stavu, šance na otěhotnění se zvyšují.
  • štítná žláza- snížená funkce štítné žlázy může způsobit nepravidelný menstruační cyklus a nepravidelnou až chybějící ovulaci. Hodnoty hormonů štítné žlázy se zjišťují z krve a následně lékař nastaví léčbu, která hormonální hladinu vyrovná a velmi zvyšuje šance na otěhotnění.
  • chemoterapie - některé léky, které jsou podávány ve velkých dávkách při chemoterapii mohou způsobovat neplodnost (zastavují produkci vajíček ve vaječnících).

Antikoncepce

Po vysazení antikoncepce se mohou objevit problémy s plodností, protože antikoncepce a uměle vyvolaný pravidelný cyklus zamaskuje případné potíže, které se poté třeba i několik let neřeší, protože se všechno zdá být v pořádku. Menstruace chodí pravidelně jako hodinky, tak žena nic neřeší.

Dívka v pubertě má nepravidelnou nebo bolestivou menstruaci, tak jí lékař nasadí antikoncepci a dívka je spokojená. Ale už v tomto momentě se může jednat o začátek závažného onemocnění, které může ovlivňovat plodnost. Po vysazení antikoncepce umělý a pravidelný cyklus zmizí a najednou tělo a hormony nefungují tak, jak by měly.

Jenže ono by to třeba nefungovalo již tehdy v pubertě, jen antikoncepce to zamaskovala. Problémy je určitě lepší řešit co nejdříve, může se tak předejít dalším nepříjemnostem, třeba i v podobě neplodnosti, v budoucnosti.

Našemu organismu celkově neprospívá znečištěné životní prostředí a nadmíra chemie, které jsme denně vystavováni. Chemikálie v kosmetice a v látkách, ze kterých je ušito oblečení, které denně nosíme, éčka v potravinách, léky, hormonální antikoncepce a do toho stres. Vše je samozřejmě přísně testované, jednotlivé složky testy projdou a měly by být pro naše zdraví bezpečné, ale nikdo už nedokáže přesně říct, co dělá tento „chemický koktejl” s naším tělem, když na nás denně působí stovky chemických látek současně, v různých kombinacích a poměrech.

Problémy s plodností mohou mít různé příčiny jak na straně ženy, tak muže. V některých případech si lékaři neví rady a příčina se nezjistí. V některých případech jsou žena i muž zdraví, ale problém je v hlavě, respektive (nejčastěji žena) tak moc chce miminko, až to nejde, za mnohé může i stres. A když se déle nedaří, stresu a pochybností přibývá a pár se ocitá v bludném kruhu. Na plodnost působí negativně i prostředí a styl života, jaký dnes žijeme. Úpravou životního stylu se dá spousta zdravotních problémů vyřešit. Čím dříve člověk začne, tím lépe.

Zdroj:

https://www.zenska-neplodnost.cz/novinky/6-veci-ktere-ohrozuji-zenskou-plodnost-716

https://www.zenska-neplodnost.cz/novinky/muzskou-plodnost-ohrozuje-znecistene-zivotni-prostredi-252

https://www.margit.cz/neplodnost/

https://fertilomat.com/cs/ferti-chart

Čti celý článek
redakce
4. bře 2019 Čtené 309x

“Dobrý den, moc prosím o radu nebo ještě lépe vaši případnou zkušenost. Jsem rok a půl po porodu, který byl bezproblémový, ale personál z něj přesto udělal dost traumatický zážitek. Nejhorším následkem (kromě mé psychiky) je jizva po nástřihu, která i s okolím pořád bolí a je citlivá, navíc se s ní psychicky nemůžu srovnat a pořád se tam skoro nemůžu dotknout, hned je mi do breku... S manželem sex fakticky nemáme, mám pocit, že násilí u porodu mi sexualitu v podstatě zničilo. Zkoušela jsem všechno možné, ale bezvýsledně a už jsem z toho zoufalá. Na plastiku to není (potvrzeno od více odborníků, včetně soukromého plastického chirurga), a je fakt, že na pohled to není nejhorší. Četla jsem nedávno něco o vaginálním mapování, myslíte, že by mi mohlo pomoct?”

Těmito slovy začíná jedna z mnoha diskuzí na fóru Modrého koníka. Žen, které se po porodu potýkají s problémy v sexuální oblasti, je bohužel mnoho. Ponechme nyní stranou důvody, které k nechuti v sexuálním životě vedou a zaměřme se na techniku, které se dotkla již sama tazatelka ve fóru - tedy k léčebné technice vaginálního mapování.

Téma intimity a sexuality je pro člověka tak osobní, že se asi málokdo pouští do rozhovoru o problémech v této oblasti s kýmkoliv na potkání. Tato technika však slibuje řešení problémů mnoha žen (nejen) po porodu a bylo by tedy škoda nevědět o možnosti, která by nám mohla pomoci. V následujících řádcích se tedy můžete teoreticky seznámit s těmi nejdůležitějšími body, které byste měly o této problematice vědět a pak už bude záležet jen na vás, zda budete chtít tuto terapii případně i vyzkoušet.

Co je vaginální mapování?

Vaginální mapování (český termín byl převzat z anglického Vaginal Mapping ) je léčivý postup, který je součástí metod Sexological Bodywork (tedy sexuologické práce s tělem). Ačkoli název zní pro někoho možná děsivě a mnozí si pod ním představují ledaco, je toto sousloví zcela přesné. Vaginální mapování totiž skutečně mapuje citlivost vaginální tkáně v pochvě ženy, čímž umožňuje právě zcitlivění vaginální tkáně a celého těla, léčení traumat a jejich uvolnění z paměti těla.

Kromě označení vaginální mapování se v českém prostředí můžete setkat také s pojmem vaginální akupresura - toto označení souvisí s léčebným přístupem - jednotlivá místa se totiž spíše s různě silným tlakem mačkají a masírují (jako při akupresuře).

Vaginální mapování vychází z předpokladu, že je ženské pohlaví receptivní, přijímající, a má tendenci v sobě shromažďovat zážitky a „pamatovat“ si různé druhy prožitků, těch příjemných a bohužel i těch bolestivých a zraňujících. Při běžném milování žena často tyto pocity sice vůbec nemusí vnímat, protože se stávají zřetelné až při zpomalení a při práci s dechem, kdy dochází k rozšíření vnímavosti.

Terapie dotekem

Zjednodušeně řečeno se tedy jedná o dotekovou techniku, při které se terapeut (či terapeutka) jemně dotýká tkáně vaginy, čímž mapuje její citlivost. Žena se při této činnosti vědomě soustředí na pocity, které jsou v intimní oblasti nashromážděné a jež v ní doteky probouzí. Některá místa jsou pro ni necitlivá, některá přináší potěšení, jiná zase různé druhy a hloubky emocí: smutek, vztek atd.

Velice dobrou zprávou je, že vaginální mapování dokáže řešit i události staré mnoho let. Vaginální mapování má tedy význam v jakékoliv fázi života a má léčebný přínos nejen v době krátce po porodu, ale třeba i 20 let po zážitku či zákroku, který tělesné a duševní prožívání ztlumil.

Jak vaginální mapování probíhá?

1. Vaginální mapování začíná úvodním sezením, kdy se žena seznámí s terapeutem (ve většině případů jím je žena). Terapeut za pomocí vhodně zvolených otázek zahajuje úvodní rozhovor, jehož cílem je zjistit, jak je na tom žena se svou sexualitou. Jak ji vnímá, nakolik je jí otevřená, jaké místo na žebříčku priorit zaujímá v jejím životě. Jak má vztahy s muži, co jí v životě schází z hlediska intimity. Jaké jsou její ideály, sny a představy. Velice důležitým bodem je pak představa ideálního milostného aktu a nakolik se mu ve svém běžném sexuálním životě přibližuje. Poté, co terapeut zjistí vše, co od ženy vědět potřebuje, je ženě dán prostor k tomu, aby se zeptala na vše, co zajímá ji.

2. Další fází je “probuzení těla”- zde se využívá nejenom dotek, ale i pohyb. A protože je nezbytné, aby dotyčná žena byla co nejvíce probuzená a oživená, zařazuje se před samotné vaginální mapování např. chvilka tance.

3. Teprve potom může následovat fáze na masážním stole. Žena leží přikrytá na upraveném masážním lůžku a po celou dobu terapie je aktivní. Nezbytnou podmínkou úspěchu celé terapie je to, že se žena po celou dobu musí cítit příjemně a bezpečně. Tato fáze je zpravidla zahájena masáží, což pomáhá navodit příjemnou atmosféru a vzbudit pocit důvěry. Teprve nyní se přistupuje k samotnému vaginálnímu mapování.

Samotné mapování trvá přibližně dvě až tři hodiny, k masáži se používá ricinový olej. Terapeut se velmi pomalu a vědomě dotýká jednotlivých bodů vaginálních stěn. Tento dotek ženě umožňuje odplavit z tkáně nahromaděnou bolest (fyzickou i psychickou), která při milostném styku způsobuje necitlivost a často i celou škálu nepříjemných emocí. Během masáže je žena slovy pobízená k tomu, aby se pokusila vyjádřit své pocity, které se objevují v místě doteku. Tímto způsobem se postupně zcitlivuje celá vaginální tkáň v různých hloubkách, od okraje vaginy až po její nejhlubší část.

Terapie vaginálního mapování probíhá zpravidla ve třech sezeních, která by od sebe neměla být příliš časově vzdálena.

S čím vším může ženě vaginální mapování pomoci?

Zdroje uvádí nejrůznější výčet problémů, se kterými může vaginální mapování pomoci. Jsou to například:

  • Bolestivá menstruace
  • Snížení citlivosti a s tím související prožitky při sexu
  • Snížená touha na milování
  • Odbourávání studu z vlastního doteku
  • U nedosahování orgasmu
  • Problémy v klimakteriu
  • Dosahování orgasmu a ženská ejakulace
  • Problémy v intimním vztahu
  • Nalezení vlastních prožitků a jejich ukotvení ve svém nitru

Problémy, se kterými může vaginální mapování pomoci, lze rozdělit do dvou hlavních kategorií - problémy emočního charakteru a problémy fyzické.

Problémy emočního charakteru

Tato zranění se vyskytují na psychické (emoční) úrovni. Reakce vaginy bývají totiž mnohdy podobné jako reakce srdce. Je-li žena zraněna na úrovni srdce (citů), uzavírá se do sebe. Aby se ochránila před případnou další bolestí, či zklamáním, vystaví kolem svého srdce pomyslnou bariéru, aby ji příště už zranit nikdo nemohl. V případě emočních zranění souvisejících s intimitou a sexualitou to funguje podobně i s vaginou. Vagina se uzavře a „znecitliví“.

Klasický případ emočního vaginálního zranění je například opakované milování s mužem, který trpí předčasnou ejakulací. Žena vstupuje do aktu připravená se milovat. Po několika málo minutách, kdy se teprve stihne otevřít plnému prožívání a začne cítit potěšení, se muž dostane ke svému vrcholu a milování je u konce. Žena zůstává otevřená, neuspokojená, prázdná se svým vybudovaným vzrušením.

Opakuje-li se tato situace často, žena si v předtuše dalšího zklamání vybuduje obranný systém – nic necítit. Nedovolí si prožívat potěšení, protože by to „stejně nestihla“. Vagina se „uzavírá“, což přináší frustraci, nenaplněnost, omezené sexuální prožívání nebo ztrátu chuti k sexu vůbec.

Emočního zranění, po kterém se cítění vaginy „uzavírá“, může způsobit i hrubé zacházení nebo urážky týkající se intimity nebo vzhledu, vydírání v podobě výčitek ze strany muže, když žena nemá chuť na sex každý den, ponižování, nevhodně zvolené načasování, vynucování, bolestivá nebo nepříjemná zkušenost při ztrátě panenství, nátlak (psychický nebo fyzický), zneužívání, nevěra, hluboké zklamání, znásilnění, ...

Problémy fyzického charakteru

Zjednodušeně řečeno do této skupiny můžeme zařadit všechny události spojené s bolestí - patří sem chirurgické zákroky (jizvy), gynekologická vyšetření, nástřih při porodu, natržení při porodu, nucený sex bez lubrikace, nešetrné zavádění tamponů, znásilnění,...

Upozornění:

Vaginální mapování jakožto terapeutickou techniku může provádět pouze speciálně vyškolený odborník či odbornice v profesionálních masážních studiích. Do určité míry může žena provádět po absolvování semináře mapování také sama na sobě, ale platí, že s podporou druhé osoby je efekt často mnohonásobně hlubší.

Zdroje informací:

mojebetynka.maminka.cz

marianne.cz

babyweb.cz

terapiedotykem.cz

idnes.cz

jananemeckova.cz

Čti celý článek
redakce
1. bře 2019 Čtené 390x

Napadlo vás někdy, že únava, nechutenství nebo zvýšená teplota mohou poukazovat na onemocnění ledvin? Jedná se o druhý nejčastěji nemocný orgánový systém u dětí, hned po nemocech dýchacího systému. Pozornost na tuto problematiku vztahuje i fakt, že 8. březen je vyhlášen jako Světový den ledvin.

Nemocné ledviny bývají zrádné hlavně v tom, že se nemusí projevovat úplně typicky a dokonce mohou zanechat trvalé následky, které jsou často vážnějšího charakteru. Projevují se totiž velmi nespecificky a nikoho by při tak “klasických” příznacích nenapadlo, že budou postižené právě ledviny a močové cesty. Mezi příznaky totiž nejčastěji patří nechutenství, únava, bledost nebo ztráta zájmu o své koníčky a okolí.

Odborníci varují, že i pokud se vyskytne zvýšená teplota bez dalších příznaků (například bez kašle nebo rýmy), vždy myslete právě na ledviny. Zpozornět byste měli také v případě, že vaše dítě neroste nebo se pomalu vyvíjí.

Ledviny pracují děťátku už v děloze

Některé děti se dokonce už s poruchou ledvin narodí. Vrozené vývojové vady vylučovacího systému je možné odhalit už před porodem a pro vás jako pro maminku je pak snazší se s danou situací vyrovnat a na vše se připravit.

Během dětského vývoje se funkce ledvin rozvíjí postupně. Už plod v děloze má ledvinky, které pracují, ovšem nemají funkci doopravdy vylučovací. Odpadní látky z těla miminka  vylučují ledviny matky. Ledvinami miminka pouze protéká krev a výsledný produkt se dostává do plodové vody.

Časem pak ledviny dozrávají a postupně se v těle přesouvají. U embrya se základy ledvin vytvářejí v pánvi a během vývoje docestují až k posledním hrudním obratlům. Čím je dítě menší, tím jsou tedy jeho ledviny méně vyvinuté a nezralé. Také postrádají kompletní funkčnost a proto jsou děti citlivější na ztrátu tekutin a snáze u nich může docházet k vodní a iontové nerovnováze.

Stejně tak procházejí vývojem močovody. Zakládají se spolu s ledvinami v pánvi a ledviny během své cesty a vývoje vytahují močovody za sebou. Postupem času se prodlužují, ovšem mohou se vytvářet tzv. stenózy. To jsou zúžená místa, kde má moč těžší prostup a může se hromadit. Ideální pro vznik zánětů.

Pozor na vrozené metabolické poruchy a přidružená onemocnění u dětí

Proč jsou tedy děti tak náchylné na vznik nemocí ledvin a vylučovacího ústrojí? Hlavně proto, že orgány se i po porodu postupem času vyvíjejí, přispívat k tomu může přítomnost bakterií v jejich organismu, změny pH moči, metabolické poruchy a další různá přidružená onemocnění. A většina dětských nemocí ledvin pak může přecházet do dospělých a mohou být i důvodem, proč jednoho dne lidé dochází na dialýzu nebo dokonce potřebují transplantaci.

Mezi rizikové faktory vzniku onemocnění ledvin v dětském věku je hlavně nedostatečný nebo nepravidelný pitný režim, nadměrný přísun solí v potravě, nepoznané vrozené vady nebo nedostatečná hygiena, převážně u dívek.

Problémům s močením děti nepřikládají žádný význam

Jako první příznaky se velmi často projevují problémy s močením. Zvýšené nebo snížené množství, samotný vzhled moči, barva, zápach nebo neobvyklá frekvence, ve vážnějších případech se může objevit bolestivost nebo dokonce krvácení při močení. Bohužel, dětem se to zas až tak zvláštní nezdá a proto nic neřeknou, pokud je přímo nesledujete.

V moči se kromě na první pohled viditelné krve mohou vyskytovat i mikroskopické úkazy. Pokud se jedná o přítomnost mikroskopické krve, odborně se tomuto stavu říká hemoglobinurie, tak je v moči přítomné pouze krevní barvivo a není vidět, ovšem závažné to je. Také se mohou do moči dostat bakterie, bílkoviny, zvýšené množství sacharidů (což velmi často poukazuje na rozvoj cukrovky) nebo různé další látky, které zase mohou značit přítomnost poruchy metabolismu, například vrozené defekty rozkládání bílkovin. Nic z toho ale na první pohled neuvidíte ani vy, ani vaše dítě, všechny tyto parametry jdou dokázat pouze v laboratoři.

Polycystické choroby ledvin

Pro tuto nemoc je typické, že se dědí. Jsou dvě formy - dominantní a recesivní. Ta dominantní je častější, charakteristicky se vyskytují v ledvinách cysty, které postupem času přibývají, až přibližně okolo 60. roku dochází ke zhoršené funkci ledviny, takže dětí se úplně až tolik netýká. Většinou probíhá bez příznaků. Sice nemoc nelze vyléčit, ale dnes už lékaří ví, jak ji maximálně zpomalit a proto spousta pacientů ani nedosáhne stavu selhání.

Za to ta recesivní forma se typicky vyskytuje už od narození, je o něco vzácnější a méně častá a k selhání může docházet velmi rychle. Většinou je diagnostikovaná už před narozením miminka.

Infekce ledvin

Infekce mohou postihnout kteroukoliv část vylučovacího systému. Rozdělují se na infekce horních cest močových - ledvin a močovodů, a dolních cest - močového měchýře a močové trubice.

Z novorozenců jsou náchylnější chlapci, v předškolním věku zase spíš holčičky. Až 20 % infekcí přechází do chronického a dlouhodobého stadia. Mohou se šířit hlavně dvěma cestami. První je krví, přítomnost bakterií v organismu je může krevní cestou dovést k ledvinám. Druhá možnost je cesta ascendentní, tzn. zespoda nahoru, vzestupně. Tomu pomáhá u dětí hlavně nedostatečná hygiena.

Nefrotický syndrom a bledí pacienti

Nejčastější syndrom vyskytující se u dětí. Nelze přesně říci, proč a jak vzniká, ale jedná se o poruchu bazální membrány glomerulů. Ta slouží jako filtr při tvorbě moči a propouští jen látky, které se do moči dostat mají a kterých se tělo chce zbavit.

Pokud je glomerulus postižen, laboratorně se v moči objevuje velké množství bílkovin, v krvi je snížen albumin a zvýšený cholesterol a vše je doprovázené masivními otoky. Pokud se syndrom objeví po 18. měsíci života, je pravděpodobně získaný, předtím se mluví o vrozeném, ovšem není to pravidlem, někdy je jen později diagnostikován. Životní vyhlídky těchto dětí jsou omezené, jelikož léčba není příliš účinná a jejich tělesný vývoj je výrazně zpomalený.

Pacienti jsou velmi často bledí, pomalu rostou a trápí je trávicí potíže různého druhu. Často jsou taky nemocní - jsou extrémně náchylní na všechny možné infekce. Postupem času se funkce ledvin stále zhoršuje.

Akutní pyelonefritidu v ledvinách způsobují bakterie

Pyelonefritida je zánět v ledvinách, často v obou dvou najednou a často způsobený bakteriemi. Může přecházet až do ledvinné pánvičky, která už se řadí do vývodných močových cest. Nevýhodou je, že u dětí převažují opět převážně nespecifické projevy, které neukáží na to, že se jedná o problém s ledvinami. Dítě je bledé, nechci jíst ani pít, může mít zvýšenou teplotu až horečku, mohou ho také trápit průjmy nebo naopak zácpy.

Typicky se vyskytuje také změna moči - odlišná barva a různé množství. Diagnostiku ale dokážou potvrdit pouze laboratorní testy. Děti s tímto onemocněním bývají hospitalizovány, mají přikázaný přísný klid na lůžku a dostatek tekutin, aby nedošlo k dehydrataci.

Za chronickou pyelonefritidu může například i oslabená imunita

Bohužel určité procento akutních pyelonefritid přejde do chronického stadia. Důvodem může být nedostatečné vyléčení, úplné přehlédnutí problémů nebo oslabený imunitní systém dítěte. Postupem času jsou ledviny opět poškozovány a jejich funkčnost se snižuje, spolu s tím dochází postupně k rozvratu vnitřního prostředí. Projevy nemoci jsou opět nic moc neříkající - teplota, nechutenství, dehydratace, bolesti břicha, bledost a náchylnost k nemocem kvůli oslabenému imunitnímu systému.

Při glomerulonefritidě hrozí dehydratace

V tomto případě jsou napadeny přímo glomeruly. Glomerulus je základní funkční jednotka ledviny, v každé ledvině jich je neskutečně obrovské množství. Skrz ně protéká krev a vytváří se primární moč, které je za den až 180 litrů. Poté je ale upravována a až 99 % z ní je zpět vstřebáno do krve. Funguje také jako filtr, přes který prochází všechny škodlivé a odpadní látky.

Pokud jsou glomeruly poškozeny, z velké většiny to nebývá bakteriálního původu. Nejčastěji se jedná o imunologický zánět, což znamená, že vzniká kvůli nedostatečnosti imunitního systému. V tomto případě bývá imunita aktivovaná daleko víc, než tělo potřebuje a vytváří se tzv. imunokomplexy, které potom filtr ucpávají. Zase se nejčastěji projeví jako bledost, nechutenství a otoky, opět hrozí rozvrat vnitřního prostředí a dehydratace kvůli neschopnosti glomerulů odstraňovat odpadní látky.

Jak pečovat o dítě s nemocnými ledvinami?

1. Vždy je důležité, aby se na ledviny myslelo a byly pečlivě vyšetřeny. Vyšetření moči bývá součástí téměř každého vyšetření u pediatra. Také je podstatné, aby dítě s nemocnými ledvinami bylo patřičně léčeno, nejčastěji antibiotiky nebo chemoterapeutiky určené na léčbu močových infekcí.

2. Dále musí dodržovat klid na lůžku a přijímat dostatek tekutin. Pokud je jeho stav doprovázený zvýšeným krevním tlakem, měl by být omezen přísun solí a pokud ledviny vykazují sníženou funkčnost, dítě musí dodržovat nízkobílkovinovou dietu.

3. Také je vhodné děti nekoupat, ale sprchovat, protože koupání by mohlo zhoršit a podpořit ascendentní (vzestupnou) cestu infekce. Po vyléčení je doporučeno dítěti navštěvovat nefrologickou poradnu.

4. A pokud vaše dítě bylo nemocné a jednoho dne vyrostlo a opustilo pediatra, nemělo by se na jeho nemoc zapomínat a i praktický lékař by měl mít informaci o jeho zdravotním stavu a funkčnosti ledvin, případně by mělo být sledované přímo nefrologem.

Zdroje:

zdravi.euro.cz

wikiskripta.eu

Čti celý článek
redakce
2. bře 2019 Čtené 1511x

Každá správná máma chce pro své děti to nejlepší. To je naprosto jasné. Různé generace rodičů však pro své děti považovaly a považují za “to nejlepší” odlišné věci. Poznatky se rozšiřují a názory mění. Zatímco starší generace považovala za to nejzdravější obouvání pro děti hlavně existenci pevného opatku a pevně sešněrovaný kotník, dnešní odborníci tyto atributy považují za přežitek, či dokonce za škodlivou záležitost. Jak to tedy je? Kdo se v tom má vyznat?

Pokud si nevíte rady s jakoukoliv otázkou při výběru správných bot (nejen) pro vaše dítě/děti, můžete využít skvělé možnosti na Modrém koníku. Jedná se o poradny, ve kterých vám odborníci z různých oblastí života a péče o děti zcela zdarma a hlavně fundovaně poradí. Jednou z velice oblíbených poraden je i Poradna zdravého obouvání.

Poradnu zdravého obouvání vede Ing. Naděžda Tereshchenko. O bosoboty se Naďa začala zajímat právě kvůli svým dětem a o své získané zkušenosti se rozhodla podělit. Poradna zdravého obouvání na Modrém koníku  je “otevřena” 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a vy tak můžete svůj dotaz položit kdykoliv.

Poradna zdravého obouvání se zaměřuje především na tato témata:

- co je to barefoot a co jsou barefoot boty,

- jaká je vhodná obuv pro dítě, které začíná chodit;

- jak správně vybrat capáčky pro začínající chodce;

- kdy děťátku pořídit první botičky a jaké dětské barefoot boty vybrat,

- jak měřit délku a šířku nohy;

- jak poznat rozdíl mezi úzkou, normální a širokou nohou;

- která značka barefoot nebo kompromisní obuvi je pro daný typ nožky vhodná;

- jaká je správný nadměrek u dětských bot;

- kdy je správný čas vyměnit boty za větší;

- kde je možné si barefoot obuv pořídit…

V tomto článku už několikrát padl termín “zdravé boty”, bosoboty či barefoot obuv. Ptáte se, co to znamená? Nebojte, vše se hned dozvíte.

Barefoot obuv

Vysvětlení toho, co je to vlastně barefoot, není nijak složité. Název vychází z anglického slova, které v doslovném překladu znamená “bosý” či “naboso”. Odtud pak byl už jen krůček k českému označení “bosoboty”.

Myšlenka barefoot obuvi vychází z předpokladu, že pro člověka je chůze naboso nejpřirozenější, a tím i nejdravější. Naši předci chodili bez bot běžně, od té doby už ale uplynulo hodně vody a dnešní člověk boty především kvůli povrchům, po nichž chodí, potřebuje. Boty chrání chodidlo před mechanickým poškozením (před zraněním ostrými předměty), i proti vlivům počasí.

Barefoot boty chůzi naboso imitují díky tenké a ohebné podrážce, která se přizpůsobuje chodidlu, čímž umožňují nositeli maximálně vnímat informace o povrchu, na kterém se pohybuje. Poskytují volnost prstům a umožňují zapojení veškerých svalů, šlach i kostí chodidel podobně jako při chůzi naboso. Chodidla v barefoot botách neustále přirozeně pracují, díky čemuž se mohou optimálně vyvíjet.

Barefoot boty na rozdíl od běžných bot mají:

  •   anatomicky tvarovanou špičku, která nabízí dostatečný prostor pro pohyb prstů
  •   flexibilní, měkkou podrážku o tloušťce 3 - 6 mm
  •   nulový sklon mezi špičkou a patou, tzn. žádný podpatek
  •    stélku bez tvarované klenby

1. Kdy pořídit první botičky pro dítě?

Dobrý den, ráda bych se zeptala, kdy bychom měli synkovi (11 m) pořídit první botičky? Řídíme se p. Kiedroňovou, která doporučuje bosou nohu po celou dobu, kdy dítě preferuje lezení. Od příbuzných ale neustále slýcháme, že bychom botičky měli "nasadit", když se začne malý stavět. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, já plně souzním s paní Kiedroňovou - podle mě je ideální nechat dítě co nejdéle naboso, zejména když se začne stavět okolo nábytku. Je důležité, aby měla nožka možnost posílit, aby se vyvíjel kotník, aby tělo dostávalo dostatek impulzů - to mu v pevné obuvi minimálně ztížíte. Botky má smysl kupovat jako ochranu (před chladem, špínou, ostrými předměty) až když začně samostatně chodit. Pokud je nutné chránit nožku třeba před chladem i v interiéru, můžete zvolit třeba kožené capáčky (s dobrým tvarem špičky, např. Dadoos, Nolen, Halí Belí, Lait et Miel) nebo protiskluzové ponožky.

2. Barefoot boty z druhé ruky. Ano či ne?

Dobrý den, slyšela jsem názor, že kupovat bf boty z druhé ruky je v pořádku, protože nejdou vevnitř sešlapat. Co si o tom myslíte? Nepokazím nic, pokud boty nechám pro mladší, když jí budou tvarově sedět? A co znamená kompromisní bota? Děkuji.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, je to tak, jelikož je podrážka rovná, není vyšlapaná "na míru" dítětem. Dejte ale pozor, jestli není bota sešlapaná (pokud bota nesedí dobře, noha vyjíždí ze stélky a dítě pak botu sešlapává) a zkontrolujte stav podrážky (zda není viditelně opotřebená, doporučuji kontrolu zvenku i zevnitř boty).

Kompromisem se označuje bota, která nesplňuje některý z atributů barefoot boty, třeba nemá dokonalý tvar špičky, nebo má vyšší váhu.

3. Bačkůrky na doma pro malé dítě - ano či ne?

Dobrý den, obracím se na vás s dotazem, zda dávat 18m dítěti na doma bačkůrky, když máme po celém domě na podlaze vinyl? Zatím chodí bosky. Jaké bačkůrky jsou popř. vhodné pro nožku cca 13x5,8 cm a trošku vyšší nárt? Děkuji za odpověď.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, bačkůrky za mě nejsou nutné, pokud k nim není důvod, třeba hodně chladná podlaha. Jinak ji klidně můžete nechat bosky a jen zajistit, že podlaha nebude jednolitá, ale že nožka bude mít možnost pracovat. Můžete se inspirovat u mě na blogu (štítek pomůcky), nejčastěji se na podlahu umísťují senzorické koberečky, které zvládnete vytvořit sama.

Klasických látkových bačkůrek se na takto malou nožku ani moc nevyrábí, počítá se spíš až se školkovými dětmi. Alternativou jsou potom kožené capáčky (i u těch pozor na správný tvar špičky, dobrý mají třeba Dadoos, Nolen, Hali Beli, Lait et Miel) nebo papučky na míru. Třeba v Decathlonu seženete dobré cvičky, které se dají použít i na doma. Na blogu je i seznam přezůvek podle velikostí, najdete v něm další inspiraci.

4. Výběr zimních bot na míru

Dobrý den, nevím si rady, jaké vybrat padnoucí boty na zimu pro syna s nohou 20 cm x 8,5 cm a s vysokým nártem. Potřebuji takové, aby byly teplé a vydržely sníh a měly zároveň i rozumnou cenu. Jde mi především o to, aby mu seděly na noze, může to být i kompromis (silnější podrážka, ale rovná). Předem moc děkuji za tipy.

Odpověď odborníka:

Dobrý den, to je tabulkově širší nožka - problém s kompromisy je nejčastěji právě ten, že nejsou dost široké, nebo že nemají dobrý tvar špičky (a proto jsou kompromisní).

Kromě možnosti ušít na míru se podívejte po těch nejširších značkách na trhu: patří mezi ně Beda Barefoot, Fare Bare (ty jsou zateplené jen flísem), Camper Peu Cami, Feelmax (letos budou nové zimní), Vivobarefoot (opět jen se zateplením flísem). Přesné rozměry najdete na eshopech s barefoot obuví, všechny sedí i na vyšší nárt.

Poradnu zdravého obouvání najdete přímo na Modrém koníku, takže pokud vás zajímá cokoliv k tématu, nebojte se přidat i vy svou otázku a využijte tak skvělé možnosti získat cenné informace zcela zdarma, a navíc z pohodlí svého domova.

Čti celý článek
redakce
3. bře 2019 Čtené 328x

Budoucí maminky, které mají  první velké dilema, zda má smysl kupovat kojicí podprsenku, již za sebou a jsou rozhodnuty, že to smysl rozhodně má, čeká neméně náročná druhá část celé akce. Jak vybrat tu správnou kojicí podprsenku?

Že je výběr padnoucí kojicí podprsenky hotová věda, o tom vědí své i uživatelky Modrého koníka. Proto jsme tento kousek šatníku podrobili zevrubné analýze a sepsali následující desatero. Devět z deseti bodů by mohlo s výběrem pomoci. S desátým krokem bude výběr bez práce.

Desatero pro výběr padnoucí kojicí podprsenky

1) ČAS

Kojicí podprsenku je vhodné vybírat v posledních týdnech před porodem. Prsa se na tvorbu mléka připravují průběžně během celého těhotenství. I když se během několika prvních dní  po porodu pak ještě nalévají při tvorbě mléka, ve většině případů nebývá změna tak markantní, aby se do dobře vybrané kojicí podprsenky po spuštění laktace ňadra nevešla.

Kojicí podprsenka také bývá součástí seznamů toho, co si sebou přibalit do porodnice, proto se doporučuje vybírat ji ještě před porodem.

Pokud přetrvává obava z vysoké investice, která by měla se změnou velikosti přijít vniveč, je možné zvolit před porodem levnější variantu a po ustálení laktace se vydat na nákup podprsenky na míru.

2) MÍRY

Běžným krejčovským metrem se bere míra obvodu hrudníku těsně pod prsy - metr by neměl být ani příliš volný, ani moc utažený. Pro velikost košíčků je třeba změřit obvod přes hrudník -  přímo přes bradavky. Tuto míru je možné zjistit i přes normální podprsenku, bez push-up nebo zmenšujícího efektu.

3) RAMÍNKA

Tenká ramínka mají tendenci se zařezávat, neumožňují správnou fixaci a mohou být příčinou bolesti šíje a zad, především u větších velikostí prsou. V tomto případě je tedy lepší volit raději širší ramínka, která lépe pomohou rozložit váhu prsou.

4) OBVOD

Obvod je lepší vybírat na poslední háček – tzn. na ten nejširší. Po porodu se obvod hrudníku trochu zmenšuje a podprsenka s uvolněným obvodem by ztratila hodně ze své podpěrné funkce. Krom toho se může praním a nošením vytáhnout a pro ten samý případ přijdou vhod háčky zmenšující obvod.

5) KOŠÍČKY

Správná míra "přes bradavky" ještě nezaručuje, že podprsenka bude dobře sedět.

Záleží totiž také na střihu a materiálu košíčků. Při zkoušení podprsenky je vhodné obléknout si i tričko, aby bylo vidět, jak dobře pod oblečením sedí a pak není od věci udělat na místě několik "cviků" - poskočení a hluboký předklon napoví, zda je zvolen správný tvar košíčků.

6) PROSTOR PRO ABSORBČNÍ VLOŽKY

V podprsence by mělo být místo pro prsní vložky, které zachytávají spouštějící se mléko. Místa ale nenechávejte v podprsence zbytečně mnoho. Absorpční vložky je vhodné mít při výběru podprsenky na vyzkoušení s sebou. Můžete rovnou zkontrolovat, zda vložky neprosvítají nebo se nerýsují přes tričko, což žádné ženě nepolichotí.

Z osobní zkušenosti doporučuji (nezávisle na velikosti) mírně vypolstrované - vyztužené košíčky, které zabraňují rýsování vložek či bradavek i případnému prosáknutí mléka a hezky poprsí modelují. Některé nevyztužené podprsenky mají ke stejnému účelu vložené vyměnitelné (pratelné) vložky.

7) KOSTICE ANO NEBO NE?

Pokud se při kojení nebo zcela samovolně spouští mléko, kojicí podprsenka se jako držák absorpčních vložek využije i na noc – pro tento účel je ideální podprsenka bez kostic. Lze ji nosit samozřejmě i přes den. Některým tvarům a větším velikostem udělají ovšem lepší službu spíše podprsenky s kosticí.

Kostice při výběru podprsenky mohou být také ukazatelem správné velikosti košíčků. Kostice musí sedět pod prsy, na žebrech. Pomyslně prodloužená půlkruhová kostice mířící do středu podpažní jamky značí správnou velikost košíčků. Kostice u menších košíčků bude mířit před podpažní důlek do prsa. Pokud by směřovala více do podpaží, je košíček velký.

8) KLIPSY NA RAMÍNKÁCH V HORNÍCH ČÁSTECH KOŠÍČKŮ

- tzv. rychloupínání, které umožní odklopit pouze košíček bez nutnosti vyhrnovat nebo svlékat celou podprsenku, zajišťuje jednoduchý a diskrétní přístup k prsu za pomoci jedné ruky, což je zřejmě hlavní přednost a výhoda kojicích podprsenek oproti těm klasickým. Velkou pomocí je tato vychytávka především v případě, kdy se prsa po rozběhnutí laktace bolestivě nalijí a každá větší manipulace s podprsenkou znepříjemňuje proces kojení a bolí.

9) MÍSTO

Kojicí podprsenky lze koupit v běžné konfekci, v obchodě vaší oblíbené značky - pokud má koutek s těhotenským oblečení, přes internet v klasických e-shopech se spodním prádlem i v těch specializovaných na těhotenskou a mateřskou módu a v neposlední řadě také na koníkovském bazaru.

10) BEZ PRÁCE

Pokud patříte mezi náročnější zákaznice nebo Vám dělá potíže vybrat ideální podprsenku i na běžné nošení, právě Vám jsou určeny kamenné prodejny, součástí jejichž služeb je odborné poradenství.

To znamená, že s vaším svolením asistentka vstoupí za vámi do kabinky, vezme vám míry, vyslechne vaše další požadavky ohledně barvy, materiálu či zpracování (já například vždy prosím o hladkou, vyztuženou podprsenku v tělové barvě a s plnějšími (vyššími) košíčky, ze kterých prsa jen tak nevypadnou), najde několik různých typů podprsenek, upraví přímo na těle délku ramínek, zkontroluje, jak každá z nich sedí a nenechá vás odejít s nepadnoucím kouskem! Zeptejte se maminek ve svém okolí, zda-li o nějaké takové prodejně vědí. Osobní doporučení je sázka na jistotu.

Čti celý článek
redakce
28. únor 2019 Čtené 858x

Těhotenství je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy. Ovšem není to pro ženu nic jednoduchého. Během těhotenství se ženské tělo mění, orgány se přizpůsobují, uvolňují místo miminku a připravují se na velké vyvrcholení toho všeho - na porod. Hladiny hormonů začnou kolísat jak na horské dráze a vše je najednou jinak, než na co žena dosud byla zvyklá. Někdy se může vyskytnout i nepříjemné napětí v prsou. A právě to mohou být první známkou toho, že se z vás stane brzy maminka.

Každá žena je jiná a originální, každá se měníme trochu jinak a proto tyto “problémy a nepříjemnosti” týkající se prsou také každá prožíváme jinak. Jedna je přecitlivělá na dotyk, druhá cítí bolest, třetí může popisovat zvýšené napětí, další nemusí vnímat vůbec nic.

Všechny tyto pocity jsou dané tím, že se prsa zvětšují a rostou. Hlavně kvůli kojení - mléčná žláza se na celý akt musí připravit a hormony ji navádí k tomu, aby pořádně narostla a byla připravena produkovat mléko pro miminko. Při těhotenství se vám mohou prsa zvětšit až o několik velikostí! Stejně tak, pokud jste na svých prsou zpozorovala zvýraznění žilní kresby, je to úplně normální. Růst tkáně vyžaduje větší přísun krve a právě proto bylo potřeba, aby se dostatečně rozvinulo i cévní řečiště.

Bolet mohou klidně i celé těhotenství

Bolestivost začíná přibližně ve 4. týdnu těhotenství a trvá do konce prvního trimestru. U některých žen ale může provázet celé těhotenství. To naštěstí nebyl případ maminky, která se dělí o svou zkušenost: “Už pár dní před testováním případného těhotenství mě bolela prsa. Nejhorší byla doba, kdy jsem se převlékala a já si musela sundat podprsenku, která mi od bolesti trošku pomáhala. Pár dní nato jsem si udělala těhotenský test a ten mi potvrdil těhotenství. Bolest postupně odeznívala, a tak jsem si mohla od druhého trimestru užít bezbolestné a klidné těhotenství.”

Ovšem všechny nepříjemné pocity v prsou nemusí být nutně projevem těhotenství. Mohou být pouze rozladěné hladiny hormonů, provázet příchod menstruace nebo naopak upozornit na přicházející menopauzu.

Nepodceňujte těhotenskou podprsenku

Co si ženy velmi chválí, je nákup nové podprsenky, jelikož ta “běžná” jim přestává sedět a je jim velmi nepohodlná. Podprsenku byste během těhotenství měla vybírat pečlivě. Je důležité, aby vaše prsa byla podepřená a ne stísněná a sepnutá. Vhodné jsou hlavně bavlněné materiály a podprsenky bez kostic. Ženy si také pochvalují podprsenky se širšími ramínky, které neškrtí ani neřežou a přitom prsa krásně podrží. Personál v obchodě vám jistě poradí, abyste si vybrala tu správnou a cítila se v ní komfortně a pohodlně. Dobře padnoucí podprsenka opravdu může zmírnit vaše potíže s napjatými a bolestivými prsy.

“Taky na to trpím, mám hodně bolavá celá prsa i bradavky (od samého začátku těhotenství). Musela jsem si místo podprsenky koupit sportovní podprsenku, protože mi vadily i švy. A i tu po příchodu domu musím sundat, jelikož mě škrtí a vadí mi ty napresovaný prsa v tom. Bolest je to nehorázná, při sebemenším pohybu nebo změně polohy. Bolest bradavek jsem řešila vatovými tamponky v podprsence, trochu mi ulevily. Taky mi pomáhá obtáhlejší triko. To jsem nosila i na spaní, aby se mi ty prsa moc nepohybovala, ale zase nebyla uškrcená. Ale jinak si myslím se tím moc dělat nedá, jen čekat. Jsem v 18 týdnu a je to v podstatě pořád stejné, někdy mám citlivější prsa, někdy bradavky, ale vím o nich 24h denně,” svěřuje se se svým trápením budoucí maminka z Modrého koníka.

S podprsenkou můžete i spát

V pozdějších fázích těhotenství se můžete začít shánět také po kojicí podprsence, kterou využijete i po porodu. A pokud jste sportovně založená a bez pohybu si neumíte představit celých devět měsíců, investujte do vhodné sportovní podprsenky. Někde se můžete setkat i s podprsenkami na spaní.

“Začala jsem na 80B a postupně jsem vytahovala staré podprsenky z doby někdy předtím, kdy jsem měla o nějaké to kilo navíc. Teď už nestačily ani ty, tak jsem musela koupit větší. Ale s normální polstrovanou moc spokojena stejně nejsem. Dělá mi otlaky na prsou, tak se těším na objednanou mateřskou, kterou budu mít tak za dva týdny. Je hladká a moc pohodlná. Paní mi v obchodě radila, ze ji ještě užiju po porodu, až se mi prsa zase trochu vrátí do původního stavu. Budu ale potřebovat ještě jednu do porodnice, nějakou ještě větší.”

Co pomůže: Sprcha, masáž nebo pohyb?

Vyzkoušet můžete masáž proudem teplé vody. Samozřejmě, ne všem ženám to bude příjemné a bude jim to ulevovat od bolesti, každá si musí najít svůj způsob, který jim pomůže. Pokud zrovna tato možnost vám nebude vyhovovat, můžete vyzkoušet masáž rukama, když budete ponořená v teplé vaně. Nebo naopak vyzkoušejte studenou sprchu, jsou ženy, kterým pomáhá spíše studená než teplá voda, nedá se tedy říct, která z nich je lepší.

Prsa můžete také zkusit namazat olejíčkem nebo dětským krémem a promasírovat je. Masáž by měla pomoci uvolnit tlak a zlepšit tak váš nepříjemný pocit.

Další doporučovanou metodou úlevy je pohyb, lékaři uvádí každý den alespoň 30 min nízké intenzity - ideálně procházku. Také vám může pomoci jóga, meditace nebo jiný způsob relaxace a uvolnění se. Změňte jídelníček, protože během těhotenství zadržujete vodu o něco více než obvykle a větší množství soli v potravě bude vodu v těle ještě více vázat. Omezte proto sůl a mělo by se vám trochu ulevit.

Pozor na léky, některé jsou v těhotenství nebezpečné!

Pokud je bolest opravdu silná, můžete sáhnout po běžně dostupných analgetikách. V těhotenství bezpečným lékem je například Paralen, s účinnou látkou paracetamolem. O užití léčiv se ale raději vždy poraďte se svým lékařem, nechcete přece ublížit ani sobě, ani miminku!

Zdroje

klubmaminek.cz

abctehotenstvi.cz

mojebetynka.maminka.cz

Čti celý článek
redakce
27. únor 2019 Čtené 2846x

V dnešním článku přinášíme rozhovor s Lídou Salemovou, která vysvětlí princip fungování Bachových esencí. A k čemu všemu jsou tyto kapky dobré? U dětí je záběr  široký: od hladší adaptace v šestinedělí, podpory kojení, přes snadnější zvládání růstu zoubků, zajištění lepší snášenlivosti očkování, zmírnění potíží s usínáním a spánkem, včetně úlevy od nočních běsů. 

„K přírodní léčbě mě před 20 lety přivedla vlastní závažná nemoc, se kterou mi bohužel klasická medicína i přes mnoho vyšetření a léků nedokázala pomoci. To byl pro mě tehdy šok, do té doby jsem spoléhala výhradně na lékaře. Šlo o velmi náročné období, ale vděčím mu za velké změny v životě, které mě nakonec dovedly k tomu, že se 8 let věnuji celostnímu léčení profesionálně. Začínala jsem etikoterapií a studiem Bachových esencí.

Práce s nimi mi potvrdila, že velká část našich tělesných i psychických obtíží má příčinu v psychice a to dokonce i tam, kde bychom to vůbec nepředpokládali. Bez práce s příčinami (ne následky) se nemoc nelepší nebo se vracívá. Začala jsem se věnovat vícero metodám, které se mi velmi osvědčily při práci právě proto, že jsou celostní - tedy berou v úvahu celého člověka, jeho vývoj a prostředí, které ho obklopuje. Absolvovala jsem výcvik v rodinných konstelacích, uvolňování emočních bloků (EFT), kraniosakrální terapii, speciálních masážích vycházejících z psychoterapie a ušní akupunktuře. Poslední roky se věnuji také čínské medicíně a psychoterapii orientované na tělo.”

Lído, co to jsou vlastně Bachovy esence a na jakém principu fungují?

Bachovy esence jsou přírodní léčivé kapky, které se vyrábí z rostlin. Používají se od 30. let 20. století a jejich jméno pochází od anglického lékaře dr. Edwarda Bacha, který původně pracoval jako bakteriolog. Pro nás jako uživatele je důležité, že Bachovy esence nejsou homeopatika ani výtažky – tedy nemusíme hlídat odstup od jídla a je možné je použít kdykoliv během dne. Zároveň je tak mohou užívat i těhotné ženy, novorozenci, vážně nemocní lidé nebo silní alergici. A lze je kombinovat i s alopatickými (klasickými) léky, nevadí si ani s psychofarmaky.

Bachovy esence fungují na principu vibrační rezonance. Nesou vysoce harmonickou energii. Ta dokáže harmonizovat naši energii, která je v chaosu (pokud cítíme např. strach, vztek, netrpělivost, neklid, depresi, vyčerpání). Představte si to, asi jako když s pomocí ladičky ladíme třeba piano. Účinek je postupný, ale velmi efektivní. Navíc nehrozí žádné zhoršení na začátku užívání ani závislost.

Jak se užívají? Lze je užívat i vnitřně?

Bachovy esence se většinou užívají vnitřně: buď je kapeme pod jazyk, na plastovou lžičku nebo do skleničky jakéhokoliv nápoje (kromě stimulantů jako je káva nebo alkohol). Malým dětem je tedy možné nakapat třeba i do mléka, do šťávy. Chuť mají neutrální nebo lehce sladkou, podle typu konzervace. Kromě toho jsou i situace, kdy je výhodné použít esence na kůži – např. do koupele pro zklidnění, při kožních obtížích apod. Já esence používám při terapeutických masážích. Přidávají se také do krémů, umí pomoci, pokud máme hodně citlivou nebo třeba unavenou pleť. Lze je přidat také do krému nebo olejíčku, který používáme třeba při bolestech břicha nebo při migrénách. Přidat lze jak jednotlivou esenci, tak směs esencí.

Co všechno mohou maminky řešit Bachovými esencemi?

U dětí je záběr až neuvěřitelně široký: od hladší adaptace v šestinedělí, podpory kojení, přes snadnější zvládání růstu zoubků, zajištění lepší snášenlivosti očkování, zmírnění potíží s usínáním a spánkem, včetně úlevy od nočních běsů. Dál pomáhají u vzdoru, vyrovnání se s příchodem sourozence, zvládání nástupu do školky nebo školy, soustředění ve škole, podpory rozvoje (řeč, motorika), do určité míry také u potíží s nechutenstvím a odmítáním stravy.

Velmi často se setkávám také s psychosomatickými obtížemi typu bolesti bříška, kožní potíže, situace, kdy děti odmítají chodit na nočník a nechtějí se např. vykakat ani do plenky a nastávají potíže se zácpou. U starších dětí se kromě toho Bachovy esence často využívají pro zvládání sklonů k úzkostem a strachům, protože od prepuberty (9-10 let), ale často i mnohem dříve, se děti hodně hodnotí a tlačí na sebe (školní výsledky, komunikace s rodiči, později první lásky).

Ženy využívají Bachovy esence také velmi často – jednak pokud chtějí založit rodinu a z nějakého důvodu se nedaří. To je pro ženu velmi zátěžová situace. Dál pak v těhotenství a u porodu – v té době se nejvíc žen vůbec o existenci Bachových esencí dozví.

Druhou skupinou jsou pak maminky, které se na mě obracejí, protože jsou přetížené, vyčerpané, a tak jim schází trpělivost nebo nemohou spát, případně se objevují výčitky, úzkosti až pocit vyhoření. Bachovky je také možné využít například při návratu do práce po mateřské dovolené pro lepší soustředění a sebevědomí. Samozřejmě jsou také hodně využívané při partnerské krizi nebo pro zvládání rozvodového období, při ztrátě někoho blízkého, v menopauze atd.

Může si je člověk „naordinovat sám” nebo je potřeba konzultovat situaci s odborníkem?

Naordinovat sami si je můžeme, ale bohužel s tím nemám moc dobré zkušenosti (setkala jsem se i s následným kolapsem při extrémně nevhodně vybraných esencích). Jednak se vidíme trochu jinak, než nás vidí někdo nezávislý, tedy máme tendenci vybírat si jiné esence, než potřebujeme. Toto ještě zesiluje, pokud jsme delší dobu ve stresu. Řekla bych, že pokud jsou obtíže dlouhodobé nebo výrazné, tak už i samotná konzultace s terapeutem může výrazně pomoci, aby se něco uvolnilo.

Pokud si esence vybíráme sami, tak si také většinou vybereme jen 1 nebo 2 esence, ty ale

skoro nikdy nepokrývají vše, co bychom vlastně potřebovali řešit. Užívání bez konzultace je také často jen náhodné, předčasně přerušené nebo jsou esence nesprávně dávkované. Je to velká škoda, protože esence tak nemohou rozvinout to, co tak dobře umí.

Bachovy esence umí korigovat i hodně nepříjemné psychické stavy, je ale dobré být v kontaktu s někým, kdo se esencemi zabývá profesionálně a delší dobu. Jednotlivé esence jsou poměrně drahé a v malém balení, cenový rozdíl oproti konzultaci a směsi na míru je tedy ve skutečnosti minimální. Dobrý terapeut má nejen certifikát, ale i dlouhodobější praxi, která při sestavování směsí hodně pomůže. Poradí také se správným dávkováním a případně poskytne celkovou terapii.

Je nějaké omezení v užívání během těhotenství a u nejmenších dětí nebo je všechno povoleno?

Těhotenství a malé děti, to jsou přesně dvě oblasti, kde Bachovy esence doslova kralují. Žádné reverzní reakce (zhoršení na začátku užívání), žádné omezení, co se týká například délky užívání nebo interakcí s léky. Pouze pokud užíváte homeopatika, tak doporučuji užívat od esencí s alespoň hodinovým odstupem. Určité omezení může být u dávkování, někdo potřebuje výrazně vyšší dávku, jiný naopak o dost nižší, než je průměrná doporučená dávka.

Můžete maminkám poradit, jak si mohou pomocí Bachových esencí zpříjemnit porod?

Ideální je mít směs Bachových esencí na míru. Každá maminka je jiná – některá se porodu hodně bojí, jiná se těší, ale je hodně citlivá na vjemy a bolest, pro další je největší potíž komunikace s personálem nebo začátek kojení. Osobní směs esencí na míru se pak může užívat kdykoliv během porodu – nakapaná do úst nebo do nápoje. Důležité tu je, že u Bachových esencí musí být každá dávka zvlášť. Není možné nakapat větší množství kapek do lahve k porodu a z ní upíjet. Směs esencí lze pak doužívat v šestinedělí, kdy je psychika ženy hodně „otevřená“ a zpracovává porod, hormonální výkyvy a zároveň musí zvládat přerušované spaní a novou životní situaci.

Uveďme si tři základní a časté problémy, které řeší maminky u malých dětí. Bolení bříška, tzv. koliky, růst zoubků a problémy s usínáním. Jak mohou maminky svým dětem pomoci Bachovými esencemi?

Budu se opakovat, ale doporučuji směs na míru. Opravu neexistuje žádná univerzální směs na koliky, zoubky nebo spaní. Prostě proto, že každý jsme jiný. Pokud uvidíte někde směs „na“ něco (předmíchanou směs), tak tam jde opravdu jen o to, abyste koupili zboží, u kterého ale není žádná garance kvality. Nikdo nereguluje složení těchto směsí. Můžete tak vzít 3 různé směsi „na spaní“ od 3 různých výrobců a ty se mohou klidně i v 90 procentech lišit. Dokonce je ani vůbec nemusí sestavovat někdo, kdo má dostatek praxe. Je to taková loterie.

Uvedu příklad: kolika může být z rychlého kojení a polykání vzduchu, může být ale i z neklidu a vyčerpání, které pociťuje maminka a přenáší se na dítě, může být z obavy, že maminka není na dosah, může být kvůli celkové citlivosti nervové soustavy. U mnoha dětí se budou tyto příčiny samozřejmě kombinovat. Každé z těchto dětí bude potřebovat něco jiného.

Co byste doporučila maminkám, které řeší, že má jejich dítě problém s adaptací ve školce (pláče, nechce tam chodit…)?

Zaprvé neřídit se věkem, ale podívat se na to, jestli konkrétní děťátko je opravdu na školku připravené, jestli na něj není moc brzo, není tam moc dlouho nebo třída není moc velká, nejsou na něj předčasně kladené nepřiměřené požadavky. Někdy se narodí mladší sourozenec a dvouleté nebo tříleté dítě se nám zdá velké. Je to ale ve skutečnosti opravdu malé dítě, které potřebuje některé základní jistoty, blízkost a ujištění, že ten, pro něj velký svět, je zvladatelný. To je moc důležité. Na celý život.

Neznamená to, že do školky bojácnější nebo ostýchavější dítě nemůže, ale možná zatím bude zvládat jen dopoledne nebo menší skupinku dětí. Děti, které jsou úzkostnější mohou ve školce úplně odmítat stravu, chození na wc nebo mívají tendenci k uzavírání se do sebe. Nejdřív se tedy podívejte na situaci z nadhledu: Jak to budu vidět za 10 let? Bude opravdu tak důležité, kdy mé dítě začalo chodit do školky, kdy jsem se vrátila do práce nebo kdy bylo mé dítě odplenkované?

Zkuste také vypozorovat jestli s jedním z rodičů není dítě při ranním odchodu do školky klidnější. Vezměte v úvahu také další věci jako příchod sourozence, dojíždění, imunitu, růst dítěte.

Bachovy esence je při docházce do školky (nebo školy) možné podávat ráno, odpoledne a

večer. V případě, že školka umožní přinést si vlastní lahvičku, může mít dítě esence nakapané v pití, které popíjí ve školce/škole během dne.

Péče o děti je někdy hodně náročná. Co byste doporučila maminkám, které jsou už z dětí hodně unavené a mají pocit, že „nemají kde brát”?

1. Nesrovnávejte se s ostatními. Nemyslete si, že všichni ostatní všechno zvládají s úsměvem na tváři. Silný stres zažívají i lidé, které hodnotíme jako velmi schopné, pohledné nebo úspěšné.

2. Uberte. Vím, že to je s dětmi těžké, zvlášť pokud jsou maličké nebo nemocné a vy nemáte žádnou pomocnou ruku. Ale věřte mi, že když někdo přijde před kolapsem a když někdo přijde po kolapsu, tak je naše komunikace diametrálně odlišná. Věta „to nejde“ v ní už nebývá.

3. Nebičujte se neustále požadavky. Ano, dnes je třeba den, kdy se jedno dítě vyčůralo na koberec, druhé dostalo neštovice, manžel je týden na služební cestě a vy máte střevní chřipku a přitom jste měla dělat dort na narozeniny a dokončit něco do práce. To je den, kdy doporučuji nic nehodnotit. Ani sebe. Postarat se o to opravdu nejzákladnější a večer se pochválit prostě za to, že jsme ten den přežili. Doslova. Všechno ostatní je v některé dny luxus. Můžete si sama sebe představit jako malou holčičku, to vám pomůže být na sebe laskavější.

4. Nezapomínejte na dlouhodobou perspektivu a na svoji odměnu. Ať je to dnes jakkoliv náročné, jednou, za 10, 15, 20 let uvidíte věci jinak. A nejdůležitější v těch vzpomínkách budou VZTAHY. Ne to, jestli byla teplá večeře nebo jestli bylo vyžehleno. Nezapomeňte na vaši odměnu – objetí, lásku a třeba i polechtání od vašich dětí.

Máte zkušenost s užitím Bachových esencí při neplodnosti, kdy potom žena otěhotněla?

Neplodnost je určitá nerovnováha – psychická nebo zdravotní, nejčastěji je to kombinace obou. Bachovy esence umí vyrovnat psychiku, podpořit regeneraci těla, zlepšit přecitlivělost na vlivy v prostředí a podobně. Pokud jde např. o endometriózu, PCOS nebo u mužů například o varikokélu nebo oligospermii, tam doporučuji kromě klasické medicíny také čínskou medicínu. Sama mám až díky ní dvě krásné děti a také ji často používám, ať už ve formě dietetiky nebo fytoterapie.

Kdybyste měla vypíchnout nějaké základní esence, které byste doporučila každému, aby je měl doma, které by to byly?

Určitě Krizová esence. Použít ji můžete pro základní uzemnění při velkých konfliktech nebo strachu. Je to taková první pomoc, výborná například při mdlobách, úrazu nebo šoku. V takovém případě nejdřív podejte sobě, až pak tomu, kdo měl úraz, pomůže Vám to jasněji a klidněji jednat. Pamatuji si, jak moje dcerka asi v 5 letech spadla v pokojíčku a byla v šoku, nebyla schopná říct odkud spadla, co se stalo, jen se třásla, nevěděli jsme jestli jet do nemocnice. Po podání Krizové esence za chvilku začala mluvit. Řekla, že uklouzla a spadla z palandy pozadu, byla schopná říct, jestli jí je na zvracení atd.

Krizová esence může být i součástí směsi esencí na míru, případně se s ní může kombinovat. Krizová esence je ale jen první pomoc. Jen jedna ze stovek kombinací esencí, to mnoho lidí vůbec netuší.

Je něco, co nepadlo v rozhovoru a ráda byste to maminkám vzkázala?

Neodsouvejte nepříjemné pocity, nepřehlížejte a nebagatelizujte je. U sebe ani u druhých. Setkávám se někdy s opravdu závažnými stavy, které měly být řešeny mnohem dříve. Jindy naopak se stavy, které lze zlepšit poměrně lehce a je tak zbytečné se trápit, když zlepšení může být už v rámci dvou tří týdnů.

Péči o duši potřebujeme, stejně tak jako třeba čištění zubů, DENNĚ. Psychika není něco, co se dá někdy později, až se nám to bude hodit, „opravit“ během jedné konzultace. Některé obtíže potřebují delší terapii a často kombinaci několika terapeutických metod. Určité zlepšení je ale prakticky vždycky možné - pokud opravdu chceme změnu.

Mockrát děkujeme za rozhovor!

Čti celý článek
redakce
26. únor 2019 Čtené 14234x

Vzhledem k poměrně tristní situaci v zemi, kdy je podle oficiálních čísel již desetina lidí v exekuci, se pojem insolvence nebo osobní bankrot skloňuje poměrně často. V platnost také brzy vstoupí zákon, který podmínky insolvence upravuje tak, aby byla dostupnější více lidem.

Ačkoliv ekonomická situace je u nás stále lepší, mnoho rodin žije na hranici existenčního přežívání. Z každého desátého člověka staršího patnácti let, u kterého je vedeno exekuční řízení, pak ale musíme vybrat také ty, jejichž finanční situace je v podstatě neřešitelná - někteří mají exekucí tolik, že není v jejich možnostech mít o nich přehled a zároveň je splácet.

Jednou z nadějí, jak se z dluhové pasti vymanit, je možnost vstoupit do osobního bankrotu, který je u nás již několik let možný i pro fyzické osoby. Mnozí využívají i společné oddlužení manželů, které dokáže řešit finanční potíže v případech, kdy jsou dluhy vedeny na oba z manželů.

Osobní bankrot je mechanismus, po jehož schválení zůstává jednotlivci na přežití jen takzvaná nezabavitelná částka, která se vypočítává z platu, její výše se u průměrných měsíčních platů pohybuje kolem deseti tisíc korun. Osobní bankrot pak trvá pět let, během nich je dlužník povinen zaplatit alespoň 30 % z dlužné částky.

Jak se žije z nezabavitelné částky, když máte rodinu a malé dítě, nám zprostředkuje Lenka, která insolvenčním procesem prošla.

Jak osobní bankrot funguje?

Osobní bankrot je proces, který není samozřejmý a nevzniká na něj nárok. Na to, aby ho dlužník získal, potřebuje souhlas soudu. Ten na základě údajů, které dlužník poskytne, rozhodne o tom, zda má dlužník dostatek financí na to, aby mohl pravidelně splácet a zaplatil tak alespoň 30 % z částky, kterou dluží.

Na rozhodnutí, zda má na oddlužení nárok, nemá vliv počet dluhů, které má, musí být však minimálně dva vůči různým institucím a dluhy musí být alespoň 30 dní po splatnosti. Důležitá je celková částka, kterou žadatel dluží, a výše částky, kterou může každý měsíc zaplatit.

Pokud soud osobní bankrot schválí, oddlužení trvá pět let a během nich musí dlužník zaplatit minimálně 30 % ze svého dluhu.

Výhodou společného oddlužení manželů je, že pokud mají dluhy i manžel a manželka, mohou je spojit v jedno řízení - vyhnou se tak administrativě, mzda je krácena u obou manželů. V praxi je to tedy tak, že dva průměrně vydělávající manželé žijí po dobu pěti let z částky kolem 20 tisíc korun. Pokud mají v péči děti, částka, kterou si mohou ponechat, se navyšuje.

Krom srážek ze mzdy jsou pak dlužníci povinni insolvenčnímu správci, který jim je přidělen, ohlašovat veškeré movité a nemovité dary, případná dědictví nebo výhry. Všechny peníze, které převýší rámec nezabavitelného minima, musí dlužník odevzdat a splatit jimi svůj dluh. Pokud by se zjistilo, že si přivydělává bokem či zatajil jinak získané finanční prostředky, oddlužení by bylo zastaveno a mohlo by skončit konkurzem - tedy zabavením veškerého majetku. Všechny dluhy by navíc dlužník musel začít splácet znovu se všemi úroky.

Mezi další základní povinnost dlužníků patří také to, že nesmí vytvořit další pohledávku. O své finanční situaci každý půlrok informuje jak svého insolvenčního správce, tak soud, který mu oddlužení povolil. Samozřejmostí je, že dlužník má po celou dobu vedení insolvence stálé zaměstnání a pravidelně splácí v dostatečné výši.

Po uplynutí pěti let soud vyhodnotí, zda bylo oddlužení splněno, zejména zda byla splněna podmínka splacení zákonem určených 30  procent. Pokud ano, dlužníci jsou svobodní. Po dobu dalších pěti let jsou však vedeni v evidenci dlužníků a nesmějí vytvářet další pohledávky.

Lenka, která oddlužením prošla říká: “Osobní bankrot byl vysvobozením i peklem zároveň”

Osmatřicetiletá Lenka se dostala do potíží, když si za životního partnera vybrala muže s nesrovnanou minulostí. Poměrně krátce po tom, co se vzali, změnil její muž práci - přestal podnikat a začal pracovat jako běžný zaměstnanec. Tím, že se přihlásil na úřady, se znovu připomenuly jeho dluhy, které do té doby hromadily ve schránce ve starém bydlišti.

Proti Lenčinému manželovi bylo vedeno několik exekucí. Lenka měla na sebe také jednu půjčku od banky, za kterou rekonstruovala byt po babičce, a jeden kontokorent na společné kreditní kartě. Když kolem roku 2012 nastala finanční krize, oba přišli o práci. A kolotoč dluhů se roztočil.

Během jednoho roku, kdy oba marně hledali lepší práci a živili se zatím penězi z brigád, se jejich dluhy dostaly na neúnosnou úroveň. Dluhy každým dnem rostly o další úroky, nebylo týdne, kdy by někdo netelefonoval s výhrůžkou o zabavení majetku. Splácet každý dluh po několika tisících bylo nemožné.

Zhruba ve stejné době vstoupilo v platnost, že do insolvence mohou jít i fyzické osoby, ne jen firmy. Lenka i její muž se rozhodli, že toho využijí, jelikož splácení jejich dluhů po jednotlivých pohledávkách, vedených u různých exekutorů, firem a vymahačských společností, bylo náročné finančně i psychicky. Soud jim vyhověl a několik měsíců po podání žádostí jejich pětiletá cesta za finanční svobodou a očištěním mohla započít.

Lenko, jaké to bylo, naučit se vyžít jen z nezabavitelné částky?

Zpočátku to byla strašná úleva. Když jsme spláceli jednotlivé pohledávky, ta částka byla daleko vyšší. Muž měl potom i srážky přímo ze mzdy, měli jsme zablokovaný účet, takže platit pohledávky bylo o to horší - chodili jsme s příkazy do banky, z každé jsme zaplatili další poplatky. Ten psychický nátlak, neustálá pošta, doporučené dopisy, výzvy, telefonáty - nešlo to vydržet- měla jsem strach, rok jsem nespala. Když nám oddlužení schválili, úroky tím přestaly narůstat, nikdo už nám nemohl vyhrožovat dalšími poplatky, vlastně jsme slavili. Mysleli jsme si, že z asi dvaceti tisíc měsíčně, které nám po odevzdání zbytku výplaty zbydou, si budeme krásně žít. Na naše tehdejší poměry to znělo krásně. Bohužel to nadšení trvalo poměrně krátce.

Co se stalo?

Zřejmě díky tomu, jak se mi psychicky ulevilo, se dost nastartovalo moje zdraví, hodně věcí se zlepšilo, třeba jsem mohla přestat užívat antidepresiva a léky na vysoký tlak. Efekt to mělo evidentně i na plodnost, jelikož asi po půl roce, co nám oddlužení schválili, jsem otěhotněla. Jako ano - byla to skvělá zpráva, my jsme si dítě přáli, nebyla jsem už zrovna nejmladší a můj muž už vůbec ne - ale z hlediska finančního to byla spíš sebevražda.

Z dvaceti tisíc je přeci poměrně hezké si žít, a vzhledem k tomu, jak je nasycený trh a bazary, se dá i vše pro dítě pořídit celkem dobře?

Jasně, s tím souhlasím, taky si myslím, že dvacet tisíc je částka, ze který hlady neumřete. Jenže já v té době pracovala na smlouvu o dílo, neměla jsem pojištění - takže jsem neměla nárok na nemocenskou, mateřskou ani na rodičák. První tři měsíce těhotenství jsem balancovala mezi zvracením a omdléváním, takže jsem nebyla zrovna zaměstnanec měsíce a krom toho, že jsem si nic nevydělala, mě samozřejmě při první příležitosti vyhodili.

A protože jsem nebyla zaměstnanec, ale vlastně jen brigádník s hodně ošemetnou smlouvou na kusu papíru, měla jsem prostě smůlu. A ucházet se o práci v pátém měsíci těhotenství se jevilo jako blbost. Krom toho, že jsem pak většinu času do porodu trávila v porodnici, kvůli potížím. Takže z krásných dvaceti tisíc měsíčně jsme najednou žili z deseti a bylo jasné, že to lepší nebude.

Neměla jsi nárok vůbec na žádnou podporu od státu?

Ne. Neměla jsem odpracováno a zaplacené pojištění, takže jsem neměla nemocenskou, následně samozřejmě ani mateřskou. O porodné jsem přišla kvůli asi 120 korunám, které jsme měli v tom výpočtu navíc. A tehdy si nešlo převzít sociální pojištění od manžela, takže rodičák jsem měla základních asi 3 a půl tisíce korun. Takže asi půl roku jsme žili z devíti a půl tisíce, po narození Martínka jsme si polepšili v nezabavitelné částce asi o tisícovku a následně po vyřízení všech papírů o ten nejmenší rodičák.

Dá se za těch asi čtrnácti tisíc žít?

Jak vidíš, tak dá, ale bylo to peklo. Pokud bychom neměli to štěstí a nebydleli v bytě po babičce, který nabyl psaný na nikoho z nás, a byl v domě mých rodičů, tak jsme to nemohli přežít - platit třeba nájem někde, jsme pod mostem. I takhle nám moji rodiče dost pomáhali a třeba polovinu z nákladů na bydlení nám celou dobu trvání oddlužení platili. Dost často jsme u nich jedli, většinu oblečení, boty, kola a podobně pro Martínka kupovala babička. My jsme zvládali platit jen holý základ - jídlo, hygienu, náklady na topení a vodu.

A to se nesmělo nic stát, že…

Přesně tak. Když mi odešla pračka, brečela jsem dva dny. Na novou, tedy bazarovou, si muž musel půjčit v práci a pak jsme to po pětistovce spláceli. Pět let jsme nebyli dál, než kam dojede tramvaj, protože jsme si nemohli dovolit ani udržovat auto. Jednou za rok nám tedy alespoň insolvenční správce nechával část přeplatku na daních, který byl určeny na dítě - za to jsme většinou koupili věci, které za ten rok bylo nutné v bytě opravit. Byly chvíle, kdy to byl vyloženě očistec.

Takže jsi hned jak to šlo hledala práci?

Myslím, že to spojení mateřství s finanční nouzí byla jedna z životních situacích, které mě stálo nejvíc sil. Někdy jsem si to vyčítala, že jsem přivedla dítě do téhle situace. Protože jsem to takhle nechtěla - chtěla jsem mít čas na to být s dětmi doma, nechtěla jsem být mámou, která strčí tříleté dítě do školky v sedm ráno a přijde si pro něj v pět odpoledne. Hrozně jsem to protrpěla, když se blížil ten čas, kdy by mohl jít Martin do školky.

Pak to samozřejmě bylo úplně jinak, kromě toho že Martin školku neměl rád a trvalo docela dlouho než přestal plakat a odmítat tam být, byl pak “samozřejmě” neustále nemocný - tři dny ve školce, dva týdny doma, to se opakovalo od září až do května. Vzdala jsem to a když to šlo, chodila jsem aspoň na brigády. Ale byl to další špatný pocit z toho, že nevydělávám peníze…

To chápu, ani za dobrých podmínek není snadné se vrátit zpět do práce, natož pod tlakem. Takže nejhorší možný scénář nakonec trval roky?

Přesně tak. Žití z těch asi 13 tisíc trvalo čtyři roky, pak ke konci insolvence, když už jsem neměla rodičák, do toho vyšly ještě prázdniny a žádná možnost hlídání, takže byly i doby, kdy jsme byli i bez těch tří tisíc. Bylo to strašné. Ale pořád byla ta jistota, že nám nikdo nesebere bydlení, že nám nenarůstají dluhy donekonečna. A pak když byl konec, byla to další neskutečná úleva.

Máš nějakou radu pro holky, které mají podobné finanční problémy?

Po těch letech jsem ráda, že jsme to nějak přežili, a nakonec jsem ráda, že jsem byla s Martinem. To mi nikdo nemohl vzít. Teď už mě nic z toho nemrzí, hlavně, že to máme za sebou. To, že jsem nemohla mít všechny věci, co jsem si přála, že to někdy bylo opravdu na krev i s jídlem, to vem čert. Vidím štěstí i v neštěstí - nemít rodiče, bylo by to mnohem bolestivější.

Půjčku už si asi nikdy nevezmete, že?

My jsme nebyli úplně ukázkoví dlužníci z řad těch, co jsou ochotni si půjčit na dárky a na dovolené, takže to morální poučení moc nevnímám. Ale určitě - po tom pětiletém výletu do nicoty si teď vážím všeho mnohem víc - možná to jsem se měla naučit.

Pokud i vy prožíváte finanční potíže, které by mohl osobní bankrot vyřešit, neotálejte. Cesta z dluhů, kteří nejste schopni splácet, vede právě tudy. To, zda na oddlužení vůbec finančně dosáhnete, si můžete spočítat v různých online kalkulačkách. Následně můžete využít služeb některých advokátních společností nebo neziskových organizací, které vám se zpracováním žádosti o oddlužení k soudu pomohou.


Jak říká maminka Lenka, lepší pět let finančního očistce, než každý další den strachu.

Zdroj informací:

https://portal.pohoda.cz/dane-ucetnictvi-mzdy/mzdy-a-prace/exekuce-a-insolvence-v-mzdove-praxi/

https://www.nemamdluhy.cz/podminky-oddluzeni

Článek byl dne 4.3.2019 změněn a aktualizovány informace o podmínkách oddlužení

Čti celý článek
redakce
25. únor 2019 Čtené 4186x

Vitamín D, nazývaný také sluneční vitamín, je pro člověka důležitý vitamín. Jeho nedostatek může způsobit spoustu obtíží a nemocí. Jednou z možností, jak ho získat, je vystavovat se (přiměřeně) slunečnímu záření. Lidské tělo si sice dokáže přes léto udělat zásoby vitamínu D, bohužel ne u všech lidí jsou dostatečné, aby z nich tělo mohlo čerpat přes zimní měsíce. V zimních měsících tak mnozí lidé a děti trpí, kvůli nedostatku slunečního záření, nedostatkem vitamínu D.

Vitamín D se řeší hlavně u novorozenců a kojenců, kdy při první návštěvě u pediatra dostane dítě kapky vitamínu D. Stejně tak to hodně řeší vegani, kteří tím, že nejí živočišné produkty, také mohou trpět jeho nedostatkem. Běžně se stravující člověk to ale neřeší. A pokud ano, jsou to spíše výjimky. Ale nedostatkem vitamínu D jsme ohroženi všichni.

Kdy jste ohroženi nedostatkem vitamínu D

  • nedostatečné vystavování se slunečním paprskům - sluneční záření přispívá k tvorbě vitamínu D v kůži, pokud na sluníčko moc nechodíte, jste ohroženi jeho nedostatkem (klasický případ jsou lidé pracující v uzavřených budovách nebo staří lidé, kteří už nechodí vůbec ven). Právě v zimních měsících jsme jeho nedostatkem ohroženi všichni (pokud si naše tělo nestačilo udělat zásoby z léta) děti i dospělí a proto se doporučuje vitamín D doplňovat. Získáte ho potravou a nebo potravinovými doplňky. Studie zjistily, že se u většiny lidí během zimních měsíců dostane hladina vitamínu D na spodní hranici normy, nebo dokonce až pod limit.
  • u lidí, kteří mají trávicí problémy, například celiakii (alergii na lepek), zánětlivé onemocnění střev nebo jim byla část střev operativně odstraněna, dochází také k nedostatku vitamínu D
  • lidé, kteří mají poškozenou funkci jater a ledvin, trpí nedostatkem, protože tyto orgány se podílí na přeměně vitamínu D z neaktivní formy na aktivní, kterou je naše tělo schopné vstřebat
  • také kojenci jsou ohroženi nedostatkem tohoto vitamínu - zejména ti, kteří jsou pouze kojení, protože v mateřském mléku ho nemusí být dostatek, proto se jim od první návštěvy u pediatra dodává ve formě kapiček (dříve dostávaly miminka rybí tuk)
  • hladinu vitamínu D snižují také některé léky
  • v neposlední řadě jsou nedostatkem vitamínu D ohroženi obézní lidé

Je jasné, že někteří lidé mohou patřit do více rizikových skupin (například obézní člověk, který nechodí moc na slunce a tak dále). A nedostatek vitamínu D je na světě.

Pozor na opalovací krémy a sklo - zabraňují tvorbě vitamínu D

Pro tvorbu vitamínu D v kůži je důležité pobývat alespoň 10-30 minut na přímém slunci (pro tvorbu tohoto vitamínu je důležité ultrafialové záření, tzv. UVB). Pokud na vás svítí sluníčko v autě přes sklo, tak vám to k tvorbě vitamínu D nepomůže, protože sklo celý tento proces přeruší. Stejně tak je to s opalovacími krémy, pokud se někdo neustále maže opalovacím krémem a na slunce nevyjde nenamazaný, vitamín D se netvoří, protože tomu opalovací krém zabrání. Tento proces ale naopak funguje, i když je zataženo nebo hodně smogu v ovzduší (vitamínu D se v tomto případě tvoří zhruba o polovinu méně, než když je slunečno).

Projevy nedostatku vitamínu D

Vitamín D je důležitý pro správnou stavbu kostí. Pokud ho mají děti málo, jsou ohroženy křivicí, také se jí říká nemoc ze smogu - smog snižuje tvorbu vitamínu D v kůži. Křivice je těžká porucha tvorby kostí, která se projevuje poruchami růstu, kosti měknou, převažuje chrupavčitá hmota, kosti mění svůj tvar a ohýbají se do oblouku. Ohroženi jsou i dospělí, kdy se setkáte s pojmem osteomalacie.

Jako dospělý poznáte, že máte nedostatek vitamínu D, když vám v krevních odběrech vyjde nízká hladina vápníku a fosforu v krevním séru. Zároveň cítíte svalovou slabost a ztuhlost a zvýšenou citlivost k infekcím.

Vitamín D je dále nezbytný pro správné vstřebávání minerálů a pro udržení minerální rovnováhy v těle. Ovlivňuje totiž vstřebávání vápníku a fosforu v tenkém střevě. Podle toho, jak tyto procesy probíhají potom vniká mineralizace nebo demineralizace kostí.

Preventivně působí proti celé řadě onemocnění. Má také význam pro imunitu, kterou stimuluje. Podle nových výzkumů hraje vitamín D klíčovou roli v obraně proti infekčním onemocněním jako je například chřipka. To je také jeden z důvodů, proč na konci zimy, případně přelomu zimy a jara dochází k chřipkovým epidemiím - tělo má po zimě nedostatek vitamínu D a tím je náchylnější k nemocem.

S jakými potížemi je tedy spojována nedostatečná hladina vitamínu D?

  • akutní nedostatek se projeví křivicí u dětí, osteomalacií u dospělých
  • dále osteoporóza
  • vznik zubních kazů
  • pokles tvorby inzulínu a prolaktinu
  • demineralizace, ztráta kostní hmoty
  • srdeční onemocnění
  • autoimunitní onemocnění, kdy se imunita obrací proti vlastním tkáním (například roztroušená skleróza a mnohé další onemocnění)
  • vysoký krevní tlak
  • cukrovka
  • rakovina
  • výzkumy ukazují, že má nízká hladina vitamínu D vliv i na naši náladu (podrážděnost, pesimismus, depresivní stavy) a také na poruchy spánku. Zejména u depresivních stavů je důležité vitamín D minimálně přes zimní měsíce doplňovat.

Jaká je doporučená denní dávka vitamínu D?

Stanovit doporučenou denní dávku (DDD) vitamínu D je poměrně obtížné. Každý má totiž v těle díky slunečnímu záření jinou hladinu tohoto vitamínu a jak už bylo psáno výše, jeho hladinu snižují i některá onemocnění nebo obezita. DDD vitamínu D je v ČR 7,5 µg (mikrogramů) pro kojence do 6 měsíců, 10 µg děti, 5 µg pro dospělé a 10 µg těhotné a kojící ženy. Denní dávka by neměla překročit pětinásobek DDD, protože potom může docházet k problémům spojeným s nadbytkem vitamínu D.

Obecně můžeme říci, že pokud je člověk zdravý, není obézní a tráví čas na sluníčku (pozor, opalovací krémy zabraňují tvorbě vitamínu D v kůži - takže čas, kdy jste na slunci namazaní opalovacím krémem, se nepočítá), tak nepotřebuje přes zimu vitamín D doplňovat, protože jsou jeho vlastní zásoby dostatečné. Pokud patříte do některé z rizikových skupin uvedených výše, vitamín D byste alespoň přes zimu doplňovat měli.

Nedostatkem jsou nejvíce ohroženi kojenci a staří lidé, kteří netráví čas vůbec venku, ti by měli vitamín D doplňovat určitě v průběhu celého roku.

Další skupinou, která je ohrožena jeho nedostatkem, jsou vegani, kteří mají omezené zdroje pro získání tohoto vitamínu. Proto většina z nich užívá vitamín D externě v podobě potravinového doplňku.

Pro sportovce je optimální hladina tohoto vitamínu také důležitá. Vitamín D má totiž vliv na objem a regeneraci svalů, ovlivňuje také postřeh a koordinaci pohybů.

V těhotenství má správná hladina vitamínu D preventivní vliv na vznik některých komplikací jako je například těhotenská cukrovka nebo preeklampsie. A také podporuje růst plodu k normální porodní hmotnosti.

Zvýšení nízké hladiny vitamínu D může také pozitivně ovlivnit plodnost. S nízkou hladinou vitamínu D v těhotenství má zkušenost jedna uživatelka, která napsala do diskuze: „Měla jsem takové divné stavy a  problémy jako je brnění nohy a ruky a nebylo mně dobře. Obvodní lékař mi vzal krev a zjistili mi nízkou hodnotu štítné žlázy, tak mě poslali na endokrinologii. Tam mi udělali testy na vitamíny a minerály a mám dost velký deficit vitamínu D a vápníku. Momentálně jsem v 15 tt, tak jsem dostala kapky a vitamíny, k tomu ještě musím brát hořčík, ten mám také nižší. Doufám, že teď už bude vše v pohodě a hlavně, že miminko bude zdravé.”

Hladinu vitamínu D si můžete nechat zkontrolovat

Pokud vás zajímá, jak jste na tom s vitamínem D, můžete si nechat udělat krevní odběry. Buď je můžete mít na doporučení vašeho lékaře a nebo si můžete nechat udělat odběry jako samoplátce. Nejlepší je nechat si udělat odběry na jaře, kdy je v těle hladina vitamínu D nejnižší. Tak budete opravdu vědět, jak na tom jste a jestli vaše tělo syntetizuje přes léto dostatek tohoto vitamínu.

Podle výzkumů pouze 1 % české populace získá dostatek vitamínu D ze stravy. Jak bylo psáno, vitamín D je hlavně v rybách a ty spousta lidí vůbec nejí a nebo jen občas.

Pozor, nadbytek vitamínu D škodí

Nic se nemá přehánět, nadbytek vitamínu D naopak škodí. Nejčastěji se lidé předávkují zvýšeným příjmem potravinových doplňků, ale také pokud jí hodně rybích olejů nebo rybích jater. Nadbytek vitamínu D způsobuje:

  • vápenatění měkkých tkání
  • nechutenství
  • ztrátu tělesné váhy
  • zvýšené močení
  • poruchy srdečního rytmu

Pobývejte venku na sluníčku

Nejsnazším a nejlepším způsobem, jak doplnit vitamín D, je pobývat na sluníčku. Nejlépe každý den v délce alespoň 10 - 30 minut (záleží na množství pigmentu v kůži). Čím více odkrytých částí těla budete mít, tím více se bude tohoto vitamínu tvořit. Během slunných měsíců mluvíme samozřejmě o rozumném opalování, nic se nemá přehánět.

I to je další z důvodů, proč ho máme v zimě nedostatek. V zimě chodíme zahalení, co nejvíce to jde a ta trocha sluníčka, která nám někdy padne na obličej, někomu prostě nestačí. Bez zásob vitamínu D z léta není možné přijmout v našich končinách v zimě dostatek vitamínu D ze slunce.

Potraviny obsahující vitamín D

Další z možností, jak doplnit vitamín D přes zimní měsíce, je jíst určité druhy potravin, které obsahují vitamín D. Bohužel jich není zase tolik, například vegani mají pouze jeden jediný zdroj -  houby sušené na slunci, jinak ho musí doplňovat potravinovými doplňky. Konvenčně stravující se člověk má možností více.

Nejlepší zdroj vitamínu D jsou olejnaté ryby (tuňák, losos, sardinky), olej z tresčích jater, hovězí játra a právě houby, které byly vystaveny slunci (nejlépe usušené na slunci). Dalším zdrojem jsou vajíčka (především žloutky), ale pouze v případě, že byl vitamín D podáván slepicím, od kterých vejce máte.

Uměle je potom vitamínem D obohacováno kravské mléko nebo některé cereálie a kukuřičné lupínky (informace, zda jsou obohacené o tento vitamín si zkontrolujte ve složení výrobku).

Někdy se dočtete, že se vitamín D nachází i v dalších potravinách jako je avokádo nebo kakao, je zde však ve velmi malém množství, takže se na tyto potraviny jako zdroj vitamínu D nedá spoléhat. Nejspolehlivějším potravinovým zdrojem zůstávají olejnaté ryby a olej z tresčích jater.

Lidé, kteří nemohou kvůli svému onemocnění získávat vitamín D z potravy a případně nechodí z různých důvodů na slunce a mají tak velmi nízkou hladinu vitamínu D, mohou využít světla z ultrafialových lamp a žárovek. Ty se ale, stejně jako sluneční záření, mohou podílet na vzniku rakoviny kůže, proto je potřeba se vždy poradit o této možnosti s lékařem.

Potravinové doplňky

Potravinové doplňky jsou v dnešní době na trhu od několika různých firem. Vitamín D seženete ve formě D2 a D3. Vitamín D2 je získáván z rostlinných zdrojů ozařovaných ultrafialovými paprsky (nejčastěji droždí) a vitamín D3 je získáván z živočišných zdrojů, hlavně z olejnatých ryb. Podle výzkumů je efektivnější forma D3, která zvedá hladinu vitamínu D rychleji. Nicméně, pokud je vitamín D ve formě D2 užíván pravidelně, i tato forma doplní vitamín D nad požadovanou hranici.

Pokud se rozhodnete pro tuto možnost, dejte si pozor, ať to se suplementací nepřeženete a nemáte vitamínu D nadbytek. Je dobré vaši situaci probrat s lékařem a nechat si poradit ohledně DDD, protože ta se mění v průběhu života nebo s různými onemocněními. Některé maminky dávají dětem rybí tuk, který je komplexnější, mimo vitamín D obsahuje také vitamín A a omega 3 nenasycené mastné kyseliny.

Doplňujete v zimě vitamín D? Nebo spoléháte na to, že si ho tělo nastřádalo dostatek během slunečných měsíců?

Zdroj:

veganka.cz

vyvazenezdravi.cz

vitaminy-a-mineraly.zdrave.cz

vitalia.cz

Čti celý článek
redakce
23. únor 2019 Čtené 12770x

Šestinedělí je obdobím plným změn. Tou největší změnou je, že jste se dočkala a narodilo se vám miminko, což zasáhne do chodu celé rodiny. Změny ale nastávají i v těle novopečené maminky. Začínáte kojit, cítíte, že se vaše hormony vzbouřily, vaše tělo se čistí po porodu. Jaké fyziologické změny se odehrávají v těle maminky první týdny po porodu? Co můžete očekávat?

Šestinedělí je období bezprostředně po porodu, kdy dochází k největším změnám v těle maminky a celkově ke sžívání se s miminkem. Těchto šest týdnů můžeme rozdělit na rané šestinedělí (prvních 10 dní po porodu), kdy žena začíná kojit a hojí se jí poporodní poranění, a na pozdní šestinedělí, kdy se už začíná žena cítit lépe a užívá si první týdny se svým miminkem.

Co se děje s dělohou po porodu

V těhotenství vážila děloha zhruba 1 000 g. Již první dny po porodu můžete pozorovat, že se děloha rychle zmenšuje. Na konci šestinedělí váží přibližně 80 g a zůstane o trochu větší než před otěhotněním. Tento proces se nazývá zavinování dělohy. Je způsobem hormony, které se začínají uvolňovat již při porodu a zejména po porodu. Dochází při něm ke stahování dělohy (smršťování svalových vláken) zpět do původní podoby. Zavinování dělohy je bolestivé zhruba jako silnější menstruace. Pokud žena kojí, děloha se zavinuje více a také to více bolí. Ale není to nic, co by nešlo přežít. Uvádí se, že zavinování dělohy je bolestivější u vícerodiček než u prvorodiček.

Jedna uživatelka Modrého koníka píše tipy na lepší zavinování dělohy: „Kojit a spát na břiše, pokud to dovolí prsa, když tak si břicho vypodložit. Tím se bude děloha lépe zavinovat. Já rodila počtvrté a můj doktor mi sdělil, že mám dělohu tak krásně zavinutou, jako kdybych nerodila. A že by to nějak moc bolelo, se říct nedá, spíš při začátku kojení je cítit tlak v podbřišku, ale pocity máme každá jiné.”

Zároveň se zavinováním dělohy dochází k odchodu tzv. očistků. Očistky jsou vlastně odumřelá povrchová vrstva sliznice dělohy, která začne po porodu přirozeně odcházet z těla ven. Zpočátku jsou velmi silné, postupně se jejich množství snižuje. Stejně tak se mění jejich barva. První dny po porodu jsou jasně červené, poté hnědnou, žloutnou až zbělají a nakonec odchází průzračný hlen. Očistky odchází jak po vaginálním porodu, tak po porodu císařským řezem. V tomto období se neobejdete bez poporodních vložek. Odcházení očistků není příjemné, ale je to naprosto přirozené. Očistky jsou živnou půdou pro bakterie, proto je nutné dbát na zvýšenou hygienu.

Svoje zkušenosti s odcházením očistků popsala maminka v diskuzi:

„Já po prvním porodu silně krvácela 4 týdny, slaběji další 2 a pak ještě cca 2 týdny špinila. Po druhém porodu bylo silné krvácení týden, slabší další týden a pak týden špinění a bylo po. Menstruace mi u obou přišla cca po osmi měsících. Takže i u jedné osoby to může být pokaždé úplně jinak, stejně jako porody nebyly stejné.”

Změny pochvy po vaginálním porodu

Po vaginálním porodu je pochva prokrvená, prosáklá s tmavším zbarvením. Hojí se přibližně 2-3 týdny, záleží na velikosti poranění. Po třech týdnech od porodu se také vrací do „původního stavu”. Některé maminky uvádí, že se po porodu cítí tam dole stejně jako předtím, zatímco jiné cítí velký rozdíl i několik měsíců po porodu. Záleží také případně na zručnosti lékaře, který šil poporodní poranění. Někdy lékaři stehy příliš utáhnou a ženu to potom bolí a je to velmi nepříjemné.

Postupně získávají i svaly pánevního dna svůj původní tvar a vrací se do původní polohy. Svaly pánevního dna dokáží ženu po porodu velmi pozlobit, proto je dobré je posilovat, předejde se tak nejen inkontinenci moči.

„Po šestinedělí bylo najednou dole všechno zase jako dřív. Od 4. týdne jsem se snažila při močení zadržovat a pouštět proud moči a tím posilovat svaly pánevního dna. Nebo i ve stoje jsem jakoby všechno stáhla. Takhle po chvilkách vždycky pár sekund a prodlužovala jsem to. A postupně to bylo lepší a lepší.”

Děložní krček už vždy prozradí, že jste rodila

Po vaginálním porodu je děložní krček ochablý, mírně pootevřený a má narušené okraje. Během prvních dnů po porodu se uzavírá a zhruba po týdnu je otevřený na 1 cm. Před porodem má branka okrouhlý tvar, po porodu se tvar branky postupně ustaluje a zůstane cylindrický.

Jizva po císařském řezu

Čím dál více maminek porodí své děti císařským řezem. V tom případě se jich určité, výše uvedené změny, netýkají. Maminky „císařovny” však zase řeší jizvu po císařském řezu. Někdo má to štěstí, že o ní skoro neví a hojí se bez problémů, jiná maminka má při hojení problémy.

Pokud jizva hnisá, nebo se rozestupuje, případně cítíte, že s ní není něco v pořádku, navštivte ihned lékaře. Může jít o známky infekce a situaci je nutné začít řešit. Někdy je nutné přistoupit i k reoperaci jizvy. O jizvu je nutné se starat. Promazávat ji a masírovat, aby se předešlo vzniku bouliček a jizva zůstala pěkná. Ze začátku je jizva zarudlá, což je normální, postupně bude blednout.

Kojení

Během prvních dnů po porodu se začíná rozbíhat laktace. Je důležité, aby maminka v tomto období dostatečně pila a často přikládala miminko k prsu, aby se laktace rozjela. První mlíčko, které z prsu vytéká, je mlezivo, nebo-li kolostrum. Je ho méně, než později mateřského mléka, ale je velmi výživné a miminko skrze něj dostane vše důležité. Zpočátku je čiré, později nažloutlé a více husté než mateřské mléko, které se spustí za pár dní. Plnohodnotné mateřské mléko se přetvoří zhruba po dvou až třech týdnech od porodu.

Hormonální bouře

Po porodu poměrně rychle klesá hladina placentárních hormonů. Již okolo 11.-16. dne po porodu jsou tyto hormony na nulové hodnotě. První týden klesá také hladina estrogenů a progesteronů. Kojení ovlivňuje další uvolňování těchto hormonů a také hormonu oxytocinu, který napomáhá produkci mateřského mléka a také zrychluje zavinování dělohy. Proto ženy, které kojí, čímž se jim produkuje více hormonu oxytocinu, cítí při kojení bolesti ze zavinování dělohy a silnější odchod očistků. Jde o přirozený proces, který urychluje návrat těla zpět do původní kondice.

Změny v psychice

Po porodu zažívá novopečená maminka i změny v psychice. Je to ovlivněno kolísáním hormonů, ale také tím, že zejména pro prvorodičky jde o novou situaci, se kterou si často neví rady. Maminky se mohou cítit bezradné, neví, jak se mají v určité situaci zachovat, miminko pláče a ony neví proč a jak mu mohou pomoci. Do toho jsou nevyspané, unavené, bolí je ještě rány po porodu… To vše se odráží na psychice a náladě.

Statistiky uvádí, že 50-75 % žen zažije po porodu tzv. „baby blues”. Jde o stav, který se objevuje okolo 3. až 4. dne po porodu a znamená prudký pokles nálady, citovou labilitu, pocity smutku a neschopnost projevovat lásku k miminku. Tento stav ve většině případů během pár dní odezní a vše je v pořádku. Někdy se ale může prohlubovat a novopečenou maminku postihne poporodní deprese. A to už je nutné řešit.

Hormonální bouří si prošla i jedna uživatelka Modrého koníka, která napsala do diskuze:  „Měla jsem hodně těžký porod. Dlouho jsem se snažila porodit normálně, ale po dlouhých hodinách bolestí mě vzali císařem. Do toho protivné sestřičky, malá v porodnici pořád plakala. Až na pár hodin spánku brečela 5 dní. A nikdo mi tehdy v porodnici nepomohl. Já jsem za nimi chodila ubrečená a zoufalá. A jediné, čeho se mi dostalo, byly jejich pohledy. Koukaly se po sobě, jako co zase otravuju.

Doma to bylo potom zase těžké. Bála jsem se být s malou sama. Že mi přestane dýchat, že se něco stane, že to nebudu umět vyřešit. Přišla mi strašně křehká. Mně bylo 22 a očividně jsem na to prostě nebyla dost zralá a připravená. Taky kojení bylo utrpením. 90 minut jsem odsávala kapičku po kapičce. Pak jsem nakrmila a mohla jsem zase začít odsávat. Pořád dokolečka několik dní, týdnů. To mé psychice taky nepřidalo.

Zlepšilo se to, když jsem začala malé dávat umělou výživu. Malá byla spokojená a já taky. Místo odsávání jsem se mohla věnovat jí. Od té doby (pár týdnů po porodu) to bylo fajn. Za pár týdnů čekám další miminko. Říkám si, že už jsem teď víc připravená a vím do čeho jdu. Ale ony to jsou vážně hormony, takže myslím, že to člověk moc neovlivní.”

Poporodní deprese?

Baby blues trvá obvykle zhruba týden. Pokud trvá déle, může přejít do poporodní deprese, která postihuje 5-20 % maminek. Čím dříve začne maminka situaci řešit, tím lépe. Pokud cítíte, že něco není v pořádku, nesnažte se situaci řešit sama a navštivte odborníka. Není se za co stydět. A jaké jsou příznaky poporodní deprese?

Novopečená maminka má pocity úzkosti a strachu, bojí se, že selhala, cítí bezmoc a beznaděj, nemá o nic zájem, cítí, že miminko vlastně vůbec nechtěla a nedokáže si ho zamilovat a postarat se o něj, nekontrolovatelně pláče a nemůže spát, je podrážděná a vzteklá. Tento stav může být velmi nebezpečný jak pro maminku, tak pro miminko. Obvykle se poporodní deprese projeví po konci šestinedělí. Nespoléhejte na to, že to přejde samo, nebo, že to zvládnete sama. Stav se bude dále prohlubovat a situace bude jen horší.

S poporodní depresí má zkušenost jedna uživatelka, která se svěřila do diskuze: „Právě procházím hlubokou poporodní depresí. Přesto, že jsem se i před porodem léčila s úzkostně depresivní poruchou, je to teď to nejhorší, co jsem zažila. Všechno začalo po šestinedělí nespavostí, ranním zvracením a neustálým stresem, kdy bude malý vzhůru a jestli nebude plakat. Poté, co jsem skončila v jeho šesti týdnech s kojením a nasadila antidepresiva, jsem se třetí den zhroutila a jenom brečela, ani jsem mluvit nemohla. Hrozné stavy, hlavně, když jsem byla s malým o samotě. Jakýkoliv stres končil brekem a hlubokým smutkem, že to nebude nikdy lepší.”

Únava je po porodu normální

Ke konci těhotenství bývá žena velmi unavená, bříško je těžké a už se těší na porod a jak to bude mít za sebou. Jenže porodem to nekončí, ale vlastně začíná. A mnohdy přijde únava ještě větší. Dlouho očekávané miminko je tu a s ním přijdou další nároky.

Často se novopečená maminka vůbec nevyspí, protože má miminko bolení bříška nebo neustále dokola bojuje s kojením. Nebojte si říct v tuto chvíli o pomoc. Požádejte manžela, partnera nebo maminku o pomoc s úklidem nebo vařením. Někdy je tohle období kvůli únavě velmi náročné a také může trvat dlouho. Ale nebojte, jednoho dne to přejde a konečně se vyspíte.

„Já bývám taky pořádně unavená. Ale s vyčerpáním, s jakým jsem bojovala po porodu dcery, se to nedá srovnat. To byl pořádný zápřah. Noční vstávání, krmení, následné uspávání několikrát za noc. Já samotná jsem si musela zvyknout na nový režim, ke všemu jsem byla anemická a nemohla jsem užívat železo. No, dalo mi to zabrat. Ale přežila jsem a dcerka za to rozhodně stála a klidně bych si to zopakovala ještě jednou.”

Menstruace, kdy ji čekat?

To, kdy se po porodu objeví první menstruace, je velmi individuální. Může se objevit na konci šestinedělí, kdy očistky přejdou rovnou v menstruaci nebo až několik měsíců po porodu. Nespoléhejte na to, že kojení je účinná antikoncepce, mnoha ženám se to nevyplatilo. Otěhotnět můžete, i když jste menstruaci ještě nedostala. Před první menstruací je totiž přítomna první ovulace, takže je opravdu možné otěhotnět.

„Tak jsem dnes zjistila, že jsem opět těhotná. Asi bych z toho měla mít radost, ale zatím mi to vůbec nejde. Nejspíš jsem otěhotněla 5 týdnů po porodu, kdy jsme měli jednou nechráněný styk. Jsem hloupá, všude jsem četla, že pokud kojím, tak bych otěhotnět neměla, ale jestli je to opravdu pravda, jsem si už nezjistila. A stalo se. A to jsme vlastně druhé mimi nikdy nechtěli. Strašně se toho bojím. Že se nebudu moct plně věnovat oběma dětem, že to já sama prostě psychicky nezvládnu.”

Co se v šestinedělí doporučuje

  • nejen kvůli odcházení očistků je důležitá správná a častá hygiena, sprchujte se klidně několikrát denně, můžete používat speciální intimní mýdla, případně mýdlo s obsahem dubové kůry, které napomůže k lepšímu hojení poporodních poranění
  • používejte prodyšné poporodní vložky a dostatečně často je měňte, doporučuje se také používání síťovaných kalhotek
  • používejte bavlněné kojicí podprsenky, které vám dobře padnou a nikde neškrtí, stejně tak je vhodné používat bavlněné prádlo, které oceníte, když se budete více potit
  • hlídejte si, co jíte, jezte vyváženě a pokud kojíte, vyhněte se nadýmavým potravinám, abyste zbytečně miminku nepřitěžovala s bolením bříška
  • dostatečně pijte, bude se vám tvořit více mateřského mléka
  • cvičte cviky na pánevní dno - měly by vám je ukázat již v porodnici, kdy za rodičkami chodí rehabilitační sestra a poučí je, co mohou a nemohou po porodu dělat
  • dbejte také na psychickou stránku, mluvte o svých pocitech a snažte se odpočívat (minimálně, když vaše miminko spí)
  • zkuste si najít nějaký čas jen pro sebe, ale také pro vás s partnerem, i kdyby to mělo znamenat, že si jen večer pustíte oblíbený film, i to se počítá a je to důležité

Co v šestinedělí rozhodně nedělejte

  • během šestinedělí se kvůli odcházení očistků nedoporučuje koupat, ale pouze sprchovat
  • dejte si pozor na to, aby se miminko nedostalo do styku s očistky, jsou pro miminko velmi nebezpečné
  • během šestinedělí je dobré vynechat pohlavní styk, jednak kvůli odcházení očistků, ale také kvůli tomu, že se tam dole vše hojí a pohlavní styk nebývá pro ženu příjemný, spíše naopak, může být velmi bolestivý (někdo to nedodržuje a žádné problémy nemá, jsou ale i ženy, které nechtějí o sexu slyšet i několik měsíců po porodu)
  • jak již bylo psáno výše, hlídejte si, co jíte a obecně zdravou životosprávu

Cvičení po porodu

Po porodu císařským řezem se doporučuje se cvičením vyčkat alespoň první 4 měsíce. Jde o velkou břišní operaci a je nutné nechat vše správně zahojit, jinak byste si mohla ublížit a dobu rekonvalescence si ještě prodloužit. Můžete však cvičit cviky na posílení pánevního dna, o tom kdy a jak začít by vás měli informovat již v porodnici.

Po vaginálním porodu, pokud nejsou nějaké komplikace, je možné začít cvičit dříve. Opět se doporučuje posilovat pánevní dno. Maminky často řeší ochablé bříško a chtěly by ho mít co nejdříve takové, jako předtím. Cvičit a posilovat můžete, ale buďte na sebe opatrná a nepřepínejte se, ať si neublížíte.

Volte pomalé a nenásilné tempo, vše chce svůj čas. Vaše tělo se dává dohromady a zpět do původní formy i samo o sobě. Říká se, že jste devět měsíců nosila v břiše miminko, stejně tak dlouho trvá, než se vaše tělo vrátí zpět do formy. Velmi dobré jsou procházky s kočárkem, takových několik kilometrů denně udělá divy.

Komplikace v šestinedělí

  • může se objevit krvácení, někdy je těžké odlišit ho od odcházení očistků, ale pokud je krvácení silné, máte nějaké pochybnosti nebo z vás odchází sraženiny krve, neprodleně navštivte lékaře (v těle mohl zůstat zbytek placenty a může jít o život ohrožující stav)
  • komplikace s hojením jizvy, ať už po vaginálním porodu nebo porodu císařským řezem, infekce a vznik zánětu v místě jizvy
  • špatné a velmi bolestivé zavinování dělohy
  • problémy s kojením, zánět v prsu
  • poporodní deprese
  • laktační psychóza

Návštěvy v šestinedělí

Dnes je naprosto běžné, že novopečená maminka přijímá během šestinedělí návštěvy. Myslete ale na to, že to není vaše povinnost. Jde především o první týdny sžívání se s miminkem a pokud se na nějaké návštěvy necítíte, s klidem je odmítněte. Miminko jim neuteče a mohou se na něho přijít podívat později.

Pokud vám to nevadí, neměly by vás návštěvy stresovat (co se týče přípravy občerstvení a například úklidu). Lepší, pokud se bude jednat o kratší návštěvy, které vás a miminko moc nevyčerpají a důležité je, aby všichni, kteří přijdou, byli zdraví.

Co maminka, to názor. Takhle to vidí s návštěvami uživatelky Modrého koníka:

„Tak já jsem návštěvy přijímala normálně už první týden z porodnice doma. A to jsem byla po CS. První dva dny jsem sice měla horečky a ležela, ale pak už mi bylo suprově. Nic mě netrápilo, bolest jizvy nebyla nijak strašná, takže jsem neviděla důvod, proč nepřivítat nejbližší a nepředstavit jim našeho broučka. Samozřejmě vždy záleží na tom, jak se maminka cítí, to je nejdůležitější. Kdyby mi nebylo dobře, tak bych to rozhodně přes koleno nelámala a pozvala si návštěvy až budu schopná.”

„Já návštěvy ze strany nejbližších příbuzných (tj. babičky, sourozenci, nemyslím bratranci a tety z druhého kolene a sousedi) vítám, za předpokladu, že jsou všichni zdraví a zdrží se rozumnou dobu a nebudou dávat milion nevyžádaných rad. Naopak babičky mohou pomoct v prvních dnech (když ne s péčí o dítě, tak mohou pomoct uvařit, uklidit, vyvenčit třeba psa). Mně by třeba bylo líto, kdyby moje mamka, jako babička, viděla malou až dejme tomu ve věku dvou měsíců.”

Šestinedělí je pro jednu maminku krásné, nezaměnitelné období, pro jinou období velmi náročné a plné bolesti. V každém případě ho doprovází spousta fyziologických změn v těle maminky, o kterých je dobré alespoň něco vědět. Maminky v těhotenství často řeší výběr kočárku a hlavně porod, to, co přijde potom, moc dopředu neřeší. Ale porodem to nekončí, ale naopak začíná. Když se alespoň trochu připravíte, budete pak méně překvapená a možná i zaskočená tím, co se děje první týdny po porodu.

Zdroj:

motherclub.cz

mamaaja.cz

motherclub.cz

babyweb.cz

Čti celý článek
redakce
24. únor 2019 Čtené 4006x

Cestování s kočárkem je další z disciplín, kterou se musí mámy naučit a ovládat tak dobře, aby v městské džungli dokázaly přežít. Na auta si musíte dělat řidičák, na přepravu vašeho pokladu v pojízdné boudičce vás nikdo nepřipraví.

Nechte si poradit, jaké vychytávky o cestování MHD nasbíraly zkušené spolubrzditelky kočárků na Modrém koníku a co radí maminkám guru hromadné přepravy - Dopravní podnik Hlavního města Prahy na svém webu.

Zásada číslo jedna: Dobrá kolečka!

Většina z maminek má jako první kočárek nějakou dvou/trojkombinaci, což jsou z valné většiny kočáry s obřími koly. Velká výhoda na kostkách, na dlažbách, ale i při nájezdu do dopravního prostředku - zvláště pokud se zaaretují.

Velká kola se málokdy v chodníku zaseknou, kočár péruje, parádně zvládá několikacentimetrový schod z nástupního ostrůvku do tramvaje nebo busu. Dokonce absentuje neskutečně příšerný zvuk klapajících koleček například po zámkové dlažbě, se kterým se setkáte ihned, jak vaše miminko vyroste z hlubokého kočárku a přesedláte na nějaký sportovnější model.

Sportovní korby z kombinovaných kočárků bývají těžké, velké, nepraktické a tak z valné většiny přichází zklamání a následná koupě golfek nebo sporťáku - ty ovšem mívají kola i o polovinu menší a naučit se s nimi jezdit po dlažbách a rozmlácených chodnících chce čas. 

Zásady správného cestování MHD

Pokud si nerady říkáte o pomoc s vynesením kočárku do MHD, je fajn si plánovat cestu tak, aby na vaši cestu vyšel nízkopodlažní přepravní prostředek. Bohužel ne vždy a všude je to možné a ne vždy podle jízdního řádu deklarovaná nízká tramvaj opravdu přijede.

Proto se ne vždy zvládnete nalodit bez cizí pomoci. Ze zkušeností maminek z Modrého koníka ale vyplývá, že ochota pomoci s kočárkem je poměrně běžná, takže se nemusíte bát - dost často k vám někdo sám přiskočí, aby vám pomohl.  

Ještě před nástupem

Dopravní podnik Hlavního města Prahy na svém webu radí, že se mají maminky přichystat na místo, ze kterého předpokládají, že do tramvaje nebo autobusu budou nastupovat. Vybírejte si vždy dveře, které jsou nástupu kočárku určené - ve starších prostředcích to jsou ty zadní, v nových tramvajích a autobusech zase obvykle ty prostřední. Na těchto místech je prostor dopravního prostředku přizpůsoben zaparkování kočárku tak, aby byl co nejpohodlnější jak pro vás, tak pro ostatní cestující.

Při příjezdu tramvaje či autobusu dejte řidiči najevo, že hodláte nastoupit - někdy postačí oční kontakt a kývnutí, někdy si můžete pomoci zdvihnutím paže. To, že o vás řidič ví, vám dá dostatek času k manévrování, zaparkování i k případnému usednutí ke kočárku.  

Jak nastupovat do MHD?

Při nástupu do nízké tramvaje nebo autobusu tam, kde není nástupiště upraveno na stejnou úroveň, je vhodné zaaretovat si přední kolečka, aby se při dotyku s podlahou neprotočila a nástup byl hladký. Do nízkopodlažního vozidla vjeďte kočárkem popředu.

Pokud nastupujete do dopravního prostředku se schody, kočárek vynášejte vždy madlem napřed, nikdy ne popředu. Pokud musíte schody zdolat, požádejte někoho o pomoc - v případě, že se nenachází nikdo, kdo by vám pomohl, nebojte se poprosit řidiče. Jeden ze zvedačů kočárku stojí nahoře v dopravním prostředku a táhne kočárek za madlo, druhý může kočárek uchopit za spodní tyč mezi kolečky či za spodek korbičky - tak docílíte toho, že kočárek bude ve vodorovné poloze a vaše miminko bude v bezpečí.

Jak se správně svézt?

Při jízdě dopravním prostředkem kočárek vždy zabrzděte, ne vždy to ale stačí. Pomoci si můžete ještě držením rukou nebo i nohou, pokud sedíte. Při prudkém zabrzdění mají hlavně lehké kočáry tendenci se převracet, pozor na to také u trojkolových kočárků.

Místo, kde se po dobu jízdy uvelebíte, vybírejte hlavně podle doporučení dopravního prostředku - tedy na vyznačených místech pro kočárky. Zaparkujte tak, aby až budete s kočárkem vyjíždět, jste musela co nejméně manévrovat - nikdy nevíte, kolik lidí ještě nastoupí, zda nepřistoupí další kočárky nebo vozíčkář. 

Pokud je to možné, sklopte madlo kočárku, aby co nejméně vyčnívalo do prostoru. I za jízdy se aretace předních koleček vyplatí. Kočárek nebude popojíždět, v zatáčkách se nebude naklánět.

"Já jezdím s kluky hodně vlakem. Když jsem jezdila těhotná s pupkem jak vrata a s golfáčem, kde jsem měla rok a půl starého synka, měla jsem tyhle postřehy: chlapi - pětadvacet až cca pětačtyřicet jen mě viděli, tak zdrhali. Pomáhali povětšinou ženské všeho věku, senioři. V Brně v MHD jak kdy, spíš je narváno a není na kočárek místo. Začala jsem nosit v šátku, nebavilo mě se kohokoli doprošovat."

Jsme na konci cesty! Jak na výstup?

Před plánovaným výstupem a příjezdem do zastávky dejte řidiči znamení, že se s kočárkem chystáte vystoupit. V některých prostředcích je na to určené tlačítko s obrázkem kočárku. V drtivé většině se dodržuje pravidlo, že dvakrát rychle stisknete tlačítko “znamení k řidiči”.

Při výstupu by mělo být pravidlem, že se v dopravním prostředku otočíte zády ke dveřím a s kočárkem vystoupíte pozadu. Zejména ve více naplněných soupravách je proto opravdu dobré se nasměrovat už při nástupu. 

"U nás v České Lípě je MHD výhradně o řidičích. Když je v pohodě, tak zastaví tak, že z chodníku krásně najedu rovnou do busu, vezme i víc kočárků a cestování je pohoda. Když je to nějaký morous, tak najede tak, že při nastupování malého skoro vyklopím, má řeči, že špatně stojím a překážím a nebo třeba nevezme víc jak jeden kočárek, a to je pak cesta za trest. 

Jsme malé město, takže už maminky ví, který řidič je který a jak bude cesta probíhat. Ale jinak všeobecně máme nízkopodlažní busy s dostatkem místa, dopravu zdarma pro doprovod s kočárkem. Pomoc od lidí je také jak kdy. Cesta vlakem je vždy příjemnější. Vždy někdo pomůže, průvodčí jsou úžasní."

Metro - samostatná kapitola v cestování MHD

Na delší či rychlejší trasy je občas nutné využít po Praze metro. Bohužel, ne všechny stanice jsou vybaveny takovým přístupem, který vám umožní se svézt s kočárkem metrem bez pomoci dalších lidí.

Přístupnost stanic metra pro cestující s kočárky je dostupná ve schématu metra. U každé stanice je uváděn přístup s nejmenší fyzickou náročností (tzn. v pořadí: výtahy – eskalátory – pevná schodiště). Určitě vám pomůže, když si takovou cestu naplánujete z domova pomocí informací na stránkách dopravního podniku.

Po pevných schodištích si musíte říct o pomoc. Kočárek neste tak, že jeden ho drží za madlo, druhý za zadní část. Druhou variantou je nošení z boku - každý z přenášejících drží kočárek na jedné straně, tím zajišťuje stabilitu a pohodlí pro miminko uvnitř.

Při jízdě po eskalátorech bude určitě také jistější, když kočárek budete převážet ve dvou. Spodní cestující drží kočárek zeshora, druhý ho zespoda jistí. To platí při jízdě nahoru i dolů.

V soupravě metra dovoluje řád MHD přepravovat na kterémkoli místě. Na každé plošině, tedy místa, kam se dá zajet, se však může převážet jen jeden kočárek. V hodně vytížených spojích či na cestách přímo po centru, kdy je obsazenost každé soupravy velmi vysoká v jakoukoliv denní hodinu, je nejvýhodnější nastoupit do prvního nebo posledního vagonu metra. Zde jsou místa určená pro vozíčkáře nebo pro nouzový východ ze soupravy a je zde nejvíce prostoru.

Kočárek jako nákupní taška

Pokud využíváte přepravu pomocí hromadné dopravy často, je dobré tomu přizpůsobit výbavu. Pokud chodíte pešky nakupovat nebo si hrát, určitě vám pomůže mnoho vychytávek, kterými lze kočárek vylepšit k vaší maximální pohodlnosti.

Kapitolou sama pro sebe jsou přebalovací tašky na kočárky. Na hluboké velké kočárky jich je nepřeberné množství, dle vkusu a cenové relace každé z maminek. Úžasná věc, pokud chodíte nakupovat pěšky, je taška ze síťoviny, která se suchými zipy připne na konstrukci a madla kočárku - vejde se do ní spoustu věcí. 

Super vychytávky jsou taky různé háčky, které se na kočárek připevní. Díky nim vyrobíte z jakékoli kabelky kabelku na kočárek, nebo k nim připnete tašky.

Aby cesta děti bavila 

Jednou ze součástí přepravy MHD je fakt, že ne všechny děti jsou z půlhodinové jízdy tramvají nadšené. Některým dětem pomáhá, pokud vidí ven. Krabičky s křupkami, ovocnými kapsičkami a sušenkami je možná to, co děti také zabaví. U starších dětí pak tohle všechno přemůže pozorování a povídání si o tom, co se děje za okny projíždějícího prostředku - v této fázi už jste za vodou, bude trvat opravdu dlouho.

Uživatelka Modrého koníka netyka popisuje stav příměstské dopravy: "Já kolikrát radši jedu dopravou než autem. Tam to malý nesnáší, jak musí být připoutaný. Teda nejlepší je za nás vlak. Jezdíme s ním do Prahy. Kočárek necháme v určeném místě a procházíme se po vlaku. V autobuse zvládáme max. hodinu. Tam se přece jenom musí sedět na místě.

Jinak vždycky jsem měla kliku na ochotné lidi, co mi s kočárkem pomohli. Teď s golfáčem si ho urvu případně i sama. Jo a ještě naše zábava při cestování je jídlo. Takže já vždycky s sebou nabalím krabičky - s křupkami, nakrájeným ovocem, zeleninou - a s tím pak cestujeme. Hračky se mi moc neosvědčily, většinou je chtěl někam házet. Snad jenom pohyblivá knížka od Svojtky na chvíli zabaví."

Nebojte se cestování s kočárkem, trénujte, vyrážejte často. Neostýchejte se říct si o pomoc a vždy zachovejte klid - pořád lepší přejet zastávku nebo nechat spoj ujet, než ve stresu manévrovat s kočárkem sama do schodů - vždy myslete hlavně na pohodlí nejmenšího přepravovaného uvnitř kočárku.

Zdroj:

dpp.cz

Čti celý článek
redakce
21. únor 2019 Čtené 1027x

Zoufalství, křik, pláč, vyjednávání, válení se po zemi... Když k vám zavítá období vzdoru, rázem se rodinná idylka mění na noční můru a většinou se jí nevyhne žádný člen vaší domácnosti. "Neudělám, nechci, nebudu, nepůjdu ..." posloucháte jedno NE za druhým a ať děláte, co děláte, s malým paličákem jednoduše nepohnete. Každý, kdo si se svou ratolestí prošel tímto náročným obdobím, už ví, že bez pořádné dávky trpělivosti to nepůjde.

Období vzdoru se nedá přesně vymezit. Zatímco u někoho se přežene za pár týdnů, jiní se s ním snaží bojovat i několik měsíců. Může klidně trvat měsíc, pak se na dva měsíce někde "zašije" a následně opět vyplave na povrch. Děťátko zkouší hranice zhruba od roku a půl až do 4 let, kdy nabírá vzdor na síle a je skutečnou zkouškou rodičů.

"U staršího syna to začalo přesně ve dvou letech a u mladšího v 15 měsících. Lékařka mi řekla, že vzdor graduje do čtyř let a měla pravdu. U staršího se to v 4,5 roce začalo trochu mírnit, u mladšího se to stále stupňuje," svěřila se na fóru Modrého koníka jedna z maminek.

Dítě si vzdorem formuje svou osobnost

Díky bohaté slovní zásobě si už mrňous dokáže naplno prosazovat to své, postavit si hlavu a vás tak pořádně vytočit. Nevěšte hlavu a vůbec se netrapte tím, že jste špatná matka nebo že jste ve výchově selhala. Dítě to nedělá kvůli tomu, aby vám ublížilo. Právě naopak, formuje tím svou osobnost, učí se říkat NE a hledá, kde jsou hranice. Často nerozumí tomu, proč nemůže nebo musí to či ono udělat a nemá ještě v malíčku sebekontrolu, proto ty záchvaty zlosti a výkyvy nálad.

Období vzdoru umí nejednu maminku přivést k šílenství. I když mnozí radí, že je potřeba zachovat chladnou hlavu, vysvětlovat klidně a s kamennou tváří, ne vždy se to v takové situaci dá.

Své o tom ví i další maminka: "Můj starší syn měl první období vzdoru ve věku dvou let a bylo to hrozné. Pak se to tak nějak uklidnilo, ale nyní se to zase vrátilo. Je to už ale lepší v tom, že mi řekne, co chce a občas si dá říct. Ale když to na něj přijde, to bych se nejraději vypařila. Mladšímu synovi je skoro 14 měsíců a už se pořádně vzteká a protestuje, když se oblékáme. Stříhání nehtů je taky hotová katastrofa. To jen čekám, kdy na nás pošle některý ze sousedů sociálku, během toho totiž pláče, jako kdybychom ho řezali. Hodněkrát to zhluboka rozdýchávám a někdy zase křičím jako blbá, ale stejně to nepomáhá.”

Možná budete mít někdy pocit, že se váš vytoužený andílek mění na krvelačnou šelmu, když to na vás začne zkoušet. "U nás to začalo po prvním roce. Přebalování, hotová katastrofa, vrtí se jako had, a když něco není po jejím, začne se válet po zemi, škrábe a kouše," svěřila se v diskuzi maminka. Další pak také připojila svou zkušenost: "U nás to přišlo ve dvanácti měsících. Od té doby se vzteká, kope, bouchá hlavou o zem, vše rozhazuje, pro všechno pláče, nedá se přebalit, nedá se obléci atd. No úplná tragédie.”

Jak si se vzpurným dítětem poradit?

Co tedy s tím? Každé děťátko je jiné, proto si při nejbližších záchvatech zlosti budete muset otestovat, co platí na to vaše. A když už budete mít pocit, že jste skutečně v koncích, nikdy není hanbou obrátit se na odborníky, kteří vám mohou dát cenné rady, jak se s tím vším poprat.

1. Zkuste dát prckovi za pravdu

Nikdy nemůže být po vašem, protože mrňous musí vždy udělat opak toho, co po něm chcete vy? Jedna z maminek na to má svůj ověřený recept: "Prostě jsem s ním vypekla. Ve všem jsem s ním souhlasila a tím, že to znegoval, jsme se nakonec dostali tam, kde jsem ho chtěla mít. Jak to vypadalo v praxi? JÁ: Půjdeme na procházku. ON: Ne, nepůjdeme. JÁ: Dobře, tak nepůjdeme. ON: Ale ano, půjdeme."

2. A co takhle ignorace?

Máte pocit, že čím víc to ve vás vře, tím více mrňous rýpe a ještě více ve vás emoce graduje?

"Mně se velmi osvědčilo nereagovat vůbec - nemá obecenstvo a není tak pro koho dělat divadlo. Odejít z místnosti, zapnout si televizi, začít dívat ven z okna (i když bych nejradši bouchla vztekem), ale navenek KLID. Vím, je to těžké. Když jednou jakkoliv zareagujete, bude to dítě zkoušet i příště. Vůbec se nestresujte tím, jestli se bude vztekat před školkou nebo ne, tam to děti zkoušejí jen občas, většinou jen jednou, dvakrát, dokud nezjistí, že účinek je nulový.

Na veřejnosti je to samozřejmě těžké, ale NIC si nedělejte z hloupých poznámek okolí, oni vám v tom nepomohou. Já jsem si tehdy vždy říkala, že je to zbytečné, že klidně počkám, až dokřičí, ale tu věc ani tak nedostane," radí maminka a dodává: "Pomůže jen důslednost, vysvětlování a nepovolit ani pod tlakem křiku a urážení se. Snažte se je chválit i za drobnosti, pochvala je velkou motivací. Roky pracuji s takovými dětmi a roky to na mě zkoušejí, včetně těch vlastních."

3. Veďte s dítětem dialog

Děti potřebují hranice a my, jejich rodiče, jsme tady proto, abychom je naučili žít v tomto světě a začlenili je do společnosti. Neznamená to ale, že život dětí má být plný zákazů a příkazů. Stejně jako dospělí, i děti jsou osobnosti, mají své představy, touhy, fantazii, potřeby... A je potřeba k nim tak přistupovat.

"Musíme jim říkat věci na rovinu, ne lhát. Do školky nebo k babičce jdeš, protože maminka musí vydělat korunky na hračky, čokoládku, ... Chvíli to potrvá, ale pochopí to. Třeba to stále opakovat a mluvit s nimi na rovinu. U nás to zabralo. Když nechce jít z domu, řekněte mu, že odcházíte, ono může zůstat doma samo a vy pak přijdete po práci. Nebo ať jde svlečené, jestliže se nechce obléknout - přece jemu bude zima a jemu se budou jiné dětičky smát, že jde v pyžámku," radí maminky.

"Dost mi pomohlo, když jsem dcerce dala na výběr z více přípustných variant - ať se to týká oblečení, procházek, hraní, atd. Takže neměla důvod hysterčit a když už, tak buď zkusit dítě uklidnit nebo ho nechat vyřvat, u každého zabere něco jiného,” dělí se o svou zkušenost další z maminek.

4. S hněvem si poradí silné objetí nebo krátké odloučení

O silném objetí se ve spojitosti se záchvatem hněvu říká dost často. Ne u každého dítěte to ale skutečně zabírá. Jsou děti, které se po chvíli zápasení s maminkou opravdu uklidní, ale jsou i takové, ve kterých tento akt napětí ještě více znásobí. Který případ je ten váš, si musíte jen otestovat při nejbližším amoku.

Jsou maminky, které na tuto metodu nedají dopustit: "Terapie objetím pomáhá. U nás zabíralo, když jsem ho vzala na ruce a silně si ho k sobě přitiskla. Nověji zkoušíme facku a ta účinkuje! Princip je ten, že když má dítě záchvat a nereaguje, válí se po zemi, dáme facku zemi - dlaní udeříme o zem. Ošklivá zem, nenuť mě válet se po tobě, po tobě se chodí a ne leží a tře. Možná to přijde někomu hloupé, ale nám to pomáhá."

Opačnou zkušenost má jedna z maminek na Modrém koníku: "U nás objetí nefungovalo vůbec. Venku, když se mi malý začal válet po zemi, řekla jsem mu, že jdu domů a až ho to přejde, ať přijde za mnou. Když pochopil, že stále jdu a neotáčím se, tak to vzdal a rozběhl se za mnou. Doma jsme se museli při silném amoku odloučit, jinak to nešlo. Tak to v obou gradovalo a nic nepomohlo, že jsme museli být minutku každý sám se sebou. Naučila jsem ho, že se má jít uklidnit do pokojíčku. Poprosila jsem ho, aby šel do pokojíčku a až se tam uklidní, ať přijde zpět a popovídáme si o tom. Trvalo to nějaký čas, dokud to celé nepochopil, ale nakonec to fungovalo skvěle. Když to přišlo, sebral se a odešel k sobě, oba jsme to rozdýchali a pak přišel se slovy, že už je v klidu. Objali jsme se, popovídali a šlo se dál.”

5. Pokuste se ho pochopit

Když si už opravdu nevíte rady a návštěvu psychologa si stále necháváte v záloze, sáhněte po literatuře, která vám pomůže hlouběji nahlédnout do dětského světa.

Jedna z maminek má pro vás hned dva tipy: "Super jsou knihy Dítě potřebuje hranice a Malý tyran. Dítě potřebuje zjistit, že jeho odpověď může být odmítavá, je to součást jeho vývoje, ale také potřebuje zjistit následky. V žádném případě bych ho netrestala, chce to nekonečnou trpělivost, zabírá možnost vybrat si ze dvou možností (obě vyhovují nám, ale dítě má pocit, že si vybralo), zákazů a příkazů co nejméně, aby to NE znamenalo opravdu NE, ale nebylo to používané příliš často."

Co pomohlo vám? Podělte se s námi o vaše zkušenosti se zvládáním dětského vzdoru.

Čti celý článek
Strana
z 28
Předchozí Strana
z 28
Další