• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
Novinky
redakce
Včera v 10:16 Čtené 7806x magazín

Zatímco některé ženy se těší, že si po porodu užijí plnou péči v porodnici, kdy nebudou muset vařit, starat se o domácnost či další děti, jiné ženy mají z této situace hrůzu. A právě pro tento typ maminek existuje skvělá možnost, jak porodit v porodnici s plnou lékařskou péčí a poté odejít (samozřejmě i s miminkem) do svého domácího prostředí. Tato možnost se nazývá ambulantní porod.

V zahraničí je ambulantní porod již pevně ustálen v porodnickém systému, v Čechách se jedná zatím o možnost poměrně novou, málo známou a využívanou jen malým procentem žen.

Zkušenost s ambulantním porodem v České republice už má však stále více maminek, jednou z nich je i uživatelka jizi, která napsala: "Během chvíle přichází Alča i Tom s Kačenkou a hudbou pro mé uši: odcházíme. Balím věci, převlíkám to malinkaté, perfektní stvoření, úžasného člověka, kterého jsme stvořili. Podepisujeme revers. Všichni jsou přesto, že jsme první, kdo kdy v Nymburce porodil ambulantně, milí. Nikdo ničím nevyhrožuje. Nikdo nás ničím nestraší. Všichni se usmívají a nejvíc ze všech já. Je šest hodin a my odjíždíme domů."

Co to ten ambulantní porod vlastně je?

Ambulantním porodem se rozumí situace, když žena odchází z porodnice do domácího prostředí v době zpravidla do 24 hodin po porodu. Většina porodnic se sice drží metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví, který říká, že žena po porodu by měla porodnici s miminkem opustit až po uplynutí 72 hodin, nicméně se opravdu jedná pouze o doporučení, tudíž není možné ho nějak vynucovat, pokud se rodiče rozhodnou jinak. Ambulantní porod je v České republice uzákoněn od 1. 1. 2014 a je tedy možné jej realizovat v kterémkoliv zdravotnickém zařízení.

Náměstek Ferdinand Polák vysvětluje, proč byly ambulantní porody vymezeny zákonem:  „Zůstat s novorozencem v porodnici tři dny po porodu jednoznačně doporučuji. Během této doby se provádí řada potřebných vyšetření, provádí se novorozenecký screening a řeší se případné komplikace, jako je například novorozenecká žloutenka. Pokud už se ale žena i přes doporučení lékařů rozhodne porodnici opustit dříve, snažili jsme se připravit takové podmínky, abychom veškerá rizika s tím spojená eliminovali na minimum.“

Nejdříve, kdy může žena opustit porodnici, jsou 2 hodiny po porodu. V tomto čase se u rodiček projeví většina případných zdravotních komplikací.

Kdy je možné ambulantní porod realizovat?

Zde možná očekáváte velkou spoustu podmínek, ale není tomu tak. Je totiž pouze jedna jediná - dítě i matka musí být považováni za zdravé, tj. bez přímého ohrožení života. Zdravou matkou se rozumí žena po fyziologickém porodu, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, tlak, teplotu, fyziologické očistky, zavinování dělohy a je vymočená. S novorozencem je to velmi podobné. Zdravý novorozenec je charakterizován jako dítě po fyziologickém porodu, donošené, s normální porodní hmotností, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, dýchání, teplotu, zdravou barvu pokožky, svalový tonus a reflexy.

Klady ambulantního porodu:

- vhodná alternativa pro maminky, které z jakéhokoliv důvodu nechtějí pobývat po porodu v porodnici, přesto ale chtějí rodit v lékařském zařízení

- v domácím prostředí se miminko lépe sžije s maminkou i celou rodinou

- maminkám přináší větší psychickou pohodu, což je samozřejmě dobré i pro nástup laktace

Zápory ambulantního porodu:

- většina zdravotních komplikací rodičky po porodu se sice projeví během 2 hodin těsně po porodu, nicméně komplikace se mohou objevit i později, v horším případě se pak může stát, že se žena musí vrátit do lékařské péče

- může dojít i ke komplikacím, které vyžadují následnou hospitalizaci miminka - např. novorozenecká žloutenka se může zhoršit a vyžadovat fototerapii

- je potřeba zajistit pro miminko pediatra, který ho převezme do péče, což v českém prostředí zatím není úplně jednoduché, protože někteří lékaři takové miminko odmítají převzít (nicméně pokud bude jakýkoliv problém, odmítnout ošetření dítěte rozhodně nemohou)

- v porodnici se novorozencům provádí několik vyšetření a pokud o ně rodiče stojí, je potřeba zajistit si jejich provedení ( po domluvě může být možné docházet do porodnice, případně pediatr vypíše žádanky ke specialistům). Nicméně tato vyšetření nejsou povinná, je tedy na zvážení rodičů, zda je jejich miminko absolvuje.

Co dělat, když chci rodit ambulantně?

Přestože možnost porodit ambulantně je stanovena zákonem (jak již bylo vysvětleno výše), existují porodnice, kde s odchodem domů budou dělat problémy, přestože jste vy i miminko naprosto v pořádku. I s touto situací je tedy potřeba pro jistotu počítat, být připravená a vědět, jak máte postupovat a znát svá práva.

Jakmile budete chtít odejít, oznamte personálu porodnice, že jste si vybrala ambulantní porod. V porodnici po vás s největší pravděpodobností budou chtít podepsat "negativní revers". V záloze můžete mít i vyplněný formulář Záznam o odmítnutí zdravotní péče (ke stažení na stránkách České lékařské komory). Samozřejmě záleží na domluvě, ale nyní už vám nic nebrání k odchodu. Propouštěcí zprávu je možné vyzvednout si později, pro začátek ji nutně k ničemu nepotřebujete. 

Pokud by v nejhorším případě došlo k zastrašování, chtějte nahlédnout do zdravotnické dokumentace - zabránit v odchodu vám opravdu může jen přímé ohrožení zdraví či života. Pokud v dokumentaci není o ničem takovém záznam, nemá personál právo vás v porodnici nadále zdržovat. Nicméně pamatujte, že vždy je lepší domluvit se v klidu - i když ne vždy to bohužel jde.

Pokud plánujete rodit ambulantně, nezbývá mi, než držet vám pěsti, ať všechno proběhne v naprostém pořádku a narazíte jen a jen na chápavé zdravotníky, kteří vám nebudou chtít tuto situaci znepříjemnit. 

Určitě se však nebojte dopředu, i u nás to může probíhat naprosto v klidu, jak potvrzují slova maminky snehurka25: "Já jsem odcházela po 24 hodinách. Byla jsem tak domluvená s naší dětskou lékařkou, napsala mi papír, že je ochotná převzít dítě do péče a domluvily jsme se, že v porodnici požádám o papírky na odběr z patičky. V nemocnici jsem to řekla při první vizitě po porodu, nikdo s tím neměl problém. Akorát mi řekli, že budu muset podepsat revers, protože je to proti postupu doporučenému MZ (nicméně doktorka se tvářila, jako že jí to přijde naprosto ok). Podepisovala jsem teda revers i na sebe u gynekologů. Po příchodu domů jsem zavolala naší dětské lékařce, přišla k nám domů a dítě prohlédla."

Na Modrém koníku si můžete přečíst zkušenosti maminek s ambulantním porodem i ve fóru.

Zdroj informací:

http://www.mzcr.cz/dokumenty/zmeny-v-porodnictvi-v-roce-2014porod-pouze-za-pomoci-porodni-asistentky-a-tzv-_8532_2778_1.html

Čti celý článek
redakce
Včera v 08:44 Čtené 12728x magazín

"Byla jsem v 11. týdnu těhotenství, už jsem si pomalu zvykala na své nové těhotné já a těšila se, jak s přítelem budeme kupovat výbavičku, zařizovat pokojíček, předčítat mu už v bříšku. V obědové pauze jsem se spontánně rozhodla a koupila jsem přístroj na poslech zvuků a srdíčka ještě nenarozeného miminka. Těšila jsem se, jak večer přijdu domů a budeme společně poslouchat tlukot srdíčka našeho drobečka. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem přišla domů a našla prázdnou skříň a na stole vzkaz 'Promiň, já nemůžu!' V tu chvíli jsem myslela, že se mi zastaví srdce."

Bohužel výše uvedený příběh není vymyšlený a bohužel ani ojedinělý. Spousta těhotných žen a maminek si musela něco podobného vytrpět. Je smutné, kolik je na světě mužů, kteří dokážou opustit ženu, matku jejich dětí v okamžiku, kdy je nejvíce potřebuje. Je také smutné, kolik těhotných žen muselo řešit existenční problémy místo toho, aby se v klidu radovaly z příchodu děťátka, které nosí pod srdcem.

Ale zároveň si ženy, které jsou svobodné mámy, které v sobě našly sílu postavit se znovu na nohy, oklepat se a být silné pro své děti, zaslouží náš obdiv. 

Jak takovou situaci řešit? Na co se zaměřit, kde hledat pomoc, na co máte nárok?

Proč to udělal?

Asi jedna z prvních otázek, které se vám budou honit hlavou je, proč to udělal. Někdy vás opustí bez vysvětlení, jako Moniku z našeho úvodního příběhu, jindy si vymyslí důvody typu, že není na dítě připravený, že už takhle dál nemůže, že mu vztah nevyhovuje, či milion jiných výmluv, aby nějak omluvil, že odchází od těhotné ženy. Nechceme mužům křivdit. Možná, že někteří k tomu mají opravdu šlechetné důvody. Pravdou ale je, že většina žen, kterým se to stalo, se shoduje, že dřív nebo později se dozvěděly, že jejich partner odešel k milence.

" Já jsem pořád chtěla vědět proč, co jsem udělala špatně? Myslela jsem, že si to třeba ještě rozmyslí a vrátí se, že jen dostal strach... On mi tvrdil, že prostě potřebuje být sám, že není připravený, vždy u toho skoro brečel. Pak jsem se za ním vydala jednou do jeho nového bytu (zrovna jsem se od doktorky dozvěděla, že čekáme holčičku, tak jsem myslela, že ho to možná obměkčí) a zjistila, že tam bydlí už několik týdnů s jinou ženou," svěřila svoji zkušenost Denisa v diskuzi na koníkovi.

Ať už je to jakkoliv, není podstatné proč to udělal, ale že se to stalo. "Nepitvejte" se v tom příliš a zaměřte se na budoucnost, radí psychologové.

Svěřte se svým blízkým

I když byste se nejraději někde schovala a už nikdy nevylezla, je důležité se svěřit. Určitě vám pomůže, když to ze sebe dostanete a vypovídáte se, ať už rodině, nebo nejlepší kamarádce. Ve vašem stavu je nutné myslet pragmaticky. Vy i miminko budete potřebovat podporu

"Nejprve jsem o tom nechtěla nikomu říct, styděla jsem se a taky pořád tajně doufala, že to třeba všechno není pravda. Že si to přítel ještě rozmyslí. Dusila jsem to v sobě a navenek předstírala, že se nic neděje. Po několika týdnech, kdy mi bylo pořád špatně, jsem začala hubnout. Paní doktorka se mě na kontrole zeptala, zda jsem v poslední době neměla nějaký stres v práci, aby zjistila příčinu mého špatného prospívání. Já se tam rozbrečela a nebyla jsem k zastavení. Naštěstí se paní doktorka zná s mojí mamkou a hned ji zavolala, aby pro mě přišla. Když jsem se jí potom doma svěřila se vším, co se stalo, byla to velká úleva," svěřila se jedna uživatelka na koníkovi a zároveň k tomu dodala: " Kdybych to mohla vrátit, svěřila bych se mamce mnohem dřív. Zbytečně jsem se v tom plácala sama a málem ohrozila sebe i miminko. Potom, co jsem jí to řekla, začalo být všechno mnohem lepší. Věděla jsem, že už na to nejsem sama."

Chce to odvahu, ale až to vyslovíte nahlas, pojmenujete situaci, ve které se nacházíte, najdete řešení, jak z toho ven. Už jen pohlazení nebo objetí kamarádky či rodičů, vám dodá tolik potřebnou útěchu.

Zaměřte se na miminko

"Měla jsem pocit, že jsem ztratila smysl života. Nechtělo se mi žít. Muž, kterého jsem 10 let milovala, najednou odešel a já nevěděla, jak to zvládnu. Pak mi to ale došlo. Už nikdy nebudu sama, nosím přece v bříšku nový život. Upřela jsem tedy všechnu svou lásku na toho drobečka, najednou jsem měla nový smysl života."

Takto popisuje své pocity, teď už maminka 8 měsíčního chlapečka Filípka. Chlapi to sice mají v životě v mnohém jednodušší, my máme ale v téhle situaci výhodu na své straně. Jak se z nás jednou stanou mámy, máme lásku zajištěnou na celý život. Už nikdy nemusíme hledat smysl života, protože ten nejkrásnější nosíme pod srdcem.

I když se cítíte smutná a zrazená, což je naprosto pochopitelné, důležité je se tomu příliš dlouho nepoddávat. Máte teď zodpovědnost za další život a stres by ani vám, ani vašemu miminku neprospěl.

Co bude dál?

Až se po pár dnech vzpamatujete z prvotního šoku a zjistíte, že to všechno nebyl jen zlý sen, je důležité se na situaci začít dívat racionálně. Hodně se toho změnilo, zůstala jste na to sama a je nutné se tomu postavit čelem. Je spousta otázek, které je potřeba vyřešit, ale dvě nejdůležitější jsou:

  • Kde budu bydlet?
  • Zvládnu nás uživit?

Pomůže vám plánování. Vezměte tužku a papír a zaměřte se na důležité kroky, které jsou potřeba udělat. Počítejte, přemýšlejte, nebojte se požádat o pomoc. I přesto, že vás muž opustil, neznamená to, že se zbavil veškerých povinností. Vy i vaše dítě máte nárok žádat po něm finanční podporu, níže se o tom dozvíte víc.

"Měla jsem pocit, že toho je strašně moc, co musím zařídit a že to sama nemůžu nikdy zvládnout, když jsem ale poslechla radu kamarádky a začala si dělat seznam kroků, na které se zaměřit, hned jsem se v tom lépe orientovala. A nakonec jsem vše zvládla!" uvedla v diskuzi jedna maminka.

Uvést jméno otce v rodném listě nebo ne?

I přesto, že byste v tuhle chvíli nejraději předstírala, že otec dítěte je neznámý, právníci radí, abyste to dobře zvážila. Pokud bude mít dítě v rodném listě otce zapsaného, vznikají vám nároky na výživné (jak vám, tak vašemu dítěti). Pokud ho neuvedete a on o to nebude stát, usnadníte mu situaci a zbavíte ho zodpovědnosti vůči vám a miminku. 

K zapsání otce do rodného listu nesezdaných rodičů je však třeba prohlášení o otcovství, které oba podepíšou na matrice, bude-li se tedy otec vašeho dítěte bránit, je nutné řešit situaci soudní cestou - podáním žaloby na určení otcovství. 

Samozřejmě je nutné pamatovat na to, že stejně jako má otec povinnosti, má také svá práva. Jako například stýkat se s dítětem, podílet se na jeho výchově. 

Co můžete chtít od otce dítěte

Zákon o rodině pamatuje i na svobodné mámy. Určuje otci dítěte, aby se podílel i na životních nákladech matky a výdajích vzniklých v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Dítě narozené v "neoficiální" rodině (rodiče nejsou manželé) má potom naprosto stejná práva jako děti z manželských rodin. Nezoufejte tedy, nejste na to sama, zákon je na vaší straně.

  • Výživné pro matku

Po narození vašeho miminka dojde s největší pravděpodobností k poklesu vašich příjmů. Dle zákona je tedy na otci vašeho dítěte, aby vám snížené příjmy pomohl vyrovnat. Výše výživného pro matku se posuzuje na základě několika faktorů. Na jedné straně jsou majetkové poměry a výdělečné možnosti otce a na druhé straně pak stojí odůvodněné potřeby matky a její vlastní příjmy.  

Vždy záleží buď na domluvě mezi vámi a vaším bývalým partnerem nebo na rozhodnutí soudu. Obecně lze říci, že výši výživného soud stanoví tak, aby pokrylo odůvodněné náklady matky, samozřejmě s přihlédnutím k platebním možnostem otce. Nárok na tento druh výživného mátě až do dvou let dítěte. Doba poskytování výživného však závisí na skutečných potřebách matky a dalších relevantních skutečnostech, může se tedy stát, že vám bude přiznáno na kratší dobu (pokud se třeba mezitím provdáte,  zdědíte velký majetek, najdete si skvěle placenou práci atd.).

  • Příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem

Otec dítěte vám má ze zákona povinnost přispět na uhrazení nákladů, které máte v souvislosti s vaším těhotenstvím. V zákoně není přesně specifikováno, co vše lze do těchto nákladů zahrnout. Jde tedy především o dohodu či šikovnost vašeho právníka. Za náklady spojené s těhotenstvím se ovšem obvykle požadují náklady na pořízení těhotenských oděvů, léků, speciálního druhu výživy, ale i náklady vynaložené na jízdné za ošetřujícím lékařem či jiné podobné výdaje, pokud byly vynaloženy účelně.

Náklady spojené s porodem mohou být zejména poplatky za pobyt v nemocnici, lékařský zákrok a nezbytný zákrok. Za výdaje spojené s porodem nelze ovšem považovat například náklady na obstarání výbavy pro dítě, jelikož se podle soudní praxe jedná o nároky dítěte, které by měly být hrazeny v rámci plnění vyživovací povinnosti rodičů k dítěti.

  • Výživné na dítě

Kromě výše uvedeného má otec samozřejmě vyživovací povinnost ke svému narozenému dítěti, které bude platit pravidelně v měsíčních intervalech až do dospělosti dítěte. V rámci něj můžete uplatnit i návrh na příspěvek na úhradu výbavičky, kočárku a jiných věcí, které jste nakoupila pro vaše miminko klidně i během těhotenství. Schovávejte si pro jistotu účtenky!

Jak postupovat?

Ideální by bylo, pokud byste se na všem dokázali domluvit. Pokud se ale s vámi váš bývalý partner nedohodl na tom, jak se bude finančně podílet nebo vám jeho návrh nevyhovuje, je nutné obrátit se na soud.

Výše uvedené tři nároky ovšem není možno spojit do jednoho soudního řízení.

Při řízení o samostatném nároku dítěte na výživné od otce jsou účastníky nezletilé dítě (jako žalobce zastoupený matkou nebo orgánem sociálně-právní ochrany dětí) a otec (jako žalovaný). Soud není v takovém řízení vázán návrhem (může tedy přiznat i výživné vyšší/nižší, než je požadováno). Žaloba se podává  místně příslušný soud, který je určen podle bydliště dítěte (resp. matky). Řízení může být zahájeno nejdříve po narození dítěte a lze ho požadovat i zpětně.

Při řízení o nárocích matky jsou účastníky matka (jako navrhovatelka) a otec (jako odpůrce), přičemž matka musí v žalobním návrhu přesně specifikovat částky i délku doby, po kterou příspěvek požaduje. Soud je v tomto případě vázán jejím návrhem. Tímto případem se bude zabývat místně příslušný soud, v jehož územním obvodu má otec bydliště (popř. kde se zdržuje, nebo kde má stálé pracoviště).

Nejlepším řešením je obrátit se v této věci na odborníka - najmout si právníka, který vám poradí, jak můžete postupovat. Pokud si ho nemůžete dovolit, existují organizace, které svobodným matkám poskytují právní služby související s výživným, zdarma. 

Na co máte nárok od státu

Stát poskytuje podporu nejen svobodným matkám, ale i rodinám s nižšími příjmy. Pokud se z vás stane máma, máte nárok na (alespoň některé) z níže uvedených sociálních dávek.

Doporučujeme vám zajít si na příslušný úřad ve vašem městě a zeptat se konkrétně na řešení vaší situace. 

Nebudťe s miminkem sama

Až se z vás stane máma, bude to ten nejkrásnější a zároveň někdy nejděsivější pocit. Budete ho potřebovat s někým sdílet. Pokud máte kolem sebe kamarádky a rodinu, máte o starost méně. Každopádně je fajn když si můžete popovídat s někým, kdo bude chápat, co právě prožíváte a případně vám i poradí.

Zvládnout se to dá i bez tatínka

Na závěr rada jedné maminky pro těhotnou ženu, kterou právě opustil přítel.  

"Určitě se to dá i bez tatínka, protože ten pocit, kdy budeš koukat na ten malý uzlíček v postýlce, je prostě k nezaplacení. Ty budeš vědět, že zvládneš cokoliv na tomto světě jen kvůli němu, tomu malému stvoření, které ti jednou řekne 'maminko', protože ty budeš žít jen pro něj. On tě potřebuje a ty mu budeš skvělou mámou. U nás je to už rok, co se malý narodil. Jsem teď tak trochu naměkko, když si vzpomenu, jak jsem byla šťastná. Šestinedělí bylo sice trochu náročné, ale vše se dá zvládnout. Určitě máš nějakou blízkou rodinu, kamarádky. Ti všichni ti určitě pomůžou.


A neboj se ničeho. Věřím, že toho správného tatínka jednou také najdete. A nebude vůbec důležité, že není tím biologickým. I cizí táta může být pro dítě tím jediným."

zdroj informací:

http://www.penize.cz/rodicovstvi/236433-nejen-dite-otec-musi-zivit-i-osamelou-matku!

http://www.mpsv.cz/cs/2

http://www.mpsv.cz/cs/5

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-94

https://www.asociaceneuplnychrodin.cz/

Čti celý článek
redakce
18. únor 2018 Čtené 133x magazín

Vyladit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem není jednoduché. Pro to, abyste to všechno zvládla, nepotřebujete dělat ohromné životní převraty. Ve skutečnosti jde o skromné a jednoduché změny, které nejenže vám přinesou štěstí, ale také prospějí vaší rodině i kariéře. Podívejte se na pár užitečných tipů, které vám k dosažení rovnováhy dopomohou.

Udělejte si rána co nejjednodušší

Není nic horšího, než začínat ráno ve stresu běháním po bytě s tím, že dnes zase určitě přijedete do práce pozdě. Vyhněte se rannímu shonu tak, že si všechno připravíte večer.

Zabalte obědy a svačiny, připravte dětem oblečení na příští den (i sobě), zkontrolujte dětem školní batohy a úkoly. Uvidíte, jak všem tento rituál usnadní tolik nenáviděná rána. Další výhodou je i to, že si můžete vychutnat rodinnou snídani, aniž byste spěchaly z domu.

Vytvořte rodinný kalendář

Kalendář může zahrnovat rozvrhy dětí, seznam školních a rodinných událostí, mimoškolní aktivity nebo například splatnosti faktur. Existují také různé mobilní aplikace kalendářů, které můžete synchronizovat s kýmkoliv budete potřebovat. Každou neděli si připravte program na další týden, což pomáhá eliminovat různá “překvapení” během týdne.

Víkend patří rodinnému dobrodružství

Zůstat doma celý víkend, válet se v posteli, jíst a sledovat filmy má vždy opačný účinek na vaši energii. Určitě to znáte. Celý víkend prolenošíte s vědomím, jak jste si skvěle odpočinula. V pondělí, když se vrátíte do kanceláře, jste však totálně bez energie a unavená, což vás může zneklidnit vzhledem k velkému množství nicnedělání, které jste si přes víkend dopřála. Místo toho zkuste svou rodinu vytáhnout na nějaký výlet. Uvidíte, s jakou energií najednou budete v pondělí usedat k pracovnímu stolu.

Vyjděte si na rande s vaším partnerem

Pokud pendlujete mezi prací, vařením a staráním se o děti, vašeho partnera tak chtě-nechtě zanedbáváte. Vraťte do vašeho vztahu zpět vzrušení a soustřeďte se jenom na vás dva. Jděte na příjemnou večeři, dopřejte si víno a mluvte spolu! Ale ne o práci a dětech.


Udělejte si čas jenom pro sebe

Váš čas je rozdělen mezi váš domov, rodinu a kariéru. Lehce se tak může stát, že začnete zanedbávat sebe, ale i své potřeby. Vezměte si oblíbenou knihu a jděte si večer zpříjemnit do horké vany, jděte na manikúru, pozvěte nejlepší kamarádku na kávu nebo se běžte zapotit na hodinu jógy. Nezapomeňte zdravě jíst a dopřát si dostatek odpočinku - to jsou jednoduché věci, které občas zanedbávají všichni.


Čti celý článek
redakce
18. únor 2018 Čtené 660x magazín

Maminka na mateřské dovolené. Když většina lidí uslyší tento pojem, představí si unavenou ženu s mastnými vlasy a odrosty, mnoha poporodními kily navíc, oblečenou v teplákách a tričku s fleky od mléka. Prostě ženu, která absolutně nepřipomíná tu sexy lvici salonů kterou byla třeba i dříve. Jasně, je to klišé, ale... Ruku na srdce, někdy tak opravdu vypadá každá z nás. V následujících řádcích si pojďte přečíst několik rad, které třeba pomohou změnit mediální obraz ženy na mateřské. 

Protože to, že jsme mámy, rozhodně neznamená, že musíme přestat být krásné a neštěkne po nás ani pes. V našem případě tedy spíše kolemjdoucí muž. A nemusí ani štěkat. Stačí, když se ohlédne a přidá úsměv.

Kde na to vzít čas?

Když máte malé dítě a nemáte hlídání, většinou opravdu nemáte času nazbyt. A kolikrát nám chybí i ta chuť. V první řadě je potřeba začít přemýšlet a čas pro sebe si prostě naplánovat. Jasně, nevyšetříte ho pro sebe 10 hodin denně, ale správným managementem určitě potřebný čas ve svém nabitém denním programu najdete - a to rozhodně nemusíte být vrcholovou manažerkou.

A kdy tedy ten čas najít? Malé děti spí poměrně často a dlouho (samozřejmě ne všechny), využijte tento poklidný čas a věnujte se chvíli samy sobě. Zasloužíte si to. A vhodný čas může být klidně, i když jsou děti vzhůru. Zapojte je také (pokud jsou větší) , případně je nechte, ať se na vás dívají. Čím dříve si na publikum zvyknete, tím lépe.

Každá máma přece ví, že časy, kdy byla sama, jsou již dávnou minulostí. Děti nás často pronásledují i na záchod, což je pro mnoho maminek nepřijatelné. Ale když vás budou pozorovat při péči o sobe, může to být pro ně i legrace. Pokud máte holčičku, tak jí zároveň naučíte, že je potřeba o sebe pečovat. Uvidí to odmalinka a logicky to bude považovat za normu. A to je jedině dobře.


Krásná od hlavy až k patě

Vlasy

Určitě jste už někdy slyšely pořekadlo: "Vlasy, koruna krásy". Zkuste si prohlédnout ankety, čeho si muži nejprve všimnou na ženách. Velice často na prvních příčkách žebříčku figurují právě vlasy. Ať už máte vlasy jakékoliv, opravdu nejdůležitější je jejich čistota. S mastnými vlasy totiž nikdo žádnou parádu neudělá. Každá žena má samozřejmě jiné potřeby co se týče nutnosti mytí vlasů, proto se řiďte podle sebe. 

Pokud někdy opravdu nestíháte mýt vlasy a cítíte, že už to není ono, můžete sáhnout po suchém šamponu. 

Pro ženy, které si barví vlasy, je také velmi důležité hlídat si odrosty. Blond hříva s černými kořínky opravdu dobře nevypadá.

Čas od času chce každá žena vypadat jinak než jindy. Pokud máte dlouhé vlasy, zkuste si je po omytí zaplést do copu. Po uschnutí budete mít krásné vlnky a hlavně to je skoro bez práce. Pokud máte jemnější vlasy, je dobré cop lehce nagelovat, případně do něj 

přidat pěnové tužidlo.

Tip: Pokud máte malé miminko, které dobře reaguje na bílý šum, vezměte ho do koupelny klidně s sebou. Zvuk tekoucí vody ho může uklidnit. Vy tak budete mít šanci se v klidu osprchovat nebo vykoupat.

Pleť

Základem krásného obličeje je hydratovaná pleť. Nezapomínejte se proto mazat (ideálně ráno a večer). Tato činnost vám zabere opravdu minimum času a výsledky budou znát již velmi brzy. Toto pravidlo si zautomatizujte a máte vyhráno. 

Make-up

Určitě není nutné malovat se každý den (i když i to některým maminkám vyhovuje), ale když už se chcete namalovat, oceníte, když v krátkém čase budete vypadat skvěle. Pokud pak jde o nějakou významnější akci (rozuměj něco důležitějšího než cesta k pediatrovi), je určitě vhodné vyhradit si na přípravu více času.

Jak tedy vypadat dobře v co nejkratším čase? Základem je sjednotit pleť . Zkusit můžete BB krémy (typ krémů pro srovnání nedokonalostí pleti, anglicky "blemish balm cream"). Pak už stačí jen pudr a pleť vypadá skvěle (aspoň tedy v rámci možností). Každá maminka samozřejmě ví, co jí sluší, jaké nedostatky potřebuje zakrýt a které dostatky naopak zvýraznit.

Hlavně je důležité nezapomínat večer na odlíčení a vyčištění pleti. Pokuduž jste večer tak unavené, že lidově řečeno "padáte na hubu", sáhněte po vlhčených ubrouscích.

Cvičení

Většina z nás se po porodu potýká s nějakými kily navíc.  Váha nejde dolů hned a rozhodně ne sama od sebe (ano, pár takových šťastlivců mezi námi je, ale většina normálních smrtelníků to tak nemá). Chce to pohyb. S malým dítětem je nejlepším pohybem chůze - dítě můžete mít u sebe v kočárku či v šátku. Nic to nestojí, dítě je na čerstvém vzduchu. Navíc děti v kočárku venku dobře spí. Ještě vás to nepřesvědčilo?

Kromě shazování kil je většinou také potřeba zpevnit postavu. Nemusíte kvůli tomu chodit ani do posilovny. Většinu cviků lze stejně tak dobře provádět i doma. Nemusíte se mořit ani moc dlouho. Důležitá je hlavně pravidelnost. Stačí se tomu věnovat i třeba jen pár minut denně a uvidíte, že výsledky se brzy dostaví.

Ruce

Ruce jsou údajně vizitkou každé ženy. Proto na ně nezapomínejme. Pro jejich krásu je 

opět důležité dopřát jim pravidelnou hydratační péči. Než jdete spát, nezapomeňte si je máznout vhodným krémem.

Spousta maminek o nehty pečuje velice ráda. Nalakované nehty vypadají ve většině 

případů velice hezky a je tolik krásných barev. Jen je vždy potřeba je včas odlakovat. Určitě víte, že při práci se obrušuje vrstva laku v horní části nehtu. A pak už to samozřejmě nevypadá moc hezky.

Nohy

Spousta maminek trpí tvrdými patami. Existuje spousta přípravků a pomocníků na boj proti nim. Každému však vyhovuje něco jiného. Jedna věc však zabírá naprosto všem. Spolehlivě a navíc je zcela zdarma. Chůze naboso. Vlétě máte opravdu ideální příležitost zbavit se tohoto neduhu. Využijte krásného počasí a odhoďte boty. Je to velice příjemné a opravdu to funguje. 

Nezapomínejte ani na úpravu nehtů. Určitě nemusíte sahat po křiklavých barvách laků na nehty (i když v létě vypadají vážně dobře), stačí jen dbát na to, abyste neměly přerostlé a okopané nehty.

Oblečení

Prvořadé je vždy to, aby bylo oblečení čisté. Nesmějte se, ono to mnohdy není zase tak 

jednoduché. Obzvlášť pokud máte malé dítě, kojíte ho a ten malý neřád na vás pořád  blinká. Nekompromisně se běžte převléknout. I když to znamená, že se v některých 

dnech budete převlékat třeba dvacetkrát.

Pokud jste doma, je určitě nejdůležitějším kritériem pro výběr oblečení pohodlnost. Ale i pohodlné oblečení může být hezké. A pokud jdete ven, sáhněte po 

něčem, co vám opravdu sluší. I ke kočárku si můžete vzít šaty a uvidíte, že ty pohledy 

okolí za to stojí. Zvednou vám sebevědomí a vy budete mít hned hezčí den. A určitě to 

ocení i váš partner. I když jste teď hlavně maminka, snažte se být pro svého muže pořád krásná.

Jste to, co jíte ( a pijete) 

Základem toho, že budete dobře vypadat, je vždycky vaše strava. Věděly jste například, že když hodně pijete (ideálně čistou neperlivou vodu), pomáhá to v boji s celulitidou? Zařaďte do svého jídelníčku hodně ovoce a zeleniny. Občas si klidně zahřešte, dejte si čokoládu, sušenku - ale nemělo by to tak být každý den.

Spokojená máma = krásná máma

I když jste na mateřské a váš život se na určitou dobu smrskne na plíny, mlíko a snahu 

uspat dítě, najděte si vždy čas i sama na sebe a své koníčky. Ono to sice zní jako klišé, 

ale opravdu to tak je. Když jste spokojená, cítíte se dobře, tak pak opravdu 

působíte na své okolí krásně. A spokojená máma znamená také spokojené dítě. A to se vyplatí!

Zapojte i tatínka

Ženy občas namítají, že nemají čas. Ano, my ženy jsme prostě takové, pořád něco děláme. Většinou několik věcí současně. Dost! Zastavte se a zapojte také tatínka. I on musí budovat vztah se svým dítětem - dejte jim tedy čas, který stráví jen spolu. A vy si klidně zatím zalezte do vany, dopřejte si relaxační koupel a hýčkejte chvíli své tělo. Nebo vyjděte ven a zajděte si třeba ke kadeřníkovi, na pedikúru či na masáž. I vaše tělo potřebuje hýčkat a profíci to prostě umí skvěle. Tak si to bez výčitek dopřejte.

Zajímá vás, jak se na mateřské udržují uživatelky Modrého koníka?            

Pojďte si přečíst, jak to vidí.

Krásně to shrnula maminka ivakalinova: "Pokud se človek cítí psychicky dobře, vypadá i fyzicky dobře. Nicméně se snažím dodržovat zdravější stravu, žádné sladkosti a kraviny, hodně pít čistou vodu. Každý den si umýt hlavu, namalovat se, hezky se ke kočárku obléct (přeci jen, doma pořád v legínach), každý den jít ven na čerstvý vzduch. Být mezi lidmi (to mě nabíjí). Cítím se lépe, když svítí sluníčko a je hezky. Snažím se 1x za šest týdnů dojít na nehty a ke kadeřnici. Věřím, že to všechno souvisí, spokojená maminka, spokojené dítko, spokojený manžel. A pak hned člověk vypadá dobře."

Dora13 to vidí zase takto: "Kromě základních pravidel a hygienických návyků (jakože si myju hlavu, maluju si aspoň řasy) se snažím cvičit - chodím běhat, případně cvičím doma, plus samozřejmě jsem věčně venku s dětma. A co se jídla týče, snažím se jíst dobře a vyváženě, vařím ze surovin a nejím blbosti. Diety nedržím, mám zkušenost, že se člověk stejně dřív nebo později vrátí ke starým návykům, tak se prostě snažím vytvořit si návyky dobré. "

A na závěr ještě pár slov od monunik: "Zásada je se nikdy nevymlouvat, že s dětmi se nedá nic stíhat a nekupovat si tepláky No a pak jen dělat to, co před dětmi. Pravidelně se objednávat ke kadeřnici, denně použít aspoň řasenku a rtěnku, hezky vonět, tělo si udržovat denními dlouhými procházkami s kočárkem venku."

A co vy? Snažíte se i na mateřské o sebe pečovat? Pokud máte nějaké triky, jak vypadat dobře, podělte se o ně s námi do komentáře.

Čti celý článek
redakce
17. únor 2018 Čtené 15931x magazín

„Vždycky jsem toužila po spokojeném manželství, dítěti a domku s muškáty za okny. Jenže která banka ti dá hypotéku, když ve 40 umřeš? Mně se tak alespoň splnil sen o spokojené rodině. A hodlám si s nimi těch zbývajících 9 let života maximálně užít. Nenechám se tou nemocí pohltit. Prostě nenechám." Veronika, pacientka s cystickou fibrózou.

O co tu jde?

Cystická fibróza (CF) je dědičně podmíněné onemocnění, které postihuje zejména dýchací a trávicí ústrojí, ale i některé další orgány. Není nakažlivá, nemocný se s ní narodí a většinou během krátké doby (první měsíce či roky) se objeví její příznaky.

„To, že něco není v pořádku, tušili naši už asi od začátku. Jako malému miminku se mi špatně dýchalo, byla jsem pořád zahleněná, mateřské mléko i Sunar jsem hned vyzvracela, plakala jsem… Mamka skoro nespala. Lítali se mnou po doktorech a výsledkem byla diagnóza astma. Víš, narodila jsem se v roce 1986, tehdy doktoři tuhle nemoc ani pořádně neznali. Často se zaměňovala právě za astma nebo potíže s trávicím ústrojím.“ popisuje Veronika, moje kamarádka z vysoké školy.

Nikdo by neřekl, že trpí nějakou nemocí. Vždycky se usmívala, dávala opisovat poznámky z přednášek a díky její dokonalé postavě se za ní otáčeli i mnohem starší kluci. Nejhezčí holka z ročníku, která jednou za rok na 14 dní někam zmizela, aby se pak zase objevila a rozdávala dobrou náladu na potkání.

CF se projevuje opakovanými infekcemi dýchacích cest, které postupně způsobují poškození plic. Nemocní také špatně tráví potravu, protože jim nefunguje správně slinivka břišní vylučující trávící enzymy. Častou komplikací je cukrovka, cirhóza jater, osteoporóza a další.

Vyskytuje se s frekvencí 1 na 2500 porodů, ročně se tedy v České republice narodí asi 35–45 nemocných dětí. V roce 1960 většina pacientů umírala před pátým rokem života, přičemž současná očekávaná délka života je 40 let.

„Až jeden osvícený pan primář v Praze poznal, o co tady jde. Správná diagnóza přišla po necelém půlroce mého života. Pak už to bylo lepší, protože už věděli, jak mi mají pomoct, znali jsme jméno toho, co mě ničí.“ Což bylo pro Veroničiny rodiče vysvobození i šok zároveň. Znamenalo to zcela převrátit rodinný život a zcela ho přizpůsobit Veroničiným potřebám. 

Pot nemocných CF je výrazně slanější (stejně jako jejich pokožka), obsahuje až 5x více solí. I proto se jim říká „slané děti“. Velké ztráty soli potem, zvláště v horkém počasí, při horečce, při velké fyzické námaze mohou vést až k rozvratu vnitřního prostředí jedince s celkovým kolapsem, je proto potřeba zvýšené opatrnosti.

Projevy cystické fibrózy

Při onemocnění cystickou fibrózou se v dýchacích cestách nemocným tvoří hustý hlen, ve kterém se dobře usídlují bakterie nebo nečistoty. Nemocní CF mohou mít plíce osídleny bakteriemi specifickými pouze pro takto nemocné. Na tyto bakterie špatně účinkují antibiotika a chronická infekce zhoršuje průběh celého onemocnění. Nemocní se nesmí vzájemně stýkat, aby se těmito bakteriemi nenakazili.

„Vždycky jsem měla "normální" kamarády. Rodiče mě nijak neizolovali od zdravých dětí. Necítila jsem se tak jiná. Až později jsem se dozvěděla, že kdybych se stýkala s podobně nemocnými dětmi, bylo by to pro nás nebezpečné." Ohlíží se Veronika zpátky do dětství.

Díky nesprávné funkci slinivky břišní nemocní s CF neprospívají, ačkoli hodně jedí. Enzymy lze dnes jednoduše dodávat v kapslích před jídlem. Přesto musí nemocní CF velmi vydatně jíst a doplňovat stravu vitamíny v tabletách.

„Před každým jídlem musím sníst speciální enzym, který supluje funkci slinivky. Kromě toho používám celou řadu vitamínů, probiotik a sacharidů, které mi pomáhají s trávením.“ A já si vždycky říkala, jak si udržuje štíhlou postavu, když sní dvakrát více jídla než já. Dneska bych si za tyhle myšlenky dala facku.

Riziko u dítěte

Oba rodiče nemocného dítěte jsou zdravými nosiči genu způsobujícího CF. Riziko narození dítěte s CF je u každého těhotenství takového páru 25%. Každý zhruba 27. člověk v české populaci je zdravým nosičem mutace genu pro CF.

Diagnostika

Cystická fibróza se diagnostikuje tzv. potním testem, kdy se odebere vzorek potu z podpaží. Následně se diagnóza potvrzuje genetickým vyšetřením (odběrem krve a její DNA analýzou).

Léčba

V současnosti je cystická fibróza na celém světě léčitelná, ale nevyléčitelná. Cílem moderní léčby je především zmenšení obtíží, které toto onemocnění přináší. Stav nemocných s CF se i přes intenzivní a náročnou každodenní léčbu s rostoucím věkem zhoršuje. 

Léčba zahrnuje každodenní inhalace, následnou dechovou fyzioterapii a další cvičení, časté braní léků (zejména antibiotik) a vysokokalorickou stravu.

„Zařídit se, aby člověk mohl alespoň v rámci možností normálně fungovat, není zrovna jednoduché. Třikrát denně inhaluji přes speciální přístroj léky, které mi ředí  plicní hlen. Samozřejmostí až nutností je inhalace ráno (kdy jsem po noci enormně zahleněná) a večer, než jdu spát. Někdo ráno potřebuje 15 minut na rozkoukání a teprve potom vstane. Já těch 15 minut potřebuju k tomu, abych se rozdýchala a mohla fungovat. V průběhu dne pak inhaluju ještě tak dvakrát, záleží na tom, jak se cítím. Po inhalaci následují dechová cvičení, která mi následně pomáhají vykašlat naředěný plicní hlen.“

Při zhoršení zdravotního stavu je nutný pobyt v nemocnici a podávání vysokých dávek antibiotik do žíly, při zhoršeném dýchání i kyslíková terapie.

„I přes to všechno mám ale v plicích permanentní zánět, který dokáží potlačit jen antibiotika. A tak několikrát do roka jezdím do Prahy, kde mi podávají jejich vysoké dávky. Asi si dokážeš představit, jak pak vypadá moje imunita.“

Nemocní docházejí na pravidelné kontroly do tzv. CF centra. V těchto pracovištích spolupracuje na léčbě CF tým odborníků. Největší Centra pro léčbu a diagnostiku CF jsou při FN Motol a FN Brno.

Touha být rodiči

Muži trpící CF si mohou užívat normální sexuální život a mohou tvořit i spermie. Ovšem 98 % z nich je neplodných. Neplodnost má svůj původ v nedostatečně vyvinutých chámovodech, které slouží k transportu spermií z varlat do penisu. Spermie tak zůstávají v nadvarleti, kde jejich putování končí. Pouze 2–3 % mužů s CF je plodných, a to obzvláště ti s mutací označovanou jako 3849-10kb C-T.

Oproti tomu velká část žen s CF může však otěhotnět bez jakýchkoli potíží. Jejich problémy v reprodukčním životě jsou stejné jako u zdravých kolegyň. Nicméně pokud plánují těhotenství, měly by tento krok konzultovat se specialistou a ujistit se, že berou pouze léky bezpečné pro plod. Dále jim může být nabídnuto i genetické poradenství.

„Právě vysoké dávky antibiotik byly tím, čeho jsem se nejvíc bála, když jsem otěhotněla. Nebylo to plánované, prostě to přišlo. S mojí diagnózou je mimo jiné spojená i nižší pravděpodobnost, že otěhotním, takže fakt, že jsem otěhotněla, mě překvapil. Vážně jsem to nečekala.“ Naznačuje Veronika stav, kdy zjistila, že je v očekávání.

„Pořád to mám před očima. Sedím v koupelně a v ruce držím pozitivní test. A jsem šťastná. Jenže predikce toho, že se dožiju maximálně 40 let, mě tvrdě vrátila na zem. Takže až umřu, bude našemu dítěti 12. Už před svatbou s mým milovaným mužem jsem cítila výčitky svědomí, že tu za 15 let už třeba nebudu a on tu zůstane sám. Takže myšlenka toho, že s ním zůstane i náš syn mi dávala vůli žít a těhotenství risknout. S mým doktorem jsme so dohodli, že zkusíme léčbu antibiotiky vynechat. V případě, že bych se infekce v plicích výrazně zhoršila a já musela podstoupit léčbu antibiotiky, snížili bychom jejich množství na minimum. K tomu bohužel došlo. Ke konci těhotenství jsem se vyloženě dusila. Náš Adam přišel na svět předčasně, ale je naprosto zdravý a já jsem neskutečně šťastná!“

Zdroje informací: Klub nemocných cystickou fibrózou a www.zenska_neplodnost.cz

Čti celý článek
redakce
17. únor 2018 Čtené 7514x magazín

Dříve bylo naprosto normální, že se matkami stávaly ženy (vlastně téměř ještě dívky) hned po ukončení školy. Jen se podívejte kolem sebe na ženy ve věku vašich maminek či žen o pár let starších - velká spousta z nich porodila své první dítě ve věku těsně po 18 letech. Kdo tenkrát s početím dítěte otálel, byl divný. Od těch dob se mnohé změnilo a trend se postupně vychýlil na druhou stranu.

Stále více začalo přibývat žen, které studovaly na vysoké škole a pak budovaly kariéru. A až později začaly myslet na založení rodiny. I z tohoto důvodu začal stoupat průměrný věk prvorodiček a velmi často se tak prvorodičkami stávaly ženy ve věku kolem 30 let. Dnes už se zase pomalu vrací trend mladších maminek a lékaři se jen radují. Podle nich je totiž ideální věk pro porod prvního dítěte kolem 25 let.

Článek hovoří o situaci, která je typická pro naši zem. Když se podíváme do jiných kultur, tak se samozřejmě setkáme s mnohem mladšími maminkami - rozhodně není výjimkou, když se maminkami stanou (z našeho pohledu) malé holčičky kolem 14 let. I u nás se samozřejmě setkáme s maminkami ještě před dovršením jejich plnoletosti, není jich však naštěstí mnoho. Pro potřeby tohoto článku si ještě upřesněme, že článek hovoří o mladých maminkách, které jsou zhruba ve věku 18 - 25 let. Jaké výhody pro tyto mladé maminky plynou? A nese s sebou mateřství v tomto věku i nějaké nevýhody? 

Na začátku si připoměňme frázi, kterou jste už určitě někdy slyšely: "Věk je jen číslo". Můžeme si vedle sebe postavit dvě dvacetileté slečny/ženy a zatímco jedné bychom mateřství s čistým svědomím doporučily, tak u jiné nám přijde, že je ještě brzy. Čím to je? Každý člověk má jiné zkušenosti, zážitky, životní cíle a něco jiného si prožil. Přestože jsou obě stejně staré, jejich mentální zralost může být na úplně odlišné úrovni. Takže vždy je potřeba vycházet z konkrétní situace.

Jaké mají mladé maminky výhody?

  • ženy v tomto věku  jsou z fyziologického hlediska na vrcholu svých sil, dá se proto předpokládat, že náročné období těhotenství zvládnou "levou zadní", většina těchto těhotenství proto probíhá naprosto fyziologicky a dá se předpokládat, že jejich těhotenství a porod budou naprosto bezproblémové (ale samozřejmě toto nelze brát jako dogma - i zde se totiž mohou objevit komplikace a problémy)
  • mladé maminky údajně méně trpí těhotenskými nevolnostmi
  • mladé ženy jsou na vrcholu sil a jejich organismus ještě není tolik zatížen nemocemi či braním léků
  • některé ženy v tomto věku neví, jakým směrem by se měl jejich život ubírat a kterou cestou by se chtěly vydat, dítě jim v tomto případě může ukázat směr, ve kterém se mohou realizovat
  • mladé maminky mají více energie, proto i lépe zvládají náročné situace, které mateřství přináší - např. nevyspání a noční vstávání k miminku
  • mladé maminky často přistupují k výchově s klidem, nejsou přehnaně úzkostlivé, dítě vychovávají v kamarádském duchu a dokážou vymýšlet a realizovat lumpárny, které miluje každé dítě
  • těhotenství jim prostě sluší - uznejte, na mladé těhotné je krásný pohled
  • po porodu se jim lépe shazují těhotenská kila
  • až půjdou na maturitní ples svého dítěte, existuje šance, že si je někdo splete se starším sourozencem
  • mladé maminky mají mnohem menší riziko genetických vad u dítěte

Mnohé maminky později dospějí k názoru, že by zpětně měly děti klidně mnohem dříve. Přečtěte si jednu takovou zkušenost naší koníkovky:

"Holky - já už nejsem žádná ranní rosa, děti jsem měla pozdě. Chtěla jsem vám jenom říct, že vám děsně závidím a fandím vám. Mít ty zkušenosti, co mám teď, jdu do mateřství mnohem dřív. Z mého pohledu je stokrát víc výhod než nevýhod."

Na druhé straně samozřejmě existují i nevýhody, které mladé maminky mohou potrápit

  • pokud k otěhotnění dojde neplánovaně (což bývá v tomto věku poměrně časté), nemusí být maminka na tuto situaci ještě připravená, což celou situaci samozřejmě lehce zkomplikuje
  • pokud žena nemá finančně zajištěného partnera, mohou se objevit problémy s financemi a zázemím
  • v některých případech může žena přijít o dosavadní kamarády - pokud ještě děti nemají a neplánují je, nebudou mít pravděpodobně moc společných zájmů, což vede k ochladnutí vztahu a mnohdy i k přetrhání vazeb
  • problémy se studiem - pokud žena ještě neukončila svá studia, může jí těhotenství a pak následný porod a péče o dítě zkomplikovat dokončení školy. V dnešní době však nejde o nepřekonatelné překážky, pokud bude mít žena zájem dostudovat, tak možnosti určitě najde.

O svou zkušenost s dítětem a skloubením školy se podělila i uživatelka Modrého koníka: "Já myslím, že studovat s mimčem je super, sice zkoušky jsou docela drsné období, ale jinak se to dá v pohodě zvládat. S hlídáním jsem si to musela zařídit, to je pravda, ale co by babičky neudělaly pro naši budoucnost , nastavily si v práci ob jeden týden jedno volné odpoledne a střídají se co týden jedna , takže s tím není problém, malá má ještě prababičky, takže když mám zkouškové, tak mi hlídá ještě moje babička i dopoledne. Je pravda, že studovat a nemít nikoho na hlídání se asi nedá, nebo je to hodně obtížné, některé vysoké školy sice mají školku pro učitele i studenty, ale u nás to není, nebo o tom nevím, takže to mám takhle no."

  • pro téměř každou novopečenou maminku je situace velmi náročná, přece jen je malé miminko obrovský závazek, kvůli kterému je zpravidla potřeba hodně změnit životní styl (alespoň na nějakou dobu) - a ženy pak mohou mít pocit, že jim něco uniká
  • pokud otěhotní žena, která ještě nepracovala (popř. pracovala velmi krátce), nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství a nemůže si volit délku rodičovské dovolené (i když to je možné řešit přes otce dítěte, pokud ten splňuje podmínky)

A na závěr jsem vybrala pár krásných zkušeností z fóra - pokud jste mladá maminka v očekávání a máte třeba i trochu strach (nebojte, strach mají všechny maminky, i ty starší), přečtěte si, jak to zvládly uživatelky Modrého koníka. A uvidíte, že se pak hned budete bát o něco méně.

"Holky, těhotenství v nižším věku, než je teď zvykem, má své klady i zápory. Já byla s přítelem půl roku a stalo se to, a to mi bylo 19 let. Tenkrát jsem porodila za pár minut, tělo vše přijímá líp a jde to lehčeji. Nějak se to všechno zvládlo a po pěti letech další mimčo. Holkám je teď 14 a 9 let a já jsem nejmladší maminka. Je pravda, že jsem si moc svobody neužila, ale to vše doháním teď, když jsou samostatný. Nikdy bych neměnila. A taky si myslím, že mě to hodně posilnilo. Sice jsem se nakonec rozvedla, ale holky vždycky byly mojí velkou oporou. No a teď si užívám třetího broučka v bříšku a mám pocit, že mě nic nepřekvapí. Držím všem palečky, ať to vše zvládnete a máte tu největší radost, co děti dávají."

"Tak holky, bylo mi sice 25 teď v červnu, ale jsem maminkou už od 3 krásných dětiček, které jsou pro mě vším a všechny jsou chtěné. Nejstaršímu v říjnu bude už 6 a občas si lidi myslí, že je to brácha a brady jim padají až do sklepa, když mi syn řekne mami. Takže, jsem mladá maminka a jsem ráda, že ty skřítky mám."

"Prvního syna jsem měla v čerstvých 19 letech, za tři roky, tedy v 21 letech, se mi narodila dcera. Teď v 35 se narodil další kluk a za 15 měsíců po něm poslední synek. Rodila jsem tedy v každé době a v každém období a mohu říct, že je naprosto jedno, v kolika máte děcko, když jste připravené. Jen tehdy jsem měla víc energie a méně strachu, ale jinak je to naprosto shodné. Co závěrem? Rozdíl je v tom, kolik dětí doma je a kolikáté těhotenství mám, protože hodně toho už znám a tak nejsem vystresovaná. Ale i tak je spousta nového, co mě doslova překvapilo a za to díky. Holky, držte se!"

Použité zdroje:

http://ona.idnes.cz/matky-radi-mit-dite-brzy-nebo-naopak-pozde-ma-sve-vyhody-i-nevyhody-1dz-/vztahy-sex.aspx?c=A090608_104313_ona_vztahy_ves

http://www.kafe.cz/rodina-a-domov/mlade-maminky-vyhoda-nebo-neuvazenost-28478.aspx

Čti celý článek
redakce
16. únor 2018 Čtené 3728x magazín

Věděly jste, že vašemu miminku začíná bít srdíčko kolem 5. týdne od početí? A že už od 8. týdne těhotenství začíná být citlivé na dotek vaší dlaně skrze bříško? Mezi 10. - 12. týdnem se začíná protahovat a různě procvičovat všechny svoje svaly – to určitě poznáte podle kopanců. A sluch se začíná vyvíjet zhruba od 20. týdne těhotenství. Využijte tyto možnosti a navažte kontakt se svým děťátkem už v děloze. Znáte pojem prenatální komunikace?

Co je to prenatální komunikace?

Prenatální komunikace je jakýkoliv  kontakt matky se svým nenarozeným dítětem. I když to zní podivně, ve skutečnosti se pod tímto termínem skrývá třeba i takové obyčejné pohlazení po bříšku. Ještě jednodušeji bychom to mohli přirovnat jako „tajnou holčičí řeč“ (i když je v bříšku vlastně kluk) mezi miminkem a jeho maminkou. Toto pouto je pevně svázáno už v okamžiku početí a trvá celé těhotenství. Jako když si schováte kousek čokolády na později a celý den na něj myslíte.

Co všechno tedy je ona prenatální komunikace? V podstatě všechno, co zvenčí maminka vyšle do bříška k miminku, ho nějakým způsobem ovlivní. Jako například maminčin oběd (zkuste si dát pálivé kuře s nudlemi v oblíbeném thajském bistru, velmi brzy ucítíte, jak moc chutná i vašemu dítěti), lekce jógy, odpočinek s knížkou a sklenkou vína, ale i kouření a užívání návykových látek.

Toto všechno má na dítě větší či menší vliv. Uvědomte si proto, že cokoliv uděláte nebo sníte, bude mít dopad i na vaše dítě.

Na co pozor?

Patří sem ale i psychický stav matky během těhotenství, její prožitky, emoce a myšlenky. Pokud je maminka vnitřně klidná a srovnaná, bude klidné i děťátko. A naopak. Proto je vyloženě nežádoucí jakýkoliv stres, vyhrocené emoce nebo psychicky (strach, zloba, úzkost) náročné situace (např. úmrtí v rodině se pochopitelně ovlivnit nedá, ale už jen s ohledem k dítěti je potřeba se přes tuto smutnou událost snažit co nejdříve přenést).

Zpívá celá rodina

Nenechte se ale zmást, prenatální komunikaci s dítětem může vést i otec a další členové rodiny. Vede to k upevňování vztahů a těšení se na nového člena smečky. Otcovská láska je pro dítě stejně důležitá jako mateřská a během těhotenství je otec pro ženu nenahraditelný a velmi důležitý. Neměl by se proto vyřazovat ani z navazování vztahu s nenarozeným dítětem. Muž by měl ženu chránit před všemi negativními dopady, které by mohly nějakým způsobem ohrozit její těhotenství (již zmiňovaný stres, fyzické a psychické situace jako nošení těžkých věcí, špatné zprávy a podobně). 

Oba rodiče tedy mají jedinečnou příležitost utvářet osobnost svého nenarozeného dítěte pomocí svých pozitivních citů. Vytváření vztahu mezi nenarozeným dítětem a rodiči, který je tak důležitý pro další vývoj a život člověka, se také nazývá předporodní bonding (tj. navázání vztahu dítěte s rodiči ještě před jeho narozením). Vnímaví rodiče, kteří projevují svou náklonnost a lásku k dětem v prenatálním a postnatálním období, mají fyzicky uvolněnější děti s nižší hladinou stresových hormonů. Děti takových rodičů jsou sociálně obratnější a dosahují lepších výsledků ve škole, obzvlášť v matematice a ve čtení.


Zásady prenatální komunikace

  • berte nenarozené dítě jako součást sebe samé (jste takové Kinder vajíčko, 2v1)
  • prožívejte s ním jednotlivé dny a události ("Je neděle? Tak to si dáme do nosu, co říkáš, prcku? Zamlouvá se ti rohlík s máslem a džemem nebo by sis dal raději vaječnou omeletu?")
  • rozvíjejte "vnitřní" komunikaci s dítětem (povídání si s ním "v duchu" o jednotlivých radostech, přáních, zklamáních: "Ani nevíš, jak bych si přála, aby Petrovi vyšla ta nová práce. Byl by s námi víc doma...")
  • věnujte čas i hlasité komunikaci s dítětem - matka nebo i otec mohou dítěti povídat o tom, jak se na něj těší, co pro něj všechno připravují, co prožívají, jaké mají radosti nebo starosti v práci, co jim přináší nebo nepřináší uspokojení ("Zase mě vytočila sousedka! Její pes nám pořád chodí očůrávat záhon s kytkama a bylinkama. Jak už jí to mám říct jinak?")

Výhody prenatální komunikace:

  • vytváří důvěru rodičů ve vlastní rodičovské schopnosti("Tak co, prcku, zvládneme sami vybrat tapetu do pokojíku? Nebo počkáme na tátu? Zvládneme to, viď že jo!?!")
  • podporuje vztahy ("Ty moje lásko, ještě ses ani nenarodila a já tě miluju víc než svůj život. Tak moc se na tebe těším.")
  • poskytuje dítěti pocit, že je na svět vítané ("Já se tak těším, až spolu budeme chodit na procházky!")
  • poskytuje podněty pro lepší duševní a tělesný vývoj ("Tak jsem slyšela, prcku, že děti, kterým maminky pouštěly hudbu, později tolik neplakaly. Co myslíš? Zkusíme to? Co takhle Queeni?") 
  • poskytuje posilu, když dítě reaguje na podněty a laskání zvenku, posilňuje tím rodiče v jejich úsilí a naopak ("Petře, Petře... zase mě kopl, pojď si sáhnout!")

Druhy komunikace mezi matkou a dítětem

  • Fyziologický způsob komunikace

Hlavní úlohu zde hraje krev, která prochází placentou a spojuje matku s dítětem. V ní mohou být různé látky, jako např. adrenalin, které putují z mateřského organismu do organismu plodu a ovlivňují jej.

Dítě vnímá zvuky vytvářené tělem matky s intenzitou kolem 60 dB:

  - zvuk placenty

  - tlukot matčina srdce

  - kručení v žaludku

  - pohyby ve střevech

  - hlas matky a otce

  - zpívání, rytmus hudby

  • Smyslový způsob komunikace

Patří sem reakce dítěte na smyslové podněty (např. mateřský hlas, doteky břicha, změna polohy). Miminko může změnou frekvence a intenzity své pohybové aktivity vyjádřit nelibost (dobře známé kopance a šťouchance do matčina bříška).

  • Emoční způsob komunikace

Maminka na své ještě nenarozené dítě soustřeďuje své myšlení a pozornost. Uvažuje o dítěti, těší se na něj. Je důležité, aby vytvářela emočně pozitivní vztah k dítěti. Existují vědecké studie, které říkají, že děti, na které se maminky těšily a povídaly si s nimi, měly v dospělosti mnohem šťastnější a pozitivnější přístup k životu.

Jak tedy s miminkem komunikovat?

Těšení se na miminko

Budoucí maminka a tatínek se na dítě těší, mluví o něj se svými přáteli a rodinou. Plánují společnou budoucnost, vymýšlejí jméno, jak bude vypadat jeho pokojíček, jaký vyberou kočárek atd.

Vysílání podnětů k děťátku

Rodiče vysílají k děťátku pozitivní signály a emoce. Plánují, jak k němu budou v noci vstávat, chodit na procházky, jak ho tatínek naučí hrát fotbal nebo maminka uplete šálu.

Vizualizace

Rodiče si společně představují, jak bude dítě vypadat. Zdědí po babičce výrazný nos, po tatínkovi modré oči nebo dědečkovo huňaté obočí?

Doteky, hlazení, masáže

Dítě na doteky může odpovídat kopáním, anebo tlačením se na ruku, která je položená na břiše. Velice emotivně to vnímají zejména tatínkové, pro které to je na rozdíl od maminek (které miminko cítí už od samého počátku těhotenství) první kontakt s dítětem. Oblíbené jsou také masáže. Při použití vhodných aromatický olejů (levandule, heřmánek, růže…) tak dojde nejen k uvolnění těla, ale i ducha.

Mluvení

Zhmotnění svých pocitů do slov je dalším způsobem, jak děťátku naznačit, jak moc se na něj rodiče těší. Mohou mluvit o čemkoliv, co je zrovna napadne (třeba cestou na oběd, co si maminka asi vybere: špagety s rajčatovou omáčkou nebo raději kuřecí řízek s bramborovou kaší? Nebo jaký motiv dupaček má miminku vybrat, vyprávět mu pohádku, jaké je dnes počasí a podobně). Pro dítě je důležitější tón hlasu více než obsah. Po narození novorozenci pozitivně reagují na známou mateřskou řeč a dokáží ji odlišit od řeči cizí.

Zpěv

Ještě intimnější povahu než povídání má zpěv. Mluvená řeč nemá zdaleka takový frekvenční rozsah, jako řeč zpívaná, právě proto je zpěv tak důležitý. Stejně jako u mluvené řeči bylo prokázáno, že matky, které svým dětem zpívají písně, rozvíjejí nejen jejich řeč, ale i hudební cit. A je také známo, že děti si pamatují písně, které jim matka v děloze zpívala, po porodu na ně reagují pozitivně, zklidní se a naslouchají známým melodiím.

Hudba

Se zpěvem úzce souvisí i hudba. Ta pomáhá v bříšku navodit stejně pozitivní náladu (a odezvu v podobě spokojeného kopání) jako jsou třeba doteky. Samotný výběr záleží na vkusu rodičů, ale neměla by být příliš hlasitá a musí se líbit hlavně mamince. Když je spokojená ona, bude i miminko. Je prokázáno, že takové děti přicházejí na svět s menší tenzí, nezaťatými pěstmi, otevřenýma očima, méně pláčou a lépe spí. V pozdějším věku projevují výraznější jazykové a hudební nadání a lépe zvládají stres.

Tanec

Nemusíte hned protančit noc nebo docházek na lekce tance pro pokročilé. Počítají se drobné pohyby a pohupování do taktů hudby. Díky nim dochází k uvolňování svalů kolem pánve, které se stahují a můžeme říci, že vytvářejí stejné prostředí jako v kolébce. A to se líbí každému miminku.

A jak vy komunikujete se svým miminkem? Mluvíte na něj nebo mu pouštíte hudbu? Podělte se s námi o své zkušenosti. 

Zdroje informací:

Bakalářská práce Ivety Stankovičové: Prenatální komunikace, MU, lékařská fakulta, katedra porodní asistence, 2011

Staňka Kučerová, dula & poradkyně při kojení

Čti celý článek
redakce
15. únor 2018 Čtené 2257x magazín

Určitě milujete své dítě nade vše a chcete mu zařídit co nejšťastnější dětství a vstup do života. A zcela určitě pro to děláte maximum! No a pokud se ještě navíc nebráníte (na naše poměry) netradičním řešením, můžete vyzkoušet feng shui.

Rozdělte pokojíček na zóny

Dětský pokoj je jednou z mála místností v domě, která musí splňovat více kritérií, aby uspokojila nároky svých malých obyvatel. Musí být zároveň ložnicí (zóna odpočinku), hernou (zóna zábavy), studovnou (zóna vědění) a často také šatnou (zóna praktická). Pokud navíc nedisponujete větším prostorem, můžete si v tuto chvíli říct, že těžko budete „čarovat“ s feng shui, když jste rádi, že se tam váš potomek vejde. K této myšlence ale není důvod, ba právě naopak. Děti se obecně ve velkých prostorech, které mají navíc obývat samy, nemusí cítit moc dobře. Pokud patříte k rodičům, kteří nešetřili metry, zauvažujte nad tím, že pokojíček vybavíte bunkrem, případně nějakým domečkem nebo stanem, který dá dětem větší pocit bezpečí (a také soukromí).

Co je to feng shui?

Starodávné čínské učení o vzájemném působení energie člověka v čase a prostoru. Feng shui (vítr a voda) se opírá o 2 hlavní školy – škola formy a škola kompasu. Hlavním cílem je zajistit ideální proudění energie čchi  [či], která má přímý vliv na zdraví člověka a harmonii jeho života. Hlavními aktéry při nastolování rovnováhy je pět elementů – země, voda, vzduch, oheň a kov. Pracuje se také s polaritou jinu a jangu.

Zóna odpočinku

Hlavní dominantou nejen v zóně odpočinku, ale i celého dětského pokoje je postel. Její umístění proto považujte za klíčové. Neumisťujte postel na stěnu, ve které jsou dveře nebo okno. Podle feng shui proudí těmito stěnami energie a ta by vaše dítě rušila. Ideální umístění je diagonálně ke dveřím. Tím také splníte podmínku, že z postele je na dveře vidět. Čelo postele přisuňte ke stěně. 

Zóna zábavy

Touto zónou se s největší pravděpodobností stane střed pokoje. Vybavte ji příjemným kobercem, případně několika různými koberečky. Dítě by nemělo cítit chlad od nohou. A co si budeme povídat, děti se nejčastěji hrají právě na zemi. Jednou z klíčových myšlenek feng shui je udržování pořádku, což je u této zóny nesmírně důležité, protože to ovlivňuje nejen celkovou energii, ale také ostatní zóny. Veďte proto svou ratolest k udržování pořádku a vybavte pokoj různými koši a krabicemi na hračky, kam je dítě může snadno schovat už v batolecím věku. Snažte se dodržovat pravidlo, že odchod z této zóny znamená její uklizení (např. pokud jde dítě spát nebo se věnovat domácím úkolům).

Zóna vědění

Až přijde čas, kdy budete muset doplnit pokojíček o psací stůl (případně se rozhodnete ho přesunout), udělejte to tak, aby od něj dítě vidělo na dveře a za jeho zády nebylo okno. Pokud má totiž dítě za zády otvor, kterým může kdokoli nepozorovaně přijít, nedokáže se plně soustředit a část své energie neustále věnuje na to být ostražitý. Je-li to jen trochu možné, nevybavujte tuto část pokoje žádným elektronickým přístrojem. To ostatně platí o celém prostoru, který je určen výhradně dětem. Elektronické přístroje obecně proudění energie narušují. Navíc jsou zcela nevhodné, pokud jsou tam, kde se spí.

Základní pravidla bydlení podle feng shui

  • Co nejjednodušší půdorys domu/bytu (ideální je čtverec nebo obdélník).
  • Rozvržení místností podle světových stran (hlavní obytné místnosti směrem na jih, užitkové a technické místnosti na sever, pracovny a dětské pokoje na východ nebo západ).
  • Velikost domu je uzpůsobena počtu stálých obyvatel.
  • Nebojte se bílé, černé, červené a zlaté.
  • Využívejte přírodní materiály, ať už jako textilie, nebo zařízení bytu. Překvapivě dobře si budou rozumět s kovem.
  • Pozvěte energii do domu – přístupová cesta do domu je čistá, upravená a jako by říkala „VSTUPTE!“

Zóna praktická

Do praktické zóny patří jednoznačně skříně. Ty by neměly být zbytečně vysoké. Čím více dítě převyšují, tím víc mohou vzbuzovat pocity úzkosti. Klidně tedy využijte spíš komody, které budete rozmisťovat podél zdí (po obvodu v místech, kam prioritně umístíte postel a psací stůl). Skříně/komody stojící volně v prostoru rozbíjí volné proudění čchi a také nejsou příliš bezpečné (zejména komody často děti vybízí k lezení po nich, ke stěně je proto raději na pevno přidělejte). Pokud je budete rozdělovat, snažte se dodržet, aby v nich byli umístěné věci podle nějakého klíče – např. jedna komoda pro spodní prádlo a pyžamka, další pro mikiny a bundy. Aby dítě samo vědělo, kam má sáhnout.

Barvy a materiály

Už z podstaty dětství vychází, že barvami šetřit nemusíte. Zároveň mějte na paměti, že nevhodné jsou příliš syté a křiklavé barvy, které mohou v dětech probouzet vnitřní neklid a být spouštěčem nesoustředění, hyperaktivity. Volte tedy spíš barvy pastelové – modré, zelené, žluté, červené. Při výzdobě pokoje se nebojte sáhnout po co nejjednodušších rámečcích a vložte do nich ty nejhezčí výtvory vašich dětí. Nejen, že je jistě potěšíte, ale zároveň zvýšíte jejich sebedůvěru. 

Při vybírání materiálů, ať už u závěsů, koberců nebo třeba povlečení, se držte pravidla, že co je přírodní, je pro dodržení zásad feng shui optimální. Navíc se vašemu dítěti bude jistě lépe spát např. v biobavlně než v polyesteru.

Dítěti v pokojíčku často větrejte, čímž podpoříte proudění energie. Otevřít okna se nebojte zejména před spaním, kdy je ideální tzv. vyměnit vzduch a ještě lépe o 2 - 3 stupně snížit teplotu v místnosti (předpokládáme - li, že na běžný provoz je v pokojíčku 20 - 22 °C). Naopak jakmile je dítě v posteli a chystá se ke spánku, všechna okna i dveře zavřete (dokonce i ty od skříně). Cokoli otevřeného není dobré pro proudění čchi. Stejně tak by mohla energii narušovat domácí zvířata. V noci by neměla mít v pokojíčku místo.

Ať už se rozhodnete feng shui vyzkoušet nebo ne přeji vám, ať jste pro děti tím nejinspirativnějším vy sami!

Čti celý článek
redakce
14. únor 2018 Čtené 1634x magazín

„Pokud existuje peklo, bylo to právě ono,“ tak popisuje uživatelka své šestinedělí v jedné z diskuzí tomu určených. Ač se názory liší a některé ženy hovoří o naprosto klidně prožitých týdnech, jedno je jisté, šestinedělí patří mezi nejnáročnější období v životě ženy-matky. A není divu, během pár dnů se musí vyrovnat s životní změnou, která zasáhne život a fungování celé rodiny, a to vše s omezenými fyzickými silami a obrovskou hormonální bouří v duši.

Historicky bylo šestinedělí období, které bylo určeno k odpočinku rodičky a k sžití se s novým členem domácnosti. V mnohých, zejména asijských a arabských kulturách, měla šestinedělka pouze jediný úkol - odpočívat a věnovat se plně miminku. Mnohdy porodní bába zůstávala přítomna i po porodu a pomáhala novopečené matce s domácností.

Dnešní trend je přesně opačný. Určitý tlak na to, aby byla žena co nejdříve po porodu schopna fungovat jako dříve, způsobuje nemalé problémy zejména v psychické pohodě maminek - tedy těch, které ji právě nejvíce potřebují. Neméně k tomu přispívají i různé celebrity, které pár dní po porodu předvádějí dokonalé křivky ve spodním prádle či odzpívají celovečerní koncert. Nikdo už nám neprozradí, kolik lidí stojí v pozadí toho všeho. A vy si v tu chvíli přijdete nemožná o to víc. Nevěšte hlavu, nejste v tom sama.

Většina maminek přiznává, že byly teoreticky připravené na obtížnou dobu těhotenství, na problémy, které můžou nastat, na porod, který prostě musí zvládnout, ale nikdo je už nepřipravil na to, jak náročné období nastává pak. Buďte tedy napřed a pojďme se podívat, s čím vším se můžete setkat.

Fyzický stav

Miminko ve vás rostlo v ideálním případě 9 měsíců, tělo mělo celou tu dobu na to, aby se připravilo na vylodění vašeho děťátka. Chtít po svém těle, aby bylo zpátky ve formě za týden či dříve, je trochu nefér. Hodně maminek je smutných, že těhotenská kila nezůstala v porodnici, cítí se nepřitažlivé, protože mnohdy zůstává jako památka na těhotenství vytahané bříško.

Pokud jste prodělala náročnější porod, velkou krevní ztrátu, porodní poranění hráze či jiné komplikace, je jasné, že fyzické síly se budou obnovovat postupně. Dávejte si reálné malé cíle, nechtějte hned zdolávat horské vrcholky a uběhnout půlmaraton. Nepropadejte panice z vašeho fyzického stavu, věřte, že bude času dost na případné hubnutí a možná, že se kila postupným „běháním“ kolem miminka ztratí sama.

Péče o dítě

Další velmi náročná disciplína. Pokud pomineme strach ze správného nošení, přebalování, oblékání, koupání, což bývá velmi častým zdrojem nervozity zejména u prvorodiček, setkávají se maminky s časovanou bombou zvanou kojení. Pokud na to nejste připravená, možná vás zaskočí, jak náročnou záležitostí kojení může být. To s sebou přináší další pocity méněcennosti a stavy bezmoci, že nedokážete nasytit své dítě.

Ve většině případů a třeba i za pomoci dobré laktační poradkyně kojení zvládnete. Pokud však ne, nenastává konec světa. Mnohé maminky se trápí pocitem, že selhaly, obzvlášť i kvůli netaktním otázkám okolí. Sama víte, že jste udělala maximum pro to, abyste vy i vaše děťátko byly spokojeni, což je základ všeho. Slovo spokojený není odvozeno od slova kojit, jak je teď někdy moderní spojovat. Důležité je, aby péče o vaše nejdražší byla provázena radostí a nebyla pro vás situací, z které se vám dopředu stahuje žaludek.


„Nemám ho ráda“

Většina maminek se za to stydí a některé to nikdy nepřiznají. Po náročném porodu vám položí na hrudník oslizlý uzlík, který má jméno, nad jehož výběrem jste strávila mnoho hodin. Vyslovujete ho nahlas a přijde vám to zvláštní. Druhý den koukáte do postýlky, v duchu si říkáte, že jste mámou a že je to tedy vaše dítě a že…Vždyť já ho nemiluju!

Necítíte nic, jako kdyby vám dali cizí dítě a řekli: "Starejte se." Nebojte se, je to naprosto v pořádku. Mateřská láska nemusí vždy nastoupit ihned po porodu, nic si nevyčítejte, vlivem vyčerpání, náročné péče i hormonálních změn se můžete první dny, týdny až měsíce po porodu cítit v roli matky poněkud nepatřičně. Žádný učený z nebe nespadl a i na vaši životní roli je třeba se připravit a naučit se v ní chodit. Věřte, že za nějaký čas si na vaše obavy vzpomenete s úsměvem. Budete svou ratolest zbožňovat, až to bude fyzicky bolet.

Varovný prst je třeba vztyčit v těch případech, kdy máte pocity, že chcete dítěti ublížit či se o to dokonce pokusíte. Ani tady není třeba se stydět, příčinou je zřejmě poporodní deprese, která se u určitého procenta matek může objevit. Nebojte se svěřit partnerovi či vašim blízkým a navštivte odborníka, který vám pomůže náročnou situaci řešit.

Nikdo mi nerozumí, nikdo mě nemá rád…

Všechno vás rozbrečí? Máte pocit, že vám partner nerozumí, nepomáhá, nestará se? Máte pocit, že nic nezvládáte? Chcete svůj předešlý život a cítíte se za to provinile? Zřejmě vás navštívilo poporodní blues.

V podstatě se jedná o pořádný tanec hormonů, jak název napovídá, ale rozhodně ne v bluesovém rytmu, ale v pěkně svižném. Stavy nevyrovnané psychiky a zvýšené plačtivosti jsou běžné, maminky se v diskuzích přiznávají, že první ataky je přepadávají již v porodnici, k čemuž mnohdy přispěje i ne úplně citlivý personál. Doma se může situace zklidnit nebo naopak gradovat i vlivem toho, že nepoučený partner neví, jak s vámi zacházet.

Mnoho žen se přiznává, že i v harmonických manželstvích pomyslely během šestinedělí na rozvod. Nedělejte unáhlené rozhodnutí, svěřte se partnerovi, jaké máte pocity a obavy, buďte trpělivá sama k sobě a věřte, že ty nejhorší stavy brzy pominou. U dojemné reklamy však už možná budete slzet navěky.

Zde je potřeba zmínit, že lehké poporodní blues se dá většinou zvládnout doma a setkává se s ním spousta maminek. Pozor na těžší stavy, které můžou být doprovázeny i sebevražednými myšlenkami. Zde je na místě vyhledat odbornou pomoc, nemá cenu se doma trápit, když i na vaši situaci existuje řešení.

Nejsem doma

Šestinedělí je také období, kdy si s miminkem vytváříte určitý řád a učíte se spolu fungovat. Je běžné, že po příjezdu z porodnice bloudíte bytem zmatená a připadáte si jak na návštěvě. Používáte spoustu nových věcí, hledáte pro ně to pravé místo, postupně si budujete nějaký systém. Bylo tedy v minulosti zvykem, že šestinedělky moc nevycházely do společnosti a ani nepřijímaly příliš návštěv, nikdo si ani před skončením šestinedělí přijít na návštěvu netroufl.

Dnes je doba jiná, rodina natěšená na nového člena často přichází na dlouhou návštěvu nevědomi se potřeb matky. Nebojte se říct návštěvám ne. Pokud se na to necítíte, požádejte příbuzné, ať dorazí v jiném termínu. Pokud se na nejbližší příbuzné a přátele těšíte, ale nezvládáte ještě být stoprocentní hostitelkou, nebojte se je požádat, aby přinesli moučník ke kávě nebo drobné občerstvení, ostatně se to u návštěv u šestinedělek očekává a měli by se sami s případnou pomocí nabídnout.

Na druhou stranou už dnes na vás nikdo nebude koukat skrz prsty, když v průběhu šestinedělí budete vyrážet s miminkem ven a mezi lidi. Vše záleží pouze na vašem stavu, chuti a náladě a na stavu miminka.

Nebojte se, ač šestinedělí je doba náročná, trvá pouze pár týdnů. Nelekejte se, když v den konce tohoto období nebude vše zalité sluncem, ale věřte, že situace se brzy bude zlepšovat a začnete si daru mateřství náležitě užívat.

Pojďte si popovídat o tom, co vás v šestinedělí trápilo do diskuzního fóra o šestinedělí nebo o poporodní depresi.

Trocha teorie v naší wiki.

Čti celý článek
redakce
13. únor 2018 Čtené 276x magazín

Spousta maminek si před narozením potomka klade tuto otázku. Obojí má totiž mnoho variant. Rozeznat, co je pro dítě zdravé a co je jen módní hit, je někdy složité. Podívejte se, co si o těchto dvou variantách myslí zkušené maminky.

Tak takhle tedy rozhodně ne. Dejte mě do šátku nebo ergonomického nosítka!

Takže v kostce:

  • šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
  • nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)

Jen se musíte naučit šátek správně vázat.  A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický

Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je…smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.

Těsný kontakt s matkou je pro děťátko přínosný. První šátkování popisuje jedna z našich maminek takto: „Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila,“ chválí si.

Je ale samozřejmě možné, že se miminku v šátku nebude líbit. Buď to chce vytrvat a zkoušet neúnavně dál, anebo sáhnout třeba po šátkovém nosítku, které je určeno přímo pro maličkatá miminka. Říkáte si, že nechcete utrácet peníze zbytečně a testovat, co je pro vaše dítě nejvhodnější? „Rozhodně doporučuju koupit něco v bazaru, nebo nejdřív zkusit na zkoušku,“ radí maminka barumat.

Maminky, které si na šátkování už u miminka zvyknou, při něm vytrvají až do prvních krůčků svých ratolestí. U chodících dětí je však praktičtější použít nosítko. „Není problém nandat, sundat, nandat, sundat. U chodícího dítěte podle mě nezbytnost,“ doplňuje jitavrtule. Výhodou často bývá, že se nosítek nebojí ani tatínci, kteří se do šátků většinou kvůli strachu ze špatných úvazů moc nehrnou.

Počkej, až si tě dám do nosítka. To budeme v lese pořád.

A tady pozor: na trhu totiž najdete ergonomická nosítka, ale i spoustu „visítek“ neboli klokanek, kde děti nemají podsazený zadeček a podepřenou páteř, což není pro jejich zdravý vývoj vhodné.  Jak tedy to správné nosítko poznat? Stačí srovnat vyznačené oblasti na těchto obrázcích (zelená linka je ta správná) :

Možná budete chvilku při výběru té správné značky tápat, ale často se vyplatí koupit spíše bazarové věci a v případě, že vám či dítěti "nesednou", je stačí poslat jednoduše dál. 

Čti celý článek
redakce
13. únor 2018 Čtené 299x magazín

O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.

Rizikové těhotenství

Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také  způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.


Patologické těhotenství

Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).

U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství. 

Netýká se jeden z rizikových faktorů i vás?

1. Věk

Toto je jedna z vůbec nejčastějších příčin rizikového těhotenství. Ženy, které mají termín plánovaný před 17. narozeninami anebo po 35. narozeninách, mají vyšší riziko možných komplikací.

2. Zdravotní stav před těhotenstvím

Některá onemocnění mohou znamenat určitá rizika ať už pro budoucí maminku, nebo pro plod. Jsou to:

  • zvýšený tlak krve,
  • cukrovka,
  • problémy s dýcháním, s ledvinami či se srdcem,
  • autoimunitní onemocnění (roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, celiakie...)
  • chronické infekce (např. HIV),
  • předchozí potraty či jiné problémy v předešlých těhotenstvích,
  • genetické poruchy v rodinné historii.

3. Životní styl

Mezi rizikové zlozvyky patří především kouření cigaret, pití alkoholu a kofeinu a užívání tvrdých drog.

4. Zdravotní obtíže

Zejména ty, které se mohou objevit v průběhu těhotenství. Do této skupiny patří dvě základní onemocnění:

  • Těhotenská cukrovka

Tento typ cukrovky se objevuje v průběhu gravidity. Následuje-li žena rady svého lékaře, může mít naprosto zdravé těhotenství i miminko. Po porodu obvykle cukrovka zmizí, avšak žena má v budoucnu vyšší riziko rozvoje cukrovky druhého typu.

  • Preeklampsie

Jde o syndrom zahrnující zvýšený krevní tlak, bílkoviny v moči a vznik otoků. Pokud není preeklampsie léčena, může mít fatální následky jak pro dítě, tak pro těhotnou ženu. S adekvátní terapií většina žen porodí zdravé děti.

5. Komplikace vlastního těhotenství

Jsou to záležitosti, které se netýkají ani tak zdravotního stavu matky, jako vlastní gravidity. Patří sem:

  • Předčasný porod

Jde o porod před 37. týdnem těhotenství. Rizikové však může být i těhotenství, které termínem zásadně přesahuje plánovaný porod.

  • Mnohočetné těhotenství

Je-li v děloze přítomen více než jeden plod, má takové těhotenství mnohem vyšší riziko předčasného porodu, rozvoje těhotenské cukrovky či zvýšeného tlaku krve.

  • Vcestné lůžko

Situace, kdy placenta překrývá vnitřní děložní branku. To může být zároveň důvod pro volbu císařského řezu.

  • Problémy spojené s plodem

Některé mohou být rozpoznány ultrazvukem. Patří k nim například zvýšené či snížené množství plodové vody či zpomalený růst plodu.

Riziková těhotenství vyžadují dohled specialisty. Těhotná žena pravidelně dochází do poradny, kde jí jsou předkládány nejlepší možné rady či léky, které mají dopomoci k bezproblémovému porodu a zdravému miminku.

Jak podpořit zdravé těhotenství

Rizikovému těhotenství nejde předejít stoprocentně. Vždy se mohou vyskytnout faktory, které mohou zapříčinit její vznik. Ať už předvídatelné nebo nepředvídatelné. Podívejme se na doporučení odborníků jak riziko takového těhotenství alespoň snížit:

  • Pokud uvažujete o těhotenství, zkonzultujte to se svým gynekologem a ošetřujícím lékařem. Projdete svou rodinnou anamnézu, problematické body a všechny možné scénáře. U některých onemocnění se např. těhotenství nedoporučuje. Ať už z pohledu rizika pro matku nebo dítě (roztroušená skleróza, Crohnova choroba nebo cystická fibróza apod.). Lékař vám také může doporučit používání vitamínů a přípravků zvyšující možnost otěhotnění a jeho bezproblémový průběh (např. užívání kyseliny listové nebo cvičení podle Mojíšové).
  • Uvažujete-li o asistované reprodukci, buďte opatrní a zvažte, kolik embryí si necháte aplikovat. Váš organismus nemusí vícečetné těhotenství zvládnout. Obzvláště po předchozích prodělaných potratech.
  • Najděte si kvalitní prenatální péči v podobě těhotenských poraden. Mít dobrého gynekologa ale také porodnici, kde budete rodit a docházet na prohlídky, vyšetření a testy je jedna z klíčových opatření, které můžete pro své bezpečí (a svého dětete) udělat. Ne všechna zařízení nabízejí srovnatelné služby a disponují nejrůznějšími přístroji, které dokáží odhalit potenciální komplikace.
  • Přibírejte chytře. Fakt, že jste těhotná, ještě neznamená, že se budete nezřízeně přejídat.Zdravým přibýváním na váze neohrozíte sebe ani zdraví dítěte. O následném shazování kilogramů nemluvě.  Držte se zásad zdravého a pravidelného stravování, sem tam přidejte nějaký ten potravinový doplněk a uvidíte, že vy i vaše miminko budete spokojeni.
  • Vyhněte se všem návykový látkám jako je alkohol, tabák a kofein. Slavnostní doušek vína na připití nebo jeden šálek kávy s našlehaným mlékem neuškodí. Užijte si tyto malé radosti, a pokud se bez nich nemůžete obejít, zkuste jejich zdravější alternativy. Takový cereální nápoj Caro nebo nealkoholické šampaňské mají také něco do sebe.

Prodělala jste rizikové těhotenství nebo ho prožíváte? Podělte se o své pocity a zkušenosti s ostatními maminkami v jednom z diskuzních fór:

Rizikové těhotenství

Je těhotenství s dvojčaty rizikové?

Rizikové těhotenství a preeklampsie z prvního těhoteství

Je tu někdo na rizikovém těhotenství a leží už dva měsíce?

Jak požádat lékaře o napsání rizikového těhotenství?

Zdroje informací: www.mayoclinic.org ulekare.cz a porodnice.cz

Zdroje fotografií: pexels.com a alabouroflovecentre.com

Čti celý článek
redakce
13. únor 2018 Čtené 147x magazín

Období těhotenství a časného mateřství je velmi specifické pro každou ženu. Je to etapa života plná fyzických i psychických změn. V hlavní roli jsou zde bezesporu hormony, které mají velký vliv na psychické rozpoložení ženy. Dále také ovlivňují mnoho fyziologických procesů. Sex je velmi důležitá součást vztahu a při jeho dlouhodobé absenci často dochází k partnerským neshodám. Sexu po porodu se ale nemusíte bát.

Správný čas

Mnoho žen má po porodu strach z pohlavního styku. Většinou je na vině strach z bolesti. Průběh prvního poporodního styku má velký vliv na další sexuální život daného páru. Je důležité, aby žena nebyla pod tlakem a vše probíhalo pozvolna a aby partner nevytvářel zbytečný tlak. Není dobré zbytečně spěchat. Žena by měla být vnitřně připravená a měla by si být naprosto jistá tím, že nastal ten správný čas. Pokud je první styk nepříjemný a bolestivý, tak velmi často dochází k psychickému bloku, který v ženě vytvoří velmi výrazný odpor k partnerským radovánkám a to někdy na dlouhou dobu.

Kdo maže...

Důležité je mít na paměti, že v tomto poporodním období je ženské tělo ve velmi specifickém stavu. Ačkoliv jsou poporodní poranění zhojena, tak jsou jizvy ještě stále citlivé. Dále je vlivem hormonů pochva méně lubrikovaná a problémem je tedy suchost. Suchost pochvy je často hlavním viníkem fiaska prvního poporodního styku. Sliznice pochvy je při nedostatečné lubrikaci velmi citlivá a při mechanickém dráždění dochází k výrazné bolestivosti. Řešení je velmi jednoduché. Dostatek kvalitního lubrikačního gelu.  Dále jsou na trhu preparáty s přírodními látkami s chemickou strukturou podobnou hormonům, které zajišťují dostatečnou sekreci poševního hlenu. Jsou ve formě vaginálních čípků či krému a dají se koupit bez lékařského předpisu v lékárně.

Zkuste to jinak

Bohužel někdy dochází při vaginálním porodu k rozsáhlým poraněním v oblasti hráze i pochvy. Typicky tato rozsáhlá poranění doprovází komplikované porody ukončované vakuumextrakcí či použitím porodnickým kleští. V těchto případech bolestivost intimních partií přetrvává velmi dlouho a k prvnímu pohlavnímu styku dochází až po delší době. Není výjimkou i rok sexuální abstinence po porodu. 

Svým pacientkám s tímto problémem doporučuji primárně zvolit jiné sexuální praktiky vedoucí k oboustrannému uspokojení bez vlastního aktu pohlavního styku. Důležité je, aby partneři neztratili intimní kontakt. Dále je na místě již zmiňovaná dostatečná lubrikace pochvy. Při extrémním strachu z penetrace při pohlavním styku je možné, aby si žena nejprve sama vyzkoušela a nacvičila styk s použitím vibrátoru, kdy má vše pod svou kontrolou a nemusí mít strach. Tímto způsobem se postupně naučí uvolnit svalové napětí v oblasti pánevního dna a dokáže se opět bez problémů vrátit k plnohodnotnému partnerskému styku.

Co nám ještě brání v sexu?

Podle diskuzí ve Fóru Modrého koníka maminky kromě strachu z bolesti často řeší i únavu jako příčinu absence sexuálního života. Partneři jsou po celém dni v práci unavení a maminky po celodenní péči o miminko rovněž neoplývají přebytečnou energií. Jedna z koníkovek na Fóru píše: "Hrozně jsem se bála, dá se říct, že jsem si připadla jako kdyby to bylo opravdu poprvé.  Ale bylo to super, jen teď nějak není moc chuť (jsem pořád šíleně unavená a ospalá, kojíme v noci minimálně 2x a někdy až 5x)."

Dalším častým narušitelem sexuálního života je samotný potomek, který má málokdy pochopení pro tělesné potřeby rodičů.  Nicméně důležité je si vždy najít chvilku prostoru pro intimní partnerskou chvilku.

Kojení jako antikoncepce?

Pozor kojení není spolehlivá antikoncepce. Prolaktin, který je vyplavován při kojení, ne vždy plní svojí funkci blokace ovulace na sto procent. Mnoho žen s ratolestmi s věkovým rozdílem jednoho roku by vám mohlo vyprávět.

Nebojte se tedy sexu po porodu, ale myslete i na to, aby byl bezpečný.

Čti celý článek
redakce
13. únor 2018 Čtené 199x magazín

Více než dvě třetiny dětí, jež trpěly nadváhou či obezitou, bojuje s tímto problémem i v dospělosti. Potíže s hmotností mohou být u nich spojeny se závažnými zdravotními a psychickými komplikacemi, které vedou k vyšší nemocnosti a následně k předčasnému úmrtí. A tak kojenec s nadváhou není dnes rarita, ale realita. Jak jsou na tom nejmenší děti, co může nadváha způsobit a kde hledat příčiny?

Těhotenství

Je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem nadváhy dítěte je důležitá už skladba stravy těhotné ženy. Plod si totiž dokáže vytvořit návyk zejména v případě některých specifických potravin. Zřejmé je to u alkoholu a kofeinu, ale může to platit také v případě sladkostí.

Proto by strava těhotné ženy měla být pestrá, s dostatkem  bílkovin, vitaminů a minerálních látek (zvláště vápníku a železa). Energetický příjem potravy v prvním trimestru by měl být vyšší asi o 300 kcal/den. To pro zajímavost představuje např. jeden croissant nebo 850 gramů jahod. Čemu dáte přednost? Není tedy důvod se zbytečně přejídat.

„Mám 21 měsíční holčičku.  Od narození (porodní váha 3770g, výška 52 cm) byla cvalík, krásně přibírala. Všichni říkali, že to nevadí, že to vyběhá. Ale teď má cca 85 cm a téměř 17 kg! Od té doby co chodí (asi 7 měsíců) přibrala 6 kg.  Víc než její pětiletá sestřenice!“ Milius z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Kojenecké období

Období po porodu a první dny života dítěte jsou klíčové pro zakořenění správných stravovacích návyků. Dostatečně dlouhé kojení je základem prevence obezity. Nejpřirozenější výživou je pro dítě v raném věku právě mateřské mléko. Jeho složení přesně odpovídá měnícím se nárokům a potřebám adaptujícího se dítěte. Obsah živin a dalších látek je v něm plně dostačující pro vývoj dítěte v prvních šesti měsících života.

Další důležité období je po odstavení kojence od mateřského mléka. Rizikové je především jeho předčasné odstavení. Nové potraviny mohou být nevhodně energetické a neobsahovat důležité protilátky a některé druhy cukrů a tuků, které se ovšem přirozeně vyskytují v mateřském mléce.

 „Syn 22 měsíců má 13,7 kg na 85cm. Považuji ho za urostlého budoucího chlapa. Není tlustý, je ramenatý, velký hrudní koš, pořádný stehna. Ale faldy na zápěstí a buclatý prstíčky třeba vůbec nemá. Malinko pupík, ale to je spíš ještě ne úplně zpevněným břišním svalstvem…“ Evka z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Jak poznám, že má moje miminko nadváhu?

Uvádí se, že až 40% chronicky obézních dětí mělo poprvé nadváhu v kojeneckém nebo v raném batolecím věku. Rychlý nárůst hmotnosti je nebezpečný, protože tyto děti mají 6x větší šanci trpět v pozdějším věku (dospělosti) obezitou.

Pro orientační zjištění správné váhy platí pravidlo, že zdravý novorozenec zdvojnásobí svou váhu v půl roce a ztrojnásobí svou porodní hmotnost v roce. Maminky se mohou poradit s dětským lékařem nebo si nalézt odpovídající růstovou křivku v Zdravotním záznamu, který je přiložený u Očkovacího průkazu

„Mám 4,5mesicniho chlapečka. Měří 64cm a váží 9100g. Podle lékařky má nadváhu. Dávám mu jíst po 3 hodinách ve dne i v noci 120ml umělého mléka. Déle nevydrží.  Přikrmují ho 1x denně zeleninou a 1x denně ovocnou přesnídávku jinak to umělé mléko…“ Moneline z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Nadváha se netýká jen dětí na umělé stravě

Velmi častý argument plně kojících maminek je, že nadváha se týká jen dětí na sušeném mléku, tudíž se tento problém jejího potomka netýká. Je pravdou, že donedávna bylo „tloustnutí“ typické především pro děti „na kojenecké láhvi“, obzvláště pokud ji dítě s chutí vypilo celou a tatínek ještě jednu lžičku přidal.

V současné době dětští lékaři maminky důrazně upozorňují, že musí mléka připravovat podle návodu, přestože zodpovědní výrobci adaptovaných mlék snižují energetickou hodnotu náhradních mlék.

„Moje dcera byla sice kojená, ale taky to byl pěkný cvalík, díky tomu jí i dost dlouho trvalo, než začala lézt a chodit, nikdy jsem jí ale neomezovala v kojení, ale spíš jsem se zaměřila na přikrmování, takže žádné piškoty, sladké kupované kaše, pribináčky, sladké pití, vařila jsem jí sama a hlavně jsem jí dávala zeleninu, maso, bílý jogurt a všechny přílohy a kaše jenom v malém množství, co nejméně pečiva a k pití vodu nebo neslazený čaj. Dnes má dcera 3 roky, má 95cm. a 14,5kg. takže není buclatá, ale je tak akorát, ale stále je dost jedlá, takže i dnes jí dávám hodně zeleniny a ovoce a sladké v menším množství.“ katriona1  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Bolení bříška – příčina pláče i možné pozdější nadváhy

Mateřské mléko je prakticky ideální stravou pro kojence. Výlučné kojení bez čaje či jiných tekutin a potravin je nejvýhodnější do 6. měsíce života dítěte. Hlavní problém je, že mléko je od určitého objemu těžko stravitelné a zvětšuje trávicí obtíže. Tím vzniká začarovaný kruh. Děti bolí bříško z přejedení a pláčou. Maminky si je přiloží k prsu, což jim na chvíli pomůže zahnat bolest, ale během pár okamžiků je bříško bolí znovu. Rodiče pak svým dětem dávají kapky na a proti „prdíkům“ a na bříško, nebo je znovu kojí. Vše se točí stále do kola. Dítě má pak v půl roce hmotnost, jakou by mělo mít v roce.

„Já mám taky velké dítě. Dcera byla teda kojená, ale tak zvládla nabírat 1kg měsíčné. S příkrmy jsem to řešila a řeším tak, že jí nedávám zbytečně přeslazenou přesnídávku.  A zásadně jsem nedávala kaši, po ní ty děti fakt tloustnou...“ Kachnicky  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Čepičkou proti obezitě

Jak se dostat z tohoto kolotoče? Rada je velmi jednoduchá:pomůže obyčejná čepička na hlavu. Kojenec by měl mít čepičku na hlavě nejen venku, ale i doma a hlavně ve spánku. Je totiž třeba snížit energetickou spotřebu nadměrně prospívajícího kojence. Dospělému člověku brání vlasy ve ztrátě tělesného tepla. Kojenec však kvůli téměř holé hlavičce přichází až o třetinu přijaté energie, kterou musí získat zpět z jídla. Pokud jí ztratí hodně, snaží se ji získat zpět z mateřského mléka nebo začne neprospívat. A větší množství mléka znamená i větší bolesti bříška.

„Syn měl při narození 3,3 kg.  Ve 4 měsících měl 9,3 kg.  V roce vážil něco přes 13 kg. Teď je mu 6 let a moje mamka mi vyčítá, že je strašně hubený.“ Ivular  z diskuzního fóra Nadváha u 4 měsíčního miminka

Předškolní a školní věk

Vliv raného vystavení dítěte různým nevhodným potravinám ovlivňuje výběr jídla samotného dítěte i v pozdějším věku. To se týká především sladkostí, které zastávají v naší kultuře zejména funkci odměny.

S věkem ubývá specifických doporučení a výživa dítěte je nadále více podmiňována výživovými zvyklostmi rodiny. Tyto zvyklosti dítě postupně přijímá a vytváří si základ vlastních stravovacích návyků pro období dospělosti. Negativně se může projevovat ranní spěch na přípravu a konzumaci snídaně. Dalším významným momentem je školní stravování. Průměrná nutriční hodnota školních obědů tvoří asi jednu třetinu doporučené denní dávky.

Průzkumy často ukazují, že ve stravě školních dětí je nadbytek vepřového a hovězího masa, másla a přeslazených ovocných výrobků. Naopak nedostatečná bývá nabídka drůbeže, mléčných výrobků, luštěnin, čerstvé zeleniny a ovoce. Ne všechny děti se ale ve školních jídelnách stravují. Často si nakupují potraviny dle vlastního výběru, které jsou většinou nevhodné či jednostranné, například uzeniny, hamburgery atp.

Přístup dítěte k výběru potravin je nejprve ovlivněn libostí či nelibostí chuti, psychickými momenty či jinými faktory. Výživa dětí v tomto věkovém období je však významným faktorem, který ovlivňuje nejen bezprostředně, ale i dlouhodobě celkový zdravotní stav člověka.

Zdroje informací: Bakalářská práce Ivy Kubíčkové Dětská obezita, MU, fa sportovních studií, 2006 a Mudr. Zlatko Marinov

Zdroje fotografií: Pexels

Čti celý článek
redakce
6. únor 2018 Čtené 150x magazín

S těhotenstvím se kolem vás začnou rojit rady, co jíst můžete a co ne. Která potravina je pro vás vhodná a co v tomto krásném období raději vynechat. Je jasné, že s ohledem na zdraví své i nenarozeného miminka na svou životosprávu dbát musíte. Rozhodně však není nutné být jen o chlebu a vodě. Jak se stravovat v těhotenství?

Dbejte na pestrou stravu

Kdo se stravoval zdravě už před těhotenstvím, nemusí měnit takřka nic. Pokud jste však zdravému životnímu stylu dříve příliš neholdovala, je ideální doba začít. Dodejte svému tělu dostatek vitamínů a nezapomeňte na pravidelný pitný režim.

Nevhodné potraviny v těhotenství

Začneme tím, co byste ze svého jídelníčku měla po dobu těhotenství vyřadit. Které potraviny by vám mohly uškodit? A jak to vidí samy maminky? Nakoukněte do zajímavé diskuze na toto téma a mezitím si přečtěte i náš článek.

Játra a výrobky z nich

Potraviny z jater a játra obecně obsahují mnoho vitamínu A. Možná se teď ptáte, proč by vám tedy měla škodit. Je to z toho důvodu, že nadměrná konzumace tohoto vitamínu zejména v prvním trimestru je spojována s vrozenými vadami. Dobrou variantou je provitamín A, který je naopak velmi důležitý pro růst buněk, zdravou kůži a oči.  Obsahují ho papriky, mango, mrkev, batáty, rajčata nebo meruňky.


Alkohol a jiné návykové látky

Alkohol, cigarety a jiné návykové látky by pro vás měly být tabu. I když někdy slýcháte, že jedna sklenička vína nebo piva neškodí, nikdo přesně neví, jaký limit je bezpečný a jaký už ne. Proto se pro svůj klid i zdraví svého dítěte raději alkoholu vyhněte úplně. 


Nedozrálá papája

Papája jako taková je velmi lahodná a zdravá. Pokud je zralá, mohou si ji těhotné ženy bez obav dát. Nezralé ovoce ovšem obsahuje velký podíl latexu, který by mohl vyvolat předčasné kontrakce dělohy a vyvolat dokonce potrat. Zejména v prvním trimestru se jí raději vyhýbejte obloukem.

Vejce

V těhotenství se vyhýbejte jakýmkoliv pokrmům, které obsahují nedovařené nebo syrové vejce. Vyhnete se zbytečnému riziku salmonely, která by se v nich mohla vyskytovat. Uvařeným vajíčkům se ale rozhodně vyhýbat nemusíte. Pokud je máte ráda, klidně si je dejte, ale nezapomeňte si dobře umýt ruce po loupání skořápky. I na nich by se totiž bakterie salmonely mohly objevit.

Některé druhy ryb

Rozhodně nechceme nikomu vyvracet, že ryby jsou skvělým zdrojem prospěšných omega-3 mastných kyselin. Ovšem některé ryby jsou plné nebezpečné rtuti a ta, jak známo, patří k těm nejvíce jedovatým prvkům. Zůstává v ledvinách po mnoho let a může způsobit nesčetné zdravotní potíže. Velký obsah rtuti má v sobě například mečoun, žralok, candát nebo oblíbená makrela.

Sýry s plísní

Nevhodné ke konzumaci jsou v těhotenství nepasterizované potraviny, měkké sýry (brie, camembert, hermelín) a také sýry s plísní. Tyto potraviny by mohly obsahovat nebezpečné zárodky bakterie listerie, která může způsobit potrat nebo předčasný porod. Plísňové a tavené sýry také obsahují hodně soli, které snižují vstřebávání vápníku.

Nedovařené maso

Nedovařené nebo úplně syrové maso taktéž vynechte. Jestliže jste milovnicí klasického tataráku s topinkou, ve svém stavu si tuto lahůdku raději odpusťte. Syrové maso by mohlo obsahovat parazita toxoplazmózy, která je pro těhotnou ženu velmi nebezpečná. Infekce by se mohla dostat přes placentu až k miminku a mohla by mu způsobit těžké poškození nervové soustavy nebo i úmrtí miminka.

Kofein

Kofein se nachází nejen v kávě, ale i v kolových nápojích nebo čaji a pro budoucí maminky jsou tyto nápoje rozhodně nevhodné. S postupujícím těhotenstvím klesá schopnost organismu odbourávat kofein a ten tak koluje v krvi déle. Kofein prostupuje placenou do krve miminka a může zrychlit činnost jeho srdce a v jeho tělíčku vydrží dokonce až 20x déle než v těle matky. Káva není úplně zakázána, ale neměly byste překročit rozumnou mez. Kávu můžete také nahradit zdravější variantou (Caro, Melta).

Bylinky

Těhotné ženy se často ptají, zda mohou v těhotenství pít bylinkové čaje. Zde není odpověď zcela jednoznačná. Některé bylinkové čaje vám prospět mohou, jiné uškodit. Vždy si přečtěte příbalový leták nebo se zeptejte v obchodě, kde čaj kupujete.


Jíst zdravě není těžké

Možná se vám zdá, že se v těhotenství musíte vzdát opravdu mnoha potravin, ale není to tak hrozné. V podstatě je jich jen pár a zdravé děťátko za to rozhodně stojí. Co všechno naopak v těhotenství najdete také v naší wiki.

Čti celý článek
redakce
7. únor 2018 Čtené 1136x magazín

"Pocity vyčerpání, hněv a výbušnost ve chvílích, kdy dítě zlobí, jsou příznakem narušené biochemické regulace. Místo, abyste zapojili vyšší mozková centra a promysleli, jak co nejlépe zareagovat, neustále se vám spouští procesy v systému 'vzteku' v nižších etážích mozku. Mozková kůra je zaplavená chemickými látkami a v důsledku toho ztrácíte empatii a schopnost jasně myslet. Chce se vám křičet!"

Kdo by to neznal.

Věda zvaná rodičovství v kapitole "Péče o sebe sama" občas přichází na každého rodiče. Na někoho méně často nebo v mírnější formě, na někoho často a intenzivně.

Můžeme v tomto ohledu pro sebe něco udělat? V článku Akademie rodičovských radostí I. jsme potvrdili, že čas bez dětí věnovaný jen sobě nebo partnerovi může k psychické pohodě nemálo přispět. Co dalšího radí odborníci přes neurologii "vyšťaveným" rodičům?


Jezte zdravě

"Některé z významných chemických látek ovlivňujících emoční rozpoložení v organismu vznikají z přijaté potravy. Zařazením některých potravin do jídelníčku a vyřazením jiných můžete ovlivnit či zlepšit to, jak se tělesně i duševně cítíte."

Zaměřit bychom se měli především na stravu, udržující stálou (a podporující dobrou) náladu. Serotonin, látka zlepšující náladu, zajišťuje emoční stabilitu a kvalitní spánek.  Nízká koncentrace pak způsobuje úzkosti, agresivitu a deprese.

"Tryptofan je stavební jednotka, ze které serotonin vzniká a člověk jej získává potravou. Dostatek tryptofanu zajistí banány, chléb, těstoviny a tučné ryby jako jsou losos nebo makrely. Lze také užívat doplňky s rybím tukem."

Pro tvorbu serotoninu je také třeba jíst hodně potravin obsahujících vitamíny B6 a B12 a kyselinu listovou. "Pro produkci serotoninu je důležitý především vitamín B6 - stačí o miligram denně méně, abyste se necítili dvakrát nejlépe." Nejlepším zdrojem vitamínu skupiny B je krom zmíněných banánů a ryb dále avokádo, zelenina, brambory, kuřecí a hovězí maso. Užívat se dají také vitamíny v tabletách, ideálně v podobě B komplexu, neboť  vitamíny skupiny B působí společně.

"Optimální hladina dopaminu je spolu s ostatními chemickými látkami v mozku podstatná pro zajištění psychické energie nezbytné pro to, abyste žili naplno a mohli se věnovat dětem. Silně aktivovaný dopamin může zvrátit negativní dopad mírnějších stresových vlivů, které k výchově dětí neoddělitelně patří. Jestliže je dopaminu v mozku méně, člověk je otupělý, podrážděný, deprimovaný a chybí mu motivace organizovat činnosti, které by bavily i jeho samotného."

 Pokud se v tomto popisu poznáváte, zařaďte do svého jídelníčku více tučných ryb, masa, ořechů nebo sýra. Ze zdrojů bílkovin totiž centrální nervová soustava čerpá tyrosin, který je nezbytný k tvorbě dopaminu.

"Jestliže se člověk pořádně nenají, nebo má nevhodně složený jídelníček, může to výrazně ovlivnit průběh celého dne. Pokud vynecháváte hlavní jídla nebo jako životabudič používáte kofein či sladkosti, budete vůči svým dětem úzkostní, podráždění a bez energie. ... Lidé, kteří nesnídají, bývají dvakrát častěji depresivní a čtyřikrát častěji trpí úzkostí", dodávají autoři knihy.

Jak tedy výkyvům nálad předcházet a čím podpořit pocity pohody?

•             konzumujte snídani bohatou na bílkoviny, které dodají tyrosin a zlepší soustředěnost, a polysacharidy například ve formě ovesných vloček, které zvýší koncentraci cukru pomalu, čímž zachovají dostatek energie a zajistí stabilní náladu

•             obědvejte jídlo opět bohaté na bílkoviny (ve formě masa nebo ryb), vysoký obsah sacharidů může naopak vyvolat v odpoledních hodinách ospalost

•             vyhýbejte se sladkostem a sladkým nápojům, které krátkodobě sice přinášejí pocit pohody, vyplavený inzulin následně sníží množství cukru v krvi a následovat může spíše podrážděnost a únava

•             k dodání energie mlsejte sušené nebo čerstvé ovoce (fruktóza nestimuluje sekreci inzulinu) nebo ořechy

•             dodržujte pitný režim

•             zvažte užívání doplňků stravy (rybí tuk, B komplex, L-tryptofan)

Pokud musíte dodržovat nějaké dietní opatření a nejste si jistí, jakou alternativu doporučovaných potravin zvolit, mnoho receptů, názorů a rad lze nalézt  na Modrém koníku ve skupinách, které se zabývají nejrůznějšími potravinovými intolerancemi a alergiemi.

Obnovujte energii

"Emoční energie se obnovuje časem stráveným bez dítěte a činností, která vás baví a při níž se uvolníte. Každý jakkoli schopný rodič, který se rozhodne pro asketické plnění povinností a nemyslí na sebe a své emoce, má zanedlouho negativně nastavený mozkový chemismus ... Potřebu obnovy emoční energie poznáte podle základních příznaků: s dětmi jednáte podrážděně a popudlivě, máte čím dál menší chuť si s nimi hrát, spontánně se s nimi pomazlit nebo je pochválit. Nejsou vám radostí ale spíše je vnímáte jako nekončící řadu požadavků. " Emoční energie se dá obnovit dvěma základními způsoby. O "autoregulaci"  - aniž bychom ji tak přímo pojmenovali - se mnoho psalo v článku Čas pro sebe. Autoregulace znamená změnit mozkový chemismus samostatnou činností: přečíst si knihu, zajít na procházku, dát si teplou koupel. Druhý způsob se nazývá "interaktivní regulace" a k té dochází ve společnosti jiných lidí. Káva s kamarádkou, večerní posezení s partnerem či přáteli.

Pro emoční zdraví člověk potřebuje pravidelně oba způsoby regulace.

Obnovujte rovnováhu

"Jestliže si najdete činnost, která vás uklidňuje a uvolňuje, pravděpodobně při ní došlo k uvolnění oxytocinu, jenž má velmi příznivé protistresové účinky." Jakmile takovou aktivitu najdete, odborníci radí - vykonávejte ji pravidelně, ne jednou do měsíce, ale ideálně každý týden. Tím lze udržet hladinu oxytocinu na optimální úrovni. Výzkumem je prokázáno, že stimulaci oxytocinu a protistresových látek napomáhají činnosti jako meditace, akupunktura, masáž a láskyplný dotek, jóga, teplá koupel, pobyt na světle, ať na denním nebo při dobrém umělém osvětlení.

"Ať je vám ve společnosti dětí jakkoliv dobře, je to pouze emočně vnímavý dospělý, kdo vám může poskytnout emoční regulaci, kterou potřebujete. Pouze emočně vnímavý dospělý disponuje vyššími nervovými funkcemi, jako jsou soucit, empatie, zájem o druhé a zároveň schopnost vyjádřit je slovy." Přesně to, co musí rodiče každodenně poskytovat pro správný vývoj svým dětem, pak potřebují pro obnovení rovnováhy sami zažívat také z "druhé strany".  Čas strávený s emočně vřelým člověkem je tak jednou z nejlepších cest ke zmírnění stresu. Podnětný rozhovor s tím správným člověkem navozuje optimální hladinu dopaminu a noradrenalinu a snižuje množství stresových látek v těle. "Chvíle strávené s milovaným člověkem, vedle něhož se cítíte v naprostém bezpečí a klidu, rovněž výrazně stimuluje sekreci opioidů v mozku a dodává úžasný pocit pohody". Proto rozhodně nelitujme času, který věnujeme rozhovoru s přítelkyní nebo prolenošené chvilce s partnerem.

Popřemýšlejte o příčinách vašich silných emocí

"Některým rodičům se podařilo úspěšně se odříznout od bolestných emocí z vlastního dětství. Potom když mají vlastní dítě, všechno se vrací v původní síle ... pláč či záchvaty vzteku dítěte v rodiči vyvolávají pocity zoufalství či chuť vybuchnout nebo se agresivně projevit, ať již slovně či fyzicky." Pokud se takto cítíme často, odborníci doporučují nejprve zjistit, zda tento emoční stav není způsobený nějakou z již zmiňovaných příčin - únavou, hladem, nevhodnou stravou, nadmírou kávy nebo příliš častou samotou. Pokud se o nic takového nejedná, mohla by být příčina ve vzpomínkách z dětství.

Dětský mozek může zachovat pocitové vzpomínky aniž by byly vytvořeny spoje umožňující ukládat vzpomínky na konkrétní událost. Proto je možné, že si člověk nevybaví nic konkrétního, ale pouze pocity, jako je sklíčenost nebo zoufalství.

"Jestliže vás tyto pocity přepadají často, je nejlepší vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta. ... Někteří rodiče afekty svých dětí snášejí velmi těžce a možná ani nechápou, že zcela odpovídají věku dítěte a vývojové fázi, jíž právě prochází. Bývá to nejčastěji způsobeno tím, že jejich vlastní emoce v dětství nikdo dostatečně nereguloval, což v nich zanechalo přesvědčení, že intenzivní city jsou "nebezpečné". Následkem toho si takoví rodiče důsledně přejí, aby měly jejich děti pouze "příjemné pocity", trestají vývojově adekvátní projevy a žádají na nich, aby si s nezvládnutelnými emocemi poradily samy. Psychoterapie nebo psychologická pomoc pro rodiče je darem i pro dítě. Rodič se naučí, jak zvládat intenzivní emoční prožívání dítěte a přestane mu svým přístupem sdělovat, že vášeň a vzrušení jsou nepřijatelné"

Doplňte vědomosti, vyhledejte podporu

Velkým pomocníkem při zvládání emočních výkyvů dítěte můžou být také různé "výchovné" kurzy a podpůrné skupiny, ve kterých jsou rodiče vedeni k poznání, jak děti vnímají svět v emočně náročných situacích, jak k dětem v takových chvílích přistupovat, co podpořit a čeho se vyvarovat. 

I Modrý koník nabízí řadu skupin, ve kterých lze s jinými maminkami sdílet své pocity z náročného údělu rodičovství. Některé koníkovské  skupiny se zabývají zdravými výchovnými styly a podporují rodiče ve správném přístupu k dětem i jejich emocím, jiné se zaměřují na podporu a sdílení rodičů v náročném období akutních i chronických psychických indispozic.

Jednotlivé skupiny lze podle jejich zaměření vyhledat v seznamu skupin. Další variantou je možnost stát se členem skupiny Kudy kam na Modrém koníku a požádat o link na skupinu, která vás zajímá. Ochotné moderátorky nebo členky skupiny vám rády poradí.

Zdroj: SUNDERLAND, Margot. Věda zvaná rodičovství. V Praze: Ikar, 2008. ISBN 978-80-249-1004-8. 

Čti celý článek
hola_sova Redakce
29. led 2018 Čtené 34x magazín

Řekněme si to na rovinu - letošní zima zatím úspěšně připomíná spíš parodii na zimu a věřím, že mnoho z vás je s tím naprosto v symbióze. A my ostatní, které netrpělivě čekáme, až zamrznou rybníky a napadne sníh si zatím můžeme promyslet, jaké vybavení pořídit dětem, aby si zimu (která určitě přijde!) pořádně užily!

Kvalitní oblečení je základ

Prakticky nezáleží na tom, jaký sport jste se rozhodli se svou drobotinou vyzkoušet, protože obecně na zimní sporty budete děti oblékat velice podobně. V první řadě myslete na to, že dítě bude sportovat - tedy mělo by se mu v oblečení dobře pohybovat. Je obecně lepší použít víc lehčích (a kvalitních) vrstev, než z dítěte udělat "sněhuláka" v obrovské péřové bundě, ve které ani nepřipaží. 

Základ oblečení vhodného pro zimní sporty tvoří jednoznačně kvalitní termoprádlo. Ptáte se, proč je termoprádlo důležité a proč by ho nemělo nahradit obyčejné tílko a punčochy? To je velmi jednoduché - termoprádlo je dělané tak, aby dítě zahřálo (což samozřejmě umí punčochy taky), a zároveň dokázalo dostatečně odvádět pot od těla. Dítě zůstane pěkně v suchu a nehrozí, že ho tzv. ofoukne. A tuto funkci obyčejné punčochy bohužel nemají. Při jeho výběru dbejte na to, aby bylo dítěti těsnější. Jen tak si totiž zachová všechny své funkční vlastnosti.

Další vrstvení volte podle sebe - kolik vrstev máte na sport vy, tolik jich s klidem dejte dítěti. Vhodné je jednoznačně oblečení z přírodních materiálů (například bavlna). Podle venkovní teploty tak můžete dítě vybavit například bavlněným trikem s dlouhým rukávem, případně rolákem, který bude tvořit základ ochrany krku. Pokud venku až taková zima není, může už klidně postačit pouze mikina nebo svetr. Velmi dobrou službu udělají tzv. fleecové mikiny, které sice mohou působit "slabším" dojmem, ale jsou krásně hřejivé. 

A jsme u poslední vrstvy - bunda a kalhoty. Jak je již zmíněno v úvodu - u obojího volte sportovní střih a tak, aby se dítě dokázalo pohodlně pohybovat. Vzhledem k tomu, že následující chvíle bude trávit na sněhu nebo ledu, nevyplatí se podceňovat tzv. vodní sloupec. Čím vyšší, tím samozřejmě lepší. Přeci jen - počítat s tím, že se dítě sněhu nebo ledu nedotkne je tak trochu naivní. Děti budou se sněhem či ledem v kontaktu neustále - budou pravděpodobně padat, budou chtít řádit, nebo se prostě jen na chviličku posadit. A v dnešní době neexistuje důvod, proč jim to nedopřát. Společně s vodním sloupcem sledujte také hodnotu prodyšnosti - jistě nechcete, abyste drobka vytáhly z oblečení mokrého (a to bez ohledu na kvalitu termoprádla). Pokud by oblečení tzv. nedýchalo, držel by se všechen pot uvnitř a mělo by to takový skleníkový efekt. Jen si vzpomeňte, jak je ve skleníku vlhko a kapičky vody se často drží na skle. Nepromokavé by měly být samozřejmě také rukavice. Ty volte s teplou vložkou uvnitř a takové, ve kterých půjdou ohnout prsty. Jestli dáváte přednost prstovým nebo palčákům už je čistě na vás (spíš tedy na vaší ratolesti). 

Čepici a šálu příliš nepřeceňujte - aby se dítě zbytečně nepotilo. Velmi pohodlné jsou na sporty tzv. kukly, které v sobě kloubí výhody obojího. Dítě je má přes hlavu a zároveň chrání i krk. Navíc bývají slabší, než klasická čepice. Nezapomínejte totiž na to, že na kterýkoli zimní sport musíte dát dítěti dobře padnoucí helmu! Tu vybírejte vždy v přítomnosti dítěte (aby ji mohlo vyzkoušet) ve specializovaných obchodech a nechte si poradit od profesionálů. Oproti helmě lyžařské brýle nejsou povinné, ale určitě jsou vhodné. Řiďte se tím, zda je dítě vůbec snese (vyzkoušejte, než nakoupíte). Musí dobře sedět na obličeji, nikde se neodchlipovat, zároveň netlačit, a mít dostatečně dlohou gumu, aby se daly dobře upevnit na přilbu. Když začne sněžit nebo bude víc foukat, dítě je pravděpodobně ocení. 

A jedna malá rada závěrem - u zimního oblečení vždy dbejte na to, abyste ho praly přesně podle instrukcí výrobce. Přeci jen - chcete zachovat jeho kvalitu co nejdéle!

Bruslím, bruslíš, bruslíme

Správná výbava na bruslení (když teď pomineme to, že dítě musíme nějak obléct) je vcelku jednoduchá. Vystačíte si s bruslemi. Na trhu je aktuálně nepřeberné množství bruslí, od tzv. kluzek, přes přezkové brusle, rostoucí brusle, až po klasiku, kterou určitě znáte ze svých dětských let. 

Začínáte-li s klasickým bruslením, jsou nejideálnější volbou klasické bílé (pro holky) nebo černé (pro kluky) brusle na tkaničky. Jen ty totiž udrží dětský kontník hezky zpevněný. Ostatní varianty, například přezkové brusle nebo zmíněné brusle rostoucí (umožňují zvětšovat velikost jednoduchým posouváním), jsou sice o něco levnější, ale z hlediska kvality a zdraví dětské nohy jsou nedostatečné. Ohledně kluzek jsou odborníci také většinou skeptičtí. Zejména proto, že z hlediska techniky se v žádném případě nejedná o bruslení. Na těch pár chvil, které s dítětem na ledě strávíte mohou posloužit docela dobře. Není však od věci odhadnout věk, kdy už by dítě mohlo dostat skutečné brusle (uvádí se někde mezi 3 - 4 roky). 

V případě, že váš potomek začíná s některým ledním sportem (hokej, krasobruslení, rychlobruslení apod.) se rozhodně poraďte s profesionálem/trenérem. Ten vás jistě velmi podrobně seznámí s tím, jak mají profesionální brusle vypadat a jaké náležitosti musí splňovat, aby se dítě cítilo pohodlně a jistě. Velmi podrobný článek zaměřený na výběr bruslí doporučujeme přečíst na stránkách veřejného bruslení. A nezapomínejte - pokud už brusle máte, je dobré nechat je před každou sezónou nabrousit!

Lyžařská výbava

Na rozdíl od výbavy na bruslení je tato o něco dražší "špás". Před pořízením lyžařské výbavy se tedy orientujte zejména podle stáří (výšky) dítěte, jeho lyžařských zkušeností a finančních možností, které máte. První lyžařské zážitky totiž dítě může sbírat na nových lyžích, ale stejně dobře poslouží i tzv. "z druhé ruky". A pokud je vaše dítko již zkušený sjezdový matador, podívejte se na velmi přehlednou tabulku, která vám pomůže s výběrem nejen podle výšky dítěte, ale právě i podle jeho schopností. 

Když vybíráte první lyže, vždy sáhněte po takových, které budou o cca 20 cm nižší, než je dítě. V lyžařských počátcích jde totiž zejména o to, aby dítěti bylo "pohodlně", aby dokázalo sjet kopec a bezpečně zastavit. A čím delší bude mít lyže, tím hůž to z počátku půjde. Pokud tedy chcete prckovi dát dlouhé "zděděné" lyže po starším sourozenci nebo jste koupili delší s tím, že mu déle vydrží, svůj postoj raději přehodnoťte. V první řadě a u prvních lyžařských pokusů jde hlavně o to, aby dítě mělo z pohybu radost a nebálo se. A pokud nedokáže lyže bez problémů ovládat, určitě mu to na sebejistotě nepřidá. Mějte také na paměti, že dítěti by se měly lyže vizuálně líbit, a to zejména v případě, že je pořizujete z druhé ruky. Čím "krásnější" budou, tím víc se bude na svah těšit, až si s nimi bude moct "hrát". První lyže také vybírejte bez dalších specifikací - pro začátek tedy zapomeňte na tzv. carving (lyže zužované u vázání), big foot lyže apod. Nejlepší techniku si dítě osvojí na klasických lyžích. 

U lyžařských bot postupujte velmi podobně, jako u bot pro batolata. Jistě si vzpomenete, že botky měly mít tzv. odměrek 1 - 1,5 cm, aby se nožka mohla v botě pohybovat a správně se vyvíjela. Zároveň ale všechny víme, jak strašně rychle dětem rostou nohy:slight_smile:. Proto boty na lyže pořizujte vždy co nejtěsněji před tím, než prcka postavíte na sníh a maximálně o jedno číslo větší. To totiž z části také vyplní lyžařská ponožka:slight_smile:. Větší boty už dítěti neposkytnou tolik potřebnou fixaci nohy a stabilitu. Mohou vést i k špatnému držení těla - přílišnému zaklánění nebo předklánění. Dítě si totiž následně "pomáhá" při hledání rovnováhy. 

Pokud jste pravidelnými návštěvníky hor tak jste si jistě všimli, že velmi malé děti v lyžařských školách jezdí často bez hůlek. A přesně toto doporučují i odborníci - v lyžařských rukavicích se dítěti hůlky špatně drží a často se spíš pletou, než aby udělaly dobrou službu. Nejdříve by dítě mělo hůlky dostat v okamžiku, kdy perfektně zvládá obloučky v pluhu. Dříve pro ně hůlky nemají moc smysl. Pokud přeci jen budete k lyžím vybírat i hůlky, vezměte dítě s sebou. Nejlepší délku totiž změříte tak, že si potomek chytne hůlky do ruky a dá-li je svisle k zemi, aby se jí dotýkaly, musí jeho lokty svírat pravý úhel. 

Nechcete-li investovat do prvního lyžařského vybavení s nejistotou toho, že se to ratolesti nebude líbit a finance přijdou na zmar, je pro vás řešením půjčovna. I v případě, že se na půjčovnu obracíte, myslete na výše uvedená pravidla a nepůjčujte nic, co by bylo dítěti příliš velké. Zároveň nedoporučujeme vyrazit na hory tzv. na blind s tím, že na místě určitě něco seženete. Vybavení si v klidu půjčte předem, nebo si ho alespoň telefonicky rezervujte v místních půjčovnách. 

Snowboarding

Jezdíte-li sama na snowboardu, případně váš parner a nebo máte-li dítko, které už rozhoduje samo o tom, jestli raději poprvé raději lyže nebo snowboard může se vám stát, že se rozhodne právě pro snowboard. Kritérií, jak vybrat správnou snowboardovou výbavu, je (stejně jako u té lyžařské) několik. A stejně jako u té lyžařské, se většinou nejedná o nic laciného. 

Správně vybraný snowboard pro dítě by mu měl dosahovat pod bradu. Nejlépe tedy vezměte při výběru ratolest s sebou a zkoušejte přímo na místě. Případně dítě přeměřte od podlahy k bradě a tímto číslem se následně řiďte. Stejně jako u lyží totiž platí - čím je snowboard delší, tím hůř se bude dítěti ovládat. První snowboard pro děti by také měl být vhodný na sjezdovku. Snowboardy mají různé specifikace - např. do hlubokého sněhu, sjezdový apod. Na osvojení základní techniky bude naprosto vyhovující ten klasický, dalo by se asi říct rekreační:slight_smile:.

Snowboardové boty vybírejte samozřejmě podle velikosti bot dítěte. Je v pořádku, že jsou trochu tužší (ač často vypadají velice pohodlně:slight_smile:). Noha by měla být v botě pevná. Přesto se (v porovnání s lyžařskou botou) bude dítě cítit v botě snowboardové pravděpodobně lépe a ne tolik "svázané". Snowboardovou botu se nebojte rozebrat a dítěti vyzkoušet vložku odděleně. Za prvé proto, aby perfektně padla, a za druhé proto, aby dítěti nepromrzala noha. Mezi stélkou a podešví boty při zkoušení musí být malá mezera, kvůli tepelným vlastnostem. Pokud by dítěti byla bota příliš těsná, byla by mu zima od nohou. Tomu, jak správně postupovat při zkoušení snowboardové boty se věnují také na stránkách fitnie.cz.

S ohledem na botu pak vybírejte snowboardové vázání. Většinou se setkáte s přezkovým vázáním, do kterého se bota upevňuje ručně. Pokud vázání vybíráte zvlášť a není součástí snowboardu, mějte s sebou vždy snowboardovou obuv. Je nutné vyzkoušet, zda je dostatečně velké a jestli do něj dítě (případně rodič) nohu pohodlně zapne. S ohledem na tuto skutečnost je lepší vybírat vybavení v kamených obchodech, než na internetu. 

Stejně jako vybavení na lyže se i snowboardové vybavení dá zapůjčit. A i v tomto případě můžeme jen doporučit ho předem rezervovat a nenechávat půjčení na poslední chvíli. Mohlo by se totiž stát, že dítě bude zklamané.

To nejdůležitější na konec - bezpečí

Ať už budeme mluvit o výbavě lyžařské nebo snowboardové, nikdy nepodceňte servis. I v případě, že jste pořídily vybavení nové, vždy je nechte tzv. servisovat. Lyže i snowboard se musí správně nastavit. U lyží jde o to, aby správně "vypnuly" v případě pádu, u snowboardu o to, aby bylo vázání v dobré poloze k postavení dítěte. 

Z hlediska bezpečnosti není nic horšího, než dítě oblečené do sněhobílé kombinézy, které se stává prakticky neviditelné. Není také od věci pořídit dítěti na zimní sporty reflexní vestu. Tím uděláte maximum pro to, že bude pro ostatní vyznavače zimních sportů nepřehlédnutelné. 

Zdroj informací: 

http://verejne-brusleni.info/clanky/jak-vybrat-ledni-brusle/

https://fitnie.cz/snowboard-pro-dite

https://snow.cz/clanek/2003-jak-vybrat-detske-lyze-boty-a-doplnky-aneb-proc-pro-deti-jen-to-nejlepsi

Zdroj obrázků:

pixabay.com

pxhere.com

Čti celý článek
hola_sova Redakce
29. led 2018 Čtené 97x magazín

O tom, že zima je obdobím, které mnoho lidí (bez nadsázky) proválí na gauči není asi nutné polemizovat. Stejně jako o tom, že sport by měl být nedílnou součástí našeho života. A o to víc, máme-li doma děti a chceme jim jít příkladem. Od kdy je ale vhodné vytáhnout děti na svah/případně na led? 

Hurá na led!

Bruslení je pravděpodobně vůbec nejdostupnější zimní sport. Minimálně z toho pohledu, že v každém větším městě je alespoň jedno kluziště a nemusíte kvůli němu vážit cestu na hory. A pokud mrzne, vystačíte si dokonce se zamrzlým rybníkem. 

Dělat si s dětmi procházky k ledové ploše a zkoušet klouzat samozřejmě můžete od chvíle, kdy je váš potomek schopný chodit. V těchto úplých začátcích dbejte na to, aby nemělo s ledem špatnou zkušenost. Buďte mu oporou, jistěte ho a pokud na ledě být nechce, nenuťte ho. Špatné první zkušenosti mohou mít za následek to, že později nebude mít k bruslení dobrý vztah. 

O opravdovém bruslení začněte uvažovat okolo 4 roku. Je samozřejmě nutné zohlednit to, jak je fyzicky zdatné, ale také psychicky vyzrálé. Konkrétně hlavně to, jak je schopné "poslouchat" pokyny a řídit se jimi. A nezapomeňte jednu velmi důležitou věc - pokud se dítě začne o bruslení zajímat samo, máte na půl vyhráno. Je totiž zajištěna důležitá věc - samo chce. Cesty, jak naučit dítě bruslit, jsou dvě. Buď se na to jako rodiče vrhnete sami (ideálně, pokud máte s bruslením nějakou zkušenost), nebo dáte přednost profesionálnímu lektorovi.

Profesionální lektor má několik výhod. Například i to, že děti mají často tendenci poslouchat spíš "cizí" autoritu, než rodiče. Zároveň máte jistotu, že technika bruslení, kterou se potomek naučí, bude správná a bezpečná. Lekce se většinou odehrávají v menších skupinkách, dítě tedy může být zdravě namotivované okolím a vidí, že v tom tzv. "není samo".

Pokud se pro výuku bruslení rozhodnete sami, držte se několika obecných pravidel:

  • s potomkem mluvte, vše mu dobře vysvětlete a při vysvětlování jednotlivých kroků ideálně vše předveďte,
  • trénujte postupně - začněte správným postojem a postupujte pomalu,
  • buďte dítěti oporou - po celou dobu výuky ho jistěte (ideálně obouruč),
  • na dítě netlačte a v žádném případě na něj nekřičte - v začátcích jde zejména o to, aby mělo k bruslení dobrý vztah.  

V začátku je nejdůležitější, aby dítě zvládlo správný stoj na bruslích:

  • tělo je mírně předkloněné, zadek nevyšpulený a hlava vzpřímeně,
  • oči vždy sledují led (ač se může zdát toto pravidlo banální, dbejte na něj, děti budou zpočátku koukat na nohy a mohou tak nepozorností způsobit zranění sobě nebo někomu z okolí),
  • kolena jsou mírně pokrčená a špičky bruslí směřují ven (velmi mírně).

Pokud zvládnete správný postoj, je čas na první "rozjezd". A slovo rozjezd je v uvozovkách záměrně, většinou totiž děti spíš ťapkají. V této fázi setrvejte tak dlouho, dokud dítě samo nepřijde na to, jak se správně sklouznout. Z hlediska metodiky výuky se můžete inspirovat na Metodickém portále pro pedagogy. A nezapomínejte, že stále platí - předvádějte, povzbuzujte, chvalte a odměňujte!

Pěšky? Radši na běžky!

Běžky jsou jedním ze zimních sportů, se kterým u malých dětí můžete začít prakticky v okamžiku, kdy zvládají koordinovanou chůzi a ujdou sami víc než pár metrů. Samozřejmě zapomeňte na to, že s vámi od dvou let budou na svých běžkách brázdit hřebeny Krkonoš, ale základ jim klidně dát můžete.

Jako u každé nové aktivity platí, že děti to musí především bavit a ideální je, když se o ni sami zajímají. Vezměte bežky (ty pro vás) a v rámci zimního pobytu na čerstvém vzduchu se před dítětem trochu projeďte, předveďte, kousek ho svezte z kopečku. Uvidíte, jestli samo projeví zájem. Pokud ano, pak už příště můžete vzít dětské běžky a zkusit je připnout.

Správně vybrané dětské běžky jsou stejně vysoké jako dítě (vyšší nekupujte, budou se hůř ovládat) a jsou většinou vybavené tzv. protismykem (zkrátka nenadělají tolik neplechy, jako ty pro dospělé). Ty nejzákladnější plastové jsou navíc na řemínky, nemusíte tedy kupovat běžkařské boty, ale dítě má své klasické zimní, které se do řemínku upevní. Takové běžky na začátek bohatě stačí.

V první fázi učení motivujte dítě k prvním krůčkům a vozte ho za sebou (dítě se drží vaší hůlky a vy ho táhnete). Takové aktivity děti baví a mají pak ke sportování lepší přístup. Po zvládnutých prvních pohybech můžete lehce přidávat - sběrem sněhových koulí ze země, lehkým slalomem mezi hůlkami a podobně. Pokud se rozhodnete vyrazit na běžkařskou procházku, rozhodně se nevydávejte nikam daleko a nepřeceňujte fyzickou zdatnost ratolesti. A vybavte se gumovým lanem, na kterém můžete malému běžkaři pomoct a táhnout ho. Stále myslete na to, že pohyb musí být pro dítě především zábava! Další tipy pro rodiče malých běžkařů najdete také na webu bezky.net.

A nakonec dolů z kopce!

Lyžování je asi nejrozšířenější zimní sport. A pokud vy sami lyžujete, budete pravděpodobně chtít do tohoto sportu zasvětit celou rodinu, včetně dětí. Výuka lyžování je pro děti nejvhodnější po třetím roce věku. Pokud se rozhodujete, zda už je ten pravý čas, zkuste si odpovědět na následující otázky:

  • je na svůj věk přiměřeně fyzicky zdatné - zvládne alespoň hodinovou aktivitu,
  • je psychicky připravené - zvládne nejen poslouchat pokyny, ale také se jimi řídit,
  • dokáže vyjádřit své potřeby (zejména pokud budete využívat služeb lyžařské školičky) - dokáže si říct včas na záchod, pojmenovat konkrétní důvod nespokojenosti). 

Důležité také je to, zda dítě samo chce a je správně nadšené. Pokud totiž k lyžování zaujalo negativní postoj a zkrátka nechce, nemá cenu lámat to přes koleno. Zbytečně se budete navzájem trápit.

Patříte-li mezi rodiče, kteří svah sjedou a lyžují hlavně pro zábavu, ale technikou si tak docela jistí nejste, rozhodně se vám vyplatí využít lyžařskou školičku. Tam vašeho potomka připraví profesionální instruktoři perfektně. Dostane nejen správné technické základy, ale navíc se u toho pobaví. 

Výběr školičky nepodceňujte - nejlepší je, pokud máte doporučení a nebo nějakou předchozí vlastní zkušenost. A pokud ne, určitě chvilku pozorujte, jak výuka probíhá. Všímejte si toho, co všechno se děti učí, kdo je vyučuje, jaký má k dětem přístup a jak vypadá okolí a vybavení, jak velké jsou skupiny, ve kterých se vyučuje. Pokud vám cokoli pocitově nevyhovuje, neváhejte se podívat jinde. Dítě by ze začátku mělo na svahu trávit maximálně hodinu v kuse (rychle se unaví a většinou má potíže s udržením pozornosti), ale prostředí, ve kterém tuto hodinu stráví, je zásadní z hlediska jeho budoucího pohledu na lyžování. 

Pokud se rozhodnete pro samostatnou výuku postupujte pomalu a na dítě netlačte. A samozřejmě se vše snažte dělat zábavnou formou a takovou Ámosovou školou hrou. Vyberte si takové místo, kde nebudete "překážet" zkušeným lyžařům a kde bude mít dítě relativní klid. Zde je několik tipů do začátku:

  • jako první se věnujte tomu, že se dítě zvládne pohybovat na místě a v lyžácích - otočí se s lyžemi dokola, dokáže si dřepnout a zase se postavit, sáhne si na špičky lyží apod.,
  • první sjezd by měl být z velmi mírného svahu s přirozeným zastavením na rovince (s tzv. dojezdem, kdy dítě zastaví samo),
  • po zvládnutí prvního sjezdu se orientujte na pluh (často pro děti nazývaný jako pizza, protože postavení lyží špičkami k sobě je trojúhelníkové, tak jako dílek pizzy) a kopeček sjíždějte v rovném pluhu (bez přenášení váhy, jen jízda rovně), v začátku můžete pomoci dítěti tím, že mu špičky přidržíte a jedete pozadu před ním,
  • po zvládnutí předchozích bodů se můžete vrhnout na názorné vysvětlování pluhového oblouku s přenášením váhy nejprve z jedné nohy a poté z druhé, případně kombinace obojího.

Dítěti vždy vše sami předvádějte a buďte mu oporou. Další tipy a triky, jak se vrhnout na samostatnou výuku lyžování, aby to bavilo nejen dítě, ale také vás, najdete na stránkách nasvah.cz v článku Jak naučit dítě lyžovat rychlou a zábavnou formou?.

Snowboarding

Snowboarding je ze všech zimních sportů koordinačně nejnáročnější - jak na "sílu" dítěte, tak na jeho obratnost a z hlediska rovnováhy. I to je důvod, proč je začátek se snowboardem odborníky "odsouván" až na školní věk - okolo 6 let. Máte-li však doma dítě pohybově nadané a bez problémů udrží rovnováhu nikdo neříká, že to nemůžete zkusit dřív!

Snowboardoví  instruktoři se vesměs shodují, že to nejlepší, co pro dítě můžete udělat, je svěřit ho do rukou odborníkům. Jen tak si osvojí správné základy, které jsou u tohoto sportu alfou a omegou. Se správnou podporou dokáží děti sjet kopec ve správné technice často i za 3 dny. A to pravděpodobně (pokud samozřejmě nejste sama instruktorkou nebo nemáte vypilovanou jízdu právě z nějaké školy) potomkovi nedokážete předat. V zajímavém rozhovoru o tom mluví Vojtěch Pařízek, instruktor snowboardingu. Snowboardovou školu vybírejte pečlivě a držte se vlastního úsudku. Stejně, jako u lyžařské školičky. Můžete se ale rozhodnout i pro individuální výuku a k dítěti se přidat:slight_smile:. Uvidíte, že to bude pro všechny bezva zábava a nasbíráte skvělé sněhové zážitky!

Zdroj informací:

https://www.vitalia.cz/clanky/snowboard/

https://www.nasvah.cz/clanky/jak-naucit-dite-lyzovat-rychlou-a-zabavnou-formou/

https://bezky.net/clanek/122-deti-a-bezky-mohou-lyzovat-driv-nez-mluvit

https://clanky.rvp.cz/clanek/k/PKB/2022/ZIMNI-SPORTY-ANEB-ZACINAME-BRUSLIT.html/

Zdroj obrázků:

pixabay.com

pxhere.com

Čti celý článek
wrtulka
2. pro 2017 Čtené 3968x vybrali jsme magazín

„Byl to nejkrásnější, nejhorší, nejtěžší a nejsmutnější den v mém životě. Nejkrásnější protože jsem ji porodila. Nejtěžší protože sem musela sama zvládnout porod. A nejsmutnější den, protože jsem ji musela dát pryč. Nejtěžší je dívat se na to, jak se dvířka babyboxu zavírají. Naštěstí se hned ozval signál a v okně se rozsvítilo světlo…"

Mnohokrát jsem se u různých lidí setkala s názorem, že nedokážou pochopit ženu, která je schopna dát dítě k adopci. Vlastně ji otevřeně odsuzovali. Proč? Nedovedli si představit situaci, nebo stav, do kterého by museli dojít, aby nad podobným rozhodnutím jen zauvažovali.

Já vidím za takovým životním rozhodnutím mnohem víc. Vidím životní cestu, nelehkou a klikatou, která takovou ženu do tohoto bodu dovedla. Vidím také dítě, které dostane šanci na nový život v milující náhradní rodině.

Jak tato cesta vypadá? Co ženu dovede k tomuto rozhodnutí? A jak s tím rozhodnutím dál žít?

Nedávno jsem na všechny tyto otázky dostala odpověď. Děkuji za tuto otevřenou, smutnou, ale svým způsobem velmi silnou zpověď…

Moje maminka

Před lety jsem se narodila jedné mamince, která byla ve velmi obtížné životní situaci a nemohla si mě proto nechat. V té době byla totiž sama, bez partnera pečovala o dvě malé děti z toho jedno mentálně postižené. Několik měsíců před porodem se proto rozhodla kontaktovat sociální pracovnice, kterým o svém úmyslu dát mě k adopci řekla. Ty k ní byly velmi vstřícné a podaly jí všechny dostupné informace.

Bohužel v den porodu bylo vše jinak. Celé oddělení v porodnici bylo na mou maminku velmi nepříjemné, lékaři i sestry ji odsuzovali a vůbec nechápali její těžké rozhodnutí. Naopak přemlouvali jí, ať to nedělá, že ještě jedno dítě určitě uživí. Byla také terčem urážek ze strany ošetřujícího personálu, nikdo se jí nezastal…

Proto co nejdříve po porodu podepsala revers a odešla, nemohla tam vydržet už ani minutu.

Věřila, že jsem šla ihned z porodnice do adoptivní rodiny, ale nebylo to tak. První tři měsíce svého života jsem strávila v kojeneckém ústavu.

Jak tohle všechno vím? V dospělosti jsem ji vyhledala, ptala se a dostala odpovědi.

Do rodiny?

Co mi kojenecký ústav vzal? Emoce! Po materiální stránce jsem se snad v ústavu měla dobře, ale po té emoční? Byla jsem tam pouhé tři měsíce, ale udělalo to se mnou mnoho. Když mě adoptivní rodiče dali do postýlky, tak jsem vůbec neplakala. Neplakala jsem nikdy, ani když jsem měla hlad. Prostě jsem tam jen tak ležela a čekala, až se o mě někdo postará.

Nebyl mi příjemný lidský kontakt – tulení, objímání nebo později společné spaní s rodiči. Nejraději jsem usínala sama v postýlce. Také co se týká vývoje jsem na tom byla o dost pozadu než jiné děti v mém věku. Chodit jsem začala až v roce a půl.

Dětství

Moji adoptivní rodiče na dítě čekali celých deset let, proto se rozhodli pro adopci. Když jim zazvonil kouzelný telefon, byli štěstím bez sebe, už vůbec nedoufali, že někdy zazvoní. Tím, že na dítě čekali velmi dlouho, naučili žít sami bez dětí. Budovali kariéru, pěstovali koníčky, a myslím, že v konečném důsledku si ten život, tak jak byl, užívali a byli spokojení. Když jsem pak přišla z čista jasna já, byla to pro ně velká změna. A pro moji adoptivní maminku také velmi těžká.

Z vyprávění vím, že když si mě rodiče přivezli z ústavu, tak se o mě snažila moje adoptivní maminka starat sama (jen s pomocí táty) a nechtěla mě nikomu půjčovat třeba babičkám na hlídání. Tvrdila, že v ústavu jsem si už prošla tolika různýma rukama, že teď chce, abych měla pocit, že jsem jen jejich. Opravdu jsem se na svou adoptivní maminku velmi navázala a nechtěla jsem nikde být bez ní sama.

Jenže maminka se asi přecenila, postupně tak jak jsem rostla, musela několikrát do nemocnice, kde jí byla naordinována antidepresiva. Na kterých se postupem času bohužel stala závislou. Takže pokud je nebrala, byla velmi nepříjemná, co víc i agresivní.

Pamatuju se, že jsem mnohokrát dostala výprask za úplnou hloupost. Třeba za zapomenutý penál ve škole.

Rodiče mi o tom, že jsem adoptovaná, řekli jako maličké ani si přesně nepamatuju, kdy to bylo. Mluvili jsme o tom několikrát. Nicméně nějaká další práce s mým příběhem – důvody, proč jsem vyrůstala v náhradní rodině už mi velmi chyběla.

Co mi vadilo asi nejvíc, byly výčitky rodičů ve chvílích, kdy jsem se nechovala dle jejich představ. Vyčítali mi, že tuhle a tamtu špatnou vlastnost mám určitě po své biologické matce. Přitom jsem byla, alespoň dle mých pocitů, úplně normální dítě, které prostě občas udělá něco, co se rodičům nelíbí.

Dospívání a puberta

Na základní škole se mnou žádné velké nebyly. Měla jsem průměrné známky, pár kamarádek, nic zajímavého. Bohužel doma to bublalo. Výchova rodičů pro mě byla někdy velmi bolavá – stále mě do něčeho nutili, přikazovali, zakazovali a tlačili. To mi opravdu moc vadilo.

S nástupem puberty jsem pak začala být velmi temperamentní a divoká. Vnímám to jako reakci na ten velký tlak, tu nesvobodu, kterou jsem doma cítila. Utíkala jsem za školu, lhala a stýkala se s podivnými existencemi. Tam to naštěstí končilo, nikdy jsem neklesla až na úplné na dno, kdy bych brala drogy nebo něco podobného.

V té době jsem se s rodiči hodně odcizila a začala hledat samu sebe, své kořeny – svou biologickou matku. Což se mi nakonec díky internetu opravdu podařilo. Nikdy jsme se sice nepotkaly osobně, ale dostala jsem odpovědi na všechny vyřčené otázky. Pochopila jsem, proč jsem se dostala do adopce, proč jsem nemohla zůstat u ní, vše a také to, že to pro ni bylo velmi těžké.

Rodiče v té době se mnou chodili do krizového centra a snažili se situaci řešit. V centru to bylo moc fajn, byl tam mladý psycholog, který se mi snažilo opravdu pomoct. Chodila jsem tam moc ráda. Ale jestli nám opravdu pomohli? Možná už to ani nebylo možné, naše rodina v té době už byla asi v moc velkém rozpadu.

Moje adoptivní maminka nás s tátou nakonec opustila. O několik měsíců později jsem utekla z domu i já.

Na vlastních nohou

Svou adoptivní rodinu, nebo alespoň to co z ní zbylo, jsem opustila v osmnácti letech. Střední školu jsem přerušila, abych mohla začít pracovat. Nastěhovala jsem se k mému tehdejšímu příteli, do kterého jsem byla velmi zamilovaná a věřila, že všechno bude fajn.

Po pár měsících jsem otěhotněla a narodila se nám krásná holčička. Dcera nebyla úplně plánovaná, ale moc jsme se na ni těšili. Naše rodinné štěstí bohužel netrvalo dlouho. Přítel po příchodu malé nezvládl nápor povinností a odpovědnosti za takové maličké stvoření a rozhodl se od nás odejít. To byla velká rána. Na výchově se následně bohužel už nechtěl nijak, a to ani finančně, podílet.

Rok jsme žily s dcerou úplně samy. Pak jsem potkala jeho. Moc jsem se do svého nového přítele zamilovala, proto jsem na to, že je zadlužený a závislý na drogách, přišla příliš pozdě. V době, kdy už jsme spolu bydleli, a kdy začal být agresivní. Mlátil nejen mě, ale také mou dceru. A to jsem nemohla dopustit.

Kruh se uzavírá

Utekla jsem od něj i s dcerou a našla si prozatímní bydlení u kamarádky. Mně i dceři tam bylo dobře až do doby, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Přišla jsem na to docela náhodou, neměla jsem totiž žádné příznaky. Podle svých výpočtů jsem byla v pátém měsíci. Vůbec jsem nevěděla co dělat.

Věděla jsem, že se o to dítě nedokážu postarat. Teď určitě ne. Měla jsem bydlení jen na dobu určitou a neměla peníze. Když jsem svému bývalému příteli řekla, že čekám jeho dítě, nevěřil mi. Tvrdil, že dítě určitě není jeho. Ale co hůř, začal mi vyhrožovat, že jestli dítě nedám pryč, zavolá na sociálku a zařídí, aby mi odebrali obě děti.

Celou zbývající dobu těhotenství jsem byla ve velkém stresu a strachu. Mnohokrát mi v noci volal, že čeká před mými dveřmi a psal výhružné zprávy. Plakala jsem strachem z toho, co bude.

Nakonec jsem se rozhodla, že mi nezbývá nic jiného než dát miminko pryč. Zbylé měsíce jsem tak těhotenství tajila před okolím. K lékaři jsem také nechodila. Den před porodem jsem se v duchu s miminkem rozloučila a řekla mu, že na něj někde čeká jeho budoucí maminka. Byla jsem si jistá, že miminko čeká na správný čas, kdy se má narodit, protože jsem přenášela už dva týdny.

O den později jsem doma úplně sama porodila úžasnou vlasatou holčičku. Celou dobu jsem plakala, držela ji v náručí a vysvětlovala jí, proč u mě nemůže zůstat. Tak moc to bolelo, a ještě bolet bude. Byla tak nádherná a dokonalá. Nechtěla jsem ji jen tak odložit, chtěla jsem ji mít chvíli u sebe, i když jsem věděla, že to pak pro mě bude o mnoho těžší, než kdybych ji dala pryč hned. Na ten den nikdy nezapomenu, nezapomenu na ni.

Tak moc ji miluju. Udělala jsem to z lásky k ní. Zlomilo mi to srdce.

Byl to nejkrásnější, nejhorší, nejtěžší a nejsmutnější den v mém životě. Nejkrásnější protože jsem ji porodila. Nejtěžší protože sem musela sama zvládnout porod. A nejsmutnější den, protožej sem ji musela dát pryč. Nejtěžší je dívat se na to, jak se dvířka babyboxu zavírají. Naštěstí se hned ozval signál a v okně se rozsvítilo světlo…

#blogujeme #mk_blog_academy #adopce #vychova #materstvi

http://adopce-donaha.infoblog.cz/

https://www.facebook.com/AdopceDoNaha/

Čti celý článek
wrtulka
24. lis 2017 Čtené 1066x vybrali jsme magazín

„Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.“

Už před mnoha lety, v době, kdy jsme s manželem teprve procházeli přípravami na náhradní rodičovství, jsem slyšela smutné příběhy. Příběhy o adoptovaných dětech, které utíkaly z domova, jakmile byly plnoleté a některé mnohem dříve. O dětech, které nebyly a možná ani neuměly být vděčné za to, že jim náhradní rodiče nabídli domov, zázemí a lásku. O mladých dospělých, kteří se neměli zájem vracet do rodného hnízda.

Říkala jsem si, to přece nemůže být tak jednoduše odsouzeníhodné. Nikdo z nás přece nežil jejich životy. Přemýšlela jsem, co se v takové rodině, hlavě takového dítěte a mladého dospělého asi muselo dít. Jak těžký pro něj život asi byl, že ho do tohoto bodu dovedl?

Odpovědi jsem se dočkala nedávno. Moc děkuji za otevřenou zpověď adoptované, dnes už dospělé ženy, jejíž životní ostud není z těch růžových…

Kojenecký ústav

Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.

Moji adoptivní rodiče si mě v tomhle ústavu vybrali prostě proto, že jsem k nim jako jediná přilezla a usmála se na ně, zatímco ostatní děti si jich nevšímaly.

Když si mě moji noví rodiče přivezli z ústavu domů, byla jsem zakřiknuté a smutné batole, které zpočátku vůbec nemluvilo. Samozřejmě si tyto události nepamatuji, ale takhle nějak mě popsala sociální pracovnice, která u nás byla doma na místním šetření, potom co mě moji rodiče přijali.

Dětství

Dětství, které si pamatuju, bylo docela fajn. Lítání a hraní si za domem s kamarády. Občas nějaký průšvih, třeba rozbité okno a tak. Také prázdniny u babičky a dědy na vesnici s bratranci a sestřenicemi. Tam se mi moc líbilo. Sice jsem cítila, že jsem tak trochu na druhé koleji v porovnání s tím, jaký vztah měli k vlastním vnoučatům, ale i tak jsem je měla moc ráda.

Rodiče mě brali s sebou na různé výlety, třeba na loutkové divadlo nebo na túry po horách. Táta mě také učil plavat nebo jezdit na kole, tohle bylo pro mě těžké, protože jsem panikařila, že se to nikdy nenaučím.

Doma už to bylo ale horší. Moji adoptivní rodiče si bohužel ze svých původních rodin nepřinesli dobré vzory pro partnerské soužití. Máma se tak nechala od táty ponižovat, a pak ke mně chodila plakat. Otec jí vyčítal, že mu nedala dítě a mnoho dalších věcí. Byla jsem svědkem spousty hádek, ale co hůř ani jejich vztah ke mně nebyl dvakrát moc vřelý.

Rodiče si bohužel nezjistili vůbec nic o tom, co potřebuje adoptované dítě. Moje minulost je v podstatě vůbec nezajímala, byla jsem tu jen pro to, abych naplnila jejich rodičovské potřeby. Alespoň tak to z dnešního pohledu vnímám.

Rodiče mi sice říkali, že mě mají rádi, ale vůbec mi nerozuměli a já se jim bohužel nebyla schopná zavděčit. Máma třeba měla velmi přesnou představu, jak bych se měla oblékat a česat. Takže jsem se styděla za šaty, které mi vybrala a musela jsem je nosit, protože jsem se v nich vůbec necítila a nelíbily se mi. Plakala jsem, protože mě vždy nechala ostříhat a já si tak moc přála dlouhé vlasy.

Také jsme spolu moc bojovali s jídlem.Za dýmu jejich cigaret jsem seděla u oběda nebo večeře, i když jsem už dávno nemohla, ale nesměla odejít, dokud jídlo nebylo dojedené. Někdy jsem se zachránila tím, že jsem běžela na záchod a tam jídlo vyplivla.

Když jsem pak začala chodit do školy, tak rodiče požadovali jen ty nejlepší známky. Bylo to pro mě těžké, ale pokud jsem přinesla horší známku, moje máma mě prostě ignorovala. Když jsme ale ve škole měli nějaké vystoupení nebo besídku, rodiče nikdy nepřišli. Moc mě to mrzelo.

Tak moc jsem si přála, abych mohla s mámou sdílet takové ty malé dětské starosti, ale jí to bohužel nezajímalo. Prostě nám to v tomhle směru vůbec nefungovalo. Naopak tolikrát jsem si vyslechla, jak hrozná je ta nebo tamta moje kamarádka, že jsem jí pro jistotu neříkala už vůbec nic.

Dospívání

O prázdninách jsem na přání rodičů jezdila na různé tábory. Když jsem byla menší, tak jsem tam plakala a chtěla domů, ale časem jsem se naopak už vůbec nechtěla vracet. Bylo mi tam prostě líp.

Ve škole to bylo těžké, protože ve vyšších ročnících mě začali spolužáci šikanovat. Začalo to docela nevinně tak, že se mi některé ze spolužaček začaly posmívat pro můj věčně vážný až smutný výraz ve tváři a také kvůli mé váze. V té době jsem byla totiž silnější. Spolužáci mi psali výhružné dopisy, posmívali se mi a několikrát si na mě počkali před školou, kde mě mlátili. Moc jsem rodiče prosila, aby mě dali na jinou základní školu. Ti ale nechápali, co se děje, takže neviděli důvod.

Bylo to těžké, nebylo komu se svěřit doma, ani ve škole. Naštěstí šikana asi přestala časem spolužáky bavit, každopádně postupně vše ustalo.

V pubertě jsme bohužel doma úplně přestali fungovat jako rodina. Hádky mezi mými rodiči neustávaly. Věděla jsem, že mi rodiče nerozumí a neměla si s nimi co říci. Rodiče vyžadovali, abych matce pomáhala s většinou domácích prací, ale nikdy jsem za to neslyšela jediné slovo pochvaly nebo poděkování.

Moc jsem si přála stát se kadeřnicí, a proto jsem se po základní škole toužila se vyučit v tomto oboru. Bohužel rodiče mi to nedovolili. Takže jsem musela na jinou jimi vybranou střední školu s maturitou.

Když jsem začala chodit na diskotéky, otec to velmi nelibě nesl. Nadával mi a nejen mě, také žádných z mých tehdejších chlapců mu nebyl dost dobrý. I přes to, že někteří se velmi snažili mu zavděčit a třeba pomoci s různými pracemi. Nebylo to nic platné.

S matkou jsem v jednu chvíli otevřela téma hledání biologických rodičů. Bohužel mi o minulosti – o mé biologické rodině neměla co říct, nicméně v hledání kořenů mě alespoň podpořila. Když se to ale dozvěděl otec, bylo zle, vnímal mě jako nevděčného fracka. Vůbec moji potřebu nechápal.

Střední školu jsem dostudovala, problémy se mnou v podstatě nebyly. Ale doma bylo studeno, prázdno. Bylo to soužití tří cizích lidí. Nebylo možné najít společnou řeč. Postupně jsem začala otce nenávidět a matkou opovrhovat. Od nich dvou jsem slyšela jen nadávky, jak jsem hrozná, nevděčná, hloupá, jak nic neumím, nezvládnu…

A co dál?

Po ukončení školy jsem si našla práci a vlastní bydlení tak rychle, jak to bylo možné. Moc se mi ulevilo, když jsem se od adoptivních rodičů mohla odstěhovat a žít si sama v klidu a po svém.

Snažila jsem se jim opakovaně vysvětlit, jak moc mi ublížili, ale nevidí to, nebo nechtějí vidět, kdo ví. Vím, že mě vnímají jako nevděčného fracka, který je opustil, ale nemůžu a ani nechci jinak. Byli a budou to pro mě cizinci, jsem sice úplně sama, ale takto se mi žije mnohem lépe a klidněji.

Jsem sama, bez rodiny, nemám totiž žádný vzor pro to, jak by partnerství mělo správně fungovat. Jak má fungovat žena a jak muž? S muži, které jsem doposud potkala, vztah nikdy nevyšel. Mám pocit, že jsem jim asi dávala moc lásky a volnosti, kdo ví. To, že nemám děti, mě mrzí, ale nechci přivést dítě do tohoto světa bez spolehlivého partnera, do světa, kde by ho ve školce a škole vychovával někdo jiný, nechtěla bych mu tohle způsobit…

Co bych byla potřebovala jinak?

Dnes vím, že bych byla potřebovala od rodičů dostat mnohem víc. Myslím, že adoptivní rodiče by měli být otevřeni myšlení a názorům svých dětí. Měli by je chápat, vnímat jejich potřeby, podporovat a milovat. Měli by se zajímat o jejich historii – příběh, se kterým dítě do jejich rodiny přišlo. Moc bych tenkrát potřebovala, aby se mnou o tomhle všem někdo otevřeně mluvil. Co víc, aby mi pomohl vše pochopit a třeba mě i podpořil v hledání …

#blogujeme #mk_blog_academy #adopce #vychova #materstvi

http://adopce-donaha.infoblog.cz/

https://www.facebook.com/AdopceDoNaha/

Čti celý článek
enapay Redakce
6. led 2018 Čtené 460x magazín

      Pohodlně se usaďte a pojďte se společně se mnou začíst do rozhovoru se specialistkami na výživu a zdravý životní styl, Hanou Štipák a Žanetou Kremsa. Tyto mladé a inpirující ženy toho ve svém životě stíhají mnoho. V současné době se věnují zejména projektu Miminko maminko, který nejen realizují, ale zároveň také moderují.

   V rozhovoru si budeme povídat nejen o již výše zmiňovaném projektu Miminko maminko, ale také o tom, jak důležitá je výživa obou rodičů ještě v době před plánovaným početím miminka a mnohém dalším. Věřím, že pro každou maminku (ať už stávající či budoucí) budou následující slova velice přínosná.

Projekt Miminko maminko

   Pod tímto velice hezky znějícím názvem se ukrývá online konference, jejímž cílem  je poskytnout budoucím nebo již nastávajícím rodičům kvalitní informace, které jim ukážou možné cesty, kterými se mohou v tomto směru vydat. Konference má za úkol u rodičů vyzdvihnout těhotenství a porod jako nejkrásnější období chystání se na příchod nového člena rodiny, které je pro všechny velmi křehké, citlivé a emočně důležité. Konference se zúčastní mnozí přední odborníci z České republiky a řeč přijde na 19 témat.  Mezi tématy se nachází např. Vliv stravy v těhotenství na dětské zoubky; Stres v těhotenství; Střevní mikfroflóra; Netoxická domácnost; Výživa a životní styl mužů před početím dítěte a mnohé další.

A nyní už k samotnému rozhovoru s Hanou Štipák a Žanetou Kremsa.

Na co by se podle vás měli budoucí rodiče zaměřit již v době, kdy početí potomka teprve plánují?

   Budoucí rodiče by se určitě měli zaměřit na kvalitní potraviny, které jsou důležité nejen pro vývoj miminka, ale taky pro samotné početí. Tyto živiny tvoří základ pro zdraví jejich budoucího dítěte.

   Jako velmi důležitou vidíme eliminaci stresu a zaměření se na duševní pohodu pomocí meditací, aromaterapie, vizualizace nebo procházek do přírody. Před početím miminka by se rodiče měli zaměřit na vyvarování se toxických a nebezpečných látek v domácnosti a prostředí, do kterého bude miminko přivedeno.

O tom, jak důležitá je výživa a návyky matky, se hovoří už dlouhou dobu. Ale jak je to s otcem miminka - hraje i on nějakou roli? Popř. jakou?

    Otec v tomto směru jednoznačně hraje velkou roli. Zdraví dítěte nezávisí jen na samotné matce. Už jenom proto, že k početí dochází splynutím spermie od otce a vajíčka od matky. Tudíž otec početím předává genetické informace. Ty můžou jak pozitivně, tak negativně ovlivnit budoucí zdraví dítěte, podle toho v jakém stavu je zdraví samotného otce.

Jak dlouho před plánovaným těhotenstvím doporučujete začít řešit zdravou výživu a správné návyky budoucích rodičů?

   Nelze paušálně říct, jaká doba před početím miminka je ta ideální pro začátek přípravy. Odborníci z naší online konference se shodují, že je důležité zaměřit se na kvalitní životasprávu minimálně půl roku před početím miminka. Samozřejmě pokud mají rodiče osvojený zdravý životní styl života již několik let, tak je to pro ně vždycky výhodou.

V životě se mnohdy stane, že se věci nedějí úplně tak, jak jsme si je naplánovali. Jak se tedy zachovat v případě, kdy si k nám miminko najde cestu nečekaně, a my na něj nestihli připravit ani sami sebe, natož své tělo a způsob života?

    Ve chvíli kdy partneři zjistí, že čekají miminko, je nejlepší udělat maximum, co v danou chvíli mohou. Když je žena těhotná, tak se nedoporučuje razantně měnit styl stravování, protože při takových změnách se tělo přizpůsobuje na něco nového, což může být ze začátku doprovázeno i nepříjemnými stavy. Obecně ale můžeme říct, že těhotné ženě určitě pomůže vyřazení vysoce průmyslově zpracovaných potravin, bílé mouky, cukru a vyvarování se toxickým a nebezpečným látkám v drogerii a kosmetice.

Jak by podle vás měla vypadat správná výživa nastávající maminky v těhotenství? Může jí třeba nějak pomoci připravit se k porodu?

   Správná výživa nastávající maminky by se měla skládat ze základních potravin, ze kterých si doma bude následně vařit. Nemělo by chybět kvalitní maso od zvířat, která se pásla na trávě a nebyla krmena pro ně nepřirozenou potravou. Strava by měla být bohatá na kvalitní tuky, které zahrnují kvalitní za studena lisované rostlinné oleje, jako je olivový olej nebo kokosový olej, celé ořechy a semínka, živočišné tuky, jako vepřové či husí sádlo. A rozhodně by neměla chybět zelenina, ovoce a také vajíčka od slepic pasených a chovaných venku.

   Rodiče by se vždycky měli snažit čerpat potraviny od farmářů a osvědčených dodavatelů, kteří nám zaručí kvalitu daných potravin. Musíme mít vždycky na mysli, že záleží na tom, jak byla potravina pěstována nebo chována. To je to, co ji dělá po výživné stránce kvalitní či nekvalitní. Kvalitní potraviny nám energii a živiny dávají. Nekvalitní potraviny nám energii a živiny naopak berou.

Jak se díváte na užívání vitamínových doplňků pro těhotné? Jsou tak potřebné, jak se nám snaží namluvit reklamy, nebo si ženy vystačí se zdravou a vyváženou stravou?

   U výživových doplňků ve formě vitamínů či minerálů vždy záleží na dané situaci, ve které se partneři nachází a jaké mají možnosti. Během léta nebudeme mít problém si zajistit dostatek rozmanité a kvalitní zeleniny. Během letních dnů máme možnost získat dostatek vitamínu D ze sluníčka, který nám v zimě chybí. V zimě musíme počítat s tím, že rozmanitost zeleniny a ovoce není tak široká a v tuto chvíli nám můžou přijít vitamíny vhod. Pokud taky nemáme možnost zajistit si kvalitní zdroj ryb, tak je lepší sáhnout po oleji z tresčích jater, který nám dodá potřebné vitamíny A, D a omega - 3 mastné kyseliny.

Nyní už se v rozhovoru zaměříme na samotnou konferenci Miminko maminko

Jak se vlastně zrodila myšlenka na uspořádání online konference Miminko maminko?

   S nápadem přišla Žaneta, která tyto konference sleduje v zahraničí a přišlo jí škoda, že se v České republice podobné projekty nepořádají. V létě jsme společně natáčely rozhovor pro můj podcast Hana Štipák Show na téma výživového protokolu GAPS. Za pár měsíců mě Žaneta kontaktovala, jestli bychom společně něco podobného, jako jsou online summity v zahraničí, nezrealizovaly. A protože jsme obě výživové specialistky a je nám blízké téma mateřství, rozhodly jsme se, že naši první konferenci  uspořádáme právě na toto téma.

    V Čechách lze o porodu najít spoustu informací, ale jak je důležitá výživa ještě před početím se už tolik neřeší. Přitom zdraví miminka ovlivňuje nejen jak se stravuje maminka, ale i otec dítěte.

Proč jste se rozhodli zvolit online formu?

   Online formu konference jsme vybraly, protože nám umožňuje mít široké spektrum hostů, kterých je momentálně 20. Dalším z důvodů je také to, že si budoucí rodiče takto mohou konferenci pustit kdykoliv z pohodlí svého domova a nemusí se nikam přemisťovat.

Byly přípravy online konference Miminko maminko náročné? Jak probíhaly?

   Zásadní bylo vymyslet témata a vybrat hosty, které pro konferenci oslovíme. Oříškem pro nás bylo sehnat prostory, ve kterých se budou rozhovory natáčet. Rozhovorů je hodně a k natáčení potřebujeme klidné prostředí. Tím pádem padly první návrhy jako kavárny a restaurace. Nakonec nám poskytli prostory na klinice Lasermed. A pak samozřejmě vybavení potřebné techniky a prostor, připravit se na rozhovory, natočit je a sestříhat, připravit webové stránky, propagaci a podobně. Je toho opravdu hodně, ale naštěstí nás to baví.

Na co se účastníci online konference Miminko maminko mohou těšit?

   Účastníci se mohou těšit na kvalitní informace ve formě až 60 minutových rozhovorů s přednímy českými odborníky z oblasti výživy, holistické medicíny, výzkumu a s odborníky zaměřující se na přirozený průběh těhotenství a porodu.

Mezi hosty pozvanými na online konferenci Miminko maminko  je mnoho odborníků ve svých oborech -  podle čeho jste je vybírali a kdo například přijal pozvání?

   Období očekávání miminka je velice důležité pro každého rodiče. Jsou to chvilky a momenty, které se v životě neopakují. Proto je pro nás velmi důležité se spojovat s odborníky, kteří svými zkušenostmi, ať už ze života nebo výzkumu, mohou pozitivně ovlivnit přípravu rodičů na toto nezapomenutelné období. Odborníky jsme vybíraly na základě referencí a našich osobních zkušeností s nimi.

    Mezi hosty, na které se můžete těšit, patří MUDr. David Frej, MUDr. Jan Vojáček, Prof. Anna Strunecká, Věra Dudmanová, Mgr. Eva Hájková, Mgr. Kristina Neubertová Zemánková, Ing. Renata Zichová, Ing. Michaela Tilton, MUDr. Alica Anna Szabó, Anna Kohoutová, Lenka Danielová, Monika Nyklíčková, Lenka Krajčovičová, Adéla Bavlšíková, Hana Poukarová a mnozí další.

Jakým způsobem se může člověk online konference Miminko maminko  zúčastnit?

   Zúčastnit se může kdokoliv registrací na našich webových stránkách www.miminkomaminko.cz, kde k registraci vyplní pouze svůj email. Na základě registrace pak získá přístup k rozhovorům. Konferenci bude možné shlédnout zdarma od 28. ledna do 3. února 2018, poté bude dostupná pouze po zaplacení členství.

Jaká témata budou na online konferenci Miminko maminko probírána? Proč jste vybrali právě tuto tematiku?

   Snažily jsme se upozornit na to, jak velký vliv má především správná výživa obou partnerů, a to ještě před početím miminka. S tím souvisí i zdravý životní styl, management stresu, vyhýbání se toxickým látkám. Velký důraz klademe také na psychickou pohodu maminky během těhotenství, porodu a období, které po něm následuje.

   Mezi témata na online konferenci Miminko maminko patří, jak se připravit na početí miminka z hlediska kvalitní výživy obou rodičů, příprava netoxické domácnosti, eliminace stresu před početím miminka, během těhotenství, porodu a v šestinedělí, příprava porodního přání a co vše do něj zahrnout, jak vybrat porodnici a porodní asistentku, kterým toxinům a nebezpečným látkám se v potravinách vyhýbat, potřebné vitamíny a minerály, které ovlivňují vývoj miminka už od prvních dnů po jeho početí, příprava na hladký porod se zdravotnickou pomůckou Aniball, význam zdravé střevní mikroflóry maminky i tatínka, která se na dítě početím předává a jak ji pozitivně ovlivnit, emoční potřeby miminka, aromaterapie, homeopatie a jóga v těhotenství, neplodnost a jak ji ovlivnit, rozběhnutí porodu po termínu pomocí fyziologických technik a postupů, prevence a možné řešení porodního traumata, jak se připravit na kojení a jeho význam pro zdraví miminka nejen po stránce fyzické, ale taky psychické a jak nejpříjemněji prožít období šestinedělí.

Máte nějaký vzkaz pro uživatelky Modrého koníka? Je mezi námi mnoho zatím bezdětných žen, nastávajících maminek i maminek dětí různého věku?

   Naslouchejte svému tělu, snažte se nacítit co vám dělá dobře a co ne. Choďte denně ven na procházky, nestresujte se a mějte samy sebe rády :slight_smile:

Moc děkuji za rozhovor a velice se těším na konferenci Miminko maminko, kterou si určitě nenechám ujít. Přeji mnoho úspěchů a spokojených účastníků.

Více se můžete dozvědět stránkách projektu https://miminkomaminko.cz/

či na facebookových stránkách https://www.facebook.com/miminkomaminko/

Čti celý článek
evapple Redakce
31. pro 2017 Čtené 485x magazín

"Tak letos to vyjde. Od prvního ledna najedu na tvrdý režim. Žádné sladkosti, jenom ovoce. A budu chodit cvičit, na zumbu a pít jenom čistou vodu." Poznáváte se? Chcete, aby to letos opravdu vyšlo a vy jste do léta měla tělo bohyně? Prozradím vám, proč to v minulosti nevyšlo a proč to tentokrát vyjde.

Pomalu, ale natrvalo

„Do léta zhubnu 20 kilo.“ nebo „Tyyyjo, tyhle zlevněný šaty nutně potřebuju! Do měsíce oblíknu místo L tohle XS.“ Poznáváte se? A tak prvního ledna pak vyběhnete do mrazivého rána a….po sto metrech hledáte své plíce. Takže po příchodu domů začnete držet hladovku, v lepším případě velice přísnou bílkovinovou dietu. Ze začátku to bude hračka, protože po silvestrovském obžerství je jídlo to poslední, na co myslíte. Druhý den si pochutnáte na ovesné kaši s chia semínky a brokolicové polévce. A za týden máte kilo dole.

„…zdravě jsem se naštvala a vrhla se na to z gruntu. Od té doby mám dole 24kg. Zatím jen jídlem, takže se klepu, ale do příštího roku jdu s předsevzetím hubnout a cvičit.“ Aronek z diskuzního fóra Předsevzetí: zhubnu – jakou máte motivaci?

Gratuluji! Jak to oslavíte? Co takhle řízkem? Za odměnu, po týdnu tvrdého odříkání. Jenže spolu s řízkem to bude i oříšková zmrzlina, chleba s uherákem a tatranka pro vašeho prcka. Místo jednoho kila dole pak máte druhý den nahoře dvě.

Zkuste to jinak: klidně si dopřávejte „normální“ jídlo. Namísto pěti knedlíků si ale dejte jen dva nebo je vyměňte za rýži. Z dvou krajíců chleba s máslem a džemem k snídani si dejte jen jeden.  O poobědový koláč se rozdělte s manželem nebo kamarádkou. Tímto tempem budete mít pocit, že se nešidíte, a zároveň budete jíst méně jídla. Při stolování si povídejte s statbími, žvýkejte pomalu a každé sousto si náležitě vychutnejte. Po měsíci takovéhoto „režimu“ budete mít dole sice jen tři kila, ale ručím vám za to, že se jen tak nevrátí.

Už nikdy

„Už nikdy nebudu jíst čokoládu a smažená jídla.“ Radikální výroky tohoto typu jsou po vánočním hodování stráveného v obležení táců s cukrovím a chlebíčků asi nejčastější.  Jenže už druhý den náš žaludek stávkuje proti bílému jogurtu k snídani, rajčeti k obědu a růžičce brokolice k večeři a oči zamilovaně hledí na poslední zbyteček bramborového salátu v lednici. Přece se nevyhodí, že jo. Dáte si jenom tenhle zbytek, a zítra začnete. Jenže zítra na vás budou dělat psí oči načatá Studentská pečeť. A další den zase něco jiného.

Neodříkejte si to, co máte ráda. I když je to „nezdravé“.Mimochodem: i tři hlavy brokolice každý den mohou být po určitém čase „nezdravé“. Je to otázka úhlu pohledu. Jděte na to od lesa a povolte si každý den pouze jednu kostičku (kvalitní) čokolády. A návštěvu KFC jednou za 14 dní. Malé ústupky vaše tělo naučí, že drobné hříchy jsou v pořádku, protože právě ony dělají náš život tak vzrušující.

„Člověk si má život užívat, zkoušet chutě, mít z jídla radost i požitek a ne se trýznit. Takže za mě žádná dieta, počítání kalorií. Ale vynechat nezdravé tuky, zpracované potraviny a naučit se zbytečně nesladit. Nic jiného v tom není. Před těhotenstvím jsem sundala za 4 měsíce 24 kg bez sportování, jen dlouhé procházky se psy. Ty 4 měsíce dali mému životu nový rozměr, a jsem za mě moc ráda. Podařilo se mi otěhotnět. Až budu mít po šestinedělí, chci v tom pokračovat dál a posunout laťku výš.“ martinaatru z diskuzního fóra Hubnutí, co vám opravdu pomohlo?

Víc hlav

Zapojte do svého snažení také partu kamarádek. Taková každodenní svižná procházka s kočárky je mnohem příjemnější s bandou spřízněných duší. Během té hodinky a půl spálíte 324 kalorií, dozvíte se nejnovější drby a tipy, které vám usnadní život. Třeba, že na opruzeniny je nejlepší omývání řepíkem nebo černým čajem.

U nedělního oběda maminku požádejte jenom o dva bramborové knedlíky (jak už víme) a trvejte na svém. Při další návštěvě to na vás možná ještě zkusí jednou, ale na třetím obědu už na vás bude čekat uvařená batáta. No co? Brambor jako brambor. Jenže tenhle je plný vitamínů, betakaronů (vrátí vám zdravou barvu do tváří) a navíc fungují jako antidepresivum.

 „..tak jsem to nakonec zvládla a začala jsem dobře. Byli jsme pozvaní na oběd k našim. Měl být řízek a brambory. Mamka mi ten můj neobalila ve strouhance a opekla jen narychlo. Ani brambory jsem si nevzala, a jen si pokrájela zeleninu.“  misicka455 z diskuzního fóra Dělená strava: máte zkušenosti?

Další výhodou zainteresovaných kamarádek je dobře známý „přítel na telefonu“. Využijete ho zejména ve slabších chvílích, kdy bojujete s touhou sníst místo jedné kostičky karamelové Milky celou tabulku. „Neblázni, ta fialová kráva ti to všechno vrazí do boků. Oloupej si raději mandarinku a představuj si, jak si seknou ty modré šaty s flitry. Už jsi tak daleko, přece si to nepokazíš. Zítra to na procházce probereme. Neboj, to bude dobrý. Ty to zvládneš.“ A taky že jo!

Motivace

Až vám bude opravdu nejhůř, vzpomeňte si na všechny, kteří vám nevěří. Na všechny ty posměváčky, kteří vás u stolu ponoukají, ať dáte ještě jeden řízek. Jistě, děláte to pro sebe, ale na rovinu: vidět ty kyselé obličeje, jak nevěřícně kroutí hlavou nad vaším novým já je k nezaplacení.

Nebo si představte, jak se procházíte v tom novém červeném kabátku nebo zapnete kalhoty, které jste měla naposledy před prvním porodem.

Také děti jsou velice silná motivace. I pár shozených kilogramů značně zvýší vaše snažení o miminko. Maminky nezvedných batolat zase ocení, že je dohoní a nezadýchají se u toho. Zkrátka samá pozitiva a plusy.

„Pro mě byla největší motivací touha otěhotnět a hlavně jsem už byla sama ze sebe nešťastná. Roky se nám nedařilo. A i když jsem nikdy nebyla extra tlustá, byla jsem veliká. Takže jsem se "kousla", začala jsem cvičit a srovnala si v hlavě jídelníček a šlo to samo. Teď jsem v šestém měsíci a jsem zvědavá, jak rychle se po porodu vrátím zpět, velryba už nikdy být nechci.“ michalelka z diskuzního fóra Předsevzetí: zhubnu – jakou máte motivaci?

Prvního ledna je pouze datum v kalendáři. Vy se řiďte svým pocitem a vnímejte své tělo. To se vám odmění sebevědomím vysokým jako stožár vysokého napětím.

Podělte se s námi o své hubnoucí tipy. Inspiraci naleznete v jednom z diskuzních fór:

Diety: znáte takovou, která fakt funguje?

Předsevzetí zhubnu: jakou máte motivaci?

Hubnutí: co vám opravdu pomohlo?

Hubnutí začíná v hlavě

Jsem obézní a chci s tím něco dělat

Zdroj obrázků:

Pixabay.com

#zdravi_nemoc #recepty_vyziva #cviceni_sport 

Čti celý článek
evapple Redakce
21. pro 2017 Čtené 462x magazín

Nechce se vám běhat po obchodech a e-shopy už dárek do Štědrého dne nedoručí. Jenže co zabalit kamarádce nebo mamince pod stromeček? Prozradím vám moje tajná esa, která sklízí nadšené ovace. Vše potřebné máte jistě doma, tak šup do toho. Moc času už nám nezbývá…

Likéry

Co si budeme povídat, k nanukovému dortu prostě patří dobrý krémový likér. Nejen, že efektivně dozdobí pohár, ale hlavně chutná tak nějak líp. Co takhle vyrobit podobnou tekutou dobrotu doma? Není to vůbec nic složitého. Kdo se bojí vajec, může se pustit třeba do verze s nugátem.

Na dva litry nugátového likéru budete potřebovat:

  • 250 gramů nugátových bonbónů
  • 300 gramů cukru
  • 400 mililitrů smetany (min. 33 % tuku)
  •   700 mililitrů mléka
  • 300 mililitrů vodky
  1. Nugátové bonbóny pokrájejte na menší kousky a společně s cukrem vložte do mixéru a prožeňte na nejvyšší otáčky.
  2. Tento krok můžete vynechat, ale značně urychlí celý proces přípravy.
  3. V hrnci se silným dnem přiveďte k varu smetanu s mlékem a přidejte i směs z mixéru (nebo pokrájený nugát s cukrem).
  4. Teď přijde ta nejnudnější část receptu. Stáhněte plamen na nejnižší výkon a směs míchejte. Buďte důslední, hmota má tendenci se připalovat.
  5. Cukr a nugát se musí v horkém mléce a smetaně zcela rozpustit a spojit se v krémovou konzistenci.
  6. Test je jednoduchý: naberte si na lžičku vzorek tekutiny a vložte do úst – pozor, horké! Pakliže vám mezi zuby neskřípe cukr, je hotovo.
  7. Dejte směs ještě asi 15 minut oddychnout. Zchladne, ale nenechte ji zcela vystydnou.
  8. Teprve potom přijde na řadu vodka.
  9. Do teplé a sladké tekutiny v hrnci přilejte požadované množství a řádně promíchejte. Už nevařte.
  10. Hotový likér plňte do umytých sklenic. Já jsem použila čtyři půllitrové lahve se zátkou z IKEI a vyšlo tak akorát.
  11. Nechte na kuchyňské lince zcela zchladnout, poté zazátkujte a vložte do lednice.
  12. V suchu a chladu je minimální trvanlivost kolem měsíce, ale z vlastní zkušenosti vám povím, že takhle dlouho zatím nikdy nevydržel.

Mlsání k pohádkám

K Vánocům patří pohádky. Jenže při sledování Pyšné princezny nám jede nejen naše představivost, ale také ruce. Tu ochutnají vanilkový rohlíček, tu išelský dortíček a támhle šunkový chlebíček. Co takhle dát si něco zdravějšího, ale přesto tak návykově dobrého?

Pikantní oříšky k televizi

  • 1 bílek (nebo dvě lžíce dobrého oleje)
  • 1/4 hrnku krystalového cukru
  • 1 lžička soli
  • 1/2 lžičky chilli koření
  • 1/4 lžičky pomletého nového koření
  • 1/2 lžičky římského kmínu
  • 1 3/4 lžičky kayenského pepře
  • 2 1/2 hrnku směsi ořechů
  1. Troubu si předehřejte na 150°C.
  2. Připravte si velkou mísu.
  3. V ní smíchejte bílek (nebo olej) s kořením a vyšlehejte do konzistence zálivky na salát. Všchno se musí spojit, olej nesmí mít tukovou vrstu nad kořením.
  4. Přidejte ořechy. Mandle nebo lískové ořechy můžete nechat ve slupce, ve směsi vypadají velmi efektivně, ale nechám to na vás, co máte raději.
  5. Směs ořechů a zálivky velice důkladně promíchejte, aby se každý oříšek obalil.
  6. Pekáč vyložte pečicím papírem a nasypejte do něho ořechovou hmotu. Ideálně v jedné vrstvě.
  7. Vložte do trouby a pečte asi 15 minut.
  8. Poté vyndejte pekáč z trouby a oříšky promíchejte vařečkou. Tím se od sebe oddělí a otočí, takže budou křupavoučké ze všech stran.
  9. Vraťte zpátky do trouby, teplotu snižte na 120°C a pečte dalších 10 minut.
  10. Ořechy by měly chytnou zlatavý nádech, hlavně je nespalte.
  11. Až budete s barvou spokojeni, vyndejte plech a směs nechte zcela zchladnou.
  12. Pokud jste použily bílek, ořechy díky němu budou příjemně křupat.
  13. Plňte do skleniček, sáčků nebo krabiček.

Pesto

Těstoviny v jakémkoli stavu představují rychlou večeři, která zachránila od hladu už nejednu rodinu. Dalším mým tipem je sklenice s domácím pestem. Bylinky pěstuji na okenním parapetu celý rok, takže mi výroba zabere ani ne deset minut.

  • 80 gramů bazalkových lístků – bez stonků
  • 30 gramů piniových oříšků
  • 80 gramů parmazánu nebo Grana padana
  • 1 stroužek česneku
  • 150 mililitrů olivového oleje
  • půl čajové lžičky soli

Bazalku, oříšky, parmazán a česnek prožeňte mixérem.

Přidejte olej a ještě jednou všechno řádně umixujte.

Hotové pesto uložte do umyté skleničky a nakonec zakápněte lžící olivového oleje. Ten zaručí, že pesto nevyschne, nezčerná a vůbec: dobrého oleje není nikdy dost.

TIP: pesto můžete připravit i z jinách bylinek.

Tajný recept 

Máte svůj tajný recept na ty nejlepší muffiny, buchtu nebo koláč? Mámí z vás kamarádky recept, pláčí a vyhrožují, pokud jim ho neprozradíte? Co takhle udělat o Vánocích dobrý skutek?

Projděte předpis na váš tajný majstrštyk a oddělte od něj všechny sypké suroviny jako mouka, cukr, oříšky nebo čokoláda.

Ty postupně nasypte do sklenice, čímž vytvoříte efektivní mramorování.

Pak už jen stačí přidat lístek s celým receptem a přáním dobré.

Obdarovaná pak už jen přidá tekutiny jako mléko, olej či vejce.

A můžete jít ještě dál. Pakliže jde o recept na muffinky, přiložte ke sklenici i papírové košíčky. K receptu na bábovku můžete přidat třeba formu.

Léto ve sklenici

Poslední rada je opravdová znouzecnost. Vezměte sklenici domácí marmelády nebo džemu z léta, hezky ji vyzdobte a darujte jako kousek léta ve skle. Uvidíte, že na vánočce s máslem bude dokonalá.

Zdroje obrázků: 

Pinterest a Pixabay.com

#diy #recept #vanoce

Čti celý článek
janyshka AMBASADORKA
18. zář 2017 Čtené 1620x magazín

Když jsem si před lety přebírala v historické budově pražského Karolina svůj vysněný diplom a stala jsem se lékařkou, myslela jsem si, že je to můj největší životní úspěch. Má nejdůležitější životní role. Měla jsem pocit, že většího vnitřního naplnění už nemůžu nikdy dosáhnout, ale už rok mě každý den moje dítě přesvědčuje o tom, že všechno je tak trošku jinak.

Dnešní uspěchaná doba nás nutí odsouvat naše plány na založení rodiny stále dál a dál do vyšších dekád našeho života. Není se čemu divit. Rodičovství je povětšinou záležitost plánovaná. Chceme si nejprve vybudovat dobrou pracovní pozici, poznat svět a vytvořit sociální zázemí a až potom je na řadě snaha o početí potomka. To je obvykle mezi třicítkou a čtyřicítkou, kdy už je bohužel fyziologický vrchol ženského těla dávno pryč.

Sama si velmi dobře vzpomínám, jak jsem ještě rok před magickými třicátými narozeninami o dítěti ani nepřemýšlela. Služby, ambulance, strasti mých pacientek, hypotéka a vše dokola a dokola… Zásadní zlom nastal, když jsem začala pracovat v centru asistované reprodukce.  Celodenní maraton se zoufalými páry toužícími po potomkovi. Krásní, úspěšní lidé, kterým se ve tvářích odráží bolest, strach a pocit prázdnoty. Ano, reprodukční medicína je na vysoké úrovni a často umíme efektivně pomoci, ale ani moderní medicína není všemocná a jsou případy, kdy „to“ zkrátka nejde.

Touha po početí postupně mění příjemné partnerské chvilky v povinný rozmnožovací akt a stres a zoufalství se exponenciálně zvyšuje s každou další příchozí menstruací. Čas se roztříští a existuje jen doba naděje před těhotenským testem a doba smutku po jedné čárce. Bohužel psychika hraje velkou roli i při reprodukci, a to u ženy i muže. Soustavný tlak na partnera často způsobuje sexuální selhání, což vede k prohloubení psychické nestability u obou partnerů. 

Mně po pár měsících došlo, že v ambulanci CARu nechci sedět na druhé straně stolu a nechci vyměnit touhu za povinnost. Teď když po roce sedím a píšu tyto řádky, tak musím objektivně říct, že to bylo mé nejlepší životní rozhodnutí. Lékařkou jsem stále a jsem za to moc šťastná, je to mé velké životní poslání a těhotenství a mateřství mě nijak zvlášť neomezilo v mé kariéře. Být matkou je skvělé a nepopsatelné naplnění sama sebe. Jako bych až teď otevřela nějakou tajnou komnatu podstaty své duše. Získala jsem jakýsi magický vnitřní zrak, který by byl bez Míši odsouzen k věčné temnotě.

Velmi důležité je najít si ten správný kompromis mezi sociální stránkou a pomyslnými biologickými hodinami. A když už se rozhodneme začít pracovat na miminku, tak to nebrat jako povinný akt, ale jako příjemnou zábavu. Bohužel stres má negativní vliv i na náš sexuální život. Vnitřní napětí a strach ze selhání často ovlivňuje i stažení svalů pánevního dna a poševní lubrikaci. Ve chvíli, kdy je žena stažená a pochva není správně lubrikovaná, může být pohlavní styk velmi nepříjemný až bolestivý. Následkem podráždění poševní sliznice může také dojít ke vzniku poševního zánětu. Tím se pár dostává do začarovaného kruhu bolesti, gynekologických problémů a sexu z povinnosti.

Řešení je velmi jednoduché – použití kvalitního lubrikačního gelu. Ve chvíli, kdy se snažíme počít potomka, bychom však měli být opatrní při výběru lubrikačního gelu. Gel mění prostředí v pochvě a je otázka, jak toto působí na spermie, zda nezhoršuje jejich schopnost pohybu nebo jejich životnost. Proto mě moc potěšilo, že je na trhu lubrikační gel, který řeší i tuto reprodukční stránku věci.

Ritex Kinderwunsch lubrikant je vytvořen tak, aby poskytnul maximální lubrikaci při styku a zároveň nepoškodil spermie. PH gelu odpovídá pH poševního sekretu v období plodných dnů. Abych pravdu řekla, tak nevěřím ničemu, co za sebou nemá žádné pádné argumenty ve formě klinických studií, které slibované vlastnosti produktu potvrzují. Moc mě potěšilo, že tento lubrikační gel prošel několika klinickými studiemi, které jeho vlastnosti potvrzují. 

Snaha o početí potomka nemusí být úporný maraton, ale příjemná zábava s partnerem. A já osobně si myslím, že tak by to mělo být :slight_smile:

-------------------

Tento článek vyšel s podporou Mark Distri. Všechny informace o gelu Ritex Kinderwusch naleznete zde

Čti celý článek
evapple Redakce
4. pro 2017 Čtené 575x magazín

Miluju vláčný a voňavý perník. A protože jsem setsakra zmlsaná, tak se nespokojím jen tak s nějakou "dusivkou". Proto jsem si více než oblíbila následující muffinky. Jsou to takové roztomilé jednohubky, které v sobě skrývají jedno nečekané (ale neuvěřitelně lahodné) překvapení.


Na asi 20 kousků budeme potřebovat:

  • 280 gramů (2 hrnky) hladké mouky
  • 160 gramů (3/4 hrnku) cukru krupice
  • 1 balíček kypřicího prášku do perníku
  • 1 vajíčko
  • 120 mililitrů (1/2 hrnku) rostlinného oleje 120 ml (používám slunečnicový)
  • 120 mililitrů (1/2 hrnku) mléka
  • 1 polévková lžíce povidel
  • 1 polévková lžíce medu
  • 2 lžíce kakaa
  • vypeckované sušené švestky (předem namočené do rumu nebo čaje)
  • krystalový cukr na posypání                 

Jdeme na to:

Alespoň hodinu předem si namočíme sušené švestky do rumu. Pokud budeme muffinky podávat i dětem, švestky naložíme do čaje. Je jen na vás, jestli sáhnete po ovocném nebo černém, záleží na chuti. Sušené švestky krásně nasají chuť rumu i horkého čaje a stanou se neuvěřitelně šťavnatými.

Dnes jsem dělala jen poloviční dávku na jeden plech, ale když nepůlím, pak jednu formu na muffinky naplním švestkami pro dospělé a druhou pro děti. Pak už to jen nepoplést při servírování – v tom případě si pomáhám tak, že muffinky s čajovými švestkami na závěr zdobím třeba bílou čokoládou, brusinkami, oříšky a podobně. Vy si jistě poradíte. Byla by škoda se ochudit o tu poctivou rumovou příchuť, to mi věřte!

A jdeme na samotné těsto. Je to tak jednoduché, že to zvládnou i děti. Klidně je přizvěte na pomoc. Pozor ale, ať neujídají švestky, pro jistotu jich naložte o něco víc.

Takže: ve velké míse smícháme všechny suroviny (kromě švestek – ty nasávají). Začínám těmi sypkými: moukou, cukrem, kakaem a práškem do perníku. Pak přidám pořádnou lžíci povidel a medu(nikdy je předtím nezapomenu ochutnat, co kdyby, že jo. Takže ve finále si raději připravte dvě lžíce povidel a medu).

Když už jsem u toho olizování:NIKDY nestrkejte do sklenice špinavou (ať už třeba jen od marmelády, cukru a podobně) nebo již olíznutou lžíci. „Infikovala“ by zbylý obsah a příště byste pod víčkem mohli najít plíseň. A to by byla velká škoda. Obzvlášť v případě domácí výroby: mě zásobila maminka a děda.

Potom do mísy klepneme jedno celé vajíčko, přilijeme olej a mléko. Kdo chce, ovoní těsto ještě citrónovou kůrou, skořicí, mletým hřebíčkem nebo jiným perníkovým kořením.

Formu na muffinky vyložíme papírovými košíčky a troubu předehřejeme na 180°C.

Do připravených košíčků dáme lžíci těsta (asi 1/3 košíčku).

Poté vložíme nasosanou švestku...

....kterou přikryjeme další lžící těsta. Košíčky by měly být naplněny asi do 3/4 – v troubě ještě povyskočí, tak ať vám neutečou.

Na závěr muffinky posypeme cukrem (nebo dozdobíme oříškem, čokoládou a podobně) a šup s nimi do rozpálené trouby.

Pečeme 20 minut. Propečenost vyzkoušíme zapíchnutím špejle nebo párátka. Když vyjdou zpátky čisté, máte hotovo.

Necháme vychladnout a pak se do nich pustíme.

Perníkovými muffinkami jsem pohostila mou kamarádku, pro kterou jsem tyhle neodolatelné rošťáky dozdobila Nutellou

A co vy? Máte raději "nahé" muffinky nebo s krémovou čepicí ve stylu "cupcake"? 

#recepty

Čti celý článek
evapple Redakce
29. lis 2017 Čtené 172x magazín

„Co to zase děláš? Že zavolám čerta a ten si tě odnese do pekla?“ nebo „Počkej na čerty, ty už si tě srovnají.“ Poznáváte se? Strašení čerty a Mikulášem je nyní, v období adventu o to účinnější, o co se blíží 5. prosinec. Proč děti zlobí a kdy je v pořádku poslat na ně pekelníka? Od kolika let si pozvat domů svatou trojici a vaše zkušenosti jsou jádrem nového článku. 

Zlobí nebo objevuje?

Zlobí každé dítě. Některé ve větší míře než ostatní, ale to je v pořádku. Je důležité rozlišit, co je zlobení a co prosté objevování světa. Tak třeba když jste na procházce a prcek vám poodběhne k plotu a přes plaňky pozoruje malé fotbalisty, jak trénují s míčem. Je tak zaujatý, že ani nevnímá své okolí.  V tomto okamžiku se plně soustředí na nové zážitky a věci. Je proto logické, že nepřiběhne hned na první, druhé ani třetí zavolání. Je tohle zlobení? Není to spíše zvídavost? Střih. Jste v obchodě a čekáte ve frontě u pokladny. Natahuje-li se dítě k reálu se sladkostmi a vyžaduje si je křikem, kopáním a vzteklým pohyby i přes vaše výslovné „NE“, pak jde o zlobení.

Jádro pudla

Otázkou je, proč dítě zlobí. Zde musíme (chtě nechtě) přiznat, že chyba je zřejmě ve výchově. Strašit a děsit děti čerty jakožto berličkou poslední záchrany není nejlepší způsob, jak si vynutit klid a respekt. Výchova je takřka celoživotní práce a ne záležitost jednoho večera v roce. Nastavte si limity, které jsou ještě v normě a co už je přes čáru. Hračky poházené po zemi v zápalu hry s přivřenými oky přehlédnete. Stejně jako vodu vycákanou na podlaze při koupání. Vysvětlete, co není v pořádku: „Adámku, necákej tolik, někdo by v té kaluži mohl uklouznout, upadnout a ublížit si.“ Ovšem vzteklý amok a záchvat pláče kvůli čokoládě v obchodě zaslouží radikálnější krok.

„Já mám třeba "pěkný" traumatický zážitek ze školky. Vlítli tam čerti, začali tam rachtat řetězy a jako pošahanci honit děti po místnosti. Několik let jsem z nich měla noční můry a budila se s pláčem a zpocená až na patách (a to ještě i v době, kdy už jsem věděla, že vlastně o nic nejde). Pokud by byli jen v pozadí či přišli jako kamarádi (přinejmenším do věku, kdy to děti ještě nepochopí racionálně), nemyslím, že by muselo docházet k podobným zážitkům. Mně osobně to nepřineslo VŮBEC nic, jen dětská leta v děsu.“ Coopanka z diskuzního fóra Váš názor na strašení batolat čertem a Mikulášem

„Dětem nikdy neříkám, že si je odnesou čerti, a rozhodně jim netvrdím, že půjdou do pekla. Je to nesmysl, když po nich chci, aby se nebály. Pro mě je to tradice, kterou mám ráda. Chodí sem moje segruša s kamarády (puberťáci), kteří ví, jak se mají chovat.“ Macinka84 z diskuzního fóra Váš názor na strašení batolat čertem a Mikulášem

S citem

Takže jak je to tedy s tím čertem a Mikulášem? Postrašit určitě můžete, ale podejte to výchovně, nikoli výhružně. „Jestli budeš takhle křičet, odnese si tě čert.“ Je v pořádku. Ale věta „No počkej, až přijde čert s Mikulášem, strčí tě do pytle a odnesou do pekla. A tam se s tebou párat nebudou.“ Už vyvolává strach. Cítíte ten rozdíl? Představa síry, plamenů a pekelníků je hrozivá sama o sobě. Přílišné zastrašování a vyhrožování může vést až k pomočování, koktání, přílišné úzkosti a dalších psychickým poruchám. A to přece nechcete.

„My jsme loni byli na Mikulášský besídce, protože jsme si mysleli, že už je na to dost velká. Výsledek byl takový, že jen viděla Mikuláše, dostala hysterák, básničku neřekla, nevzala si ani nadílku a museli jsme odejít. Přes ty slzy snad ani čerta neviděla. Domu si čerta rozhodně zvát nebudeme.“ Med z diskuzního fóra Mám pozvat čerta a Mikuláše k dvouletému kloučkovi?

„Když mi bylo dva a půl roku, přišli k nám domů mamky kamarádi. Prý jsem dostala naprosto hysterický záchvat, strachy jsem vlezla pod stolek a odmítala vylézt. Pak jsem se čerta bála až do osmi let.“ Terak z diskuzního fóra Mám pozvat čerta a Mikuláše k dvouletému kloučkovi?

Laskavě, ale s respektem

Mikuláš, anděl a čerti by neměli v dítěti vyvolat panickou hrůzu. Spíše laskavě naznačit, pohrozit ale nekřičet, nestrkat po hlavě do pytle a šlehat koštětem po zadku tak, že se na něm druhý den objeví jelita. Stačí symbolicky poplácat. Jestliže čert platí jako „bububu“, pak Mikuláš mile a s respektem malému nebojsovi „domluví“. Můžete se předem dohodnout: „Slyšel jsem od maminky, že si nečistíš zuby. A také se ti ráno nechce vstávat do školky. Zkusíš se do příště zlepšit, viď? Za rok si to zkontroluju.“ Anděl potom předá sladkou odměnu, případně odežene zlého čerta.

„Pokud se sežene spolehlivá banda, která opravdu nepřijde s tím, že chce někoho vyděsit (a ne skupina ožralých pitomců), tak nevidím důvod být proti Mikuláši.“ Renat2 z diskuzního fóra Čert, Mikuláš a strašení dětí

„Byli jsme na mikulášské besídce u manžela v práci, a moc se nám to líbilo. Žádné zbytečné strašení dětí. Čert byl vtipálek a spíš dělal takový milý humor. Anděl zdobil a Mikuláš byl vyloženě legrační a vtipně milý!“ Tannawe z diskuzního fóra Čert, Mikuláš a strašení dětí

Od kdy si můžete tuhle trojici pozvat domů? Klidně od dvou let, kdy už děti vnímají. Platí ale zásada: úměrně věku a hlavně lidsky. Ohlídejte si, aby pekelník nebyl opilý, příliš razantní a choval se v rámci možností. Pláč k 5. prosinci patří, ale ne plný děsu, hrůzy a paniky. Po jejich odchodu by měl doma panovat klid, pohoda a spokojené mlsání čokolády a loupání mandarinky z mikulášské nadílky.

„Tak my měli doma vždycky hodný čerty co si dávali štamprle s tátou a Mikuláš nám přinesl dobroty. My odříkali nějaký ty básničky...žádný stres a řev. Záleží, jak se to domluvíte s účinkujícími a ti to následně podají dítěti. My se vždycky těšili. Trochu strachu v tom bylo, ale toho příjemnýho...“ Eliade z diskuzního fóra Od jakého věku pustit domů Mikuláše a čerta?


„My jsme dvouleté dcerce zvali, ale jenom Mikuláše a anděla. Čerta jsme odmítli. A vlastně šlo jenom o to, aby jí balíček donesl opravdový Mikuláš, o víc nešlo. Potom strašně dlouho vyprávěla, v dobrém, měla z toho hezký zážitek, protože Mikuláš jí přinesl samé zdravé dobrůtky a knížku.“ Milmic z diskuzního fóra Pozvat nebo nepozvat k dvouletému dítěti Mikuláše?

Na závěr si dovolím citát od experta na dětskou duši, pana profesora Matějčka:

„Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.“

Zdroj: Kniha Výchova k psychické odolnosti dítěte, Horáková Hoskovcová Simona, Suchochlebová Ryntová Lucie, Grada 2009

Zdroje obrázků:Pixabay.com a Anděl Páně

#vychova_vzdelani #deti #volny_cas #rodina_vztahy #vyvoj_ditete

Čti celý článek
Strana
z 24
Předchozí Strana
z 24
Další