Novinky
redakce
Dnes v 08:11 Čtené 27892x magazín

Kdysi byly věci nějak. Dnes jsou jinak a před "kdysi" byly zase jinak. Naše mamky nám radí, co a jak s dětmi. Vždyť mají mnoho zkušeností. Ne však každá rada je k nezaplacení. Manipulace s dětmi má důležitý vliv na jejich zdravý tělesný vývoj.

Předčasné sezení nebo chodítka jsou přesně ty věci, které byly kdysi tak a dnes jsou jinak. Něco, co vypadá opravdu nevinně, může děťátku škodit. Více si toto téma objasníme s fyzioterapeutkou Mgr. Lubicou Rostášovou, která se specializuje na funkční diagnostiku poruch pohybového systému a terapii funkčních a strukturálních poruch pohybového systému u děti (od novorozenců) a dospělých a na vývojovou kineziologii.

1. Jak vnímáte manipulaci s dětmi dnešních rodičů ve srovnání s minulostí? A jaký vliv má nesprávná manipulace na budoucnost děťátka?

V současnosti dělají rodiče stále stejné chyby při manipulaci s děťátkem, jaké dělali i naši rodiče. Nedělají to vědomě, jednoduše nevědí, že s miminkem se má manipulovat jinak, že to má své opodstatnění a významně to ovlivňuje další motorický vývoj dítěte.

Nesprávná manipulace způsobuje různé poruchy pohybového systému, a to již od narození dítěte. Např. asymetrický vývoj, polohový reflux, jednostranná plagiocefalie (proležená hlavička na jedné straně), různé funkční pohybové poruchy, které v pozdějším věku života mohou být základem pro vznik různých strukturálních poruch pohybového systému, získané formy skoliózy, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, později poruchy v oblasti vnímání jednotlivých částí těla a provedení pohybu z hlediska kvality a různé jiné poruchy. Protože lidské tělo pracuje jako jeden celek a porucha jednoho systému ovlivňuje zákonitě všechny další systémy.

2. Kdy začít se správnou manipulací dítěte?

Se správnou manipulací mají rodiče začít od úplného narození dítěte, protože miminko je odkázáno na jakýkoliv pohyb, který se s ním bude dít, na rodiče (myšleno tím, že se nedokáže samo přemisťovat z místa na místo, neumí se samo najíst, umýt, obléknout  apod.). Proto každý jeden pohyb, který směřuje k děťátku za účelem s ním manipulovat, musí být prováděn správně - s ohledem na vývojový věk dítěte.

Když mám doma čerstvě narozené miminko, tak ho nebudu nosit na rukou ve vertikále, kde jeho nevyvinutý nervově-svalově-kosterní aparát bude ovlivňovat gravitační síla, které se v této poloze neumí bránit. Ale budu s ním manipulovat v poloze horizontální, která je pro něj nejvíce přijatelná. Nosit dítě většinu času z dne na rukou, v šátcích a různých jiných závěsech a nosičích je pro jeho vývoj velmi nepříznivé. Motoricky se bude děťátko projevovat pouze tehdy, když na to bude mít vhodné podmínky, které mu poskytne pevná opora. A tou je zem - aby se cítilo bezpečně a dostatečně stabilně. To znamená, že dítě má být během dne, když nespí, položené na podložce na zemi, aby se mohlo volně motoricky projevovat a rodič musí být u něj a sledovat jeho pohyby, někdy mu zajistit oporu svou rukou, polohovat ho ze zad na břicho, později i na boky.

Na rukou, v šátku, závěsu či nosiči se děťátko nikdy motoricky projevovat nebude, protože nato nemá prostor a podmínky. Nakonec to jeho centrální nervový systém vyhodnotí tak, že to nepotřebuje, protože většinu dne visí ve vertikále, na kterou ještě není stavěno, ale ono to neumí a také to neví ani jeho rodiče. Když se pak dítě položí na zem, začne plakat, protože tu polohu nezná, nedokáže se v ní stabilizovat a znovu přijdou rodiče a vezmou ho do náruče, aby neplakalo. Tím vzniká ohromné přetížení celého těla a vytvářejí se různé poruchy pohybového systému. Kdyby si dospělí zahráli na malinké dětičky, které ještě neovládají své tělo, a přistoupil by k nim "obr" (aby je mohl unést) a nosil by je v náruči ve vertikále, v šátku, závěsu či jiném nosiči, tehdy by pochopili jak to jejich děťátko přetěžuje, a co vlastně prožívá.

3. Takže volný, ale kontrolovaný pohyb je pro děti nejzdravější. Kdysi byl trend posadit dítě mezi polštáře nebo ho podpírat v kočárku pomalu od 3.-4. měsíce. Co mu tím rodič způsobuje?

Nenazývejme to trendem, ale spíše nevědomostí rodičů, že to dělat nemají. Lidé si stále myslí, že sed, stoj a chůze se učí. Tyto věci však učení nepodléhají, jsou to vrozené automatismy (druhově dané), které vlivem hierarchického dozrávání vyšších nervových struktur nastupují samy. Protože se lidské mládě rodí motoricky nezralé, trvá mu jeden rok, než se postaví na nohy a pak začne chodit. Není to jako např. u žirafy, která po narození dokáže stát a nepotřebuje na to jeden celý rok.

Předčasným posazováním děťátka tedy dochází v první řadě k nerespektování jeho přirozeného vývoje, což má za následek množství poruch v oblasti dalšího psychomotorického vývoje, jak již bylo zmíněno výše. Postupným hierarchickým dozráváním vyšších nervových struktur si děťátko (které na to to má vytvořené vhodné podmínky) přidává zhruba v každém měsíci nový pohybový vzor. Samostatný sed se objevuje až mnohem později, kolem 10. měsíce života dítěte.

4. Je pravda, že pokud rodiče děti předčasně posadí, snižují tím pravděpodobnost lezení?

Obecně mohu říci, že dětičky, které byly předčasně posazené, mají z hlediska kvality jiný motorický vývoj jako dětičky, které dospěly k sedu přirozeným vývojem. U předčasně posazovaných dětí dominuje v jejich motorickém projevu patologie. Převaha kvantity pohybu na úkor kvality pohybu. Mnoho dětí přeskakuje jednotlivé motorické fáze, kterými si zhruba každý měsíc obohacují svůj pohybový repertoár tím, že do něj přidávají nový pohybový vzor, který si znovu nějaký čas zdokonaluje. Takže se může stát i to, že dítě lezení po čtyřech vynechá nebo leze z hlediska provedení daného pohybu nekvalitně, případně leze krátce.

5. Prospívá lezení po čtyřech dětem? Například při zpevnění páteře?

Lezení po čtyřech je z vývojového hlediska, pokud probíhá správně a trvá dostatečně dlouhou dobu (resp. přiměřeně dlouhou dobu), velmi podstatné, protože dochází k centraci ramenních a kyčelních kloubů. Dítě se pohybuje v tzv. překříženém pohybovém vzoru, který začíná oporou o horní končetinu, hlava a pánev se stabilizují v neutrálním postavení a páteř se chová jako napřímená stabilní tyč, potom následuje opora o kontralaterální (druhostrannou) dolní končetinu a tím se dokončí se tzv. dorzoventrální (zado-přední) stabilizace páteře.

6. Diskutovanou věcí je rovněž posazování dětí do chodítka. Některé maminky tam dávají dětí od půl roku, nebo ještě dříve. Jaký je nato Váš názor? Je chodítko vhodné pro zdravý tělesný vývoj děťátka?

Už z mých předchozích odpovědí je jednoznačné, že použití chodítka pro dítě je vstupní branou k patologii. I dítě, které dosud nejevilo žádné známky patologie ve svém vývoji, ji použitím chodítka hned získá. Jelikož jsme si říkali, že sed, stoj a chůze nepodléhají učení, protože jsou to vrozené automatismy, které hierarchickým dozráváním vyšších nervových struktur nastupují samy, nemůžeme tedy očekávat, že se dítě, které nemá dostatečně zralý nervový systém (protože ještě ten čas nenastal), naučí chodit v chodítku. Pokud byste totéž dítě např. ve věku 6 měsíců dali do chodítka, zaprvé by se neumělo s touto polohou ztotožnit, zadruhé by tam viselo se zakloněnou hlavou a oporou o špičky nohou. Pokud by se mu podařilo udělat posun chodítkem vpřed odrazem o špičky, tak bychom si jako rodiče mysleli, že to dítě už chodí ? Pokud ano, tak proč potom nechodí bez chodítka, když je mu 6 měsíců!

Pravda je taková, že pokud bychom pak to samé dítě z chodítka vyndali a dali ho do stejné polohy, jakou mu zajišťovalo chodítko, tak bychom viděli, že děťátko ihned spadne. Samozřejmě ať to nikdo nezkouší. Dítě začne chodit samo, když na to bude jeho centrální nervový systém zralý a umožní mu se do té polohy dostat, ale před tím si musí projít množstvím vývojových fází. Chodítko je pro vývoj dítěte stejně nezdravé, jako pro dospělého nikotin a alkohol.

7. Setkala jste se ještě s nějakými chybami v praxi, které dělají rodiče? Co byste rodičů, kteří s dětmi mají "velmi naspěch"?

Rodiče nevědí, že dělají chyby. Nemají to odkud vědět, protože nejsou v této oblasti odborníci. Rodičům, kteří čekají miminko nebo ho již mají, doporučuji pravidelně v období prvního roku života dítěte navštěvovat ambulanci fyzioterapeuta, který se zabývá ontogenezí. Později podle potřeb a úmluvy, aby dítě sledoval a rodiče učil, jak k dítěti přistupovat, manipulovat s ním, stimulovat ho a sledovat jeho pohybové projevy, aby v budoucnu nemuseli řešit závažnější poruchy pohybového systému.

Čti celý článek
redakce
Dnes v 08:11 Čtené 1574x magazín

„Létala jsem v mých dvou těhotenství docela často. Krátké lety jsem neřešila vůbec, ale já létala až z Asie, 15 hodin letu s přestupem v Amsterodamu. Letěla jsem dokonce i měsíc před porodem, to bylo trochu náročné, ale zvládla jsem to. Na ty pozdější lety jsem musela mít osvědčení od lékaře.“  

Výběr dovolenkové destinace je v těhotenství mnohem větší fuška, než se zdá. Kam jet, abyste neohrozila sebe a své dítě? Co si vzít s sebou? Které destinaci se raději vyhnout? Které týdny těhotenství jsou pro cestování nejlepší a který dopravní prostředek si vybrat? A co obávané bezpečnostní pásy a airbagy? Čtěte dále!

Poraďte se se svým lékařem

Na cestování je nejvhodnější období mezi 4. a 7. měsícem těhotenství. V tomto období jste jako těhotná v nejlepší fyzické i psychické pohodě. O tom, zda vyjet na dovolenou nebo raději zůstat doma, se poraďte se svým gynekologem. Pokud to uzná za bezpečné a vy sama se cítíte v pohodě, můžete začít balit kufry. Při cestách do zahraničí zvažte především hygienické podmínky a riziko infekčních chorob v místě pobytu. A nezapomeňte si ověřit také dostupnost a stav nejbližšího zdravotnického zařízení. O uzavřeném zdravotním pojištění se snad ani bavit nemusíme, že?

„Chystám se letět na dovolenou v průběhu 2. trimestru. Doktorka mi ale řekla, že to prostě nedoporučuje žádné těhotné ženě, tak mě s tím trochu vyvedla z míry. Jen pozor na cestovní pojištěni, většina pojišťoven má těhotenství po určitém týdnu už s určitým omezením,“ přidává zkušenost uživatelka schmudlina z diskuze Cestovaly jste v těhotenství letadlem?

Cestování na větší vzdálenost není vhodné pokud:

Která místa jsou pro vás riziková?

  • tam, kde je velká nadmořská výška– nad 3000 m n. m.
  • tam, kde se vyskytují život ohrožujících infekce
  • tam, kde hrozí nákaza malárií
  • tam, kde jsou vyžadována zvláštní očkování - v těhotenství není dovoleno aplikovat některé vakcíny (vždy se předem informujte na hygienické stanici)

Cestování lodí a letadlem

Před cestováním letadlem je na místě nechat si potvrdit od lékaře, že vaší fázi těhotenství  let neuškodí. Pokud máte naplánovaný návrat z dovolené mezi 28. a 32. týdnem těhotenství, je velmi pravděpodobné, že po vás bude letecká společnost požadovat potvrzení od lékaře, že jste schopna zdárně absolvovat let.

„Letěla jsem dokonce i měsíc před porodem. To bylo trochu náročné, ale zvládla jsem to. Na ty pozdější lety jsem musela mít osvědčení od lékaře,“  píše Dasha v diskuzi.

Toto potvrzení musí být na speciálním formuláři a nesmí být starší 6 dnů před zahájením cesty. Jednotlivé aerolinky mohou mít různé podmínky pro cestování těhotných, proto je vhodné se ještě před rezervací letenek ujistit, že vás pustí na palubu.Cestování letadlem se nedoporučuje těhotným ve 3. trimestru pro zvýšené riziko předčasného porodu při tlakových změnách ve vyšších nadmořských výškách kvůli trombo-embolické příhodě.

Stejná pravidla platí i pro trajekty a lodní dopravu. Některé lodní společnosti vyžadují lékařské potvrzení, pokud je žena těhotná více než 28 týdnů. Opět platí, že je lepší zeptat se přímo na pobočce dopravce, s nímž hodláte cestovat. Cestovní kancelář většinou poskytne jen obecné informace.

Co dělat v letadle

Létání v těhotenství mírně zvyšuje riziko hluboké žilní trombózy dolních končetin, zvláště pokud plánujete dlouhý let bez mezipřistání. To platí i v případě dlouhé cesty autem, autobusem či vlakem.

„Já jsem během těhotenství cestovala letadlem několikrát a nejhorší to bylo kolem 28.tt, kdy mi dřevnatěly nohy a nebylo moc šancí se procházet, protože v uličce pořád oxidovaly stevardky a něco nabízely,“ popisuje maminka Markeeta z diskuzního fóra V těhotenství k moři: máte zkušenosti?

Není ovšem třeba panikařit a hned rušit cestu! Šance, že k takové komplikaci dojde, je velmi malá. Pokud se budete řídit následujícími radami, pravděpodobně bude vše v pořádku:

  • Zeptejte se, zda letecká společnost, se kterou cestujete, poskytuje kompresní punčochy. Pokud ne, nezapomeňte si přibalit svoje vlastní. Jejich nošením se zlepšuje krevní oběh v dolních končetinách, a tím se snižuje riziko hluboké žilní trombózy. Měla byste je nosit při každé delší cestě s omezenou možností pohybu. Nenoste ponožky ani podkolenky s těsnými gumičkami.
  • Vypusťte ze svého jídelníčku kávu, silný čaj a nápoje obsahující kofein, pijte hodně tekutin, abyste nebyla dehydratovaná.
  • Každou hodinu se projděte uličkou mezi sedadly, podpoříte tím krevní oběh. Ale dávejte pozor a pořád se něčeho držte, abyste neupadla!
  • Celou cestu si pravidelně protahujte nohy v kotníku a zujte si boty.

„Každá letecká společnost to má jinak. Musíš se podívat na jejich konkrétní přepravní podmínky. Já bych neriskovala, neoznámit to letecké společnosti, můžou tě vyloučit z přepravy a letenka propadne.“ Tehulka12 z diskuzního fóra Do kterého týdne lze v těhotenství létat?

V těhotenství také hrozí, že můžete častěji trpět cestovní nevolností, takzvanou kinetózou, ale nezapomeňte, že léky proti kinetóze nesmí užívat těhotné a kojící ženy! Můžete zkusit žvýkat žvýkačku nebo cucat bonbóny a hlavně hodně odpočívejte! Cestujte v přední části vozidla, na sedadle u uličky a vždy po směru jízdy. Za jízdy si nečtěte, snažte se sledovat krajinu.

Cestování vlakem, autobusem, autem

Pokud si můžete vybrat, cestujte raději vlakem než autobusem. Ve vlaku se můžete během cesty protáhnout, projít se uličkou, použít toaletu. Při delších cestách můžete použít lůžkový vůz a občerstvit se v jídelním voze. Pokud cestujete autem, dělejte častější přestávky, minimálně každé 2 hodiny, každé 3-4 hodiny jezte, dostatečně pijte.

„Byli jsme autem na dovolené v Maďarsku a  zvládla jsem to. Auto se dalo kdykoli (prakticky) zastavit, šlo se protáhnout (i když jsem to nedělala, byla jsem až překvapená, ale jak se mluví třeba o otocích nohou a tak, tak nic) a zpátky jsme to jeli z Maďar v kuse bez přestávky.“ Janeyzelvicka z diskuzního fóra Cestování v těhotenství: může to miminku uškodit?

„Byla jsem v Chorvatsku na začátku těhu asi 6.tt, pracovně. Bylo mi zle, měla jsem strašné záchvaty hladu, byla jsem unavená a podrážděná. Ze slunka jsem měla ekzém. Cesta trvala asi 15 hodin, na zpáteční cestě mi natekly nohy, takže jsem se nevešla do bot.“ Peige z diskuzního fóra V těhotenství k moři: máte zkušenost?

Mám v těhotenství používat bezpečnostní pás?

Jedním slovem: ANO! Odborné studie prokázaly, že těhotná žena a její děťátko jsou mnohem lépe chráněni s pásem než bez něj. Je však třeba dát pozor na to, abyste měla bederní část pásu podvlečenou pod břichem přes pánev a hrudní část pásu nad břichem a mezi prsy. Zákon nepovoluje těhotným cestování bez použití bezpečnostního pásu, a to ani v nejvyšším stupni těhotenství. 

„Mám ten speciální bezpečnostní pás. Když sedím na místě spolujezdce, dávám si sedadlo více dozadu a zrovna jsem si říkala, že teď, když už nejedu sama, nechám řízení na druhém. Zrovna včera jsem břichem chytla o volant, takže už fakt budu řídit, jen když musím,“  píše maminka keeshka z diskuzního fóra Těhotné řidičky, jak jste řešily uvázání pásu v autě?

Jsou airbagy bezpečné?

Platí totéž co u bezpečnostních pásů! Posuňte si sedadlo dále od palubní desky či od volantu tak, abyste jej měla dále od břicha. Pokud jste sama řidička, dejte pozor na to, že se v těhotenství prodlužuje reakční čas na nenadálou změnu situace. Při nárazu těhotnou ženu nejvíce ohrožuje náraz na volant, právě ten může ztlumit funkční airbag. Myslete na to, že vezete dva lidi a jezděte opatrně!

A jaké zkušenosti máte s cestováním v těhotenství vy? Podělte se o své zážitky a zkušenostmi v jednom z diskuzních fór.

Je cestování v těhotenství nebezpečné?

Čerstvě těhotná: mohu letět letadlem?

Dovolená v těhotenství: jaké máte zkušenosti?

Zdroj informací: Cestování v bezpečí

Čti celý článek
redakce
17. kvě 2018 Čtené 2995x magazín

Potřebuju poradit a taky malinko psychicky podpořit, protože se mi zdá, že už se z toho zblázním…!“  Píše jedna z maminek na místním fóru o refluxu. Mohlo by se zdát, že se jedná o obyčejný problém s ublinkáváním. Ale maminky, které si tím se svými miminky či většími dětmi prošly, ví, že reflux dokáže pořádně potrápit a přináší s sebou spoustu problémů a potíží.

Co je to reflux?

Odborný název gastroezofagální reflux označuje návrat nestrávené stravy a žaludečních šťáv ze žaludku do jícnu kvůli nedovyvinuté žaludeční záklopce. U kojenců je považován za fyziologický jev způsobený nedozráním trávicího traktu, proto se také mnohem častěji objevuje u předčasně narozených dětí. Pokud však potíže přetrvávají i po ukončení období kojeneckého věku, je již považován za patologický a je nutné zahájit vyšetření či léčbu, aby bylo co nejvíce sníženo riziko komplikací, které mohou reflux doprovázet, jako např. neklidný spánek, chrapot, časté záněty dýchacích cest, kašel, zhoršené dýchání aj.

Projevuje se častým ublinkáváním i několik hodin po jídle, může mít podobu obloukovitého zvracení, ale i drobných častých epizod. Dítě bývá velmi často celkově neklidné, plačtivé, kroutí se, prohýbá se do luku. Mnohdy mívá i tzv. skrytou podobu, kdy nenatrávená strava pouze dráždí jícen, ale nedochází k blinkání. Miminko má vlastně nepříjemné pocity pálení žáhy, takže se často kroutí a pláče. Mnohé maminky pak ani nenapadne, že se může jednat o tento problém a plačtivé miminko mylně pokládají za hladové nebo že má potíže s plynatostí.

Existuje pomoc?

Fyziologický reflux nevyžaduje lékařských zásahů, je to však natolik nepříjemný problém, že je každá rada drahá. Představte si, že celé dny jen převlékáte svoji ratolest či sebe. Místo voňavého miminka, které jste chtěla parádit do krásných oblečků, máte věčně poblinkané uplakané mrně, okolí je nemile překvapeno častými nehodami vašeho prcka. Bojíte se chodit na návštěvy, abyste nezničili koberec svých přátel. Bojíte se pochovat či naopak položit dítě, aby zase neblinkalo. Bojíte se usnout, aby se miminko nedusilo zvratky, váš věrný společník je bryndák a látková plena. Kdo zažil, ví, jak je to těžké a psychicky náročné. Pojďme se podívat, jak můžete nepříjemné projevy refluxu alespoň zmírnit.

Svislá poloha

My to máme taky, ale bohudíky se to zlepšilo, prostě co nejdéle držet ve svislé poloze. Já uvažuju, že si koupím šátek a budu ho prostě pořád nosit, protože pak vůbec nezvrací,“ říká jedna z maminek.

Opravdu se udává, že svislá poloha by měla nepříjemné příznaky mírnit. Po nakrmení je dobré dbát na odříhnutí, musíte být trpělivé, některým dětem to může trvat i několik desítek minut. Svislá poloha by měla zabránit zpětnému vracení mlíčka, ideálně se jeví ergonomická nosítka a šátky. Ne všechny děti ale chtějí být nošeny, ne vždy je to možné.

Pokud tedy dítě po jídle odkládáte do postýlky, praktikujte tzv. zvýšenou polohu, tzn. část postýlky, kde má miminko hlavu, podložit, aby hlavička byla výš než nohy. Poslouží pár tlustých knih, které teď stejně nemáte čas číst, či srolované ručníky pod matraci.

Správné krmení

Důležité je zvolit i správný způsob krmení tak, aby miminko nepřisávalo vzduch. Pokud kojíte, dbejte na správnou polohu u prsu. Při krmení lahvičkou vybírejte z řady anti-colic, které díky různým technologiím a tvaru dudlíků eliminují množství spolykaného vzduchu na minimum. 

Opatrná manipulace

Zacházejte s miminkem jak s přeplněnou nádobou, kterou nechcete rozlít. Tzn. opatrně zvedat, příliš nehoupat, nedrncat, odpadají tak různé hry, kdy děti vesele poskakují a natřásají se, opatrně pokládat a přebalovat pokud možno před krmením, popř.po nakrmení dítě co nejdéle podržet ve vzpřímené poloze a přebalovat s určitým zpožděním.

Zahuštěná strava

Na trhu již existují zahuštěná umělá mléka, i jiná mléka s označením AR (anti reflux). Je však prokázáno, že ač může blinkání po těchto speciálních mlíčkách ustat, dále dochází k dráždění jícnu žaludečními kyselinami. Navíc spousta miminek začne mít problémy s vyprazdňováním, protože se zahuštěním mlíčka se zahustí i stolice. Z krmení se někdy stává začarovaný kruh, kdy už není jasné, co prcka vlastně trápí. Zahuštěná mlíčka se tedy doporučují zejména při pomalém či žádném přibírání a celkovém neprospívání.

Trpělivost a psychická odolnost

Měla ho dcera a teď bohužel i syn , který to má ještě ve větší míře. Nechci Vás strašit, ale Leu to přešlo úplně, až když jsem jí v roce přestala kojit. Samozřejmě s příkrmy a pak, když začala sedět, tak se to trochu zlepšilo.


Max to má horší, blije i během kojení (drží prso, saje a blije), blije prakticky pořád, ale naštěstí přibírá dobře, takže mu ničím nebetonuju žaludek a snažím se to brát tak, že ho mohlo potkat něco horšího a že to prostě časem přejde. Ale je to vopruz, během dne zruší několik oblečků, o bryndácích ani nemluvě, mlíko mu teče i nosem, je mi ho hrozně líto.


Jediné antirefluxní opatření, co máme je, že jsme koupili klín do postýlky, aby spal ve vyvýšené poloze. Jinak kojím většinou vleže (to pomáhalo i u Ley) a po kojení s ním nemanipuluju a nechám ho ležet (blije i tak, ale není to tak hrozné)…

Reflux zpomaluje se mnohdy motorický vývoj, protože děťátko v poloze na bříšku stále blinká, panuje i určitá sociální vyloučenost, protože nechcete stále řešit poblinkané podlahy na veřejnosti, neužíváte si nejroztomilejší období vašich dětí.

Obrňte se trpělivostí, je to náročné, ale věřte, že bude líp. Fyziologický reflux by se měl zlepšovat se zavedenými příkrmy, popř.kolem 1.roku úplně vymizet. Ostatně v diskuzi najdete i takové příspěvky:

Ahoj, u nás byl 12. měsíc konečně zlomový. Najednou jsem si říkala, něco mi chybí. A ono blinkání. Jinak jsme to měli podobně, nekonečné story, kopec poblinkaného prádla, pomalé přibírání... Dlouho mu vadil i čaj, cokoliv tekutého, ale fakt v roce to bylo pryč.“

Takže, milé maminky ublinkaných dětí, nevěšte hlavu, vydržte a klidně přijďte do wiki pro radu.

Čti celý článek
redakce
17. kvě 2018 Čtené 840x magazín

Mít příjemně zařízený byt je poměrně snadné. Stačí pár pokojových rostlin v barevných květináčích a hned i sebeprázdnější místnost vypadá mileji a přívětivěji. Při jejich výběru se neřiďte jen barevnou paletou květů a listů, ale berte ohled i na to, zda nemohou způsobit otravu.

Vždyť děti objevují svět skrze svá ústa, byla by škoda jim začátek znepříjemnit třeba seznámením s nebezpečným tchyniným jazykem. Přinášíme 10 nejběžnějších jedovatých rostlin, které do bytu s malým objevitelem rozhodně nepatří. A když už, tak na hodně vysokou skříň.  

Aglaonema

Na první pohled si ji můžete splést s umělou květinou. Tak dokonale její úzké, oválné a tmavě zelené listy se stříbrnými pruhy působí. V létě vábí něžně bílými květy, které po odkvětu nahradí prudce jedovaté červené bobulky. Po jejich pozření začnou otékat sliznice, které zklidníte vypitím studeného nápoje. Jinak je tato asijská květinka něžná a v interiéru velmi estetická. Má ráda spíše stín a teplo.

Alokázie

Tropickou krásku z pocházející z Amazonie poznáte ji podle neuvěřitelně zbarvených listů. Efektivní bílé pruhy z ní dělají kandidátku na miss pokojových květin. Stejně jako hrdé Amazonky umí být i tato květinka pěkně nebezpečná. Nebojte, nebude se s vámi prát, nebezpečná je především pro kočky, psy a samozřejmě malé děti. Už jeden rozžvýkaný list podráždí sliznici, způsobí otoky a někdy i zvracení a reflexní dávení.

Anturie

Květ anturie vypadá, jako by někdo na slunci zapomněl červenou voskovku a ta se slila do tvaru oválu. Z jejího středu pak zlomocně trčí žlutý toulec. Jak už to ale bývá, i v tomto případě jde o nebezpečnou květinu. Po použití způsobuje žaludeční potíže, zřídka i průjmy. Toxiny reagují i při styku s pokožkou, kdy tento dotek způsobuje nepříjemnou vyrážku, zarudnutí a pálení kůže.

Brambořík

I když je brambořík považován za spíše vánoční rostlinku, pro své pastelové květy zdobí nejednu domácnost i přes rok. Kdysi se tradovalo, že pokud přes ně přejde těhotná žena, bude mít problémy při porodu či potratí. V hladových dobách je naši předci vařili a sušili. A to i přes fakt, že hlízy jsou jedovaté. Varem se však účinná látka cyklamin zničila. Dětem ovšem brambořík nevařte, ale ukliďte na hodně vysokou polici.

Difenbachie

A máme tady další hit našich obýváků. Pro děti velmi lákavé zelenožluté či zelenobílé skvrnité listy mohou způsobit silnou otravu. Jedy v jejich šťávě mohou těžce poškodit pokožku a především sliznice. Způsobuje slinění, otoky a křeče. Reakce nastává během 10—15 minut a stačí odradit od další konzumace, takže otravy většinou bývají mírné, možné jsou však i velmi vážné problémy. Na druhou stranu dokáže značně zlepšit vzduch v místnosti tím, že pohlcuje škodliviny z ovzduší.

Dračinec

Koupíte ho v každém květinářství i obchodě s nábytkem a bytovými doplňky. Na vysokém a štíhlém kmínku trčí do všech stran střapaté a štíhlé listy, které přímo svádí k jejich pohlazení nebo naopak rozcuchání. Daří se pěstovat i těm, kterým uschne i kaktus, proto ho najdete snad v každém bytě. Umí potrápit jinak: při požití šťávy může vyvolat nadměrné slinění, v krajním případě až zvracení.  

Glorióza

Jako krvavé drápky, tak morbidně, ale velmi efektně vypadají květy Gloriózy. Už to by nás mělo upozornit na její nebezpečnost. Jedovaté jsou všechny její části, nejsilnější jed je ten v hlízách. Jde o tzv. ocúnový jed, který má schopnost paralyzovat centrální nervovou soustavu. I přes svou neuvěřitelnou krásu proto tuto pokojovku darujte některé ze svých bezdětných kamarádek. Všichni totiž víme, že děti objevují svět svými ústy.

Hvězdník

Uchvátí vás svými obřími květy, které mají mnoho odstínů od bílé, žlutozelené, růžové, oranžové po červenou, včetně melírovaných. Omámí vás i intenzita nasládlé vůně, ale pozor: jde o jedovatou krásu. Hvězdník se podobá amarylisu, a stejně jako on soustředí nejvíce nebezpečných alkaloidů v cibuli. Otrava se projevuje zvracením a malátností.

Kala

Kalu máme v podvědomí spíše jako svatební květinu. Dekorativní květy se uplatňují také v různých aranžích jako součást slavnostních kytic. O to víc se brání nájezdům svých obdivovatelů. Obsahuje šťavel vápenatý a další jedy, které mohou  způsobit otoky, žaludeční potíže a popálenou kůži. Pozor tedy na to, jaký puget donesete na oslavu.

Tchýnin jazyk

Možná jste se s ní i vy potkávali na školních chodbách a u babičky doma. Tchýnin jazyk, neboli Sansevieria je přitom značně jedovatá. Poznáte ji podle dlouhých a špičatých zelených listů, který opravdu připomínají jazyk nebo pro děti mnohem atraktivnější meč. Po požití způsobují podráždění trávicího traktu. Otravu poznáte podle zvracení, bolestí hlavy a břicha. Velmi nebezpečný jazýček, co říkáte?

Zdroje informací:

www.tis-cz.cz

www.bezpecnaskolka.xf.cz

Čti celý článek
redakce
16. kvě 2018 Čtené 1567x magazín

„Moje zvracení se začalo neskutečně stupňovat. Byla jsem hospitalizována a tentokrát mi nezabíraly ani infuze. Nemocnice kvůli mně svolala konzilium, ale nikdo si se mnou nevěděl rady. Doktoři stáli nad mou postelí a kroutili hlavou,“ popisuje své zkušenosti s ranními nevolnostmi jedna z maminek.

Těhotenské nevolnosti se nevyhýbají ani královské rodině. Vévodkyně Kate, která nedávno přivedla na svět třetího potomka, trpěla během všech tří těhotenství závažným typem nevolností - nadměrným zvracením. Odborně se tato nemoc nazývá hyperemesis gravidarum. O co jde, jak se projevuje a dá se jí nějak vyvarovat?

Těhotenská nevolnost není jen jedna. Stupňuje se podle závažnosti a počtu zvracení. Rozlišujeme celkem čtyři typy:

  • Ranní zvracení (vomitus matutinis)

Nejlehčí forma zvracení, projevuje se většinou ráno a nalačno a znají ji asi všechny nastávající maminky. V průběhu dne už je pak vše v pořádku.

  • Těhotenské zvracení (emesis gravidarum)

O něco častější a silnější zvracení, které přichází většinou po jídle.Bývá nebezpečné proto, že se mu maminky snaží vyhnout tak, že nejedí nebo se jídlu vyhýbají. Což je zcela logické, ale pro ni i dítě absolutně nepřijatelné.

  • Zhoubné zvracení (hyperemesis maligna)

Nejtěžší forma těhotenského zvracení, které prakticky neodeznívá a doprovází ho silné křeče. Nezáleží, zda je maminka nalačno nebo po jídle. Ve zvratcích se může objevit i krev. V tomto případě je jedinou pomocí hospitalizace, protože hrozí riziko samovolného potratu.

  • Nadměrné zvracení (hyperemesis gravidarum)

„Já jsem si tím prošla v 10.-11.tt. Ležela jsem v nemocnici na kapačkách a myslela, že to nepřežiju. Ty kapačky mi ale hodně pomohly a kolem 15.tt to postupně přecházelo. Zhruba od 20.tt už je to v pohodě,“ píše kalipso z diskuzního fóra Hyperemesis gravidarum – těžké nevolnosti v těhotenství.

O co jde?

Hyperemesis gravidarum, neboli nadměrné zvracení, patří do skupiny rané gestózy čili těhotenských nevolností. Zná je asi každá nastávající maminka. Právě podle nich začne tušit, že by mohla být v jiném stavu. Je to v každém filmu, kde je hlavní hrdinka těhotná. Klečí na záchodovou mísou, je jí špatně od žaludku (asi něco špatného snědla) a jen plný sál kině ví, že je „v tom“.

Od klasického ranního zvracení, které je prakticky neškodné, je ale tenhle případ vážnější. Zvracení se opakuje klidně i padesátkrát za den (podle královských zdrojů patří toto číslo právě Kate)a společně se zvratky odchází z těla i kyselé žaludeční šťávy, které mohou poškodit jícen a zubní sklovinu. Postihuje až 20 z 1000 těhotných žen.

„Je to záhul na celé tělo i psychiku. Většinu času jsem prospala nebo proležela na záchodě. Jeden týden jsem měla na záchodě i polštář, nebyla jsem schopná se odplazit do postele. Stejně jsem za 10 minut byla zpět zvracet,“ píše jedna z maminek v diskuzi o ranních nevolnostech.

Proč se to děje?

Existuje spousta teorií o tom, jak toto onemocnění vzniká. Nejpravděpodobnější je ta, která tento stav přisuzuje hormonálním změnám v průběhu těhotenství. Zejména zvýšení hormonu HCG – jde o „humánní choriový gonadotropin“, který jako jeden z prvních ukazatelů prokáže, zda je žena těhotná. Tuto verzi podporuje fakt, že nadměrné zvracení se objevuje od prvního do čtvrtého měsíce těhotenství, kdy hladina tohoto HCG u budoucích rodiček dosahuje nejvyšších hodnot.

„Taky jsem trpěla hyperemesis  gravidatum. Prý je to nejhorší těhotenská gestóza. Chce to pít a nebránit se zvracení. Přejde až poklesem hormonu HCG.“ Fykyska z diskuzního fóra Úporně zvracím od 5.tt, máte to taky?

Jak to poznám?

Zvracení tělo vysílí a značně dehydratuje. Právě ztráta tekutin má za následek palčivou žízeň. Jenže každý další doušek vody vyvolá další zvracení, což vytváří začarovaný kruh. Jak poznáme dehydrataci?

  • jazyk je suchý a potažený bílou vrstvou hlenu
  • rty jsou rozpraskané, v koutcích mohou být i prasklinky (ty mohou samy o sobě signalizovat nedostatek vitamínů skupiny B)
  • z úst je cítit acetonový zápach (mimo to značí i neléčenou cukrovku, problém se slinivkou nebo dlouhodobější hladovění)
  • kůže je jakoby scvrklá a suchá. Můžete si udělat jednoduchý test: uděláte-li nehtem ruky do kůže čáru, a když rýha po ní nezmizí během pár vteřin, měly byste začít více pít a svou pokožku mazat vyživujícími krémy.
  • málo časté nebo žádné močení, zácpa
  • zrychlený tep

„…místo přibrání na váze mám z původních 67 kilo nějakých 63 kilo a pupek k tomu. S popraskanými rty, koutky a kdo ví co ještě, vypadám tragicky,“ svěřuje se maminka belatrixlas.

 „Hodně jsem pila vodu, abych nebyla dehydratovaná. Ale stejně jsem cokoliv do 10-15 minut zase vyzvracela,“  vypráví maminka kalipso.

Kromě toho nastávající maminka hubne, ztrácí sílu a pro tělo potřebné živiny. To soustředí veškeré síly se soustředí na udržení normálního stavu fungování organismu. Na nový život v děloze už se tak nemusí dostat. Proto je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

„Měla jsem strach, aby měl prcek všechny živiny. Pokaždé, když mě pustili z nemocnice, tak jsem doma zvracela znovu. Do nemocnice jsem vždy jela na pohotovost, když už jsem nebyla schopna držet hlavu nad mísou,“ přidává zkušenost další maminka.

Léčba

V nemocnici zjistí hladinu minerálů v těle, ketolátek (již zmíněného acetonu) v moči a provedou jaterní testy. Léčba spočívá v intenzivním doplňování tekutin pomocí roztoku s živinami, podávání antiemetik (léky tlumící zvracení), v krajních případech i zavedení umělé výživy s vysokou nutriční hodnotou. 

Ať už v těhotenství trpíte lehčím či těžším zvracením pamatujte, že i když třeba nemáte chuť na jídlo, něco málo byste do sebe dostat měla. Držte se zdravého rozumu a vybírejte spíše lehké pokrmy, v menších dávkách, zato pravidelně. Totéž platí i o tekutinách.

„Co se jídla týče, tak jsem se vždy silou vůle snažila v sobě aspoň něco udržet. Celkem mi šel banán a namočené piškoty. Ten banán jsem jedla po malých kouskách, jinak by do půl hodiny letěl ven.“ 

„Bylo mi špatně od úplného začátku těhotenství. 8. až 9. týden jsem ležela v nemocnici na kapačkách, pak se to ustálilo a od té doby už je fajn. Musela jsem změnit jídelníček a na některé potraviny a jídlo se nemohu ani podívat, to se mi zase dělá špatně,“ píše uživatelka anetka90  v diskuzi.

„Moje zvracení se začalo neskutečně stupňovat. Byla jsem hospitalizována a tentokrát mi nezabíraly ani infuze. Zjistili mi zánět jícnu, na obou rukách mi vylezly záněty žil, takže ani nebylo kam mi infuze zavádět. Jaterní testy se stále víc a víc zhoršovaly. Nemocnice kvůli mně svolala konzilium, ale nikdo si se mnou nevěděl rady. Doktoři stáli nad mou postelí a kroutili hlavou. Poté za mnou přišel primář s tím, že se po poradě shodli na tom, že by bylo dobré těhotenství ukončit. Byla mi nabídnuta ještě alternativa: podávat léky pro pacienty na onkologii s tím, že to ještě nebylo na nikom vyzkoušené a nemohou mi zaručit, že by bylo miminko v pořádku.

Po dohodě s přítelem jsme na tuto verzi nepřistoupili a podstoupila jsem přerušení těhotenství. Ihned po probuzení z narkózy nebyla ani stopa po nevolnosti, natož zvracení. Ten den, co se vše odehrálo, bude pro mě do konce života nejhorším. Teď jsem fyzicky v pořádku, horší je to s psychickou stránkou. Obavy z toho, zda-li bude druhé těhotenství stejné, jestli se k němu vůbec někdy odhodlám, jestli vůbec ještě někdy otěhotním,“ přidává zkušenost tereez.

Toto je opravdu extrémní případ. Nebojte se navštívit svého lékaře už v prvních dnech zvracení. Pomůže vám ulevit, předepíše léky a hlavně budete pod odborným dohledem. Zvládly to už jiné maminky,  vévodkyně Kate dokonce třikrát za sebou. Vy to dokážete taky.

„Taky jsem si tím prošla. Vydrž, neboj se, zvládneš to. Pokud máš strach o sebe a o miminko, zajdi za gynekologem. Pokud budeš dehydratovaná, může tě poslat na kapačky. Já jsem u prvního syna zvracela, první tři měsíce jsem skoro nejedla a syn je zdravý,“ uklidňuje nastávající maminky uživatelka zmrzlinka.

Máte i vy stejné potíže jako vévodkyně Kate? Podělte se o ně s ostatními. Třeba na jednom z mnoha diskuzí:

Hyperemesis gravidarum – těžké nevolnosti v těhotenství

Zvracení krve v těhotenství: stalo se vám to?

Zdroje informací:

doc. MUDr. A. Pařízek, CSc.

MUDr. Blanka Vavřínková, CSc.

Moje zdraví

Čti celý článek
redakce
15. kvě 2018 Čtené 633x magazín

"Co máte ve svých lékárničkách pro ty naše drobky? Mně se hlavně jedná o to, že naše ďáblice (15 měsíců) začala jezdit na motorce a už prodělala nespočet pádů. Zatím bez krve! Ale čím to ošetřit a co by prostě v té lékárničce nemělo chybět?" Podobných dotazů najdete v našich diskuzích nespočet a je to téma, které maminky zajímá. Pojďme se tedy podívat, co by vám tedy v této důležité krabičce nemělo chybět a jak léky dětem podávat.

Každý,  kdo má alespoň jedno dítě ví, jak důležité je být vždy připraven. Poznávacím znamením takové maminky je taška nacpaná vším možným. Od krabičky se svačinkou, lahví s čajem, dudlíkem, obrázkovým leporelem, krémem proti slunci, přes čepičku, pláštěnku, náhradní svetr a kalhoty, alespoň dvě čisté plenky, vlhčené ubrousky, dezinfekční gel až po dalšími věci, které „by se mohly hodit“. Jste takto vybavené i doma? 

Bez milosti

V první řadě je potřeba zdůraznit, že v domácí lékárničce nemají co dělat prošlé, poškozené nebo neoznačené léky. Znáte to, plata pastilek proti kašli nebo bolesti hlavy bez originální krabičky najdete snad v každé lékárničce. Přitom právě na krabičce bývá vytištěno datum exspirace, přesný název a návod k použití.

Jednou za dva roky ji proto projděte a zkontrolujte všechna data spotřeby, stav mastiček, kapek, sprejů a kapslí a sepište si seznam všeho, co je nutné dokoupit. Buďte nelítostní stejně jako v případě, když váš benjamínek požaduje dezert, aniž by snědl polévku. Vyhoďte všechno, co je prošlé nebo poškozené. Výjimkou jsou obvazy a obinadla. V neporušeném obalu jsou takřka nesmrtelní.

Co by tedy taková lékárnička v rodině s dítětem měla obsahovat?

  • Léky proti horečce, tišící bolest a působící protizánětlivě 
  • Léky proti kašli – kapky nebo sirup 
  • Léky proti alergické reakci 
  • Kapky nebo sprej při rýmě a ucpaném nosu 
  • Oční kapky při zarudnutí a podráždění očí, při zánětech spojivek 
  • Pro vypláchnutí cizího tělesa v oku 
  • Mast na opruzeniny a odřeniny 
  • Přípravek k ošetření spálenin 
  • Gel na zklidnění po hmyzím štípnutí - pro děti od 6 měsíců 
  • Přípravky proti průjmu 
  • Náplasti různých velikostí, polštářkové nebo textilní na cívce, které se dají snadno odtrhnout
  • Roztok k desinfekci kůže při odřeninách 
  • Želatinové houbičky k zastavení krvácení z nosu
  • Sterilní čtverce,obvazy, obinadla, gumové škrtidlo
  • Teploměr s ohebnou špičku (kvůli měření v zadečku)
  • Pinzeta, spínací špendlík
  • Nůžky s kulatou špičkou na zastřihávání nehtíků a ostré na náplasti
  • Vatové tyčinky a čtverečky k dočištění ran
  • Odsávačka hlenů

Záleží jen na vás

Ohledně výběru teploměru: "Měli jsme digitální, ale přijde mi nepřesný. Chtěla jsem koupit ten, co jen přiložíš do ucha, ale švagrová do něj investovala a nadává, že to taky nefunguje. Rtuťový už neseženeš." Nov777 v diskuzi Lékárnička a kosmetika pro miminko. Určitě nekupujte ten nejlevnější, vyplatí se investovat do toho s ohebnou špičkou, která se snadno zavádí do konečníku. Právě tam totiž malému miminku naměříte tu nepřesnější teplotu.

Druhy léků závisí na osobní preferenci, zkušenosti, věku dítěte a také konzultaci s lékařem. U dospělých špatná volba léku nemá tak fatální důsledky, jak tomu může být u dítěte. Proto se nestyďte zeptat se svého lékárníka, které pomůže s výběrem toho nejvhodnějšího léku vzhledem k situaci a věku dítěte.

Lékárničku uchovávejte v suchu, stínu a hlavně tam, kam se dítě jen tak nedostane. Ideální jsou horní police nebo uzamčené skříně. Samotná lékárnička by pro děti neměla být lákavá. Zapomeňte proto na pestré vzory a obrázky.

Podávání

Ne vždy je dítě ochotné při podávání léku spolupracovat. „Pokaždé, když má syn dostat prášky, tak je to boj. Ve dvou lidech, ho držíme a nalijeme to do něj, u čehož kucká a křičí. Rozmíchat v něčem a dát na lžičce nebo v láhvi s dudlíkem, to se oblafnout nenechá.“ Kachne23 z diskuzního fóra Jak dostat do dítěte léky, které nechce.

Zkušená Tlapicka radí: „Mám doktorský grif, který funguje i na naši svalnatou chobotnici! Dítě zakleknout (aby i ruce byly pod koleny) jednou rukou chytit pusu v pantu palcem a prostředníčkem. Ono se to zašprajcne, takže ji nezavřou a pak už hravé bez problémů do nich nalejete, co je třeba z dávkovací stříkačky.“ Zdá se vám moc drastické? Podívejte se na doporučený postup přímo od lékárníka:

Kapky a sirupy

  • Patří mezi nejlépe tolerované formy léku v dětském věku. Větším dětem nabídněte výběr příchutě, kterou mají rádi.
  • Samotné podání můžete provést pomocí lžičky nebo injekční stříkačky
  • Alternativou pro podání kapek u nespolupracujících dětí může být nakapání léku na sušenku nebo piškot.
  • K zapití je obvykle nejvhodnější čistá voda, nebo jiný oblíbený nápoj Vašeho dítěte.

Čípky

  • Čípky zvolte vždy v případě, že dítě zvrací nebo nesnáší polykání léku.
  • Některé čípky se před aplikací doporučuje zahřát v ruce nebo navlhčit. Zaručí se tím rychlejší uvolňování léku a tím i jeho účinek.
  • Při aplikaci leží miminko na zádech a jednou rukou mu nadzvednete nožičky. Větší děti leží na boku s mírně pokrčenými nohami nebo jsou v poloze na loktech a kolenou.
  • Čípek zasouváte opatrně, ale dostatečně daleko, aby dítě nevytlačilo čípek ven. Po zavedení proto přidržte na 1 minutu hýždě dítěte u sebe.

Tablety

  • V případě, že musíte podávat tabletu, poraďte se s lékárníkem, jestli je možné tabletu rozdrtit. Existují totiž druhy tablet, u kterých to není možné.
  • Dětem od 3 let můžete nabídnout i žvýkací tablety, které mají obvykle nějakou příchuť.

Nosní kapky

  • Před aplikací kapiček má být nos dítěte čistý.
  • Některé nosní kapky je potřebné před použitím protřepat, jiné uchovávané v lednici můžete zahřát v dlani.
  • Aplikátor po aplikaci opláchněte horkou vodou.
  • Bez porady s lékařem by se neměly kapky používat déle než 3 dny.

Ušní kapky

  • Před aplikací uvolněte zvukovod, aby se kapičky dostaly na určené místo.
  • Nakapejte určený počet kapek. Lahvičkou se nedotýkejte ucha.
  • Po aplikaci zatahejte za ušní lalůček kvůli lepšímu průniku kapek a nechte dítě ležet ještě 1–2 minuty, aby kapky nevytekly.
  • Podle instrukcí lékaře je u některých kapek také možné vložení kapičkami nasáknutého gázového tamponku do uší.

Oční kapky a masti

  • Jednou rukou odtáhněte spodní víčko a mezi víčkem a oční bulvou se vytvoří prostor – spojivkový vak. Druhou rukou vkápněte kapičky nebo vytlačte mast přímo do spojivkového vaku.
  • U kapiček aplikujte určené množství, u masti asi 0,5–1 cm. Kapátko, lahvička či tuba s mastí se nedotýkají oka, mohly by se infikovat mikroorganismy.
  • Po aplikaci zavře dítě oči alespoň na 2 minuty. Oční přípravky se dobře rozptýlí po celém oku, když dítě pohybuje oční bulvou, jako by se postupně dívalo nahoru, dolů a do stran.

Pastilky, kloktadla

  • Pastilky jsou vhodné až pro děti od 3 let. Nejčastěji se jedná o přípravky, které dezinfikují a zklidňují hrdlo.
  • Pastilku dítě nechává volně rozplynout v ústech. Není vhodné pastilku kousat ani polykat.
  • Kloktá se 1 minutu tak, že dítě hlasitě vyslovuje písmeno „a“. Po uplynutí této doby dítě kloktadlo vyplivne.

Masti, krémy, gely a pasty

  • Nanášejte léčivý přípravek v tenké vrstvě.
  • Podle instrukcí dětského lékaře nebo lékárníka můžete přípravek vmasírovat a po aplikaci překrýt obvazem.
  • Při opakovaném nanášení na to samé místo nejdříve odstraňte zbytky přípravku z předešlé aplikace. Jde to obvykle snadno gázou nebo buničitou vatou, kterou namočíte ve slunečnicovém oleji.

Podívejte se do jedné z diskuzí:

Lékárnička pro miminko

Vybavení lékárničky pro batolata. Co má obsahovat?

Zdroj informací:

http://www.deonet.cz/pages/domaci_lekarnicka/custom_page.htm?execution=e1s1

https://www.drmax.cz/poradna/pece-o-dite/zasady-pri-podavani-leku-detem 

Čti celý článek
redakce
15. kvě 2018 Čtené 3769x magazín

Ještě před rokem to byl jen malý uzlíček štěstí, kterému stačilo jednou za dvě hodiny mateřské mléko. Jenže tenhle uzlíček je teď spíše pytel blech, který objevuje svět kolem sebe. K tomu potřebuje slušnou dávku odvahy a také energie. Jak by měla vypadat svačinka pro roční dítě? To se dozvíte v našem dalším článku. 

Dítě do jedno roku

Dítě ve věku do jednoho roku by mělo přijmout přibližně 3 000 – 3 500 kJ denně. Pro představu: to jsou dvě koblihy nebo také pět banánů či devět malých kelímků bílého smetanového jogurtu. V tomto období je často ještě kojeno a bude se vám tedy velice těžko odhadovat jeho celkový energetický příjem.Vycházejte z toho, že pokud je dítě zdravé a dobře prospívá, netrpí žádným nedostatkem. Nemějte přehnané obavy, jste matka a sama nejlépe poznáte, co je pro vaše dítě dobré.

O tom, že všechny potraviny, které svému dítěti podáte by měly být v prvotřídním stavu se asi nemusíme bavit. BIO výrobky jsou dobrou variantou, ale pokud je neseženete, pečlivě sledujte alespoň složení a původ toho, co mu kupujete.

Jako první nabídněte svému miminku zeleninový příkrm (nebude pak vyžadovat pouze sladkou chuť ovoce). První ovoce by mělo pocházet z našeho teplotního pásma (pozor na exotické druhy, mohou vyvolat alergii). Nové potraviny zavádějte postupně a sledujte reakci dítěte. Snadno pak můžete odhalit případnou nesnášenlivost či alergii.

Mléko a mléčné výrobky nepodávejte dříve jak v 10. měsíci věku dítěte a to ještě pouze tepelně zpracované. Potraviny s lepkem zavádějte taktéž postupně, abyste se vyvarovali případné intoleranci lepku. 

Od jednoho roku

Energetická potřeba dítěte v tomto věku se pohybuje od 4 500 – 5 500 kJ za den. Závisí na pohlaví, váze, fyzické aktivitě dítěte a v neposlední řadě také na růstové fázi, ve které se nachází.

Základ stravy by měl bát spíše rostlinného původu (obiloviny, ovoce, zelenina a luštěniny), mléčné výrobky zařaďte bez obav: a to 300 ml denně – to jsou asi dva malé kelímky jogurtu. Jednou týdně připravte rybu a vajíčka. Maso volte libové (kuřecí či vepřové) kolem 50 gramů za den – to jsou asi tři plátky šunky. Nezpracované obiloviny (cereálie a celozrnné výrobky) až do dvou let věku dítěte a houby dokonce až od tří let.

A jak by tedy měla vypadat chutná svačinka?

Obilná bezmléčná kaše

  • 300 mililitrů kojenecké vody
  • 50 gramů jemných ovesných vloček
  • 1 čajová lžička slunečnicového oleje
  • 1 čajová lžička hroznového cukru

1. Do hrnce nalijte vodu, přidejte ovesné vločky a vařte asi 15 minut na mírném plameni.

2. Přidejte olej, cukr a promíchejte.

3. Kaši nechte mírně zchladnout a poté podávejte.

4. Pro oživení zkuste kaši ochutit ovocným pyré.

Jablkovo-mrkvový salát

  • 1 mrkev (250 gramů) mrkve
  • 1 střední (400 gramů) jablko
  • 1 čajová lžička citrónové šťávy

1. Mrkev omyjte a oškrábejte, jablko oloupejte a zbavte jádřince.

2. Obojí pak nastrouhejte na jemném struhadle.

3. Přidejte citrónovou šťávu, promíchejte a podávejte.

4. Salát můžete podle chuti přisladit medem.

TIP: Pro oživení přidejte pár hrozinek (asi 50 gramů), posekané lískové oříšky nebo polévkovou lžíci smetany.

Pomazánka z červené čočky

  • 300 mililitrů vody
  • 100 gramů červené čočky
  • 50 gramů mrkve
  • Polévková lžíce slunečnicového oleje
  • 1 špetka soli

1. Mrkev omyjte a oškrábejte.

2. Do hrnce nalijte vodu, přidejte čočku a mrkev a vařte do změknutí všech surovin (asi 20 minut – červená čočka je uvařená za chvilku a navíc i lehce stravitelná a plná bílkovin). Pokud je třeba, přidejte vodu.

3. Poté slijte přebytečnou vodu, přidejte slunečnicový olej a sůl.

4. Vezměte si k ruce tyčový mixér a vše důkladně rozmixujte na hladké pyré podle vaší preference. Klidně v něm nechte kousky, záleží na vaší a prckově chuti.

5. Podávejte s pečivem.

Brokolicová pomazánka

  • 100 gramů brokolice
  • 20 gramů konzervované cizrny
  • 30 gramů másla
  • špetka soli

1. Brokolici rozdělte na růžičky a uvařte ve vodě na skus a nechte zcela zchladnout.

2. Růžičky brokolice vložte do mísy, přidejte scezenou cizrnu, máslo, sůl a rozmixujte.

3. Opět záleží na vás. Nejlepší ale bude, když v pomazánce necháte větší kousky.

4. Podávejte s plátkem oblíbeného pečiva.

TIP: Pro zachování co nejvíce vitamínů a živin je nejlepší způsob přípravy brokolice (a jiné zeleniny) na páře.

Sýrové kuličky

  • 1 rohlík
  • 1 polévková lžíce čerstvé petrželky
  • 1 čajová lžička bazalky
  • 50 gramů mandlí
  • 100 gramů sýru ementálského typu
  • 150 gramů sýru cottage
  • 1 vajíčko
  • špetka soli

1. Bylinky omyjte, osušte a pokrájejte nadrobno. Rohlík taktéž pokrájejte na co nejmenší kousíčky, případně použijte adekvátní množství strouhanky (klidně i kukuřičné nebo jemné panko).

2. Mandle prožeňte tyčovým mixérem. Výsledkem bude jemná moučka, kterou přidejte do mísy k bylinkám a rohlíku.

3. Ementál nastrouhejte na jemno a také přisypte do mísy. Stejně jako cottage, vajíčko a sůl. Na tu pozor, sýry mohou být slané už samy o sobě.

4. Všechno důkladně promíchejte a spojte v jednu kompaktní hmotu asi jako na karbanátky.

5. Troubu předehřejte na 180 °C.

6. Ze směsi vytvořte malé kuličky (asi jako pingpongový míček) a položte je na plech vyložený pečicím papírem.

7. Kuličky pečte 15 minut do zlatova. Záleží na vašem typu trouby.

Podávejte teplé i studené, ideálně se salátem nebo jako hlavní chod s bramborem.

Meruňková pomazánka

  • 80 gramů sušených meruněk
  • 200 gramů krémového sýru 
  • 100 gramů plnotučného bílého jogurtu

1. Sušené meruňky vložte do mísy a prožeňte je tyčovým mixérem. Velikost kousků nechám na vás a počtu zoubků vašeho miminka.

2. Přidejte krémový sýr i jogurt a ještě jednou řádně umixujte nebo promíchejte, až se všechny suroviny spojí.

3. Podávejte s piškoty nebo pečivem.

Sladká rýže s malinami

  • 600 mililitrů mléka (klidně i sójové nebo rýžové)
  • 10 gramů cukru
  • špetka soli
  • 200 gramů kulatozrnné rýže
  • 1 vanilkový lusk nebo 2 čajové lžičky vanilkového extraktu
  • 60 gramů malin
  • med k servírování

1. Do hrnce nalijte mléko, přisypte cukr, sůl a přiveďte k varu.

2. Mezitím nožem podélně rozpulte vanilkový lusk a vyškrábněte z něho do mléka semínka. 

3. Přidejte rýži (a případě i vanilkový extrakt, pokud jste neměli lusk) a vařte do měkka. Trvá to kolem 20 minut. Občas promíchejte, rýže s mlékem se ráda připaluje.

4. K téměř hotové kaši přidejte 2/3 malin a vařte ještě 3 minuty. Nezapomeňte míchat!

5. Poté nechte směs v hrnci zchladnout. 

6. Sladkou rýží naplňte sklenice, dozdobte zbylými malinami, pokapejte medem a servírujte.

A jaké svačinky připravujete svým dětem vy?

Pochoutky a svačiny vhodné pro batolata

Jídelníček ročního miminka

Co dáváte k večeři ročním dětem?

Čti celý článek
redakce
14. kvě 2018 Čtené 2135x magazín

Úplně první, co novorozené dítě ochutná, je sladké mateřské mléko. Není se pak čemu divit, že později odmítá pít obyčejnou vodu a dožaduje se sladkého džusíku nebo limonády. Cukr uklidňuje a vyvolává příjemné pocity, ale všeho s mírou. Nadměrná konzumace způsobuje nejen obezitu, ale také cukrovku a další civilizační choroby.

Na začátek je nutné dodat, že děti mnohdy pijí málo. Pětina jich vypije denně jen půl litru tekutin. Přitom dehydratace způsobuje bolesti hlavy, nervozitu a nesoustředěnost. Pocit žízně nevnímají tak intenzivně jako dospělí a tak pijí nepravidelně ve vlnách. Ve školách a školkách převládají různá pitíčka, kolové nápoje, slazené limonády, džusy. Slazené nápoje mají jednu velkou přednost, jsou "chutné". Jakmile je dítě jednou ochutná a pozná tu chuť, bude je chtít zase. Po čase si navykne pít slazené nápoje pravidelně a obyčejná voda mu nebude chutnat.

Za jakými problémy mohou právě slazené nápoje stát?

Tento druh nápojů nepřispívá pouze k obezitě, ale může také podráždit žaludek, ledviny a zapříčinit vznik cukrovky či dokonce agresivity. Nehledě na to, jak se pravidelné pití slazených nápojů odrazí na kvalitě dětského chrupu. Stomatologové upozorňují na to, že děti, které pijí slazené nápoje, trpí často kazivostí mléčných zubů. Navíc sladké limonády mohou nevratně narušit sklovinu. Bakterie v ústech rozkládají cukr a výsledkem je kyselina, která způsobuje významné poškození struktury zubu. Pokud si děti pravidelně a důkladně nečistí zuby a neodstraňují přemnožené bakterie nebo kyselinu, kterou tvoří, riziko kazu roste několikanásobně.

Kolové nápoje

Tak třeba takové kolové nápoje. Pro mnoho dospělých populárním lékem na žaludeční problémy. Ne však pro děti. Pokud je nějakým způsobem podrážděná sliznice dětského žaludku a střev, podáním kolového nápoje jen způsobíme, že dojde k prohloubení problému. Jelikož žaludeční bakterie způsobující problémy se často živí cukrem, a tudíž nedojde k jejich potlačení, ale naopak rozmnožení. Problémy mohou u dětí způsobit i umělá sladidla, která se obtížně vstřebávají v žaludku, čímž zvyšují pravděpodobnost průjmů.

Ukažte dětem zajímavější alternativy

Nadchněte děti pro neslazené pití a zapojte je do jejich přípravy. Ukažte jim bylinky, ze kterých se vaří bylinkový čaj, vysvětlete jim, že si je lze natrhat a usušit. Mohou to být šípky, sedmikrásky, pampelišky, kopřivy, máta, meduňka a jiné. Zvolte čisté prostředí a natrhejte je společně a poté usušte. Udělejte si společně vodu, do které přidáte jahody nebo plátky citrónu. Jděte jim příkladem, protože pokud budete takto pít vy, dítě si to snadněji osvojí. Těžko můžete po svém dítěti chtít, aby pilo vodu, když vy si nalijete sladký džus.

Pozor na barviva

Slazené nápoje, limonády, obsahují kromě velkého množství cukru také nejrůznější barviva. Pozor bychom měli dát zejména na modré barvivo, ale také červené. Obě mohou způsobovat hyperaktivitu a další zdravotní problémy. Vzpomeňte si na tyto řádky, až v létě zase budete chtít koupit dítěti malinovku v domnění, že se jedná o dobrý nápoj z malin. Raději mu do vody dejte opravdu čerstvé maliny a třeba lístek meduňky.

Co tedy dávat dětem pít?

Obyčejnou vodu s kousky ovoce, čaje a domácí šťávy - třeba z bezinek, červeného rybízu. Pokud si pořídíte odšťavňovač, máte vystaráno na další desítku let a vaše děti budou pít zdravé nápoje plné ovoce a vy budete vědět, že jste do nich nepřidali žádný cukr. Chronickým odmítačům tohoto zdravého pití můžete nápoj přisladit medem nebo stévií. Někteří rodiče doplňují pitný režim dětí také mlékem, to však mezi nápoje nepatří. Obsahuje totiž nejen tekutiny, ale dodává také nenahraditelné vitamíny, minerální látky (především vápník) a živočišné bílkoviny, a je proto považováno spíše za potravinu. Do celkového stravování dětí, pokud jim nečiní trávicí obtíže, jej můžeme zařadit také.

Konkrétní rady a tipy podle věku vašeho dítěte najdete v diskuzi na téma Pitný režim.

Zdroj informací:

Slazené nápoje v pitném režimu školních dětí

Čti celý článek
redakce
5. kvě 2018 Čtené 3122x magazín

"Mám šestiletého syna s vývojovou dysfázií, má ji diagnostikovanou od 3,5 roku. Ve 3 letech jsme se byli poprvé poradit u klinické logopedky. Chodí na logopedii pravidelně. Podstoupil několik vyšetření u klinického psychologa, logopeda, na foniatrii (vyšetření sluchu) a neurologii. Trénujeme slovní zásobu, porozumění, tvorbu vět, rozvíjíme grafomotoriku, jemnou i hrubou motoriku, to s tím úzce souvisí. Synovi je teď skoro 6,5 roku, půjde do školy a mluví už téměř normálně, sem tam ještě nějaká drobnost v gramatice a neumí Ř. Jsou za tím 3 roky intenzivní práce jak doma, tak i ve speciální školce, kde měl logopedii jednou týdně a každý den tam s ním pracovali na tom, co potřeboval rozvíjet."

Maminky se často bojí, jestli se řeč jejich dítěte vyvíjí správně a dostatečně rychle. Každé dítě je jiné a každé potřebuje na určité věci svůj čas. Je běžné, že chlapci začínají mluvit později než dívky a některé děti se rozmlouvají až po druhém roce věku. Pokud dítě nemluví ve třech letech, je potřeba to začít řešit s odborníky a v žádném případě to neodkládat.

Co si pod vývojovou dysfázií představit?

Vývojová dysfázie neboli specificky narušený vývoj řeči patří mezi složitější vady řeči. Jde o narušení hlubokých struktur jazyka na rozdíl od opožděného vývoje řeči, se kterým se často zaměňuje. Příčina není zcela známa, mohou se však na ní podílet genetické vlivy a komplikovaný průběh porodu. Častěji ji mívají chlapci než dívky a protože je na první pohled velmi slyšitelná, může tak ovlivňovat i emocionální a sociální vývoj dítěte.

Maminky dětí, kterým byla diagnostikovaná vývojová dysfázie, navštěvují lékaře s tím, že jejich dítě nemluví, případně neodpovídá a nereaguje na otázky, má svoji vlastní řeč, které nikdo nerozumí. Tyto děti preferují k dorozumívání ukazování prstem a celkově se zdají k řeči málo motivované. Nutno říct, že diagnostikovat vývojovou dysfázii je poměrně složité a vyžaduje to několik vyšetření od různých odborných lékařů. Ne každé dítě, co nemluví, musí mít nutně tuto poruchu řeči.

"Syn má také vývojovou dysfázii, od 3 let chodí na logopedii. Hodně mu pomohla školka, momentálně mluví ve větách, ale něco je mu hůř rozumět. Dětská doktorka ho na poslední návštěvě moc chválila, ale ještě s ním bude hodně práce."

Jak se vývojová dysfázie projevuje?

  • Dítě má narušené všechny jazykové roviny, to znamená, že špatně vyslovuje, má nízkou pasivní (všechna slova, co zná) i aktivní slovní zásobu (slova, která aktivně používá), řeč je gramaticky nesprávná a má celkové problémy v oblasti užití řeči při dorozumívání a vedení dialogu.
  • Řeč je nesrozumitelná, okolní lidé si stěžují, že mu vůbec nerozumí.
  • Dítě má problémy s krátkodobou pamětí a se sluchovou pamětí. Není schopné opakovat to, co slyší, řeč se proto nemůže vyvíjet přirozenou nápodobou, jak je tomu u zdravých vrstevníků.
  • Mívá problémy s motorikou, jak celého těla, tak jemnou motorikou prstů, i grafomotorikou (psaní, kreslení), jeho motorický vývoj se vyvíjí se zpožděním,  začíná sedět a chodit později. Často se jeví jako nemotorné, například při chůzi do schodů nebo jízdě na kole.
  • Na první pohled je patrný rozdíl mezi řečovými schopnostmi, které jsou na nízké úrovni a neřečovými schopnostmi, které jsou v normě až nadprůměrné (například IQ).

"Dítě s vývojovou dysfázií s námi nechce komunikovat, nerozumí nám, jde mu z nás všech hlava kolem a je toho na něj moc. To vše se znásobí, když jde do školky. Najednou na něj mluví velký nával lidí a ono vůbec nerozumí, učitelky říkají co dělat, kreslit a ono jen kouká. Doma se ho potom ještě rodiče snaží něco naučit a není se co divit, už to potom odmítá, je ze všeho velmi unavené. Nedávejte dítě ke stolu a neučte se, učit se má až ve škole, u nás zabralo - my se neučíme, my si jen hrajeme, ne jako miminka, ale jako děti," svěřila své pocity a zkušenosti maminka chlapečka s vývojovou dysfázií v diskuzi na Modrém Koníkovi.

Tyto děti bývají jinak velmi šikovné a chytré. Ony slyší, co jim maminka říká, ale jejich řečová centra v mozku to nejsou schopné zpracovat a dítě slyšenému prostě nerozumí. Na základě toho nedokážou slovně reagovat. Mají problémy s motorikou obecně a řeč jako taková je vlastně motorický proces našich úst, jazyka a zubů. Proto je to pro ně celkově náročné, samotná korekce výslovnosti hlásek přichází na řadu až mnohem později, dítě se nejdříve musí naučit vnímat melodii a rytmus jazyka, rozlišovat zvuky hlásek.

"Dcera má vývojovou dysfázii, chodíme na logopedii a k psycholožce, absolvovali jsme i foniatrii a neurologii. Děj pohádky nepoví, má problém seřadit i obrázky podle logické posloupnosti. Momentálně řeším odklad školní docházky."

Jak vypadá řeč dítěte s vývojovou dysfázií?

Existuje více typů a stupňů narušení řeči v rámci vývojové dysfázie. V lehčích případech má dítě problémy se slovosledem, s určením a dodržením dějové posloupnosti nebo s osvojením gramatických pravidel. V těžších případech není schopné vyslovit víceslabičná slova, přehazuje písmena a slabiky ve slovech a nevytvoří ani jednoduché věty.

"Mám syna s vývojovou dysfázií, na logopedii jsme začali chodit asi ve 2 letech 8m. Bylo to náročné sehnat logopeda, který by byl ochotný vzít dítě před třetím rokem věku. Následně jsme po třetím roce absolvovali vyšetření na foniatrii, neurologii včetně EEG a návštěvu klinického psychologa. Paní psycholožka mi dodala hodně optimismu, že to zvládneme a bude lépe. Kvůli školce jsme ještě kontaktovali speciálně pedagogické centrum, kde nám po zhodnocení všech dosavadních vyšetření a vlastního vyšetření byl synovi doporučen asistent pedagoga do běžné mateřské školky. S nástupem do školky se syn moc nerozmluvil, respektive neviděla jsem žádný výrazný pokrok, ale po půl roce přišel velký zlom, začal opakovat, hodně se rozmluvil. Občas je to náročné, ale zase každý pokrok vnímáme o to výrazněji."

Jak probíhá diagnostika?

Diagnostika je dlouhodobá a komplexní. Nejlépe již ve třech letech, nejpozději však ve čtyřech letech, prochází dítě vyšetřením u logopeda, foniatra, dětského neurologa a klinického psychologa. Je důležité správně odlišit vývojovou dysfázii od prostého opožděného vývoje řeči a dalších poruch řeči, protože jedině tak je možné nastavit optimální terapii. Je nutné také rozlišit, zda se jedná o expresivní nebo receptivní typ.

Expresivní porucha se projevuje tím, že dítě rozumí, ale nedokáže mluvit, přiměřeně slovně zareagovat, zatímco dítě s receptivní poruchou nedokáže zpracovat mluvené, porozumět a následně ani mluvit. Maminka chlapečka s vývojovou dysfázií píše: "Můj tříletý chlapeček skoro vůbec nemluví. Opakuje zvuky zvířátek, aut, ale že bych si s ním popovídala, to vůbec. On má svou řeč, kterou řekne souvětí, ale nikdo mu nerozumí. Pediatr nás poslal na foniatrii, neurologii a k logopedovi. Na logopedii nám nejdřív řekla, že to vypadá na opožděný vývoj řeči, ale dnes, že to vypadá na vývojovou dysfázii. Na neurologii jdeme až za 14 dní. Jsem z toho špatná.”

Pravidelné cvičení a spolupráce s logopedem

Maminka, která má bohaté zkušenosti s touto poruchou řeči, se svěřila v diskuzi, co doma zavedli a co se jim osvědčilo:

"- Přestali jsme pouštět pohádky, kde se nemluvilo, když pohádku tak taková, kde se mluví.

- Večer jsem se připravovala na to, co chci malého další den naučit, chystala jsem si různé pomůcky, obrázky, tvary atd.

- Když se měl syn naučit písničku, říkanku nebo básničku, lépe se je naučil za doprovodu obrázku, který jsme paralelně kreslili fixem na velkou tabuli. Najednou viděl, že to není učení, ale hra a moc ho to bavilo a hezky spolupracoval.

- Sedět s ním u zrcadla 3x denně a cvičit artikulační cvičení bylo nemožné. Zařadila jsem to do každodenních činností formou hry. Jak měl na něco chuť, tak přiletěla včelka mlsná (nácvik písmene V)  a podobně a najednou to svévolně cvičil sám."

Terapie této narušené komunikační schopnosti je dlouhodobá a vyžaduje aktivní spolupráci rodičů s logopedem. Je nutné pravidelně cvičit s dítětem dle pokynů logopeda. Stimulují se všechny jazykové oblasti, ale i zrak, sluch, motorika celého těla, prstů i grafomotorika. Je důležité, aby měli rodiče reálná očekávání a radovali se z každého, i když třeba jen malého, úspěchu.

Děti s vývojovou dysfázií často navštěvují speciální logopedické školky, případně mohou mít asistenta v běžné mateřské školce. Je důležité, respektovat jejich tempo a odlišnosti, ostatně stejně tak by tomu mělo být i u zdravých dětí. Ve většině případů poté dostávají odklad povinné školní docházky, protože na ni ještě nejsou připravené. Často přetrvávají zbytky obtíží ve formě potíží se čtením a psaním, tedy dyslexie a dysgrafie.

"Syn má 6,5 roku, před půl rokem byl v oblasti řeči na úrovni 3 letého dítěte, nyní je na úrovni 4,5 letého. Umí písničky, básničky, umí říct i nějaké dětské pohádky, a největší radost mi dělá to, že už sám od sebe říká “jsem” a “se”. Teď už vyžaduji, aby řekl celou větu a nespokojím se jen se slovem. Už mu ty věty nabíhají svévolně. Snadněji to jde, když dítě nepocítí, že se musí učit. Mám snad 2 banánové krabice plné pomůcek. Doufám, že vše stihne dohnat do příštího září, aby měl ten start v první třídě co nejjednodušší."

I když je vývojová dysfázie složitá porucha řeči, správnou a hlavně včasnou terapií je možné leccos dohnat. Je důležité, aby rodiče i děti byly seznámeny s tím, že to nemusí být snadné a že je to dlouhodobý proces. Ale určitě se to vyplatí, protože potom je možné, aby se děti plnohodnotně zapojily do běžného života, vystudovaly školy a našly si práci snů.

Zdroj:

http://www.logopedie-fritzlova.cz/

KLENKOVÁ, J. Logopedie : narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická intervence v ČR, příklady z praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 224 s.

Čti celý článek
redakce
10. bře 2018 Čtené 460x magazín

Na ten den, kdy se miminko poprvé přetočí na bříško, čeká každá maminka s napětím. Nejenže to znamená velký posun k novému a mnohem pohyblivějšímu životu, ale většina dětí se pak mnohem více i zabaví, než když jen leží na zádech. Kdy se obvykle děti začnou samy přetáčet a jak jim můžete pomoci tohoto okamžiku dosáhnout?

Kdy se miminko začne převalovat?

Ze zad na bříško se může začít převalovat klidně už ve třech měsících, ale může s tím začít i v šesti měsících. Obojí je z hlediska motorického vývoje naprosto normální. Pokud ještě s převalováním dítě nezačalo, věnujte pozornost určitým znakům, které naznačují, že by mohlo brzy začít:

  • pomáhá si pažemi a prohýbá záda
  • zvedá hrudník
  • houpe se na bříšku a kope nožičkama
  • pažemi může dělat tempa jako při plavání

K převalování dochází nejčastěji kolem pátého měsíce, protože v této době jsou již svaly zad a šíje natolik silné, že dítě dokáže vleže na bříšku sahat na hračku rukama a dokonce si s ní i hrát. Svaly mu pomáhají udržovat zdviženou hlavu a hrudník. Posílené svaly navíc umožňují dítěti, aby se aktivně otočilo z lehu na zádech do lehu na bříško.

V tomto měsíci si už také miminko chytá nohu rukama a strká si ji do pusy. V lehu na bříšku si dokáže přitáhnout jednu nožičku pod bříško.

Jak rozvíjet pohybové dovednosti dítěte:

  • v lehu na břiše má dítě sledovat předměty pohybující se ve výšce, nad úrovní očí dítěte,
  • je důležité trénovat otáčení dítěte kolem své osy. Dávejte mu hračky do stran a mimo jeho dosah,
  • děti potřebují procvičovat i boční svaly

Hra pro dítě: Položte miminko na bříško na zem. Ukažte mu nějakou jeho oblíbenou hračku a s ní pak pohybujte směrem od země, aby bylo dítě nuceno zvedat hlavu do výšky nad úroveň očí a muselo se opřít o natažené ručičky. Po nějaké době můžete hračkou kroutit ze strany na stranu a nutit tak dítě, aby se po ní natáhlo.

Samostatné přetáčení

Jak jsme již zmínili, začne se dítě obvykle přetáčet ze zad na bříško kolem pátého měsíce. O něco později se přetočí i na záda. Když se nepřevalí samo, můžete mu pomoci zkřížením nožiček, potáhnutím přeložené nožičky a zatlačením na zadeček. Současně zatáhnete i za ručičku. Samozřejmě opatrně a s největší pečlivostí. K motivaci vám poslouží oblíbené hračky dítěte, které mu dáte tak daleko, aby se muselo převalit na bříško. Takto cvičte pravidelně na obě strany.

Pro lepší představivost pro vás máme i následující video. To vám nejlépe pomůže zjistit, jak správně miminku pomáhat na bříško.

Jak miminko povzbudit, aby se otáčelo:

  • pokládejte dítě často na bříško. Na něm se bude vzpírat na rukou, prohýbat zádíčka a zvedat hlavičku a hrudník. Jsou to velmi důležité motorické dovednosti a aktivity na posílení svalů.
  • buďte nadšení z každého pokroku. Miminko vaše nadšení v hlase i radost pozná a bude vědět, že udělalo něco správně.
  • dítě nikdy nestavte a neposazujte. Obecně by neměly být dávány děti do polohy, do které se samy vlastními silami nedostanou (mimo polohy na bříšku). Předčasné posazování a stavění zatěžuje zbytečně páteř a vede ke špatným vývojovým návykům,
  • s dítětem můžete trénovat kdekoliv. Když sedíte například na křesle v záklonu, můžete mít dítě položené na prsou,
  • dítěti podávejte hračky ze stran, ale tak, aby na ně dosáhlo jen tehdy, když se otočí na bříško. K přetočení mu můžete trochu pomoci (hlavička má být v ose s páteří). Netahejte je za ruce, ale podpírejte záda,
  • pro inspiraci je velmi dobrá knížka od Evy Kiedroňové Něžná náruč rodičů, kde jsou obrázkové návody, jak dítě správně držet, koupat, pomáhat přetáčet na bříško a dalších mnoho důležitých rad.

Každý pohyb posiluje tělo dítěte a připravuje ho na první převalení. Vy buďte na tento okamžik připraveni a dohlížejte na dítě, pokud je zrovna na nějakém vyvýšeném místě. Snadno by se mohlo převalit dolů. Jakmile se jednou přetočí, už ho nic nezastaví. Převalování je jen prvním krůčkem k lezení.

Co dělat, když se dítě stále nepřetáčí?

Do šestého měsíce věku by se dítě mělo začít přetáčet. Samozřejmě každé dítě je originál a nějaká odchylka nemusí nutně znamenat žádný problém. Nic ale nezkazíte tím, že se zmíníte dětskému lékaři, který dítě prohlédne a doporučí další řešení či případně návštěvu odborného lékaře.

Několik motivačních říkanek

Koulíme se, koulíme,
doleva a doprava,
koulíme se, koulíme,
je to velká zábava.

Každá ručka má prstíčky,
sevřeme je do pěstičky.
Bum, bum na vrátka,
to je krátká pohádka.
Ručičky si spolu hrají
a práce se nelekají.
Bum, bum na vrátka,
to je krátká pohádka.

 Ruce, ruce, ručičky,
máte malé prstíčky.
Máte malé dlaně,
zatleskáme na ně.
Hopsa, hopsa, hopsasa,
vodička mě natřásá.
Hops dopředu, dozadu,
ať tu máme zábavu.

Jede vláček plný hraček
do kopců i do zatáček.
Pohádkový rychlovlak
syčí stejně jako drak.

Respektujte jedinečnost dítěte

I když to každý ví, rozhodně není na škodu tuto radu zopakovat. Každé dítě je jedinečné a odlišný vývoj může být jeho individuálním rysem. Rozhodně to nutně neznamená, že by vaše dítě bylo v nepořádku. Ve většině případů tomu tak skutečně není a dítko je jen trošku lenivější a nikam nechvátá. A bát se nemusíte ani v případě, že se nějaké odchylky najdou. Dnes už je naštěstí k dispozici spousta řešení a odborných cviků např. Vojtova metoda, které vašemu miminku určitě pomohou.

Zdroje informací: kniha Eva Kiedroňová Rozvíjej se děťátko, www.psychomotoricka-poradna.czwww.avete-omne.cz

Čti celý článek
redakce
15. únor 2018 Čtené 6181x magazín

Na pískovišti jste velmi často svědkyní zajímavých scén. Zrovna nedávno jsem viděla, jak se jedna holčička uprostřed pískoviště z ničeho nic rozplakala. Bez viditelné příčiny. A v tu chvíli se okolo začaly dít věci - několik dětí k ní přišlo a začalo ji utěšovat. Pár dětem to bylo úplně jedno a plačící dítě ignorovaly. A několika dalším byl její pláč viditelně proti srsti, tak pískoviště opustily a šly si hrát jinam. V které skupině dětí by asi bylo vaše dítě?

Emoční inteligence

Pojem emoční inteligence se v psychologii objevuje poměrně nově -  od 90. let minulého století. Prvně jej použili američtí psychologové Peter Salovey a John D. Mayer. A ptáte se, co to vlastně je? Je zajímavé, že ani do dnešního dne se všichni psychologové neshodnou na jedné definici. Emoční inteligence by se dala popsat takto:

  • schopnost pracovat se svými pocity,
  • schopnost vnímat a pracovat s pocity ostatních,
  • umění pocity rozvíjet (své i ostatních),
  • umění motivovat sebe i ostatní,
  • sebeovládání,
  • vytrvalost 

Zkrátka a dobře - emoční inteligence je plná dovedností, které jsou někde na rozhraní rozumu a pocitů.

EQ

EQ je zkratka, která se používá pro označení tzv. emočního kvocientu. Znáte IQ? Tak EQ je něco podobného. Tak jak IQ měří inteligenci, používá se EQ právě pro změřní emoční inteligence. Nenechte se však zmýlit - tím, co emoční inteligenci tvoří je tak nějak dáno, že její změření není jednoduchá disciplína. Samozřejmě se můžete na internetu setkat s různými EQ testy, ale to pravé ořechová to nebude. Zkuste si jen představit, jak se asi měří to, jak je člověk laskavý nebo vytrvalý. 

Se skutečným testem EQ se tak většinou setkají rodiče, u jejichž dítěte existuje podezření na Aspergerův syndrom, Rettův syndrom nebo nějakou jinou formu autismu. U těchto dětí je totiž jedním z ukazatelů na konkrétní poruchu právě jejich práce s emocemi. 

EQ se proto v běžném životě používá spíše jako obecnější ukazatel toho, jak moc je člověk "pocitový". Tedy například "ti mají ale vysoký EQ" může být řečeno o skupině dětí, které na pískovišti běžely holčičku utěšit a zeptat se jí, co se stalo. Naopak děti s nízkým EQ byly ty, které zůstaly sedět a pláč jejich malé kolegyňky s nimi ani nehnul. 

Proč emoční inteligenci rozvíjet

Důvodů, proč se s dětmi věnovat rozvoji emoční inteligence je hned několik:

  • Lepší zvládání konfliktních situací - lidé s vyšším EQ dokáží své emoce lépe ovládat, nešijí vše "horkou jehlou" a před pronesením unáhlených vět si situaci dobře promyslí, záleží jim totiž na pocitech jiných lidí a uvědomují si, že by je mohli ranit. To je nesmírně důležité nejen pro vaše rodinné vztahy, ale také v navazování a udržení přátelství a později také partnerského života. 
  • Motivace a dosahování cílů (disciplína) - děti, které mají lépe rozvinutou emoční inteligenci jsou odolnější proti stresu. Dokáží motivovat samy sebe a je pro ně tak snadnější dosáhnout stanoveného cíle. Navíc jsou trpělivější.
  • Benefit do následujících let - emoční inteligenci můžeme trénovat a zlepšovat po celý náš život. Pokud na tom začnete s dítětem pracovat již v jeho útlém věku, má perfektně nakročeno do budoucna. Přirozeně totiž bude tíhnout k tomu, aby se stále zlepšovalo. 
  • Sociální výhoda - všimly jste si někdy, například na třídním srazu, že někteří jedničkáři ze třídy si nevedou až tak dobře? Zato spolužák, který sotva "prošel" osmou třídou to má naopak? Může za tím být právě emoční inteligence a to, že spolužák s pětkami na vysvědčení se tak nějak umí lépe poprat se životem než jeho inteligentnější kolega. 

Rozvojové hry

Děti (od batolat až po předškolní věk) si prakticky neustále hrají. Na to je dobré myslet, ať chcete dítě v tomto věku naučit cokoli. Běžte na to ideálně přes hru.

Odpočinek a zklidnění

Dětský den je plný dobrodružství - prakticky od rána až po večerní usínání dítě stále něco objevuje, řeší nové situace, musí se vypořádat s řadou nelehkých úkolů. Proto, aby dokázalo dobře vnímat své emoce nebo emoce ostatních, se musí naučit v prvé řadě trochu uklidnit a zrelaxovat. Ideální doba na tato cvičení je například před spaním, kdy už je dítě v peřinkách.

"No to by mě tedy zajímalo, jak mám ten náš pytel blech zklidnit!" Je to vlastně docela jednoduché - právě formou hry. Ta navíc nemusí být nikterak dlouhá, pro začátek stačí třeba 5 minut každý večer. Pokud vytrváte v pravidelnosti, může se ze zklidňování stát prima rituál a uvidíte, že zanedlouho začne potomek s cvičeními i přes den, když si bude chtít trochu "vydechnout". Využít můžete následující tipy:

  • kreslení na záda (pro starší školkové a školní děti) - kreslíte dítěti na záda různé tvary (zvířátka, písmena, čísla, apod.) a to hádá, co to je,
  • dechová cvičení - s batolaty budou muset mít často i dechová cvičení nějaký cíl (například foukačka s polystyrenovým míčkem, bublifuk, foukací harmonika), s většími dětmi už můžete provádět zklidňující dechová cvičení například v rámci přípravy do postele (na 3 doby nádech, na 5 dob výdech), jde o to, aby se dítě co nejvíce soustředilo na svůj dech,
  • čtení - asi nejčastější a nejoblíbenější zklidňovací činnost - čtení říkanek, příběhů nebo klasických pohádek, kdy dítě (nejlépe před spaním) už leží v peřinách a naslouchá.

Kromě toho, že dítěti pravidelné zklidňování přinese větší rozvahu (nebude vše šít tzv. horkou jehlou), vybaví ho také odolností. Děti, které jsou od dětství seznamovány s dechovým cvičením jsou v dospělosti méně výbušné. Dokáží totiž automaticky mnoho situací tzv. "vydýchat". 

Hry s emocemi

Hry s emocemi zařazujte dětem do jejich repertoáru aktivit co nejdříve. Začít můžete v podstatě už u miminek. Stačí na ně jednoduše dělat obličeje a pak pojmenovávat, co se ve vás odehrává (např. když se smějete, doprovodíte tuto situaci informací, že jste veselá apod.).

Batolata pak mohou bavit třeba emoční kartičky - jednotlivé lidské emoce (smutek, naštvání, radost, pláč, neutrální výraz, překvapení, zkrátka cokoli, co vás napadne) namalujte na papír a když dítě na nějakou emoci ukáže, můžete mu vyprávět o tom, co znamená a jak se projevuje. S dětmi předškolního věku pak můžete tuto hru povýšit například o to, že společně vzpomínáte na lidi a situace, které jste viděli příslušnou emoci projevovat. 

Práce s vlastními pocity

Jistě jste si už sama všimla toho, že dítě se učí tak nějak automaticky. Že funguje jako taková houba, která neustále nasává vše, co se okolo děje. A toho můžete bez obav využít i u těchto cvičení. Párkrát za den (ne příliš často, aby se z hry nestalo pro dítě "zlo", dejme tomu tak 3x denně) zkuste vychytat různá emoční vypětí - například když se dítě vzteká, když se směje a když pláče. Což nebude příliš těžké, protože děti ve věku od 3 let jsou takové malé emoční uzlíčky. A otázkami ho veďte k příčině jeho stavu a k tomu, aby si uvědomilo, jak moc danou situaci prožívá. Otázky, které můžete použít:

  • Proč se vztekáš/směješ/pláčeš?
  • Co se stalo?
  • Jak moc se zlobíš/raduješ/jsi smutný? (tuto otázku používejte v případě, že dítě chápe pojmy hodně/málo nebo dokáže vyjádřit stupnici 1 - 5, 1  - 10 apod.)
  • Jsi smutný/veselý víc, než včera, když se stalo - a popište situaci z předešlého dne a podobně. 

Můžete také společně zavzpomínat na situace, kdy se kolem vás někdo jiný vztekal/radoval nebo plakal a popovídat si o tom, co se stalo. 

Příklad v nás

Jak už je uvedeno výše - děti jsou jako houby a nasávají vše, co je obklopuje. A i tady samozřejmě platí, že dítě se učí nejlépe nápodobou. Buďte pro vaše dítě oporou - odře-li si při sportu koleno, neodbývejte ho slovy, že to nic není, ale reagujte adekvátně situaci a dítě politujte a povzbuďte k dalším výkonům.

Mluvte o svých pocitech - pokud jste smutná, řekněte to (ono to stejně vycítí) a nebojte se mu popsat i situaci, která za vaším smutkem stojí (samozřejmě adekvátně věku).

Mluvte o pocitech jiných lidí - vysvětlete klidně dítěti, proč se ti dva mladí lidé na ulici drží za ruce a líbají se. Zkrátka a dobře - mluvte se svým potomkem o tom, co cítíte a co cítí on. Je to to nejlepší, co pro něj můžete udělat. 

Zdroj informací:

http://www.motherbabychild.com/2017/education/emotionally-intelligent-child/

http://gokids.cz/5-pravidel-pro-vychovu-emocne-inteligentnich-deti-jiz-od-narozeni/

http://www.terahry.cz/dite-a-emoce/

Čti celý článek
redakce
14. únor 2018 Čtené 286x magazín

„Někde jsem četla článek o tom, že otec dá doma dítěti úplně jiné předpoklady k základům do života. Jako třeba víc samostatnosti, větší riskování, rychlejší rozhodování. Matka zase víc citu, něžnosti, empatie, tvořivosti....“ Agne z diskuzního fóra.

Mateřská nebo rodičovská dovolená?

Mateřská dovolená začíná 6 – 8 týdnů před termínem porodu. Slouží především k načerpání sil na náročný den D, dokoupení výbavičky pro miminko, eventuálně dohnání restů na předporodním kurzu. Poté plynně navazuje šestinedělím, které je asi nejnáročnější z celého těhotenství a následného mateřství. V tomto hájeném období si zvykáme na nového člena rodiny a především se dáváme dohromady po porodu. Celková délka mateřské je pak 28 týdnů (v případě dvojčat a vícerčat až 37 týdnů).

Oproti tomu na rodičovskou dovolenou mohou nastoupit i muži. Maminky ji čerpají ihned po skončení mateřské, tatínkové na ni mohou nastoupit prakticky v den narození dítěte. Trvá 2 až 4 roky, podle rozložení a preferencí rodičů, jak dlouho chtějí nebo mohou (hlídání, školka a podobně) zůstat s dítětem. Jen pro zajímavost: je možné, aby v jeden okamžik byly doma oba rodiče. Maminka na mateřské a tatínek na rodičovské. Od 1.2.2018 dokonce začala platit tzv. otcovská dovolená, tedy týden volna pro novopečené tatínky.

Tradice naruby

Proč tatínci mění letité tradice a střídají se s maminkami na rodičovské dovolené? Důvodů je hned několik. Ten první je zcela prozaický: touha být co nejblíže svému dítěti a prožít s ním všechna jeho poprvé. Přiznejme si to, možná v tom je i trochu zdravé sobeckosti. Možná jste si toho nevšimli, ale otcové vmínají pokroky a růst svých dětí spíš zprostředkovaně, skrze matku a její vyprávění, fotografie a videa. Tatínkové tak slyší a vidí první potomkovo slovo, krůček, lžičku s přesnídávkou skrze telefon. Pomalu, ale jistě tak nastává doba, kdy budou chtít být u těchto přelomových okamžiků i oni.

„Manžel byl s malou půl roku doma. Zvládl to úplně s přehledem a dcera k němu má úplně jiný vztah než starší dcera. On zase oceňuje moji práci doma, není to žádná dovolená. Jinak manžel vydělává daleko víc než já, ale chtěl si udělat přestávku a trochu si užít holky, protože hodně pracuje a starší dceru viděl v podstatě o víkendech.“ radka8888 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené.

Být hrdým a dobrým otcem není samozřejmost. Najdou se i tací, kteří se nové role zaleknou a většinu svého času raději tráví v práci nebo s kamarády. Nemusí jít o nechuť nebo strach z nového člena rodiny, ale potřebu zajistit rodinu materiálně.Jenže na úkor času stráveného s rodinou. Naštěstí jich není tolik, a v parcích, dětských hřištích a obchodech vídáme tatínky s kočárky dokonce i dopoledne. Tedy v době, kdy by měli být v práci. A přiznejme si to: muž s kočárkem je zatraceně sexy!

V neposlední řadě bude mít také partner možnost vyzkoušet si, co všechno obnáší ona rodičovská "dovolená". Že to není jen o procházkách, courání po obchodech a koukání na televizi. Věřte, že pak si vás bude vážit mnohem více.

„My jsme to měli tak, že já jsem byla doma první rok a manžel další rok a půl. Byla to správná volba pro všechny. Žádná druhá směna mě doma nečekala. Uklízelo se a pralo o víkendu společnými silami (a je to tak doteď). Teplé večeře nemáme zavedené a k obědu sobě a dceři vždy něco uvařil. Vyžadovalo to ode mě jen trochu plánovat jídelní lístek.“ eva267 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené.

Kdo více vydělává?

Lví podíl na této skutečnosti nese i velice populární blog Deníček moderního fotra. Pravda, rodičovské slasti jsou zde vylíčeny poněkud dramaticky, ale to nic nemění na tom, že díky „fotrovi“ padlo jedno velké tabu: muž se stará o dítě (a pokud možno také o domácnost) a žena vydělává.

„…já to chápu snad jen v případě, kdy žena vydělává opravdu o hodně víc než muž. Že by tu ztrátu jejího příjmu rodina více pocítila…“ ninive211 z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené

A tím volně přecházíme k dalšímu důvodu muže na rodičovské: je to zkrátka ekonomicky výhodnější. I když situace, kdy ženy dostávají za stejnou práci výrazně méně peněz než muži, není ničím neobvyklým, stane se, že je to právě žena, kdo je v partnerské dvojici finančně úspěšnější. Pokud jí to nevadí a po skončení mateřské znovu nastoupí do práce a vydělává, je to v pořádku. Musí si tím být ale naprosto jista, aby později nedocházelo k výčitkám svědomí.

Čistý stůl i svědomí

Před takovým rozhodnutím si společně sedněte ke stolu a zvažte všechna pro a proti.

Opravdu se vyplatí, když zůstane tatínek doma s dítětem?

Umožní mu to zaměstnavatel?

Je muž připravený převzít plnou zodpovědnost za miminko se vším, co k tomu patří? Zvládne připravit dětskou přesnídávku, ohřát mléko a přebalit nejmenšího člena rodiny sám a bez potíží?

Pokud jste na všechny (nebo alespoň většinu) otázek odpověděli „ano“, jděte do toho!

„Znám rodinu, která do toho šla, aby manželka neztratila dobrou pozici v práci. U dítěte vznikla totální panika z odloučení, chlapeček jim večer odmítal jít spát, protože ráno už maminka doma nebyla (přestože otec je fakt pohodář a taky se o dítě staral výborně). Nějak se s tím poprali, ale když kamarádka otěhotněla znova, přiznala, že to stále vnímá jako chybu a s druhým raději skončila v práci a žili z polovičního příjmu manžela, než to opakovat." jezz1e z diskuzního fóra Chlap na rodičovské dovolené

Jak to bude s penězi

A teď trochu čísel: rodičovský příspěvek je pro všechny stejný: 220 000 Kč. Tento „balíček peněz“ je vázán na dítě, nikoli na osobu, která se o něj stará. Je pouze na vás, jak se rozhodnete tuto částku rozdělit. Tento příspěvek můžete čerpat do 4 let věku dítěte. Od ledna 2018 se výše měsíčního příspěvku zvedla maximálně na 34 470 Kč, ale nesmí přesáhnout 70% výše hrubého měsíčního výdělku.

Například: kdo vydělával 30 tisíc hrubého, bude moct celkových 220 tisíc korun vybrat nejrychleji během deseti měsíců.

V momentě, kdy se rozhodnete se v půlce rodičovské s partnerem vystřídat (např. v dvou letech miminka) tato částka bude vyplácena stejně muži jako ženě. Neznamená to, že každý rodič dostane 220 000 Kč – jak už bylo řečeno: suma se váže na dítě, nikoli na osobu, která se o ni stará.

„Rodičovská dovolená přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.“ J.a.n.i. z diskuzního fóra Matka na mateřské, otec na rodičovské – jde to?

O této změně je potřeba informovat svého zaměstnavatele a také příslušný Úřad práce. Tam stačí, aby maminka podala žádost o ukončení rodičovské. Je to poslední den v měsíci, než znovu nastoupí do práce. V ten samý den o příspěvek požádá i tatínek. 

A ještě připomínka od chytré maminky Lejly: „Podmínkou nároku na tuto peněžitou pomoc v mateřství (PPM) je účast pojištěnce na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na PPM. Do doby účasti na nemocenském pojištění se pro nárok na PPM započítává: doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, jestliže toto studium bylo úspěšně ukončeno..“ Lejla95 z diskuzního fóra Otec na mateřskou? Co musíme udělat?

Tak jak to vidíte vy? Jste rozhodnuty nechat tatínka doma s dítětem? Podělte se s námi o své zkušenosti nebo se jen nechte inspirovat:

Chlap na rodičovské dovolené

Otec na mateřské, co musíme udělat?

Otec na mateřskou: co musíme udělat?

Přepsání rodičovské dovolené na otce

Rodičovský příspěvěk přes otce

Zdroje informací:

Bakalářská práce Karolíny Zdražilové Rodičovská dovolená očima mužů na rodičovské dovolené, MU, pedagogická fakulta, katedra sociální pedagogiky, Brno 2016

https://www.penize.cz/rodicovstvi/321273-dovolena-pro-novopecene-otce-kdo-ma-narok-a-kolik-dostane">

https://www.penize.cz/rodicovsky-prispevek/326065-rodicovsky-prispevek-od-roku-2018-mesicne-dostanete-vic

Čti celý článek
redakce
8. bře 2018 Čtené 958x magazín

 „Já rodit první dceru doma, tak jsme to pravděpodobně nepřežily ani jedna. Navíc jí druhý den objevili v krvi infekci. To by asi doma taky nikdo nezjistil.“ denyzuza06 z diskuzního fóra Také vás tak vytáčí domácí porody?

Možná je to o štěstí, možná o dispozicích a duševním a tělesném stavu. Každá z nás, ať si sáhne do svědomí, jestli zvládne rodit doma. Klobouk dolů před ženami, které to daly. Myslím, že si s tou myšlenkou pohrává každá z nás. 

Jak to je

Současný zdravotnický systém uznává dva druhy porodů. Lékařsky vedený nabízí medikamenty k tlumení bolesti a zajištění bezpečnosti rodičky i dítěte. Druhou možností je tzv. přirozený porod. Tedy takový, který samovolně začne, samovolně probíhá a také tak skončí. Není vyvoláván ani urychlován. Musí být u něho přítomna porodní asistentka, která podle zákona může vykonávat svou práci v jakémkoliv prostředí, takže i v domácím prostředí a je uznávaná jako zodpovědný zdravotní pracovník.

Porod doma není určený pro každého. Jsou určité stavy, při kterých žena už během těhotenství ví, že nemůže rodit doma:

  • cukrovka, vysoký krevní tlak, křečové stavy, různá chronická onemocnění
  • císařský řez u předcházejícího porodu
  • těhotenské komplikace jako např. preeklampsie
  • porod nastane dříve než před 37. týdnem těhotenství nebo těhotenství trvá déle než 41 týdnů

Lékaři nejsou všeobecně ztotožnění s porody doma vzhledem k možným komplikacím, které mohou nastat. Když nastanou komplikace, ne vždy se podaří přijet do porodnice včas. Porody doma jsou nebezpečné i z toho hlediska, že dítě se musí neustále sledovat po porodu, zda nemá projevy infekce nebo vrozené vývojové vady, stejně tak se sleduje i novorozenecká žloutenka.

Při komplikovaném porodu je v nemocnici pro rodičku a dítě zabezpečená okamžitá a nevyhnutelná péče, která je o hodně rychlejší než při porodu doma. Plánované porody doma mají podle statistik dvojnásobné až trojnásobné riziko úmrtí novorozenců než porody vedené v porodnici. Jaké potíže mohou během porodu doma nastat?

Pupečníkové komplikace

 „….znám pár maminek, které rodily doma a neměly s tím dobré zkušenosti. Jedno dítě dokonce umřelo, protože bylo omotané kolem pupeční šnůry. Druhému při porodu ochrnula část končetin.“ lusinda485 z diskuzního fóra Porod doma?

Pupečník spojuje plod s placentou a je tedy velice důležitý pro plnohodnotný život dítěte v břiše. Pokud se kolem něj obtočí pupečník a během porodu se utáhne, sníží se tak průtok krve a objeví se známky nedostatku kyslíku. Za porodu se může klička pupečníku kolem těla utáhnout a průtok krve vázne. Pozná se podle zpomalení ozev. Zprvu za kontrakcí, později trvalého. Pokud se tak stane, porod musí být neprodleně ukončen. Při naléhání je pupečník stlačen v porodních cestách kolem dítěte. Nejčastěji se tak děje při mohutném odtoku plodové vody, kdy se pupečník může dostat až do pochvy nebo dokonce před zevní rodidla. Tato situace musí být řešena akutním císařským řezem. U polohy podélné hlavičkou se tato komplikace objevuje sice vzácně, zato je však velice závažná.

Předčasné odlučování normálně nasedajícího lůžka

Za předčasné se považuje odlučování placenty v posledních třech měsících těhotenství nebo v první a druhé době porodní. Tato komplikace je velmi nebezpečná pro rodičku i dítě. Objeví se výrazná změna ozev, děloha vykazuje vyšší svalové napětí, trvale v kontrakcích a bolestivá. Tato situace může vyústit mnohočetnými krevními sraženinami v cévách, a dokonce až smrtí rodičky. Situaci je nutné řešit císařským řezem.

Embolie plodovou vodou

Přestože je tato komplikace velice vzácná, neměli bychom na ni zapomínat. Predispozicí může být například velký plod nebo nadměrná a vystupňovaná děložní činnost. K embolii vodou plodovou dochází při proniknutí i malého množství plodové vody do cévního řečiště matky. Následky jsou velmi kritické, téměř pro polovinu žen smrtelné. I když většina novorozenců přežije, zhruba u poloviny z nich je zjištěno poškození mozku. Mezi příznaky této embolie patří náhlá extrémní dušnost, modravé až modrofialové zbarvení kůře a sliznic a pokles krevního tlaku. V této situaci je velmi důležité porod co nejrychleji ukončit.

Ruptura dělohy

„….mám kamarádku u které po ruptuře III. stupně indikovali císaře. Druhou dceru rodila sekcí, prý jí vůbec nedoporučovali, aby rodila normálně….“ Lutta z diskuzního fóra Porod po ruptuře II stupně.

Mezi další vzácné, ale velmi závažné komplikace patří také ruptura dělohy. Umírá při ní asi 5 % matek a až polovina novorozenců. Jde prasknutí o dělohy během porodu. Jde o život ohrožující stav, kdy je ohrožena matka i dítě. K ruptuře může dojít na normální, zdravé děloze, ale i na děloze s jizvou po předchozím císařském řezu.

Nejčastěji se objevuje u žen po císařském řezu v místě jizvy nebo u těch s oslabenou svalovinu dělohy po několika porodech nebo při podání nadměrného množství léků při porodu. Nedá se předpovědět ani diagnostikovat. Od stanovení diagnózy se musí tento urgentní stav vyřešit do 40 minut, protože hrozí úmrtí matky i dítěte. Při podezření na rupturu se těhotenství ukončí císařským řezem. Pokud došlo k ruptuře je potřeba okamžitě provést operační zákrok, zastavit krvácení. V závažných případech se odstraní děloha. Léčba je závislá na stupni krvácení, rozsahu ruptury, celkovém stavu matky, plánování dalšího těhotenství v budoucnosti a podobně.

Poruchy placenty

Jsou spojené s odlučováním placenty. Nejčastěji jde o zadržení části placenty a plodových obalů v děloze a riziku vysokým ztrátám krve. Porucha odlučování placenty může být mimo jiné vyvolaná vyčerpáním děložní svaloviny po dlouhotrvajícím porodu. Kromě toho hrozí i předčasné odloučení od lůžka. Často se to zjistí po porodu. Při odloučení placenty ve větším rozsahu pocítí těhotná náhlou bolest v břiše, je jí nevolno, je neklidná, dušná, má pocit napínání v břiše, objevují se příznaky šoku. Děloha je na pohmat tvrdá a napjatá. Při odloučení více než čtvrtiny plochy placenty plod odumírá.

Zdroj informací:

Bakalářská práce Petry Hrubešové Porod doma – přínos nebo hazard?, univerzita Pardubice, fakulta zdravotnických studií, 2011

Diplomová práce Maríny Vlhové Plánované porody doma, UK, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 2007

Naše porodnice

Čti celý článek
redakce
13. kvě 2018 Čtené 353x magazín

Kdo má malé děti (mnohdy bohatě stačí i jeden kousek) ví, že romantické představy o naklizené domácnosti a zvídavém objeviteli nového světa se neslučují. Touha po poznání vede totiž přes chuťové buňky a tak nezdráhají tu olíznout konferenční stolek, tu ochutnat polici v obýváku a tady důkladně prozkoumat skleněná výplň dveří. Jak je během těchto výprav neohrozit a zároveň mít nablýskaná všechna okna se dozvíte v následujícím článku.

Sůl nad zlato

"Styděla jsem se za ni. Za moji špinavou horkovzdušnou troubu. Nenašla jsem ale takový čistič, aby ji hezky omyl a nezanechal po sobě chemický pach, který jsme cítili ještě dlouho v každém jídle. A pak jsem zkusila obyčejnou sůl a bylo vymalováno. Tedy čisto a svěže. Naplnila jsem menší pekáč solí, zapnula jsem troubu a nechala sůl zhnědnout. Po vychladnutí trouby šla mastnota dolů sama a bez řečí."

Utrpěly vaše kachličky útokem komanda nenechavých a hlavně mastných malých ručiček? I tady pomůže solný peeling. Zatočí také s mastnotou v hrncích či pánvi. Naneste ji po celé ploše nádobí, nechte chvíli působit a poté jemně smyjte proudem teplé vody.


Malý zázrak

Až budete péci bábovku, nechte si trochu kypřícího prášku stranou. Rozdělejte ho s horkou vodou a hotovou kaši naneste na libovolnou, i zaschlou skvrnu. Můžete si pomoci starým zubním kartáčkem, který se dostane i do spár. Nechte chvíli působit a poté opláchněte nebo v případě oblečení vyperte. Poradí si i s takovou výzvou jako fleky od pampelišky, borůvek či trávy.

"Moje maminka má díky němu čistě bílé a voňavé záclony. Zkrátka přidá pět sáčků prášku ke klasickému pracímu prostředku a vypere. Nasypaný v misce a umístěný v ledničce zase pohltí pachy. Jeden sáček prášku nasypaný do odpadu a zalitý horkou vodou s octem pomůže s ucpaným odpadem. Prostě poklad."

To je soda

"Máme rádi ovoce a zeleninu. A máme i vysokou vyšší míru odpadu ve formě slupek a zelených odkrojků. Protože žijeme v bytě ve městě a nikoli na venkově s možností kompostu, často nás obtěžoval zápach rozkládajících se zbytků z odpadkového koše. Vyřešili jsme to jedlou sodou."

Dokáže absorbovat pachy a zanechá po sobě příjemný závan svěžesti a čistoty. To lze využít i při čištění mastnoty po pečeném kuřeti nebo prskající sýrové krustě z lasagní. Ze sody a vody vymíchejte pastu, kterou potřete vnitřek trouby a nechte přes noc působit. Druhý den vše důkladně setřete. Pro dokonalý lesk doporučujeme ještě několikrát vytřít vnitřek trouby vodou s vinným octem.

Nejen do salátů

Olivový olej je skvělý nejen do salátů, dressingů nebo jako účinná maska na vlasy. Ale také jako přírodní leštěnka. Hadřík napuštěný olejem zbaví dřevěný nábytek nejen prachu, ale navíc ho i krásně vyleští. Poradí si také se zahradním ratanovým nábytkem, který pobytem venku trpí o něco více než ten, který máte doma.

Ohřejte trochu olej na teplotu vám příjemnou na dotek ruky a pomocí hadříku ho vetřete do ratanu. Nejen, že se bude blýskat, ale díky blahodárným účinkům této ozdravné kůry zamezíte jeho popraskání.

"A ještě jeden tip od známé, která pracuje v restauraci. Kuchaři vždy na konci směny přejedou nerezové povrchy trochou olivového oleje. Neulpívají na něm pak kapky vody."

Netvařte se tak kysele

Ocet nepatří jen na buřty s cibulí nebo do hrnce čočky. Věřte nebo ne, ale dokáže vás zbavit vodního kamene. Je to jednoduché: do myčky dejte šálek octa a pusťte ji naprázdno. Podobně postupujte i u pračky a varné konvice: naplňte ji vodou s octem, zapněte a po převaření vodu po nějaké chvíli vylejte.

Octem můžete otřít i obklady kolem vany, umyvadla a také krásně a zcela bez šmouh vyleští okna. Pár kapek pomůže i při odstranění zápachu ze svačinových boxů a nečistot, se kterým si mnohdy většina čistící prostředků už neporadí. Ocet vás zbaví i připečených zbytků jídla a zápachu. Do misky s vodou nalijte dvě lžíce octa, postavte ji do mikrovlnné trouby a zapněte ji na pár minut. Vzniklá vlhkost pak usnadní setření zbytků jídel. Podobné účinky má i citrónová šťáva.

Podívejte se, co radí jiné maminky:

Ocet do pračky – máte zkušenosti?

Čti celý článek
redakce
28. dub 2018 Čtené 34703x magazín

„Mám holčičku s Downovým syndromem v rodině, teď už jí je 20 a od začátku je to kouzelné dítě. Tyto děti umí rozdávat neskutečnou lásku, mají čisté a otevřené srdce a dělají radost." Děti s Downovým syndromem umí být veselé. Umí být ale také agresivní a v každém případě je život s nimi velmi náročný.

Ne každá maminka má to štěstí, že se při ultrazvukových a jiných vyšetřeních v těhotenství dozví, že čeká zdravé miminko. Jedno z nejčastějších postižení, které se při těchto vyšetřeních zjistí, je Downův syndrom. Dítě nebo dospělého s tímto postižením viděl v životě asi každý a spousta lidí se s nimi setkala, či setkává osobně. Ne všichni Downi jsou povahově stejní, najdete mezi nimi i agresivní jedince, ale převážně se jedná o milující a veselé lidi, kteří vás toho mohou hodně naučit. Často na na ně do smrti nezapomenete.

„V naší kantýně, kam chodím na oběd, pracuje jeden kluk s Downovým syndromem, věk netuším, je to těžké poznat. Pomáhá s úklidem, prostírá, stará se o doplňování salátového baru atd. A je strašně milý, šikovný a moc ho jeho práce baví, je na ni pyšný. Tyhle lidi jsou schopnější než si většina lidí představuje.”

O chromozom navíc

Podle statistik se ročně v České Republice narodí asi 50 dětí s Downovým syndromem. Celosvětově je to přibližně 100 000 dětí. Toto postižení se objevuje napříč všemi národnostmi a postihuje 1 dítě z 800 - 1 000 narozených dětí.

„Nežiji v ČR a v mé 'nové zemi' je trochu jiný všeobecný přístup a systém péče o tyto děti. Nejsou žádným tabu, nikdo je ani jejich rodiče nelituje. Je jasné, že je to v jistých aspektech těžší život než ten se zdravým dítětem. Ale i život s dítětem, které má  Downův syndrom, může být plný, uspokojivý a krásný pro všechny zúčastněné. Můj syn chodí do školky, kam chodí jeden downík a jedno další, tělesně postižené dítě. Jsou to úžasné děti, a já jsem moc ráda, že moje dítě už teď vidí, že ne všichni jsou stejní a že některým se prostě musí víc pomáhat.”

To, že se rodičům podaří počít dítě s Downovým syndromem je pouhá náhoda. Je prokázáno, že vyšší věk rodičů, u matky nad 35 let a u otce nad 50 let, zvyšuje pravděpodobnost, že se jim narodí dítě s tímto postižením. Jiné souvislosti ale prokázány zatím nebyly. Problém nastává již při samotném početí, kdy při splynutí vajíčka a spermie zůstane hned v první buňce chromozom navíc a dále se toto nastavení přenáší i do ostatních buněk. Vzácně dochází k získání přebytečného chromozomu až při pozdějším dělení buněk.

„Je mi 36 let a od tohoto věku se maminkám nabízí a zároveň doporučuje genetické vyšetření.  Vzhledem k věku mám zvýšené riziko Downova syndromu, takže mně byla doporučena amniocentéza (odběr plodové vody), kterou jsem ale zatím odmítla.”

Každá zdravá buňka lidského těla má 46 chromozomů ve 23 párech, u osob s Downovým syndromem je v každé buňce ztrojený 21. chromozom. Místo obvyklých dvou jsou tři a celkově má každá buňka 47 chromozomů. Tahle, na první pohled, nepatrná odchylka má za následek odlišný a pomalejší vývoj daného dítěte, disharmonii osobnosti a také typické znaky a zdravotní komplikace charakteristické pro Downův syndrom.

Typický vzhled dítěte s Downovým syndromem:

  • dítě má typický vzhled očí, takzvanou epikantickou kožní řasu, což znamená, že vnitřní koncová část horního víčka se svažuje vertikálně mezi vnitřním koutkem oka a kořenem nosu a oči jsou mírně zešikmené
  • mají plochý, kulatý obličej, krátký krk a níže posazené uši
  • poměrně malá ústa a úzké rty nestačí svojí velikostí velkému, masitému jazyku, ústa mívají často pootevřená a jazyk vykukuje ven
  • objevuje se patologický růst chrupu, některé zuby chybí úplně
  • takto postižené děti jsou nižšího vzrůstu, chlapci dorostou do výšky 147 – 162 cm, dívky dorůstají do 135 – 155 cm
  • Downíci mají mohutnou postavu a často trpí nadváhou
  • končetiny mají normální tvar, ale jsou kratší a mohutnější, než je běžné
  • jejich dlaň má na sobě příčnou rýhu
  • jejich chůze je kvůli nižšímu svalovému napětí a vyšší kloubní pohyblivosti kolíbavá, kroky rychlejší a kratší a držení těla je chabé

Vzhled je pro toto postižení typický a rozpoznáte ho na první pohled. Ne všechny příznaky se ale u jednoho jedince objevují zároveň.

Přidružené zdravotní komplikace:

Bohužel se často u těchto dětí objevují další přidružené zdravotní komplikace. Časté jsou vady srdce (40%), poruchy zraku (50% dětí trpí krátkozrakostí, 20% dětí trpí dlouhozrakostí a u většiny se objevuje šilhání) a sluchu (60%), snížená funkce štítné žlázy, snížená imunita, časté respirační nemoci, nižší svalový tonus a zvýšená mobilita kloubů. Pro toto postižení je typická porucha jemné motoriky, což znesnadňuje běžné úkony denní sebeobsluhy. Během třetího roku u průměrného dítěte se syndromem dochází k výraznému rozvoji jazyka a řeči. Mnoha dětem s Downovým syndromem se opožďuje jazykový vývoj za vývojem ostatních oblastí.  Je nutná intenzivní spolupráce s logopedem. 

Většina dětí s Downovým syndromem má lehkou mentální retardaci (IQ 50-70) nebo střední stupeň (IQ 35-50). Objevují se ale i výjimky, kdy mohou mít děti hlubokou mentální retardaci, ale i dosáhnout pásma ke spodní hranici normy (IQ cca 80). Mentální retardaci nelze vyléčit, ale cílenou a individuální péčí lze alespoň pozitivně ovlivnit a dostat z dítěte to nejvíc, co v něm je, takže se to určitě vyplatí.

„Znám v okolí rodinu, která má dítě s Downovým syndromem. Není to jen mentální postižení. Holčička má kombinované vady srdce a střev, několikrát do roka je v nemocnici, prodělala spoustu operací. Když se narodila, dávali jí lékaři dva roky života, potom to zvyšovali. Dnes má 19 let a nikdo neví, jak dlouho tu bude. Je to obrovský zápřah pro celou rodinu. Táta holčičky od rodiny odešel, takže maminka bojovala sama. A vybojovala. Holčičku vychovala, přestože jí hodně lidí říkalo, ať jí dá do ústavu. Moc ji obdivuji, že dokázala přes prognózy lékařů bojovat a holčička umí tolik věcí, že i odborníci zírají.”

Život s downíkem

Dříve se tyto děti běžně umísťovali do ústavní péče, málokteří rodiče si je nechali doma. Život s těmito dětmi je velmi náročný, ale je jisté, že pokud si je rodiče doma nechají a věnují se jim a dají jim lásku, tak je to může pozitivně ovlivnit. Ty děti, které mají štěstí a pocítí opravdovou lásku, jsou pak ve většině případů velmi veselé a milující.

Na druhou stranu umí být někteří agresivní a mívají velkou fyzickou sílu. Dokáží se toho hodně naučit, ale je pro ně obtížné přizpůsobovat se novým situacím a výrazným změnám. Problematická také může být v budoucnosti jejich sexualita. Jsou ale známé případy, kdy si k sobě najdou dva takto postižení lidé cestu a prožijí vedle sebe krásný život.

„Mám holčičku s Downovým syndromem v rodině, teď už jí je 20 a od začátku je to kouzelné dítě. Tyto děti umí rozdávat neskutečnou lásku, mají čisté a otevřené srdce a dělají radost. Samozřejmě, že je to náročné, ale tyto děti tu lásku opravdu umí opětovat. O malou se starala její babička a dělá to do teď.”

Malý downík se ze začátku vyvíjí stejně jako jeho zdraví vrstevníci, zhruba od tří let se začne jeho vývoj zpomalovat. Podle stupně přidružené mentální retardace a dalších zdravotních omezení se potom intenzivní prací dá leccos dohnat nebo alespoň dostat na co nejvyšší možnou úroveň, které je dítě schopné. Někteří jsou poté schopní zapojit se do běžného života, naučit se číst a psát, dělat lehčí pomocné práce jako je třeba umývání nádobí, zvládat sebeobsluhu a mají také své koníčky, například tanec nebo hudbu.

„Mám dost zkušeností s Downovým syndromem a i s jinými typy postižení. Znám hodně maminek takových dětí a ani ve snu by mě nenapadlo odsuzovat maminky, co jdou na potrat, protože tyhle maminky musí postiženému dítěti obětovat úplně všechno. Navíc postižení bývá většinou v kombinaci s dalšími vadami. Děti s Downovým syndromem bývají roztomilé a zlatíčka, ale bohužel taky mívají záchvaty vzteku a k tomu v dospělosti ohromnou sílu. Nedovedu si představit, co by dělala paní kolem šedesátky, kdyby se na ni vrhl stokilový člověk.”

Dnes je často běžné, že se rodiče při stanovení této diagnózy rozhodnou pro umělé přerušení těhotenství. Je to velmi těžké rozhodnutí a pokud se člověk neocitne v jejich situaci, neměl by je odsuzovat. Každý žijeme svůj život a do těch dalších, životů ostatních, nevidíme.

Jedna maminka z Modrého koníka se v této situaci ocitla a musela se rozhodnout, jak dál. V diskuzi popisuje přístup lékařů: „Na prvotrimestrálním screeningu nám vyšlo riziko Downova syndromu 1:10, museli jsme se s mužem rozhodnout, co dál. Spoustu nocí jsme probrečeli, než jsme se rozhodli, že naše dítě neohrozíme ani odběrem plodové vody, natož, abychom si ho nechali případně vzít. Je to naše dítě a přijmeme ho takové jaké se k nám rozhodlo přijít. Co nastalo ze strany lékařů bylo hrozné - vyhrožovali nám, říkali černé scénáře, posmívali se a odsuzovali nás. Nulová podpora. Nula informací zakládajících se na pravdě či zkušenostech.”

S Downovým syndromem se může osobně setkat každá maminka. Není to lehké rozhodnutí po vyslechnutí diagnózy, zda si takové dítě nechat, či ne. Pokud ale padne rozhodnutí si downíka nechat, tak i s ním se dá prožít hezký, i když náročný, život plný lásky.

Zdroj informací:

www.downsyndrom.cz

https://www.downuvsyndrom.cz/typicke-znaky-downova-syndromu/

Čti celý článek
redakce
25. dub 2018 Čtené 39237x magazín

"Jdeme k babičce a k dědovi a oni otevřou dříve, než malý stihne zaklepat na dveře. Případně otevře tchán a ne tchýně, jak by si přál. Tak to teda ne, zavřít dveře a znova. Když se sprchujeme, tak on musí pustit i vodu, jinak se může zbláznit," popisuje svou každodenní rutinu Zuzka.

"Já mám asi nejhoršího čerta. U nás je to opravdu někdy na psychiatrii (mojí). Pokud náhodou není po jejím, je slyšet i ve vedlejším městě. Například jedeme ráno do jeslí, krásně spolupracuje, vše funguje, umyje se, obleče, nachystá si batoh na chodbu. A pak přijdou na řadu boty. Chce si je obout sama. Trpělivě se jí snažím vysvětlit, že si je obouvá naopak. Vztekem by je už pomalu roztrhala, rudne, křičí, rozčiluje se, nějak se nám to nakonec podaří, já celá upocená, a ještě jsme ani nevyšly z domu.  Následuje čepice (bože, ať už je léto). Ona musí prostě sama. Krásně si ji umí nasadit, ale už je rozladěná z botiček. Nejde jí to. Scénář stejný, šlehne čepicí o zem. Křik, nervy, další rozčilování se. Až jí u úst pění sliny. Tak já začnu zase svůj monolog... Naštěstí ho pochopila. Jdeme do auta, samozřejmě bez čepice, jen s kapucí. Od domu k autu se dá jít dvěma směry, logicky běžně chodíme tím, co je blíž. Samozřejmě dnes madam potřebuje jít tou delší trasou. Sedne na zem, křik, opět nervy. Já už jsem zoufalá, naštvaná, funící lokomotiva. Jdu pro ní. Čapnu ji přes rameno, ona vyvádí, lidi se otáčejí. Sedneme do auta, já vysvětluji a paní má na tváři najednou úsměv, jakoby se nic nestalo," vypráví Simona.

"Chystáme se do školky, ona si vytáhne z koše na prádlo špinavý kabát, že ten chce. Povím, že ne, protože je špinavý, a že si má vzít svetr a na něj bundu s kapucí. Hned cirkus, vřískala, bundu i svetr nejdřív hodila na zem, potom je šla dát do skříně, abych je náhodou nenašla. Tak jsem se oblékla, obula, otevřela dveře a povídám jí čau: 'Já teda odcházím.' Hned byla u mě i s bundou a svetrem. Potom zas začala řvát ve školce, protože tam nechtěla být. Dobře, že nezačala bít děti okolo, které si s ní chtěli hrát," vysvětluje Lucie.

"Ten můj, když není po jeho, tak si lehne na zem a čeká. Když se k němu přiblížím, tak kope nohama. Zásadně se nám to stává, když někam spěchám a nemám čas ho tam nechat ležet. Tak ho vezmu do náruče, on sebou dál háže, kope. Po cestě, abych si odpočinula, tak ho občas na tu zem položit musím. Minule tam stojím nad ním, s pohledem 'do blba' a čekám, dokud se neuklidní. Okolo nás šli jednou policajti a křičí na mě, jestli je všechno v pořádku. Odpovídám, že ano, že jen malý protest. To jen ten můj takhle vyvádí?" ptá se Iva.

Vzdorovité dítě

Ne, nedělá to jen ten tvůj. Ani ta tvoje. Čtyři maminky, čtyři děti. Všechny ve věku 2 roky a čtvrt. Nejkrásnější věk. Čas na malou maturitu z exorcismu, nasazení sedativ (matce, ne dítěti) a koupi kvalitního brnění. Tu poslední položku kvůli sousedům, kámoškám a nebo jen kolemjdoucím, kteří se dokážou nekonečně pohoršovat nad tím nevychovaným, rozmazleným a nevyzpytatelným děckem. Ať už se okolí tváří jakkoliv rozhořčeně, období vzdoru neboli první puberta jsou (bohužel) normální, důležité, dokonce žádoucí období ve vývinu dítěte. Začíná okolo roku a půl a vrcholí v třetím roce.

Najednou máte pocit, že toho vašeho malého zlatého andílka někdo vyměnil. V této době dochází ke vzniku vlastního "Já" dítěte, dítě začíná rozlišovat svoje potřeby od svých přání. Začíná se prosazovat, používat já chci, já nechci, já sám. "Minule spadl. Když se mu něco stane, tak chce jen mě. Manžel ho zvedl a on dostal hysterák. Tak si znova lehl na zem a čekal, dokud ho nepřijdu zvednout já," popisuje tvrdohlavou povahu svého mini puberťáka Zuzka.

Staly se záchvaty pláče, fňukání, hněv a trucování vaší každodenní realitou? Klid, nejedná se o projevy zlého charakteru, mocenský boj, nepřátelství vůči rodičům nebo důsledek chybné výchovy. Existují ale faktory na straně rodičů i dítěte, které prožívané období vzdoru ovlivňují.

Rodiče by se měli zamyslet nad projevy hněvu v rodině, kterých jsou děti svědkem. Stejně tak i nad svými reakcemi, když je vzdor dítěte rozčílí. Projevy vzdoru se mohou zmírnit dostatkem blízkého kontaktu. Dítě může "nastartovat" únava, ale i porušení denních rituálů, vyrušení ze hry a pokud ho neberete vážně, když se mu nedaří. Dítě už má svoje představy a přání. Ví, jak má mít seřazená autíčka, ze kterého talířku chce jíst apod.

Co dělat, když má záchvat hněvu?

Co můžete tedy reálně dělat, kromě vyčkávání, že to jednoho dne přejde? Snažte se dítě zapojovat do svých činností. Dávejte pozor na svoje chování. Pokud odhodíte boty do kouta po procházce, nečekejte, že vaše dítě je bude příkladně ukládat. Všechno dětem vysvětlujte a plánujte. Co je čeká, proč se to bude dít.

Příkazy a zákazy jsou sice potřebné, ale omezte jejich množství. I vás by vytočilo, kdybyste celý den poslouchali NE. Dejte dítěti pocit, že vám záleží na jeho názoru. Nepřikazujte, ale dejte mu vybrat ze dvou pro obě strany přijatelných alternativ. Dítě by se nemělo trestat, ale potřebuje podpořit a povzbudit. Mýty a legendy praví, že skutečně existují matky, které svoje vzdorovité dítě nikdy nepotrestaly.  Neustupujte však ze svých požadavků jen proto, abyste měli pokoj. Chce to ocelové nervy a dítěti vše vysvětlovat a odůvodňovat.

Někdy stačí jednoduše odvést pozornost na nějakou oblíbenou činnost. Ale pokud už se dítě rozčiluje (odborně je v afektu), je potřeba ho nechat prožít své emoce. Nechlácholit, nerozmlouvat. Pokud hrozí, že i vy vybouchnete, radši se vzdalte. Vaše reakce by vlastně byla stejná jako dítěte. Nezvládli byste svoje potlačené emoce a neadekvátně byste je ze sebe vydávali ven. S vysvětlováním počkejte, dokud se dítě neuklidní.

Tolik k teorii, teď přichází na řadu praxe. Vaše reálné zkušenosti. Podělte se s námi o ně. Jak jste vy přežili období vzdoru? Co bylo nejtěžší a jak jste to zvládli? Ukažte ostatním maminkám, že v tom nejsou samy. 

Čti celý článek
redakce
1. dub 2018 Čtené 69967x magazín

"Než se mi narodila dcerka, nějak jsem si z mateřství ani péče o miminko nedělala velkou hlavu. Často jsem se starala o 10 let mladší sestru, včetně přebalování a koupání a tak jsem si říkala, že to se svým miminkem zvládnu taky. Navíc hodně věřím na mateřskou intuici. Zvířata taky nečtou žádné knihy a nechodí do kurzů péče o své děti. Jenže některé věci by člověk vědět měl, aby miminku kvůli své nevědomosti neublížil. Proto doporučuji přečíst si, jak správně provádět intimní hygienu vašich holčiček a co je naučit, aby neměly zdravotní problémy."

Vaše holčička prochází od narození do dospělosti různými stadii vývoje a každé z nich má svá specifika, která se týkají intimní hygieny. Zaměříme se na období od narození do cca 9 let.

Novorozenecké období

Přinesli jste si z porodnice to malé stvořeníčko a najednou je veškerá péče a zodpovědnost na vás. Podívejte se například na návod, jak miminko správně přebalit. Zaměřme se na celkovou hygienu intimních partií a možné problémy, které mohou nastat.

Výtok po narození

V prvních týdnech po narození se u vaší holčičky zřejmě objeví výtok, to je naprosto normální jev. Organismus děvčátka je totiž pod vlivem mateřských hormonů. V důsledku jejich působení  se může objevit čirý, hlenovitý, mírně nakysle páchnoucí výtok. Přítomnost výtoku je v období od narození do 8 týdnů po porodu běžná a nevyžaduje žádnou léčbu. Doporučuje se výtok jemně vytírat žínkou případně vatovými tyčinkami namočenými v olejíčku.

Může se také v ojedinělých případech objevit slabé menstruační krvácení, protože miminko reaguje na hormony z matčina těla. Nepanikařte, ale pro klid duše se můžete poradit s lékařem dětské gynekologie.

Důkladná hygiena

K umytí zbytků moči, stolice a výměšků žlázek poševního vchodu (tzv. smegma) používejte dětské neparfémované mýdlo a oplachujte je nejlépe proudící teplou vodou. Pokud jste na cestách nebo venku, poslouží i vlhčené neparfémované dětské ubrousky. Intimní partie vždy oplachujte od vyústění močové trubice ke konečníku – nikdy ne opačně.

Každý den, nejlépe večer po koupání, je potřeba od sebe šetrně oddálit stydké pysky vaší holčičky a očistit i oblast poševního vchodu. Můžete použít vatovou tyčinku namočenou v dětském olejíčku. Tuto rutinu nepodceňujte, předejdete tak problému zvanému synechie, neboli srůst vnějších rodidel.

Klidové období

Toto období je charakterizováno prakticky nulovými hodnotami estrogenů v těle vaší holčičky a trvá zhruba do věku 9 let.

Výtok

Dívčí genitál je v tomto období (od 8. týdne po narození) zcela bez výtoku. Přítomnost jakéhokoli výtoku je známkou problému, nejčastěji to bývá zánět. Většinou jsou na vině nesprávné hygienické návyky a nevhodné spodní prádlo. Zánět neboli vulvovaginitida se projeví zarudnutím, pálením genitálu a přítomností zapáchajícího, žlutě až zeleně zbarveného, při těžkých infekcích i krvavého výtoku.

Srůst rodidel

Kvůli nedostatku estrogenu v těle holčičky je kůže na genitáliích velmi tenká a snadno se slepí, pokud si toho hned nevšimnete, může dojít nejprve k vytvoření blanky přes poševní vchod a následně i celkovému srůstu, tzv. synechii. Synechia vulvae je stav, při kterém normálně vyvinutá rodidla malých děvčátek víceméně srostou,  zpravidla jde o srůst protilehlých sliznic poševního vchodu.

Je proto velmi důležité každý den po koupání nebo při přebalování vaší dceři od sebe oddělovat protilehlé partie rodidel („rozhrnout“ stydké pysky i poševní vchod) a případné nečistoty odtud umýt.  Umýt hlavně mechanicky, mýdlo na rodidla raději nepoužívejte, nebo jen dětské neparfémované a nedráždivé mýdlo. Pozor, na holčičí genitál nejsou vhodné ani prostředky intimní hygieny pro ženy. Také můžete promazávat vchod do pochvy dětským olejíčkem.

Nejčastěji dochází k tomu problémů v době, kdy začíná být vaše holčička samostatnější, chodí na nočník, není nutné časté přebalování. I když ji samozřejmě umýváte, zřejmě se na její intimní partie nedíváte tak důkladně, jako když byla maličká. 

Předškolní období

V předškolním věku dochází velmi často k různým gynekologickým potížím způsobených špatnou hygienou na toaletě. V tomto věku se o sebe většina děvčátek nedokáže samo postarat, ale jsou k tomu ve školce nuceni. Často z neznalosti správného postupu infikují zbytky stolice močovou trubici. Může se objevit i nákaza roupy. K nejčastějším gynekologickým potížím děvčátek mezi třetím a devátým rokem patří infekce stydkých pysků a vnějších genitálií.

Je tedy na vás, abyste vaší holčičku vedly k samostatnosti a náležitě ji vysvětlily a ukázaly, jak se hlavně po kakání správně utřít. 

Školní věk

Ani ve školním věku se situace příliš nelepší, protože v průběhu dne není většinou čas a prostor se hygieně věnovat. Potížím lze předejít kvalitní a pravidelnou očistou. Není vůbec složitá.

"Stačí dítě jednou denně osprchovat a použít žínku, která je vyhrazena pouze pro tyto partie a kterou je třeba po každém použití přeprat. Nikdy nepoužíváme parfémovaná mýdla a sprchové gely, protože dráždí sliznice a narušují přirozené prostředí pochvy. Ideální je zvolit nedráždivý kyselý mycí prostředek s jemnou dezinfekční přísadou. Dnes už to není problém, protože dětský intimní mycí gel je na trhu. Ještě připomínám, že po umytí se genitálie musí utřít do sucha," uvádí pražská gynekoložka MUDr. Eva Mazánková-Outlá.

Pozor na strkání malých předmětů do genitálu

Děti v předškolním věku jsou velmi zvědavé a rády si svoje přirození prohlíží a zkoumají. Mnohdy se stává, že si do něj mohou zasouvat různé věci jako je štětec, pastelky, figurky z Člověče nezlob se, kuličky atd. Je potřeba holčičku poučit a zároveň jí intimní partie kontrolovat.

Dodržujte jednoduché zásady

  1. Pohlavní orgány umývejte pod tekoucí vodou, a to minimálně jednou denně.
  2. Vyhněte se použití parfemovaného mýdla či sprchového gelu.
  3. K mytí intimních míst použijte speciální žínku, kterou je třeba pokaždé vyprat. Umýt se ale dítě může klidně i rukou.
  4. Už malé dítě by se mělo naučit se správně utírat po stolici toaletním papírem. Nezapomínejte na dodržení směru od ústí močové trubice k zadečku.
  5. Pokud si dítě hraje na písku nebo na trávníku, dejte mu oblečení přes nějž zárodky bakterií neproniknou do těla.
  6. Spodní kalhotky kupujte zásadně bavlněné. Dobře sají pot a zároveň umožňují jeho odpařování. Prádlo perte v horké vodě, spory kvasinek se totiž praním na 30 stupňů nezničí.
  7. Nedávejte holčičce kalhoty, které jsou těsné a neprodyšné (např. džíny a legíny),  jinak bude často trpět zapařením, opruzením a výtokem.
  8. V bazénech a ve společných sprchách se dobře daří plísním, houbám a infekcím. Po návštěvě bazénu proto dohlédněte na to, aby si dítě sundalo plavky a důkladně se osprchovalo. 
  9.  Nezapomínejte oddělovat stydké pysky a umývat nečistoty z pochvy a to nejen u malých holčiček, děvčátka je třeba kontrolovat stále i v průběhu dospívání.

Nebojte se zeptat svého pediatra

"Rodiče často tápou, protože se od pediatra ne vždy dozvědí vše potřebné a zeptat se jednoduše stydí. Přitom není důvod. Správná hygiena v raném dětství naučí dítě správným návykům a péči o vlastní tělo, což je jedním ze základních předpokladů pro udržení si zdravého, a tím také plnohodnotného života. Neriskujte a bez obav se zeptejte svého pediatra na cokoliv, s čím si nevíte rady a v čem cítíte nejistotu. Lékař je povinen vám vše podrobně vysvětlit a názorně předvést. Nebudete určitě první ani poslední, kdo ho požádá o odbornou radu," radí doktor Zbyněk Mlčoch.

Zdroj informací:

https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2009/04/02.pdf

http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/nemoci-lecba/intimni-hygiena-u-deti-aneb-pece-o-pindika-a-pipinku

http://bebezclub.com/feminine-hygiene-for-babies-proper-care-of-girls-intimate-health/

http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/gynekologie-deti-a-dospivajicich-164910

Čti celý článek
redakce
27. únor 2018 Čtené 6534x magazín

Dříve bylo samozřejmé, že narozené děti a jejich rodiče se navštěvují až po skončení šestinedělí. Byly k tomu velmi dobré důvody. Maminka se po porodu potřebovala zotavit, zvyknout si na své nové povinnosti a sžít se s dítětem. Teprve poté je opravdu připravená začít přijímat návštěvy.

Nejdříve návštěva těch nejbližších a pak přijdou na řadu kamarádi a známí. A lidé by toto rozhodnutí měli respektovat. Bohužel se dnes na toto období již tak nekouká a kolikrát jsou maminky v šestinedělí spíše lynčovány za to, že o návštěvy hned po porodu nestojí. Soukromí ženy po porodu a novorozence by mělo být ale samozřejmostí.

Zásady návštěvy ženy v šestinedělí

  • Uvařte něco dobrého a zdravého – Maminka po porodu nemá sílu a ani čas vyvařovat a připravovat si pestrá jídla. Velmi často se odbývá, což určitě není dobře. Připravte nějaké nenadýmavé jídlo a doneste ho kamarádce, sousedce či příbuzné, která porodila. Pár krabiček s obědem pro ni bude mít větší cenu než dvacátý dudlík či chrastítko. Jídlo předejte ve dveřích a odejděte. Prokažte svou laskavost a zájem, ale respektujte soukromí. Návštěvu s jídlem ocenila i uživatelka bramburka: „Já tedy návštěvy vítala, donesli většinou jídlo, k malé byli ohleduplní a nešahali na ní. Když, tak jsem jemně upozornila, kde je koupelna. Tchýně super, každý den přišla, jukla na malou, předala jídlo a šla.“
  • Na návštěvy jen s pozváním – Na návštěvy k ženě v šestinedělí choďte zásadně jen na výslovné pozvání a nebuďte naštvaní či zklamaní, že vám pozvánka přišla později než někomu jinému. Takto to má i shine2015: „Já myslím, že to každý rozumný člověk pochopí. Mě nenapadlo k nikomu chodit, když přišla SMS nebo tel., že se narodilo mimi. Pogratulovali jsme a řekli, že až se budou cítit na návštěvy, ať dají vědět, že my nespěcháme, ať si užijí sebe navzájem, zajedou si systém doma a ozvou se. A přijde mi to logické. Šestinedělí je od toho, aby se žena dala do pořádku, miminko taky, byli chvíli doma a měli klid. Vždyť člověk, který přijde z nemocnice nebo v závěru i z dovolené, je rád, že už je konečně doma, chce se vrátit do nějakých zajetých zvyklostí, natož když je nový člen rodiny.“ Není nic horšího, než když musíte návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a obsluhovat ji, když by čerstvá maminka raději spala se svým novorozencem. A něco dobrého na zub samozřejmě sebou.
  • Krátká návštěva, dobrá návštěva – Nevysedávejte na návštěvě celé odpoledne. I když jste tak moc chtěli vidět miminko, a ono zrovna spí. Poseďte, popovídejte, přineste něco dobrého a během půl hodinky hezky odejděte. Miminko si pochováte jindy. Takto to rozhodně dobře není: „Já měla tchýni na návštěvě už v porodnici 3 hodiny po porodu. Prostě musela malou vidět přesně v momentě, kdy jsem z porodního boxu dolezla do postele. Fakt jsem nechápala. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, měla bych asi infarkt z ní. Následně v šestinedělí jsme taky měli návštěvy - rodina. Já osobně bych chtěla v tu dobu na návštěvu akorát mou mamku, jinak nikoho, ale člověk jim to nevysvětlí. Člověk, ať chce nebo ne, musí před návštěvou uklízet, chystat, poklízet po návštěvě, převléct se z pyžama. A byla jsem úplně mrtvá z toho.“
  • Nevyžádané rady a pomoc rozhodně ne – Nechte si pro sebe různé dobře míněné a nevyžádané rady typu: „Nezdá se ti, že bys to dítě mohla víc obléknout?“ „Nechovej ho pořád, rozmazlíš ho.“ „Nemá už hlad, neměla bys ho nakrmit?“ Stejně tak nebude moc vítaná návštěva, která s sebou přivede řvoucí batole či nudícího se předškoláka. V šestinedělí by se mělo vše točit kolem novorozence.
  • Pomozte s dětmi – Jestliže má novopečená maminka ještě další děti, můžete jí nabídnout pomoc tak, že vezmete děti ven na hřiště nebo na procházku. Takové dvě hodiny volna, mazlení se s miminkem nebo odpočinku jsou k nezaplacení. Rodiče klidně i ocení hosta, který vezme do ruky smeták nebo žehličku. Předem se ale určitě zeptejte, aby se necítili uražení. A možná by i návštěvě svěřili kočárek s miminkem.
  • Musíte být zdraví – Na návštěvy k miminku a novorozenci obzvlášť musíte chodit naprosto zdraví. Jistě mu nechcete hned po narození donést nějaké nachlazení nebo něco horšího. Buďte ohleduplní a rozumní. Jestliže kašlete nebo vám není příliš dobře, s návštěvou prostě počkejte. Stejný přístup má i uživatelka karlajasmin: „Nemocné k novorozenci v žádném případě, a pokud by přece jen někdo nemocný přijel, tak bych ho omluvně vyprovodila i kdyby jel 200 km. Rýma u novorozence může i skončit pobytem v nemocnici. A návštěvy v šestinedělí jen takové, které ti budou příjemné.“

Šestinedělky jsou hájené

Prvních šest týdnů po porodu jsou šestinedělky absolutně hájené. V těle ženy probíhá hormonální kolotoč, a navíc si ani moc neodpočine. Zároveň je to i kouzelná doba poznávání a seznamování se s novým členem rodiny, a na to by měla mít žena dostatek času, prostoru i soukromí. Tak ho respektujte.

Čti celý článek
redakce
26. únor 2018 Čtené 2092x magazín

Bonding. Slovo cizího původu, které začíná být v naší zemi konečně pořádně skloňované. Jedná se o termín pocházející z angličtiny a znamená připoutávání se, připevňování či lepení. Přeneseně ho můžeme označit úplně jednoduše jako proces sbližování se. Ve většině případů se s tímto pojmem setkáme v souvislosti s porodem a novopečenou maminkou.

Bonding bývá také označován jako zlatá hodinka po porodu - tedy čas, kdy právě narozené miminko začíná poznávat svět a především své nejbližší. Vlivem porodu se mu do krve vyplavilo velké množství adrenalinu, čímž se spustilo velice intenzivní vnímání světa. Právě narozené miminko tedy vše vnímá na maximum.

Dítě se nachází ve stavu klidné bdělosti, má doširoka otevřené oči a pohybuje se jen velmi málo nebo pomalu. Bonding přináší mnohá pozitiva - za všechny vzpomeňme například snadnější nástup laktace, stabilizace dýchání miminka či lepší vyrovnávání  se s porodními i poporodními bolestmi u maminek. To vše se samozřejmě týká především situace, kdy bonding probíhá s maminkou. Co se ale stane, když žena není po porodu z jakéhokoliv důvodu schopná mít miminko u sebe?

Když přijde na řadu tatínek

Nejčastěji dochází k bondingu miminka s tatínkem v případě, když byl porod proveden císařským řezem - zpravidla v celkové narkóze a maminka tak nemůže o své novorozené děťátko pečovat sama. V takovém případě je nejlepší volbou provést bonding s další neskutečně důležitou osobou v životě dítěte - tedy s tatínkem.

Takový bonding probíhá, podobnějako tomu je u maminek, jen s jednou velkou změnou - s tatínkem není možné provést první kojení. Miminko je bezprostředně po porodu přiloženo na nahou hruď tatínka a i zde se tedy doporučuje zachovávat pravidlo skin to skin - tedy kůže na kůži. Pokud stojíte o bonding v zastoupení otce, je lepší si toto přání napsat do porodního plánu. Zatím u nás bohužel není moc porodnic, které by tuto možnost nabízely automaticky.

Bonding tatínků aneb sbližování se s miminkem

V řádcích psaných výše jsme se věnovali bondingu v pravém slova smyslu (tedy toho poporodního), nicméně s pojmem bonding se můžete setkat i v přeneseném významu, kdy se myslí prostě a jednoduše ty chvíle, ve kterých vzniká vztah mezi dítětem a jeho otcem. Pro většinu tatínků není rodičovská láska tak jednoduchá a bytostně přirozená, jako je tomu u maminek. Není divu. Žena se po celou dobu těhotenství připravuje na svou novou roli matky. Zaznamenává první pohyby, cítí škytavku, pozná, co se miminku v břiše líbí, atd.

Kdežto muž stojí tak nějak bokem. Ano, určitě se na miminko těší a i když si užívá přikládání ruky na těhotenské bříško, aby mohl cítit pohyby, jeho opravdické budování vztahu se svým potomkem začíná právě až ve chvíli, kdy je miminko na světě. V tuto chvíli je vše najednou skutečné a začíná dlouhá cesta jejich snad krásného vztahu.

    O zkušenost s bondingem tatínka a jeho holčičky se s ostatními uživatelkami podělila i maminka melme: "Tak strašně jsem se na bonding těšila, až mi po porodu dají mou nahou holčičku na moje nahé tělo. Až ucítím vůni její hlavičky, jak bude ještě od mázku a jak u toho všeho bude manžel. Osud tomu chtěl jinak a malá šla ven akutním císařem. Měla jsem naštěstí porodní plán a v něm bylo, že v případě, že nebudu bondingu schopná já, bude ho chtít manžel. Malou vytáhli v 9:07 na sále. V 9:15 ji už měl na novorozeneckém manžel na hrudi. Dodnes vzpomíná, jak byla maličká, jak se s ní tulil, hlavičku od mázku (zbytek tělíčka utřený) a jak mu pustila smolku do ruky.  Ještě nebyla ani zvážená a změřená. Dostal ji prostě co nejrychleji to šlo a dvouhodinovku si odbyli spolu. Pak ji sestřičky očistily úplně, změřily, zvážily, oblékly a manžel mi ji donesl 3h po narození na pokoj. Doufám, že u druhého budu rodit přirozeně. Ne že bych to snad manželovi nepřála, ale tentokrát si chci svoje dítě užít ihned po porodu já. "

Jak se může tatínek zapojit do péče o miminko?

Odpověď je poměrně jednoduchá - jakkoliv. Možností je ohromné množství a věřte, že téměř každá novopečená maminka ocení, když se nebude muset miminku věnovat stále jen ona. Pokud maminka nekojí, je možné, aby v podstatě veškerou její péči obstaral partner, otec miminka. S kojenými miminky je to o něco složitější, protože kojení nemůže tatínek zvládnout, i kdyby se rozkrájel.  

Každý vztah vzniká společně strávenými chvílemi - všichni muži by proto měli mít na paměti, že stát se otcem není nic těžkého. Nicméně stát se tatínkem je už mnohem náročnější. Vyžaduje to mnoho trpělivosti, času, ochoty a společně strávených zážitků. Dnešní doba je naštěstí už úplně jiná, než v dobách, kdy jsme prožívali dětství my. Tenkrát bylo poměrně málo tatínků, kteří se uměli postarat o své dítě, přebalit ho, nakrmit, či ho hrdě nosit v šátku či nosítku.

Maximum, co tehdejší otcové zvládali, bylo povozit dítě v kočárku. A to je žalostně málo. I když i to bylo samozřejmě lepší než nic. Ve 21. století už není výjimkou ani to, když muž nastoupí na rodičovskou dovolenou a žena se vrátí do své práce. Co si o této situaci myslí uživatelky Modrého koníka a jejich partneři můžete zjistit například v diskuzi, která se věnuje právě otcům na "mateřské".


Jak pomoci vytvořit pevný vztah mezi tatínkem a miminkem?

  • "pochovej si mě" - není nic krásnějšího, než si chovat spokojené miminko, hledět si navzájem do očí a tulit se. Při těchto společných chvilkách roztají i ti největší tvrďáci. A garantujeme vám, že takový muž v očích své ženy stoupne sakra vysoko.
  • "přebal mě" -  jedna z nejčastějších činností v průběhu prvního roku života dítěte je přebalování. Zvládne ho každý a dá se při něm užít i spousta srandy. Navíc maminky opravdu ocení, když je občas vystřídá partner.
  • "nakrm mě" - pokud je miminko jen kojené, je tato situace trochu náročnější, ale rozhodně není nemožná. Tatínek může nakrmit odsátým mateřským mlékem (jen pozor na lahvičky a pokažení techniky kojení). Pokud je miminko na umělém mléku, zvládne tatínek krmení dítka stejně tak dobře jako maminka.
  • "hraj si se mnou" - tento bod je s přibývajícím věkem potomka stále jednodušší a zábavnější, ale i s malým miminkem je možná si "hrát". Stačí třeba jen podávat hračky a dělat legrácky. Miminka to milují a za odměnu se časem dočkáte i hlasitého smíchu.
  • "povídej mi něco" - miminka uklidňují známé hlasy a v podstatě se dá říct, že jim je zpočátku naprosto jedno, co jim povídáte. Takže jim klidně může dát tatínek přednášku o zážehových motorech a miminko to ocení, i když absolutně netuší, co to ten táta mele.
  • "nos mě" - někteří tatínkové rádi vozí kočárky, jiní dávají přednost nošení dětí - zde jen pozor na to, abyste děti nosili vždy v ergonomické poloze a ve vhodných pomůckách. 

    A jak vypadá otcovská péče o dítě v praxi?  Uživatelka terunka88 má velké štěstí a říká: "Můj manžel se synovi věnuje od narození, každý den aspoň tak 2 hodiny (vč. krmení, koupání, přebalování), o víkendu daleko víc a ještě si ho ráno bere, abych se prospala. Jeho to s ním baví, dělají srandičky a tak. Je to poklad a malý ho na oplátku za to úplně zbožňuje." A jak to vypadá v dalších rodinách? To můžete zjistit v diskuzi "Jak se u vás věnují dětem tatínci?".

A jak to máte doma vy? Máte tatínka, který by za své děti i dýchal? Pak věřte, že máte opravdové štěstí a nezapomeňte si ho vážit. A také mu to nezapomeňte říct!

Zdroj informací:

https://www.maminka.cz/clanek/bonding-prvni-spojeni-ktere-ma-zasadni-vliv-na-kojeni-a-vyvoj

https://www.babyweb.cz/zlata-hodina-prvni-hodina-s-ditetem

https://blog.feedo.cz/bonding-pro-tatinky/

https://www.ceskaordinace.cz/bonding-ckr-1071-9374.html#bonding-otce

https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/257093-radim-uzel-muzske-kojeni-nelze-povazovat-za-science-fiction.html

Čti celý článek
redakce
23. únor 2018 Čtené 310x magazín

Pocity nejistoty, bezradnosti, záchvaty pláče a vzteku. To vše proto, že se nedokážeme popasovat s novou rolí, do které jsme postaveny - s rolí matky. Nejen pro nás je ale naše role nová. I náš partner to tak může mít jako otec. O poporodní depresi u žen toho bylo popsáno mnoho. Ale můžeme se s ní setkat u mužů?

Trocha statistiky

Podle organizace National Childbird Trust není poporodní deprese u mužů až tak výjimečná, jak se možná předpokládá. Poslední výzkum ukázal, že jí trpí až 38 % novopečených tatínků (výzkum z roku 2013-2014). 

Poporodní deprese u žen přímo souvisí s psychickým (nová role matky) i fyzickým (porod, devítiměsíční zátěž, hormonální výkyvy) vyčerpáním. U mužů se na jejím rozvoji podílí zejména psychická stránka. Tento fakt má souvislost s poměrně novou rolí otců, kterou ve společnosti zaujímají. Zatímco dříve byli zcela jasně postaveni do role živitele rodiny, dnes se po otcích chce mnohem víc.

Přítomnost u porodu, péče o dítě, pomoc v domácnosti, tlak na finanční zajištění rodiny. Toto je časté očekávání, které je na novopečené tatínky kladeno. Navíc najednou mohou trpět nedostatkem spánku a negativně vnímat změny partnerčina chování. Není toho málo. A pokud ještě navíc přičteme to, že najednou nejsou středobodem zájmu a mohou se u nich objevovat pocity žárlivosti na vlastní dítě, máme na psychický problém zaděláno.

Jak poznat, že se něco děje

Muži obvykle neradi dávají najevo své pocity, natož aby o nich mluvili. Je proto na vás poznat, zda se s vaším partnerem něco neděje. Všímejte si změn v chování - únava, podrážděnost, smutek, nespavost, apod. V horších případech, kdy se může jednat o rozvinutější stav, mohou vašeho muže přepadat záchvaty pláče, paniky a také se přidávají fyziologické aspekty jako bolesti hlavy, zrychlený srdeční tep v rizikových situacích, ztráta chuti k jídlu. Zkrátka a dobře - vašeho muže dobře znáte, jistě poznáte, že se něco děje.

Co s tím?

Pozorujete-li u partnera podobné symptomy, je nejvyšší čas, abyste si spolu otevřeně promluvili. Nikdy se nesnažte začít rozhovor dokud si nejste jistá, že na něj budete mít opravdu čas a klid a nebudete se v tu chvíli věnovat ničemu jinému. Partner by měl vycítit, že je pro vás v tu chvíli tím nejdůležitějším, že vnímáte, že ho něco trápí a chcete to řešit. Rozhovor veďte věcně, bez zbytečných omáček okolo. Mějte na paměti, že muži řeší problémy jinak než ženy a většinou nepotřebují vše zdlouhavě rozebírat, ale potřebují se konstruktivně dobrat řešení. 

Pomoci může také setkání s nějakým jiným tatínkem, se kterým by si mohl "chlapsky" pořešit, jak se se svou novou rolí sžívá. Pokud máte ve svém okolí nějaký pár s malým dítětem, naplánujte návštěvu a nechte chlapy chvilku o samotě. Vyhněte se ale tomu, že návštěva bude za tímto účelem zorganizovaná - tedy všichni okolo budou vědět, proč jste se sešli, s výjimkou vašeho muže. Případné "odhalení" by situaci pravděpodobně neprospělo. 

Nechte vašeho muže, aby s miminkem trávil čas a vytvořil si nějaký pravidelný rituál, například koupání, čas na hraní, procházka s kočárkem. Klidně i bez vašeho dozoru (což je dokonce doporučováno). Pokuste se vyhnout tomu, že budete partnera poučovat, co a jak má s miminkem dělat nebo co všechno dělá špatně. Vy si v této době můžete trochu odpočinout např. s knížkou nebo oblíbeným seriálem, místo abyste "hlídaly", zda je vše v pořádku.

Pokud je ale situace špatná a na vašem partnerovi vidíte, že to, co můžete udělat vy, je již málo, neodkládejte téma odborné pomoci. S těmi správnými kontakty vám poradí praktický lékař. Může pomoci i jen "odborné" popovídání, v některých případech je nutné zahájit léčbu medikací. O tom ale vždy nechte rozhodnout odborníka. 

Preventivní opatření

To nejjednodušší, co můžete udělat je, že nikdy nezapomenete, že váš partner je váš partner. Zní to naprosto banálně, ale je to velice důležité. Na partnera si udělejte čas. Často to v prvních měsících s miminkem není vůbec snadné, ale prospěje to i vám. Máte-li pocit, že vám miminko nepřeje, travte společný čas na procházkách. Vždyť spící dítě v kočárku není vůbec překážkou například společnému sportování nebo povídání. 

Neklaďte na muže vysoké nároky. Je samozřejmě skvělé, když vám muž s něčím pomůže, ale nemělo by se stát to, že se najednou jeho role promění v domácí hospodyni (pokud o to samozřejmě nebude stát sám). Stačí se jen smířit s tím, že po narození dítěte jsou mnohem důležitější věci, než nablýskaná domácnost. A tou je například právě společně strávený čas

Pomoci v prevenci mohou také koníčky. Dovolí vašemu muži se soustředit na něco jiného, než na svou novou roli a případné negativní myšlenky s ní spojené. Zároveň tvoří spojnici vedoucí k "netatínkovskému" životu. A prostě mu budou i jen tak dělat radost. 

Vyhněte se vyčítání a srovnávání. Muž nepotřebuje slyšet, že manžel vaší kamarádky ji dokáže zabezpečit mnohem lépe a podobné příměry. Zkuste se vžít do podobné situace a představte si, že by vám něco podobného řekl. Ano - je to přímá cesta k tomu, aby začal sám o sobě pochybovat. Nebo o vás. 

Zdroj informací:

http://postpartummen.com/

https://www.nct.org.uk/parenting/postnatal-depression-dads

https://cs.wikipedia.org/wiki/Poporodn%C3%AD_deprese

https://www.modrykonik.cz/forum/po-porodu/poporodni-deprese-stavy-smutku-a-place/

https://www.nct.org.uk/press-release/dads-distress-many-new-fathers-are-worried-about-their-mental-health

Čti celý článek
redakce
23. únor 2018 Čtené 384x magazín

I přesto, že se v České republice porod do vody netěší takové popularitě jako v zahraničí, stává se čím dál více oblíbenou metodou alternativních porodů. A jak už to tak u takových věcí bývá, vyvolává řadu bouřlivých diskuzí. Pravdou ovšem je, že i přesto, že o něm hodně budoucích rodiček uvažuje, většina nakonec do vody neporodí.

Co to vlastně je?

Jako o porodu do vody mluvíme o takovém porodu, při kterém probíhá vypuzovací fáze (druhá doba porodní) pod úrovní vodní hladiny. Před vlastním porodem plodu může rodička strávit v bazénu/vaně různě dlouhou dobu, pokud ale dítě porodí mimo ní, nejedná se o porod do vody. Jednoduše řečeno, abychom mohli hovořit o porodu do vody, musí se miminko narodit po vodní hladinou.

Tato metoda porodu je v České republice akceptovaná od roku 1999. Česká gynekologická společnost však stanovila podmínky, za jakých je možné porod ve vodě připustit. Patří k nim i požadavek podpisu rodičů pod informovaný souhlas s porodem do vody, který by měl obsahovat i seznam možných rizik. 

Předpoklady pro porod do vody

Těhotná žena, která se rozhoduje pro porod do vody, nesmí mít žádné zdravotní problémy. Její těhotenství musí probíhat fyziologicky a musí dosáhnout aspoň 37 ukončených týdnů bez přítomností známek hypoxie (sníženého obsahu kyslíku) či jiných problémů plodu. 

Tyto podmínky se znovu zkontrolují před samotným porodem. Nastávající maminka musí mít při příjmu fyziologický nález a děťátko musí mít normální ozvy na monitoru. Pokud tyto podmínky žena splňuje, nebyla jí podána během posledních čtyř hodin analgetika nebo epidurál, nemá žádnou infekci a podepíše informovaný souhlas, porodnice se porodu do vody nebrání. Už stačí jen provést výplach střev, tzv. klyzma u nás známější pod názvem klystýr. Výplach střev je v případě, že chce žena v ČR rodit do vody, povinný. Je to z hygienických důvodů, aby se zamezilo úniku stolice do vody a snížila se tak pravděpodobnost možné infekce.

Některé porodnice také požadují přítomnost otce, nebo jiné doprovodné osoby u porodu pro případ nutného transportu rodičky z lázně.

Kontraindikace porodu do vody

Porod do vody je kontraindikován při výskytu jakékoliv porodnické nebo jiné patologie v průběhu první a druhé doby porodní, při podání analgetik anebo epidurální analgezie a též při známé infekci rodičky (např. hepatitis, HIV pozitivní apod.). Také se nemá jednat o polohu koncem pánevním a vícečetná těhotenství.

Pokud mají lékaři podezření, že miminko by mohlo trpět nedostatkem kyslíku, což se může zjistit například zakalenou (zelenou) plodovou vodou, porod do vody není možný. Zakalená plodová voda signalizuje, že už se do ní dostal obsah střev miminka. Při normálním porodu na souši si s tímto lékaři běžně poradí. Když se hlavička miminka dostane ven z porodních cest, odsají odsávačkou vodu z úst. Tím, že dýchací orgány jsou ještě stlačeny v porodních cestách, předejde se tím vdechnutí kontaminované plodové vody. Jakmile se totiž miminko dostane celé na svět, nadechne se a rozepne plíce na několikrát větší objem a vše, co se dostalo do ústní dutiny, se dostane do plic. Pokud by žena rodila do vody, lékaři by neměli k hlavičce přístup a nemohli by vodu odsát. 

Kde takto můžu rodit?

Porod do vody v současné době umožňuje asi 25 porodnic v České republice, ale pokud o takovém porodu uvažujete, informujte se přímo v porodnicích ve vašem okolí. Některé informace na internetu jsou totiž zastaralé nebo neaktuální.

Porodnice, která nabízí porody do vody, musí mít schválen provozní řád, ve kterém má hygienikem schválenou vodní lázeň. Vodní lázní může být vana nebo bazén, který je součástí samostatného porodního boxu. Porodu do vody musí přihlížet alespoň 1 porodní asistentka a 1 ošetřující lékař, kteří mají s porodem do vody zkušenosti. Porodnice, která má dostatečné zkušenosti s porody do vody je ta, ve které je 25 % porodů z celkového počtu porodů veden jako porod do vody.

Jaké to má výhody?

"Relaxace v teplé vodě má velké množství výhod, vede k snížení vnímání bolesti, k snížení potřeby farmakologického tlumení bolesti, lépe zajišťuje kontinuální průběh porodu a příznivě působí na kladné emocionální prožití porodu, což má blahodárný vliv na dítě," objasňuje výhody relaxační vany staniční sestra Gynekologie a porodnictví Mgr. Renáta Dobranská. 

Z pohledu rodičky

  • snížení bolesti
  • snížení poporodních depresí (stimulace oxytocinu, který nastavuje mateřské chování)
  • rychlejší samotný porod (urychlující efekt teplé lázně)
  • menší poranění z důvodu nástřihů hráze, jelikož tkáně jsou ve vodě pružnější a není častý důvod k nástřihu hráze

Z pohledu novorozence

  • rychlejší samotný porod (urychlující efekt teplé lázně)
  • psychicky i fyzicky uvolňující efekt teplé lázně
  • usnadnění přechodu z matčina těla ven (uklidňující efekt teplé lázně)

Jaká jsou rizika?

  • zvýšená možnost infekce z úniku výkalů do vody, neboť vodu nelze dezinfikovat
  • snížení kontrakcí vlivem uklidňujícího účinku teplé lázně a tím i zpomalení průběhu porodu (proti tomu se osvědčilo umístění rodičky do lázně až když je hrdlo více otevřené, cca 5 cm), tedy správné načasování
  • špatná kontrola ztráty krve matky (z tohoto důvodu se doporučuje porod placenty již mimo vodu, čímž se i sníží riziko možné infekce)
  • horší možnost kontroly hrdla
  • omezený přístup porodníka k plodu
  • větší finanční náklady na porod
  • komplikovaný přesun na porodní lůžko, prodlužení doby k provedení život zachraňující operace

Jak přesně probíhá?

Pokud máte za sebou klystýr, může se začít napouštět vana. Teplota vody v lázni by neměla být vyšší než 38 °C. Můžete využít i aromaterapie (éterický levandulový olej) kápnutím do vodní lázně.

První doba porodní

Do vodní lázně je vhodné vstoupit na začátku aktivní fáze první doby porodní, kdy už jsou porodní cesty otevřené zhruba na 4 cm. Pobytu ve vodě můžete využít opakovaně.

Vstoupí-li se do vody dřív, může se stát, že vám několika hodinový pobyt ve vodě nebude příjemný. Zkušená porodní asistentka vám proto (v případě, že chcete do vody opravdu rodit) doporučí ze začátku úlevovou polohu mimo vanu, například na míči, na vaku, vleže na boku, využití sprchy.

Většina maminek, které využily možnost pobytu ve vodní lázni v první době porodní, ji popisuje velmi pozitivně. 

"Při obou porodech jsem byla v první době porodní ve vaně a ta vřelá voda měla neskutečně pozitivní vliv na kontrakce. Řekla bych opravdu přirozený epidurál."

Při delším pobytu ve vodě je vhodné doplňovat ztráty tekutin vzniklé pocením pitím slazeného čaje a minerálek. Personál pravidelně kontroluje srdeční frekvenci plodu, váš krevní tlak, puls a tělesnou teplotu.

Většina maminek si sice pobyt ve vodě v první době porodní užívá, ale na samotný porod potom z vany vylézají i v případě, kdy porodnice by jim porod do vody umožnila. 

"Každopádně se mi nechtělo do vany rodit - jenom osobní pocit. Najednou jsem cítila, že musím ven." svěřila maminka na koníkovi.

Jiným se nedařilo najít ve vaně tu správnou oporu na tlačení. "Já tu volbu měla, ale nakonec jsem z vany vylezla, nebylo se za co zapřít a taky mi voda nedělala moc dobře."

Druhá doba porodní

Pokud se rozhodnete ve vodě zůstat, můžete přejít k samotnému porodu. U toho musí být přítomný lékař a porodní asistentka. Poloha, kterou pak ve vaně zaujmete, není předem určená. Můžete rodit vsedě, ve dřepu či kleku. Vše záleží na vaší domluvě s porodní asistentkou, která vám pomáhá najít tu nejpříjemnější polohu.

A pak se jde na samotný porod, který samozřejmě probíhá u každého individuálně. Jedna maminka se s námi na Modrém koníkovi podělila o svůj porodní příběh:

"Doktor přišel a přidřepnul si vedle vany a krásně mě povzbuzoval, PA vnitřním pohmatem zjistila hlavičku a šlo se na věc. Na první pořádné zatlačení jsem se málo nadechla a nevydržela jsem celou dobu a hlavička zůstala napůl venku. Já jim říkám – ježiši a nestane se mu nic? A doktor – nebojte, dovnitř už nezajede, při další kontrakci se pořádně nadechnete, zatlačíte, rychle si přidechnete a zatlačíte a bude venku. Jak řekl, tak bylo. Miminko opravdu vyšlo ven na druhé zatlačení, cítila jsem mírné rupnutí, ale nebylo to bolestivé. Byl to ohromně zvláštní pocit, když se dítě dralo na svět, přišlo mi to tak lidské, ženské, přirozené, jako bychom tam byli jen my tři – já, partner a miminko. Dítě vyplulo ve 3:03 do vody a hned mi ho položili na tělo. Úžasné, sametové stvoření, krásně hlaďounké a neskutečně voňavé miminko!"

Na porod placenty se ženám potom doporučuje přesunout z vany na lůžko, ale občas placenta vyjde ven samovolně s následující kontrakcí. 

V přiloženém videu si můžete o porodu do vody udělat jasnější a názornější představu, nicméně jedná se o porod v zahraničí, kde jsou porody do vody praktikovány trochu jinak, viz info dále.

Byť ty maminky, které do vody rodily si to vesměs pochvalují, jsou i takové, které mají negativní zkušenost, samotný porod ve vaně jim nebyl pohodlný. "Já jsem do vody rodila v roce 2009 v Brně na Obilním trhu a za sebe porod do vody NEDOPORUČUJI. Možná je to v jiné porodnici jinak uspořádané, lepší prostornější vana apod. Může to být naprosto super, ale v porodní vaně na Obilním trhu, pokud chce žena ležet opřená zády o vanu jako já, tak nemá kde opřít nohy a musí je držet ve vzduchu silou břicha (protože opřít o vanu nepomůže, klouže to a vana není natolik široká, aby si žena mohla nohy přidržet rukama) a pak samozřejmě nejde rozumně tlačit. Takže za mě - pokud rodit do vody, tak ano, ale vkleče či v dřepu. Chce-li žena ležet, vana určitě ne."

Není voda špinavá?

V diskuzích se často maminky svěřují se strachem či nepříjemným pocitem, že by porodily miminko do špinavé vody. Toto je, ale velmi individuální. Podle zkušeností maminek voda (alespoň pocitově) špinavá nebyla.

"Jediné, s čím mě dostal můj muž, bylo to, že jak je možný, že když se koupu doma ve vaně, tak tam nechám větší binec, než když do té vany rodím. Žádná krev, žádná nehoda, prostě nic - opravdu dávám za pravdu tomu, že teplá voda uvolňuje svalstvo a pomáhá se uvolnit. "

"Rodila jsem v roce 2002 ve Vrchlabí a tam byla vana s průtokovou vodou, takže pokud se do ní nějaká krev dostala, ani o tom nevím."


Jak je to v zahraničí?

V cizině je porod do vody mnohem častější a populárnější než v našich končinách. V Americe již nabízí tuto možnost více jak 300 nemocnic, v Británii dokonce 75 % státních nemocnic umožňuje porod do vody. Je možné, aby porody do vody vedly samostatné porodní asistentky, na rozdíl od ČR není nutná přítomnost lékaře.

V zahraničí také existují pracoviště, kde ženy rodí do větších bazénů, kam se vejdou i jejich muži. 

Ve vyspělých zemích západní Evropy, např. Velká Británie či Holandsko jsou velmi běžné i domácí porody do vody. V těchto zemích fungují také společnosti, které nabízejí pronájem bazénu k rodičkám domů. Porodní bazének si ženy doma za pomoci duly nebo partnera nechají postavit a udržují vhodnou teplotu vody v bazénku, aby v ní mohla žena rodit. Této možnosti využila i maminka koníkovka, která žije v Holandsku.

"Bazén jsme měli doma sestavený od ukončeného 37. týdne. Tréninkově jsme ho napustili a o jednom víkendu i vyzkoušeli. Věděli jsme, jak dlouho trvá napuštění, jak dlouho vydrží voda pomoci ohřívacích elementů tepla atd. Pak už nezbývalo než jen čekat na ten správný okamžik."

Tato maminka dále popisuje, že domácí porod do vody pro ni byl velký zážitek.

"A můj zážitek z porodu do vody? Dle PA patřím mezi malou skupinu žen, kterým teplá voda kontrakce zvyšuje. Tím pádem jsem se dle nich daleko rychleji otevřela, než by to asi probíhalo bez vody. Já sama si neumím představit sedět nebo ležet na posteli. Voda mě krásně nadnášela. A samotný porod? Mám doopravdy intenzívní zážitek, že jsme s manželem rodili společně. On cítil každé napětí v mém těle, měl stejný úhel pohledu jako já a první viděl pohlaví našeho plaváčka."

Rodit do vody, nebo ne?

Jak budete rodit, to si musíte rozhodnout sama, případně se přizpůsobit vaší dané zdravotní situaci. Vždy je třeba zvážit všechna pro a proti.

"Za pětadvacet let praxe na porodním sále vím, že porodní personál má mnohdy z porodu do vody neodůvodněné obavy a na druhé straně těhotné ženy zase mívají nereálná očekávání," vysvětluje gynekolog Jan Říčánek.

"Příznivců i odpůrců porodů do vody je dost. Rád bych oba mnohdy nesmiřitelné tábory usmířil. Je dokázáno, že porod do vody nemá žádné negativní ani žádné pozitivní účinky na novorozence. Tudíž umožněme každé ženě zvolit si bez odsudků takový porod, jaký si sama přeje. Život i dlouhodobá praxe mne naučily pokoře a přesvědčily mne, že intuitivní rozhodnutí ženy, jak rodit, je mnohdy správnější než sofistikované rozhodnutí lékaře." 

Máte s porodem do vody zkušenost? Podělte se s námi v komentářích!

Zdroj informací:

https://www.modrykonik.cz/porod-do-vody/

http://www.evalabusova.cz/clanky/porody_do_vody.php

http://www.nemtru.cz/relaxacni-vana

http://www.azrodina.cz/2489-porod-do-vody

http://www.naseporodnice.cz/porod-do-vody.php

http://www.webmd.com/baby/water-birth#1

https://www.babycentre.co.uk/a542015/whats-a-water-birth-like

https://www.modrykonik.cz/blog/angelyn/article/plavacek-tonicek-aneb-nas-porod-do-vody-92ghl9/

Čti celý článek
redakce
22. únor 2018 Čtené 8155x magazín

„Maličký ležel schoulený na koberci, hlavu měl schovanou a křičel. Nebrečel, přímo řval! Nemohli jsme se k němu vůbec přiblížit. Tohle trvalo asi deset minut. Přinesli jsme mu nějaké hračky, tak jsme je vybalili a začali si s manželem s nimi hrát. To malého zaujalo a po očku nás začal pozorovat a pak si nechal nějakou tu hračku i podat. Ale dotknout se ho? To jsme nemohli v žádném případě!“

Dětská dušička je velmi křehká. Miminko po narození je vnitřně připraveno a nastaveno na to, že zde bude máma, která ho bude milovat a starat se citlivě o jeho potřeby. Pokud se něco zkomplikuje a místo mámy je zde několik cizích tet, místo domova ústavní zařízení, je to prostě špatně pro psychický i duševní vývoj děťátka.

Pobyt v ústavním zařízení bohužel každou tu dětskou dušičku nějakým způsobem zraní. Někdy je to ale ještě horší, pokud zraněné dítě už najde nový domov a ten je mu následně opět odebrán. Co se asi při návratu do ústavního zařízení v hlavičce takto zrazeného dítka může dít? 

Takto zraněné a zrazené děti potřebují až bolestně najít svého člověka - mámu a tátu, i kdyby náhradní, kterým můžou věřit. Co víc, u kterých se jejich zraněná dušička začne léčit a děti opět mohou věřit v to,  že svět je dobrý a ony samy také.

Přijmout takto zraněné děti je ještě mnohem složitější a těžší než v jiných případech a přitom právě zde platí, že ti, kterým je lásku dávat nejtěžší, ji potřebují nejvíce.

Přechodní pěstouni jsou připraveni přijmout dítě v ohrožení do své péče (domova) kdykoliv – ve dne v noci, v týdnu i o víkendu. Je to jejich práce. Většinou se o tom, o jaké dítě se boudou starat, dozvědí telefonicky jen několik hodin nebo dnů před tím, než ho reálně převezmou do péče.

Kouzelný telefon

Kouzelný telefon zazvonil pěstounské mamince jednoho zasněženého zimního dne.

„Sociální pracovnice nám volala s tím, že pro nás mají chlapečka. Byli jsme natěšení a také plní obav. Na kraji nás o pár dní později seznámili se spisem, řekli nám anamnézu malého a také něco málo o rodině. Nakonec nám ukázali fotku a dali nám chvíli na rozmyšlenou, zda ho chceme vidět.“

„Samozřejmě, že jsme ho chtěli vidět! Ještě ten den jsme navštívili dětské centrum, kde byl v té době už šestnáct měsíců umístěn. Psycholožka nás ale upozornila na to, že má malý často opravdu extrémní záchvaty vzteku. Také nám řekla, že zatím vůbec nemluví a jeho celkový psychomotorický vývoj je na úrovni devíti měsíců. Stejně jsme ho chtěli vidět!“

První setkání

 Manželé čekali v herně v přízemí centra, než jim jedna z tet chlapečka přinese. Už z dálky slyšeli jeho pláč. Teta ho položila na koberec v herně a odešla, aby manželům a chlapečkovi poskytla potřebné soukromí.

„Maličký ležel schoulený na koberci, hlavu měl schovanou a křičel. Nebrečel, přímo řval! Nemohli jsme se k němu vůbec přiblížit. Tohle trvalo asi deset minut. Přinesli jsme mu nějaké hračky, tak jsme je vybalili a začali si s nimi hrát. To malého zaujalo a po očku nás začal pozorovat a pak si nechal nějakou tu hračku i podat. Ale dotknout se ho? To jsme nemohli v žádném případě!“

Manželé v centru s chlapečkem pobyli asi půl hodiny a jeli domů.

„Ptala jsem se psycholožky, z jakého důvodu má malý tak silné záchvaty vzteku. Ta mi to bohužel neuměla přesně vysvětlit. Ale vyprávěla nám, jak biologická matka nechala malého v porodnici s tím, že až bude mít lepší podmínky, tak si ho vezme. V prvních šesti měsících života ho pak ani jednou nenavštívila. Když mu bylo devět měsíců, tak si ho odnesla domů s tím, že ho po třech dnech vrátila, protože nemohla péči o něj zvládnout. Toto se bohužel s obdobným scénářem opakovalo o několik měsíců později.“

Co zanechá taková zkušenost v dušičce malého miminka? Do hlavičky se mu bohužel podívat neumíme, ani nám to neřekne, můžeme si to celé jen představovat.

Zázraky se dějí

Vzhledem k tomu, že se zrovna v té době změnily zákony a svěření chlapečka do péče musel odsouhlasit soud, jezdili manželé několikrát týdně na návštěvy do dětského centra celé dva měsíce.

Chlapeček při každé z návštěv reagoval na své budoucí rodiče klidněji a lépe než v předchozím případě.

 „Nikdy nezapomenu na to, když se syn poprvé nechal pochovat. Já ho tenkrát vzala do náruče jako miminko a začala mu zpívat ukolébavku. On úplně ztuhnul a asi půl hodiny se nechal houpat, poslouchal a ani se nehnul.“

V době, kdy manželé měli doma vše přichystáno a soud konečně rozhodl o svěření chlapečka do jejich péče, se stala věc, kterou nikdo nečekal. Pěstounská maminka zjistila, že je těhotná. To co nebylo roky před tím možné, se stalo neplánovaně  a nečekaně právě v tuto chvíli.

Manželé tak byli postaveni před obrovské dilema, zda chlapečka i přes tuto informaci přijmout nebo ne? Jak silné a těžké rozhodnutí to muselo být, si můžeme jen domýšlet.

„Protože ho maminka dvakrát takhle vrátila, jsme si s manželem řekli, že my mu to udělat prostě nemůžeme! Mohlo by to pro něj mít hodně špatné následky, jak by se asi cítil? Jako toulavé štěně, které nikdo nechce? To jsme nemohli dopustit!"

Domů!

„A tak jsem si maličkého jednoho krásného jarního dne dovezli domů. První dvě hodiny jen seděl na koberci a koukal. A pak to začalo - řev, kopání, bouchání do nábytku a řev a řev a řev. Uklidňování, utěšování nefungovalo, naopak bylo to ještě horší. Pochování nepřicházelo v úvahu. Já byla těhotná a malý hrozně kopal, takže jsem měla strach.“

„První noc doma spal klidně, ale bylo to takové ticho před bouří. To pravé peklo přišlo asi o dva dny později. Jeden vzteklý záchvat střídal druhý. Bála jsem se k němu přiblížit, protože strašně kopal a já měla strach, aby neublížil mně nebo miminku. Můžu vám říct, že jsem mockrát seděla na schodech a brečela a říkala si, jestli to můžeme zvládnout?

„Ptali jsme se psycholožky, co máme dělat, ale ta nám neuměla poradit. Prý to prostě chce čas. “

„Nakonec jsme koupili trucovací koberec a tam malého vždycky opatrně odnesli, položili a nechali být v klidu. Někdy plakal déle jindy kratší dobu, nakonec se vždycky ale uklidnil, sednul si a začal si hrát.“

„Protože jsem měla rizikové těhotenství, byla jsem i několikrát hospitalizována v nemocnici. V tu dobu a nejen tehdy se o maličkého naštěstí úžasně postaral manžel. Přebaloval, koupal a pečoval.Také to byl on, kdo především řešil záchvaty malého. Maličký se na něj rychle navázal a do dnes mají možná i díky tomuto těžkému období úžasný vztah.“

„Když jsme byli po čase na kontrole v dětském centru, tak nám ředitelka na rovinu řekla, že počítali s tím, že malého vrátíme. Nám to ale svědomí nedovolilo, už má u nás své místo jak v domě, tak v našich srdcích.“


Bude líp?

A čas opravdu  pomohl. Intenzivní záchvaty vzteku opravdu pomalu ustávaly, tak jak pomalu ale jistě chlapeček získával důvěru ve své rodiče.

Náročné období pak přišlo opět v době, kdy se pěstounské mamince narodilo miminko.

„Když se mi narodilo miminko, tak se mnou malý celý den nemluvil, nekomunikoval a potom se začal chovat jako miminko, dokonce chtěl i kojit.  Tak jsem ho nechala, ať si to jednou zkusí, ale mlíčko mu asi nechutnalo, protože víckrát už nechtěl.“

„Museli jsme ho zase krmit a oblékat jako miminko a hlavně chtěl vozit i v kočárku, asi mu to chybělo, že si to pořádně nezažil jako miminko. Často jsem tak chovala oba dva najednou. Měla jsem trochu strach, aby miminku neublížil, ale on se k němu choval naštěstí moc hezky.“

Záchvaty vzteku časem tedy odezněly, ale projevů, které se vázaly na pobyt v kojeneckém ústavě a s kterými rodina bojovala, bylo víc.

Chlapeček například vůbec neuměl kousat, jídlo si v pusince šetřil jako syslík.  V roce a půl vážil jen deset kilogramů.  Dále tu bylo evidentní opoždění ve vývoji řeči a jemné motoriky.

Pěstounská maminka tak s chlapečkem dlouho navštěvovala psycholožku, kde pracovali na zlepšení psychického stavu maličkého. Láskou a péčí se mu pak snažila pomoci dohnat to, co zameškal.

„Ze začátku to bylo krok v před a dva zpátky. Ale je prostě člen naší rodiny a bereme ho takového jaký je. On přece nemůže za to, že měl komplikovaný start do života!“

„Dnes jsou mu čtyři roky a věřím, že jsme z nejhoršího venku! Malý chodí do školky, kde je spokojený a moc oblíbený! Krásně se rozmluvil a spoustu dalších věcí dohnal. V něčem je stále jiný než ostatní děti a hlavně v jemné motorice je stále  pozadu, ale věřím, že to se ještě změní. S bratříčkem tvoří nerozlučnou dvojku, která spolu vymýšlí samé krásné lumpárny. Jsme moc rádi, že ho máme!“

Autorka článku: wrtulka

Čti celý článek
redakce
19. únor 2018 Čtené 9830x magazín

Zatímco některé ženy se těší, že si po porodu užijí plnou péči v porodnici, kdy nebudou muset vařit, starat se o domácnost či další děti, jiné ženy mají z této situace hrůzu. A právě pro tento typ maminek existuje skvělá možnost, jak porodit v porodnici s plnou lékařskou péčí a poté odejít (samozřejmě i s miminkem) do svého domácího prostředí. Tato možnost se nazývá ambulantní porod.

V zahraničí je ambulantní porod již pevně ustálen v porodnickém systému, v Čechách se jedná zatím o možnost poměrně novou, málo známou a využívanou jen malým procentem žen.

Zkušenost s ambulantním porodem v České republice už má však stále více maminek, jednou z nich je i uživatelka jizi, která napsala: "Během chvíle přichází Alča i Tom s Kačenkou a hudbou pro mé uši: odcházíme. Balím věci, převlíkám to malinkaté, perfektní stvoření, úžasného člověka, kterého jsme stvořili. Podepisujeme revers. Všichni jsou přesto, že jsme první, kdo kdy v Nymburce porodil ambulantně, milí. Nikdo ničím nevyhrožuje. Nikdo nás ničím nestraší. Všichni se usmívají a nejvíc ze všech já. Je šest hodin a my odjíždíme domů."

Co to ten ambulantní porod vlastně je?

Ambulantním porodem se rozumí situace, když žena odchází z porodnice do domácího prostředí v době zpravidla do 24 hodin po porodu. Většina porodnic se sice drží metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví, který říká, že žena po porodu by měla porodnici s miminkem opustit až po uplynutí 72 hodin, nicméně se opravdu jedná pouze o doporučení, tudíž není možné ho nějak vynucovat, pokud se rodiče rozhodnou jinak. Ambulantní porod je v České republice uzákoněn od 1. 1. 2014 a je tedy možné jej realizovat v kterémkoliv zdravotnickém zařízení.

Náměstek Ferdinand Polák vysvětluje, proč byly ambulantní porody vymezeny zákonem:  „Zůstat s novorozencem v porodnici tři dny po porodu jednoznačně doporučuji. Během této doby se provádí řada potřebných vyšetření, provádí se novorozenecký screening a řeší se případné komplikace, jako je například novorozenecká žloutenka. Pokud už se ale žena i přes doporučení lékařů rozhodne porodnici opustit dříve, snažili jsme se připravit takové podmínky, abychom veškerá rizika s tím spojená eliminovali na minimum.“

Nejdříve, kdy může žena opustit porodnici, jsou 2 hodiny po porodu. V tomto čase se u rodiček projeví většina případných zdravotních komplikací.

Kdy je možné ambulantní porod realizovat?

Zde možná očekáváte velkou spoustu podmínek, ale není tomu tak. Je totiž pouze jedna jediná - dítě i matka musí být považováni za zdravé, tj. bez přímého ohrožení života. Zdravou matkou se rozumí žena po fyziologickém porodu, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, tlak, teplotu, fyziologické očistky, zavinování dělohy a je vymočená. S novorozencem je to velmi podobné. Zdravý novorozenec je charakterizován jako dítě po fyziologickém porodu, donošené, s normální porodní hmotností, bez rizikové anamnézy, má fyziologický pulz, dýchání, teplotu, zdravou barvu pokožky, svalový tonus a reflexy.

Klady ambulantního porodu:

- vhodná alternativa pro maminky, které z jakéhokoliv důvodu nechtějí pobývat po porodu v porodnici, přesto ale chtějí rodit v lékařském zařízení

- v domácím prostředí se miminko lépe sžije s maminkou i celou rodinou

- maminkám přináší větší psychickou pohodu, což je samozřejmě dobré i pro nástup laktace

Zápory ambulantního porodu:

- většina zdravotních komplikací rodičky po porodu se sice projeví během 2 hodin těsně po porodu, nicméně komplikace se mohou objevit i později, v horším případě se pak může stát, že se žena musí vrátit do lékařské péče

- může dojít i ke komplikacím, které vyžadují následnou hospitalizaci miminka - např. novorozenecká žloutenka se může zhoršit a vyžadovat fototerapii

- je potřeba zajistit pro miminko pediatra, který ho převezme do péče, což v českém prostředí zatím není úplně jednoduché, protože někteří lékaři takové miminko odmítají převzít (nicméně pokud bude jakýkoliv problém, odmítnout ošetření dítěte rozhodně nemohou)

- v porodnici se novorozencům provádí několik vyšetření a pokud o ně rodiče stojí, je potřeba zajistit si jejich provedení ( po domluvě může být možné docházet do porodnice, případně pediatr vypíše žádanky ke specialistům). Nicméně tato vyšetření nejsou povinná, je tedy na zvážení rodičů, zda je jejich miminko absolvuje.

Co dělat, když chci rodit ambulantně?

Přestože možnost porodit ambulantně je stanovena zákonem (jak již bylo vysvětleno výše), existují porodnice, kde s odchodem domů budou dělat problémy, přestože jste vy i miminko naprosto v pořádku. I s touto situací je tedy potřeba pro jistotu počítat, být připravená a vědět, jak máte postupovat a znát svá práva.

Jakmile budete chtít odejít, oznamte personálu porodnice, že jste si vybrala ambulantní porod. V porodnici po vás s největší pravděpodobností budou chtít podepsat "negativní revers". V záloze můžete mít i vyplněný formulář Záznam o odmítnutí zdravotní péče (ke stažení na stránkách České lékařské komory). Samozřejmě záleží na domluvě, ale nyní už vám nic nebrání k odchodu. Propouštěcí zprávu je možné vyzvednout si později, pro začátek ji nutně k ničemu nepotřebujete. 

Pokud by v nejhorším případě došlo k zastrašování, chtějte nahlédnout do zdravotnické dokumentace - zabránit v odchodu vám opravdu může jen přímé ohrožení zdraví či života. Pokud v dokumentaci není o ničem takovém záznam, nemá personál právo vás v porodnici nadále zdržovat. Nicméně pamatujte, že vždy je lepší domluvit se v klidu - i když ne vždy to bohužel jde.

Pokud plánujete rodit ambulantně, nezbývá mi, než držet vám pěsti, ať všechno proběhne v naprostém pořádku a narazíte jen a jen na chápavé zdravotníky, kteří vám nebudou chtít tuto situaci znepříjemnit. 

Určitě se však nebojte dopředu, i u nás to může probíhat naprosto v klidu, jak potvrzují slova maminky snehurka25: "Já jsem odcházela po 24 hodinách. Byla jsem tak domluvená s naší dětskou lékařkou, napsala mi papír, že je ochotná převzít dítě do péče a domluvily jsme se, že v porodnici požádám o papírky na odběr z patičky. V nemocnici jsem to řekla při první vizitě po porodu, nikdo s tím neměl problém. Akorát mi řekli, že budu muset podepsat revers, protože je to proti postupu doporučenému MZ (nicméně doktorka se tvářila, jako že jí to přijde naprosto ok). Podepisovala jsem teda revers i na sebe u gynekologů. Po příchodu domů jsem zavolala naší dětské lékařce, přišla k nám domů a dítě prohlédla."

Na Modrém koníku si můžete přečíst zkušenosti maminek s ambulantním porodem i ve fóru.

Zdroj informací:

http://www.mzcr.cz/dokumenty/zmeny-v-porodnictvi-v-roce-2014porod-pouze-za-pomoci-porodni-asistentky-a-tzv-_8532_2778_1.html

Čti celý článek
redakce
19. únor 2018 Čtené 17287x magazín

"Byla jsem v 11. týdnu těhotenství, už jsem si pomalu zvykala na své nové těhotné já a těšila se, jak s přítelem budeme kupovat výbavičku, zařizovat pokojíček, předčítat mu už v bříšku. V obědové pauze jsem se spontánně rozhodla a koupila jsem přístroj na poslech zvuků a srdíčka ještě nenarozeného miminka. Těšila jsem se, jak večer přijdu domů a budeme společně poslouchat tlukot srdíčka našeho drobečka. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem přišla domů a našla prázdnou skříň a na stole vzkaz 'Promiň, já nemůžu!' V tu chvíli jsem myslela, že se mi zastaví srdce."

Bohužel výše uvedený příběh není vymyšlený a bohužel ani ojedinělý. Spousta těhotných žen a maminek si musela něco podobného vytrpět. Je smutné, kolik je na světě mužů, kteří dokážou opustit ženu, matku jejich dětí v okamžiku, kdy je nejvíce potřebuje. Je také smutné, kolik těhotných žen muselo řešit existenční problémy místo toho, aby se v klidu radovaly z příchodu děťátka, které nosí pod srdcem.

Ale zároveň si ženy, které jsou svobodné mámy, které v sobě našly sílu postavit se znovu na nohy, oklepat se a být silné pro své děti, zaslouží náš obdiv. 

Jak takovou situaci řešit? Na co se zaměřit, kde hledat pomoc, na co máte nárok?

Proč to udělal?

Asi jedna z prvních otázek, které se vám budou honit hlavou je, proč to udělal. Někdy vás opustí bez vysvětlení, jako Moniku z našeho úvodního příběhu, jindy si vymyslí důvody typu, že není na dítě připravený, že už takhle dál nemůže, že mu vztah nevyhovuje, či milion jiných výmluv, aby nějak omluvil, že odchází od těhotné ženy. Nechceme mužům křivdit. Možná, že někteří k tomu mají opravdu šlechetné důvody. Pravdou ale je, že většina žen, kterým se to stalo, se shoduje, že dřív nebo později se dozvěděly, že jejich partner odešel k milence.

" Já jsem pořád chtěla vědět proč, co jsem udělala špatně? Myslela jsem, že si to třeba ještě rozmyslí a vrátí se, že jen dostal strach... On mi tvrdil, že prostě potřebuje být sám, že není připravený, vždy u toho skoro brečel. Pak jsem se za ním vydala jednou do jeho nového bytu (zrovna jsem se od doktorky dozvěděla, že čekáme holčičku, tak jsem myslela, že ho to možná obměkčí) a zjistila, že tam bydlí už několik týdnů s jinou ženou," svěřila svoji zkušenost Denisa v diskuzi na koníkovi.

Ať už je to jakkoliv, není podstatné proč to udělal, ale že se to stalo. "Nepitvejte" se v tom příliš a zaměřte se na budoucnost, radí psychologové.

Svěřte se svým blízkým

I když byste se nejraději někde schovala a už nikdy nevylezla, je důležité se svěřit. Určitě vám pomůže, když to ze sebe dostanete a vypovídáte se, ať už rodině, nebo nejlepší kamarádce. Ve vašem stavu je nutné myslet pragmaticky. Vy i miminko budete potřebovat podporu

"Nejprve jsem o tom nechtěla nikomu říct, styděla jsem se a taky pořád tajně doufala, že to třeba všechno není pravda. Že si to přítel ještě rozmyslí. Dusila jsem to v sobě a navenek předstírala, že se nic neděje. Po několika týdnech, kdy mi bylo pořád špatně, jsem začala hubnout. Paní doktorka se mě na kontrole zeptala, zda jsem v poslední době neměla nějaký stres v práci, aby zjistila příčinu mého špatného prospívání. Já se tam rozbrečela a nebyla jsem k zastavení. Naštěstí se paní doktorka zná s mojí mamkou a hned ji zavolala, aby pro mě přišla. Když jsem se jí potom doma svěřila se vším, co se stalo, byla to velká úleva," svěřila se jedna uživatelka na koníkovi a zároveň k tomu dodala: " Kdybych to mohla vrátit, svěřila bych se mamce mnohem dřív. Zbytečně jsem se v tom plácala sama a málem ohrozila sebe i miminko. Potom, co jsem jí to řekla, začalo být všechno mnohem lepší. Věděla jsem, že už na to nejsem sama."

Chce to odvahu, ale až to vyslovíte nahlas, pojmenujete situaci, ve které se nacházíte, najdete řešení, jak z toho ven. Už jen pohlazení nebo objetí kamarádky či rodičů, vám dodá tolik potřebnou útěchu.

Zaměřte se na miminko

"Měla jsem pocit, že jsem ztratila smysl života. Nechtělo se mi žít. Muž, kterého jsem 10 let milovala, najednou odešel a já nevěděla, jak to zvládnu. Pak mi to ale došlo. Už nikdy nebudu sama, nosím přece v bříšku nový život. Upřela jsem tedy všechnu svou lásku na toho drobečka, najednou jsem měla nový smysl života."

Takto popisuje své pocity, teď už maminka 8 měsíčního chlapečka Filípka. Chlapi to sice mají v životě v mnohém jednodušší, my máme ale v téhle situaci výhodu na své straně. Jak se z nás jednou stanou mámy, máme lásku zajištěnou na celý život. Už nikdy nemusíme hledat smysl života, protože ten nejkrásnější nosíme pod srdcem.

I když se cítíte smutná a zrazená, což je naprosto pochopitelné, důležité je se tomu příliš dlouho nepoddávat. Máte teď zodpovědnost za další život a stres by ani vám, ani vašemu miminku neprospěl.

Co bude dál?

Až se po pár dnech vzpamatujete z prvotního šoku a zjistíte, že to všechno nebyl jen zlý sen, je důležité se na situaci začít dívat racionálně. Hodně se toho změnilo, zůstala jste na to sama a je nutné se tomu postavit čelem. Je spousta otázek, které je potřeba vyřešit, ale dvě nejdůležitější jsou:

  • Kde budu bydlet?
  • Zvládnu nás uživit?

Pomůže vám plánování. Vezměte tužku a papír a zaměřte se na důležité kroky, které jsou potřeba udělat. Počítejte, přemýšlejte, nebojte se požádat o pomoc. I přesto, že vás muž opustil, neznamená to, že se zbavil veškerých povinností. Vy i vaše dítě máte nárok žádat po něm finanční podporu, níže se o tom dozvíte víc.

"Měla jsem pocit, že toho je strašně moc, co musím zařídit a že to sama nemůžu nikdy zvládnout, když jsem ale poslechla radu kamarádky a začala si dělat seznam kroků, na které se zaměřit, hned jsem se v tom lépe orientovala. A nakonec jsem vše zvládla!" uvedla v diskuzi jedna maminka.

Uvést jméno otce v rodném listě nebo ne?

I přesto, že byste v tuhle chvíli nejraději předstírala, že otec dítěte je neznámý, právníci radí, abyste to dobře zvážila. Pokud bude mít dítě v rodném listě otce zapsaného, vznikají vám nároky na výživné (jak vám, tak vašemu dítěti). Pokud ho neuvedete a on o to nebude stát, usnadníte mu situaci a zbavíte ho zodpovědnosti vůči vám a miminku. 

K zapsání otce do rodného listu nesezdaných rodičů je však třeba prohlášení o otcovství, které oba podepíšou na matrice, bude-li se tedy otec vašeho dítěte bránit, je nutné řešit situaci soudní cestou - podáním žaloby na určení otcovství. 

Samozřejmě je nutné pamatovat na to, že stejně jako má otec povinnosti, má také svá práva. Jako například stýkat se s dítětem, podílet se na jeho výchově. 

Co můžete chtít od otce dítěte

Zákon o rodině pamatuje i na svobodné mámy. Určuje otci dítěte, aby se podílel i na životních nákladech matky a výdajích vzniklých v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Dítě narozené v "neoficiální" rodině (rodiče nejsou manželé) má potom naprosto stejná práva jako děti z manželských rodin. Nezoufejte tedy, nejste na to sama, zákon je na vaší straně.

  • Výživné pro matku

Po narození vašeho miminka dojde s největší pravděpodobností k poklesu vašich příjmů. Dle zákona je tedy na otci vašeho dítěte, aby vám snížené příjmy pomohl vyrovnat. Výše výživného pro matku se posuzuje na základě několika faktorů. Na jedné straně jsou majetkové poměry a výdělečné možnosti otce a na druhé straně pak stojí odůvodněné potřeby matky a její vlastní příjmy.  

Vždy záleží buď na domluvě mezi vámi a vaším bývalým partnerem nebo na rozhodnutí soudu. Obecně lze říci, že výši výživného soud stanoví tak, aby pokrylo odůvodněné náklady matky, samozřejmě s přihlédnutím k platebním možnostem otce. Nárok na tento druh výživného mátě až do dvou let dítěte. Doba poskytování výživného však závisí na skutečných potřebách matky a dalších relevantních skutečnostech, může se tedy stát, že vám bude přiznáno na kratší dobu (pokud se třeba mezitím provdáte,  zdědíte velký majetek, najdete si skvěle placenou práci atd.).

  • Příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem

Otec dítěte vám má ze zákona povinnost přispět na uhrazení nákladů, které máte v souvislosti s vaším těhotenstvím. V zákoně není přesně specifikováno, co vše lze do těchto nákladů zahrnout. Jde tedy především o dohodu či šikovnost vašeho právníka. Za náklady spojené s těhotenstvím se ovšem obvykle požadují náklady na pořízení těhotenských oděvů, léků, speciálního druhu výživy, ale i náklady vynaložené na jízdné za ošetřujícím lékařem či jiné podobné výdaje, pokud byly vynaloženy účelně.

Náklady spojené s porodem mohou být zejména poplatky za pobyt v nemocnici, lékařský zákrok a nezbytný zákrok. Za výdaje spojené s porodem nelze ovšem považovat například náklady na obstarání výbavy pro dítě, jelikož se podle soudní praxe jedná o nároky dítěte, které by měly být hrazeny v rámci plnění vyživovací povinnosti rodičů k dítěti.

  • Výživné na dítě

Kromě výše uvedeného má otec samozřejmě vyživovací povinnost ke svému narozenému dítěti, které bude platit pravidelně v měsíčních intervalech až do dospělosti dítěte. V rámci něj můžete uplatnit i návrh na příspěvek na úhradu výbavičky, kočárku a jiných věcí, které jste nakoupila pro vaše miminko klidně i během těhotenství. Schovávejte si pro jistotu účtenky!

Jak postupovat?

Ideální by bylo, pokud byste se na všem dokázali domluvit. Pokud se ale s vámi váš bývalý partner nedohodl na tom, jak se bude finančně podílet nebo vám jeho návrh nevyhovuje, je nutné obrátit se na soud.

Výše uvedené tři nároky ovšem není možno spojit do jednoho soudního řízení.

Při řízení o samostatném nároku dítěte na výživné od otce jsou účastníky nezletilé dítě (jako žalobce zastoupený matkou nebo orgánem sociálně-právní ochrany dětí) a otec (jako žalovaný). Soud není v takovém řízení vázán návrhem (může tedy přiznat i výživné vyšší/nižší, než je požadováno). Žaloba se podává  místně příslušný soud, který je určen podle bydliště dítěte (resp. matky). Řízení může být zahájeno nejdříve po narození dítěte a lze ho požadovat i zpětně.

Při řízení o nárocích matky jsou účastníky matka (jako navrhovatelka) a otec (jako odpůrce), přičemž matka musí v žalobním návrhu přesně specifikovat částky i délku doby, po kterou příspěvek požaduje. Soud je v tomto případě vázán jejím návrhem. Tímto případem se bude zabývat místně příslušný soud, v jehož územním obvodu má otec bydliště (popř. kde se zdržuje, nebo kde má stálé pracoviště).

Nejlepším řešením je obrátit se v této věci na odborníka - najmout si právníka, který vám poradí, jak můžete postupovat. Pokud si ho nemůžete dovolit, existují organizace, které svobodným matkám poskytují právní služby související s výživným, zdarma. 

Na co máte nárok od státu

Stát poskytuje podporu nejen svobodným matkám, ale i rodinám s nižšími příjmy. Pokud se z vás stane máma, máte nárok na (alespoň některé) z níže uvedených sociálních dávek.

Doporučujeme vám zajít si na příslušný úřad ve vašem městě a zeptat se konkrétně na řešení vaší situace. 

Nebudťe s miminkem sama

Až se z vás stane máma, bude to ten nejkrásnější a zároveň někdy nejděsivější pocit. Budete ho potřebovat s někým sdílet. Pokud máte kolem sebe kamarádky a rodinu, máte o starost méně. Každopádně je fajn když si můžete popovídat s někým, kdo bude chápat, co právě prožíváte a případně vám i poradí.

Zvládnout se to dá i bez tatínka

Na závěr rada jedné maminky pro těhotnou ženu, kterou právě opustil přítel.  

"Určitě se to dá i bez tatínka, protože ten pocit, kdy budeš koukat na ten malý uzlíček v postýlce, je prostě k nezaplacení. Ty budeš vědět, že zvládneš cokoliv na tomto světě jen kvůli němu, tomu malému stvoření, které ti jednou řekne 'maminko', protože ty budeš žít jen pro něj. On tě potřebuje a ty mu budeš skvělou mámou. U nás je to už rok, co se malý narodil. Jsem teď tak trochu naměkko, když si vzpomenu, jak jsem byla šťastná. Šestinedělí bylo sice trochu náročné, ale vše se dá zvládnout. Určitě máš nějakou blízkou rodinu, kamarádky. Ti všichni ti určitě pomůžou.


A neboj se ničeho. Věřím, že toho správného tatínka jednou také najdete. A nebude vůbec důležité, že není tím biologickým. I cizí táta může být pro dítě tím jediným."

zdroj informací:

http://www.penize.cz/rodicovstvi/236433-nejen-dite-otec-musi-zivit-i-osamelou-matku!

http://www.mpsv.cz/cs/2

http://www.mpsv.cz/cs/5

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-94

https://www.asociaceneuplnychrodin.cz/

Čti celý článek
redakce
18. únor 2018 Čtené 167x magazín

Vyladit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem není jednoduché. Pro to, abyste to všechno zvládla, nepotřebujete dělat ohromné životní převraty. Ve skutečnosti jde o skromné a jednoduché změny, které nejenže vám přinesou štěstí, ale také prospějí vaší rodině i kariéře. Podívejte se na pár užitečných tipů, které vám k dosažení rovnováhy dopomohou.

Udělejte si rána co nejjednodušší

Není nic horšího, než začínat ráno ve stresu běháním po bytě s tím, že dnes zase určitě přijedete do práce pozdě. Vyhněte se rannímu shonu tak, že si všechno připravíte večer.

Zabalte obědy a svačiny, připravte dětem oblečení na příští den (i sobě), zkontrolujte dětem školní batohy a úkoly. Uvidíte, jak všem tento rituál usnadní tolik nenáviděná rána. Další výhodou je i to, že si můžete vychutnat rodinnou snídani, aniž byste spěchaly z domu.

Vytvořte rodinný kalendář

Kalendář může zahrnovat rozvrhy dětí, seznam školních a rodinných událostí, mimoškolní aktivity nebo například splatnosti faktur. Existují také různé mobilní aplikace kalendářů, které můžete synchronizovat s kýmkoliv budete potřebovat. Každou neděli si připravte program na další týden, což pomáhá eliminovat různá “překvapení” během týdne.

Víkend patří rodinnému dobrodružství

Zůstat doma celý víkend, válet se v posteli, jíst a sledovat filmy má vždy opačný účinek na vaši energii. Určitě to znáte. Celý víkend prolenošíte s vědomím, jak jste si skvěle odpočinula. V pondělí, když se vrátíte do kanceláře, jste však totálně bez energie a unavená, což vás může zneklidnit vzhledem k velkému množství nicnedělání, které jste si přes víkend dopřála. Místo toho zkuste svou rodinu vytáhnout na nějaký výlet. Uvidíte, s jakou energií najednou budete v pondělí usedat k pracovnímu stolu.

Vyjděte si na rande s vaším partnerem

Pokud pendlujete mezi prací, vařením a staráním se o děti, vašeho partnera tak chtě-nechtě zanedbáváte. Vraťte do vašeho vztahu zpět vzrušení a soustřeďte se jenom na vás dva. Jděte na příjemnou večeři, dopřejte si víno a mluvte spolu! Ale ne o práci a dětech.


Udělejte si čas jenom pro sebe

Váš čas je rozdělen mezi váš domov, rodinu a kariéru. Lehce se tak může stát, že začnete zanedbávat sebe, ale i své potřeby. Vezměte si oblíbenou knihu a jděte si večer zpříjemnit do horké vany, jděte na manikúru, pozvěte nejlepší kamarádku na kávu nebo se běžte zapotit na hodinu jógy. Nezapomeňte zdravě jíst a dopřát si dostatek odpočinku - to jsou jednoduché věci, které občas zanedbávají všichni.


Čti celý článek
Strana
z 20
Předchozí Strana
z 20
Další