Jarní outfit: Bebíčka, boláky, modřiny a silniční lišeje

Jak už tomu bývá zvykem, po šedé a studené zimě nám na dveře a okna pomalu klepe jaro. S přibývajícími slunečními paprsky pořád víc času trávíme venku. Výlety, dlouhé pobyty na hřištích, cyklotúry i túry po horách. A jak se říká, štěstí přeje připraveným. Ať se snažíme sebevíc, nemůžeme mít oči všude a na naše ratolesti číhá mnoho bubáků. Ať už je ten váš drobeček živé stříbro anebo klidný mistr zenu, nehody se stávají. Máte také občas pocit, že právě u vás doma by se mohla zabydlet ambulance urgentního příjmu, protože je těch zranění vážně moc? Jaká zranění jsou u dětí nejčastější?

Spadla lžička do kafíčka

Ze zkušenosti vím, že absolutně nejčastějším typem úrazu mých dětí jsou rozhodně „silniční lišeje”. Ano ano, stačí vteřinka nepozornosti (a ne té mojí) a dítě škrábu z asfaltu. A to ani nemusí jet na kole nebo koloběžce. Kolikrát mu na takový pravý držkopád stačí i dvě nožky a třeba kamínek na chodníku. Odřeniny, modřiny a pořádné boláky jsou už snad naším každodenním chlebem. Proto na rychlé ošetření nosím s sebou „kouzelnou vodičku” k dezinfekci a ještě víc kouzelná lepítka. Tato kombinace zaručeně vyléčí každé bebí.

Naštěstí, žádný z pádů mých dětí neměl výrazně hořkou příchuť. To se ale nedá říci o mně. Byla jsem jen teenagerka, když jsem si po nešťastném pádu do podzemní garáže zlomila pánev. No jo, ne každý pád je nevinný a člověk si může následky nést po celý život.

Koukej před sebe!

Kolikrát už jste vyřkli tuto větu? Já snad milionkrát. Děti totiž velice snadno přepínají svojí pozornost na věci nepodstatné. A tak se často stane, že jednoduše naráží do lidí a předmětů, ač se počítá s tím, že budou prostě koukat před sebe. Při chůzi, při běhu, při jízdě na koloběžce, … . Ale oni ne. Jedou, jedou a najednou vlevo pejsek, vpravo motýlek, „Hele, mami, letadlo,” a už jsou ve sloupu veřejného osvětlení. V tom lepším případě. Kolikrát si říkám, že nad nimi stáli všichni andělé a jen zázrakem nevletěli pod jedoucí auto. A stačila by pouze milisekunda mé nepozornosti…

A tím plynule přichází další častá kategorie zranění a tou jsou střety s motorovým vozidlem. Řeknete si, že vy si dáváte pozor a učíte tomu i své děti. Paradoxem je, že většinou ti, co si dávají největší pozor, zaváhají pouze jednou. Já sama jsem se jako šestiletá holčička stala účastníkem dopravní nehody. A stačila vteřina mé nepozornosti. Aut tenkrát ještě nebylo v ulicích tolik, jako dnes, ale byla. A pod jedno z nich jsem vletěla. Řidič neměl šanci mě vidět, najednou jsem prostě ležela na jeho kapotě. Naštěstí, jel pomalu, chystal se už parkovat, a tak jsem měla na pár vteřin vyražený dech. Měla jsem štěstí. Ne všechny nehody ale končí dobře. Když si na to vzpomenu, dělá se mi šoufl. Kdyby to bylo moje dítě, nejspíš bych ho doma držela až do puberty a ven by mohlo výlučně v mém doprovodu. I když, ani tak bych ho neochránila na 100 %.

Pozor, je to ostrý!

Teď, když přemýšlím o různých zraněních, která jsem utržila v dětství já nebo mé děti, musím se smát, protože toho bylo dost na tak malou skupinku lidí. Rezavý hřebík v bradě, prst zaseklý v řetězu kola, střep zapíchlý v dlani. Ano, otevřená zranění a zabodnuté předměty různě po těle mají pomyslnou bramborovoumedaili v žebříčku nejčastějších úrazů. Vzpomínám si, jak v šesté třídě mé spolužáky nenapadlo nic lepšího, než zastrouhat konce štětců do výtvarky a hrát si na šermíře. Tušíte správně, jeden z nich skončil na urgentu se štětcem zaraženým v dolním rtu. Nedovedu si představit, jak se asi cítila jeho máma, když jí ze školy volali, co se stalo.

A co dalšího?

Myslím, že těch úrazů dětí bych mohla vyjmenovat snad nekonečně moc. Od blízkých setkání s hmyzími druhy, přes hrášek (nebo jiný předmět) v nosíku, až po spáleniny, které jsou na páté příčce. Ano, většinou se stanou doma - u plotny sporáku, ale ani na jarních a letních grilovačkách a jánských ohních o ně není nouze. A to nemluvě o zubatém jarním sluníčku, které dovede také nadělat pořádné problémy.

Co můžeme dělat?

Jak už jsem naznačila výše, prevence proti dětským zraněním neexistuje. Můžeme se snažit sebevíc, jednoduše k nim jednou za čas dojde. Bohužel ale, nejsou to vždycky pouze zranění lehká a bez následků. Jsou nehody, které končí tragicky a také úrazy, které zanechají doživotní stopu.

Pokud máte doma malého neposedu, určitě přijde vhod úrazové pojištění. Před samotnými úrazy dítě také neochrání, ale když už se něco stane, můžete se spolehnout, že vás vaše pojišťovna v těžkých chvílích podrží. Přestože je zdraví na prvním místě a žádnou bolest nelze penězi vykoupit, v případě vážného úrazu s delší rekonvalescencí, vám určitě přijde vhod, že Generali Česká pojišťovna v rámci pojištění Můj život, nabízí pomoc s financemi při úrazu, kompenzaci v případě, že je zotavování delší a vy chcete být svému dítěti nablízku a pečovat o něj, a hradí také potřebné doléčení v lázních a léčebnách.

Tak jak doufáme, že vysokou míru bezpečnosti dětské autosedačky nikdy na vlastní kůži nepoznáme, tak je to i s úrazovým pojištěním. Čert ale nikdy nespí, proto je dobré mít vždycky zadní dvířka pootevřená. Financování pojištění rodinný rozpočet nezruinuje a v případě, že se něco stane, je fajn ho mít. Já už ho mám a s pocitem, že mi Generali Česká pojišťovna kryje záda, se mi dýchá o hodně lépe a skotačení dětí si mohu užívat o to víc.

Článek vyšel s podporou Generali Česká pojišťovna