Domácí manikúra v pěti krocích

Od pilování až po konečnou úpravu: S těmito tipy pro péči o nehty se vám podaří domácí manikúra i bez pomoci manikérky.

1. krok: Způsob pilování

I ten nejkrásnější nalakovaný nehet by nebyl ničím bez dokonalého tvaru. Proto by vždy prvním krokem domácí manikúry mělo být pilování nehtů do požadované formy. Nejlepším způsobem, jak vytvarovat nehty, je pilování klasickým pilníkem na nehty, například safírovým, skleněným nebo leštícím z pěnového plastu. S nůžtičkami nebo kleštěmi na nehty je to sice rychlejší, ale nehty se snadněji štěpí. Při pilování by nehty rozhodně měly vždy suché. Kvůli struktuře nehtů je nejlepší pilovat vždy jedním směrem, ideálně zvenku dovnitř.

2. krok: Úprava nehtové kůžičky

Neodmyslitelnou součástí domácí manikúry je koupel rukou. Ta zajistí, že nehtová kůžička pěkně změkne. Citlivou nehtovou kůžičku je lepší zatlačit než odstřihnout. K tomu můžete použít manikúrová dřívka se zkoseným koncem nebo plastové tyčinky, tzv. kopýtka. Rychlejší alternativou než koupel rukou jsou speciální změkčovače nehtové kůžičky. Jde o pečující olejíčky, které nanesete na nehtovou kůžičku, necháte krátce působit a poté ji zcela jednoduše zatlačíte. Nehtový půlměsíček - světlejší místo kořene nehtu, nazývané také lunula, by měl být vždy jasně viditelný. Pokud je to nutné, opatrně odstraňte zbylou kůžičku pomocí jemných nůžek nebo kleštiček na kůžičku.

3. krok: Pro dokonalý lesk a výživu

Nehty je třeba zbavit nerovností, malých rýh a vyleštit je do hladka. Pokud máte příliš měkké nehty, je vhodné tento krok vynechat, protože leštěním mohou být nehty ještě tenčí či křehčí.

Po opilování byste se měli o nehty dobře postarat. V první řadě je nejlepší použít nehtové sérum. To se rychle vstřebává, takže je vhodné i při práci s počítačem, protože nezanechá na klávesnici žádné olejové skvrny.

aneb když už se nechceš zalíbit, ale raději patřit sama sobě

Jedna z nejčastějších vět, které jsem za život slyšela, nebyla „Máš krásné vlasy“ nebo „Tahle sukně ti fakt sekne“.
Byla to spíš věta, co mezi řádky skrývá víc než jen pozorování:
„Změnila ses. Jsi nějaká jiná. Co se s tebou děje?“
A za ní následovala starostlivá nabídka: „Trápí tě něco? Je něco doma? Svěř se mi.“

A já jsem dlouho nevěděla, co odpovědět. Protože ano – něco se dělo.
Začala jsem být víc sama sebou. A to nebylo všem příjemné.

Najednou jsem nebyla tak pohodlná. Už jsem neříkala automaticky „ano“. Neusmívala jsem se ze zvyku. Nepřikyvovala.
Přestala jsem se snažit vejít do škatulek, očekávání – a do velikosti 34 z roku 2009. (Ano, tehdy jsem se do ní vešla. Dneska už se radši vejdu do klidu.)

Růst bolí. Ale zůstávat bolí víc.

Změnila jsem se, protože mě už nebavilo žít jen pro ostatní.
Protože být „ta hodná“, „ta tichá“, „ta vždycky připravená pomoct“, je krásné… ale jen dokud se tím nevymazáváš sama sobě.
Začala jsem si vážit svých hranic. Svých „ne“. Svých vnitřních kompasů. I těch dnů, kdy jen mlčím a potřebuji být sama.

Klíšťata jsou častým postrachem všech, kdo tráví čas v přírodě. Jsou malá, nenápadná a přesto dokážou způsobit velké problémy dospělým, ale i dětem. Internet a různé „babské rady“ nám často přinášejí informace, které jsou přinejmenším zavádějící. Pojďme si vyjasnit, co o klíšťatech skutečně platí a co je jen mýtus.

Mýtus: Klíště padá ze stromu

Fakta: Klíšťata se nepohybují ve větvích ani neskáčou ze stromu na strom. Nejčastěji je najdeme v trávě, nízkém porostu nebo keřích, kde číhají na své hostitele - tedy na nás nebo zvěř. Na tělo se dostanou tak, že se zachytí při kontaktu s kůží nebo oblečením. Může se stát, že klíště nalezneme i na horní části těla. To je ale z toho důvodu, že jsme např. leželi v trávě nebo klíště vylezlo nahoru po oděvu či pod ním. 

Mýtus: Klíště je potřeba vytočit proti směru hodinových ručiček

Fakta: Není potřeba klíště točit po směru hodinových ručiček. Důležité je ho odstranit co nejdříve – ideálně pinzetou nebo speciální kartou na klíšťata. Uchopte ho co nejblíže u kůže a plynule vytáhněte. Netlačte ho ani nemačkejte, mohli byste tím urychlit přenos infekce.

Mýtus: Klíšťata se vyskytují jen v lese

aneb když ti včerejší dítě řekne „trapná“ a odejde s patkou přes oko

Puberta. To magické období, kdy tvoje dítě není ani dítě, ani dospělý – ale něco mezi. Jako párek v rohlíku, kterému utekla hořčice. Trochu klouže. Trochu smrdí.

Ráno ti řekne, že tě miluje. Odpoledne tě ignoruje. Večer ti pošle meme, na kterém se směje, že jsi „typická máma“. Emoce jak horská dráha bez pásu. A ty? Sedíš v první řadě s rohlíkem v puse a rozmazanou řasenkou.

Fáze přežití s puberťákem

1. Popření: „Tohle u nás nebude. Moje dítě je v pohodě.“
   (Spoiler: není. A nebude.)
2. Vztek: „Co to jako mělo být?!“
   (Nikdo neví. Ani on sám.)
3. Smlouvání: „Když teď vyneseš koš, přísahám, že přestanu zpívat nahlas.“
   (Neučinné. Ale zkusit to můžeš.)
4. Deprese: „Kde jsem udělala chybu...?“
   (Nikde. To je příroda. Ty jsi dokonalá. Jen… hormonálně zkoušená.)
5. Smíření: „Je to fáze. Přejde to. Možná. Snad. Prosím.“
   (Anebo ne. Ale stejně ho budeš milovat.)

Domácí realita s puberťákem

Všichni známe ten mýtus: pondělí = nový začátek. Čerstvý dech týdne. Den, kdy se staneme lepší verzí sebe sama, pustíme se do detoxu, ranní jógy a pozitivního myšlení.

Realita? Aha... Ráno v šest odcházím z domu – bez kávy, bez snídaně, bez jediné myšlenky na afirmace. Nový týden začíná až v práci, kde se konečně zhluboka nadechnu… nad hrnkem kafe. Moje pondělní realita má fleecovou bundu, špinavé boty a hlavu plnou tabulek a telefonátů ještě dřív, než si stihnu sednout.

Z práce odcházím v 16:30. Unavená, ale s výrazem profesionálky, co zvládla všechno – kromě vydechnutí. Produktivní den? Ano. Tak produktivní, že bych nejradši uvařila večeři ze sušenek a zalehla mezi prádlo. Ale místo toho vařím, peru a v hlavě lovím zbytky energie mezi tím, co zůstalo na klávesnici a mezi špagetami na podlaze.

Moje dcera už se mi dávno nevejde na klín. Je vyšší než já. A úkoly? Ty si dělá sama. Já dělám, že odpočívám. Ale ve skutečnosti jen zírám do prázdna a přemýšlím, co dřív: vypnout mozek, nebo pověsit prádlo. (Tip: ani jedno se nestane.)

A víš co? Tenhle den nebyl žádná katastrofa. Prostě byl... skutečný. Funkční. Plný obyčejných momentů, co na první pohled nevypadají jako úspěch – ale jsou.

Protože pondělí není o tom, že zvládneš celý vesmír s úsměvem. Ale že přežiješ první den týdne s aspoň částečně čistým tričkem, nezapálíš kuchyň a někde mezi tím si vzpomeneš, kdo jsi.

Existují děti, které pijí vodu tak přirozeně, že máte podezření, že v minulém životě byly ryby. A pak jsou tu ty moje. Stojí se sklenicí v ruce a tváří se, jako bych jim právě nabídla žabí sliz. Pitný režim je u nás kreativní disciplína na plný úvazek. Říká se, že člověk vydrží bez vody i několik dní. Ale řekněme si upřímně – na vlastních dětech jsem to zkoušet nechtěla. Jenže jak do nich dostat dostatek vody, když je to každý den malý boj?

Když jsem se stala mámou, netušila jsem, že voda se jednou stane mojí prioritou číslo jedna. Než přišlo první léto s dítětem, které v zápalu hry dokáže ignorovat žízeň celé hodiny. Začala jsem si o tom víc číst – a upřímně mě překvapilo, kolik různých věcí může ovlivnit i jen mírná dehydratace. Dětské tělo funguje trochu jinak než to dospělé – ztrácí tekutiny rychleji a nemá takové zásoby. Pokud nemá dostatek vody, zhoršuje se schopnost regulovat tělesnou teplotu, dítě se hůř soustředí, je unavené a podrážděné, může ho bolet hlava nebo ho trápí zácpa. Dlouhodobý nedostatek tekutin navíc oslabuje imunitu, zvyšuje riziko infekcí močových cest, kožních problémů a celkového nepohodlí.

Proto je důležité nabízet tekutiny pravidelně – nejen když si dítě samo vzpomene, ale jako přirozenou součást denního rytmu. A nejen v horku nebo po pohybu – malé tělo se dehydratuje rychle i během běžného dne. Voda je v podstatě základní prevence – pomáhá ledvinám filtrovat, podporuje činnost trávicího traktu, zvlhčuje sliznice (což je důležité pro obranyschopnost) a brání přehřívání. A když je dítě dobře hydratované, má víc energie, lepší náladu a doma to celkově běží o něco více hladce.

Pití jako kouzelný rituál

Jak už jsem naznačila – u nás bylo pití vždy výzvou. Moje děti jsou jako kaktusy – voda je nijak zvlášť neláká. Mám pocit, že by přežily celý den na třech kapkách čaje. Tak jsem začala hledat něco, co by je zaujalo. Moje holky jsou posedlé Ledovým královstvím a když jsem narazila na hrnečky a lahve od NUK z nové kolekce Frozen, věděla jsem, že to musím zkusit.

Když denně bojujete s pitím a vaše děti milují Elsu, Olafův úsměv a všechno, co připomíná Arendelle, není o čem přemýšlet. Ale upřímně – lahví s pohádkovým motivem je na trhu spousta. Proč jsem zvolila právě ty od NUK? Přesvědčilo mě, že jsou nejen krásné, ale i funkční. Přežijí pád z kočárku, hryzání pítka a hlavně – jsou z bezpečných materiálů, žádný levný plast. My jsme sice zvolili kolekci Frozen, ale pokud pohádkové motivy nejsou vaše káva, NUK nabízí i krásné minimalistické varianty, které byste si klidně sbalili i pro sebe.

🎉 Tam, kde se technologie mění v dobrodružství!

Léto se blíží – a s ním i nejvíce očekávaný tábor roku! V srdci Prahy jsme připravili tři nezapomenutelné týdenní programy, které dětem otevřou dveře do světa budoucnosti. Každý den od 10:00 do 17:00 se děti ponoří do interaktivního učení, moderních technologií a herní zábavy, která formuje jejich dovednosti i osobnost.

🤖 TEMATA 1: SVĚT UMĚLÉ INTELIGENCE

Pro děti 10–15 let, které chtějí nejen konzumovat technologie, ale je i vytvářet.

Umělá inteligence je již realitou – a děti se ji naučí nejen používat, ale i ovládat!

🔍 Pondělí – Co je to AI? Interaktivní úvod do světa inteligentních algoritmů. Vytváříme svého prvního chatbota pomocí ChatGPT.