První věc, kterou tady na chalupě po ránu dělám, je, že dokořán otevřu dveře a ještě v pyžamu vyjdu do trávy a zhlubka se nadechnu. Poslední dobou se ke mně přidávaly i děti, proběhli jsme se po louce a udělali si zvířátkovou rozcvičku. Ale pak přišly plískanice a ještě v pyžamech se nám do dešte nechce. Oni vždycky začnou vřískat, že je zima, a utíkají se schovat do světnice (kde bývá tak o pět stupňů míň). Já mám ale pocit, že ranní rituály potřebuju, abych nabrala síly do celého dne, takže stojím na zápraží, opírám se o zárubně a užívám si. Tady je totiž krásně, i když je sebehnusněji. Teď si sebou ještě beru nového známého, se kterým se snažím zkamarádit, i když mi z něj zatím pěkně drnčí hlava 😀 #test_truelife2