Tak náš výběr jména se zúžil na dvě...
Alena a Iva, po mě.
Já se holky ale přes tu Alenu nemůžu nějak překousnout (tak se jmenovala mamka co už je 12 let po smrti). A prostě mi to nejde, ať se snažím, jak chci...
Takže to vypadá, pokud neorijdez ještě nějaké jiné jméno, že to bude malá Ivuška.
Na jednu dcerku voláme Bětuško, a k ní se Ivuško hodí..
A jméno se dá všelijak měnit..Iva, Ivča, Ivka, Ivulka, Ivuška, mě dokonce říkali naši Ijašo, Ivanko.. oslovení je to samé..Ivi, Ivu, Ivuško, Ivčo, Ivko, Ivo, Ijaško, Ivanko, Ivíku (tak mi třeba říká moje spolužačka ze střední 🙂)
Oproti Aleně je toho víc, jak jméno skloňovat, zkracovat..
Sice jsem si nikdy nemyslela, že bych dala jméno po sobě, ale jelikož chlap odmítá všechny moje jména co se mi líbí a mě se nelíbí zase ta jeho 🤦
Jako kompromis máme jen tyhle dvě..z původních 5..
Alena
Hana
Marie....jo a ještě Helena,Iva.
Ale Marii dávat on moc nechce, Hanku zase nechci moc já. Alenu nedokážu nějak vstřebat..Helena mi i jemu moc nejde také.. takže je to fakt hodně těžké 🤔🤦🙄
Jinak nejsme svoji, a ženit se nechce, takže bychom měli sice stejné jméno, ale jiné příjmení.
Je tu nějaká Iva? A jak jste spokojené se jménem?
Mě třeba to moje nevadí. A řekla.bych že není ani dost dávané 🙂