Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Přeji všem krásné poledne. Měla bych takový dotaz. Jedná se o potravinářský průkaz. Po přečtení různých článků jsem zjistila různé informace. Ale je tento průkaz platný, i když se změní kontaktní údaje, jako je např. jméno nebo adresa. Řešila některá z vás něco podobného? Děkuji

    PÍSMENKA V POSTELI
    Nikdy v životě mě to nenapadlo, až teď. Asi před týdnem, dvěma jsem si toho začala tak nějak intenzivně všímat. Momentálně máme umožněné náhradní bydlení, které musíme řešit tím, děti spí s námi. No a když jsem se v noci vzbudila, zjistila jsem, do jakého tvaru to tam všichni vlastně ležíme. Písmenka typu A nebo H, to je v celku běžné. Dokonce i V si vzpomínám, že jsme s manželem dokázali (tedy bez dětí), ale když se začali objevovat písmenka Z, M, N, T nebo U, že je možné, že za chvíli uděláme celou abecedu a to dokonce i s háčkama a čárkama.
    Všimli jste si milé maminky taky, že jste na dobré cestě splnit nějaké dvě desítky písmen?

    NEDĚLE - dnes nebudu vypisovat, jaký super den jsme vlastně celá rodina měli s naším malým mazlíkem. Jedním slovem bezva. Tak nějak mě po prvním dni, který byl takový moc fajn, napadlo, že popíši ve zkrácené formě svůj týden. Zjistila jsem, že ne každý den mě dokázal něčím ohromit, nebo ochromit, ale ano, i to se stalo. Je dokonce možné, že všechny ostatní toho zažíváte daleko, daleko víc než já a taky mnohem zajimavější situace. Přesto všem, ze srdce ❤ přeji, aby se vám poštěstili jen ty nejlepší dny, které pro každou znamenají víc než třeba pro ty ostatní. Aby těch srážek s blbcem a zkrátka ne dobrých dní bylo jen málo, jen, co by se na prstech jedné ruky dalo spočítat. 🙂👍

    SOBOTA - jak už jsem se zmiňovala včera, sobota je ten den, kdy si jedeme vyzvednout naši zamluvenou fenečku. Ráno v pohodě, vyrazili jsme na cestu🚗, která nám bezmála trvala asi 2,5 hodiny a to jen díky tomu, že jsme tak trochu sjeli z cesty, ale po chvíli jsme se zase napojili a pokračovali bez zdržování. Přijeli jsme na místo, prohlídli společně s chovatelem, co se dalo, pokecali a jeli vyzvednout fenečku. Po cestě jsem zjistila, že jsme si koupili blicího pejska😖, který během 10km se 2x pozvracel. Takže to zvládla celkem 5x a nejspíš by pokračovala i dál, kdyby nakonec neusnula a neprospala zbývající 2 hodiny. Takže zpáteční cesta byla naprosto super. Děti přivítaly nového člena rodiny naprosto suprově, tak uvidíme, jak to všechno bude. Teď už je noc, a naše malá kámoška spí😴. Zatím jí to nijak nepřipadá, že je odloučená od maminky a sourozenců, ale stále tak nějak očekávám, že to ještě příjde. Uvidím, jestli se něco změní a já tady brzy budu muset připsat další miminko, ke kterému budu muset vstávat i v noci.

    PÁTEK - dnes jsou děti obzvlášť divoké. Vymýšlí zvláštní hry, jako například: Vlézt do skříně, a schovat se tam📦. Malý samozřejmě měl problém pak slézt, protože seděl přibližně v půlce skříně na polici. Když jsem uviděla všude kolem rozházené věci, myslela jsem, že to se mnou sekne. Ohromná zábava je ta, vlézt si do vany bez vody a hrát si s hračkama. Momentálně mají stále zákaz koupat se, takže to vymyslely po svém. No toto beru jako plus, protože po nich takto nezůstává potopa. Jako každý večer je problém jít spát😴. Malá vymýšlí, že má ještě hlad, že má žízeň, pak že ještě asi zapomněla jít na záchod apod. apod. Momentálně nechci vědět, co se bude dít zítra při usínání, protože si zítra jedeme pro naši novou malou kamarádku 🐶 Na jednu stranu se těším, na druhou se začínám trochu obávat. Ještě před měsícem jsem byla naprosto rozhodnutá, že to bude pohoda, ale čeká nás roční výcvik, který bude začínát praktiky prvním dnem, co si ji přivezeme. Musí toho tolik zvládnout a věřím, že ona to zvládne na 100%, ale začínám se bát o sebe, jestli to zvládnu já. Bude to dost náročné. No nechám se překvapit. Vám přeji klidný zbytek den, a víkend ať je tak pohodový, jaký si jen přejete.😉

    ČTVRTEK - nic zvláštního. Dál bojujeme se záplavou neštovic. Ďopkujeme, puntíkujeme a malujeme malé indiány a zažíváme aprílové počasí. Vítám každý svit sluníčka a přestože voda je potřeba, přeji si, aby nepršelo🌧 a už se to jaro konečně přihlásilo o svá práva. Ach jo, moc se už těším na teplejší dny, které jsme už zařili a musím říct, že mě to naplňovalo klidem a pohodou. No trpělivá jsem dost, ale co se týká hezkého počasí, jsem nedočkavá. Na jaře je krása snad všude. Tam rozkvetla kytka🌷, která tam včera ještě nebyla, potůček si prozpěvuje veselou písničku a vzduch je nasycený vůní. Taky se už těšíte? Jaké roční období je pro vás to nej?🌹🐝

    STŘEDA - naprosto báječný a dokonalý den. 😨 Zjistila jsem, ne, to je špatně řečené. Potvrdila jsem si, že s pitomcem ke konci nejde dojít. Po dobrém určitě ne, a po zlém jsem si to netroufla, protože se neustále přesvědčuji, že jsem slušně vychovaná. Proto je lepší utíkat, co nejrychleji a nejdál a taky, co nejrychleji zapomenout. Řekla bych, že v takových srážkách je nejlepší brnění, ale ani to ze středověku by nepomohlo. Tak nevím, jak se takovým lidem dá vůbec vyhnout?

    ÚTERÝ - No dnešek nebyl nic moc zajímavý, kromě toho, že jsem zapomněla jít s dcerou k lékařce a to už včera. No zjistit to přibližně v sedm večer, kdy jsem se rozhodla si konečně otočit list kalendáře, to je taky dost pozdě, abych to nějak vyřešila. Ale pořád si říkám, že dnes je tak krásný den. Proč bych se měla něčím stresovat? Mladší dceru mám doma s neštovicema, syna jsem si vyzvedla ze školky taky poďobaného, ale pořád je moooc hezký den. Jako odměnu jsem celé rodině udělala hromadu bramboráků s náplní z jehněčího masa, zeleniny a hříbků.
    Jo, musím uznat, je to výborný den !!! Snad jste měli taky super úterý, bez stresu a vztekání, tak jako já. Přeji všem, aby jsme všechny měli tento týden v naprosté pohodě, klidu a míru. Nestresujte se, protože to vede jen ke zdravotním problémům vás, ale nezlepší to nic z toho, kvůli čemu jste se rozčílily. 😉❤🙂

    PONDĚLÍ - krásný to den pro nástup do práce, kde se víc věnuji svým myšlenkám, než tomu, co se děje kolem mě. Najednou uslyším zavolání "SLEČNO !!!!" Dívám se kdo na koho volá. Vidím starou paní s berličkou, která se dívá mým směrem. Ohlížím se, kde jako ta slečna je, když si uvědomuji, že mluví na mě. V duchu jsem se tetelila blahem, že jsem ještě pořád pro někoho slečna a s úsměvem jí odpovídám na otázky, které mi kladla. Stále v myšlenkách, jak mě oslovila odcházím a sama pro sebe se usmívám.🙂 Když mi v hlavě najednou začne hlodat ten červík.😈 a říká mi, že už žádná slečna nejsem, že se třemi dětmi to na mladší vzezření rozhodně nevypadá, že bych se měla podívat na sebe do zrcadla apod. No jasně, paní byla už stará, měla brýle, já byla v celku dost daleko, i sluneční brýle, které jsem měla, bránili správnému odhadu. Nicméně při pohledu do zrcadla jsem uznala, že paní musela mít nejspíš šedý, zelený a možná i další zákal, možná dokonce celkovou slepotu.
    Ale co, kašlu na to, že se popletla. Já jsem stejně šťastná, že jsem mohla zase prožít a taky přežít to PONDĚLÍ, které spoustu lidí nesnáší. Přeji všem: radujte se z každého dne, který příjde. Z každé minuty kterou prožíváte a s radostí vzpomínejte na to, co jste tento den dělali.💃😘😉

    Drahé maminky, otázka pro maminky s více dětma, ale nejen pro ně.

    Takže, než se miminko narodí, někomu trvá krátce, někomu naopak hodně dlouho, než vymyslí jméno pro svou ratolest.

    Chtěla jsem se zeptat, jestli jste si nechali nepoužité jméno pro druhé miminko a přidali pouze nové pro to dané pohlaví.

    Když se tak nad tím zamyslím, vlastně jsem si zvolila 6 jmen, aniž bych použila jedno vybrané pro následující dítě/děti.
    Jak to bylo u vás? Měli jste oblíbené jména, které jste pak dali svým dětem? Nebo při těhotenství vyhralo nakonec jiné?

    Ahojte všechny a všichni. Potřebovala bych poradit, popř. kdyby jste některá měla fotku vlastního výtvoru. Dcera má poloché nohy a paní dr. mě poradila, že než začneme s ortopedickým cvičením, můžu si vytvořit podložku podle svých možností. Zkrátka něco v tom smyslu, že na karimatku nebo i kousek látky nalepit různé druhy a povrchy. Jako např. kamínky, větvičky, apod. Tak, aby dcera po tom mohla chodit a stimulovat plosky nohou. Najde se tady maminka, které něco podobného bylo doporučené a dovolí mi nahlédnout na její výtvor? Moc děkuji za jakoukoliv radu.😘

    Tak teď nevím, jestli jsem si udělala radost, nebo si to budu dlouho vyčítat. Objednala jsem si povlečení. Jo, kdyby jedno, třeba pro některé s dětí, nebo na manželskou postel, tedy dvě, ale objednala jsem rovnou čtyři. Samozřejmě ne všechny stejné, ale dvě barvy po dvou do ložnice. A teď si říkám, jestli jsem neudělala pitomost. No pravda, procházela jsem skříň, do které se toho už moc nevleze, ale přece jen, jsou tam staré, které bych mohla už i vyhodit. Nebo zkrátka zrecyklovat. Ale pořád si říkám, že jsem si mohla objednat jen dvě, a ne rovnou čtyři. Že třeba ty dvě někdy později. Ach jo, ale když ony jsou tak hezké a co když by příště byli dražší nebo by nebyli vůbec.
    Nemyslete si, že jsem padlá na hlavu, jen jsem spíš plná výčitek a taky plná radosti a natěšení, až příjdou.
    A fakt je, že jsem se z toho právě vykecala a už se budu jenom těšit. Konec s výčitkama, do konce týdne mi dojde balík a juchůů!!! Operu, mrsknu do sušky, obleču čisté a voňavé a šup hajat. Och!!! Už se tam vidím.

    Zdravím všechny.
    Dny, měsíce a roky jdou a já si stále víc uvědomuji, že skoro všechno, co jsem v době očekávání svých dětí jedla, cítila, snášela nebo nesnášela, se nakonec odraží v jejich životě. Už vím, proč doktoři doporučují v těhotenství jíst pestrou a zdravou stravu. Ale nepomůže to tomu, aby vám dítě pak jedlo všechno. Stalo se mi, že při první jsem až nadmíru dodržovala všechna ta zdravá pravidla, i když jsem z nich nijak nadšená nebyla. Pravdou je, že dcera odmítá všechno, co mi v těhotenství nechutnalo. Jediné, po čem se může utlouct, jsou rajčata. A světe div se, rajče bylo to jediné, co jsem musela po dobu asi tří, čtyř měsíců mít každý den.
    A co se týká fyzických pocitů? Mladší dcera chtěla, abych s ní byla na trampolíně. To už jsem byla těhotná. Ne že bych tam hopsala. To ne. Jen jsem tam seděla a dohlížela na ni. Přiznám se, že mi nadvakrát nebylo dobře. A syn se od malička bojí houpačky. Může to mít opravdu takové následky na chování a chuťové buňky našich dětí? Jak to je, nebo bylo u vás? Máte taky některá takové zkušenosti?