Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Miláčcci moji 🙂

    vermon
    Zpráva byla změněna    29. bře 2017    

    Nosila jsem ho 9 měsíců pod srdcem,teď ho nosím na srdci a doufám,ze dlouho budu😍Proč stále nosím a hodlám ještě dlouho?
    Protože milujeme oba ty okamžiky, kdy jsme spolu....Malý je klidný a spokojený...
    Protože to nebude trvat věčně a vyroste, ale zůstane v něm pocit jistoty, že tady pro něho budu vždy...
    Protože v kočárku své dítě při usínání nemůžete objímat a držet za ruku.
    Protože se dostaneme všude tam, kam s kočárkem nelze.
    Protože kdykoliv usne v naprosté pohodě do 10 minut, kdykoliv je unavený.
    Protože jsme neustále spolu, i když ho něco trápí nebo bolí a já potřebuju pracovat nebo se věnovat Sofince.
    Nošení není žádný moderní trend.
    To kočárky a postýlky udělali z lidí odložené samotáře....

    Kdo nezažil, nepochopí 💕

    Ach, přesně rok od tohoto zázraku, totálního štěstí a naděje 🙂 🙂 🙂 Co se za rok stane ze dvou // 🙂

    Ženy, holky, milé maminky poradíte prosím nějaký sporťák, aby byla možnost přidělat autosedačku, vajíčko? Zatím jsem našla jen ABC design

    hvězdy moje 🙂

    Proč ty děti tak hrozně rychle rostou? Zastavte někdo čas prosííím 🙂

    Na Nový rok bylo božsky❤

    Lásky moje❤❤

    vermon
    4. lis 2016    Čtené 471x

    Jak přišel Danielek na svět

    Termín porodu jsem nikdy nějak neřešila, ono to ani nešlo brát vážně s mým cyklem… Ale dle početí to bylo 11.10.2016, dle utz taky, takže jsem byla ráda, že to alespoň takhle sedí.

    Celé těhotenství jsem si od začátku moc užívala, ze začátku mi bylo trochu špatně, ale rychlá snídaně a pár doušků vychlazené coca coly to vždy zachránilo.

    Už od začátku jsem měla jasno, spoustu věcí bych chtěla jinak… Prvním krokem bylo si najít svou soukromou PA, kterou jsem díky z Hypnoporodu sehnala. Setkaly jsme se hned na zač.těhotenství  a hned mi E. sedla.

    Čas plynul, my zjistili, že se v bříšku ukrývá chlapeček a moc jsme se těšili a chystali a udělali spoooostu fotek 🙂

    K dr.jsem chodila do 32tt do posledního utz. A od té doby jsme se scházely už jen s E.

    Termín porodu se blížil a já se moc těšila…Původně jsme měli vykomunikovaný v porodnici ambulantní porod, ale tato varianta se v den porodu lehce změnila ... 🙂

    Po termínu jsem se již snažila malému z bříška pomáhat levandulovými koupelemi, svařákem s velkou dávkou koření, sexíkem a procházkami, tak jak už to většinou bývá, Daneček si v bříšku dál hověl, po ,,vypuzovacím večerním ceremoniálu,, sice vždy pár vln došlo, ale to jen, aby se neřeklo.

    A tak jsem si řekla stačí, mé dítě samo ví, kdy chce přijít na svět a já mu do toho nebudu zasahovat a tak jsem se dala poslední den do pohody, levandulkovou vanu s relaxační hudbou jsem si neodpustila a promlouvala k miminku, že už k nám může přijít, že se na něj už moc těšíme.

    Byla sobota 15.10.2016 a asi po 14 dnech vykouklo sluníčko, toto jsem měla delší dobu v hlavě tak nějak podvědomě, že čeká,až bude hezky. Zrovna u nás byly ten den hody…Asi o půl 6 ráno mě budily již dost silné menstruační bolesti, které mě už nedaly spát, usla jsem ještě jednou, ale další vlna mě opět vzbudila, tak jsem si šla dát vanu a umýt vlasy. Vlny chodily zatím docela nepravidelně, zhruba od 15-20 minut a trvaly už skoro 1 minutu. Posnídali jsme, šli dolů k našim na oběd a pomalu se chystali obléct Sofinku do kroje. Bylo půl 1 a a šli jsme. Chůze byla při vlnách docela sranda, abych hlavně u známých, které jsme potkávali nedala nic znát 🙂 Kolem 2 jsem se už odpojila a poslala tatínka se Sofinkou ještě na kolotoče. Ještě jsem zvládla usnout na 25 min, tělo mě nechalo nabrat sílu  a vlny prodloužilo .

    Po spaní kolem 16 to dostalo pořádný spád na 10 minut, to už jsem psala Peťovi, ať dojdou, volala jsem PA, ať je v plné pohotovosti….No v 18 jsem jí volala, ať už jede 🙂 Bylo asi půl 7 vlny po 8- 10 minutách, šla jsem se Sofinkou do vany, hladila mě a při vlnách polívala bříško a říkala jsem jí, že už zítra ráno bude  bráška s námi…Rozloučili jsme se a dali ji spát dolů za dědou, babička o víkendu nebyla doma.(bydlíme s rodiči v jednom domě).

    Ve 20.00 dojela E. já ležela v posteli. E. mě zkontrolovala a já jsem byla na 6cm, super povzbuzení, víc jak půlku porodu máme za sebou🙂

    Zeptala se mě, zda chci odjet do porodnice, zda nemám z něčeho strach , vůbec jsem si to nedokázala ani v nejmenším představit. Proč přerušovat tak přirozený proces v prostředí, v kterém se cítím nejlépe a nejbezpečněji.

    Bolesti šly hodně do křížů, ale zároveˇb i do podbřišku, takže celou dobu jsem byla na balóně, Petr  mi masíroval a nahříval záda, E. vyměňovala pecky z krbu o 106 🙂

    V pokoji hořely svíčky, oheň v krbu , voněla meduňka a občas i různé olejíčky na masáž mých zad.

    Tak nějak to šlo celou dobu, představovala jsem si při vlnách jak je miminko k nám blíž a blíž, prosila ho ať maminku moc netrápí a jde za námi.

     Ve 23.00 mi začla odcházet hlenová zátka,konečně 😀, ta která mnohým odchází již několik dní před porodem, mě odešla hodinu a půl před.

    Zkusili jsme ještě vanu, ale tam se to vůbec nedalo, nedokázala jsem se tam při vlně naštělovat tak, aby to bylo snesitelné, takže pryč po 5 minutách.

    Tak aspoň záchod, aby miminko rychleji sestoupilo, jupííí, jsme na 10 jdeme zpět do obýváku, kde byla nachystaná matrace a naše porodní místečko s krbem a svíčkami 🙂 Konečně praskla voda, opravdu to byla rána a bylo toho hodně J Museli jsme vyměnit povlečení na nachystané matraci.

    Pak už to byla teda jízda a malý byl skoro venku.

    Klekla jsem, zapřela se do Petra a asi na 3 vlny byl Danielek na světě. Nejkrásnější pocit štěstí šáhnout si dolů a ucítit hlavičku jak si rotuje a čeká na další vlnu ,aby mohlo miminko za námi.

    Ihned mi ho E. podala a my už se mohli jen a jen tulit. Petr si za námi vlezl, čekali jsme na pupečník, na placentu a upřímně tento čas jsem jak v nějakém oparu, vím, že jsem jen nasávala vůni malého a užívala si ty jedinečné okamžiky štěstí.

    Pak jsem se zeptala, kolik je hodin a zda už je 16.října, ano je, malý se narodil 0:28 a já věděla, že na to datum prostě čekal. Ještě jsme malého zvážili v hojdavaku a měl krásných 4500g. Toto nikdo nečekal   a jako 4,5kg miminko vůbec nevypadá.

     E. odjela kolem 4 a my už si leželi všichni 3 s nahatým miminkem v posteli, vůbec jsme nespali,  a pořád se na něj nemohli vynadívat.

    Ráno v 7 už za námi došla Sofinka a ten její  výraz štěstí a slzičky v očích si budu pamatovat do konce života, hned se za námi přišla tulit a vítat se s bráškou.

    Musím říct, že rozhodnutí pro tento porod byl to nejlepší, co jsem mohla pro své dítě udělat. Chystala jsem se hodně dlouho, dá se říct od porodu Sofinky jsem sbírala informace a hlavně si vše v hlavě srovnávala. Důležité je to mít v hlavě nastavené tak, že se prostě nic nestane a věřit sobě i svému dítěti.

    Celý porod byl bez sebemenšího zásahu, po porodu ihned nahý na mou hruď, nikdo ho neodnášel a nedával na studenou váhu a nebalil do plínky a zavinovačky, spal na mě celou noc nahatý pod svým porodním červeným ručníkem.

    Mám pouze malé kosmetické poranění, cvičila jsem s aniballem, ale i tak hlavička o průměru 36,5cm a k tomu ručička u hlavy(šel na supermana) udělá s hrází své, ale i tak jsem si hned sedla, oproti nástřihu u sofi, kdy jsem si fakt nesedla 14 dní jinak než na kruh ....

    Už vím, že jsem udělala to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Ty chvilky, které jsme prožili nám nikdo nikdy nevezme. Porod byl hodně intenzivní, ale manžel i PA byli naprosto skvělí. Děkuji jim a hlavně svému dítěti, že jsme spolu prožili nádherný vysněný domoporod🙂