"Můj názor je takový, že systém bohužel stále není dobře nastavený. Děti a především miminka, by se vůbec do ústavů neměly umisťovat. Měly by jít přímo z porodnice do adopce, nebo k pěstounům. Jednou zraněné dítě je podruhé zraněno pobytem v ústavu. A to je zbytečné a moc zlé. Například pro maličké miminko je takový pobyt v dětském centru obrovský stres. Vždyť představte si, že vaše miminko po narození nemůže být s vámi, a to celé dny, týdny a měsíce. Leží tam, někde v postýlce úplně samo. Ani barevné zdi a deset hodných tet maminku prostě nedokážou nahradit,“
„Je to velmi bolavé téma, protože tyhle děti vypadají na první pohled jako každé jiné dítě. Ale díky tomu, co prožily (ztrátu biologické rodiny a následně pobyt v ústavu), si s sebou nesou šrámy na duši po celý život. Bohužel mnoho lidí (například rodiče jejich kamarádů, neznalých této problematiky) je pak považuje za agresivní spratky, u kterých se projevily špatné geny. A to je špatně, to bych chtěla změnit. Protože, ono jde o obranné vzorce a mechanismy, které si tyhle děti vytvořily v ústavu, aby to nějak přežily,“
