To se tak po čase rozhodnete cestovat s malým dítětem v kočárku a využijete pro cestu do jiného města vzdáleného cca do 20km prostředek hromadné dopravy. Po nastoupení samozřejmě zaujmete půlku osazení autobusu, jelikož než se s nákladem nasoukáte do určeného prostoru a autobus se může konečně rozjet. Neuniknete pozornosti jisté dámy, která všechno ví a všechno zná. A velmi nahlas líčí své komentáře do prostoru: ,,Jó to za nás nebývalo. To my jsme nosily děti na zádech. Aj do Brna". V duchu si pomyslíte, že při odhadu, že za hodinu člověk urazí +-5km normální chůzí, tak mi vychází něco kolem 4 až možná 5 hodin chůze a to počítám jen trasu z místa A do místa B, nikoliv do místa C výše zmíněného Brna. To by byl již skoro půl denní maratón. Při představě, že po celou dobu dítě nechce napít, najíst, stále jdete a nezastavujete, by to bylo i pro fyzicky zdatnou ženu možná i normální výkon, ale z pohledu, kdy žena musela jak v dřívějších dobách, tak i dnes zařídit věci kolem domácnosti, nákupy a další, tak pochybuji, že dotyčná dáma, až do Brna chodila každý den. V rámci svých komentářů prohlásila, že lidé žijící ve městě, kam jsem se vracela domů, jsou samí pitomci. Jak je někdy jednoduché říci svůj názor, že 🙂 A já jsem pak s radostí vystupovala, i když zmíněná dáma již své komentáře pak již věnovala i dalším lidem. A když člověk necestuje autobusem, neví, o co přichází 😀