Sanus v Hradci Králové, vlastní zkušenost

Ač jsem muž, tak bych se s vámi rád podělil o naše zkušenosti se Sanusem v Hradci Králové.
Cca v březnu 2011 mi byla diagnostikována azoospermie a tak nám bylo doporučeno obrátit se na nějaké centrum asistované reprodukce. Jelikož jsme z východních Čech, tak jsme ani nepřemýšleli o jiné možnosti než Sanus HK. Bohužel.
Objednali jsme se na vstupní pohovor a po zhruba hodině a půl čekání v čekárně jsme přišli do ordinace, kde nám pan doktor vysvětlil, co se s naším stavem dá dělat – bylo to hotovo tak za 5 minut, protože podle něho řešením bylo zkusit inseminaci a pak se uvidí… Říkali jsme si, že to jsou asi fakt odborníci, když bez kontrolního spermiogramu hned vědí, že můžou zkusit inseminaci, tak jsme do toho šli. Čekalo se na nějaký ten den cyklu, manželka si píchla injekci a následoval odjezd do Sanusu. Manželka v pořádku, ale „kupodivu“ se v mém vzorku nenašli žádné použitelné spermie. Paní z laboratoře ale napsala, že je to vhodné k ICSI.
Takže nový kolotoč – genetické vyšetření atp., vždyť to všichni moc dobře znáte. Nicméně valná většina vyšetření byla provedena manželce a mně, jakožto „původci“ problému, vlastně žádné. Poněkud mě zaráželo, že si nás zvali do ordinace i proto, aby nám řekli, že výsledky testů jsou OK a máme se objednat zase na jindy (máme to 60km, takže bych uvítal tyto informace třeba telefonicky. Nehledě na ztrátu času a neustálé uvolňování se z práce – to ale člověk v tomto případě moc neřeší)…Všechno probíhalo jak mělo a manželka začala stimulovat. Za dobu stimulace (tzn. cca 10 dnů) byla zhruba 7x v Hradci, což mně přišlo také poněkud úzkostlivé, ale budiž, jde přece o její zdraví a našeho potomka. Ve čtvrtek před odběrem vajíček (měl proběhnout v neděli) manželce jen tak mimochodem doktor řekl, abychom si podepsali souhlas s použitím spermií dárce. Byli jsme z toho hodně v šoku, protože do té doby nám o tom nikdo neřekl ani půl slova. Vcelku rozezlen jsem volal panu primáři, který mě uklidnil, že si náš případ prostudoval a že v našem případě určitě půjde použít moje spermie. Souhlas s použitím dárcovských spermií jsme nepodepsali, protože jsme chtěli udělat vše možné pro skutečně vlastního potomka a tak i s rizikem vyčerpání jednoho cyklu jsme do toho šli. V neděli jsme se dostavili na odběr vajíček, paní v laboratoři se nás neustále snažila přesvědčit na toho dárce, což už mi začalo vrtat v hlavě. Vajíčka odebrána, krásných 12 zralých kousků. „Kupodivu“ v mém vzorku opět žádné použitelné spermie a to ani na ICSI. O zklamání vám také asi nemusím vyprávět. Následující den jsme volali do Sanusu, jestli by ta vajíčka nemohli zamrazit (opět nám tato možnost nebyla nabídnuta předem). Odpověď zněla, že to nejde. Ke všemu si manželka začala stěžovat na bolesti v podbřišku, šla ke gynekoložce, která ji velmi důrazně doporučila nástup do nemocnice kvůli hyperstimulačnímu syndromu, který může vést až ke tvorbě krevní sraženiny (opět jsme na toto riziko nebyli upozorněni)… To už mě dopálilo a sjednal jsem si schůzku s primářem Sanusu, abychom si vysvětlili těch mnoho „nevyřčených“ informací. Samozřejmě jsem prostudoval internet a zjišťoval možnosti řešení, abych byl na rozhovor připraven. No výsledek našeho matiné s panem primářem byl takový, že o tom dárci nám teda asi jako mohli říct dřív, na hyperstimulační syndrom přece není potřeba upozorňovat, protože se vlastně nic neděje. Podle jeho slov vajíčka a spermie zvlášť zamrazit nejdou(!). Na vygůglenou metodu MESA/TESE mi bylo řečeno, že já mám pramalou šanci mít vlastní děti a že by to bylo jenom tahání peněz z naší peněženky. 6e bys enašlo tak málo použitelných spermií a ty by ještě nepřežily zamražení. Naprosto rozčarováni z jednání pana primáře jsme opustili Sanus a zařekl jsem se, že tam už mě nikdo neuvidí. Samozřejmě – medicínsky nepochybili, ale ta etika velmi pláče….
Na druhý pokus jsme se rozhodli pro jednu nejmenovanou pražskou kliniku, kde úvodní pohovor trval 30 minut (přesně v termín, kdy jsme byli objednaní) a hned jsme se dozvěděli o tom, že zřejmě s mou diagnózou bude nejschůdnější dárce (je zajímavé, že některým lékařům je to jasné hned). Po dotazu na MESA/TESE mi bylo řečeno, že samozřejmě tato možnost tu je také a byl mi domluven termín u urologa. Ten si vyžádal 2 kontrolní spermiogramy, poté mi vše vysvětlil a řekl, že šance, že se při chirurgickém zákroku najdou použitelné spermie je 40-60% (!), jaký to kontrast s nulovou šancí v HK. Zároveň se podivoval nad zprávou ze Sanusu, že v mém ejakulátu jsou vhodné spermie pro ICSI. S manželkou jsme se domluvili, že skutečně chceme udělat všechno, takže jsem podstoupil tento zákrok. Výsledkem byly 4 dávky tkání, které obsahují spermie, v mrazáku . Poté už nastoupil obvyklý proces stimulace (na 4 návštěvy  ), úspěšné oplodnění, transfer a 30.12.2013 se nám narodil syn Ondřej.
Tím vším chci pouze upozornit na to, že Sanus v HK je továrna na děti bez psychologické nadstavby a ačkoliv to pan primář nechtěl slyšet, tak je to prostě byznys. Všichni dobře víme, že tento problém je velmi delikátní a niterní a podle toho by se „lékaři“ měli chovat. Bohužel v Sanusu se nám nedostalo ani tohoto přístupu ani dostatečného množství informací, které jsme si museli zjišťovat sami. Zcela nyní pomíjím neprovázanost jednotlivých složek typu „to vám měl říct doktor“, „to vám vysvětlí v laboratoři“ a „minule jsme vám dali prášky, které máte brát“ (k čemuž bohužel nedošlo  )… Sanus má bezesporu velmi vysoký počet narozených dětí z umělého oplodnění, ale cena, kterou za to platí pacienti, zdá se mi být velmi vysoká.
Pokud se vrátím ke klinice v Praze (její jméno klidně pošlu do zprávy, stejně jako jméno urologa), tak jsem byl velmi mile překvapen profesionalitou, moderním prostředím a ochotou (ačkoliv je to pro ně taky byznys, co si budeme nalhávat).. Proklientský přístup se vším všudy. A perlička na závěr – celý proces v Praze vyšel levněji než v Sanusu.
To je naše zkušenost, naložte s ní jak uznáte za vhodné.