Vzteklé dítě a těhotenství 😶 - jsem nešťastná 😓
Vím že je to blbé takto říct ale popravdě jsem emočně na bodu mrazu. Máme dítě 2r8m, o které jsem šíleně bojovala, o které jsem moc stála. Už několik měsíců je všechno na palici. Neskutečný vztek, ječení. Všechno jak není podle něj je pomalu konec světa. A já už nemůžu. Pomalu každý den bouchnu takovým stylem, že zbytek dne na to myslím a je mi do pláče. Co je ale problém je to, že jsem znovu těhotná. Jsem v 13tt a nemám vlastně možnost si ani odpočinout. Jedu na doraz každý den, v noci i 4x vstávám a už začínám být docela mimo. Manžel hodně pracuje. Babičky nemám. No ale k věci. Druhé dítě jsem hodně chtěla... V době kdy prcek byl ale hodný a já si to představovala jako ideální rodinu. Jenže... Jeden potrat, druhý potrat...operace břicha. A náhle se zadařilo. Mrnous se zatím drží zuby nehty. I když jsem stále ve stresu, nemám možnost relaxovat, odpočívat. Jenže.... Všechno to co se děje doma ve mě vyvolává takovou nejistotu a bolest, že si říkám že snad ho už ani nechci. Vím že to je kravina, a samotnou mě to neskutečně bolí tyhle myšlenky ale začínám si říkat... Tvl nezvládaš vychovat jedno a už čekáš druhý, nezvládaš si nastavit hranice a čekáš druhý, nezvládaš nic. Na jednu stranu ho chci. Nechci aby malý byl sám bez sourozenců. Sama jsem ze 4 děti. Ale na druhou stranu, mám počítače že nezvládám vůbec nic. Za pár měsíců má jít do školky. Bojím se že se nic nezmění. Mám strach že takový bude pořád a k tomu bude další dítě. Nejhorší je, že v hlavě si furt říkám že by snad bylo lepší kdybych potratila, že na tohle nemám. Že nezvládám ten jeho hněv a řev. Několikrát za den.... Jenže vím, že když by se mimco neudrželo a skutečně by na to došlo že to obulím a budu smutná a říkat že jsem si to kráva těma kecám přivolala,😶😓. Je tu někdo, kdo se cítil nějak podobně? Jak jste to nakonec zvládly??
Zvládneš to 🍀. Začátek bude náročný, ale jak spolu děti porostou budou skvělý parťáci. Sama mám jedno podobného věku a některé dny jsou sakra náročné, takže ti rozumím.
Za mě je mateřství největší zkouška ženy. Všechny ty starosti, emoce jak na horské dráze, tělesné změny, nevyspání,... a nakonec se ohledneš a zjistíš, že jsi vychovala samostatné úžasňáky, kteří ti všechny ty proplakané noci bez spánku milionkrát vrátí.
Nespoléhala bych na školku, že se to zlepší, u nás to je kolikrát snad ještě horší, ale stejné myšlenky, že nezvládám jedno a teď bude druhé jsem měla skoro celé těhotenství. Moje starší se vztekala takovým stylem, až nás to donutilo vyhledat dětského psychologa. Vzteká se stále a bude to boj zřejmě celé dětství. Živě si pamatuju, jak mě hanba fackovala a říkala jsem si, co mě to proboha napadlo s druhým dítětem, když se mi v podstatě na každém nákupu válela u nohou, kopala kolem sebe, ječela na celý obchod a já nad ní stála s těhotenským břichem. Párkrát jsem i zaslechla od kolem jdoucím nějakou poznámku typu - ta se z druhého zblázní 👌 Ale výchovou to není zřejmě. Řekla mi to jak psycholožka, tak mě o tom neustále i přesvědčuje mladší. Ta je fakt neskutečný kliďas, nevzteká se, poslouchá, chápe slovo ne, což starší nechápe do teďka 😆 Starší už ve věku mladší dávno chytala amoky, kdy si mlátila hlavou o zem a půl hodiny kopala nohama a vůbec nevnímala okolí. 🙈 Je to prostě boj, ale dost nám pomohla ta psycholožka, jak mě, že to není tím, že bych byla neschopná a nejhorší matka na světě, tak i s tím, jak to zvládat. 🙂
Jak často chodíš s dítětem ven, na kroužky, hřiště, cvičení, hernicky? Není vztekle, protože se doma nudí a chce mít vedle sebe veselou maminku? Ono pokud jste pořad doma, ty neustále ve stresu, tak to muže být ten důvod. Vem dite ven, mezi děti, ať sis hodiny hraje s kamínky. Případně pokud se nemůžeš věnovat, tak bych si zaplatila hodinové hlídání.
Hele čekám 3 dítě, a měla jsem kolem 14tt podobné pocity. Ptz byli vánoce a vše na mě padlo, doma puberťáka a 3letaka, na vše sama muž má dost práce a prostě jsem vybuchla.. Že malou asi nechci že si ji nemůže nechat, prostě mi jeblo, doslova (těhotenství po 15ti letech přirozeně, na cestě vytoužená dcera a já se chovala jak cvok) . Muž vyslechl, podpořil a zeptal se co teda bych s malou chtěla jakou udělat? Ta otázka mi přišla tak absurdni že mi docvaklo jak debilne se chovám. Ale to ty hormony. Neboj teď už se budou hormony ustalovat a ty získáš víc jistoty.. S prckem prostě musíš být důsledná, má telecí věk, zkouší hranice a ty když budeš důsledná a prostě nepovolís on si taky zvykne brzy, většinou vědí že povolí mě proto scény, dovedu vedle ať se uklidní, nebo sama odcházím třeba na wc.. Budeš skvělá maminka i pro dalšího prcka, jen se nenech zlomit nejistotou v sobě samotné. Vím jak ti je, a věř že to pomine. Malej měl taky vztekaci období a děsně pomáhalo když jsem ho prosila o ticho že si vezmeme sluchátka půjdem poslouchat miminko, nevěřila bys jak ho to uklidnilo. Takovej uklidňující rituál.
@mydlova chodíme každý den ven 😉, na hřiště, podle počasí do heren. Každý den má kolem sebe děti a litá venku.
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Ve školce se zklidní a ty si ulevíš, že ho budeš mít denně na pár hodin pryč. Až se ti bude vracet, budeš odpočatá a budeš se na něj i těšit 😀 Neřeš co bude dál, jak to bude až se narodí druhé. Nějak to bude, nějak to půjde. Bude to znít hloupě, ale já když jsem si myslela, že mám to nejnáročnější dítě na světě a proč zrovná já, tak jsem zabředla do příběhů o rodinách, kde vychovávají autistu, nebo jinak postižené dítě. A v tu chvíli mi bylo až stydno, že se hroutím z toho, že mi dítě málo spí a moc brečí. Vím, že se to nedá aplikovat každý den, vstát a být vděční životu, že jsme zdraví. Ale spíš si uvědomit, že opravdu to co prožíváš, není konec světa a známe to téměř každá. Ale ze všeho se vylížou a pak tě budou štvát zase něčím jiným 🙂 Holt nikdo neřekl, že mateřství je sranda.