Deprese po potratu

@belleelle jj ale já už tři děti mám...kdybych žádné neměla, řešila bych to třeba takhle radikálně...našla jsem v něm po tom všem co mám za sebou chlapa, co nás má rád a chce s námi být. Je na nás moc hodný a hlavně si mě váží, ne jako moji ex☹

@vineta jasný, že promluvím, jen nevím, zda má smysl se v tom pořád rejpat, a nebo tomu prostě nechat čas...a počkat pár týdnů, měsíců. Nechci aby měl pocit, že ho do toho tlačím...

@snezenka123 Asi je otázka, jak rychle to potřebuješ mít zpracovaný. Ale myslím, že nechat mu trochu času neuškodí, pokud to zatím zvládneš ty.. ono to je asi vcelku trauma i pro muže, hlavně když vidí, jak si samy trpíme, a nemůžou nám příliš pomoct. Hlavně aby ses dostala do jakž takž pohody 😘.. když už děti máš, nechala bych tomu chvíli, a uvidíš.

@snezenka123 Určitě bych na přítele pomalu. Určitě ho to taky ranilo, i když maličké ze začátku nechtěl. My jsme třeba od doktora dostali povolenku až teď skoro po 5 měsících a i tak jsem se dala dohromady. A hlavně když už děti máte. My ne a ještě musíme přes IVF. Já jsem třeba dřív do miminka ani nechtěla. Potřebovala jsem se dát do pořádku a nechceme další miminko jako náhradu za naši první holčičku.

@vineta jj máš pravdu, i já si uvědomuji, že to pro něho muselo být těžký...všechno , co se událo, pro něj to muselo být taky docela krušný...viděl mě zhroucenou, když mi řekl, že dítě nechce, když jsme to řešili, plakali jsme oba, nakonec svolil, že dítě bude a že se s tím čASEM srovná, a potom mě přesto viděl trpět, hodněkrát plakat...to těhotenství bylo opravdu smutné, a bolestivé☹pro oba, ani se nedivím, že to miminko vzdalo☹
nakonec byl se mnou i při potratu, když jsem dostala ty tablety na vyloučení..měla jsem strašně silné bolesti, kdy mě musel i vodit na záchod, v těch největších bolestech mě držel v náručí a uklidňoval..takže si prošel se mnou i tou fyzickou bolestí a chápu ho, že má strach, že se to všechno bude opakovat, ten mám i já, ale přesto tam ta touha po miminku je...

@maagda no my děti společné nemáme...mám já tři děti, z předešlých manželství..dvě z jednoho, třetí z druhého...a tohle společné by bylo jeho první...vím, že nemá smysl tlačit na pilu, akorát bych ho tím úplně odradila do budoucna...a nikdo nemá rád, když je do něčeho tlačený a chlapi obzvláště:-/
Jen nevím, zda s ním o tom mluvit, říct mu, že mě to trápí, protože já se snažím dělat jakoby nic, usmívat se a tak, vytěsnit to, co se stalo úplně někam dolů, do nitra.
Takže on musí mít pocit, že jsem v pohodě a nad věcí..ale vnitřně mě to občas úplně dostihne a uvede do deprese...nevím, zda mu to říct, nechci, aby si myslel, že ho tím chci třeba citově vydírat...jestli prostě není lepší to řešit třeba s někým jiným, nějakou ženskou, psychologem...nevím, nechci být za histerku, ale bolí to.
I když se snažím fungovat a jít dál, přesto to bolí

@snezenka123 Mluv s ním o tom. To že to chceš někde uvnitř hluboko schovat, je to nejhorší co můžeš udělat. Pak se to ukáže na zdraví. Když ti umře blízký člověk taky pláčeš, mluvíš o tom. A toto bylo tvé miminko a to se nese ještě horší. Každý si musí projít tím očistným programem. Já sem si třeba s manželem zapalovala svíčku každý večer a rozloučenou, plakala jsem pořád a moc. Mluvili jsme s manželem o tom potřebovala jsem to i já i manžel. Nemůžete dělat, že se nic nestalo když stalo. To pomůže k tomu že se s tím naučíte žít. Já jsem se třeba nesmála dlouho na nikoho. Je pravda, že v mém okolí to moc lidí nevědělo, protože jsem byla pořád v nemocnici a nebo doma jsem jen ležela. Strašně mi pak pomohlo po 8 týdnech po potratu nastoupit do práce. Tam to všichni věděli, ale nikdo se moc neptal. Toto je výhoda pracovat v mužském kolektivu 🙂. Já jsem se řídila pravidlem, když se mi chtělo plakat tak jsem plakala, když jsem chtěla být naštvaná tak jsem byla, když jsem chtěla křičet tak jsem se prostě zavřela do ložnice a křičela do polštáře. Je nejdůležitější ty emoce dostat ven a ne je držet v sobě. Vážně mi věřte 🙂 v prvním týdnu jsem myslela, že to nezvládnu ale člověk musí zvládnout určitě překážky v životě. Vše má nějaký důvod proč se to děje. Ono pro muže vidět svou milovanou ženu taky není jednoduché. U mě seděl manžel 10 hodin co jsem měla bolesti, držel mi sáček když mi bylo špatně od žaludku, chodil semnou na záchod i když to nebyl nejkrásnější pohled, viděl mě u toho jak jsem si naši holčičku porodila do rukou a volal na sestřičky nech běží za náma. Seděl u mě do 1 hodiny do rána, dokud mi nevykapala poslední kapačka a neprobrala jsem se z narkóze protože mě museli na sálu dočišťovat. Takže určitě počkat až bude přítel připravený na další miminko a začněte s ním o tom mluvit, protože se může stát, že se oba uzavřete do sebe a vztah tím bude trpět.

@maagda moc a moc děkuji za vaše slova...četla jsem tvůj příběh a muselo to být moc těžké...jsi silná ženská, a je to tak, ženská zvládne víc, než člověk...protože prostě musíme. taky nevěřím na náhody,ale že všechno má svůj smysl...i když se nám to zdá jakkoliv nesmyslné a bolestivé...časem se ukáže, že to mělo svůj důvod☹

Zkusím si s ním o tom promluvit, až budu zase smutná. Vím, že to není správné, to v sobě dusit, ale chtěla bych to zvládnout nějak sama...prostě se s tím vnitřně poprat, pro mého chlapa to od začátku byl jen shluk buněk☹je spíš praktik, u nás se miminko ani nezačalo vyvíjet, vlastně se ten vývoj zastavil hned někdy na začátku, ale rostl jen prázdný gestační váček☹ přesto jsem měla nevolnosti, rostoucí břicho, prsa, hcg...takže tvoje zkušenost musela být tisíckrát horší a bolestnější...tím nechci nijak paušalizovat že velikost miminka potraceného se rovná míra bolesti...
bolí to každou ženu, když příjde o svoje miminko, ať bylo v jakékoliv fázi vývoje anebo týdnu tt☹

Přeji ti hodně sil a do budoucna jen to nejlepší❤

@snezenka123 ono, mit pripadne 4 deti se 3mi muzi me osobne (opravdu osobni nazor) prijde hodne zvlastni. A to nejsem zadna puritanka.

@snezenka123 Všechny jsme silné 🙂 Je jedno v kolikátem je žena týdnu. Každý mi říkal buď ráda, že to bylo teď a ne později a nebo že si neporodila a malá neumřela. To mi bylo jedno. Milovala jsem ji jako svoje miminko a bylo mi jedno že jsem teprve v 15tt. Byla mé všechno i když měla teprve 11cm pro mě byla smyslem života, člověk by ani nevěřil jak dokáže někoho tak milovat i když ho ještě necítil nebo ho nikdy neviděl na živo. Byla to má velká láska už zrovna ten den, kdy nám ji zaváděli jako embrio a viděli jsme ji na obrazovce. Hlavně byla velký bojovník bojovala od samého začátku ale my jsme ji bohužel museli nechat dobojovat a hlavně to já si nikdy neodpustím i když vím, že to bylo to nejvíc co jsme mohli pro naši holčičku udělat. Nemohla jsme ji nechat vykrvácet v bolestech. Takže doporučuji se o tom bavit. Třeba s přítelem jen jednou. Zeptat se co se v něm odehrává, proč najednou změnil názor, říct mu co cítíš ty. Stačí alespoň jednou. Pak tu máš nás, kterým můžeš napsat a promluvit si s námi, které jsme si tím prošli. 🙂

@belleelle v životě se nám dějí věci, které se prostě stanou, i když si to tak nepřejeme....můj první manžel...byla jsem s ním od svých 17 let byl skvělý..chodili jsme spolu...bydleli v podnájmu..vzali se, pořídili byt...za další 4 roky první dítě...rok a půl na to druhé..jenže ex začal hrozně moc užívat marihuanu a odrazilo se to na jeho psychice☹ byl agresivní, výbušný, měl stavy kdy žárlil a choval se jako schizofrenik..doma rozbíjel věci...házel židlema, když měl ty svoje výbuchy a to u toho byli děti...jeho chování se stupňovalo k horšímu, začal mě urážet, nadávat..nečekala jsem na první ránu a odešla jsem i s dětmi...nechtěla jsem, aby v tom vyrůstali. Nebylo to lehké,ale zvládla jsem to. Mezitím jsem pohřbila oba svoje rodiče, co rok narození dítěte,smrt jednoho z rodičů..maminka zemřela když jsem byla v 6 měsíci těhotenství s první dcerkou...
když jsem potkala svého druhého muže, měla jsem strach, že se zase spálím, ale chtěla jsem věřit, svoje děti neměl a moje měl rád, a vlastní si moc přál. Riskla jsem to, a kdo nikdy v životě neriskoval? po čase se z něj ukázal sebestředný sobec, co svoje dítě upředňostňoval...jasně, každý má svoje dítě asi přirozeně radši, ale ty moje dvě přímo odstrkoval...nevšímal si jich, a syna vyloženě neměl rád...a nebylo to nehké...udělala jsem v tom vztahu maximum...navrhovala jsem poradnu..nic nechtěl, všechno odmítal..a když už skončili moje dvě děti na antidepresivech, byla to poslední kapka v tom moři beznaděje a odešla jsem a byla se třemi dětmi sama!
A taky jsem to zvládla, než jsem potkala po tom všem člověka, kterého mám nyní po svém boku a věřte mi, nebo ne, je to konečně po tom všem chlap za odměnu...

Ono je hrozně jednoduché si říct...hm...má tři děti s dvěma chlapama...co to je asi za ženskou, ale když nevíte, co kdo má za sebou, težké je ho soudit...

@maagda mockrát děkuji za tvůj názor, a máš pravdu, je jedno jak velké je to miminko..pro nás, maminky je to stejně láska na celý život...pamatuji si, jak moc mě to zaplavilo po porodu první dcerky, když jsem nechápala, jak moc dokáže člověk milovat! milujeme ty svoje děťátka už od prvního pozitivního testu..v tvém případě vlastně ještě dřív...a chápu tě a naprosto ti rozumím, že tvoje dceruška byla je a navždy bude to nejkrásnější a nejcenější, co ti život dal.
Věřím, že další bráška a nebo sestřička bude hlídaná andílkem z nebes a všechno dobře dopadne. navzdory všemu zlému, co nás potká nesmíme přestat věřit v zázraky a šťastné konce❤

máš pravdu , zkusím si s ním o tom aspoň jednou promluvit, abych věděla, jak se věci mají a mohla se s tím lépe popasovat..Naposledy, když jsem mu o tom říkala, že mě překvapil, že najednou chce si dávat při milování pozor, přitom po potratu říkal, že tomu necháme volný průběh, a že mě to zaskočilo i mrzelo a povídala jsem mu o tom, dal mi pusu, a řekl, neboj, dítě spolu mít budeme...čili neřekl nikdy..ale spíš nechce teď hned...on je introvert a moc o svých pocitech neumí a nechce mluvit, všechno si řeší tak nějak sám v sobě, což asi není dobrý, ale už je takový a předělávat ho nebudu..proto jsem i měla pocit, že se o tom nechce moc bavit a dal mi pusu s tím dovětkem, jako by tím říkal, nechci se o tom bavit, ale dítě mít budeme ..neboj.Víš? takže nevím, jestli opravdu tomu nechat ještě chvíli času a buď počkat až začne sám a nebo se ho na to zeptat za pár týdnů až se to všechno ustálí..

@snezenka123 Tak zkus nemluvit o něm, třeba opravdu potřebuje čas si to v sobě urovnat a dostat odvahu na druhé miminko. Třeba má strach, že se to bude opakovat tak do toho nechce jít zrovna rychle po hlavě. Řekni mu teda jak se cítíš ty a že potřebuješ aby tě objal a aby ses mohla u něj v klidu vyplakat. Manžel taky moc nechce mluvit o jeho pocitech ale po nějaké době začal sám. Nenuť jej teda přemýšlet o něm ale mlůuv jen o sobě a třeba se po nějakém čase taky rozmluví. Řekni že chápeš že miminko první nechtěl ale pro tebe to bylo něco úžasného mít znova tvorečka v sobě a že tvá láska byla strašně velká, i když pro něj to byly jen buňky tak pro tebe to bylo vaše miminko, které jsi strašně milovala. Uvidíš všechno bude dobré. Ale neschovávej to v sobě. Já jsem ještě podstoupila aroma masáž bylo to úžasné. Ty peníze za to stáli. Sice byly někdy okamžiky, které strašně boleli (vnitřně) protože se tam pracuje s tvými pocity ale i to mi pomohlo se s tím srovnat a to nejsem nějaké alternativní žena 🙂. Ale byla jsem tak bezmocná, že jsem zkoušela všechno. Pak mi ještě namíchala takový sprej podle vůní, co mi dělali dobře a když mi bylo nejhůř tak jsem si to na sebe stříkla a tá vůně mě strašně uklidnila. A to jsem předtím zvažovala psychologa ale po tomto jsem nemusela nikam 🙂

@maagda jj je to jak píšeš, nechce mluvit o svých pocitech a s tím strachem mi to sám řekl, že má strach, že se to bude opakovat.
všechno má svůj čas, a pokud spolu máme mít v budoucnu ještě miminko, tak bude❤

Nechám mu teď ten čas, co chce i prostor, a pokud bude zase nějaký splín a bude při tom, řeknu mu o tom, přeci jen se to týká nás obou dvou...
Já u něj v náručí plakala a plakala...nejen když jsem byla ještě těhotná a vypadalo to, že to nedopadne, ale i potom, když to nedopadlo...je mi velikou oporou, a i když moc o svých pocitech nemluví, tak vím, že i jeho to zasáhlo...

Počkám a uvidím, jak se to bude dál odvíjet, ale nechci tlačit, nebo naléhat, to vůbec ne.
co se má stát, stane se😍

Ta aroma masáž musela být uvolňující, já tenkrát byla po smrti rodičů u jedné paní, a ta se mnou prošla do detailů den, kdy umřeli moji rodiče, včetně všech emocí, co jsem prožila, jakobych se vrátila v čase a prožila si to znovu...bylo to ...nedokážu to popsat, moc silné, bolestivé,osvobozující a po tom všem jsem se cítila úplně jinak...už jsem necítila žádné výčitky..žádné nepochopení...prostě mě to úplně změnilo pohled na celou tu situaci a neskutečně moc a moc mi to pomohlo...

Já si teď udělala takovou krabičku, do které jsem dala všechny fotky z utz, básně, co jsem napsala pro miminko a po potratu..i dopis, adresovaný právě našemu miminku, je u toho i plínka, s beruškama, co jsem koupila jako první dárek...a mám to ve skříni,i s těhu testama...nejdřív jsem přemýšlela, jestli to nemám "pohřbítůu nás na zahradě, pod veliký dub, co máme...jako symbol toho, že jsem to uzavřela a život jde dál..ale zatím to mám ve skříni, ani partner o tom neví..nevím, zda mu to ukázat, možná asi jo.

@snezenka123 a proč ne? Třeba ti řekne že to pudete spolu zakopat. Já mám třeba ultrazvuk pořád vystavený. Nedokážu nějak to uplně uzavřít. Lidi taky mají fotku svých dětí vystavenou i když třeba se stane nějaké neštěstí tak my máme taky. My teda s manželem na ni nikdy nezapomeneme a řekli jsme si že až jednou budeme mít sestřičku nebo bratříčka, tak mu řekneme že měli sestřičku, ale že byla moc nemocná a tak musela ještě v bříšku jít do nebíčka. Byla a je pořád součást naší rodiny, i když si někdo bude myslet, že jsem jebnutá 😀 tak to tak prostě cítíme 🙂. Každý má dělat to, na co se cítí. Naši mi taky všichni říkali nech fotku schovám, že mě to bude pořád drásat když ji uvidím, ale já jsem jim řekla že ne. Že mě nevadí ji mít vystavenou, máme ji v ložnici a tam můžeme mít co chceme. Ještě jsme si koupili novou sošku ze dřeva anděla a tu má naše holčička vedle sebe 🙂. Každý to má jinak. A když se mě někdo zeptal kdy budeme mít děti tak sem jim na rovinu řekla, že já už mám holčičku, sice v nebíčku ale je naše 🙂

@snezenka123 to, co planujes (4 deti se 3mi muzi) neni dobry napad, mozna to i on vi. Copak ty ses nepoucila? Muzi a kukacky proste nejde k sobe.
Podivej se do sveho zivota, vzdyt muze si ditetem neziskas.
Ani omluvy, ani vymluvy. Jen se zamysli nad tum, co planujes a jak si to predstavujes. Rict nekde v praci, 4-3, jaky myslis, ze udelas dojem? Predpokladam, ze budes neco nekdy danit a odevzdavat rodne listy deti.
Mozna je to jen o tom, ze te ma rad, tak jak.to je. A vic do toho nechce dat.

@snezenka123 moralisty neposlouchej. Co je komu do toho?
Já myslím že 4 týdny je málo. I když to byl teprve 7tt. Někdy není dobré spěchat.
Já jsem byla na potratu předevčírem, zamlklé těhotenství v 19 tt ( miminko bylo menší). Dřív než po 4 měsících to zkoušet nebudeme. Sice nás tlačí čas,ale nechci spěchat. Musíme se s tím vyrovnat. Miminko pohřbíme,věci schovame,já začnu chodit zase do práce, vezmeme se,a pak uvidíme. Máme dohromady tři děti,chtěli jsme ještě jedno společné. Bohužel něco bylo špatně a příroda to vyřešila takhle. Dej si čas. Je jedno jak dlouho těhotenství trvalo. Byly to naše miminka, milovali jsme je, těšili se, plánovali..To nejde jen tak zapomenout.

@belleelle divejte tady nejste na to aby jste někoho moralizovala. Paní chtěla radu, jak se vzpamatovat ze smrti miminka. A je jedno jestli bylo 4 nebo 10 a jestli s 1 nebo 50 chlapy. Po tom Vás nic není. Tak laskavě přestaňte rýpat do věcí, po kterých vás nic není a jdi prudit někam jinam.

@maagda a vy muzete rozdavat ruzove bryle na pockani. Jste na foru, kazdy se muze vyjadrit. Pokud vam to vadi, nereagujte. Ale pokuste se cist vse, co pani pise. A na deti obvykle jsou 2, pokud nejste Panna Marie. Chcete-li neco zmenit, je potreba zacit u sebe.

@snezenka123 holka, jak dlouho jste spolu? Psalas, ze par mesicu... Tohle jsou prilis intenzivni veci na tak kratkou dobu... Skoncilo ti vubec sestinedeli? Ja te chapu, ten pocit prazdnoty je silny a smutny. Ja tim prosla v listopadu, v prosinci revize.
To, ze chce par mesicu pouzivat kondom vubecnic neznamena. 35 neni pozde, navic nejsi prvorodicka. Hlavne nech sve hormony usadit, uklidnit.. Neni nutne mit dite do 9ti mesicu od yoho, co poznas chlapa (neber to spatne, jen mi prijde, ze na vsechnp jdes moc hrrrr)

@belleelle je mi upřímně úúúúplně jedno, co si kdo o mě myslí, nebo pomyslí, ať už jsi to ty..a nebo někdo jiný..popravdě nepotřebuji, aby mě někdo soudil a už vůbec né v této diskuzi...
a není to o tom, že bych byla nepoučitelná, svoje děti beru jako dar a ne něco, za co bych se měla stydět!!!!

a nepotřebuji si pojistit chlapa dítetěm...nevím, co ty máš v životě za sebou,ale nikdy bych si nedovolila někoho soudit!

podívej se, je to čistě MOJE VĚC a věc mého partnera, jestli a kdy budeme mít děti..a i kdybych jich měla mít pět, pořád budu za ně vděčná. jsem dobrá máma a partnerka, po tom všem mám naopak zdravý nadhled a vím, co v životě chci a nebo nechci.

prosím tě, už se k mému příspěvku nevyjadřuj, nestojím o tvůj nároz...děkuji

@zvedavec2 budeme spolu rok, a vím, že všechno má svůj čas...a vím, že to nemyslíš špatně...prostě to musím nechat ustálit a dát tomu jen ten čas...jen jak jsem psala víš, mě to spíš zasáhlo asi kvůli tomu prázdnému místečku po tom potratu...a přítel dítě se mnou chce...jenom ne hned...a jak vím, v životě nemúžeme mít všechno a hned🙂

@andelka moc mě mrzí, co tě potkalo..opravdu a moc ti přeju, stejně tak jako všem, co o miminko přišli, aby bylo všechno brzo ok a měli svá vytoužená miminka u sebe v náručí..
Je pravda, že čas je všelék, na skoro všechna trápení...

Moc držím palečky, aby se u vás všechno v budoucnu povedlo❤

@belleelle Já růžové brýle určitě nerozdávám 😀 zrovna já jsem si zatím co mi život dal musela vše jen vyžrat, takže ani já nemám růžové brýle. Nevím kde jsem psala něco co by tvou teorii potvrdilo o růžových brýlích. Paní psala že přítel dítě chce tak sem ji jen vysvětlovala že potřebuje čas. Jinak ano je to diskuze ale je to na téma deprese po potratu a paní potřebuje názor jak se s tím vyrovnat od žen, které si tím prošli a ne rýpavé, blbé řeči od nějaké zamindrákované paní. Už se prosím nevyjadřujte k mým příspěvkům. Děkuji a přeji krásný zbytek dne.

@snezenka123 mne prijde, ze chlapi to maji tak nejak vsechno pomaleji.. Mozna je to temi hormony, ktere nemaji, mozna jinym nastavenim, ale tu dramaticnost mi prijde ze v sobe nemaji.. Ja taky musim o vsem mluvit, opakovane vse rozebirat (a to nemyslim jen tu ztratu ditete, mluvim obecne) a memu muzi staci, kdyz se o vsem pobavime jednou a je hotovo 😉 a to je opravdu taky chlap za odmenu (bez ironie). Proste to ma jinak.

Ten tvuj zni jako skvely muz, opravdu. Jen mi prijde, ze chce trochu klidu, stalosti po vsech tech zmenach.. A to mi prijde jak naprosto legitimni vec, proste nechat prach usadit, emoce zklidnit, odpocnout telu i dusi.. Jsi mlada, 34 neni zadny vek 🙂 navic na fotce bych ti tolik nikdy nerekla, takze myslim, ze za dva tri roky bude telo taky uplne v pohode pripravene a chlap taky. Moc drzim palce, at ta prazdnota a bolest usadnou.

Viem ako sa cítiš, tiež som to prežila,mala som však zamlcany potrat.Pamatam si ten pocit prázdnoty a výčitky..a ver nemohla si to ovplyvniť, jednoducho je toľko príčin,kt. mohli u teba nastať.. mne pomohlo ďalšie tehotenstvo, bála som sa,že sa to zopakuje,ale v duchu som si hovorila,že som si už svoje nešťastie vybrala a už sa nebude opakovať..ani nie do roka od potratu sa mi narodila zdravá dcéra. Keď som o 1.dietatko prišla,vtedy som si uvedomila ako veľmi túžim byť matkou. A neboj budeš aj ty,aspoň vieš,že môžeš otehotnieť 😉

@snezenka123 děkuju. Opravdu jde jen o čas. My teď plánujeme na co se těšit příštích pár měsíců a pak uvidíme.

@zvedavec2 děkuji za milá slova🙂 a ano, chlapi jsou prostě jiní, než my🙂 a naposledy jsem z něj vycítila, že se o tom prostě nechce bavit a já ho chápu...my ženský to potřebujeme vyventilovat,ale chlapi hold ne a je fakt, že čas mu dám, aby se se vším srovnal.
jo, nikdo by mi nehádal ani věk, ani tři děti🙂a vím, že do 36 let je ještě čas, pokud by jsme chtěli až za nějaký čas...
Není podstatné, jestli to bude za půl roku, nebo za rok, ale že se na tom dohodneme oba dva, oba dva to bude tak cítit a to nejdůležitější, že to už dopadne na 1*❤
moc mi pomohlo si o tom s vámi psát.
Děkuji

@zvedavec2 a ano, můj chlap je naprosto skvělý, je jako z pohádky, která i když jsme spolu skoro rok, stále trvá. Má obrovské srdce, moje děti miluje a vím, že bude mít dost místa i pro naše společbé❤

@terez07 máš pravdu, pocit prázdna tam je a snad se někdy dočkám dalšího miminka👶 strach takly budu mít, a je to přirozené,ale u tebe to také dopadlo dobře❤krásný den🌞

@andelka přeji hooodně štěstíčka🍀