Neplánovaně těhotná. Nevíme, jestli si dítě nechat

@vojteska1 preju hodne sil, aby jste nastalou situaci zvladly....nic si nedelej tady z toho odsuzovani, protoze to je prece u naseho naroda normalni, kritizovat kritizovat i kdyz vi houby o tom jak to je...ano mely jste si davat pozor a nepodcenit antikoncepci,ale ja sem ta posledni ktera muze tohle rikat, prvniho prcka mam po IVF a protoze doktori rikali ,ze nemuzu prirozene otehotnet, tak naco prece brat prasky no a dva mesice po tom co jsem nebrala prasky jsem se dost divila. ted mi tady to "nemuzete prirozene otehotnet" beha po byte. Asi nejlepsi bude sednout si s manzelem a vse spocitat, jen vy vite jestli si dite muzete nebo nemuzete dovolit, protoze kecy jak dite nic nestoji jsou opravdu jenom kecy, pokud clovek nemuze kojit a to nikdy dopredu nevis ,tak pak je to palka jako prase, jasne prikrmy si uvaris za par kacek, pokud mas zahradu kde si to vypestujes, pokud to ale musis kupovat a pak z toho varit, tak uz to takova sranda neni. Nenech se otravit kecama, ze kdyz mate hypo mate na dite, protoze nikdo nevi kdy jste hypo dostali jestli to nebylo uz pred prvnim ditetem a ted jsou pomery jine. A hlavne nikdo za tebe tvuj zivot nebude zit, jen ty musis vedet, jestli to takhle chces a zvladnes, ono je hezky rict tak si manzel najde druhou praci, takze ty budes na vse sama a deti tatinka uvidi jenom jednou za tyden, no to je opravdu krasna rodina.
Preju hodne stesti at uz se rozhodnete jakkoliv, tak snad to bude ku spokojenosti vasi rodiny.

Tohle je opravdu těžká situace a nezávidím. Já bych asi dítě nebyla schopná dát pryč. S manželem máme také hypotéku a peníze žádná sláva, ale o druhém uvažujeme.

Pokud Vím mamčina kamarádky před lety šla na interupci. Měla třetí dítě a pak hned otěhotněla zase a to dala pryč. Přímo o tomto jsme s ní nemluvila, ale jsou šťastní a třem dětem dávají vše co potřebují. A mojí tetě se stalo to samé. Pořád chtěla třetí a velkou rodinu. Nevím do jaké míry to plánovali ale skutečně otěhotněla a má i čtvrté asi 16 měsíců po tom třetí - a to bylo opravdu neplánované. První dvě děti ale v době narození mladších byly už větší 12 a 8 let. Jsou šťastní, poslední je i v 10 mamánek a strejda bere melouchy. Všichni chodili do zájmových kroužků. Je pravda, že při pozíření těch posledních dvou již měli hypotéku splacenou, ale i tak 4 děti je podle mě hodně a zvládli to. Pokud to někdo chce zvládnout tak to zvládne.

i když si tady přečteš spoustu názorů nakonec se musíte rozhodnout vy. spočítat si finance udělat předběžný plán. Když budete mít jedno tak mu určitě dáte víc, ale nerozmazlíte ho? Pokud budete mít dvě prostě nedostanou vše značkové a luxusní a hodně věcí podědí a pak když budou v pubertě a něco si chtít koupit? Už od 15 můžou na brigádu a určitě si budou peněz vážit víc.

Obdivuji mojí mamku ta nás se sestrou vychovala sama a otec občas ani alimenty nezaplatil a když ano tak to byli asi 3000 na obě to také žádná sláva, Nikdy nám nic nechybělo a v 15 jsme šly na brigádu a když šla i sestra na brigádu tak jsme se složili mamce na dárek.

Věř že pokud se rozhodnete si ho nechat zvládnete to - budete muset 🙂.

Myslím si, že si zakladatelka mimčo nechá, kdyby o něj vůbec nestála tak nezakládá tuhle diskuzi. Byla by asi vážně škoda, kdyby mimčo, o které se tak dlouho snažili, přišlo o sourozence. Jsem vážně zvědavá jak se nakonec rozhodnou.

@myskin ano také si myslím 🙂. Doufám, že pak napíše

Myslim, ze ji nemate nikdo pravo soudit, ano dite je zazrak, ale ne za kazdou cenu.... Ja treba v Srpnu taky neplanovane otehotnela, mame syna a manzel uz vice deti nechtel, ale stalo se byl to proste osud a nad potratem jsem neuvazovala. Taky stavime domek mame hypo a ja hledala praci at manzelovi trochu financne pomuzu, no je to jinak. Vcera jsem treba byla na pohovoru a dostala praci, ale tehotnu na par mesicu nikdo nezamestna tak jdu v pondeli na pracak. Jestli se rozhodnes si to nechat budu ti fandit at to zvladnes a jestli ne je to jen tvoje vec. Drzim palecky.

Miminko si nech, je to dar. Když přišlo, tak přijít mělo...🙂 To zvládnete, uvidíš že to bude nejlepší rozhodnutí, které bys mohla udělat.

@vojteska1 Ahoj, já bych to ještě zvážila. Vždyť miminko je přeci dar. Navíc jste první měli vymodlené, tak jak najednou můžeš chtít dát druhé pryč? Já vím, že je to těžké, ale co když jednou budeš chtít další a už to nepůjde? Nenapadlo tě, že je to nějaké znamení? chápu, že máš obavy, jak to zvládneš, je to přece jen brzo po sobě, ale když se chce, tak jde všechno. Třeba by sis to jednou vyčítala.....Držím palce při rozhodování.

@vojteska1 Moje situace je taková, že já mám obě děti neplánované. Poprvé s mým tehdejším manželem před 11 lety, to bylo celkem v pohodě, i když vyskakovat jsme si nemohli. Podruhé jsem zjistila, že jsem těhotná, loni na jaře. S mým partnerem, který vždycky říkal, že děti nechce. Protože mi bylo v té době už 34 let, nebylo o čem se rozhodovat - dítě bych si nechala tak jako tak, i kdyby se partner šprajcnul. Přišlo to pro oba z nás v té nejmíň vhodné době, ale ustáli jsme to a nelituju toho, i když speciálně pro mě je to zápřah extrémní, abychom všechno utáhli.
K těm financím: pořádně vše spočítat, z vlastní zkušenosti - výbavičku jsem měla ještě po starší dceři (nechala jsem ji tenkrát pro moji ségru, takže ji unosila ještě i neteř), kočárek mi taky zůstal, plíny - používám obyčejné čtvercové látkovky, takže finančně taky v poho, jediná větší položka u nás je UM, neboť obě děti jsem kojila jen 14 dnů. Vzhledem k tomu, že jsi otěhotněla po necelých 9 měsících od porodu, se z hlediska příjmů toho pro vás moc nezmění, pokud jsi byla zaměstnanec, budeš mít nárok na další mateřskou. Každopádně ať se rozhodneš jakkoli, budeš se s tím potom muset poprat Ty (a manžel). Hodně štěstí.

Škoda, že už jsi se nevyjádřila k tomu, co píšeme. Neber to jako odsouzení, ale zase nemůžeš čekat, že na serveru pro maminky, kde všechny žijeme dětma, ti někdo napíše, jo je dobrý nápad jít na potrat protože máte hypo a nefunkční babičky..... Jestli cítíš, že je to tak nejlepší, tak to s nikým neřeš, akorát tě to zdeptá.

Já se neptám, co je lepší, ale ptám se, jestli si tímto rozhodováním taky některá procházela. Ale po těch všech příspěvcích se domnívám, že pokud by i některá na interupci byla, tak by sem ani nenapsala... A ohledně mé situace pro upřesnění: do hypotéky jsme šli před dítětem, IUI (intrauterinní inseminace) je hrazená pojišťovnou, nežijeme v luxusu, od té doby, co máme hypotéku jsme ani na dovolené nebyli, nekupujeme značkové věci, nestravujeme se po restauracích, s jedním dítětem žijeme od výplaty k výplatě a proto máme obavu z druhého. Jen jsme chtěli dopřát (ne rozmazlovat vším možným a nemožným) svým dětem to,co mě a mému muži bylo v dětství odpíráno, protože pocházíme oba z chudých poměrů. A samozřejmě mě trápí, že jsme na všechno sami, že to nezvládnu, ale to si jistě říkala každá. Ano, nejsem hrdá, že tohle řeším a je jasné, že žádná, která si neplánované dítě ponechala toho nikdy nemůže litovat, ale kvůli tomu jsem diskuzi nezakládala.

@vojteska1 Tak asi spousta z nás, která otěhotněla neplánovaně v době, kdy se to fakt nehodilo, minimálně zauvažovala o tom, co dál. Tady Ti odpovídají ty, které se rozhodly si miminko nechat a poprat se s tou situací. Jednoduché nemáš nikdy nic, stejně tak můžeš být zajištěná, přivést dítě do blahobytu, a pak se semele nějaká tragédie, zůstaneš na dlažbě i s dětma a co? Musíš táhnout dál, právě už kvůli těm dětem. Takže ve finále si stejně nevybereš, stát se může cokoli.
Nevím, jestli za sebou nějaký potrat máš, ale pokud se takhle ptáš, tak asi ne. Já přišla o miminko dvakrát, v obou případech to nebyl chtěný potrat, to je pravda, ale s psychikou to zamává hodně, a to jsem poměrně odolná vůči takovým situacím. Nicméně myšlenka na to, že budu mít dítě, a pak najednou konec, to se nedá popsat, to se musí zažít. Silné ženské to ustojí, ty emočně labilnější mívají problémy delší dobu nebo to neustojí vůbec. Sama si neumím vůbec představit situaci, že bych šla dobrovolně na potrat po domluvě s mužem - nejsem si jistá, jestli bych pak o toho chlapa ještě vůbec stála, kdyby na něčem takovém trval.

@vojteska1 já bych si mimi nechala a nedala bych ani na mamku a ani na chlapa, protože jediný, kdo se pak bude s interupcí vyrovnávat a celý život si vyčítat, budeš ty....chlap to zkousne...a mamka, nezlob se na me, ale nemá rozum...me taky mrzelo, že me moje nepodpořila....moc...potřebuješ slyšet od nehoko z rodičů nebo manžela, že to zvládnete....jenže dve deti i když je to nekdy náročné, hlavne když jsiu nemocný, čím jsou starší, tím je to snadnější....to víš že budeš nekdy hotová možná budeš i bulet doma...ale krize se překoná a děti ti nikdo nevezme....a čím budeš starší, tím víc budeš ráda, že sis mimi nechala....
drž se.

@vojteska1 ps muj muž je taky v práci od nevidím do nevidím...a babička nefunguje ani jedna.....

když jsou holky nemocný, je to mazec, ale krize je 3dny, pak se to lepší....a čím jsoou starší, tím je to víc v pohode...

rzhodni se podle sebe, protože ty jako žena se s tím budeš muset vyrovnat....a podle mě, dve deti i když od výplaty k výplate se zvládnout dají....pokud budou stejneho pohlaví, mužou mít oblečení po sobě....pkud ne, dá se domluvit maminka, po ktere si budeš kupovat veci za 10,15,20kč ve slušném stavu....vše jde když se chce

Me prijde skutecne zvlastni, jak ve VSECH diskuzich maji vsichni jasno, ze interupce je zlo, ovsem s jedinnou vyjimkou - maminkou patercat. Tam je milion reci o nezodpovednosti a o tom, jak mela jit na redukci a kdesi cosi... zajimave...

@vojteska1 v podobne situaci jsem nebyla a pevne verim ze ani nebudu, musi to byt dost strasne :( Nevidim nic, zas tak odsouzeni hodneho na tom, brat to zodpovedne a zvazit vsehcny moznosti a svoje vyhlidky.. Ale obvzlast ve tvem pripade, kdy prvni miminko neslo prirozene bych hodne myslela na to, ze tohle dite je dar, ktery by se uz nikdy, ani s veskerou pomoci lekaru, nemusel zopakovat... Protoze vsechny prispevky v ramci dusevniho zdravi na podobnych diskuzich jiz zasadne nectu, tak nevim jestli resis "jen" finance nebo i tu narocnost, ale oboji se da zvladnout. S tou narocnosti to nemusi byt vubec tak horke, zalezi na tom, jake deti jsou.. Ale treba manzel a svagr jsou od sebe opravdu jen kousicek (15 mes.) a tchyne rika, ze to sice byl masakr, kdyz manzel rval v kocarku a svara ji prchal na druhou stranu do silnice, ale nikdy v zivote nezazila krasnejsi a stastnejsi obdobi. Take byla na vse sama, otec zivil rodinu a na pomoc ji uz sil nezbyvalo...
Co se financi tyce - neboj se. V pytli bys byla, kdybyste zili v najmu a nemeli nic, pak bych to videla asi jinak. Ale byt je vas. Kdyby se situace skutecne podelala a tys zjistila, ze to neutahnete, muzete ten byt prodat. S bankou se vzdycky pujde, pokud uz budete mit nejakou dobu radne splaceno, dohodnout na nejakou odkladu splatek nez by se byt prodal
Ve skutecnehosti, kdyz tvou situaci shrnu hodne cynicky, tak volis jestli dite nebo byt. Kdyz si vyberes dite a neco se pos., muze se stat ze budete byt muset prodat a uz nikdy (nebo dlouhou dobu) nebudete mit vlastni byt.. Kdyz si vyberes byt, muze se stat ze uz nikdy nebudes mit druhe dite, byt budes moc chtit. A ten byt pak zacnes leda tak nenavidet...
U varianty dite je to riziko mensi... mas jeste spoustu veci po starsim, nemusi to byt zdaleka tak fin. narocne a muze dopadnout vsechno dobre a ty muzes mit vsechno 🙂
U varianty byt - ony ty finance se muzou pokazit vzdycky, vzdycky se muze stat ze budete muset byt prodat a hrozi, ze si to budes vzdycky vycitat a muze se stat, ze nebudes mit nic. Samozrejme nemusi, ale urcite nebudes mit vsechno....
Dite bych si nechala, ale rozhodnuti je nakonec vzdycky jen na tobe. Drzim palce at se rozhodne pro tebe co nejlepe

@vojteska1 jeste jednu vec, ctu tvuj posledni prispevek 🙂 - Jen jsme chtěli dopřát (ne rozmazlovat vším možným a nemožným) svým dětem to,co mě a mému muži bylo v dětství odpíráno, protože pocházíme oba z chudých poměrů- caste tvrzeni, ze dite vic oceni sourozence neni klise. Ja jsem dite, kteremu rodice vsechno chteli doprat, jsem "celorodinny" jedinacek (tzn. ani zadny bratranec ci sestrenice, nejblize mi byl strycek s rozdilem veku 15 let :D), davali mi vsichni vsechno, dovolene u more, v zime hory, vlastni ooobr pokoj, pravidelne navstevy kultury - stejne jsem do nejakych 13 let chtela jedinne - sourozence. (pak prisla puberta, to uz je to jedno :D ). Sourozence jsem nemela a chybel mi a nakonec i konicek, ktery jsem si nakonec vybrala jako svuj vysneny rodice ufinancovat nemohli. O vsechny kramy co jsem mela bych se delila moc rada 🙂 A nebude nahoda, ze ted, kdyz zakladam vlastni rodinu, mam jasno v tom ze deti chci minimalne 3 🙂 nechci aby na to vyrustani, rodice a detske tajnosti bylo dite samo

@vojteska1 Já si myslím, že minimálně 50 % žen otěhotnělo neplánovaně nebo nečekaně. Když se dívám na sebe i na maminky okolo sebe, skoro všechny jsme otěhotněly v době, kdy se nám to absolutně nehodilo... a když se na to díváme zpětně, bylo to takhle moc dobře. Já nevím, věřit na to, že otěhotním přesně tehdy, kdy chci a kdy se mi to chodí a jindy ne, to je snad horší než věřit na pohádky. Vždyť v životě je tolik věcí, co se nedá naplánovat...
Taky jsem třikrát přišla o miminko, ne z vlastního rozhodnutí, díky trombofilii... překonala jsem to, ale mnohé ženy to nepřekonají celá léta. I kdybych se měla kvůli dítěti kdovíjak uskrovnit, bolest z potratu je nesrovnatelně horší.
Mít děti 1,5 roku od sebe, nebo jak Ti to vychází, není žádná tragédie - v okolí takhle i kamarádky otěhotněly plánovaně. Staršího odplenkováváš, kupuješ plenky pro mimčo. Pokud nejsi na UM, první půlrok krmíš zadarmo. Oblečení po sobě nádherně zdědí a kdyby ne, stačí sem napsat a poprosit o výbavičku pro maminku v nouzi nebo sledovat aukce, sem tam se dá vydražit balík krásného oblečení za 1,-.
S trochou štěstí se dá i při dvou dětech trochu pracovat, stačí si najít brigádu s prací z domu nebo na čas, kdy není manžel v práci. Já třeba při studiu pracovala v pekárně, v tiskárně, uklízela... a to všechno bylo na odpoledne, večer nebo noc. Co jsem odešla na mateřskou s prvním dítětem, mám neustále brigády, i v šestinedělí... vždycky se to nějak dá. Hlídání dětí je občas v rámci nějaký projektů z EU pro maminky na MD/RD, pokud pracují, zdarma nebo za symbolickou částku (30 - 50,-/h).
Taky jsem vyrostla z chudých poměrů, na vysoké i když jsem si přivydělávala, tak když jsem zaplatila nájem, zbylo mi na jídlo 20,-/den (před 10 lety) a taky to šlo. Myslím, že v situaci, v jaké jsi Ty, je spousta žen, ale většina věří, že to zvládne.
Co mě zaráží, je přístup Tvého manžela - rozhodni se, jak chceš, ale pomáhat Ti nebudu. Tohle bych asi neustála. Ale to si musíte pořešit spolu.

Pokud chceš radu, můžu Ti doporučit knížku Čekala jsem miminko. Je o potratech, plánovaných i spontánních. O tom, jak je prožít, aby to člověk přežil. S příběhy mnoha žen, které plánovaný či spontánní potrat podstoupily. Jsou i takové, které svého rozhodnutí nelitují a nepoznamenalo je to. www.cekalajsemmiminko.cz. Když se na webu podíváš na seznam autorek, na mnohé je tam i kontakt, můžeš jim napsat nebo je poprosit, zda by Ti půjčily autorský výtisk, pokud si ho nemůžeš dovolit koupit.

@vojteska1 úplně ti nerozumím. Léta jsi se marně snažila mít dítě. Nakonec se povedlo a máte synka. Teď jsi neplánovaně a relativně brzy otěhotněla znovu a místo toho, aby jsi byla ráda, uvažuješ o interupci. Prostě mi to hlava nebere. To dítě, který čekáš, si nikomu o život neříkalo, prostě je, už se stalo. Nevím, jestli jsi v tak vážné finanční situaci, která by interupci omluvila. Podle mě to není tak husté. Jsem proti interupci zdravých dětí. Ale je to tvoje karma, ty se tím budeš muset prodrat. Jen mi není jasné, jaká se stala změna - 1) strašně chci dítě a 2) jdu na interupci. Taky čekám neplánované 3. dítě, ale možnost interupce nepadla ani jednou a vlastně ani mě nenapadla. Nejsem vrah a nemohla bych s tím žít...

@vojteska1 Neplánovaně jsem otěhotněla, když bylo dceři 13 měsíců. Chtěla jsem mezi dětmi alespoň 5letý rozdíl, jelikož jsem dceru měla poměrně v brzkém věku.
Přála jsem si v klidu s jedním dítětem dostudovat VŠ a trošku si odpočinout od miminkovského období 🙂 manžel smýšlel podobně.
Otěhotněla jsem přes HA, po prvním porodu mi prostě nesedla, trápila jsem se s ní, chodila za doktory..........a výsledkem je náš syn, rozdíl mezi dětmi máme 22 měsíců.
Naprosto paradoxně, když byly synovi cca 3 měsíce, byla v podobné situaci naše známá. Jejich synkovi bylo 14 měsíců a ona zjistila, že je těhotná. Volala mi ubrečená, že to nezvládne...........Já jsem se popravdě řečeno první týdny až měsíce po druhém porodu docela plácala, v nevyspání, chaosu atd. ale snažila jsem se jí přesvědčit, ať na potrat nechodí.
Já nevím, jak to máte s plány do budoucna vy, ale oni stejně jako my, chtěli druhé miminko. Jenom s větším věkovým rozdílem.
Pro mě osobně by ale tento přístup, byl strašným rouháním. Teď se mi mimčo nehodí, dám jej pryč a začnu se o něj snažit za další cca 2 roky................Trošku mi to připomíná nákup věci v obchodě.

Každopádně ona na potrat šla a je spokojená, alespoň to tvrdí. Syn už je větší, vrátila se na půl úvazku do práce............a sourozence plánují pořád do budoucna. Tak snad jim to vyjde 🙂

Mám děti od sebe 20 měsíců, druhé bylo plánované tak na půl, netušili jsme, že to půjde tak rychle. S penězi teda vycházíme, ale musíme počítat... hypo taky máme, babičku jednu nehlídací, druhou 300km. starší vydá za tři děti 🙂 první rok jsem padala na prdel a byla vyčerpaná a kolikrát jsem si nadávala, že je máme takhle po sobě. Ale jsem za ně moc ráda. Teď už si hezky vyhrajou, malej zacal chodit do školky, tak mám konečně čas i na menší. A finance? po pravdě, když nejsi náročná, tak ty první roky není moc velký rozdíl jestli 1 nebo 2 děti. Já používala látkový pleny, kojila, oblečení měla po starším, takže vlastně do půlroka jsme finančně vůbec nepostřehli, že máme druhé 🙂 🙂

moje máma nás má po jedenácti měsících.. bez babiček, bez automatické pračky, bydleli v té době v jedné místnosti bez koupelny a wc, to bylo o patro níž, koupelna vůbec..neměli vůbec nic, až později dostali garsonku v paneláku a vybavení spláceli. všechno pro dítě pořizovali z druhé ruky. zvládli to. pokládám to za obrovský dar, že se to druhé podařilo bez pomoci doktorů a bát se, že to nezvládnu kvůli dítěti... my teď žijeme z ruky do úst, taky hypotéka, můj muž dojíždí do práce 40km, je učitel a tady na vsi by měl plat o třetinu menší, k tomu ještě učí po večerech po skypu děti v cizině.. jde to, musí to jít a nikdy by mně nenapadlo, že bych malýho neměla, že by to bylo lepší, protože bychom měli do rodiny o 12tis víc, že bych neměla jenom troje boty včetně holin a sandálů, že bych neplatila složenky na poslední chvíli.. prostě moje děti jsou pro mně všechno a jsme šťastní, že je máme, i když ten můj plat teda sakra chybí.. já nevím, jak je na tom finančně zakladatelka, ale to nebudete mít na jídlo?? ono se fakt dá žít i když si člověk nekoupí tři roky skoro nic na sebe, děti nemusí mít nové drahé hračky a ani dovolená není třeba.. přece když to zvládáte s jedním, ono to se dvěma o tolik horší není, to až ve škole a to už budete pracovat oba.. a to, že jsem se nějakou dobu nevyspala, tomu se teď, když je holce sedm a klukovi dva, jenom směju 🙂

@vojteska1 manžela bych vůbec neodsuzovala. Má pravdu, jestli jsem dobře pochopila, bude od nevidim do nevidím v práci a prostě ti nepomůžze. To je prostě holý fakt.
To co ti tady všichni píšou jsou hezký tlachy, ale ti s tím budeš žít. Důležitá jsou fakta. Nevím, proč někdo odsuzuje manžela, kterej si bude hledat druhou práci,aby jste to zvládli a prostě se nemůže rozpůlit aby ti pomohl. Zdá se mi, že se tu sešlo hodně žen, pro které je slovo potrat sprosté slovo a podle nadpisu příspěvku to potratem zavánělo, tak přišly rozmlouvat. Ale fakta nevidí. Pokud ty jsi jiná povaha, nenech se tímto ovlivnit. Je to TVUJ A MANZELUV ZIVOT.
Na mě nažel taky nezanevřel a to jsem byla pro potrat já. Prostě jsem se té druhé čárky lekla, vůbec nám nepasovala do budoucích plánů. Dal rozumný argumenty, rozumný fakta a na mimčo se těšíme. Budeme chvílu spávat všichni v jedné místnosti, ale snad to zvládnem.
Po prvadě si myslím, že kdybych na ten potrat šla, ted bych hrozně moc litovala. Zkoušela jsem si to představit a nevím, jak bych se s tím srovnala. Jinak jsem celekem racionální člověk, to možná ty těhu hormony.Ale nežijem od výplaty k výplatě, mám na pomoc moji rodinu a manžel dělá 5 dní dvanáctky, 5 dní je doma, postarat se dokáže Takže je to super.
Hlavně hodně přemýšlej o tom, jak se vyrovnáš s potratem (znám spoustu mamin, co se s tím vyrovnaly normálně) a jak se vyrovnáš s otáčením každé koruny, v noci přemýšlením a čučením do stropu jak utáhnout to a to.
Mě osobně se teda zdá myšlenka prodat byt, abych tím chvilku zaplácla situaci a jít do podnájmu šílená. V takovém případě bych dítě neměla.

At si zakladatelka jde na iterupci. Až se jim to bude hodit, tak zase otěhotní, popřípadě to umělé oplodnění jistí - hradí to přece pojištovna.

Děti pouze plánované - neplánované nechceme....

Opravdu mě to rozum nebere. Interupce by se dala omluvit, ale to co vše zakladatelka vyjmenovala jsou jen materiální věci, čili malichernosti....
Ještě by mě zajímalo, když se tak vehementně snažili o miminko, tak co za takovou krátkou dobu se změnilo, že druhé dítě je napůl odepsané???

šmarja podle mě jednoduchá odpověd: plánovali jedno, na které mají a které utáhnou. Mysleli, že to přirozeně nepujde, nepouzivali antikoncepci. Mě už připadá, že uživatelka píše v jiné řeči, že jí někteří nerozumí 😖

Ještě takový dodatek - zamyšlení, proč příspěvek vyvolává takové emoce. Tenhle web je o dětech, rodině a těhotenství a pozitivní test tu je chápaný jako největší dar. Každý den vidím ve fotoblogu šťastné fotky UTZ a i když děti mají jen pár milimetrů, už jsou milované. Úvahy o potratu s tím budou vždycky hrozně kontrastovat - jako by se v jedné diskuzi sešli milovníci pejsků a rasové.
Už tu byla zmíněná adopce a připadá mi to rozumné - vy se zbavíte dítěte, které se vám nevejde do rozpočtu a zároveň ušetříte jeho život, který bude štěstím pro jiné.

@antoinet Přesně jak píšeš, na jedné straně jsou tu témata o umělém oplodnění, kde ženský brečí, že nemůžou mít děti a na druhé jsou tu interupce???
Každý by si měl sníst co si nadrobí a to i v tomto případě.
Nechápu proč se hledají důvody "proč ne" měli by se hledat důvody "proč jo"

Nechápu, jak si některé z vás můžou dovolit soudit ostatní. Maminka k celé věci přistupuje zodpovědně, interrupcí si není jistá a chce po vás jen radu, ne útoky!!!
Můj názor je ten, že bych si miminko určitě nechala - ono to druhé dítě už tolik "nestojí", kočárek máte, postýlku taky, oblečení... Ale nekritizuji tě za to, že tě napadlo něco, co by mě nikdy nenapadlo (interrupce), prostě jen říkám svůj názor.
Máme 2 děti a byt na hypotéku a po celou dobu MD jsme žili od nuly k nule, všechny finanční rezervy jsme vyčerpali, dokonce jsme si několikrát museli před výplatou půjčit peníze od mojí mamky 😔 Teď stavíme dům, hypo bude o 5.000,- vyšší, se dvěma normálními platy to zvládneme - ale vím, že kdybych neplánovaně zase otěhotněla, miminko bych pryč nedala. Prostě bychom to nějak zvládli, to stejně přeju i tobě 😉 Případně ta adopce mi nepřipadá jako zlý nápad - sestřenice mého muže má adoptovanou holčičku, její biologická matka už měla 3 děti a další by prý finančně nezvládla. Je to podle mě lepší řešení, než interrupce. Reakce tvého manžela je podle mě dobrá, taky si není jistý žádnou z variant a rozhodl se tě podpořit ať se rozhodneš jakkoli - taky k tomu přistupuje zodpovědně, chce další práci a tak.... Tak držím palce ať se rozhodneš jakkoli, ať jsi spokojená a nelituješ 🙂

takže by se tu mělo hlasovat, které maminky jsou víc maminkovské a které né? A ty pak vyloučit?
Já se považuji za maminku, která tu má co pohledávat, i když pro mě není potrat sprosté slovo. A neznamená to, že mi není líto všech maminek snažilek, kterým to nejde a že jim nefandím a nesleduji jejich osudy.
Ale každá tady má svůj život. Nesnáším lidi, co ostaní pro jiný názor neberou. Každej jsem nějakej. Každej jinak přemýšlíme, uvažujem.
"Tenhle web je o dětech, rodině a těhotenství a pozitivní test tu je chápaný jako největší dar" takže jinak uvažující maminky by tu neměli být? Jsou pro to horší matky, že dokážou uvažovat nad potratem? Takže ven s námi z koníka?
Hezkýý dámy, to se vám povedlo ☹

@vojteska1 doporučovala bych smazat tohle téma, bohužel, do jaké diskuze se to zvrtlo je až neuvěřitelné.

@vojteska1 je to jen na vás a vykašli se na ostatní, jak ti tu už někdo psal musíš si to rozhodnout sama, vy ho budete živit a vychovávat ne ostatní, já psala, že pokud si dítě necháš, tak toho litovat nebudeš,ale musíš být přesvědčená, že to tak chcete a zvládnete to, mám kolem sebe lidi co podstoupili interupci a svého činu nelituji i kdyby vrátili čas zachovali by se zase stejně, moje kamarádka podstupovala několik let uměl.opl.dali do toho i spoustu peněz po 5 letech měli konečně dítě, narodila se holčička,ale s přítelem se hádala a neklapalo to a po 3 letech najednou otěhotněla a šla na potrat, bylo to absurdní, ale nechtěla do toho vztahu další dítě, s přítelem nakonec zůstala, ale další dítě už nechce...

někdo tu zmi%noval, že bude nějakou dobu s oběma dětmi spát v jedné místnosti, to nám nepřipadá jako nějaký "podstandard", my bydlíme v baráčku v 2+kk, dál se pohnem někdy za 5 let, dřív asi s půdou nezačneme, spíme v ložnici všichni 4, a ještě chvíli budem, kluk je závisláček, pořád se nám cpe do postele.. počítám tak za rok se odstěhujeme s mužem do obýváku a děti budou vedle samy..
osobně si myslím, teda doufám, že zakladatelku přesvědčí odpovědi k tomu, aby si druhátko nechala.. přeci kdyby si byla tak jistá interupcí, tak by se tu neptala?? mně můj muž nepomůže doma absolutně s ničím, přijede dom v sedm a jde krmit zvířata, máme to jako záchranu, když se prodá nějaké prase a vajíčka, tak je to vítaná pomoc, nic navíc, prostě se zaplatí dlužné složenky.. je to teda občas mazec, ale nikdy nikdy nikdx mně nenapadlo, že by to tak nebylo, kdybych si malýho nenechala, strašně jsme chtěli druhé, já chápu, že zakladatelka druhé nechtěla, je z toho vyvalená, ale když ho nechtěla, tak si to měla nějak pojistit, to že první dítko nešlo přece neznamená absolutní neplodnost, já mám ve sveém okolí dvě velmi blízké kamarádky, které otěhotněly s druhým poté, co s prvním absolvovaly mnohem složitější procedury (a za veliké peníze), než je IUI... prostě se to stává a docela často, myslet si, že když první nešlo, že už nemusím v životě myslet na antikoncepci.. no nevím..
a k tomu, že se tu některé pohoršují nad tím, že jiným dost vadí uvažování zakladatelky, že jí mají za zlé myšlenky na interupci.. no na tomhle fóru co se asi dá čekat?? snažíme se ji přesvědčit, aby to nedělala.. co když se za pár let situace rodiny zlepší a budou chtít druhé... co když to z důvodů prodělané interupce nepůjde.. to zase půjdou na kliniku???? nebere mi to hlava..