Poraďte... Potřebuje psychologa nebo je to vývojová fáze?

Já bych třeba k tomu přistupovala tak, že bych udělala leccos, abych svoje dítě pochopila. Protože když pochopíš, můžeš mu správně pomoct a budeš to umět celé líp uchopit. To se ti asi snaží říct i učitelky 🤷🏻‍♀️

Skoč si do PPP, ti dají školce papír, jak s ním pracovat a bude. Zjevně si s ním opravdu neví rady a potřebují nějaký "návod", od toho PPP je.

Psycholog v tomhel věku téměř jistě nepovede terapii a vlastně "jediné", co udělá, je , že se pokusí stanovit nějakou diagnozu. S tou diagnozou se pak třeba líp prolejzá školským systémem, dá se s ní líp získat třeba do školy/školky asistenta a podobně. Asistent je za mě výhra pro všechny a školky a školy pak mají mnohem větší pocit spolupráce a hned mají jiný "tón". Takže bych psychologa úplně nezatracovala, ale přínos bych fakt viděla v tom, že pak půjdete do PPP/SPC s "papírem od odborníka" v ruce a tudíž vás budou brát vážněji. .... ale dostat se k psychologovi je práce ne půl roku.
Pokud vy sama máte pocit, že víte jak na něj, tak si myslím, že vám psycholog pomůže fakt jen k tmu, že sníží tlak okolí. ... ale možná vás diagnoza nasměruje k nějaké terapii, která opravdu pomůže dítěti lépe chápat svět kolem sebe. ALe v tomhle věku to nebude nejspíš psychoterapie u psychologa, ale spíš třeba nějaká ergoterapie nebo něco podobného.

Me určitě ukamenujete,ale kluk je evidentně dost neposlušný a vy doporucujete PPP nebo psychologa? Ja vas neznam,neznam tvé dítě,ale podle me nemá jasne mantinely a vychovu. Me by kluci nikdy neřekli to,co on tobě. Srovnala bych ho a ucitelek je mi lito. Jestli každý rodič, které si neumi vychovat sve dítě se objednava k psychologovi nebo do poradny,tak pak není pochyb, že terminy u psychologu jsou nekonečné a ti,co by ho skutečně potřebovali se tam dostanou az za rok. A ADHD není neposlusnost,podle popisu tvoje dítě nema určite ADHD.

@squezy 🙈🙈🙈

V prvom rade treba začať tým, že adhd je nsurologicky problém nie psychologický tak s podozrením na adhd by trebalo ísť k neurologovi a nie psychológovi. Ja mam tiež ADHD a to s neposlušnosťou ani ako sa zvykne tomu hovoriť "živé dieťa" nemá nič spoločné. Klinicky psychológ vie poradiť ako s takym dieťaťom alebo neskor aj v dospelosti s dospelým človekom komunikovať pretože to sa v dospelosti nestratí ak raz mozog ma poruchu tak ju bude mat cely život a ak sa "stratia" priznaky v dospelosti diagnóza bola zle určená a ADHD to nikdy nebolo. Určite to nie je len o tom, ze dostane papier a tým to končí.

Chápu, že je to asi těžké, některé děti ( kluci obzvláště) v tomto věku prostě školku nedávají. Hodně záleží, jak s ním pracujete, např. ty prohry má dost času se naučit ustát s grácií, vždyť kolik dospělých chlapů se při prohře vzteká, bouchají do stolu a pouští hrůzu, ale chce to jít příkladem, mluvit o tom, číst si příběhy, ukazovat, jak to jiní řeší, nečekat, že se to upraví věkem samo. Koukněte na dovychovat, tam mluví i o tom, jak a proč školky mnohým klukům nevyhovují. Dobrým studijním materiálem by mohla být i teorie typů, tam zase najdete, proč jedno dítě si něco nedovolí a sourozenec se stejným přístupem rodičů ale jiným typem ospbnosti to úplně s klidem udělá.Dobrý psycholog by mohl pomoci a dát tipy, jak s kloučkem pracovat nejen doma, ale i učitelkám ve školce. Držím pěsti!

Dle popisu bychom nezapocala zadnou akci. Syna bychom usmernila v tom, jak se ma lepe chovat ve skolce. Verim, ze ucitelce asi leze na nervy. Pockala bych. A kdyz mu reknes, ze nema skakat do reci, poslechne?

No tak to asi nebude období 10 dnů, že? Ty víš, jak se chová dlouhodobě, jak k tomu přistupujete doma, jestli u vás nejsou nějaké změny, na které by reagoval? Jestli nemůže třeba zarlit na toho bráchu? Jak k němu celkově přistupujete, jestli ho chválite, trestate, jestli se nenudí, má dost podnětů...jestli dobře chápe mluvenou řeč. Jestli ho někdo nebo něco nestresuje v té školce...Jako co s tím udělá psycholog, to by mě samotnou zajímalo. Ale proč by měl hned dostávat diagnózu, to mi není jasné. Vždyť to, že se dítě je drzé přece neznamená hned, že je ADHD a já nevím, co ještě. 🤷‍♀️Doma poslechne? Jak reagujete, když ne? Má nějaké mantinely, co smí a co opravdu ne? Není naučený o všem donekonečna diskutovat? 🤔

@prejeta_zaba je náročný už od narození, to není období 10dnů, 10dnů má jakoby špatnou náladu. A když je všechno špatně a do všeho jde s kňučením, je to nepříjemný, ale i pro něj, je vidět, že i on vlastně neví co se sebou a strašně špatně mu jde pomoct, protože je jakoby v nějakým tunelu, kdy neslyší nic a nechce.
Mantinely má, hůř se mu nastavují, chce to z mé strany hodně trpělivosti a nezlomnosti, ale to já mám, manžel už ne, proto asi také více respektuje mě. Je to typ dítěte co zkouší kam až může a chce být středem pozornosti za každou cenu, když to nejde po dobrém tak po zlém klidně, hlavně, když hlavní roli hraje on.
Rozumi perfektně, mluvil skvěle, vše se mu dá vysvětlit. Ano, je zvyklý diskutovat, vždy jsem se s ním snažila domluvit, myslela jsem, že je to tak správně.
Když mu řeknu ať neskáče do řeči, zkusí to ještě jednou a pak už ne. Žádné změny nenastaly nebo si je neuvědomuji, na bráchu žárlit samozřejmě může, ale moc nevidím důvod, brácha je úplně jiný a tak nemá najednou víc pozornosti nebo tak.
Školku rád nemá. Často tam chybí učitelky, často je šoupou do jiných tříd, často spí jinde atd. On není moc na ty změny a tak to blbě nese. Pracuji s nim, snažim se, ale momentálně prostě nevím. Chválíme ho, což teď najednou nemá rád, jakoby se za to styděl nebo jak to nazvat. I ho trestáme (vím, není to tady populární, ale jinak to fakt nejde). Taky mi samozřejmě někdy ujedou nervy a nezachovám se ukázkově, ale nejsem stroj..

@squezy
Víte, já se s ním snažím pracovat od narození a doteď to skvěle šlo. Nevím, kde se v něm vzalo toto najednou odmlouvání, vše je zle, vše chce naopak, trvá to něco přes týden. Jinak je to skvělý a slušný kluk, každého slušně zdraví, prosí, děkuje, ví co se smí a co ne, také ale ví co je špatně a i přesto to teď udělá. Píšete, že byste ho srovnala, prosím, poradíte mi tedy jak?
Já ho samozřejmě potrestala za to co mi řekl, také jsem si to s ním večer vyříkala, v posteli večer si vždy o všem dobrém a špatném povídáme. Stejně jako ví, co smí a nesmí ve školce. Ale teď to drzé a pro mě neznámé chování aplikuje i ve školce. Kdyby mi to bylo u zadku tak to neřeším. Mě by v životě nenapadlo ho objednat k psychologovi; to učitelku, proto jsem se na to zeptala.

Proč neřešíš ty plusy, (chápu v příspěvku), já bych je naopak využila. Nepuntíkuj ho - to mu dá jasný signál, že je špatný, a třeba se tomu snaží ubránit. Pochválíš mu něco, co se mu vede? Má nějakou možnost si vybít energii, sportovní kroužek třeba...Potrestala jsem ho - jakým způsobem?
Jinak psychologa bych doporučila, není pravda, že nepovede terapii. Možná by to pomohlo i tobě, navedli by vás, jako rodinu, jak řešit problémy, jak s synovi přistupovat. Psycholog není žádná ostuda, je to pomoc.
Držím palce.

Na mě to působí, že syn je zvyklý na vaši veškerou pozornost a diskuzi o všem a ve školce by chtěl to samé. Učitelky ale chtějí, aby poslechl na slovo a "neotravoval". Do jisté míry chápu vás i ty učitelky, nejde chtít po dítěti, aby neustále jen plnilo rozkazy a zároveň nejde, aby učitelky s 25 dětma s každým 2 hodiny diskutovaly a věnovaly jim 100% pozornost. 🤷‍♀️ Otázkou je, jestli to není přehnané ať už ze strany syna (že je fakt drzý) a nebo ze strany školky, že si to usnadňují a jsou na děti protivní. Taková období děti určitě mívají. Spíš jde o to, aby to nepřerostlo v něco víc - že si syn bude dovolovat takové chování na každého nebo naopak, že se po něm bude školka vozit. Spíš než psychologa bych uvažovala, jestli do té školky syn musí pořád chodit (jsi ještě na mateřské?) nebo jestli tam musí spát, když to nemá rád. Co by s tím přesně měl dělat psycholog? 🤷‍♀️

@berenika39 děkuji.
Když ono já už kolikrát taky nevím teď kudy kam a prostě jsem mu řekla, že mu dám puntík, že dnešní den nebyl dobrý, protože jsem věděla, že tím to pochopí a pak bylo neštěstí na světě.
Je velmi sportovně založený, jsem s ním pořád venku, už od malička. Chodí na plavání, sportovky; fotbal… v tom bych problém neviděla, samozřejmě jsou dny; kdy s ním odpoledne jít ven nemůžu kvůli něčemu nebo se mi nechce, ale to je opravdu velmi zřidka a to si doma prostě hraje s autama nebo s legem nebo něco vyrábíme, albi knížka atd…
Učitelka říká, že je jak Jekyll&Hyde. Že jedno dopoledne je ukázkový, pomáhá spolužákům; podá kamarádce bačkory, se vším pomůže jak jim tak kamarádům a druhý dopoledne je jak vyměněný a najednou nechce nic, chce bejt všude první, všechno je špatně u všeho kňučí. Pak taky rozhovory s vrstevníky.. Např.kamarád: já jsem byl první.
on: ne, já.
Kamarád: hehe, nene, já to viděl. Já byl první a tys byl pomalý jak želva
On: hehe, no a, tak tě spláchnu do záchoda.

@prejeta_zaba já právě nevím co by ten psycholog měl dělat. Já nejsem typ, co by dával vinu institucím; ale on se nedostal do jiné a je to školka s blbýma recenzema obecně. Přiští rok půjde do té, do které se nedostal. Nemají tam stabilitu. Učitelky furt chybí a různě si je přehazujo a on ty změny blbě nese. Samozřejmě do školky nemusí, ani spát by nemusel; spí tam 2x v týdnu co má po spaní kroužky, tak je to tak od začátku nastavené. Problém je v tom; že kdybych od toho opustila; polevila, dávala ho tam jen někdy, tak ho tam vždy povedu se scénou, protože on je šťastný, když tam nemusí… takhle, když v tom má řád, tak ví, že to tak je a respektuje to. Proto i přesto, že bych si ho nejradši někdy nechala doma tak to udělat nemůžu; spíš bych tím přitížila, už by nešel do školky s úsměvem nikdy a to zase nejde, já se chci věnovat 100% i mladšímu; alespoň dopoledne. Jakože taky s ním chodím cvičit; plavat a on je zas takový klidný, rád si prohlíží knížky tak to s ním dělám a navlékám korálky, proste věci; které by úplně nešly, kdyby tu byl i on.

@prejeta_zaba jinak ano, uznávám, samozřejmě, že je zvyklý diskutovat, ale i věci které nechtěl jsem mu vzdy vysvětlila a přijal je a také chápu, že školka na to nemá čas. S drzým momentálním chováním se snažim pracovat, ale připadám si jak rozdvojená osobnost; protože někdy to dělám po dobrým, někdy po zlým a mám prostě teď pocit; že vše je házení hrachu o zeď… prostě nevim teď kudy kam.
A ted me napadlo; ze zmena ve skolce je, ze najednou tam je misto obvyklych 10deti detí 20 tak možná to ho teď štve; že zapadá někam dozadu; musím se ho na to zeptat a zkusit mu to zase vysvětlit. Ale jsem už fakt trošku zoufalá.

Nemuze být hypersenzitivní?

Hlavně si nic nevyčítej, není to jednoduché, a děláš, co můžeš. Hledej to dobré a využij to ve prospěch syna i svůj. Kdykoliv to jde, dej mu vědět, že je šikovný, dobrý, milovaný. Mě se zdá, že se proti něčemu vymezuje - nevím, můžou to být tresty, kterým úplně nerozumí, můžou to být i ty náročné situace, které jsou vyhrocené.... aby to eliminoval, chová se tak, jak píšeš.

@fifinka2020 akorát jsem to chtěla napsat!

Opravdu se koukněte na vysoce citlivé děti, hypersenzitivni. Můj syn je hypersenzitivni. Projevuje se jinak než váš, ale projevy vašeho syna mi do toho dost zapadají.
Můj syn má problém zejména v tělesné oblasti a emoce jsou někdy dost vyhrocené. Nikdy ve školce!
A víte, co je nejlepší?? Jde s tím pracovat. Jezdíme na fyzioterapii, protože největší problém je zablokovány krk. Všechny nervy tudy vedou. A když je to zablokované, je to podrážděné a projevy jsou horší. Dále se jedná o primární reflexy - přetrvávají. Řeší se to napr. Neurorehabilitací. A dále ergoterapie. A jsou samozřejmě dětští psychologové, kteří se hypersenzitivitou zabývají.

Tak jen takové doporučení 🙂

@berenika39 moc děkuji.
Ano, jakoby se vymezoval. Snaží se prosadit si svou, v úplných blbostech. Rozhodnu, že se půjde ze školky doleva, jako vždy a on najednou chce doprava (to se stalo dnes). Je jedno jakou cestou se půjde, ale rozhodla jsem se jako vždy neustoupit, když jsem řekla, že doleva a scéna až domů a třeba po 5minutách jsem ho opět zastavila, říkala mu, ať se mi podívá do očí, ať vysvětlí proč nerespektuje moje rozhodnutí, že se nic zásadního nestalo, ale že se musí naučit přijmout, že si nemůže vybírat cestu, že je to pro mě důležité a nedokázal se na mě podívat, schovával si oči, ale dále plakal a trval na tom; že se musíme vrátit před školku a jít doprava.. já už pak před barákem brečela taky; protože mě to celé mrzelo a v tu chvíli se otočil úplně, nechtěl mě vidět brečet, nic už neříkal, ale nechtěl na mě koukat. Prostě jakoby sám nevěděl co se děje a proč to tak má. Jinak totiž argumentuje velmi dobře, teď jen “hysterčil”.
Vím, že kdybych se ho zeptala kudy chceš jít a pak tam šla, předešlo by se tomu; ale já se ho přeci nemůžu pořád ptát a ani to nedělám, proto mě to dnes překvapilo. Kdybych už neřekla jdeme doleva, tak bych bývala doprava klidně šla (v blbostech ho nechám rozhodovat; aby měl pocit důležitosti), ale v téhle psoloupnosti už to ani za cenu té scény nešlo, bral by to, že vyhrál a já ustoupila a takhle to nechci

@piskle89 děkuji; zní to děsivě, podívám se na to.

Já prvně kontaktovala ve 3 letech středisko výchovné péče. Tam nám dali nějaké typy, řekli co je ok a co už ne a jak to řešit. Naše třeba byla netrpělivá, ale fakt šíleně, když něco chtěla, tak už před 2 minutami bylo pozdě a nastal tajfun. 😆 Řekli nám, že je třeba to trénovat, cvičili jsme to a už to je celkem v pohodě. Ale nabalili se na to zas jiné problémy a nakonec nás i oni samy poslali na jiná pracoviště, odkud nás směřovali na vyšetření k psychologovi. Ale spíš jen právě proto, aby se vědělo, jak s ní pracovat a co mají poradit. Nic se netočí jen kolem udělení poruchy, ale hlavně je to o hledání cesty a hledání řešení. Děti s ADHD se rozhodně nemají omlouvat a tolerovat nevhodné chování, o tom to vážně není, tím naopak rodič jen víc škodí, ale ten přístup je tam prostě jiný. Je třeba řád a pravidla, ale nefungují běžné výchovné metody. Dostali jsme spoustu dobrých rad a na většinu bych sama nepřišla. Jsem ráda, že jsme to řešili, i když si velká část naší rodiny klepala na čelo, že tahat dítě k psychologovi je nesmysl. Nám to pomáhá a pomáhá to i jí, protože i jí to mrzí, když lidi komentují její chování. A hlavně je to o držku, když člověk potřebuje, aby třeba někde na parkovišti nebo na silnici dítě vnímalo a ta naše čučí, kde co lítá a jede si svůj svět...

@piskle89 prosímvás, jak jste zjistili to s tím krkem? Nebo jak vás to vůbec napadlo, řešit nezvládání emocí s fyzio terapií? 🙂 U nás má malá zatím diagnostikovanou nízkou frustrační toleranci.

Adhd v tom tedy nevidím, ale ono jen popis nestačí, starší syn má ADHD a tohle co popisuješ dělá špíše mladěí syn a to je povahou 😀 > jak je znamení? Syn je lev, a zdědil paličatost po jednom dědovi a po drhým puntičkářství ale až do takové míry, že ví, že to nebude mít dokonalé tak to raději nebude dělat vůbec. Třeba i ve školce učitelka říkaal, že k ní si to nedovolí, ale na ostaní učitelky pořád něco zkouší. Tohel dělat nebude apod

Některé děti potřebují řád,a pokud se ve školce pořád něco mění cítí se zmateně taky. Pokud je to posledních 10 dní horší mohl něco zažít co se mu nelíbilo, vlastně si to nemusí ani on uvědomit jak ho daná situace zasáhla. PPP je jedna možnost, já bych vám doporučila i zkusit kyneziologii.

Prosím vás, objednejte se k tomu psychologovi nebo do PPP. Padlo tady toho mnoho, spousta různých nazoru a doporuceni (z nichž ke spoustě bych se musela vyjádřit, protože z mého pohledu jsou mimo, spis až škodlivá). Tady si akorát ještě víc zamotas hlavu a poslechnes třeba paní "poslušnost především"
Návštěva PPP nebo poradny není ostuda, jen vás někdo odborně navede na to, jakým způsobem se na to dívat. Pricin, proč se tak syn chová může být spousta - od nějaké "diagnózy", přes vysokou citlivost, přístup školky, jeho typ osobnosti (teorie typů) apod

Nám pomáhá, když si večer před spaním najdeme chvilku a povídáme si, to se děti nejvíc svěřují. Skvělá věc je, když si před spaním říkáme co se nám ten den povedlo a nepovedlo, říkají to děti, říkám to i já, aby viděly, že taky dělám chyby. Vždycky je důležité vymyslet co se povedlo i nepovedlo. U věcí, které se nepovedly si říct, jak to uděláme zítra jinak a lépe. To co se povedlo zdůraznit a vždycky ten den zakončit hezky, i když byl třeba nic moc.

@squezy Pokud jí to o ADHD říkají učitelky ve školce, tak je dost možné, že tam ADHD bude.

A jinak tazatelce - píšeš, že se s ním v pohodě domluvíš a podobně, ale současně píšeš cosi o černých puntících. Jako sorry, ale já se pokusit svému skoro pětiletému dávat nějaké puntíky za zlobení, vezme to buď jako hru (a ještě víc se rozdovádí) nebo to vůbec nepřijme a "složí se mi z toho". Ano, ADHD má i z PPP. A mimochodem - ve školce s tím umí pracovat líp než já doma. A možná jim stačí, že to ví - a možná prostě s ADHD opravdu umí.

Vlastně co popisuješ o svém synovi, to skoro platí i o tom mém.

Já bych s nim k psycholožce zašla. Řešili jsme taky v tomto věku ve školce problém se synem. Není pravda, že psycholog nepomůže, nám paní psycholožka hodně pomohla, nasměrovala nás dál na neurologii a k dalším specialistům. Měli jsme tam tehdy vypsané informace ze školky, které sepsala pani učitelky, potom jsem dávala svůj pohled na věc já a potom taky manžel. Paní psycholožka si přesně zjišťovala, jaký byl jako miminko, kdy začal mluvit, jaká je rodinná anamneza, jak probíhalo těhotenství, porod, jestli nejdou v rodině nějaké změny, které by synovi chování vyvolávaly. Odešli jsme s diagnózou těžké poruchy pozornosti a se spoustou doporučení, jak se synem pracovat.

@merope tonouci se stebla chyta…. Ano, v pohode se s nim domluvim, ale kdyz je v tom svem tunelu zniceho nic, kdy je vse špatně, tak jsem zkusila puntik, jedno z x veci a uz to praktikovat nebudu, bylo to k nicemu.