Je bláznovství chtít při mateřské vystudovat dálkově VŠ?

@romy5

Letní období:
5h: vstávám s dětmi
5 - 11h: dopolední program s dětmi, jídlo, procházky, oběd atd.
12 - 15h: polední klid, děti spí nebo jsou v postýlce, pokojíčku. Výjimky málokdy kdy. V tuto dobu pracuji.
15 - 20h: odpolední program s dětmi.
Když je nouze, pracuji buď odpoledne, když si manžel vezme děti na 1-2h ven (ale musím se předem domluvit, aby přišel dřív) nebo potom večer po 20.h, pokud nepotřebuje nutně pracovat manžel.

Zimní období:
5h: vstávám a pracuji
6 - 7h: vstávají děti
do 11h: dopolední program
12 - 15: mám čas na práci
15 - 20: odpolední program (manžel dojde už skoro za tmy, takže si děti moc nevezme). Když nemusí večer pracovat manžel, můžu pracovat já (máme jen jeden pc)

Letní prázdniny (to bylo fakt psycho 😔 ):
4: vstávají děti
4-12: program s dětmi
12-15: odpolední klid, ale většinou jsem byla ráda, že jsem po dětech poklidila, dala do pračky ranní oblečení z pískoviště, udělala jídlo na druhý den, maximálně vyřídila maily. Na práci jsem moc energie neměla.
15 - 20: odpolední program s dětmi (když jsem padala na pusu, přišel manžel okolo 16h domů a vzal si děti na 2h ven, takže jsem v nouzi nejvyšší mohla chvíli pracovat)
po 20.h. jsem padala únavou, poklidila, posbírala prádlo, poskládala, vyžehlila. Stihli jsme max. jeden díl Simpsonových a šli spát.
Prozíravě jsem s náročným létem počítala, takže jsem si články předepsala již v červnu, přípravy, které jsem potřebovala, jsem také udělala s předstihem. Tak jsem řešila jen akutní věci a jakž takž to šlo.

@veruska007 u vás je výhoda ta doba 12-15 hodin, kdy máte polední klid. Tady platí, jak se psalo, že záleží na dítěti, jestli je klidné nebo ne. U nás se takhle dlouho nespí a malá se sama tak dlouho nezabaví. Ale tím nijak nesnižuji to, že jste fakt dobrá.

@romy5 Jo, no, tak to byl popis ideálního stavu... taky to tak není vždycky 😉

Tak já se jen přidám, jak to mám já.. 23.9. se mi narodil prcek.. no a 15.9. mi začal semestr na magisterském oboru, nepřerušuji, chodím normálně dál a to na prezenční, přes den hlídání nemám, max odpol po páte může přítel.. no takže malého prostě beru sebou v šátku.. a jde to.. ale je to dost o oboru jaký mám.. vyučující jsou v pohodě a vychází mi vstříc..tedy neprudí, když začne brekot v poho se s ním můžu jít projít a jak se utiší se vrátit, můžu odejít dle potřeby dřív kvůli koju a přebalení.. dokonce můžu využít kabinet jedné z vyučujících.. ostatně na katedře máme víc vyučujících, co jsou také s malým prckem a zrovna ty tento semesrt mám.. je to prostě o přístupu, o lidech a vlastním rozhodnutí.. a úkoly dělám, když stejnak večer s malým nespím 😀.. a mám tam i praxi v domově důchodců.. no malej prostě jde se mnou 🙂

já se také přidávám, možná jsem blázen, ale uvidím, jak to půjde. V lednu jsem si naposledy dala přihlášku na psychologii jednooborovou (docela náročné se tam dostat), jediné dálkové studium je v Olomouci... Nějak jsem si nemyslela, že se dostanu, takže jsem to neřešila. V dubnu jsem zjistila, že jsem těhotná a na přijímačky stejně jela, postoupila do druhého kola (to mi nepřišlo tak těžké). Druhé kolo jsem letos jela zkusit úplně bez přípravy, v klidu, že mi je jedno vlastně, jestli se dostanu nebo ne... A dostala jsem... No a když se člověk dostane na takovou školu, tak tam prostě už nastoupí...Zimní semestr jsem absolvovala s břichem, teď na poslední přednášku nejela (byla včera)... Teď bude zkouškové, tak to vždy budeme muset dát dohromady s manželem a babičkami, švagrovou... Vozit s sebou malého zatím nebudu, nebudu ho budit ve 4 ráno, abysme se 4 hodiny plahočili vlakem do Olomouce, bude mít doma připravené mlíčko (snad moje odstříkané) a až bude větší a pojedu třeba jen na zkoušku, pojedeme na výlet... Máme tam spolužačku maminku, která to má cca hodinu do školy a ta vozila malou s sebou...

jde to...s náma chodilo spousta žen an mateřské....a i těhotné, které doma měli deti větší a behem školy porodily a bud si daly odklad státnic, nebo je i udelaly v termínu....do školy s nima jezdila maminka nebo manžel a hlídali...a nekdy vyjmečně měly i deti s sebou ve třídě a nikomu to nevadilo, pokud brečely nebo nespaly, tak s nimi odešly mámy za dveře.....a nebyla to zrovna uplně lehká škola.....a nekdy třeba chyběly, ale fakt to zvládly...určitě to minimálně zkuste....a pak uvidíte, že když se chce, dá se to zvládnout.... 😉

hodně štěstí

Já si podávám přihlášku na informatiku, jsem na sebe zvědavá. Malé už by při nástupu byl rok a čtvrt, manžel se o ni snad dokáže celý víkend postarat.

Já sicce nestuduju (teda kromě nějakých certifikátu atd., ale celou dobu co jsem na rodičovské na poloviční úvazek pracuju z domu u svého původního zaměstnavatele. Dělám různé finanční analýzy. Nejtěžší byl asi začátek. Když jsem si musela zvyknout na to, že při práci ještě poočku sleduju dítě. Když přibyl ještě druhý syn už to bylo v pohodě a teď když je staršímu skoro 4 a mladšímu necelé 2 tak je to úplně v pohodě. Děti se rychle přizpůsobí a ví, že když prostě pracuju, tak si musí chvíli hrát spolu sami, a zbytek dne se jim max. věnuju. Jinak pracuju, když spí, ale to je tak 1 - 2 hod po obědě, takže ten zbytek doddělávám, když si v klidu hrají. Jo a hodně pomáhá mít zahradu a pracovat na notesu. Tak z mojí zkušenosti myslim, že alespoň tu školu co jsem studovala já (VŠCHT) by šla v pohodě i na rodičovské a to nemam pomoc babiček a manžel je v práci od rána do večera. Držim palce