Matka schizofrenička-chci najmout někoho, kdo se postará

Dej bůh, ať se něco takového nestane tobě. Upřímně. Pak by dcera řekla, že jsi zombie a hledala stránku, kdo a kde se postará. Omlouvám se za upřímnost, tak vnímám tvůj příspěvek. Copak maminka za to může, co se stalo?

Jsou služby, které nabízejí to, co hledáš, na různých úrovních - od běžných pochůzek, nákupů a třeba poklidí, až po celodenní péči. Od toho se odvíjí cena.
Úřady také poskytují takové služby, je třeba zavolat na konkrétní místní úřad a zeptat se.

No já jsem přes veškeré problémy porodila vychovávám dvojčata, někdy s hlavou v podpaží, ale furt budou mít (nejen jednu fotku na hřišti s mámou apod.Slovo maminka pozná i mimi, já ho neměla možnost vyřknout.Bohužel mi nedala možnost, ani když ve 20 jako kráska obrážela diskotéky a mě nechávala doma samotnou. Děkuji za pomoc, "Maminka" určitě a nic nemůže, já hyena se jí chci zbavit.

@andreahan ahojky mame se sestrou mámu schizofrenicku z detszvi si nic nepamatuji pekneho jen to spatne od 12 me vychovala matka meho otce tedy babicka a sestru vychovavala matka nasi matky vabicka druha byly jsme od sebe odlouceny protoze museli matku odvest na leceni a uz nikdy se nebyla o nas schopna starat. Seszracsecsnazi ji nejak pomoc ja s ni i kdyz js zas resim uz 6 let prusery otce dluhy sebevrazda atd ale nikdo cloveku schozofrenikovi nepomuze kdyz sam nechce coz je pripad nasi matky. Leky nebere levit se nechce a jen vsechny terorizuje kazdyho pul roku ji hledame nove bydleni protoze nikdy nevydrzi jak ona tak lidi s ni. Uplne te chapu ale pomoc moc nevidim.

Jo a kdo nezazije nepochopi ja bych asi taky reagovala jinak kdybych to nezazila na vlastni kuzi.

@andreahan Tak jestli to chápu správně, je psychicky nemocná, nechápu, tak se asi těžko dá vinit z toho, že ti nebyla dobrou matkou. Jinak těžko radit, neznáme průběh nemoci, jakou potřebuje péči, jak často, zda vůbec může být někde sama.. Existují služby, že dojede sestra a nějaký základ udělá, aby to dědovi nějak ulevilo, nebo co je cílem. To fakt těžko radit. Zkus zavolat na sociálku v jejím městě, tam by snad poradili.

Ono jde spis i o to jestli k sobe vubec nekoho pusti a nechavo sebe starat nekym cizim.

Skoro v každém městě funguje charita. DPP ( domácí pečovatelská péče) nebo Dzp ( domácí zdravotní péče) , samozřejmě se vyřídí příspěvek na péči od 1-4 pokud nebude chtít nic na víc mel by pokrýt služby vykonávané. vše se dá nasmlouvat, pečovatelky i sestry i 3X denně i více. Pokud je na tom ovšem maminka hodně špatně pak už možná nějaké centrum, kde je i lékař po ruce a dostane správnou medikaci. Lidé s schizofrenií jsou schopni normálně fungovat ( samozřejmě tam hraje roli hodně faktorů)

Určitě pomoc existuje. Takový člověk by měl mít asi nárok i na příspěvek na péči, z kterého se to dá hradit. Zeptej se na ÚP, kde se vyplácí tahle dávka, popř. by možná mohli poradit na psychiatrii.... nebo zavolat na sociální služby ve spádovém městě...
Drž se!!

U nas je treba domov pro poby s psych nemoci - primo schyzofreniky. Jinak jsou domovy pro osoby se zvladtnim rezimem. Zalezi. - je zbavena odpovednoti k pravnim ukonum? Ma priznany invalidni duchod? Prispevek na peci? Asi je treba zacit s timto. Vyresit u soudu pripadne tu odpovednost. Pak duchod, prispek a pak pres Charitu/ Diakonii/ socialni sluzby mesta hledat. Na domov se zvlastnim rezimem se dost ceka. Je jich malo...

Děkuji za názory, snad něco seženeme. Stále mě zaráží " ona za to nemůže", já ale za to taky nemůžu. Třeba alkoholismus je taky nemoc a matky alkoholičky jsou odsouzeníhodné, kdežto matky schizofreničky, které vás možná podříznou, jen co uslyší "hlasy" jsou milé osoby hodné denní péče? Jsem ráda za názor maminky se stejnou zkušeností, mám to bohužel stejně- matka takhle nemocná, otec sebevrah.

@andreahan myslím, že to bude docela problém, možná omezit práva a umístit do PL - pokud bude plně svéprávná, násilím jí neumístíte nikam. Nechápu, že Ti někdo řekne, že za to maminka nemohla, mohla se léčit a fungovat aspoň částečně. Zaráží mě, jak rychle se zapomíná na případy dvouleté holčičky ubodané sousedkou nebo pobodané a pořezané dospělé po útocích schizofreniků, kteří měli hlasy. Rozumím Ti, že jí domů nechceš, nemáš vůči ní podle mě ani morální ani citový závazek.

@mogwaika Děkuju!!Ne,nemám k ní ani žádný citový vztah, samozřejmě je mi jí líto jako člověka, ale nedovolím jí zničit život ještě mým dětem. A za další, já kdybych byla nemocná, tak bych chtěla být v nějakém ústavu, stejně jako stará budu asi chtít do domova důchodců.Přesně tak, už dvakrát podpálila byt, až jednou nechá puštěný plyn nebo něco, tak se na to ty zastávači budou koukat v televizi a nebudou věřit vlastním očím.Opravdu se nedá mluvit o "mamince", jedná se o člověka s úplně prázdným výrazem, který je schopný se ohnat kudlou když jí třeba nedáš cigáro

@andreahan měla jsem čest jich pár poznat a opravdu je nepovažuji za nemocné "chudinky". Ti co se léčit chtěli a byli plně kompenzovaní zůstávali dobrovolně v PL, dodržovali režim, měli vycházky a návštěvy, bylo jim tam fajn. A díky léčbě si uvědomovali, že mohou být nebezpeční a nechtěli ohrozit své blízké. Obětování se někomu, kdo Ti může zabít dítě, protože léky brát nechce, protože věří bludu, že je naprosto zdravý a pak mu rupne, to prostě po Tobě nemůže nikdo chtít, ani očekávat, i když Tě ten člověk zplodil.

Nechapu, jak nekdo muze rozhodnuti o zajisteni pece kritizovat. Nevim jak vy, co to kritizujete, mate nejaky prehled o psychickych chorobach, nevim, kolik z vas se bude na ukor rodiny starat o nekoho, kdo vam treba hodne ublizil, i kdyz neumyslne. Deti si nezaslouzi mit doma psychicky nemocneho cloveka, treba zleho, agresivniho...

Ja se o svou babi jednou take urcite starat nebudu, hodne mi ublizovala a nemuzu ji spoustu veci odpustit. Kdyz na to prijde, zajistim pecovatelku, zdravotni peci apod., ale osobne se nebudu ucastnit vic nez obcasnou navstevou.

Pokud u me jednou dojde na domov duchodcu (napriklad), nebudu to mit detem za zle, naopak.

Oni to nezažili, proto kritizují.

@andreahan Tak s alkoholismem se to nedá srovnávat, schizofrenii si člověk nepřivodí sám. Těžko nemocnému člověku přičítat jeho chování. Chápu, že jí nechceš doma a že k ní nemáš vztah, nechápu však ten nedostatek pochopení (a to říkám jako člověk, který v rodině psych. nemoci má). Neříkám, že si ji máš vzít domů, jen nevím, proč to rozmlouváš dědovi. To, že on se o ní stará, je pochopitelné.

Chápu Vás. Upřímně. Ale vaše maminka za to opravdu nemůže...Duševní nemoc si nikdo nevybírá a dispozice ke schizofrenii jsou dědičné a choroba se obvykle rozvíjí až v postpubertálním věku...a samozřejmě progreduje, takže ano - vaše maminka byla úplně normální zdravé děvče, jen dostala do vínku toto prokletí...které bohužel dopadá i na všechny její blízké.Rozumím vám, že k matce nemáte žádné citové pouto, je od vás obdivuhodné, že máte dostatek vůle se starat a zařídit matce potřebnou péči. Obrátila bych se na městský úřad sociálních služeb či podobnou instituci, obvykle na každém městě funguje terénní pečovatelská služba, která je schopna adekvátní péči zajistit...Poskytnou vám tam i poradenství ohledně všech dávek, které může takto postižený člověk pobírat, určitě byste dostali i příspěvky na péči...Já vím, že od každého, kdo to nezažil na vlastní kůži to zní směšně (nicméně každý máme v rodině "něco"), ale neživte v sobě nenávist k matce za to, že vám neposkytla lásku a péči, kterou jste si zasloužila. Ano, bylo to vůči vám nespravedlivé. Ale ona vám všechno tohle nedala ne proto, že by nechtěla a byl to nějaký její rozmar, ale prostě proto, že vám to dát nemohla a neuměla - ne vlastní vinou.Je to jako byste vinila rodiče za to, že dostal rakovinu a umřel. Vy na rozdíl od ní máte svoji rodinu, práci, koníčky, přátele...máte život. To, co má ona, se dá skutečným životem nazývat jen stěží...

@carmilla Ono je něco jiného to chápat a něco jiného se s tím vyrovnat opracdu (s nezájmem rodičů)

Já vůbec nechápu proc takovou věc rešíte tady na konikovi, akorát dáváte příležitost tady nechapavym rýpalkám, ktere Vás tady stejně nepochopí akorát ještě více odsoudí, a ztrácíte zbytecne čas obhajobou, misto toho aby jste si zašla na nějakou sociální poradnu, kde Vam aspoň dají kontakt na nejake ústavy kde by mohla byt Vaše máma aspoň přes den hlidana nebo existují i služby kde jezdí pečovatelky domu. Tady ztrácíte zbytecne čas.

Určitě, ale já bohužel všechny možnosti už vyčerpala, psychiatrii, sociálku, léčebny....

@andreahan vážně bych do budoucna zkusila zjistit, jakým způsobem jí omezit právní způsobilost, aby mohla být umístěna nuceně, až nebude schopen starat se dědeček. Pokud se stará děda, tak to není akutní, podílela bych se třeba financováním dovážky obědů, pomohla bych mu vyběhat úřední záležitosti - ID a PnP - ze kterých by se dala využít nějaká forma odlehčovací služby - podívala bych se zda v okolí funguje mobilní hospic - dojeli by domů, dali jí léky, umyli jí, postarali by se.

Ano, starají se o ni děda s babičkou, ale prostě vidím, že už nemůžou a že budu brzo muset začít pomáhat já, zatím alespoň zajištěním nějaké péče přes den, kdy jsem v práci. Dnes jsem běhala po sociálce, krizových centrech, diakonii... vše marné. V podstatě pořád to samé dokola 😖

Asi musite pres psychiatra a soud. Vyridit pravni zpusobilost-omezeni a ty Duchod + PnP a pak umisteni do domu se zvlastnim rezimem, kde bude normalne zit, ale i brat leky a nimkmu, ani sobe neublizi...

Zkusila bych omezit nebo zbavit zpusobilosti k pravnim ukonum. Tam je pak ovsem potreba opatrovnik a rozhodnuti soudu jednak nemusi byt okamzite a druhak neni nemenne, samotna osoba, ktere byla prava omezena se muze odvolavat a opatrovnik na to nema vliv. Pokud by to ale vyslo, muze byt narizena ustavni lecba. Je take otazka, jak by se k tomu staveli prarodice, kteri se o ni staraji.
A hlidej si priznaky u sebe, sice nevim, kolik ti je, ale u zen ten vyskyt, prvni symptomy vrcholi okolo 35 let. Drzim pesti.

@andreahan Vyrovnat se s tim je dlouha cestat. A maminka za psychickou nemoc opravdu nemuze. Lepsi to nebude, a vetsinou to konci tragicky. Hrozne to boli, protoze matku ma v zivote clovek jenom jednu. Ja jsem po rozvodu byla priklepla sve matce do pece a od jedenacti let jsem vyrustala s ni. Bylo ji tehdy tricet, mlada krasna chytra zenska v nejlepsich letech. Zivot nebyl jednoduchy, snazila se, a ze mela schizofrenii jsem samozrejme nevedela. Asi tak sest let jsem vyrustala v dobre vire, ze vsechno, co mi rika, je pravda. Kdyz me v mych sedmnacti poslala z domu, ze musim prerusit stredni a zacit se o sebe starat sama a pomoct ji financne, protoze to nezvlada ( uz ani nevychazela z bytu a byla naplno ponorena do sveho studia ezoteriky a potencialni zachrany planety, dluh za inkaso se hromadil a byl posleze uvalen na ma mlada bedra), sla jsem pracovat do Mekace a prestehovala jsem se do Brna. Vzdycky kdyz mi prisla ta trapna petitisicova vyplata, tak to byl zavod, kdo to z toho jejiho bankovniho uctu vybere driv. Vetsinou byla rychlejsi a ja jsem pak v Brne nemela na podnajem. Pak jsem pracovala v kine a jeden kolega, jehoz otec byl psychiatr, mi v navaznosti na moje rodinne historky, donesl knizku Jak zit s psychozou. Ja jsem predtim ani nevedela v osmnacti, co to je psychicka nemoc. Vsechny jeji halucinace atd jsem ji verila. Sla jsem za ni a tu knizku ji ukazala, ze potrebuje pomoc- okamzite se ji zmenil vyraz v obliceji jak Glumovi a vypadala, ze je schopna me zabit, jestli jeste jednou v zivote reknu, ze ona by mohla mit psychickou nemoc. A to je ta potiz- vetsina lidi s vaznou psychozou si to nikdy neprizna, vnimaji svet a situace jinak, a kdyz je to v ramci jejich zajmu, budou treba chvili predstirat, ze prasky berou, ale ve skutecnosti je schovavat do supliku a dal si pojedou to svoje. Dopadlo to velice spatne s moji maminkou. V osmnacti jsem odjela do Anglie, abych vydelala rychleji na jeji triceti tisicovy dluh za vodu, jeji vlastni matka, moje babicka, od ni dala ruce pryc, ze chce mit klid, a ze ty silenosti s ni nezvlada. Mne do Anglie volali jednou i z ambasady v Lucembursku, ze tam je moje maminka a nema penize a roztrhala svuj cestovni doklad a at pro ni prijedu. A nemohla jsem tehdy, protoze jsem zrovna byla bez prace a mela jsem na uctu asi tak 100liber a kam bych si ji byvala byla dala, do sveho podnajmu velikosti zachoda? Ve 2009 jsem ji poslala email ( to uz byla bezdomovec, ale jeste jsme byly v kontaktu), ze me prijali na univerzitu, a ze se v zari vracim do Brna a az se zaridim financne a casove, musime se sejit a ze ji nejak vypomuzu. Odepsala mi, ze je moc rada, ze pujdu studovat a ze me rada uvidi. PRVNI NORMALNI KLOUDNY EMAIL PO ASI PETI LETECH, CO JSEM OD NI ODESLA na vlastni nohu. Dva mesice na to se zabila. Sebevrazda ve Vidni, skok z okna. A v zivote ji nemuzu vycitat, ze byla spatna matka, nebo ze jsem to nekdy mela kvuli ni tezsi, nase matka nas porodila a kvuli tomu tady ted jsme, a jestli se nasi matce prihodila psychicka nemoc, tak je to jen tragedie. Na jednu stranu uleva, ze sarada uz nepokracuje, na druhou stranu i tolik let pote si vycitam, ze jsem ji nepomohla a ze zustala uplne sama napospas svemu tragickemu osudu. Psychicke nemoci jsou nejvetsi tragedie lidstva. Radsi tu rakovinu.

@andreahan PS Alkoholismus neni nemoc ale zavislost v ramci nejakeho vnitrniho emocionalniho problemu- to se lecit da, kdyz uvedomely nestastnik chce, narozdil od psychoz, kde ma nestastnik absolutne zkreslene vnimani reality

Moje pointa- zkuste pro tu svou nemocnou matku neco udelat, i kdyz k ni nemate citovy vztah, protoze jednou by vas to v budoucnosti mohlo honit, az bude konecne po vsem, . Ale jak ji pomoct, to nevim, zalezi na tom, jak je samostatna/nebezpecna svemu okoli. Kdyz bude po tezkem incidentu zbavena svepravnosti, dostane se do pakarny, kde ji utlumi praskama. Kez by tam na ni byli hodni. Kez by vedci vymysleli brzo lek na schizofrenii!