Dítě hned po škole

@pekkata okoli bude mit hloupe otazky vzdycky. S tim se srovnej ☺ to je normalni.

@verka4d Jé, to my jsme spolu také od mých 18ti a jeho 23 🙂 a musím říct, že jsme čím dál šťastnější, jen cítím, že bychom byli ještě šťastnější, kdyby nás bylo víc 🙂 My spolu žijeme 3 roky, po 4 žádost o ruku a po necelých 5ti se budeme brát ...ale jiná doba no..u nás jsou všichni kromě babičky a dědy rozvedení :( My to chceme ale všechno dělat jinak...třeba mamka mě tátovi, když přišel z práce nedávala, pak se cítil odstrčený a už to jelo...ale to by bylo na jinou diskuzi 🙂
Teď si myslím, jak budu chytrá ve výchově, ale až praxe ukáže

@kacca11 To máš pravdu :D Jen mě to po takové době překvapuje :D

@pekkata Vdávala jsem se v den svých 22 narozenin 🙂 ( manžel je o 8 let starší). Chodili jsme spolu dva roky, rok z toho jsme byli zasnoubení.
Dálkově jsem dostudovala bakaláře z Veřejné správy 🙂), při rodičáku. O 22 měsíců později se nám narodilo druhé miminko.
Nyní mi za měsíc bude 27, mám 4 letou dceru a 2,5 letého syna. Příští týden, 1. června nastupuji do práce.
Neměnila bych.
Neměnila bych to, že ve 40 letech budu mít 18 leté a 16 leté dítě + tím pádem času na zaměstnání i koníčky víc než dost. Když teď vidím, kolik manželovo známých, lítá po umělých oplodněních.....tak co je pak lepší? 🙂.
Tím nikoho neodsuzuji! Jen píši svůj názor.
Přeji hodně štěstí!

@michaela_2 Děkuji za příspěvek 🙂 Jsem ráda, že vidím, že jsou lidi, co to chtěli stejně jako my

@pekkata ja si tedy s titulem (Ing. ) mohla vytapetovat .. V dnesni dobe ma kde kdo...

@michaela_2 ja teda musim ríci ze s manželem jsme oba 30+ a obě deti (,,na první štouch,,) nemyslim že je to az tolik o veku. Samozrejmne zena po prechodu to nezvladne ale jinak.... otehotnet se muze kdykoliv

@pekkata Odpovím ti mym příběhem, ale vybrat si stejne budete muset sami ;)

Ja dodělala Ing, s mužem jsme spole cele studium žili, o prázdninách jsme se zasnoubili a do roka byla svatba ;) Celou dobu jsem sháněla praci v oboru (ekonom, úcto, dane) a nic... Několik pohovoru tydne skoro cely rok v kuse... Bylo to vyčerpávající, ale snažila jsem se.. Po svatbě jsem otěhotněla hned druhy cyklus a hledani prace jsem vzdala... Takže ze me byla zena v domácnosti ze které se stala zena na mateřské..
Máme v planu ještě aspoň jedno dítě a pak az půjdou do školy školky, dodělám si nějaký osvěžující kurz a půjdu to zkoušet znovu. Nebo se vykaslu na obor a budu dělat neco co me bavi. Ja mam ale výhodu ze za me studium jesme stihli neco našetřit, takže finance az tak resit nemusím....

Jak uz někdo psal, absolventky, ještě ke všemu vdané, nemají moc dobrou sanci ve výběrovém rizeni. To už je lepsi matka se skolnimi dětmi ;)

Jen bych dodala, že to, že jste vdaná, na pohovoru nepoznají, když jim to nevytroubíte 😉. Děcko jen v případě, že vám RD udělá díru v životopisu- tzn. když si k tomu střihnete VŠ, tak tam napíšete studium a je to.
Mně přijdou otázky na pohovorech na děti a manželství natolik nefér, že by mi tedy nepřišlo vůbec divný je s tím buď poslat k šípku nebo se zeptat naopak jich 😏. Zvláštní je, že se na tohle z 90% ptají ženský, aneb ženy sobě, že.

@markyzka84 Samozřejmě 🙂. Zrovna tak, mám kamarádku, která už dva roky nemůže otěhotnět ( a je jí 25). Není to vždy pravidlo, i když věkem, to riziko maličko roste.
Nicméně já jsem psala svůj pohled na věc, na dotaz zadavatelky - že já měla děti brzy a že jsem za to ráda 🙂.

@vineta Není to novinka a není to ani žádná obcházečka. Mateřskou prostě může čerpat i otec dítěte, proč by ne.

Ahoj, já otěhotněla v maturitním ročníku, porod v září, od října VŠ. Na mateřskou nárok nemám, včera jsem to byla zjistit na mssz, tak mi řekli, že bych FO porodu musela být zaměstnána na hpp, aby se mi škola započítala do tech 270 dni.. Partner by mateřskou mít mohl, ale je TP zbytečný, peníze by čerpal po porodu a nechodil by FO práce... Rodičovskou si můžu zvolit, protože jeden z rodičů má to pojištění 🙂

Ahoj, tak já jak si to tady pročítám, tak se vtom celkem dost vidím. Řeknu ti vlastní příběh. 10 května mi padlo 25, mám za sebou VOŠ, kterou jsem ukončila v r. 2014 a ten rok nastoupila na VŠ dálkově. Musím upozornit, že jsem stála na rozcestí jestli děti nebo práci. Vzhledem k tomu, že u nás byl ještě problém obrovské nenávisti a naschválů partnerova otce vůči mé osobě (vyhazov z domu atd.) a odříznutí mé rodiny ode mě, tak jsme to měli o to horší. Začala jsem je to tak už dva roky chtít dítě, přítel už se cíli taky, jemu je dnes 31..jenže problém jsou finance, bydlíme v nájmu, ve kterém ještě já ani nejsem napsaná a zatím máme jen základní vybavení v domě, finanční rezervy zatím žádné. Vzít bychom se chtěli ale ani na svatbu nemáme...přítel se snaží, ale vzhledem k tomu, že ho několik let okrádal otec a měl ho za blbé děladlo, které na něho pracovalo a on se válel v přepychu doma, tak nemáme nic. Co se týče práce po voš, tak nebylo to tak lehké....firmy nezajímá titul, zajímá je praxe....to ti garantuji, v té době co jsem končila voš jsem už půl roku dopředu hledala práci, no zadařilo se vlastně jen díky tomu že jedna firma v tom samém městě tak školu zná a proto si mě vybrali, takže asi tam bylo jediné co zapůsobila škola a titul. Pak se ale stali věci a já od roku 2015 stihla vystřídat až do dneška další tři firmy a je to už lepší, mají větší zájem....a zase vždy první co je zajímá je praxe. Do tohohle všeho jsem šla s myšlenkou, že chci alespoň rok až dva praxi a pak bude mimčo a snad i svatba....no nejde to úplně tak lehce....o mimino se snažíme už nějakou dobu a spíše mám více zdravotních komplikací, než dobré nálady a dobrý průběh a to jsem relativně zdravá ženská....Bc dělám dálkově a myslím si, že v tomto problém není studovat na mateřské, ano není to s dítětem lehké ale mám tam na škole spoustu kolegyň takto....Moje doporučení tedy zní (samozřejmě jaký si to uděláte vy takový to budete mít), udělej si tak rok praxe, aspoň rok, či rok a půl, není to zase taková doba, uteče vám to strašně rychle, mezitím se můžete pomalu začít pokoušet, netlačit na pilu ale pomalu...a uvidíš co z toho vzejde. 😉 Plánovat úplně do detailu se vždy nevyplácí. Já si taky malovala život tak trošku jinak a teď je mi 25 a v podstatě nemám zatím ani vlastní bydlení a na účtě pár šušňů za které bych možná koupila tak jedny plíny, protože u přechozích prací jsem spíše prodělávala než vydělávala (jídlo, ubytování - pracovala jsem daleko) takže nula od nuly pojde, teď jsem v situaci, kdy máme možnost to změnit už.....toto všechno píšu, z toho důvodu, že plánovat je hezká věc, ale jak to ve skutečnosti bude je druhá věc. A všechno přijde v pravý čas, nic se nedá vždy ukecat 🙂 hlavu vzhůru

@vineta nikdo nenutí ženy na pohovorech na otázky co se týče dětí odpovídat, je to každého právo, ale je pak jasné, jak takový pohovor dopadne. Za mne když už člověk děti má, neměl by se za ně stydět a měl by je přiznat. Protože ať chceme nebo ne, zaměstnání to hodně ovlivňuje a zaměstnavatel by měl právo to vědět. A ve ZD se to stejně dozví, neznám člověka, který by dokázal děti dlouhodobě tajit. A ono mnohdy žena s dětmi je pro zaměstnavatele atraktivnější než ta, co mu na MD s největší pravděpodobností odejde.
A s tím CV, dírou a studiem VŠ, personalsti/ky nejsou blbý 😉

@blondynka400 máte pravdu ...akorát bych moc nesouhlasila s tím že nikdo nenutí na pohovorech odpovídat na otázky co se týče dětí a zda plánuji rodinu....mě se to z celkové doby 1,5 roku průběžných pohovorů stalo tak 6x. No po zalhané odpovědi že teď v dohledné době určitě ne, ale že samozřejmě jsem normální žena že jednou určitě, se zatvářili, zaksichtili a už se neozvali. V jednom případě mi řekli rovnou že mě nechtějí, řekli: "Jste nebezpečný potenciál na mateřskou", dali přednost mladé, vyjukané karieristce, která na děti ani nevypadá vzhledem a rozhodně ne uvažováním (známe se)... je to sporné, je to diskriminační, děje se to a přesto se s tím moc nedělá....já mám třeba teď osobně u zaměstnavatele problém i co se týče času. V práci bývám dlouho do večera a i přechodila jsem angínu, protože mi bylo pohrozeno vyhazovem....a dovolil jsem ji v jeden den jít v 17 hodin domu a druhý den jsem to měla na talíři. Je to těžké, ale hlavně se nevzdávat.

@biedronka10 Absolvovala jsem desítky pohovorů, ať už jako uchazeč, tak jako tazatel. A nikdy nikdo se mě nezeptal nebo my jsme se nezeptali na děti. Ono totiž dost záleží na "úrovni" zaměstnání, o specifičnosti pozice a hlavně na tom, jak zaměstnavatel o člověka stojí.

@xpila To je taky fakt. Zalezi hodne na tom na jakou pozici se clovek hlasi....ale s temito otazkami jsem se natvrdo setkala a pozadovana odpoved byla taky.

ja mela dceru na konci 4 a patak dodelala dalkove.....od te doby jedu 10let materskou.....misto kariery jsem si zvolila deti...vim, ze praci v oboru uz stejne delat nemohu..manzel je hodne pracovne vytizeny a cast pryc,takze stejne nikam na plny uvazek nemohu.....
momentalne delam brigadne v TSB a materkou mam do brezna 2017, tak jsem sama zvedava, co bude🙂

@eloana zase na to nekoukat tak cerne, 2017 je porad jedte dost dlouha doba k tomu ze se muzou treba postoje k matkam od deti zmenit. Dnes nema nikdo nic jisteho, ani matky s bohatou praxi. Drzim palce

@biedronka10 tak ja to vubec nepsala jako cernou kroniku🙂 beru to jak to je...tento styl jsem si vybrala dobrovolne🙂 a co bude dal -nejak extremne neresim🙂 kdybych resila nemam 3 deti🙂

Ono nemá cenu něco do detailu plánovat. Já po VŠ začala hned pracovat a zároveň jsem se tehdy poznala s přítelem. Rodinu jsme neplánovali, protože přítel byl v insolvenci a kromě toho měl už jedno dítě z předchozího manželství, takže samozřejmě platil alimenty, firma, kde pracoval, na tom byla dost špatně a každé výplaty se musel chodit doprošovat, tak jsme byli rádi, že nějak vyžijeme sami dva. Řekli jsme si, že uvidíme časem, nechtěli jsme dítě jenom proto, že na to máme věk, ale chtěli jsme ho také přivést do dobrých podmínek. Nakonec jsem pracovala téměř 4 roky a otěhotněla jsem neplánovaně. Měli jsme strach, jak to všechno zvládneme, ale zadařilo se, přítel si našel lepší práci, dluhy se úspěšně poplatily a teď máme už 2letého syna a všechno co potřebujeme, máme. V práci jsem sice měla vždy smlouvu na dobu určitou, ale už dopředu jsem měla domluveno, že se zase vrátím. Teď při rozmýšlení se o druhém dítěti jsem se rozhodla jít na nějaký čas do práce, abych potom měla opět nárok na mateřskou a kromě toho v mém oboru není dobré být X let v kuse doma (jsem zdr. sestra). Na věk nehledím, je mi 28 a myslím, že v dnešní době jsou zcela běžné třicetileté prvorodičky, takže ve svém věku s jedním 2letým dítětem a 4mi roky praxe na tom nejsem zas až tak špatně a druhé dítě bude, až se na to budu cítit (syn je velký raubíř, takže budu i ráda, že chviličku ,,vypnu" v práci).
Jinak je fakt, že při shánění práce po VŠ se mě na děti ptalo více potenciálních zaměstnavatelů, jeden po mně dokonce požadoval slib, že následujících 5 let dítě mít nebudu - na to jsem mu odpověděla, že netuším, co bude zítra, natož za 5 let a že takovou věc nemůžu přece nikomu slíbit a i když platové i pracovní podmínky tam vypadaly velmi lákavě, otočila jsem se na podpatku a odešla.
Je to každého osobní rozhodnutí a taky některé věci se nedají naplánovat, ale ono není až tak důležité, jestli máte dítě ve 20ti nebo ve 30ti a s kolikaletou praxí - vždycky se té nové situaci musíte nějak přizpůsobit, většinou nikdy není nic přesně tak jak si naplánujeme. My kdybysme měli první dítě plánovat a já neotěhotněla nečekaně, tak jsem určitě ještě dnes bezdětná - a fakt netuším jestli by to bylo dobře nebo špatně, ale rozhodně nelituji, že syna máme. Vzdělání je v životě důležité, kariéra jistým způsobem také, ale to všechno jde budovat prakticky celý život, ale děti může mít žena jen do určitého věku, takže odkládat to do 40ti by asi nebyl dobrý nápad, ale zase hrnout se do toho jenom proto, že jsem si předsevzala, že ve 25ti už budu matkou bez ohledu na všechno kolem taky nebude ideální řešení. Prostě záleží na každém jak to má nastavené a jaké má podmínky a pak taky trochu na štěstí a náhodě jestli se dítě povede přesně v době, kdy by jeho příchod nejvíce vyhovoval. Pokud Tě nic nežene a jsi zdravá, tak si dokonči vzdělání a pak uvidíš - buď se Ti podaří najít dobrou práci, tak s dítětem ještě počkáš, nebo ne, tak do toho půjdeš. Ale nesnaž se lajnovat si to všechno dopředu, ať pak nejsi zklamaná, že něco není tak jak sis vysnila.

@biedronka10 asi takto, já si nemyslím, že když člověk je pro zaměstnavatele fakt hodně zajímavý, nějaké děti nebo potencionální děti jeho přijetí ohrozí. Ale je jasné, že když budou dvě podobné, "vyhraje" ta, co udělá v tomto směru méně problémů (což pro každého zaměstnavatele a dané místo může být něco jiného). Za mne si za hodně problémů bohužel můžou ženy sami, tedy část to kazí těm, které se "chovají" normálně. Ale díky této menšině se prostě většina zaměstnavatelů bojí, protože to může přinést problémy a stojí to dost peněz.
Já osobně se nikdy na děti přímo nezeptala (a to mám za sebou za život tisícovky pohovorů), ale ještě se mi nestalo, aby mi žena odcházela z pohovoru a já nevěděla, jak na tom je.
Celkově je to jak tu někdo psal o úrovni zaměstnavatele....
Já občas ze srandy říkávám, že žena je vlastně neperspektivní pro zaměstnavatele pořád. Nejdřív jste moc mladá a nemáte praxi, pak jste ve věku, kdy můžete otěhotnět, pak je žena ve věku, kdy má malé děti a tím pádem věčně na OČR a pak už je stará 😝 😀

Mas da se rict idealni vek na miminko =) me je 22.let a cekam ale mam 2 roky opracovane,z mého pohledu bych do mimca nesla jelikož bych nedostavala zadnou podporu a nemela ani nic odpracovano a zadnou praxi,ale na druhou stranu pokud pritel vydelava slusne peníze ze je schopny uživit vas všechny tak zas reknu ,,doufam ze ot nebude znit sobecky,, tak bych do toho sla. 🙂 pokud mluvi o miminku musí byts timhle obeznamen aby byl schopen vas uživit =)