Nelíbí se mi chování manžela k dětem
Ahoj, stydím se za náš problém, ale chtěla bych to ze sebe dostat. Máme osmiletého chlapce a čtyřletou dceru. Mě je 33, manželovi 50. Byl již jednou ženatý, s dětmi jim to nevyšlo..nemohli je spolu mít.. Rozvedli se. Pak jsem přišla já. Velká láska, okouzlení..štěstí..po roce svatba, po dalším první dítě..
Oba jsme toužili po dítěti. Nikdy jsme se kvůli ničemu nehádali, na všechno jsme měli stejný názor.
Pak se narodil vytoužený syn. Byl pořád nemocný, hodně jsme si vytrpěli..prožili hodně strachu. Asi tak od pěti - šesti let je jeho zdravotní stav lepší. Mezi dětmi jsme přišli o jedno miminko, pak nám život dal dcerku..
Myslím, že nás manžel má rád, nechodí do hospody, má stálou práci..nemáme finanční problémy, běžné neshody v širší rodině..
Teď k tomu, co mě trápí a děsí.
Nechová se k synovi jako normální táta..někdy od jeho druhého roku, když hledám ve vzpomínkách..když na manžela přijde záchvat vzteku, smíká s ním o zem, do výšky ho zvedne za ruku, za hlavu, nedokáže se s ním bavit normálně..syn má mnoho otázek, je zvídavý, není schopen se s ním normálně bavit, vysvětlit, hrát..okamžitě startuje.. Není to jako, že by ho třískal, bil..jsou to náznaky, které mě bolí..většinou včas zakročím, zastavím to..ale tím mezi námi vznikají hádky, které jsou o tom, že já jsem špatná máma a že on vychovává. Syn zlobí, je živý, divoký, ale raději bych byla za třepnutí na zadek než to, co jsem uvedla víše.. Tyto situace nejsou jednou časté, ale mám vypozorováno, že to souvisí se stresem v práci..pak se to horší.. Jdeme mu z cesty, všechno dělám za něj, s dětmi mi moc nepomáhá..není schopen najít dětem oblečení ve skříni, připravit svačinu, vypravit ráno do školy, školky..moji rodiče, setra, pár takových situací viděli a dali nám jasně najevo, že takto ne..i já manželovi vysvětluji, že jeho chování není v pořádku, ať se jdeme někam poradit, on ale nevidí a nepřipustí, že dělá chybu..
Když vidím, jak je to v jiných rodinách, hrnou se mi slzy do očí, jak se tátové chovají ke svým dětem a jak to vypadá u nás.. Trápí mě to už hodně let. Ani nevím, jestli jsem popsala situaci pochopitelně, nechci tady vypisovat x situací, kdy se co stalo, to by stejně ani nikdo nečetl.. Už takhle je můj příspěvek strašně dlouhý..
Ještě asi otázka, která může vzejít..K dceři se chová výrazně lépe, podobné chování směrem k ní nikdy není!!
@marketa233 to jsem nikde nerekla. Neni složitý si čas treba vyhradit, ale je čas a čas. To jiny prostředí, nez na jaky je člověk zvyklý, muze pomoct.
To je proste jedno, odborník nikoho nezachrání, všichni to musí udelat sami, muze jim jen pomoct, ale i kdyby mel pomoct jen k tomu, aby se slušně rozvedli a dokázali lip fungovat s detma, je to hodne.
Víš co, tak potom napiš, jestli se Ti povedlo ho k tomu odborníkovi dostat, do nějaké manželské poradny. Zajímalo by mne, zda se dá chlap k tomu přimět, zvlášť v jeho pozici. U toho svého si myslím, že bych ho tam dostala jen pokud by už opravdu byl rozvod ve dveřích (ani ne za dveřmi). Opravdu by musel vědět, že se rozvádíme, abych ho tam dostala, jinak by si to asi taky nepřipustil...
@soptikova
@diamanta
Já jsem v předchozím vztahu svého tehdejšího dlouholetého partnera dostala k odborníkovi až v momentě, kdy ta krize byla vleklá a fakt příšerná. Už bylo bohužel moc pozdě na to, abychom to dali nějak dohromady, ale aspoň jsme se "pod odborným vedením" rozešli jako slušní lidé, a dodnes z nás jsou skutečně přátelé, byl i na mé svatbě (jako host 😀 ). Já bych psychologa nebo aspoň mediátora doporučila na každý rozchod... Ale to jsem trochu odbočila od tématu.
Já bych asi taky odešla... vidím trošku podobnou situaci u známé - její manžel není ale biologický otec, ve své čtyřleté dceři se vidí a na nevlastního syna má pořád narážky. Není to takové, že by ho nějak fyzicky napadal, ale on ten psychickej tlak také stačí. Chlapec je celkově takový introvertní a aktuálně už půl roku na antidepresivách... Myslím, že tvůj syn by z toho mohl mít takové následky do života, že bych to neriskovala... možná že najdeš super chlapa k dětem (jakože jsi mladá, tak není důvod ho nenajít) a budeš si říkat - proč já to neudělala už dávno. Držím ti palce, ať se vám to podaří nějak vyřšit ke spokojenosti všech.
už jsi zbytečně promrhala hodně času, řešíš to když už kluk pomalu jde do puberty, POZDĚ!!!!!!!, proč jsi čekala tak dlouho, kluk už tohle bude mít napořád v sobě, měla jsi toho udělat více, promiň za upřímnost, můj názor
Já jsem měla takovéo taťku, měl nás rád, ale běl dležitou práci, pod sebou zamestance, zvyklý vládnout a všichni ho poslouchali děti jsou ale jiné že🙂 byl nervní, neměl s nama trpělivost, byl starší, takže nás ke sportu nikdy nevedl, něhrál si s náma...ale měli jsme ho rádi a teď je v důchodu a je z něho ten jelepší dědeček🙂
Moc mě przí, že to musí syn zažívat a určitě je super, že s tím chcete něco dělat. Určitě bych se snažila to vyřešit a ne odcházet od něho a robít tím dětem uplně rodinu, zázemí, navíc děti by k němu chodily jen na víkendy, bez vás!!!manžel unavený z týdenní práce by jim o víkendu musel vařit, oblékat je, zabavit, podle mě by na tom děti byly rozhodně hůř a manželovy nervy tím tuplem🙂
Rouhodně bych zkusila rešit to s manželem, jeho doktorkou, psychologem, rodinou, s kýmkoliv a neustále zdůrazńovala synovi, že ho tatínek miluje, jen je nervozní a unevaný z práce.
Bylo by super si anstavit s manželem režim, aby se denně dětem aspoň půl hodiny věnoval, přichází o hodně on i děti, mj tata došel dom z práce v půl sedmé, zasedl k večeři, pustil zprávy a pak seriál a my museli být ticho, aby slyšel...my doma telku nemáme a je víc času na děti. Doufám, že to u vás dobře dopadne🙂
@ivet1982 Dobrý den, mě napadá jestli i vy jste pokoušela se hnout trochu ve svých názorech třeba hocha opravdu trochu rozmazlujete, přítel má syna ve střídavce a já musela hodně bojovat, a brzdit ho aby ho tak nerozcapoval. Možná je to přehnaná rekace na to, že prstě vy ten krok neuděláte tak on prostě trestá za oba dva je rozčílený kvuli tomu a taky to přežene. Tak bych se bavila o tom jak si teda představuje výchovu on a co se mu konkrétně nelíbí a najít aletrnativy, hlavně komunikovat. Jinak je opravdu možné že si z nějakého duvodu myslí že třeba syn není jeho...taky bych jestli mají společné záliby tráví spolu více času to by určitě mohlo pomoct.
@marsrutka Čas mi utekl mezi prsty a jak už tu někdo psal..na počátku máte nějaké hranice, které jsou pořád někam posouvány.. Vím, že máme doma problém..řešila jsem ho několik let po svém, špatně.. Člověk zvenčí se na tu situaci dívá jinak, než člověk, který jí prožívá..a tak je to v pořádku..
@raada no... nevím. Taky nejsem zastánce rozbíjení rodiny, ale pokud by v té rodině bylo násilí, tak bych jinak neřešila. To, že by děti k tátovi jezdily na víkend sice pravda je, ale je to jednou za 14 dní, táta by byl odpočatý a dětem by se mohl věnovat. Neměl by je doma pořád, ale jen ty dva dny o víkendu.
Pokud to nebude zakladatelka nijak řešit, z kluka vyroste buď ušlápnutý jedinec, který se nikdy v ničem neprosadí, může se stát obětí šikany i na základce a na střední jen proto, že tu situaci nebude umět řešit jinak, než sklopit hlavu a poslouchat. Nebo naopak se může chytit nějaké pochybné party..... a nebo další varianta, bude taky násilnický a bude řešit své problémky dalším násilím. Myslím, že je potřeba toto řešit a to fofrem. Pokud tatínek nebude ochotný to vůbec řešit, tak podle mě nezbývá jiná varianta, než tu rodinu (bohužel) rozbít.
Ahoj Ivet1982, v krátkosti jsem to přejela a řekla bych že chování tvého muže souvisí s jeho dětstvím, tak jak jsi napsala musel se starat o mladšího sourozence, řekla bych že si jakoby ted může neúmyslně vlastně vybíjet to co měl on, co způsobili jemu, jakýsi vztek, že se musel starat - proto má byt malý už zodpovědný a samostatnější a chytřejší a směje se mu třeba - protože on musel, po něm a tehdy samozřejmě neoprávněně to po něm chtěli aby byl zodpovědný a vlastně dospělý když se měl jako dítě starat o dítě - myslím že si to nese. Nedivím se, myslím že to je prostě tento dozvuk a at chceme nebo ne, ten vztek a ublížení se tam z dětství nese a klidně do 50,60 nebo dýl.
On si asi neumí pomoct, samozřejmě přiznat si něco takového je taky těžké.
TAkže spíš zvážit, jak na to, jak to řešít a hučet do manžela to prostě asi nepomůže, z jeho strany to zatím moc nejde řešit a přiznat - rozuměj je těžké otevřít nějaké takové téma a podívat do té pandořiny skřínky a řešit ted to co ho bolí už leta (jakési ublížení) a jak to vlastně řešit. A to chlapi moc ve zvyku nemají že jo, to spíš asi ženské.
Takže za mě možná rada, jestli jsi slyšela něco o rodinných (systemických) konstelacích?
Je to takový systém, který upravuje, ladí vztahy v rodině ale i jinde, prostě to kde to dře, nefunguje uplně, pomáhá řešit právě ty skryté zamotané věci, vztay přístupy a nemusí tam byt ani manžel, jde o to, že člověk jde řešit to, co trápí jeho a spolu s tím se čístí a napravují věci i tam a u toho, koho se to týká a kdo s tím souvisí. Přináší to změny a za mě má výsledky.
Dagii
Nezlobte se na mě,ale to je případ fakt pro psychologa ne pro tolik-i když chytrých-ženských.Ať za ním Ivet vyrazí klidně sama,bez manžela.Už ten jí poradí víc jak dál postupovat nebo jak ho ovlivnit.Z toho,co jsem pročetla, to není zas tak neobvyklé,manžel na syna v podstatě žárlí a nesnese dalšího soka v blízkém kruhu. Stává se to po narození,ale pak se to většinou změní a otec přebere patřičnou roli,zde k tomu ovšem nedošlo. V přírodě to není nic divného. Určitě si nese ze svého dětství něco jako že musí být on za všech okolností nejlepší a zřejmě syn a to,že má pozornost své maminky více než on ho velmi popouzí.Problém je samozřejmě v manželovi,ale může takto pokazit do budoucna mnohé-bude li syn otcem znemožňován,zhazovám,vše se mu to promítne jednou do budoucího života,vztahů. A jinak,pokud se rozhodneš,že ho někam dostaneš tím,že pohrozíš odchodem,tak se taky musíš sebrat a odejít,zvlášť,pokud máš kam jít.Je to sice trochu nepohodlné,věř mi,že vím o čem mluvím,ale efekt to má výrazný.Odejít a každému říct jasně proč odcházím.On se bude vztekat,nebude to chtít pochopit,ale myslím,že do 14 dnů se vycuká a půjde s ním jednat,najít terapeuta.Ale bude to vše na dlouhou trať.
Jo a ty rodin.konstelace jsou fakt výborná věc..to jsem zapomněla napsat,že úplný souhlas.
No v padesati uz clovek chce mit klid a ne aktivni dite, takze chapu ze mu to leze na nervy. To ze je dite zivy je naprosto normalni a uklidnovat je tak aby jen sedeli a cuceli do zeme mi prijde proti prirode. To ze se manzel chova lip k dceri muze mit puvod v jeho detstvi kdy ho treba vlastni rodice nejakym zpusobem tyrali a on si to ted vybiji na nem. Pokud by se ale takhle choval i ni, mohlo uz by jit o vaznej problem, protoze muzsky maji tak nejak zakodovany ze holky se nebijou. Chtelo by ho to nejak odreagovat, on fakt potrebuje uz svuj klid.
@ivet1982 nemyslim ze to musi byt vekem, spise nejakou nevyrovnanosti v chlapovi, buhvi jake detstvi zazil on.. Je to ale nutne resit hned a neodkladat, jednou by mu mohl hodne ublizit..
K tomu veku, manzel ma 41let,mame skoro 4 leteho kluka.. Az chlapovi bude 50 bude mit syn 13let,puberta.. Nemyslím ze by to nezvladl.. Jde o osobnost
@soptikova Jo, s tím souhlasím, že odborník může pomoci. Ale měl by přijít na scénu po tom, co selžou všechny ostatní možnosti. Běžet za odborníkem, protože u něj máme hodinu jen na sebe, je blbost. Přeci není tak složitý si ten čas vyhradit i za "běžného provozu".
Stejně tak nepotřebuju odborníka na to, abych řekla manželovi, že děti se netlučou.