Alkohol. Je na tom nebo byl někdo podobně?
Pěkný den maminky, předem se omlouvám za anonymní příspěvek, ale věřím, že to pochopíte.
Trápí mě velké množství alkoholu. Začala jsem opravdu dost pít a naštěstí si to uvědomují a chci s tím něco dělat.
V posledních dnech to bylo už natolik že dvě flašky vín nebo půl litru tvrdého nebyl problém ( tak 3x týdne )
Vždy jsem si pak řekla že dost ale nikdy jsem to nevydržela. Třeba dva tři dny ok vydržím to ale pak přijde že si řeknu že si dám malinko, ale to se rozvine do takového množství jak jsem psala.
Nejhorší je že v naší rodině se oslavy bez alkoholu neobejdou a já si třeba nechám nalít skleničku, říkám si že si dám jednu a konec ale opět to nevydržím a za večer vypiju dvě láhve .
To jsem teď naštěstí zvládla v sobotu a Opravdu jsem vydržela jen u jedné skleničky . A musím říct že se cítím dobře že jsem to zvládla anenechala jsem si nalít další . Chtěla bych taky hodně zhubnout a vím že bez alkoholu to půjde .
Teď jen tu sílu a vůli prostě si nedat . Jsem doma a manžel chodí pozdě domů z práce a právě pití mi pomáhá vydržet tu dobu čekání. Prosím, je zde někdo kdo prožívá, nebo prožíval něco takového ?
dat o podporu, řadu? Co chuť si dát trošičku ?
Držím palce, ať 14 dní zvládneš, zakladatelko. Budu ráda, když sem hodíš zprávu, jak jsi to dala. Drž se 🍀🍀🍀
Urcite to res s nejakym odbornikem! At najdete i pricinu, proc podlehas zavislosti.
Napisu jako dite alkoholicky, ktera se taky vzdy dokazala postarat o deti. Jak ja to nenavidela!!! A co bych dala za to, aby si priznala, ze ma problem a sla to resit. Nesnasela jsem rodinne oslavy, protoze jsem vedela, ze mama bude zase citit tim hnusem, bude takova malatna, bude mit skleneny oci. Nenavidela jsem ten smrad a to, jak jsem ji porad videla se sklenickou. Kdyz jsme sli na nejakou akci, bylo mi jasne, ze si pujde koupit pivo. A i kdyz byla navenek v pohode, ja to proste nesnasela. Misto toho, aby se nam venovala nad ramec povinnosti, sedela radsi u sklenicky. Tim vsim chci rict, ze deti nejsou blbe, vidi vic, nez si pripoustis, vidi i jine mamy, ze z nich jde i neco jineho, nez jen touha po alkoholu.
Preji hodne sil to opravdu resit, priznat si, ze potrebujes odbornika a ne to jen hasit doma nejaky i pokusy s colou a vineou!
Nekupovat to domů. To pomáhalo mně. A reálně si uvědomit problém.
Když ani děti nejsou pro tebe motivací,tak to je špatné..tohle nepochopím...koukej přestat chlastat a to hned..jinak časem manželovi dojde trpělivost a o ty děti skutečně přijdeš a budeš ráda že je uvidíš jednou za 14 dní na víkend...a jestli si myslíš, že to na tobě není znát,tak jsi na omylu.. musí to z tebe táhnout na 2 metry a o chování ani nemluvím.. chudáci děti a manžel..🤦
@elin29 hele děti jsou motivací, a taky zdrojem největších výčitek pro sebe samu. Avšak seknout se závislostí lze jen a pouze, když bude chtít sama, kvůli sobě, že je jí blbe, že ma bažení kterému obětuje cokoliv, že 99% jejich myšlenek je o chlastu, kdy se napit, jak to schovat, kolotoč vycitek a pocitu, ze se vlastne nic nedeje, vsak pije kazdy, pres to zas vylit do sebe dve flasky, v noci se budit zpocena, trepat se, rano bojovat s kocovinou, nebo s chutí.. Peklo.
Mám zkušenosti s otcem alkoholikem, kdybys potřebovala klidně napiš.. Mam zase zkušenosti z této druhé strany.. První krok si udělala, že sis to přiznala... Druhým je určitě odborná pomoc... Možná jsem jen špatně četla, ale nevidím proč pijes... To je velmi důležité si říct co bylo spouštěčem a proč to celé začalo...
Přeji hodně sil, protože vidět rodiče jak postupně jeho osobnost, duše i fyzická stránka zchatra do totálního rozkladu je příšerné... A děti motivační nejsou.. Musíš chtít kvůli sobě.. ❤️
Říct si, že jsi alkoholik bolí. Ale je to stejný, jakobys řekla, že jsi cukrovkář. Ani ostuda, ani nálepka, ani nic neřešitelného. Těžkého ano, ale ne neřešitelného. Jdi k lékaři, jako s tou cukrovkou, třeba. Psychiatr ti pomůže přestat, lze to i ambulantně. Tím, že piješ vineu, a ještě ve vinných sklinkach si to bažení, tryzneni, že nemáš pít jenom prohlubuješ.