Trochu nostalgický, ale pěkný. Protože knihu jsme vydali hlavně díky Vám, maminkám, které o ní stály! 🙂

Děkujeme za vaši přízeň a jsem moc ráda, že tolika z vás, a hlavně vašim dětem, udělala knížka, kterou psal náš Táta radost!

Knížek máme ještě dost, ale budou nadále pouze v mé soukromé inzerci (bazárku) @domi_nka . 
Poděkování patří i Vlaďce Hulíkové za povolení a podporu zde na MK. 

Pokud chcete podpořit dobrou věc a hlavně knižní pokračování pro Holky, musíme jich ještě pár stovek prodat.

Kdyby jste věděli o někom komu by kniha udělala radost, stačí mě kontaktovat. Necháme ji v podstatě za náklady a malou provizi, tj. 190,- Kč.
Případně budu moc vděčná za like nebo sdílení odkazu na FB nebo Fler:

FB / a vyletí ptáček:
https://www.facebook.com/pages/A-vylet%C3%AD-pt%C3%A1%C4%8Dek/277321842370623

FLER:
http://www.fler.cz/zbozi/klukova-dobrodruzstvi-7-pohadek-na-dobrou-noc-5704882

Jsme rádi, že čtete dětem. Máma, Táta, Kluk, Holka, Mopsice a kočka🙂

Toho večera se Kluk rýpal v jídle. Vyjedl z talíře všechny brambory i fazolky, ale masa se ani nedotkl.

“To maso pěkně sníš, abys byl silný,” řekl Táta.

Kluk se zachmuřil. Hrál si s dinosaurem, kterého postavil vedle talíře a dával mu do tlamy kousky brambor.

“To se nedělá. Do hraček se jídlo nedává. A pak – tenhle dinosaurus je masožravý, ten by brambory vůbec nežral. Zato tvoje vepřové by mu chutnalo,” snažil se Táta nalákat Kluka, aby do sebe alespoň nějaké maso dostal. Když si pak Kluk po večeři čistil zuby, přemýšlel o tom. Masožraví dinosauři žerou maso, ti býložraví pak fazolky a brambory?

Do postele se mu jako vždy nechtělo, potřebuje si přece ještě hrát, má mnoho práce – postavit Dinopark a hrát si na souboj masožravých a býložravých ještěrů, ale co naplat, rodiče se poslechnout musí.

Jakou hračku si dnes vybere do postele, se Máma ani nemusela dvakrát ptát. Dnešek byl ve znamení dinosaurů. I Tyranosaurus Rex měl povinnost vyčistit si zuby, aby v tlamě neměl zbytky brambor od večeře, a už se nesl do hajan.

Říkají mi Kluk. Jsou mi čtyři roky. S Mámou, Tátou a Holkou tvoříme Rodinu. Patří k nám také Mopsice a Kočka.

Mámu a Tátu trochu zlobím, když večer nechci chodit spát. Mám totiž hodně práce, víte? Musím si hrát. A hraní není nic jednoduchého, nic, co se dá jen tak ukončit, když si rodiče vzpomenou. Hraní je velká věc a uprostřed hraní se nemůže jít jen tak do postele.

Táta a Máma mne proto musejí do hajan nějak nalákat. Většinou to zkouší pohádkou. A protože já už skoro všechny pohádky znám, musí si Táta vymýšlet nové, vlastní. To jsem pak zvědavý, o čem bude a jak dopadne a souhlasím, že je čas jít na kutě.

A protože pohádky nejen rád poslouchám, ale i sám si je vymýšlím, rozhodli jsme se s Tátou pár pohádek pro zaneprázdněné kluky, co nemají čas chodit spát stejně jako já, sepsat.

Táta vymýšlel a psal, já jen vymýšlel a radil, psát ještě neumím. Tak vznikla tato knížka pohádek. Psali jsme je oba.

Takže kluci, co máte příliš mnoho práce na to, abyste šli večer do peřin, pozorně poslouchejte. Vykoupat se, vyčistit zuby, dát dobrou noc rodičům a sourozencům a šupky hupky do postele. Začínají Klukova dobrodružství: Bylo nebylo...

“Taky máte Kluka či Holku nebo oba a chcete je vyblejsknout? Máma to umí skvěle. A taky nechtějí chodit večer spát jako já a ségra? Přečtěte jim pohádku. A když už všechny znají, vymyslete novou. To zase umí Táta – píše a vydává pohádky. U nás si určitě vyberete…” (Kluk, 5 let)

Čtu svému Klukovi pohádky před spaním téměř pravidelně. Má už slušnou knihovnu dětských knížek, a tak máme z čeho vybírat. Čteme podle nálady – jeho i mé: od říkanek přes klasické pohádky až po encyklopedie o rytířích či dinosaurech. Jsou mezi nimi pohádky a knihy oblíbené, stejně jako ty méně, nad kterými jsem si jako Táta často kladl otázku, zda by to nedopadlo lépe, kdybych si nějakou takovou dětskou knížku nesepsal a nevydal sám. Rýmy a říkanky jsou často šroubované a nesmyslné, děj krkolomný (a to i u tradičních pohádek), slova často neznámá, která těžko řeknou něco dnešním dětem. Tak nějak vznikl nápad darovat Klukovi k čtvrtým narozeninám knížku „vlastních“ pohádek. Ne klasických, ale zato šitých na míru – takových, ve kterých je přesně to, co Kluka zajímá, baví, o čem mluví, s čím si hraje, co důvěrně zná. Tím sice riskuji, že Klukova dobrodružství budou nezajímavá zase pro jiné kluky jeho věku - vždyť každého zajímá něco jiného a každý má jiné sny. Ale třeba také ne – vždyť rytířské, kovbojské či dinosauří období má nakonec každý kluk v těchto letech. A ostatní kluci snad prominou, že toho našeho tak nějak nezajímají --- auta.

Klukova dobrodružství nemají žádná hluboká a skrytá poselství, nejsou prvoplánově výchovné, nehrají si na to. Jsou to obyčejné příhody, o kterých se může zdát čtyřletým klukům.

A aby také ne, když se na nich čtyřletý kluk podílel. Psali jsme je totiž spolu. Tedy nejen téma pohádek vychází z toho, co má náš Kluk rád, ale i při psaní jednotlivých kapitol jsme děj vymýšleli spolu. Mnoho věcí jsem s Klukem konzultoval, na mnoho věcí jsem se ho ptal. Když jsem nevěděl, jak by pohádka měla pokračovat či dopadnout, ptal jsem se ho na radu. A Kluk sám mi radil, co by mělo v té které pohádce být, na co bych tam neměl zapomenout. Klukova dobrodružství jsou tak společným dílem Táty a jeho čtyřletého Kluka. Psali jsme je spolu. Psal jsem je já pro něho, psali jsme je my oba pro další kluky. A pevně doufáme, že by mohly být zajímavé i pro holky. 

Adam Benjamin a Kristián Adam Bartošovi

Objednávejte zde:

https://www.modrykonik-pro.cz/shops/my-shop/audio-video-knihy-pro-deti/bd0q/klukova-dobrodruzstvi-7-pohadek-na-dobrou-noc/