Chtela bych se podelit o muj pribeh a varovat tim ostatni maminky, ktere by se chystaly s nejakym gyn. problemem do FN Motol. Nikdy na to nezapomenu a nikdy tu nemocnici nechci videt, i kdyby byla jedina na svete.

O to horsi, ze se muj pribeh stal primo v den, kdy mela moje dcera prvni narozeniny.

2.brezna hned po pulnoci, me odvezla do FN Motol sanitka se slabsim krvacenim , ktere se trosicku zhorsovalo. Pan dr Martin Muzik se podival na UZ, rekl, ze miminko ( 11+2tt) je zive a naschledanou. Tak jsem sem si vyprosila napsat Utrogestan, ktery jsem uz dobirala. Se slovy, ze je to jen placebo, mi ho teda predepsal. Jela jsem domu a krvaceni se pomalu zhorsovalo.

2.brezna rano se pridaly ke krvaceni tmave kousky a zacalo to bolet. Tak malou do kocaru, sedla na bus a jela do nemocnice znova. Arogantni sestra me hnala kdesi do kartoteky a radsi brala neakutni pacientky ( ktere sly na miniinterupce atd). V kartotece jsem zjistila, ze moji kartu z noci stihli ztratit. Arogantne mi teda ona sestra vypsala novou. Pak me po triceti minutach posala do ordinace, kde byl snad nejhorsi doktor Georgij Minajev, jakeho jsem kdy potkala. Rekl mi, ze dite je zive a ze pokud ze me nebudou padat kusy ditete, tak pro me neudela vubec nic, a co jako po nich vubec chci. Poslal me tedy opet nekam. 

2.brezna po poledni, jsem uz bolesti skoro omdlevala, pak citila sileny tlak a vedela jsem, ze je miminko venku. A taky, ze bylo. ( Tu situaci radsi popisovat nebudu, staci mi, kdyz to mam pred ocima neustale.) Takze jsem cela vyklepana a v soku sla zpet. Sestra vedela, co se deje a stejne jsem cekala asi 25 minut. Pak jsem konecne mohla do ordinace k dr. G. Minajevovi, ktery mi oznamil, ze jsem to mela cekat. Jedine vysetreni bylo UZ pres bricho, kdy mi oznamil, ze dite tam uz opravdu neni. Rekl, ze az nebudu mit s sebou kocar s ditetem, tak se mam dostavit na revizi. S krvi snad az v botach jsem si vyptala aspon ubrousky. Tak teda jako, ze si jich muzu nekolik vzit. Takze jsem byla opet poslana nekam a jela nekolik km domu s kocarem autobusem a cela od krve. 

2.brezna podvecer, jsem se dostavila, vzali mi krev, udelali ekg a pak soupli na pokoj. Kde na oddeleni je asi normalni, ze kdyz vypadnou ciste rukavice z krabice na zem, tak je sestra cpe zpet do krabice mezi ostatni. - No mela jsem velkou chut jit k nim na sal. Ale to uz mi po tom dni bylo celkem jedno. Po zakroku a nekolika hodinach jsem mohla konecne domu. 

Takovy zazitek nikomu nepreju, pokud budete mit nekdy podobne problemy, nenechte se doktory odbyt. Vydupejte si hospitalizaci. Treba by tohle vsechno mohlo dopadnout jinak. Ale treba by to dopadlo stejne. Kazdopadne bych pak nemela tak hnusny zazitek a nevidela bych porad pred ocima to, co vidim.

Do porodu mi zbývá 40 dní a já se doma nudím... Proto, jsem sepsala pár vět, které už pomalu lezou na nervy snad každé těhotné... Které hlášky lezly (lezou) na nervy vám, holky ? 🙂

- Ty jsi těhotná?

- Celkem brzo!

- No to už máš nejvyšší čas!!

- Bylo to plánované, nebo se prostě stalo?

- A těšíte se?

- A co na to tatínek? Musíš ho zapojovat hned od začátku!

- A víte, co to bude?

- A přáli jste si holčičku/chlapečka?

- Zase holka/kluk jo? Tak třeba příště už to vyjde!

- Už máte jméno? jaké ??

- No takové jméno určitě nedávejte!

- A už nakupuješ výbavičku?

- To je zbytečné, to nekupuj!.... Tohle si určitě kup!

- Máš toho zbytečně moc!

- Mám po dětech hromady oblečení, dám ti to za symbolickou cenu.

- Nechtěla bys ode mě koupit kočárek? (nosítko, chodítko...)

- Kolik kilo máš už nahoře?

- Tolik jo?! No ještě to pujde hodně nahoru!

- A už kope? Ukaaaaž! Vzbuď se! Kopni! 

- Už nemůžeš v noci spát jo?.....Spi teď co nejvíc, pak se už nevyspíš!

- Měla by ses víc hýbat, cvičit, chodit na procházky a plavat! 

- Jak se cítíš?.. No hold to budeš muset vydržet!

- Bojíš se porodu? No můj porod, byl fakt porod!

- Hlavně musíš kojit co nejdýl!

- Hned co porodíš, tak napiš! Musím se přijít podívat, na ten zázrak!

Mrtva padam do postele v 22:00...

Lehnu si na jeden bok a za chvilku me boli klicni kost.. Je to celkem unosne, tak lezim dal. Za 5 minut se ozyva kycel a musim si lehnout jinak. Otacim se na druhy bok a pri zapreni nohy pri otaceni myslim, ze mi kycel praskne...

Dobry, na druhy bok jsem se dohrabala, snad uz ted usnu.

A jej! Zjistim, ze mam i druhou klicni kost a druhou kycel. Po chvilce prijde mala na to, ze mamca chce spat a rozhodne se, ze bude delat "bugr". Predvede mi par ukazkovych premetu, ze by ji kdovi jaka gymnastka mohla zavidet. Po radne namaze nasleduje oblibene protahovani, kdy se zapre nozickama o muj mocovy mechyr a hlavickou se opre uz o tak utiskovany zaludek a ostatni organy. Chvili to snasim, ale pak me zacina byt spatne od zaludku, jakobych tu gymnastiku cvicila ja. S bolavyma kyclema se zvedam a prochazim se po pokoji. Po dvaceti minutach usoudim, ze uz bude klid a pro jistotu jdu jeste "curknout", at se za par minut nezvedam znova.

Tak, vsechno vyrizene, jsem opet v posteli, hodinova rucicka uz prekrocila jednicku a ja jsem opet na boku s polstarem mezi kolenama. Moje kycle si asi mysli, ze ten polstar mam jen na okrasu a opet se zacinaji ozyvat. Lehnu si na zada a je mi uplne jedno, co na to rika nejaka duta zila!

Po 15 minutach zkoumani stropu nad posteli, opet oziva ta moje podnajemnice. Pripada mi, ze mam v brise cihlu, ktera se cas od casu otoci, nebo se sem tam vybouli. Po dalsich dvaceti minutach to vzdavam a pracne se otacim na bok. Mala je konecne tuha, akorat pri me smule si ustlala na mocaku a ja zas musim na zachod.

Po prichodu do loze menim jeste tisic poloh, nez se dohrabu na bricho. No co, spala jsem tak pred tehu, spim tak i ted, kdyz uz vazne nevim, jak si lehnout. Na mou omluvu a klid v dusi, pokrcim jednu nohu a sikovne se podlozim polstarem, abych rano nemela bricho promackle az na zadech.

Konecne v dobe, kdy jsem driv chodivala z flamu domu, usinam.

No ale "hepi jend" necekejte! Od zacatku tehu me trapi zive sny. Samozdrejme poradne morbidni a katastroficke.. Utikam pred zombikama a najednou se vzbudim. Driv bych se ladne otocila a spala dal. Ale ted? Muj mozek nedobrovolne zacne premyslet o tom, kam se pred nema schovat, kde shanet zasoby a zbrane. "Domlouvam" mu, at me necha spat, ale naschval mi zacne pripominat vsechno od mych detskych let az po to, co male jeste vsechno koupit, co a jak zaridit, az priijde na to, ze by se hodila snidane.

Za hodinu to vzdavam a se snidani si sedam k televizi, kde prave prestaly svitit barevne pruhy a Horst Fux se v plne energii snazi zaujmout s panvickou v ruce.

Pokud jsem dnes 23+0tt, jsem zvedava, kdo za me bude spat za dva mesice😱

Jooo....spi v tehotenstvi, co to pujde!! PAK uz se nevyspiiiis !!!!

A co vy holky? 🙂 co pomaha k usinani Vam ? 🙂