Začnu od začátku...
V říjnu 2016 jsme s manželem začali jezdit do Caru... Neplodnost byla na mojí straně.. V lednu 2017 jsme meli první IVF a vyšel první pokus..aspoň jsme si teda mysleli..Radovali jsme se.... Bohužel se za pár týdnu ukázalo,že jde o mimoděložné těhotenství....Místo radosti,jsme zaživali smutek...V březnu nás ale čekala svatba,tak jsme neměli tolik času smutnit a říkali si pořád,že i takový věci se bohužel stávají a že další pokus který bude v květnu určitě vyjde... A jak jsme řekli tak se stalo.. V květnu po Ketu jsme se dočkali dvou čárek na testu...A opět jsme se radovali a zářili štěstím.. Nikdy by nás ale nenapadlo,že za půl roku bude uplně všechno jinak...Že budeme prožívat nejhorší období v životě...7 měsíců těhotenství bylo nejkrásnější období..Každý den jsme se těšili na našeho chlapečka,každý den jsme koukali jak nám roste... Bylo krásný cejtit jeho každý pohyb.. A pak v říjnu přišel ten nejčernější den..Ve 29týdnu Adámek musel na svět císařským řezem,praskla mi děloha...Byl s náma na světě 36hodin..Bolest kterou jsme proživali nejde ani popsat...Bolí to stále... Měla jsem možnost se stát maminkou jen na chvilku...Proč zrovna já..? Proč jsem teď maminka andílka ?? Tolik otázek se mi v hlave honilo a pořád honí... A nikdo mi na to nedokáže odpovědět...
Jen co jsem slýchala pořád dokola,,Jste mladá,dělohu jsme vám sešili za rok se můžete pokoušet znova"
Tohle jsem já slyšet nechtěla...Chtěla jsem našeho Adámka...
Týdny utíkali,jela jsem si odpočinout do lázní a vrátila se zpátky do práce...
Po pár měsících jsme opět s manželem začali řešit budoucnost...Kdy je vhodné dalsí IVF?? Kdy by jsme se meli snažit o další dítě?? Věděli jsme jen to,že po císaři musime min.rok počkat...Dobrá,tak pojedeme zatím na dovolenou a na podzim by jsme začali znova..Děti přece chceme..Dohodli jsme se že se zatím objednám do Caru aby věděli o našem neštěstí a domluvili se jak postupovat dál...
Jen jsme netušili,že příjde dalši rána...
,,Vám už další těhotenství nedoporučujeme..Bylo by lepší náhradní mateřství"řekla paní doktorka...
Jako že ja si svoje dítě neodnosím??A zase tolik otázek,proč jaaa???? A žádná odpověď..

Proto zakládám skupinku Náhradní mateřství...ať si tam můžeme napsat svoje příběhy,poradit a podpořit.. Ať víme že v tom nejsme sami... Jestli už taková tady skupinka je,budu ráda když se k ní přidám..