Já nevím, někdy mám pocit, že se nedožiju ani večera a to mám jen jedno dvouleté zlatíčko teprve.... U oběda v Ikeii, kde jsem s ním byla sama mu říkám (byl v dětském koutku): "Jdu si pro pití? Jdeš se mnou?" A chytám ho za ručičku. "Nene." Říkám "Dobře, ale nikam nechoď." "Nene." Přijdu. Teo samozřejmě nikde. Naštěstí jsem nepanikařila a šla po "Knock knock (To je z pinguina) a našla někde mezi regály.
Přijdeme domů, chci pověsit prádlo. Jdu na balkon jak vždycky. S Teoškem si na sebe klepáme, zpíváme si přes okno. Dověsím prádlo, chci si otevřít a ejhle balkon zamčený :( Takže jsem teď byla hodinu zavřena v 7 měsíci na balkoně jen v tričku a v sukni, než jsem vyřešila, jak se dostat dovnitř...dneska mám vyoležen chuť se zahrabat alespoň půl kilometrů pod listí...