„ Má nádherná milenko, když se dívám do tvých očí, cítím touhu tvého srdce. Není pro mě nic krásnějšího než tvá láska. Chci pít tvoji lásku, ponořit se do tvého srdce a otevřít Tě Bohu. Musím však cítit, že chceš, abych do tebe vstoupil. Chci cítit, že odhazuješ své zábrany – jen trochu, tak, abych mohl cítit pozvání tvého srdce. Prosím, otevři se, abych mohl uchopit tvé srdce.

Má právě teď tvůj dech strukturu lásky? Vdechuješ a vydechuješ se stejně odevzdaným potěšením , jako by se tvé tělo tisklo k tělu tvého milence v křehkém spojení, nebo je tvůj dech napjatý, protože se bojíš, abys přežila, a prožíváš bolest z rozchodu, pocity zoufalství nebo osamělosti?

Ať už jsi sama, nebo máš vztah, tvá duchovní a sexuální blaženost vyžaduje každodenní příděl rozkoše celého těla a hlubokého odevzdání srdce. Jinak bude tvá radost usychat jako rostlina, kterou nezalévají.“ Z knihy http://www.branakdetem.cz/cesta-nespoutane-zeny...