Štěpánek (29.7.2010)

Štěpánek se nám narodil akutním císařským řezem 29.7.2010 ve 14:30¨s porodní váhou 2050gramu a délkou 43cm.
Po porodu byl hned odvezen do dětské fakultní nemocnice v Černých polích.Maminka strávila 3dny na Aru a 4.den mě dali na klasické oddělení,kde to bylo děs.Maminky s miminkama,nic na mé nervíky.Tak jsem dr ukecala,aby mě pustila.MAlého jsem viděla 4.den po jeho narození.Byl tak malinký,ale kupodivu všech to zvládal moc dobře.Nepotřeboval ani kyslík,nic.Sám se se vším popral.A 6.den po porodu jsem byla s ním.Náš největší boj bylo jídlo.Měl zavedenou sondu přes nos do žaludku,z lahvikčy si sám vypil tak max 30ml a zbytek do jeho dávky jsme dávali do sondy.Na maminku to tam moc dobře nepusobilo,a tak se snažila jít co nejdřív domu.NAučila jsem se sondovat a pustili nás 16.8. domu s tím,že doma budu zavádět sondy.Štěpánek to chtěl asi jinak,v uterý si sondu hned vytáhl a tak jsme to zkusili bez ní a světe div se,zvládal si vypít svou dávku,popř.jsme zbytek dali stříkačkou.
Čekají ná nějaké kontroly -25.8. jsme byli v Brně a 1.. jedem do MOtole,kde nám řeknou datum operace.Z toho už má maminka nervíky.Ještě že má takovou tukovou zásobu,z které ted bude brát.Hlavně,aby to malý zvládl.Musí,protože nás čeká další operace asi v unoru(rozštěp měkkého patra).

Jinak měsíc po porodu jsme měli 2580gramu
1.9.-kontrola v Motole-lítali jsme celý den po vyšetření-verdikt-příští týden se nám ozvou s termínem operace a další týden nás to čeká
když se na malého podívám,pořád bych brečlea,kdyby chudáček věděl,co ho čeká
tak je to tady,v pátek,3.9. volali z Motole,v pondělí,6.9. nástup na příjem a v uterý jde malý na operaci,doufám,že vše dobře dopadne a bude vše bez komplikací
si říkám,že je malý už od těhotenství velký bojovník,tak snad zabojuje i ted
Tak 7.9. jsme malého na 8hodinu ráno odvezli na sál,kdo nezažije,nepochopí,co cítí rodič,když své miminko dává z ruky pryč na operaci.Ten strach,tp děsné dlouhé čekání.Kolem 9hod. ho začli operovat a v 15hod ho převáželi na pooperační odd.Viděli jsem ho jen letmo v rychlosti.Odjela jsem domu s manželem a každý den voláme několikrát na Štěpánkuv stav.Je to BOJOVNÍK.Zvládá to,zatím žádné komlikace,tak budem doufat že to zvládne i dál.
9.9. mu chtějí už zašít hrudník a začnou ho pomalu probouzet,mám děsný strach,ale zároven se těším,že už snad brzy budeme spolu.
Tak zašití dopadlo jakž takž dobře,i když nám jednou řekli,že stav je vážný,kdo nezná,nepochopí co je to za pocit,strach,bezmoc ,prostě děs.Chtěli ho znovu otvírat,začal hemodynamicky selhávat,ale Štěpánek je prostě bojovník a zabojoval a zvládl to.
Od 15.9. jsem byla už s ním.První pohled na něj-jizvička krásná,ale nemohl chudáček brečet,po extubaci měl podrážděný hlasivky.Přišel mi najednou uplně jinej.Je to hodně náročný na psychiku,ale ten koblížek za to stojí,i když to občas nedávám a asi jsu zlá,nebo hodně nepříjemná.Ale i když to ti dva mí chlapi se mnou nemají občas lehký,i tak je moc miluju.
Tak ,zítra 7.10. se na nás domu přijde opě podívat paní dr.A v pátek jedeme na kontrolu na oční a na kyčle.Tak snad bude vše ok,už tak toho máme hodně.V pondělí jedeme na kontrolu srdíčka do brna,tak snad bude vše ok,prášky poctivě papáme,i když je to trochu boj.Další kontrola v Praze nás čeká 22.10.a pak doufám,až tak za pul roku,teda doufám,přála bych nám klidné vánoce a hlavně malému chvilku klid od doktorů.
Tak dva měsíce od narození mám navrch 1010gramu a 10cm.To už jsem velkej kluk.