Poslední rodič
Moje dcera přišla o otce. Ne hned. Nejprve se jim cesty rozešly, roky k sobě neměli blízko. A pak se to konečně zlomilo – našli k sobě cestu, přišel ten pravý vztah. Čistý, opravdový, takový, jaký má mezi rodičem a dítětem být. A právě tehdy zemřel. Krutě načasováno.
A než se ta rána vůbec stihla zatáhnout, odešla i babička. Moje babička, její opora. Po dlouhé nemoci, ale přesto příliš brzy. Dva měsíce, dvě ztráty. A já uprostřed toho všeho.
Držím ji, protože musím. Jsem poslední rodič. Nemám právo padnout, i když bych nejraději zůstala ležet na zemi a řvala. Nemám právo odejít, i když někdy cítím, že už nemůžu dál. Nemám možnost volby. Jsem tu pro ni.
Nikdo ti neřekne, jaké to je, když musíš stát vzpřímeně, i když se ti svět hroutí pod nohama. Když se ti chce křičet, ale usmíváš se, protože tvoje dítě tě potřebuje. Když tě tíha dusí, ale stejně vstáváš, vaříš, objímáš, hladíš. Protože prostě musíš.
A někdy si říkám: už ne. Už fakt ne. A stejně znovu vstanu. Protože když padnu já, padne i ona.
Ale právě v tom je skrytá i síla. Zjistíš, že i když jsi prázdná a rozbitá, pořád můžeš žít. A že ti, kteří odešli, žijí dál – v ní, ve mně, v každém úsměvu a v každém gestu, které zůstalo.
Jsem poslední rodič. A to není konec. To je začátek nové síly, kterou jsem v sobě nikdy nehledala – a přesto ji mám.
Ten strach a tihu, ze by se mohlo stat, ze budu jedinym rodicem, jsem zazila dvakrat, kdyz na tom byl manzel zdravotne spatne. Uz jen ta predstava byla hrozna. Kdyz toho druheho nemas, nikdo ti nekryje zada. Jsem vdecna, ze na situaci, kterou ted zijeme, nejsem sama. Je mi lito vsech, co v te situaci jsou, at uz ten druhy zemrel nebo z jineho duvodu nefunguje, neni pritomen ani nekde v zaloze.
Mým dětem otec nezemřel, ale jakoby nebyl. Najednou jim ze života odešel kvůli nové ženě a jejímu životnímu přesvědčeni.
Jak moc ti rozumím….
Nejhorší je, když mi dcera už několikrát zopakovala, že se mi nesmí nic stát, protože co by s nimi bylo….
@jancazao přesně...rozvodem jsem.zjistila,jak dokážu být silná...kolikrát je mi do pláče při velkých životních krocích a rozhodnutí,ze jsem na to sama...ale člověk nemá na výběr
Začni psát komentář...
