Skutečný pondělek? Vstáváš dřív než káva – a skončíš později než tvoje trpělivost

Všichni známe ten mýtus: pondělí = nový začátek. Čerstvý dech týdne. Den, kdy se staneme lepší verzí sebe sama, pustíme se do detoxu, ranní jógy a pozitivního myšlení.

Realita? Aha... Ráno v šest odcházím z domu – bez kávy, bez snídaně, bez jediné myšlenky na afirmace. Nový týden začíná až v práci, kde se konečně zhluboka nadechnu… nad hrnkem kafe. Moje pondělní realita má fleecovou bundu, špinavé boty a hlavu plnou tabulek a telefonátů ještě dřív, než si stihnu sednout.

Z práce odcházím v 16:30. Unavená, ale s výrazem profesionálky, co zvládla všechno – kromě vydechnutí. Produktivní den? Ano. Tak produktivní, že bych nejradši uvařila večeři ze sušenek a zalehla mezi prádlo. Ale místo toho vařím, peru a v hlavě lovím zbytky energie mezi tím, co zůstalo na klávesnici a mezi špagetami na podlaze.

Moje dcera už se mi dávno nevejde na klín. Je vyšší než já. A úkoly? Ty si dělá sama. Já dělám, že odpočívám. Ale ve skutečnosti jen zírám do prázdna a přemýšlím, co dřív: vypnout mozek, nebo pověsit prádlo. (Tip: ani jedno se nestane.)

A víš co? Tenhle den nebyl žádná katastrofa. Prostě byl... skutečný. Funkční. Plný obyčejných momentů, co na první pohled nevypadají jako úspěch – ale jsou.

Protože pondělí není o tom, že zvládneš celý vesmír s úsměvem. Ale že přežiješ první den týdne s aspoň částečně čistým tričkem, nezapálíš kuchyň a někde mezi tím si vzpomeneš, kdo jsi.

Závěrem?

Skutečný pondělek voní kávou, únavou a tichou vděčností, že to všechno ještě drží pohromadě. I bez make-upu. I s kruhy pod očima. A to je, upřímně, víc než dost.