Ten pravý

Když jsem někde kdysi četla, že „v momentě, kdy potkáš toho pravého, prostě to poznáš“, přišlo mi to směšné. Naivní. Patetické. Slova, která dávají smysl jen v romantických filmech, kde má hlavní hrdinka lesklé vlasy, nekonečné řasy a vždycky všechno vyjde. V jedné pohádce říkají, že do vás vjede blesk.

V dětství jsem si představovala toho pravého jako herce z Kobry 11 nebo zpěváka z oblíbené kapely. Ten pravý měl jezdit rychlým autem, mít smutný pohled a zachraňovat svět. 

V dospívání jsem pak měla pocit, že „ten pravý“ je každý, kdo se na mě mile usmál a řekl mi, že mám hezký smích. Až na to, že většina z nich z mého světa zase rychle zmizela – a já zůstala jen s tím smíchem, který najednou zněl o něco tišeji.

Ale pak… přišel on.

Ne s lesklým autem ani dramatickým pohledem, ale s klidem. Se starou rezavějící octavkou. A s tichým, nenápadným poznáním. Že ho znám. A on zná mě. Že si rozumíme i beze slov. Jako bychom byli každý jednou polovinou mozku – a dohromady tvořili dokonalý nástroj.

Na co jeden zapomene, druhý připomene. Co jeden nestihne, druhý dotáhne. Není to žádná filmová romantika. Je to hluboký klid. Vnitřní soulad. Máme stejné hodnoty. Stejné směšné nápady. Stejné pohledy na svět. A ano – rozumíme si i v posteli.

Pochopení jsme našli i v obyčejnostech – v tom, kolik kdo utrácí, co koho baví, jak trávíme čas. V nezatěžujících kompromisech. Ve svobodě rozhodování. V tichu i v hodinách debat a smíchu.

Někdy to samozřejmě dře. Někdy zvýšíme hlas, boucháme dveřmi – konkrétně já. Ale není to válka. Dáme si prostor na vychladnutí. Promyšlení myšlenek. Jsme jako perfectum mobile – vyladěný systém, který se po vychladnutí znovu dá do pohybu. A funguje dál.

Ten pravý…

není ten, kdo tě vždycky rozesměje. Ale ten, s kým se můžeš i rozplakat – a on zůstane. Ten, s kým nemusíš nic předstírat. Kdo se na tebe dívá zamilovaně, zatímco ti z uší střílí blesky a pára jako z lokomotivy. Ten, u koho můžeš být opravdu ty.

A víš co? Nakonec to fakt poznáš. Ne tím, že ti zazvoní v uších. Ale tím, že v tobě všechno utichne. A zůstane jen – klid a mír.

Teď právě sleduji svého „pravého“, jak se balí na týden s kamarády. Čistě pánská jízda.

Já: Nezapomněl sis baterku?

On: Nezapomeň vás tu večer zamknout raději…

Vzájemná péče. Zatímco stojí v trenkách s dírou a hledá poklad v nose.

No nemilujte ho.