Věci, které mi mateřství dalo (a co mi nikdy nikdo neřekl)

Než jsem se stala mámou, slyšela jsem spoustu věcí:
„Budeš unavená, ale šťastná.“
„Mateřství je ta největší láska.“
„Dokud spí dítě, spi taky.“
(Odpoví mi někdo, jestli to platí i u puberťáků? Protože to by teď znamenalo, že mám legálně právo na 14hodinový spánek.)
„Už nikdy nebudeš sama na záchodě.“
(To poslední je mimochodem naprostá pravda. Bez ohledu na věk. Pokud se mě manžel neptá, jestli jsem neviděla kečup – na záchodě opravdu nebude, mluví na mě dcera nebo u mě sedí pes jako sfinga, aby mě během potřeby nesnědl nějaký predátor.)

Ale o spoustě jiných věcí mi nikdo nikdy nic neřekl. A tak jsem je musela objevit sama.
Mezi plínkami, probdělými nocemi, mokrými pusinkami a svačinami, které občas „omylem“ skončí v mém žaludku.

1. Dalo mi nadlidské smysly

Slyším otevření obalu bonbonu na tři kilometry.
Tuto schopnost má i moje dcera, pes, králík…
Můj pan božský má tuto schopnost výhradně, pokud jde o maso. A jeho pivo.

Poznám, že je něco špatně, i když dítě tvrdí: „Je to dobrý,“a v očích má ticho.
Cítím podezřelé ticho dřív, než vůbec nastane.
Jsem mateřský sonar.

2. Dalo mi silné paže

Ne svaly. Sílu.
Na nošení nákupů, batohu, dítěte… a zároveň břemen starostí, krizí identity, školních projektů a emočních výbuchů slečny M.

Taky sílu říct: „Promiň. Dneska nemůžu.“
A ještě větší sílu říct: „Dneska potřebuju chvíli jen pro sebe.“
(Realita: sedím ve vaně, jím sušenku a předstírám, že tam nejsem.)

3. Dalo mi nové druhy lásky

Lásku, co bolí. Co spaluje. Co uzdravuje. Co mlčí.
Lásku, co se nevejde do slov.
Lásku, co tě donutí vstát pětkrát za noc – a ráno zašeptat:
„Jsi to nejlepší, co se mi kdy stalo.“

4. Dalo mi pokoru

Moje představa o tom, jak budu dokonalá máma, se rozplynula asi pátý den po porodu.
Nahradila ji realita: chaotická, rozcuchaná, se slabou inkontinencí – ale moje.

A pokoru mám i teď, když stojím v kuchyni s rohlíkem v ruce a dcera se ptá:
„Mami, proč jsi včera snědla ten můj?“
(Nevyvracím. Jen nabízím kompenzaci v podobě manga.)

5. Dalo mi (nečekané) dovednosti

• Umím odpočítat minutu bez hodinek (a někdy i v bezvědomí).
• Poznám lež, i když je zabalena do třpytivého „mami, fakt přísahám.“
• Umím usnout ve stoje.
• Nebo vypnout sluch a jen se hloupě usmívat.
• Přečtu myšlenku z jediného „Mami?“ – s tónem mezi prosbou, výčitkou, výhružkou a lumpárnou.

6. Dalo mi novou verzi sebe

Ne lepší. Ne horší.
Jinou.

Unavenější. Občas zmatenou. Občas plnou výčitek.
Ale taky moudřejší. Vděčnější. Vnímavější.
Ženu, která miluje víc, než si kdy myslela, že je možné.

A která si občas říká: „Kdo koho tady vlastně učí? Já ji? Nebo ona mě?“

A co mi mateřství dalo dnes?

• Drobky v posteli.
• Nový důvod se zasmát. (Původně to byla hysterická scéna.)
• Větu: „Mami, ty jsi trapná… ale moje oblíbená.“
• Tichý moment v koupelně, který trval přesně 36 vteřin – a měl sílu meditace na hoře.

Závěrem

Mateřství mi dalo víc, než jsem kdy mohla chtít.
A i když jsem někdy rozcuchaná, ve vytahaném tričku, s kruhy pod očima a v ponožkách ještě ze včera…
jsem žena, která stojí. Která miluje. Která tvoří domov.

A to je – ruku na srdce – víc než dost.

A co dalotobě?

Zkus si to napsat.
I kdyby to měl být jen jeden drobek lásky – mezi drobky pod stolem.