Pro začátek nastíním jak vypadal můj první porod.
V těhotenství jsem přibrala skoro 30 kilo, takže poslední týdny byly muka a každý den po termínu ještě horší. Bylo mi zle psychicky i fyzicky. Na jedné kontrole mi pak doktorka nabídla hamiltnův hmat a já souhlasila. Ten večer mi odešla zátka a ráno kolem 4 začaly slabé bolesti po 20 minutách. Celý den se pomalinku stupňovaly, ale interval zůstával těch 20 minut. 
Večer jsme si ještě s manželem stihli zahrát Age of Empires - mezi kontrakcemi to byla sranda 😀 Pak šel manžel spát a já už prodýchávala a rozcházela kontrakce.
Kolem druhé jsem si dala, za ten den už x-tou, vanu a kontrakce začaly být po 5 minutách a ve 3 ráno jsme jeli do porodnice.
Naneštěstí pro mě, bylo v mnou vybrané porodnici plno a musela jsem tam, kam jsem nechtěla... Byla jsem z toho dost ve stresu, což ovlivnilo následný průběh porodu.
- Porod nepostupoval a personál začal naléhat s zásahy jako protržení vaku blan. Později injekci proti bolesti, protože to akorát zhoršilo bolesti ale stejně se nic nedělo. Následoval oxytocin. Prostě vše pod nátlakem což mě přivádělo ještě do většího stresu.
Nakonec jsem po 9 hodinách porodila zdravou dcerku - s nástřihem a tlačením na břicho a následným taháním placenty... Dceru mi ani neukázali a odnesli. Donesli mi ji asi po čtvrt hodině zabalenou jako housenku i přes mé přání o bonding.

...

Tenhle porod ve mě zanechal velkou díru, ohromný strach z dalšího porodu a velkou fixaci na dceru...

...

Když bylo dceři 7 měsíců, zjistila jsem, že jsem znova těhotná. První co mě zavalilo byl strach z porodu a až pak radost a pak zase strach...
Asi ve 3. měsíci jsem vyhledala porodní asistentku, která by mě doprovodila k porodu.
Našla jsem opravdu ženu na svém místě! A už jen vědomí, že se mnou bude u porodu mi dodávalo odvahu. Byla mi k dispozici celé těhotenství a kdykoli jsem se potřebovala na něco zeptat, tak mi poradila.

...

Dle utz jsem měla termín 20.5., podle ovulace 24.5.

Asi 3 týdny před porodem, mě začali zlobit poslíčci, kolikrát jsem si říkala, že už! a ono NIC 😀
21.5. v neděli jsem byla dopoledne na kontrole v porodnici. Na monitoru se objevilo pár kopečků a jinak jsem se cítila skvěle (když pominu bolesti mezinoží). 
Den jsme pak strávili s dcerkou a ještě jsme chtěli naě procházku k přehradě, ale došli jsme akorát do města. Nic se nedělo, byl to den jako jiný.
Večer mi opět začali poslíčci, ale po předchozích dnech jsem jim nevěnovala pozornost. Jen dvěma, kteří byli o něco silnější než ostatní, ale v 10 večer jsem se sebrala a šla normálně spát.