My dospělí jsme pro děti důležitými průvodci velkými změnami, které škola po prázdninách přináší. Co můžeme udělat pro to, aby naše dítě škola bavila a nevypěstovalo si vůči vzdělávání averzi?

1. Nedělejme ze školy strašáka.

Motivujme dítě, že se zdokonalí v tom, co ho baví.

2. Zapomeňme na otázku, „co bylo ve škole?“.

Naslouchejme dítěti. Ptejme se, jak se mělo, nikoli „co bylo ve škole“. Kritizujme maličko a s citem.

3. Chvalme, jak nejvíce to jde.

Znáte knížku Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval? My máme tuhle knížku moc rády - a v neděli jsme se ve Svitavách potkaly přímo s její autorkou Torey L. Hayden.

Torey je speciální pedagožka a dětská terapeutka a ve svých knížkách ukazuje, jak porozumět dětem s něčím, co se podle tabulek nazývá "problémové chování". Pro nás velké téma!

Třeba ve Spratkovi je to příběh Sheiley, se kterou se Torey opravdu jako pedagožka setkala ve speciální třídě. A zjistila, že Sheiley není nezvladatelná, drzá ani hloupá, ale naopak učenlivá, milá a nadprůměrně inteligentní.

Tím zásadním klíčem - i když to může znít jako klišé - byly láska a pochopení. Dva přístupy, se kterými se Sheiley do té doby moc nepotkala.

Ptaly jsme se v neděli Torey, co jí fungovalo. Odpověděla, že naslouchání. Naslouchání tomu, co nám dítě sděluje slovy, i tomu, co je za těmi slovy...

Podle Torey je moc důležité být v daném okamžiku na 100 % přítomná s dítětem. Plně ho vnímat, neočekávat a neplánovat.

Na 9. září připadá mezinárodní den fetálního alkoholového syndromu (FAS). Velmi závažného handicapu, kterým trpí děti, jejichž maminky v těhotenství nadměrně konzumovaly alkohol. Syndrom se projevuje vysokou dráždivostí, plačtivostí a neklidem miminka. A především na dětech zanechává celoživotní následky. Daniela o dítě závislé maminky jako pěstounka na přechodnou dobu pečovala.

Novorozená holčička s fetálním alkoholovým syndromem byla hned vaším prvním pěstounským dítětem. Jak se holčička projevovala?

Když jsem si jí přivezla z porodnice, opravdu první dny úplně celé proplakala. Špatně jedla, byla strašně neklidná a dráždivá a nemohla jsem jí nijak utišit.

Dva měsíce trvalo, než se holčička zklidnila. Chovala jsem jí, měla jsem jí neustále u sebe, spala jsem s ní a snažila se hledat informace. Nevěděli jsme, co se s ní děje, a tehdy ještě nebylo uzákoněné doprovázení pěstounů a neuměla mi poradit ani lékařka, na kterou jsem se obrátila.

V porodnici vám nic neřekli?

Oni sami o tom, že holčička fetálním alkoholovým syndromem trpí, nevěděli. Syndrom je velmi zrádný právě proto, že nikdo vůbec nemusí zjistit, že maminka je alkoholička a dítě může nést nějaké následky.