Začneme netradičně aneb Rožnovský pivovar a Rožnovské pivo 🙂

Popper, Rothschild a Habsburg jsou tři piva z Rožnovského pivovaru, která stanula na stupních vítězů v rámci prestižní mezinárodní pivovarnické přehlídky International Beer Fest. Podobnou bilancí se nemůže pochlubit žádný jiný pivovar u nás, což z Rožnova dělá město pivu zaslíbené. 🙂

V pivovarské hospůdce můžete ochutnat kvasnicové speciality, dozvědět se něco o výrobě piva a zažít atmosféru varny a ležáckých sklepů anebo si můžete koupit pivo ve skle nebo v plastu a vychutnat ho doma nebo obdarovat známé. 😉

Přednáška
Chcete se dozvědět něco o výrobě piva, technologii, o používaných surovinách, o historii pivovaru? Zatoužili jste ochutnat pravá kvasnicová piva? Objednejte si přednášku o pivu, budou se Vám věnovat a navíc shlédnete i film o historii a současnosti Rožnovského pivovaru.
Přednáška je každé pondělí od 10 hodin a z kapacitních důvodů je potřeba se objednat. Přednáška je po telefonické domluvě možná i v jiný všední den (min. 8 osob)
Délka přednášky trvá cca 1 hodinu. Cena 30,- Kč na osobu (výklad) + cena za ochutnávku piva (dle spotřeby😉

Ještě bych chtěla upozornit, že krom hospůdky je tu i kavárnička a letní teráska, které patří i k pivním lázním, které Vám popíšu jako další. Ale POZOR místo je to opravdu vyhlášené a oblíbené, takže je často plno, doporučuju se tedy objednat dopředu, pokud si tu chcete v klidu posedět. 😉 A něco k zakousnutí je tu taky samozřejmostí.

ahoj, já jsem Pája a tento týden mám tu čest představit Vám Rožnov pod Radhoštěm.

Rožnov je srdcem Valašska, je to moderní turistické, kulturní a průmyslové město. Náleží do Zlínského kraje, okresu Vsetín a počet obyvatel v současné době činí kolem 17 000. Krása Rožnova láká každý rok tisíce turistů z celého světa, kteří se zde rádi vracejí. Asi největším lákadlem je Valašské muzeum v přírodě (Skanzen), které je nejstarším a největším svého druhu ve střední Evropě. V okolí Rožnova pod Radhoštěm je mnoho krásných míst k vidění. Poloha města je ideální pro rekreaci, sport a turistiku.

Tetínské vyhlídky

A poslední z mých článku bude naučná stezka/vyhlídky na Tetíně.

Naučná stezka Tetínské vyhlídky I propojuje výhledy z Tetína na Berounku a okolí.

Naučná stezka Tetínské vyhlídky II byla otevřena 13.10.2014 a zavede Vás na vrch Damil a další místa, odkud je vidět samotný Tetín, Beroun a okolní krajina.Obě stezky se potkávají na náměstí 9. května u kostela sv. Ludmily.

Tyto stezky Vás provedou celou krásou Tetína.

Doufám, že jste se o Naší krásné malé historické vesničce něco dozvěděli. Moc děkuji za příležitost Tetín trošičku zviditelnit.
Mějte se krásně Kristýna

Velkostatek Tetín

O zemědělství a okolní krajinu se stará převážně Velkostatek Tetín. Mnoho polí a lesů v okolí mu patří, nedávno začal majitel Velkostatku chovat na loukách u lesa na úpatí Damilu černé krávy plemene Aberdeen Angus. Můžete si jich všimnout když přijíždíte k Tetínu od Berouna – krajinu nějakým způsobem doplňují, vypadá pak opravdu malebně.

Na statku, který najdete za zámkem na návsi, jsou i stáje pro koně.
Součástí nabídky Velkostatku Tetín je prodej dříví - kulatiny, palivového dříví ap., také prodej obilí a zemědělských výrobků.

Na to jak je Tetín malý má opravdu hodně krásných míst. Najdete zde i školu a školku, dvě hospůdky kde se můžete osvěžit dobrým pivečkem, fotbalové hřiště - kde se také konají akce jako například: dětský den, čarodějnice apod. U fotbalového hřiště jsou tenisové kurty. Občané Tetína jsou moc rádi i za zdejší obchůdek.

Tetínské vodopády
Tetínský vodopád je vysoký 10 metrů, protéká jím však velmi málo vody, a tak vynikne pouze po silných deštích. Nad vodopádem je však čistička odpadních vod, která má výtok přímo do potoka s vodopádem. Množství vody je tak dáno především provozem čističky. Vodopád vznikl zřejmě v důsledku těžby vápence v opuštěném lomu. Je však velmi pravděpodobné, že menší přirozený vodopád se zde vyskytoval už před těžbou, jeho podoba je neznámá.

Nad hlavním vodopádem se nachází ještě menší stupeň vysoký 1,5 metru. Přístup k němu je od spodního vodopádu velmi náročný a nebezpečný. Snadněji se k němu dostanete od Tetína

Tetínský Damil

Damil je kopec, který leží mezi Berounem a Tetínem. Patří ovšem do katastru obce Tetín. Damil je vysoký 396 m.n.m. Damil ale není nejvyšším kopcem katastru Tetína. Nejvyšší je Tobolský vrch, který měří 466 m. n. m. Východní a jižní strana byla již od středověku do minulého století využívaná k těžbě vápence. Vytěžený vápenec se například použil na stavbu Berounské radnice. Na Damilu byla dříve malá opevněná pevnůstka, která hlídala zhruba 500 metrů vzdálené hradiště Tetín. Z vrcholu Damilu je krásný rozhled na Tetín, Beroun, Berounku či okolní přírodu. Na Damil se můžete dostat po odbočce z modré turistické trasy o sokolovny.
Na Damilu je spousty krásných míst, od vyhlídek, až po trasy, které denně navštěvují sportovci, maminky s dětmi i pejskaři.
Pokud chcete jít na romantickou procházku určitě zavítejte sem🙂

Tetínská FARA

Tetínská fara byla postavena v první polovině 14. stol. Její součástí byl velký dvůr, dvě stodoly a dvě zahrádky.

Původně byl Tetín pouhou lokálií (patřil pod farnost v jiné obci). Kolem r. 1357 se stal příslušenstvím hradu Karlštejna. Kostelní patronát vykonával sám tehdejší český král.

Václav IV. daroval kollaturu tetínského kostela kapitule karlštejnské, takže tetínským farářem byl kanovník karlštejnský. Teprve r. 1737 byl pro obec Tetín ustanoven zvláštní kaplan. V roce 1856 byla tetínská lokálie povýšena na faru.

V letech 1527 - 1533 zde jako duchovní působil Karlštejnský děkan, kronikář Václav Hájek z Libočan. Na Tetíně psal i svou známou „Kroniku českou“, která poprvé vyšla v r. 1541. Po mnoha letech je nové vydání Hájkovy kroniky. Koncem roku 2013 proběhlo vydání kroniky České nakladatelstvím Academia. Nové vydání je samozřejmě dostupné v knihkupectvích. Ve faře jsou opravdu dobrosrdeční lidé. Pomáhají nemohoucím obyvatelům Tetína, kteří se o sebe nedokáží postarat.

Vinotéka na Tetíně.

Na Tetíně nenajdete jen památky ale i třeba novou vinotéku. Vinotéka Tetín Víno Hruška byla otevřena 26.10.2012 v prostorách staré kovárny. Prostory vinotéky jsou moc útulné, víno je lahodné a to občerstvení no zkrátka lahoda. Majitel zde nabízí spousty druhů sýrů, olivy a různé další pochutiny k vínu. Nově má teď i zeleninové a ovocné domácí šťávy.
U vinotéky je vysazena malá vinička s posezením pod slunečníkem.
Výborná zastávka pro turisty, cyklisty a milovníky přírody.
U vinotéky se dá posedět přímo venku. Je to oblíbená zastávka turistů, cyklistů a místních obyvatel.
Otevírací doba:
út: 14:00 až 20:00
čt: 14:00 až 20:00
pá: 14:00 až 22:00
so: 10:00 až 22:00
ne: 10:00 až 18:00

V letním období se zde podávají i vínové letní drinky je to mňamka.

Otázka za srdíčko: Nejznámější kopec na Tetíně je?......

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Nynější kostel sv. Jana Nepomuckého byl vystavěn r. 1357 jako farní chrám sv. Michaela Archanděla, okolo něho, jak tenkrát bývalo zvykem, byl založen hřbitov pro obyvatele Tetína, Kody a Tobolky, který byl obehnán zdí a byla vystavěna kostnice.
Stojí nad příkrými skalami nad řekou Berounkou, takže ze západní i východní strany nám skýtá jeho poloha překrásný romantický pohled. V současné době je kostel odsvěcen a je v něm umístěna galerie, která je provozována Sdružením Sv. Ludmily.
Na vyhlídku za kostelem a hřbitovem zavítejte. Je tam lavička a naprosto dokonalé posezení. Sami mrkněte na foto🙂

Kostel sv. Kateřiny

Kostel se nachází v těsné blízkosti kostelu sv. Ludmily. Při vstupu do tohoto kostela procházíme zvonicí a poté hřbitůvkem. Kostel sv. Kateřiny je prostá románská stavba. Uměleckohistorické datování zařazuje jeho počátek do 12. století, ale může stát na místě staršího předchůdce, např. kostela, jehož existence se předpokládá již v době Ludmilina života.
Před kostelem stojí socha P. Marie s Jezulátkem. Je ze 17. stol. a jejím autorem je František Brayer.
Kněžiště zaklenuté původní křížovou klenbou má čtvercový půdorys a obdélníkovou loď s plochým stropem. Ve východní zdi je zachováno původní úzké románské okno. Oltář kostela je křídlový. Hlavní obraz od J. Hellicha z roku 1855 je malovaný na dřevě, znázorňuje klečící sv. Kateřinu a pod ní tetínské kostely. V postraních křídlech jsou obrazy sv. Ferdinanda a sv. Anny. Na západní straně interiéru je kamenná kruchta, podklenutá dvěma křížovými klenbami, uprostřed silný pilíř. Na hřbitůvku byly při vykopávkách v roce 1916 objeveny četné hroby z dob raného křesťanství.

Jistě se do těchto kostelů vydejte.

Kostel sv. Ludmily

Kostel je jedním ze tří kostelů na Tetíně. Vedle kostela stojí nejstarší budova a je jím Kaple sv. Kateřiny z 10. století. Kostel je obklopen hřbitovem a chráněn jako Kulturní památka ČR.
Vnitřek kostela je jednolodní s plochou klenbou, po stranách má po jednom polokruhovém okně. Hlavní oltář je kamenný, postaven v barokním stylu, po jeho stranách jsou sloupky, uprostřed oltáře obraz na plátně od neznámého malíře znázorňující, jak sv. Ludmila a kněz Kaich vyučují sv. Václava. Po stranách obrazu je socha sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, nahoře obraz sv. Ludmily. Nejvýše je socha sv. Michaela potírajícího satana a po stranách pak sošky sv. Kateřiny a sv. Barbory. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem, na němž měla být sv. Ludmila usmrcena. Na jižní straně lodi je dřevěná vyřezávaná kazatelna, na zdi barokní krucifix. Na severní straně lodi stojí dřevěný oltářík, přenesený sem z Mořiny, uprostřed oltáříku obraz sv. Stanislava. Součástí kostela jsou varhany, postavené v r. 1771 Guthem z Čisté u Rakovníka, které jsou po rekonstrukci v r. 1998 opět využívány pro potřeby koncertů.

V kostele jsem osobně nebyla, ale každý říká, že koncerty jsou tam moc krásné. Sami se můžete přesvědčit na nynější akci která se koná už brzy. Více informací v obrázcích)

Hradiště Tetín

Tetínské hradiště se nacházelo poblíž dnešní zříceniny hradu Tetín v místech dnešní obce. Jeho počátky jsou nejčastěji kladeny na přelomu 9. a 10. století. V roce 921 zde byla zavražděna Svatá Ludmila. Ačkoli písemné zmínky o hradu pocházejí až ze 13. století, Tetín byl znám už z ludmilských a václavských legend. Při záchranném archeologickém průzkumu v roce 2006 byly na území bývalého hradiště odkryty tři desítky hrobů, nejmladší z nich z první poloviny 10. století, a to buď bez přídavků nebo s velmi střídmou výbavou. Výjimkou jsou tři ženské hroby.
Hradiště se nachází kousek od začátku Tetína. Když dorazíte na náves Tetína torzo hradu je tu již značeno. Myslím si, že nemůžete minout. A pokud si nebudete vědět rady, místní lidé jsou tu opravdu vstřícní a poradí vám.
Na hradišti je nádherný výhled na Berounku, Alkazar skály, Beroun atd. Tento pohled si nesmíte nechat ujít. Pár fotek focených dnes🙂 Pěkný večer.

Pár úvodních řádků o Tetínu. Tetín patří k nejstarším vesnicím v České republice. Leží nedaleko města Beroun. Myslím si, že o historii by se dalo sepsat milion a milion vět. Nejznámější však historickou osobou je sv. Ludmila, která zde byla roku 921 zavražděna. Nebudu Vás zahlcovat historií. Ukáži Vám krásná místa této malé vesničky. Počet obyvatel byl v roce 2015 - 874. Tetín se skládá ze dvou území Tetín a Koda. Koda je součástí CHKO Český kras. Leží asi 2 km severozápadně od Tetína a jde se tam - jak jinak, než do kopce a přes les. Výlet do Kody je nádherný.

První bych začala psát asi o nejznámějším místě, které je dominantou Tetína.
Víte, které to je? (za srdíčko)🙂

Ahojky všichni. Tento týden Vás budu provázet já Kristýna🙂 Ukáži Vám všechny krásné kouty vesničky Tetín nedaleko Berouna ve Středočeském kraji.
Dnešním dnem Vám obecně představím Tetín a v průběhu týdne konkrétní místa - které si sama nafotím🙂 Myslím si, že se máte na co těšit a určitě zvážíte, že výlet sem bude určitě výborná volba🙂

Poslední co Vám předtavím je kousek Prahy, kde bydlím já.

Městskou část tvoří několik bývalých samostatných obcí, a to Modřany, Komořany, Cholupice, Točná a Kamýk. Největší z nich jsou Modřany, které mají ve znaku homoli cukru. Modřany se roku 1963 staly městem, a v roce 1968 byly přičleněny k hlavnímu městu Praha. Významnou kulturní památkou je kostel Nanebevzetí P. Marie se zvonicí, původně viniční dům, zasazený do terasovité zahrady dřívější vinice, a boží muka. Původně výlučně zemědělská obec s bohatou historií doznala podstatných změn od 60. let 19. století. Byl zde postaven cukrovar - první závod na rafinerii cukru v Čechách. v dalších letech přibyly strojírny, dřevařské závody, čokoládovna a další výrobní provozy v pobřežním pásu.
V roce 1963 byla k Modřanům připojena obec Komořany, která podobně jako Modřany patřila od 12. století vyšehradské kapitule. Do seznamu kulturních památek je zařazen zdejší renesanční zámek, přestavěný a rozšířený v 18. století na letní sídlo zbraslavských opatů.
V roce 1974 byly připojeny k Praze Cholupice s osadou Točná a začleněny do Modřan. Točná je nejjižnější a nejvýše položenou částí Prahy 12. První písemné zmínky o Točné pocházejí až z doby husitské, i když je pravděpodobné, že osada Točná existovala již v době, ze které se datují první zmínky o Komořanech a Cholupicích. na území Točné se nachází významná archeologická lokalita, keltské oppidum na Závisti. Jedná se pravděpodobně o největší keltskou pevnost ve střední Evropě.
V roce 1989 byla připojena k Modřanům část sídliště Lhotka a Libuš a pojmenována podle již vžitého názvu této oblasti na Kamýk. Městská část Praha 12 se rozkládá na ploše 2 331 hektarů a na jejím území žije zhruba 54 tis. obyvatel. Svou rozlohou se Praha 12 řadí mezi největší městské části (větší rozlohu mají již jen městské části Praha 6, Praha 5 a Praha 4). v počtu obyvatel pak Praze 12 mezi 57 městskými částmi patří 8. místo (více obyvatel mají městské části Praha 4, Praha 10, Praha 8, Praha 6, Praha 11, Praha 5 a Praha 3). Roku 1991 se dnešní městská část Praha 12 stává samostatným obvodem, kdy jako městská část Praha - Modřany získala pravomoci obvodu. Prahou 12 je tato městská část od komunálních voleb v listopadu 1994.

ZOO PRAHA

V roce 2014 byla v anketě cestovatelského serveru TripAdvisor Zoo Praha vyhlášena 7. nejlepší zoo na světě.

Při povodních v roce 2002 dostala opravdu zabrat, povodeň zasáhla téměř polovinu jejího území. Ale zoo se dala znovu dohromady, i když to nebylo hned, stálo to mnoho sil a peněz. Nyní je zase krásná a slaví spoustu úspěchů v narození nových přírůstků a vybudování nových pavilonů. Stojí za to ji navštívit a prohlédnout si ji celou.

Zoo můžete navštívit i v podvečerních hodinách - turnikety, pokladny a pavilony se zavírají v 19 hodin, ale i pak se nadále můžete procházet po zoologické zahradě až do 21 hodin.

Celková plocha zahrady je 58 ha, plocha expozic 50 ha, 12 pavilonů, více než 150 expozic a 235 zaměstnanců.

https://www.zoopraha.cz/

Ranní otázečka za krásné modré srdce.
Pražská památková rezervace (PPR) zahrnuje městské části s největší koncentrací památek. S rozlohou 8,66 km2 patří mezi největší rezervace svého druhu na světě.

-Kolik je národních kulturních památek na území hlavního města?-

ZLATÁ ULIČKA

Moc krásné místo, člověk si připadá, že je úplně někde jinde. Chodíme tam hlavně v období kolem Vánoc, má to tam pro mě tu správnou atmosféru.

Dlouhá řada drobných domků je jedno z nejmalebnějších míst Prahy. Romantická pověst spojuje název uličky s alchymisty na dvoře Rudolfa II., kteří zde však ve skutečnosti nikdy nebydleli. Zdejší pitoreskní prostředí zaujalo řadu spisovatelů a výtvarných umělců, žil zde i spisovatel Franz Kafka.
Zlatá ulička vznikla po vybudování severního opevnění Hradu. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu.

Pověst vypráví, že své jméno získala od zlata, které se zde alchymisté snažili vyrobit. Ve skutečnosti alchymisté ve Zlaté uličce nikdy nebydleli a vznik jejího pojmenování není vůbec lichotivý – název prý údajně vznikl od barvy moče a výkalů, kterými byla neustále zaneřáděná. Není se tomu co divit, když na šestnáct domků zde připadaly jen dva primitivní záchodky. Císařská laboratoř se patrně nacházela ve Vikářské uličce a ve věži Mihulka, kterou později Rudolfův bratr Matyáš proměnil na sklad střelného prachu. Ve Zlaté uličce bydlela hradní čeleď a střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky. V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka. Dnešní podobu Zlaté uličky do jisté míry ovlivnil také výtvarník Jiří Trnka. Podle jeho návrhu z padesátých let jsou fasády domků natřeny, dříve byly omítky jen nudně šedivé.
Stálé expozice připomínají život v této části hradu od 17. století až do roku 1953, kdy se odsud odstěhovali poslední obyvatelé. Hned první domek číslo 12 u Daliborky přenese diváky o desítky let zpátky. Ožívá tu totiž domácnost amatérského filmového historika Josefa Kazdy s promítacím plátnem, na kterém uvidíte filmy zachycující Hrad v počátcích kinematografie. Ve vedlejším, žlutém domku zase nahlédnete do obydlí obránců hradeb za Rudolfa II. Právě tento domek je možná nejmenším obytným stavením v celé Praze - jedná se o zazděný výklenek původní hradby.

Modrý domek s číslem 14 pak představuje domácnost věhlasné pražské věštkyně Matyldy Průšové. Žena v domečku žila před druhou světovou válkou a nakonec zahynula při výslechu gestapa. O dům vedle pak najdete expozice zlatnické dílny. V čísle 16 se nachází krčma s černou kuchyní. V domečku s číslem 24 a 25 vám výstava přiblíží historii i život posledních obyvatel z padesátých let 20. století, kdy tu ještě v té době byl jen jeden záchod pro všechny obyvatele. Poslední červený dům těsně u Bílé věže ukazuje expozici obydlí ranhojičky. Přístupná bude i obranná chodba na hradbách a bývalé vězení pro šlechtice, ve kterém byl například vězněn i známý alchymista Robert Kelley.

Schodištěm v domku čp. 12 se vstupuje na terasu před věží Daliborkou. Válcová dělová věž byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží byla od počátku využívána jako vězení. Prvním a zároveň nejznámějším vězněm byl v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed. Další známý vězeň, východočeský baron František Antonín Špork, byl známý milovník a mecenáš umění z 18. století.

Nová stálá expozice přibližuje život v uličce ve všech obdobích její 500leté extistence.

NEJUŽŠÍ ULIČKA

Uličku najdete v Praze na Malé Straně v blízkosti Karlova mostu. Tvoří ji kamenné schody vedoucí z ulice U Lužického semináře na dvůr restaurace u kraje Čertovky na břehu Vltavy. Nahoře i dole jsou z poměrně prozaického důvodu instalovány semafory pro pěší, které disponují všem známým červeným a zeleným panáčkem.
Těsná ulička ve středověku sloužila jako přístupový koridor k vltavskému rameni. V minulosti se podobných průchodů nacházelo v hlavním městě velké množství a jejich rozměr odpovídal tehdejší civilní architektonické filosofii - „čím menší, tím lepší“.
Domy nad Čertovkou tvořily periferii Malé Strany a byla to obydlí měšťanů a řemeslníků. Dům, ve kterém se nachází restaurace a pivnice Čertovka Praha, byl postaven před rokem 1620 v pozdní renesanci. V klenutém sklepě domu, kde dnes sídlí restaurace Čertovka bývala kovárna a v prostoru současného salonku byla tesařská dílna zabývající se opravami převodových kol mlýnů. Úzká vstupní ulička je poslední zachovaná požární ulička na Malé Straně.

NEJUŽŠÍ DŮM V PRAZE

Romantický hotel Clementin Old Town se nachází přímo v samém srdci historického centra Prahy, mezi Staroměstským náměstím a Karlovým mostem. Kuriozitou domu je jeho šířka, pouhých 3,28 m, což z něj činí nejužší dochovaný dům v Praze.
Dříve se dům v Seminářské ulici nazýval U Panny Marie (nebo "U Naší milé Paní"). Jeho poloha v nepravidelné křivolaké uličce dokazuje velmi starý původ domu podle urbanistické struktury středověkého města, pro niž jsou typické právě křivé uličky lemované na sebe natěsnanými domy na úzkých dlouhých parcelách. Přesto je stavební historie domu nejasná, víme jen, že vznikl dodatečným rozdělením většího sousedního objektu.

Dnešní podoba exteriéru i interiéru je výsledkem novodobé úpravy pozdně klasicistní fasády. Nejstarší část domu představuje gotický sklep s nezvykle masivní zdí, kde se taktéž zachoval zbytek kamenné, nepochybně středověké klenby. Do roku 1433 byl dům součástí sousedního čp.175, s nímž pravděpodobně souvisely sklepní prostory. Asi až v 17.nebo na samém počátku 18. století, došlo k úplnému osamostatnění a další přestavbě. Tehdy byl objekt zvýšen o 3. patro. Vstup do domu rámuje pískovcový barokní stuhový portál s nadsvětlíkem.

PŘÍRODNÍ PARK PODVINÍ

Narazila jsem na něj při goooooglování, ještě jsme tam sice nebyli, protože to máme celkem z ruky, ale chystáme se tam brzy podívat.

Park Podviní je chloubou Libně i Vysočan, prostírající se na ploše pouhých čtyř hektarů. Díky svému rozmanitému členění ale působí jako značně větší.
Vzniknul v letech 1997–8, a to úpravou části, kdysi o hodně větší zelené plochy, která se rozprostírala od nádraží Vysočany podél Rokytky až k usedlosti Kolčavka. Ta ale byla narušena a podstatně zmenšena výstavbou developerského sídlišťátka Podvinný mlýn.
Park byl realizován podle návrhu dr. S. Špouly a akademického architekta Miroslava Pacnera. Návrh využil plochy bývalé zahrady zámečku nacházejícího se původně v blízkosti Podvinného Mlýna, již na katastru Libně. Stará zpustlá zámecká zahrada byla v té době neprostupná a zarostlá náletovými dřevinami. Z původní zahrady se pro výstavbu nového parku využily vzácné letité dřeviny a jezírka.
Inspirací se pro autory projektu stal „Obrův chodník“ v severním Irsku, což je jeden z divů světa.
Ústředním bodem parku je keltské hradiště ve tvaru hřbetu ještěra s chodbami, tunelem a vyhlídkou nad Dračím jezerem. Ještěří hřbet také vytváří amfiteátr s hledištěm vyskládaným z hrubých kmenů. Pod ještěrem se nachází jezírko s nášlapnými kameny, po kterých se dá k ještěru dostat i poněkud dobrodružnější cestou.
Všudypřítomným prvkem parku Podviní jsou vodní toky. Dolní část parku je ohraničena Rokytkou, do níž se kolmo vlévá potůček, vytvářející cestou malá jezírka. Na jeho březích roste bujná vlhkomilná vegetace.
Celým parkem od východu k západu protéká říčka Rokytka. Její koryto bylo od Hloubětína až po ústí do Vltavy v Libni zregulováno v letech 1905 – 10. Do té doby to byla pěkně divoká říčka, která při povodních dokázala natropit velké neplechy. Ale jak jsme mohli vidět při nedávné povodni v roce 2012 ani regulovaná Rokytka své vody tak úplně nezvládá. Rokytka byla po staletí jediným zdrojem vody pro místní vinařská a zemědělská hospodářství.

V blízkosti se nachází vlakové nádraží Praha-Vysočany, cukrárna Amarilis, Rubeškafé, Restaurace Na Břehu, Klid po práci a Pizza Coloseum.

TOULCŮV DVŮR

Byla jsem tam jednou a zavítám tam s prckem znovu. Je tam krásně a zvířata udělají radost dětem vždycky.
Toulcův dvůr je unikátním nejen díky své farmě a přírodnímu areálu, ale také díky památkově chráněnému souboru budov, jejichž historie sahá až do středověku. První zmínka o dvoru v Hostivaři je z 11. června 1362. Tehdy ho dostal spolu s rychtou a vsí do zástavy od sázavského opata Vojtěcha rychtář Petřík z Lešťan. Tvrz v centrální části dvora po dlouhá léta náležela Sázavskému klášteru. Celá Hostivař poté patřila nejvyššímu purkrabství, spravovali ji stavové Království českého a roku 1866 se stala majetkem "obce království Českého".
Posledním zemědělsky hospodařícím nájemcem zemského (po první světové válce zestátněného) hospodářského dvora čp. 32 byl pan František Toulec. Byl to velmi moudrý hospodář, laskavý člověk, který nenechal žádného pocestného odejít bez pohoštění. Proto nese dvůr jeho jméno.
V 60. letech dvacátého století dostal dvůr do správy Státní statek Praha. Zřídil zde velkovýrobnu krmných směsí a bývalé stodoly přestavěl na průmyslový objekt. Dne 11. května 1992 vyčlenila vláda ČSFR areál Toulcova dvora pro neziskové ekologicko výchovné účely a převedla ho do vlastnictví města Prahy.
Areál Toulcova dvora je zachovalou sídlištní památkou, evidovanou ve Státním seznamu kulturních památek. Jako součást původní zástavby osady Hostivař leží na území Městské památkové zóny Hostivař vyhlášené v r. 1993.
Zakladatelkou Toulcova dvora byla Emilie Strejčková.

K Toulcovu dvoru náleží zhruba 10 hektarů přírodního areálu. Rozkládá se pod Toulcovým dvorem směrem k Zahradnímu Městu až po potok Botič. Areál slouží návštěvníkům k relaxaci, dětem, školám k výuce a našim domácím zvířatům k pastvě. Je součástí přírodního parku Záběhlice - Hostivař, jehož smyslem je chránit krajinný ráz.
V Přírodním areálu se v současnosti nachází pestrá škála stanovišť. Můžete vidět les, louku, mokřad, podmáčenou olšinu, pole, sad i pastviny. Paradoxně díky zanedbané péči v druhé polovině minulého století vznikl například mokřad (patrně na místě původní vrbovny) a les (spontánní sukcesí v neudržované části sadu).
Z tohoto důvodu se snažíme péči diferencovat, o cenné biotopy se starat jako o chráněná maloplošná území a naopak ostatní plochy přizpůsobovat potřebám návštěvníků a dalších uživatelů.
Taková pestrá krajinná mozaika je ideální pro ekologickou výchovu, akce pro veřejnost s přírodní tematikou i pro každého návštěvníka. Areál Toulcova dvora je cennou součástí přírodního parku a spolu s přírodním korytem Botiče a Třešňovkou tvoří klidný kout zeleně mezi okolní sídlištní zástavbou.
Areál je přístupný veřejnosti ZDARMA každý den od 8:00 do 18:00.

Na Toulcově dvoře máme farmu s domácími zvířaty původních českých plemen. Zvířata nám pomáhají jako významný motivační prvek při ekologických výukových programech, seminářích, nebo v rámci chovatelských kroužků a příměstských táborů. Farma má nezastupitelné místo při pracovním začleňování a sociálních terapiích osob se zdravotním postižením .
Na farmě probíhá projekt Noemova archa, při kterém pomáháme zachovat agrobiodiverzitu a zachránit původní česká plemena hospodářských zvířat.
Naše zvířata jsou zařazena do programu zachování genových zdrojů. Každoročně odchováváme mláďata, většina z nich je zařazena do dalšího chovu.
Se zvířaty z Toulcova dvora se můžete je potkat na výstavách v celé ČR a často přivezeme čestnou cenu nebo pohár.
Koně přišli na Toulcův dvůr v roce 1999 a jejich historie i současnost je spojena se Sdružením SRAZ. První byla ze sponzorských darů zakoupena Lesněnka, záhy přibyla Horna, která přijela z krkonošské farmy Hucul. Tyto dvě klisny započaly etapu programů s huculskými koňmi. Postupem času se naše huculské stádečko rozrůstalo nejen dokoupením dalších koní, ale i odchovanými hříbaty.
K tomu, že zůstáváme věrni huculům, vede nejen osobní vztah zakladatelů našeho sdružení k těmto koním, ale především jejich specifické vlastnosti i cíl přispět k rozvoji jejich chovu a propagaci tohoto našeho národního plemene.
Huculský kůň (tzv. hucul) je malé a houževnaté plemeno koně, které má původ v horách Karpatského oblouku. Huculský kůň se vyznačuje vytrvalostí, nenáročností, otužilostí a dlouhověkostí. Pokud je chován ve vhodných podmínkách (hříbě vyrůstá ve stádě svých vrstevníků, s dostatkem prostoru a bez zbytečných zásahů chovatele), bývá psychicky vyrovnaný, učenlivý a pracovitý, vyznačuje se výbornou pamětí. Díky své klidné a vyrovnané povaze se hodí především k rekreačnímu ježdění, výcviku jízdy a hiporehabilitaci. Protože v historii byl odkázán především sám na sebe, mívá na věci vlastní názor a nezřídka si umí i postavit hlavu.

PRAŽSKÁ NEJ (pro zajímavost)

Nejdelší
most měří 1,25 km - Negrelliho viadukt v Praze 8
náměstí je dlouhé 750 m - Václavské náměstí
ulice měří 15,5 km - Strakonická na Praze 5
mezistaniční úsek metra měří 2,749 km - Nádraží Holešovice–Kobylisy na trase C

Nejhlubší
stanice metra je Náměstí Míru na trase A - hloubka 53 m
studnu najdete na 3. nádvoří Pražského hradu - hloubka 70 m

Nejstarší
most byl postaven roku 1357 - Karlův most
nábřeží bylo vybudováno 1841-1845 - Smetanovo nábřeží
barokní zahradou je Valdštejnská zahrada
dochovanou fontánou je Zpívající fontána v Královské zahradě Pražského hradu, která byla postavena 1564-68
nádraží zahájilo provoz roku 1845 - Masarykovo nádraží
železniční tunel se nachází ve Stromovce - jednokolejný 104 metrů dlouhý tunel je dodnes využívaný
kavárnou je Slavia na Národní třídě otevřená v roce 1881
nemocnice je Na Františku v Praze 1 - založena roku 1354
meteorologická stanice funguje od roku 1752 - Klementinum

Poprvé v Praze
vyjel autobus 7.3.1908 na trase Malostran.nám. - Pohořelec
vyjelo metro 9.5.1974 na trase Kačerov-Sokolovská (Florenc)
vyjely lanovky v r. 1891 na Letnou a Petřín. Lanovka na Letnou byla roku 1922 zrušena, zatímco lanovka na Petřín funguje dodnes.

Nejkratší
most měří 169 m - most Svatopluka Čecha v Praze 1
ulice měří pouhých 27 m - ulice Jiřího Červeného na Kampě
mezistaniční úsek metra měří 425 m - Hlavní nádraží–Muzeum na trase C

Nejvyšší
most se tyčí 40 metrů nad Nuselským údolím a je 485 m dlouhý - Nuselský most
stavbou je televizní věž Žižkov měřící 216 metrů
komín se nachází v Malešické spalovně a je vysoký 177 m

Největší
barokní palác je Valdštejnský palác v Praze 1 vybudovaný v letech 1624-30
barokní zahrada je Valdštejnská zahrada v Praze 1
chrám je chrám sv. Víta na Pražském hradě - vystavěn v letech 1873 - 1929
náměstí je Karlovo náměstí v Praze 2 s rozlohou 79.650 m2
sad má rozlohu 115 ha - Stromovka v Praze 7
stadion má rozlohu 310,5 x 202,5 m - Strahovský stadion
zvon visí v chrámu Sv.Víta a nese jméno Zikmund
zvonkohru najdeme na Loretánském náměstí, má 30 zvonů a zvonků

Vybraná nejvyšší místa
399 m vrch Teleček (Praha 5 - Sobín)
381 m Bílá Hora
359 m Ládví
310 m Děvín
318 m Petřín
270 m Vítkov
231 m Vyšehrad

BOTANICKÁ ZAHRADA TROJA

Rozkládá se na pravém břehu Vltavy, na území tvořeném vltavskou terasou a svahy trojské kotliny. Svou činnost zahájila v roce 1969, a řadí se tak mezi nejmladší botanické zahrady České republiky.
V zahradě se nachází tropický skleník vybavený nejmodernějšími technologiemi, historická vinice sv. Kláry i meditační Japonská zahrada, celkově téměř 30 ha upravených expozičních ploch. Postupně se realizují nové expozice, zařízení pro pěstování rostlin a vědeckou práci spojenou s činností zahrady. Cílem je vybudovat zde do roku 2017 moderní botanickou zahradu na úrovni evropských a světových standardů.
Počet pěstovaných druhů: 15 000 (z toho asi 5000 ve sklenících)

Pokud máte rádi dobrodružství a Vaše děti si chtějí zahrát na detektiva a dozvědět se, kde je v botanické zahradě dinosauří stopa, tak pro ně je připravena zábavná hra HLEDEJ 14 NEJ! ( mapa/arch je k dostání na pokladně za 35,-)
V botanické zahradě se nachází čajovna U Cesty a dvě občerstvení, kde je možné posedět. Stánek má v nabídce několik druhů jídel připravených na grilu, osvěžující nápoje, kávu z kávovaru, čaj, cukrovinky či zmrzlinu. Klidné občerstvení v krásném prostředí botanické zahrady vaši návštěvu jen zpříjemní.

V botanické zahradě můžete strávit celý den, je tam krásně, hlavně když vše kvete.

KAVÁRNA SLAVIA

Abych pravdu řekla, nikdy jsem v této kavárně nebyla. 🙂 Ale určitě stojí za návštěvu a je možné, že se tam potkáte s nějakou známou osobností.

Kavárna Slavia je známá pražská kavárna, která se nachází na pravém břehu Vltavy naproti Národnímu divadlu na nároží Národní třídy a Smetanova nábřeží v Paláci Lažanských na Starém Městě v městské části Praha 1. Byla otevřena v roce 1884.

Historie
Hrabě Leopold Lažanský nechal v letech 1861-1863 postavit třípatrový palác, který přivítal řadu slavných osobností, mezi nimiž byl i skladatel Bedřich Smetana. Položení základního kamene Národního divadla v roce 1868 lákalo do těchto míst více návštěvníků. V roce 1884 v paláci vznikla kavárna, pojmenovaná Slavia, což bylo inspirováno myšlenkou českého národního cítění a panslavismu.
Kavárna byla otevřena 30. srpna 1884 a často vítala kulturu milující lidi, směřující do sousedního divadla. Mezi jinými hosty byli herec Jindřich Mošna nebo divadelní režisér Jaroslav Kvapil, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Karel Teige, Karel Čapek, Josef Čapek, Václav Špála či Jan Zrzavý..Kavárna se rovněž stala místem vyjádření českého národního cítění.
Za první republiky se kavárna přeměnila na kavárnu ve stylu francouzského art deco. Z jejích velkých oken je výhled na Pražský hrad, Vltavu a Malou Stranu.
V roce 1948 byla znárodněna, ale přesto se v 50. letech a v době normalizace po roce 1968 stala místem setkání československé disidentské inteligence. Kromě pozdějšího prezidenta Václava Havla se chodili i Václav Černý, básník Jiří Kolář.
V roce 1989 byla kavárna pronajata HN Gorin, americkým investičním fondům, jež slíbily zavřenou kavárnu znovu otevřít. Avšak namísto otevření zůstala i přes protesty Pražanů zavřená do roku 1997. Obraz představující Slavii, matku Slovanů, jejíž jméno kavárna nese, byl přemístěn do sbírek Městské galerie a nahrazen obrazem, který přestavuje pijáka absintu Viktora Olivy.

PRAŽSKÉ METRO

Kdyby jsme ho neměli, trvala by nám cesta kamkoli o mnoho déle času. Jsme na něm závislý a když je výluka, tak to stojí opravdu za to - autobusy a tramvaje jsou tak narvané, že lidé jsou nalepeni na oknech a dveřích. To co pojme metro, náhradí doprava nezachrání, i když je hodně posílena.

Metro v Praze představuje pro toto hlavní město nezbytnou součást městské hromadné dopravy, bez které by prakticky nebylo možné obsluhovat počet obyvatel a návštěvníků v metropoli. Ročně ho využije téměř 600 milionů pasažérů, což znamená, že každý den všechny linky obslouží průměrně přes 1,6 milionu cestujících. Jen pro zajímavost, nejvytíženějšími stanicemi jsou I. P. Pavlova a Dejvická, kterými za den projde bezmála 120 tisíc lidí. Nejvytíženějšími úseky jsou pak Vyšehrad – I. P. Pavlova a Vyšehrad – Pražského povstání, které využije okolo 290, respektive 280 tisíc přepravovaných denně.
Pražské metro dnes tvoří celkem tři linky, a to trasa metra A (zelená), trasa metra B (žlutá) a trasa metra C (červená). Celkem měří okolo 65 kilometrů a najdeme zde na 58 stanic, z čehož 3 jsou přestupní (dvojité). Konkrétně pak Můstek, Muzeum a Florenc, které najdeme v centru města. Nejdelší a na zastávky nejpočetnější je trasa B, jejíž délka je takřka 26 kilometrů a má 24 zastávek. Po ní následuje trasa C s necelými 23 kilometry a 20 zastávkami. Nejkratší je trasa A měřící 17 kilometrů se 17 zastávkami.
Jako první byla v polovině roku 1974 do provozu uvedena trasa C, která měla v té době pouhých devět stanic. O čtyři roky později byla zprovozněna trasa A. Jako poslední se svého otevření dočkala trasa B, která se veřejnosti zpřístupnila v roce 1985. Všechny trasy byly v průběhu let prodlužovány, aby vyhověli potřebám nově vznikající výstavby v rozrůstající se Praze. V tomto ohledu se na rozvoji metra pracuje i v dnešní době, kdy je plánováno a připravováno jeho prodlužování a otevíraní nových tras.
Intenzita provozu se liší podle toho, o jakou jde trasu, jaký je den a jaká je denní doba. Nejčastěji jezdí soupravy od pondělí do čtvrtka na lince C. Nejméně často pak na lince A v neděli. Obecně se intervaly pohybují mezi 1 až 10 minutami, ale většinou jezdí soupravy v odstupech 3 – 5 minut. Konkrétní jízdní řády pro jednotlivé stanice pak naleznete na stránkách jízdních řádů pro dané linky – Jízdní řády trasa A, Jízdní řády trasa B a Jízdní řády trasa C.
BSmíchovské nádražíezbariérový přístup do metra lze využít pouze na 38 stanicích z celkových 58. To je způsobeno zastaralostí architektonické koncepce některých stanic, u kterých se vůbec nepočítalo s přepravou osob se zdravotním postižením. Technicky je tato stránka řešena pomocí výtahů a schodišťových plošin.

Zajímavosti pražského metra

1. Nejhlouběji položená stanice je Náměstí Míru a nachází se celých 53 metrů pod zemí. Najdeme zde současně také nejdelší eskalátor, který je dlouhý přes 87 metrů.
2. Největší vzdálenost mezi dvěma stanicemi je 2748 metrů a jedná se o trasu mezi stanicemi Kobylisy a Nádraží Holešovice. Naopak nejkratší je vzdálenost mezi stanicemi Muzeum C a Hlavní nádraží, a to 425 metrů.
3. Metro na je na celkem čtyřech místech postaveno pod hladinou řeky Vltavy.

Historie metra a rozvoj tras rok po roce

1898 – Významný pražský podnikatel Ladislav Rott přišel za vedením města s návrhem na započetí prací na stavbě tunelů podzemní dráhy v rámci tehdy probíhajících prací na kanalizaci. Nakonec byl odmítnut.

1926 – Bohumil Belada a Vladimír List vypracovali a předložili vůbec první koncepční návrh na stavbu podzemní dráhy. Tehdy počítali s celkem čtyřmi trasami.

1941 – Kvůli probíhající válce byly ukončeny již fakticky probíhající projekční a stavební práce na výstavbě podzemní dráhy, které začaly již před započetím války.

1945 až 1950 – Po válce se pokračovalo s projekčními pracemi, s nimiž se začalo již před ní, přičemž plánem bylo uvést první úsek do provozu již v roce 1950. Nakonec však bylo rozhodnuto o ukončení naprosto veškerých prací z důvodu neschopnosti válkou vyčerpané země vypořádat se s tak složitým a nákladným projektem. V rámci tohoto rozhodnutí bylo současně deklarováno, že se bude muset Praha s veřejnou dopravou do roku 1960 vypořádat pouze za pomoci povrchové dopravy.

1952 až 1960 – Přímo před Strakovou akademií (dnešní sídlo vlády) na Klárově byla tajně vybudována reálně první stanice metra v Praze nesoucí název Klárov. Tato stanice nebyla na systém metra nikdy napojena, avšak do dnešních dnů stále existuje, byť neplní svůj původní účel. Vzhledem k okolnostem je stanice do dnešních dnů předmětem mnoha spekulací týkajících se jejího skutečného účelu.

1966 – Započata stavba metra, tehdy koncipovaného ještě jako podpovrchová tramvaj.

1967 – Rozhodnuto o změně projektu výstavby podpovrchové tramvaje na výstavbu metra a zahájení budování první stanice Hlavní nádraží.

1969 – Začal se razit první tunel, a to mezi stanicemi na trase C, které dnes nesou název Vyšehrad a Pražského povstání.

1971 – Bylo rozhodnuto o tom, že pro potřeby pražského metra budou zakoupeny sovětské vozové soupravy s označením Ečs. V témže roce však byly o něco později zahájeny zkušební jízdy prototypových vlakových souprav české výroby nazvaných R1.

1972 – Nehoda jediných dvou prototypů R1, které byly během ní zcela zničeny. Z pozdějších výpovědí účastníků vyplývá, že byla nehoda zinscenovaná. Dnes se mluví o politických důvodech spojených s dodávkou zastaralejších vozů Ečs sovětské výroby.

1973 – Dodání prvních šesti souprav Ečs z Mytiščinského strojírenského závodu a zahájení testovacích jízd.

1974 – Uvedení souprav Ečs do ostrého provozu, a to s využitím souprav čítajících tři vozy.

1975 – Rozšíření třívozových souprav na čtyřvozové.

1978 – Uvedení prvního úseku na trase A do provozu a současné nasazení nových vlakových souprav 81-71 sestavených z vozů s typovým označením 81-717.1 a 81-714.1.

1979 – Čtyřvozové soupravy Ečs na trase C rozšířeny na pětivozové.

1980 – Zprovoznění druhých úseku (II. A a II. C) na obou fungujících linkách.

1982 – Na lince A jsou zavedeny pětivozové vlakové soupravy.

1984 – Zahájení provozu třetího úseku linky C (III. C).

1985 – Zprovoznění prvního úseku linky B (I. B) a uvedení vlakového depa v Hostivaři do provozu.

1987 – Stanice Strašnická byla uvedena do provozu.

1988 – Uveden do provozu třetí úsek linky B (III. B).

1990 – Uveden do provozu druhý úsek linky B (II. B). Stanice Skalka byla uvedena do provozu. Celkem 13 stanic nesoucích název spojený s komunistickým režimem a budovatelskou ideologií bylo přejmenováno.

Konkrétně se jednalo o tyto stanice:

Budovatelů na Chodov
Družby na Opatov
Dukelská na Nové Butovice
Fučíkova na Nádraží Holešovice
Gottwaldova na Vyšehrad
Kosmonautů na Háje
Leninova na Dejvická
Mládežnická na Pankrác
Moskevská na Anděl
Primátora Vacka na Roztyly
Sokolovská na Florenc
Švermova na Jinonice
Obránců Míru na Hradčanská (v rámci projektového pojmenování)
1994 – Zprovoznění pátého úseku trati B (V. B) a depa ve Zličíně.

1995 – Zahájení rekonstrukce prvního soupravy vozů 81-71 a uzavření kontraktu na výrobu a dodání 110 zcela nových vozů M1.

1996 – Převzetí renovované vlakové soupravy 81-71 nyní nesoucí název 81-71M.

1997 – Započetí zkušebních jízd vlaků 81-71M. Ukončení provozu vlaků Ečs na lince C.

1998 – Uvedení 81-71M do ostrého provozu. Převzetí a zahájení zkušebních jízd první vlakové soupravy M1. Uvedení čtvrtého úseku trati B do provozu (IV. B).

1999 – Zprovozněna stanice Hloubětín.

2000 – První ostrá jízda vlakových souprav M1.

2001 – Uvedení stanice Kolbenova do provozu.

2002 – Celou Prahu v létě tohoto roku zasáhly katastrofální povodně, které naprosto bezprecedentním způsobem zasáhly i metro. Zcela selhala téměř všechna zabezpečovací zařízení a opatření a zaplaveno bylo celkem 19 stanic. Jen zázrakem nedošlo k žádným ztrátám na životech, avšak celkové škody dosáhly výše zhruba 7 miliard korun a po dobu několika měsíců se obyvatelé hlavního města museli potýkat s kolapsem městské hromadné dopravy.

2003 – Po více jak půl roku bylo možné konstatovat, že se systém metra dostal do stavu před povodněmi. Ukončení provozu vozů typu 81-71 na trase C.

2004 – Na lince A byly poprvé naostro nasazeny modernizované soupravy s typovým označením 81-71M.

2005 – Byl ukončen provoz souprav typu 81-71M a na lince C a souprav typu 81-71 na lince A.

2006 – Uvedení stanice Depo Hostivař do provozu.

2008 – Zahájení provozu severního úseku na lince C ze zastávky Ládví do zastávky Letňany. Celkem byly otevřeny tři nové stanice, a to Střížkov, Prosek a Letňany.

2015 – Zprovoznění západního úseku metra A z Dejvic do Motola. Všehovšudy byly otevřeny čtyři nové stanice – Bořislavka, Nádraží Veleslavín, Petřiny a Nemocnice Motol.

BRÁNICKÉ SKÁLY
jsou přírodní památka v Praze-Braníku, která byla vyhlášena 29. dubna 1968. Branické skály tvoří západní stráň vrchu Dobeška s bývalým lomem na pravém břehu řeky Vltavy v Braníku, poblíž zastávky MHD Přístaviště. Jsou ohraničeny na východě ulicí Na Dobešce, na západě ulicí Modřanskou, na severu ulicí Vysoká cesta a na jihu Starou cestou, která je odděluje od Školního vrchu. Chráněné území zaujímá rozlohu 9,1 hektaru v nadmořské výšce mezi 190 až 264 m n. m. a zahrnuje Školní vrch a samotné Branické skály s lesoparkem Dobeška.
Podle pověsti býval u Branické skály hrad a je zde ukryt poklad.
Nejméně od poloviny 18. století až do roku 1928 se zde těžil vápenec. U paty lomů vznikaly vápenky, v nichž se pálilo známé pražské staroměstské vápno. Šlo o hydraulické vápno, které se používalo při vodních stavbách, například pro pražská nábřeží, a vůbec pro výstavbu města v 19. století a na počátku 20. století.
Za druhé světové války zde vybudovala německá armáda několik štol pro umístění podzemní továrny, chráněné proti bombardování. Tento komplex tvoří sedm různě dlouhých chodeb. Společnost Nautilus usiluje o jejich zpřístupnění veřejnosti a umístění expozice o historii objektu.
Les Dobeška na původně holé Branické skále byl založen roku 1917. Autorem 2 metry vysoké dřevěné vyhlídkové tribuny je architekt a herec David Vávra.
Branické skály ovšem vždycky nevypadaly tak jako dnes. Původně zasahovaly až do vod Vltavy a zřejmě se dost podobaly Vyšehradu. Vyvěral tu také pramen minerální vody, která se stáčela do lahví a prodávala v Praze jako léčivá. Na teplých stráních se dařilo vinicím a chmelnicím.

STROMOVKA
Krásný park, který je hned vedle Výstaviště v Holešovicích. Nejraději tam chodím na jaře a v létě.
Park Stromovka, původně Královská obora, se nachází v Praze-Bubenči v nivě Vltavy jižně od Císařského ostrova, od něhož ji odděluje průplav. Původně šlo o oboru příslušející k místodržitelskému letohrádku. Část Královské obory byla koncem 19. století vyčleněna pro vybudování výstaviště. Park je udržován ve stylu anglického parku. Je chráněn jako přírodní památka s názvem Královská obora a je též spolu s místodržitelským letohrádkem chráněn jako kulturní památka.
V roce 1547 byl v oboře zřízen rybník a o 12 let později byla obora rozšířena. Po roce 1578 byl lovecký letohrádek v oboře renesančně přestavěn jako lodžiová vyhlídková stavba a v roce 1584 byly na příkaz Rudolfa II. provedeny parkové úpravy, vytvořeny další rybníky a proražena štola pro napájení nového Velkého rybníka, která přiváděla vltavskou vodu od Havírny (stavba na levém břehu několik metrů proti proudu od dnešního Štefánikova mostu) pod Letnou do středu Královské obory. Česká komora se zřejmě v této souvislosti odvděčila panovníkovi tím, že zakoupila mlýn v Předním Ovenci a darovala jej Rudolfu II. – jde o dnešní Císařský mlýn na západním okraji Stromovky. Císařský mlýn byl v letech 1589–1590 přestavěn, jeho areál byl rozšířen o arkádovou chodbu a lázeň s grottou a navíc zde byla vybudována brusírna drahých kamenů. V r. 1606 byla k Císařskému mlýnu přistavěna mohutná reprezentační brána. V roce 1679 však Císařský mlýn vyhořel. O deset let později (1689) byla v Královské oboře poblíž Velkého rybníka postavena nákladem hraběte Kryštofa Vratislava z Mitrovic Královská dvorana (pozdější Šlechtova restaurace).
Od roku 1804 je Královská obora zpřístupněna veřejnosti a je využívána jako park, pro nějž se ujal název Stromovka. Současné úpravy pocházejí z 19. století, kdy byly některé rybníky zrušeny a vytvořena současná soustava luk a zalesněných ploch. Bylo vysazeno mnoho druhů introdukovaných dřevin a zahradních kultivarů, což vytvořilo z Královské obory významné arboretum. Při povodni v srpnu 2002 byla zaplavena vodou, což vedlo k částečnému poškození vegetace. Část obory za železniční tratí Praha-Děčín u řeky Vltavy pak poškodila další velká povodeň v červnu 2013.
Roku 1866 společnost Buštěhradská dráha prodloužila železniční trať od Kladna, která dosud končila na Brusce (dnešním nádraží Praha-Dejvice) horním okrajem Stromovky do Buben, kde ji napojila na státní dráhu. Ve Stromovce trať prochází krátkým tunelem, nazývaným Bubenečský či Dejvický.
V roce 1885 byla do Královské obory prodloužena trať koněspřežné tramvaje, která od roku 1884 končila u Marinkovy továrny v Holešovicích (u dnešního Veletržního paláce). 8. září 1898 byla jako první z pražských tratí koňky zprovozněna pro elektrické tramvaje. Od 15. května 1908 byla vybudována u Výstaviště tramvajová smyčka, druhá v Praze, první stálá. Úsek Výstaviště – Královská obora byl naposledy v provozu 28. září 1941, koleje byly vytrhány 1944, později byla v úvodní části tohoto úseku obnovena smyčka Výstaviště. U bývalé konečné Královská obora dosud stojí budova bývalé vozovny.
U příležitosti Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891 byla u horního vstupu parku (u dnešního severního konce Ovenecké ulice) ukončena Křižíkova elektrická dráha na Letné, první elektrická tramvajová trať v Praze i v českých zemích, navazující na letenskou lanovku. Roku 1893 byla tramvajová trať prodloužena Stromovkou k Místodržitelskému letohrádku, přičemž překračovala železniční tunel. Roku 1903 byly koleje z Královské obory odstraněny.
V roce 1891 byl v Královské oboře u trati, nedaleko výstaviště, uspořádán II. všesokolský slet. Sokolové se tak připojili k Jubilejní výstavě na blízkém výstavišti, kde se prezentovali svou výstavkou. Přípravy poněkud zkomplikovala jarní povodeň, která vyhlédnutý pozemek zanesla bahnem. Za necelé dva měsíce byly na pozemku zapůjčeném městem vybudovány tribuny a další objekty, 15 dní po celé akci byl pozemek v původním stavu městu vrácen.
V současné době Královská obora slouží k rekreačním, sportovním i kulturně vzdělávacím účelům.
Pod oborou vede Bubenečský tunel, součást tunelového komplexu Blanka, součásti pražského Městského okruhu. Po mnoha odkladech byl otevřen na podzim roku 2015.
PLANETÁRIUM - Planetárium ve Stromovce zahájilo svoji činnosti 20. listopadu roku 1960. Významným mezníkem v dějinách instituce byl rok 197, kdy se Planetárium oddělilo od tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka s stalo se, spolu s ostatními pražskými hvězdárnami, jedním ze středisek Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Rozsáhlou rekonstrukci a modernizaci prodělalo v roce 1991, kdy bylo nainstalováno nové planetárium Cosmorama.
ŠLECHTOVA RESTAURACE je budova v pražské Stromovce. Stojí na břehu bývalého rybníka. V její blízkosti vyúsťuje Rudolfova štola. Šlechtova restaurace je součástí komplexu místodržitelského letohrádku a Královské obory, chráněného jako kulturní památka České republiky a patří mezi nejohroženější pražské památky.
Původní raně barokní letohrádek byl postaven v letech 1689 až 1692 prezidentem české komory hrabětem Kryštofem Františkem Wratislavem z Mitrovic pro rakouského císaře Leopolda I. Měl nahradit dvě nedaleké budovy, zastaralý a švédskými vojsky vyrabovaný zámeček (dnešní Místodržitelský letohrádek) a Císařský mlýn v Bubenči. Malíř Jan Jakub Steinfels vyzdobil hlavní sál stropní freskou znázorňující antické bohy Apollóna s Venuší a Amorem, Dianou, Merkurem, Jupiterem, Marsem a Saturnem. Ve výklenku proti vchodu byla v umělé krápníkové jeskyni umístěna fontána s bronzovou plastikou Poseidona. V následujících desetiletích byl letohrádek využíván jako sklad sena a obilí pro oboru a jen před příjezdem Habsburků byl vždy příležitostně opraven. Velká lidová slavnost se tu konala například v roce 1792 u příležitosti korunovace císaře Františka II. Roku 1803 nechal císař na popud hraběte Chotka Královskou oboru otevřít pro veřejnost a ta se stala jako anglický park vyhledávaným místem pražanů. Pražský kavárník Václav Steinitz si pronajal budovu Dolního letohrádku a od dvacátých let 19. století zde provozoval restauraci. V letech 1855 až 1858 letohrádek přestavěl v novogotickém slohu Bernard Grueber. V roce 1882 si již přestavěnou budovu pronajal Václav Šlechta, který restauraci provozoval až do 2. světové války. Po válce byla restaurace znárodněna a v 60. letech pro havarijní stav zrušena[3]. Od té doby budova jen chátrala a dvakrát vyhořela (1978 a 1980). Na jejím neutěšeném stavu se také podepsala povodeň roce 2002, která Šlechtovu restauraci zatopila do výšky 4 m.