Loučím se tedy pro dnešek z večerního Vsetína, zítra je taky den,čeká nás toho spoustu, vydáme se směr Velké Karlovice a po trase je opravdu spousta krásným míst.Všem přeji hezký a klidný večer 🙂

Milé koníkovky pozor!!! Je tady další soutěž, váže se k místu, ve kterém se tento seriál natáčel a zítra ho společně navštívíme - Velké Karlovice 🙂 Hlavní roli hrál Miroslav Donutil a uváděla ho ČT 1 v nedávné době. Ptám se na název seriálu a jméno hlavní postavy ??? A prvních 5 správných odpovědí obdrží srdíčko. Tak pojďme cérky do toho !!!

Vracíme se zpět ke Vsetínu z Brumova - Bylnice a z hlavní cesty uděláme odbočku vlevo do obce Seninka. Ukazatele nás navedou 🙂 Od centra Vsetína i od centra Vizovic je rozhledna Vartovna vzdálena vzdušnou čarou 9 km. Na Vartovnu je možné vyrazit z obcí Seninka, Liptál, Prlov nebo Jasenná. Rozhledna na vrcholu Vartovna (635 metrů nad mořem) byla otevřena 17. listopadu 2009. Je ze dřeva, měří 37 metrů a je jednou ze čtyř rozhleden na Valašsku. Byla postavena v rámci partnerského projetu se slovenskou rozhlednou na Tlstej hore v Hodňanech. Autorem návrhu rozhledny je architekt Ivan Bergmann. Rozhledna má tvar kovové spirály, kterou doplňuje kamenný sokl, uvnitř je točité schodiště. Vyhlídková plošina krytá střechou je ve výšce 35 metrů. Rozhledna je otevřena celoročně, podle návštěvního řádu je na rozhlednu zakázán vstup při námraze, sněhu, bouřce, mlze a nepříznivém počasí.

Dnes už musíme být milé koníkovky z toho našeho výletu hodně unavené,ale ještě než skončí den, se při zpáteční cestě podíváme na rozhlednu Vartovna a určitě si ještě dnes zasoutěžíme. Teď pro oddych vkládám jednu z našich nejoblíbenějších valašských písniček ,,My jsme Valaši" v podání valašské kapely Kotáranka.Tak čapněte manžela, přítele nebo děti a pěkně dokola, okolo stola 🙂

A jsme v Brumově – Bylnici 🙂 Brumov-Bylnice je město v údolí říčky Brumovky v Bílých Karpatech, asi 6 km jižně od Valašských Klobouk. Žije zde necelých 5 700 obyvatel. Za první republiky byla v Brumově postavena železniční trať. 14. června 1964 došlo ke sloučení obcí Brumova a Bylnice do jednoho celku a nově vzniklá obec Brumov-Bylnice získala od 1. ledna 1965 status města. Od 15. července 1976 je součástí města také Svatý Štěpán a od 24. července 1997 také před tím slovenská část osady Sidonie. Mezi nejvýznamnější památky oblasti patří zřícenina královského hradu a barokní sousoší z roku 1777, které je umístěné na náměstí. Historické jádro Brumova a blízká dělnická kolonie jsou od roku 1995 městskými památkovými zónami, dále kostel svatého Václava.
Hrad Brumov – založení hradu se datuje přibližně do let 1210-1220 markrabětem Vladislavem Jindřichem za vlády Přemysla Otakara I. Roku 1421 datuje listiny na hradě Zikmund Lucemburský, který obsazuje hrady východní Moravy uherskými správci. V roce 1760 zde vzniká první velký požár a hrad je jen částečně opraven. Druhý požár nastává v roce 1820 a v roce 1827 se z hradu stává ruina. Až v roce 1995 se začíná s novou definitivní rekonstrukcí a 6. května 2000 probíhá jeho slavnostní otevření. V současné době se zde uskutečňují různé kulturní akce. Jedné takové akce jsem se zúčastnila a bylo zde moc krásně, dokonce mám pořízenou fotku s živým hadem  Že jste to Vy, dole ji přikládám. Roku 1997 byla vysvěcena Křížová cesta v Bylnické části města na Květnou neděli za přítomnosti kněží Mariánů. Tvoří ji čtrnáct pašijových obrázků v rámečku připevněných na dřevěné kříže. Každé zastavení je oplechováno, jednotlivé obrázky jsou chráněny sklem. Cesta byla zhotovena s pomocí farníků Bylnice, Singulární společnost Bylnice zajistila dřevo. Roku 2010 byla provedena oprava cesty - byly zhotoveny nové rámečky a opraveny nápisy.

Říkala jsem si, že když už jsme se spolu vydaly cérky tímto směrem, ráda bych Vás pozvala do Valašských Klobouk a Brumova – Bylnice 🙂 Valašské Klobouky jsou od Vsetína cca 30 km. Stále jsme na trase východ, teď už téměř u slovenských hranic. Valašské Klobouky - město leží v údolí říčky Klobučky na pomezí Bílých Karpat a Vizovických vrchů v severním cípu Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, která byla v roce 1996 zařazena na seznam biosférických rezervací UNESCO. V okolí města se nachází několik velmi cenných území s výskytem bělokarpatských orchidejí. Podle pověsti získalo město svůj název od klobouku, který brumovská vrchnost použila k označení své oblíbené studánky. Když tady byla později založena osada nazvali ji Klobouky. Od roku 1885 město užívá dnešní název Valašské Klobouky. Nad.výška je 405 m.n.m. K 1.1. 2015 zde žilo cca 5000 obyvatel. I ve Valašských Kloboukách je spousta historických památek, které stojí za zhlédnutí a to např: sloup se sochou Panny Marie, kašna Socha svatého Jana Nepomuckého, Pranýř, Měšťanský dům - kupecký dům kostel Nalezení svatého Kříže.

Mám tady jednu aktualitu z 20. Března 2016 milé koníkovky, stále se nacházíme na východ od Vsetína a valašské louky v okolí obce Lačnov na Hornolidečsku pokrývá letos opět fialovo-bílý koberec drobných kvítků vzácného šafránu bělokvětého. Tato přísně chráněná květinka zde každoročně vykvétá v hojném počtu - jedná se o nejbohatší naleziště této exotické rostlinky v České republice. Jedním z důkazů nástupu nejkrásnějšího ročního období jsou šafránem poseté louky v Lačnově a v jeho okolí - např. na Sucháčkových pasekách. Podle místní legendy se šafrány do Lačnova dostaly spolu s napoleonským vojskem. Semena této rostliny se údajně vytrousily z vojenských povozů vystlaných senem. Kromě Lačnova jsou šafrány k vidění také v Pozděchově či na Vařákových pasekách. Jestliže se vypravíte za kvítky šafránu na výlet, jedním z výhodných výchozích bodů by mohla být Horní Lideč, kam lze přijet také vlakem. Louky poseté koberci fialových květů jsou odtud dobře dostupné. Stačí sledovat žlutou značku, která vede souběžně s naučnou stezkou Vařákovy paseky. Po zhruba 4 kilometrech pěkné procházky se dostanete k severnímu okraji obce Lačnov. Tak hurá mrknout na šafrán a netrhat !!!

Když už jsme koníkovky navštívily v této oblasti obec Prlov, Čertovy a Pulčínské skály, byla by škoda nenavštívit blízké Vařákovy paseky, které jsou vzdálené od Čertových skal cca 5 km a lze na ně dojít pouze pěšky po vyznačené stezce. V době pasekářské kolonizace na Valašsku v 17. století byly původní jedlobukové porosty mýceny pro získání zemědělské půdy. Tak následně vznikla na tomto místě osada Vařákovy paseky, kdy si zde Martin Vařák z Pozděchova (*1845) před rokem 1870 postavil chalupu č. p. 113. V roce 1890 zde byla již tři stavení, ve kterých žilo celkem 18 osob. Pasekáři se živili zemědělstvím. Při sčítání lidu v roce 1910 zde byly čtyři usedlosti s celkem 26 obyvateli. Příjmení všech bylo Vařák, protože všechny hlavy rodin byli synové prvního obyvatele pasek Martina Vařáka.V následujících třiceti letech se počet chalup rozrostl na deset. Jejich obyvatelé byli většinou evangelíci, kteří navštěvovali kostel v Pozděchově. Katastrálně spadalo 9 stavení do Lačnova, jedno do Pozděchova. Děti docházely denně do školy v těchto obcích. Půda pasek byla značně neúrodná a tvořilo ji tehdy bezmála 60 malých políček a pastvin. Během druhé světové války se Vařákovy paseky staly častým útočištěm partyzánů, jejichž počet v tomto prostoru se zvýšil zejména po vypálení Ploštiny (18. 4. 1945) a Prlova (23. 4. 1945). To vše způsobovalo obyvatelům pasek, kterých bylo v té době už 56, dlouhodobé strádání a stres. Tak zemřel na následky bití při výslechu 23. 4. 1945 Tomáš Vařák z č. p. 81.Dne 1. května 1945 instaloval německý radiotelegrafický oddíl na Vařákových pasekách vysílačku. Po nešťastném útoku partyzánů na čtyři německé vojáky a předchozím zastřelení tří dalších, byly Vařákovy paseky večer 2. května 1945 obklíčeny a osm z desíti chalup bylo vypáleno. Obyvatelé byli hnáni v noci do obce Valašská Polanka, kde byly na přímluvu zdejšího katolického faráře a jeho německé hospodyně propuštěny ženy s dětmi. Karel Vařák, František Žák, Jan Polčák a Růžena Šopová byli gestapem odvezeni do obce Hošťálková a zde po krutém mučení 3. května, v den osvobození obce Lačnova, zavražděni.

Další místa, která bych Vám ráda představila jsou Čertovy a Pulčínské skály. Jsou nedaleko od sebe a cca 10 km od naší minulé zastávky partyzánské obce Prlov. Čertovy skály - jde o cca 150 m dlouhý, až 25 m vysoký a ve vrcholových partiích věžovitého charakteru 1 až 3 m široký skalní pískovcový masiv. Čertovy skály jsou chráněné zákonem jako Přírodní památka . Skála je známá pověstí o sázce mlynáře s čertem. Spolu s nedalekými Pulčínskými skalami jsou pravděpodobně nejznámějším i nejmohutnějším skalním útvarem v celé popisované oblasti i na celé Moravě vůbec. Patří zároveň na rozdíl od většiny skal této oblasti k popularizovaným a uznávaným přírodním a turistickým atraktivitám, jednomu ze symbolů Valašska. Čertovy skály leží na levém břehu řeky Senice, vedle hlavní cesty i železniční tratě ze Vsetína do Horní Lidče a jsou z obou dobře pozorovatelné. Celý skalní masiv má dvě poměrně odlišné tváře. Ze strany od řeky, resp. od cesty představuje bizarní skalní útvar vyzývající ke skalolezení, z turistického hlediska neprůstupný. Z druhé odvrácené strany jde kolem něj chodník, nad který vyčnívají pouze několik metrů vysoké skalní věžičky a ze kterého je možno v mnoha místech přímo vystoupit nad skalní stěnu a dívat se do údolí Senice. V tomto smyslu jde o jakoby romantickou procházku malým skalním městem. Pulčínské skály - území NPR tvoří Pulčínské skály spolu s vrcholem Hradisko (773 m n. m.) včetně jeho prudkých svahů a dalších v lese ukrytých skalních útvarů. Rezervace je situována v jihozápadní části horského pásma Javorníků (podcelek Makytská hornatina, okrsek Pulčínská pahorkatina), v blízkosti průlomového údolí řeky Senice (Lomensko), kterým jsou Javorníky odděleny od Vizovické vrchoviny. Nachází se v nadmořské výšce 510 až 773 m, asi 0,5 km severně od obce Pulčín.

Tak je tady dnešní první soutěž, ptám se, co znamenají slova viz. níže. První tři nejrychlejší obdrží srdéčko. A jsem tedy zvědavá 🙂
Bača, čagan, frgál

Jako první navštívíme vesničku Prlov, která se nachází jedenáct kilometrů jihovýchodně od Vsetína. Prlov je partyzánská obec. Dle mého názoru je obec neprávem opomíjena v naší historii, protože si dle mého názoru zaslouží stejnou poctu a zmínku jako obce Ležáky a Lidice. Prlovský oddíl se začíná formovat v létě 1944, kdy v místních horách začali místní navazovat kontakt s parašutisty vyslanými ze Sovětského svazu a se skupinami partyzánů přicházejících ze Slovenska po porážce Slovenského národního povstání. Posléze se tyto malé skupinky zapojují do 1.Československé brigády Jana Žižky z Trocnova pod velením majora Murzina. Za druhé světové války postihla vesnici velká tragédie. 23.dubna 1945 v ranních hodinách obklíčilo Prlov zhruba 600 příslušníků ZbV (Zur besonderen Verwendung-k zvláštnímu určení) komanda Nr. 31 z Vizovic pod vedením SS-Obersturmführera Ericha Wienecke a speciálního oddílu – SS-JAGDGRUPPE 232 „JOSEF" .Do odpoledních hodin vyslýchali občany v místním hostinci a poté se s vybranými osobami, kterých bylo osmnáct, odebrali k vykonání strašného nelidského činu. Osm usedlostí vypálili a v nich skončilo svůj život 15 lidí. Celkem však v důsledku celé akce přišlo o život 23 osob: kromě již zmíněných patnácti upálených byli tři aktivní partyzáni, prlovští občané, téhož dne oběšeni poblíž Bratřejova. Jeden muž, který toho dne unikl z hořícího domu, byl později vypátrán gestapem a spolu s dalšími dvěma lidmi z Prlova byli nejdříve mučeni a potom popraveni. Jeden muž byl zabit již 19. dubna při akci proti Ploštině. K prlovské tragédii se počítá i smrt jednoho občana blízkého Pozděchova a mezi 15 upálenými byl jeden občan též blízkého Bratřejova. Po masakru v Ploštině se jednalo o další akci jednotek, které spadaly pod Stíhací svaz SS, jehož velitelem byl Otto Skorzeny. Prlov byl osvobozen 4.5 1945, kdy do vesnice přijeli rudoarmějci z předsunutých jednotek na bicyklech.

Milé koníkovky tento týden jsem Vás seznamovala s městem Vsetín a nastal čas, abychom se vydaly na výlety po okolí. Krás na Valašsku je mnoho a nelze je za tak krátkou dobu všechny vyjmenovat, ale věřím, že jsem pro Vás vybrala ty nejlepší 🙂

Město Vsetín opustíme pozvánkou na akce, které se u nás pořádají. Je jich hodně, ale seznámím Vás s těmi největšími. Vsetínský krpec - Mezinárodní festival nazvaný Vsetínský krpec má za cíl představit lidovou kulturu Valašska. Účastní se jej folklórní soubory z celého světa. Tato akce se koná vždy jednou za dva roky. Pravidelně se tohoto festivalu zúčastňuje 5 až 8 zahraničních souborů, a to jak evropských tak mimoevropských. Na festival jsou kromě zahraničních hostů zvány i jiné folklorní soubory z Čech a Moravy. Valašské záření - od roku 1999 patří na Vsetíně vždy druhý víkend v září kulturně společenské akci nazvané Valašké záření. Tato akce trvá tři dny a divákům nabízí množství koncertů, soutěží, divadelních představení a další zábavy. Divákům se rovněž představují taneční, pěvecké či kulturní soubory, rovněž sportovní kluby nejen ze Vsetína. V parku v Panské zahradě pak probíhá zábavný program pro děti, který tradičně sestavuje středisko volného času Alcedo.Nedílnou součástí programu je i večerní představení u rybníčku spojené s ohňostrojem a divadelním ztvárněním jedné z historických událostí vážících se ke Vsetínu. Bohatý program Záření je obohacen o tradiční jarmark lidových výrobců a řemesel, ale také o soutěž družstev ve valašských disciplínách, tzv. Valachiáda. Nezřídka se vsetínští v rámci akce pokouší o nejrůznější rekordy.

Včera jsem se zmínila o zimních možnostech v našem městě,ať už návštěvou sjezdovky a nebo místního hokejového stadionu,ale nesmím zapomenout na naše bazény 🙂V letních měsících milé koníkovky můžete navštívit u nás na Vsetíně koupaliště a nebo si přímo zajít do městských lázní. Areál nekrytého umělého koupaliště se nachází ve Vsetíně, Pod Pecníkem 2241 (U průmyslovky). Koupaliště je využíváno v letních měsících. Najdete zde víceúčelový bazén a dětský bazén. Součástí areálu je provozně sociální objekt s hygienickým a sociálním zázemím (šatny, sprchy, WC), 2x WC včetně sprch a umyvadel pro imobilní a bufetem pro prodej občerstvení a navazující rekreační travnatou slunící plochou.Dále je v areálu umístěno víceúčelové sportovní hřiště s umělým odpruženým povrchem, 4 ks fitness prvků pro dospělé a dětské houpačky. Městské lázně provozují kryté bazény a venkovní bazén Sokolák v areálu Jiráskova 340. Krytý bazén má 25 m, tobogán 98 m, dětské brouzdaliště, whirpool, relaxační bazén s podvodní masážní hlavicí, dětský bazén s atrakcí, venkovní bazén 18×14 m s přírodním relaxačním areálem, bezbariérový přístup a volně přístupná infrakabina, která je umístěna u výjezdového bazénku tobogánu.V městských lázních si můžete vybrat i spousty wellness procedur a lázně jsou otevřeny celoročně.

Dobré ráno milé cérky, zdravím vás již 3 den z města Vsetín. Dnes máme krásně jasno, v odpoledních hod.má teplota vystoupat až k 10°C, tak by byla škoda sedět doma. Dnes se v příspěvcích pomalu rozloučíme s městem a půjdeme na jeho krásy a tipy na výlety po okolí. Je toho hodně a máte se na co těšit. Hezký den všem 🙂

Milé koníkovky, než se s Vámi pro dnešní den rozloučím, mám tady poslední otázku za srdíčko.První tři nejrychlejší ho získají 🙂 Kdo nás tento týden sleduje pozorně,bude to pro něho brnkačka.Co má Vsetín ve svém znaku města ???

Ano, správně, uhodly jste Jarmila Šuláková, srdíčka jsou rozeslána a já díky paní Šulákové můžu navázat na jednu z posledních zmínek o Vsetínu, než se vydáme po výletech v okolí a to jsou jeho folklórní soubory Vsacan a Jasénka. Soubor valašských písní a tanců VSACAN patří k nejstarším amatérským souborům v České republice. Byl založen v roce 1943 a za více než 65 let své činnosti významně propaguje a reprezentuje Valašsko nejen po celé České republice, ale zejména na folklórních festivalech konajících se po celém světě. Repertoár souboru VSACAN tvoří jak tance točivé, tak i tance figurální, tance řemeslnické, tanec starodávný, sólový mužský tanec - "odzemek", i valašský čardáš. Při souboru Vsacan působí rovněž dětský soubor s názvem Vsacánek. Tento soubor má pod sebou ještě přípravku, kde se děti ve věku od 4 do 7 let připravují formou dětských her a říkadel na působení v souboru Vsacánek. Soubor Jasenka vznikl v roce 1944 a jeho vznik inicioval vynikající muzikant a sběratel písní a tanců Zdeňek Kašpar. Zdeňek Kašpar byl od vzniku tohoto souboru na postu primáše a uměleckého vedoucího až do svého úmrtí v roce 2002. Soubor Jasenka na rozdíl od souboru Vsacan prezentuje folklor regionu Valašska, především oblast Horního Vsacka. Snahou souboru je vracet lidem krásu lidového umění. Za dobu svého trvání soubor uskutečnil přes 4.000 vystoupení, absolvoval více než 60 zahraničních zájezdů, např. do Německa, Francie, Itálie, Španělska, Portugalska, Švýcarska, Irska, Welsu atd., kde získal řadu ocenění.

A máme tady další SOUTĚŽ. Prvním pěti nejrychlejším pošlu ráda srdíčko. Známých Vsetíňáků je ve světě dost. Z těch nejznámějších bych ráda jmenovala: Eliška Balzerová – herečka, Jiří Čunek – politik KDU – ČSL a starosta Vsetína, Roman Vojtek – herec a muzikálový zpěvák, Antonín Kaderka – malíř a pedagog, Kornelie Němečková – výtvarnice a ilustrátorka, Mirek Topolánek – politik, Kristýna Janáčková – herečka, František Segrado – zpěvák a výtvarník. Ale já se ptám…. Jsem žena, narodila jsem se 27. června 1929 ve Vsetíně, jsem nejznámější valašská zpěvačka, vyučila jsem se švadlenou, později pracovala v prodejně Supraphonu. Celý život se věnuji zpěvu a lidové muzice. Zpívala jsem s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, s valašskými soubory Vsacan, Jasénka nebo Kyčera. Můj hlas je zachycen na mnoha albech. Velký úspěch sklízím i s rockovou skupinou Fleret, se kterou vystupuji a nahrávám od devadesátých let. KDO JSEM ???

Jdů Valaši, jdů, ligu vyhrajů !!! Tak a je to tady, troufám si tvrdit, že jedna z věcí, na kterou jsou Vsetíňané opravdu pyšní, je vsetínský hokej. Počátky sportovního hnutí se ve Vsetíně datují již od začátku tohoto století. Už v letech 1904-1905 byl ve Vsetíně založen “Ledový klub” a v této době byl založen také sportovní klub s 11 oddíly, z nichž jeden soustřeďoval zájemce o hry na ledě a krasobruslení. Kluziště bylo tehdy v zámeckém parku na rybníčku. Po letech krize a častých změn vlastníků byl v roce 1935 zakoupen pozemek v zámecké zahradě, kde se hokejisté usídlili až do roku 1944. Pravidelná činnost se však datuje až od roku 1938. Pojďme ale do blízké minulosti. Vsetín už v sezóně 1990-91, postoupil do druhé nejvyšší soutěže - I. NHL. Po roku působení v této soutěži vstupuje do vsetínského hokeje firma Sezooz. Vytvořilo se čtyřčlenné vedení klubu – prezident ing. Petr Husička, viceprezident Roman Zubík a ing. V. Mařák, a také manager Oldřich Štefl. Ve Vsetíně se objevuje trenér Valašek a začíná nejslavnější éra. HC Zbrojovka Vsetín suverénním způsobem vyhrála I. NHL i baráž a zajistila tak pro Vsetín hokejovou extraligu. Vsetín vstoupil do nejvyšší soutěže na podzim 1994 a přesto, že se nejprve pohyboval blízko konce tabulky a nechtěně tak naplňoval prognózy z okolí, tak celou druhou čtvrtinu soutěže ovšem prošel Vsetín bez porážky a tato jeho série dohromady čítala 12 zápasů. Vsetín se jako nováček umístil po základní části na 1. místě .V play off byla nebývalá senzace dokončena, když se Vsetín probojoval do finále, ve kterém ho čekalo derby se Zlínem, jehož dres dříve oblékalo i mnoho vsetínských hokejistů. Ve čtvrtém finálovém zápase série pomohla rozhodnout o titulu mistra extraligy nezamrzlá kaluž vody, z níž puk nejsnáze vylovil Vlach, který po pouhých 18 sekundách ukončil prodloužení. Vsetín je se šesti tituly nejúspěšnějším celkem samostatné české nejvyšší soutěže – extraligy. Bohužel po letech úspěchů přišly finanční problémy, situaci byla neudržitelná, spousta výborných hráčů odešla do jiných klubů. Dne 6. června 2007 rozhodla Asociace profesionálních klubů ledního hokeje, že klubu neudělí licenci a bude z Extraligy vyloučen, z důvodu zadlužení. Arbitrážní komise Českého svazu ledního hokeje dne 20. srpna 2007 potvrdila, že je vyloučení oprávněné. Dnes hraje Vsetín 2. ligu a stále má své příznivce. Na jejich zlatou éru však nikdo z nás nikdy nezapomene 🙂

I přesto, že již začalo astronomické jaro, tak bych ještě zůstala u zimních sportů. O místním vsetínském hokejovém klubu jsem se zmiňovala již na začátku a dnes se k němu ještě vrátím. Nyní bych Vás ráda pozvala na naši městkou sjezdovku, která se nachází cca 2,5 km od centra města. Lyžařský areál Jasenka se nachází v pohoří Vsetínské vrchy v malebném údolí potoka Jasenka v nadmořské výšce 425 m n.m. (nástupní stanice vleku). Provozní doba denně. Pro příznivce snowboardu je k dispozici snowpark s překážkami. V prosinci až únoru probíhá umělé zasněžování. Po celou sezonu probíhá lyžařská škola pod vedením zkušených instruktorů. Půjčovna lyží a snowboardů a v místě je také bufet.

Přiznám se, začínám mít hlad milé koníkovky, když tento článek o Vsetínu přidávám 🙂 Restaurací u nás je mnoho. Vaří jak typická česká jídla, čínu, italskou kuchyni a nebo připravují kebab. Ale já bych Vás ráda pozvala do typicky valašské hospůdky, kde najdete krajové speciality, jako valašskou kyselicu, bramboráky, strapačky se zelím a k pití pravou trnkovou slivovici. Na jídelním lístku naleznete i klasickou českou a zahraniční kuchyni. Jmenuje se Hotel a restaurace u Výchopňů a naleznete ji v místní části Jasenice. A kam u nás na pravé valašské frgály a slivovici? Na valašské frgály si budete muset zajet mimo Vsetín a to do nedaleké vesnice Lhota, autem je to cca10 minut, kde naleznete výbornou cukrárnu U Mikulců, k výrobě používají výhradně originální suroviny a lepší frgály jsem ještě nejedla, možná od mé babičky  A co ta má milovaná slivovice? Tu vám nabídne doma při návštěvě každý správný Valach. „Dobrá pálenka se pozná tak, že řetízkuje, má lahodnou chuť po ovoci, neškrábe v krku a přitom hřeje  Až budete posilněni dobrým jídlem a pitím a budete v dobré náladě, ve večerních hodinách nesmíte zapomenout navštívit diskotéku Bunkr club, který se nachází v místní části Ohrada. Historie klubu sahá do 80 let., kdy jako tehdejší ,,Klub mladých“ hostil hvězdy totalitní pop- music a organizoval svazácké diskotéky. Po roce 1990 došlo k první rekonstrukci. Pod názvem,,Bunkr“ se stal první postkomunistickou diskotékou ve Vsetíně. V současné době již klub produkuje, ve spolupráci s místními promotéry a hudebními nadšenci, několik vlastních párty a projektů a dává šanci se prosadit i novým mladým Djům. Tak hurá za zábavou!!! 🙂

K historii města a památkám již bylo řečeno dost a teď pojďme do současnosti. A kam u nás ve Vsetíně vyrazit? Vždy jsem si říkala, že u nás nic není, ale omyl!!! Jen je třeba pátrat, takže dnes si uděláme takovou menší prohlídku městem kam na jídlo, za kulturou, pobavit se 🙂 Pokud budete chtít shlédnout nejnovější filmy, ráda bych Vás pozvala do našeho kina Vatra, které naleznete na náměstí Svobody. Kino Vatra ve Vsetíně je v provozu od roku 1980. Od roku 2006 je jeho provozovatelem společnost Dům kultury Vsetín, s.r.o. V roce 2009 proběhla rekonstrukce kinosálu včetně výměny sedadel, podhledů a instalace klimatizace. V roce 2010 byla projekční technologie kina digitalizována včetně možnosti projekcí ve 3D a přímých přenosů. Dům kultury na Svárově je hlavním pořadatelem a organizátorem kulturních a společenských akcí, mezi něž patří především realizace koncertů, divadelních představení, zábavných pořadů, programů pro děti, kurzů a školení. A kam u nás na divadelní představení? Určitě do Lidového domu, kde hraje vsetínský amatérský divadelní soubor. Poslední hra, kterou nastudovali byla hra Manželský poker, která je naprosto geniální hrou od slavného autora, mistra francouzské konverzační komedie,Marca Camolettiho. O svých dalších představeních vždy informuje na svých web.stránkách a fb. Jako malá jsem moc ráda chodila na naši hvězdárnu. Hvězdárna se nachází na severním okraji Vsetína, jen několik set metrů od nejvýznamnější turistické zajímavosti – Zámku Vsetín. Astronomická pozorování pro veřejnost se na vsetínské hvězdárně konají ve večerních hodinách za bezmračné oblohy a to v úterý a v pátek, v měsíci březnu je to od 19.00 – 21: hod. V ostatních měsících se časy mění, ale vždy má hvězdárna info na svých web.stránkách

Milé Koníkovky, první soutěž dnešního dne. Jak se jmenuje herec, který se před několika lety nazval – samozvaně valašským králem? I přestože jeho Valašské království – značka již zanikla. Ještě prozradím, že je to rodák z blízkých Vizovic, narozen 31. července 1949. První 3 správné odpovědi obdrží srdíčko 🙂

Na závěr nesmím opomenout naše náměstí. Náměstí svobody ve Vsetíně a Dolní náměstí. O Horním náměstí jsem se zmiňovala v předešlých dnech, kde je umístěn vsetínský zámek a Maštaliska. Moderní náměstí Svobody se nachází v městském centru a jeho plocha o rozloze asi 100x70 m je z jihu ohraničena komplexem hotelu Vsacan, ze západu růžovou fasádou budovy Střední a Vyšší odborné zdravotnické školy, postavené v historizujícím slohu, na severu budovami Masarykova gymnázia a částí parku Panská. Náměstí svobody se dlouhodobě rekonstruovalo a slavnostně pro veřejnost bylo otevřeno 7.11.2013. Dolní náměstí bylo a je přirozeným obchodním a společenským centrem Vsetína. Jeho původně venkovský charakter se začal měnit na konci 19. století, pokračoval za 1. republiky a k poslední důkladné rekonstrukci a modernizaci došlo v letech 2002 - 03. Při posledních úpravách došlo zejména k přestavbě budovy bývalého "Kremlu" kde se nachází Masarykova veřejná knihovna Vsetín a informační centrum a k novému architektonickému uspořádání parčíku uprostřed náměstí. Neméně zajímavými budovami na náměstí je například dům čp. 339 se sgrafity s lidovým motivem z roku 1929, autorem je akademický malíř Jan Kobzáň, dalším zajímavým domem na náměstí je Hotel Magistr čp. 345 kde žil a pracoval PhMr. Karel Puszkailer – propagátor turistiky na Valašsku.

Jako poslední co se týče historie města, bych chtěla zmínit pamětní desky, které jsou u nás ke zhlédnutí. Památník obětem totalitního režimu, Památník Holocaustu, Památník osvobození na Náměstí Svobody, Památník obětem valašských povstání z let 1620 - 1644.

Jako každé město i Vsetín má své architektonické zajímavosti. Tady jsou 🙂 Budova jeslí a mateřské školy s areálem zahrady - budova jeslí a mateřské školy je dílem architekta Ludvíka Hilgerta, předního představitele školy českého funkcionalismu. Po 2. světové válce byla potřeba postavit novou školku a jesle a proto se v roce 1948 začalo se stavebními přípravami a pracemi. Zároveň měla sloužit jako výstavní pavilon. Slavnostně otevřena 14. května 1950. Obchodní dům Rodinger - řadová jednopatrová budova, která se nachází na úzké hluboké parcele ve spodní části původně s obchodem a vrchní částí jako obytnou. Od roku 1919 zde přebírá živnost po smrti Karoliny Gregorkové její švagr, František Rodinger a ten se svým synem Aloisem zakládá společnost F.A.Rodinger. Původní budovu nechává zbořit a na jejím místě nechá postavit podle plánů architekta Hilgerta novou prodejnu, která měla sloužit hlavně jako obchodní dům s bytem v prvním patře. Jedná se o významné dílo moderní moravské architektury 30. let. Budova Komerční banky - stojí na místě bývalých dřevěných měšťanských domů a chalup. Roku 1936 vypisuje tehdejší městská rada soutěž na stavbu budovy spořitelny. Soutěže se zúčastňuje 5 architektů a mezi nimi i architekt Ludvík Hilgert . S ním na projektu spolupracuje i mladý architekt Antonín Tenzer. Při projektování berou v úvahu i poměrnou blízkost řeky Bečvy, která se hlavně v jarních měsících často vylévá z břehů. Korpus budovy proto přizpůsobují těmto požadavkům. Budova je chráněna jako památka moderní funkcionalistické architektury.Dům bývalé občanské záložny - v ulici Palackého je postavený dům v novorenesančním slohu z roku 1896 stavitelem Michalem Urbánkem, jehož průčelí je zdobeno sgrafity podle návrhu Mikoláše Alše. Budova Horní školy - s farou Dolního sboru sousedí budova Horní školy, postavená v novorenesančním slohu r. 1889. V této budově se konala r. 1892 velká národopisná výstava, která poprvé upozornila na národopis a lidovou kulturu Vsetínska. Dnes je to naše ZUŠ – základní umělecká škola, ve které se učí lidové tance, balet, dramatický obor, výtvarný obor, ale i hra na hudební nástroje, školu jsem v dětství navštěvovala i já 🙂

Nesmím zapomenout zmínit pomník T.G.M. a barokní sochy, které neodmyslitelně ke Vsetínu patří. Pomník T.G.M. - Roku 1926 byl u budovy Horní školy z roku 1910 postaven pomník prezidenta T.G.Masaryka. Jeho osud se podobal mnoha dalším pomníkům TGM: začátkem druhé světové války musel být odstraněn, hned po ní za přítomnosti Jana Masaryka znovu obnoven, ale opětně odstraněn začátkem 60. let. Ke znovuodhalení došlo roku 1968 a vzápětí na počátku normalizace k odstranění. Na své místo se pomník vrátil v roku 1990.Barokní sochy - barokní socha Sv. Jana Nepomuckého z roku 1776 na Horním náměstí je dílem sochaře z Valašského Meziříčí, Šebestiána Hertla. Nahradila zde na tomto místě skromnější sochu tohoto světce, která byla přemístěna do obce Hovězí. IMMACULATA - socha Neposkvrněného početí Panny Marie - barokní socha z roku 1770 od sochaře Šebestiána Hertla z Valašské Meziříčí. Sochař , původem z Bavorska vytvořil tuto barokní sochu na žádost majitele tehdejšího zámeckého panství,hraběte Jana Křtitele Illésházyho.

Kříž na dolním náměstí - uprostřed Dolního náměstí je kamenný kříž z r. 1775, který stával u obce Janová, na hranici vsetínského katastru. Na Dolní náměstí byl přestěhován r. 1848. Na kříži je vyznačena úroveň hladiny Bečvy při povodních v roce 1854 a1907. V roce 1968 byl kříž dočasně přestěhován na hřbitov na Horním městě a na původní stanoviště se po naléhání veřejnosti a kompetentních orgánů dostal opět r. 1990.

Další kříž, který Vám chci představit je - Kříž na bývalém hřbitově, který se nachází naproti sídliště Sychrov, kde jsem vyrůstala a u kříže jsme si jako děti hrály, váže se k němu velmi smutná pověst. Na starém hřbitově východně od zámku se nachází kamenný kříž z roku 1767 - hned za zdí zámecké zahrady. Nahradil původní dřevěný kříž, který tam byl vztyčen r. 1709. Označuje místo, kde stával původní vsetínský farní kostel, který byl zničen r. 1683 uherskými rebely. Kolem kostela se rozkládal hřbitov až do roku 1835. Kříž ale není zde na tomto místě odjakživa. Je zde náhrobní deska (kopie) Alžběty Vaňkové o jejímž smutném osudu vypráví pověst " Pověst o krásné Alžbětě", v níž se praví......Alžběta - Bětuška, bohatá a ctná dcera soukeníka Vaňka, se měla vdávat za mládence Jana Michoňka z Valašského Meziříčí. Rodiče jí připravili krásně vyšívanou výbavu a bílé svatební šaty jako pro šlechtickou dcerku. Podle tehdejšího zvyku však nesměla nevěsta po večerním klekání už jíst, aby ráno v den svatební přistoupila k oltáři a svatému přijímání lačná. Proto ještě těsně před klekáním chtěla Bětuška důkladně povečeřet. Při jídle hovořila a smála se, takže jí sousto zaskočilo v hrdle, nevěsta přestala dýchat a klesla k zemi. Zoufalí rodiče vypravili místo svatby honosný pohřeb, zdánlivě mrtvou dceru uložili do rakve v jejích svatebních šatech i se všemi šperky. Hrobník se však rozhodl, že mrtvou dívku oloupí a prohlásil, že hrob zasype až příští den. V noci se vplížil na hřbitov, při světle lucerny otevřel rakev a začal dívce odpínat náhrdelník. Dívčina hlava přitom udeřila o okraj rakve a osudné sousto se uvolnilo. Dívka se nadechla, otevřela oči a posadila se. Vyděšený hrobník odhodil svůj lup a dal se na útěk. Bětuška vylezla z hrobu a po chvíli už ťukala na okno rodného domu. Rodiče ji nejprve nechtěli vpustit, protože se domnívali, že je přišel strašit její duch. Když se však přesvědčili, že je skutečně živá, radovali se převelice z jejího návratu. Ne tak ostatní Vsetíňané - ti před Bětuškou ve strachu ustupovali a žehnali se před ní křížem. Také ženich Jan odmítl její ruku s tím, že dívka už patří nebi a ne jemu. Brzy nato se pak oženil s jinou dívkou. Když se to Bětuška dozvěděla, trápila se jeho nevěrností a do roka zármutkem zemřela. Stalo se tak 25. června Léta Páně 1662 ...

Kříže - Kříž před římskokatolickým kostelem z roku 1783 - barokní kříž před farním kostelem ve Vsetíně z roku 1783 býval dříve dáván do souvislosti se sochařem Šebestiánem Hertlem z Valašského Meziříčí.Autorství Sebastiána Hertla je ale zpochybňováno na základě umělecko-historického rozboru, kdy ve srovnání se známými Hertlovými díly má kříž spíš průměrnou kvalitu s hrubší formou a zkratkovitostí proporcí a nevykazuje znaky rukopisu tohoto sochaře.Kříž má kamenný korpus a znak rodu Illésaházy ( bývalý majitel zámku).