Hrad loupežníka Gerharda
Založení hradu Obřany předcházelo již od 10. stol. osídlení v závěru dyjsko-svrateckého úvalu osadami Obřany a Maloměřice. První časový úsek existence hradu se přiřazuje do období vlády Přemysla Otakara II., kdy roku 1278 Gerhard z Obřan přivěsil pečeť ke královu listu vydanému na brněnském hradě Špilberku před tažením na Moravské pole.
Po roce 1278 se Gerhard z Obřan dopustil mnoha loupeživých nájezdů ze svého hradu. V roce 1286 byl donucen ke slibu věrnosti králi Václavu II., jehož zároveň požádal o navrácení dobytých hradů, měst a vsí.
Po Gerhardově smrti se nad Obřany ujal vlády jeho syn Smil, který vždy stál v opozici proti králi Janu Lucemburskému a podporoval Habsburky. Nakonec odešel do Rakous, kde patrně zemřel v r. 1313.
Po smrti Smila připadl hrad Obřany králi, od nějž ho získal Jindřich z Lipé. Ten ztratil hrad za války s králem Janem. Hrad byl dobyt za vydatné pomoci brněnských měšťanů, jimž byl také – pobořený a vypleněný – darován 31. 3. 1316.
Po modré značce stoupáme zpočátku velmi prudkým zalesněným svahem. Už po půl kilometru od rozcestí dosáhneme zříceniny hradu Obřany, která se nachází nad Těsnohlídkovým údolím (dříve Kozím žlebem).
Dnes z hradu Obřany zbývají jen skromné ruiny obvodových zdí a (pozor!) – nezakrytá zemní cisterna. Hrad byl vystavěn z různých hornin – z aplitů, granodioritů, vilémovických vápenců a vápenců krinoidních.
Na téměř zapomenutý hrad Obřany upozornil v 50. letech 20. stol. L. Bartoš, který zde realizoval se školními dětmi první výkopy. S odstupem několika let jej následoval amatérský archeolog A. Kříž, který se svými přáteli na hradě kopal až do své smrti (1983). Díky jeho dlouholetému úsilí je dnes znám půdorys prakticky celé lokality.