Dnes Vám představím PROSEK, místo odkud budeme vyrážet, či kde se budeme toulat.
Název Prosek se objevuje už v 10. století, to zde byla osada a později vesnice, a protože jsem kupodivu nesehnal nikoho, kdo by tyto časy pamatoval, musíme věřit tomu, co nám zůstalo napsáno. Tak tedy. Název, zřejmě pochází ze slovesa prosekati, podle prosekané cesty, která tudy vedla. Ještě štěstí, že tenkráte někdo neřekl: „Museli jsme se tu tím pěkně prokousat, budeme to tu nazývat, Prokous.“ Během třicetileté války přišel zmar a pustošení a osada zpustla a v roce 1638 zde stály pouze čtyři chalupy, jedna vinice a krčma (to nejdůležitější, že). Dnes těžko představitelné, když tu v některých ulicích parkujeme ve dvou řadách a auta z první řady vyjíždějí přes chodník. Nicméně, až do přelomu 19. a 20. století byl Prosek velmi řídce osídlen. Nástupem průmyslového rozvoje Vysočan a Libně se Prosek stává periferní dělnickou kolonií.
1. ledna 1922 byl připojen k Praze. Dnes se nachází celý na území městského obvodu Prahy 9 a má nejstarší historii ze všech čtvrtí Prahy 9 srovnatelnou se samotným jádrem Prahy. Prosek má několik odlišných částí. Starý Prosek s kostelem sv. Václava z 11. století, farou a sokolovnou, kde bylo od května 1942 do konce okupace ukryto oblečení a také několik granátů, Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří provedli atentát na Heydricha. Ve zdejším kuželníku parašutisté na jaře 1942 údajně i několikrát přespali. Starý Prosek má i svou náves, kde najdeme barokní Pietu, repliku viničního sloupu z 1. poloviny 17. století a také hostinec u Brabců, což byl největší pohostinský podnik na Proseku. V sále se hrávalo divadlo a byl tu zřízen i biograf. Na jaře při Proseckých májích a v září o Svatováclavské pouti náměstí ožívá atrakcemi či stánky oživující stará řemesla. Na Starý Prosek navazuje přírodní památka Prosecké skály s labyrintem podzemních chodeb. Legendy hovoří i o podzemní chodbě, vedoucí až do Staré Boleslavi. Škoda, že legendy o ní jen hovoří, rád bych se takovou chodbou i prošel. Další částí Proseka, jsou řadové domky na Novém Proseku, původně postavené v meziválečném období v polích. Dnes pole vystřídaly dlouhé paneláky sídliště Prosek, jehož součástí je rozlehlý Park přátelství se sochou Jiřího Wolkera, protkaný cestičkami a vodou, kaskádovitě plynoucí do jezera, u kterého se můžeme občerstvit v místní hospůdce na terase přímo nad vodou. Nad hospůdkou najdeme i velké dětské hřiště, kde se vyřadí děti všech věkových kategorií. Rozmanitost prosecké zástavby doplňuje vilová čtvrť na Krocínce, pokračující do sousedních Vysočan s velkými prvorepublikovými vilami a krásným výhledem na Prahu.
Na polích v prostoru nynějšího proseckého sídliště se konaly v letech 1911-1912 letecké exhibice českého průkopníka v letectví Jana Kašpara. Pokud by se Vám po leteckých exhibicích stýskalo, můžete navštívit nedaleký aeroklub Letňany, či letecké muzeum na letišti Kbely, sice neuvidíte samotného Jana Kašpara, ale letadel na zemi či ve vzduchu uvidíte dost a sem tam i nějakou tu exhibici. K další zajímavostem patří archeologické pátrání, spisovatele Eduarda Štorcha a jeho žáků, které podnikal v oblasti Proseka a Libně. Nevím, co tu vypátral, ale na základě těchto objevů napsal například dílo U VELIKÉ ŘEKY. Možná, protože je Prosek na severu Prahy, možná jen z nedostatku fantazie se jmenují některé ulice podle měst na severu Čech. Např. Rumburská, Litvínovská, Harrachovská, Veltruská a Lovosická.
Tolik z dnešního povídání o Proseku, užijte si hezký večer a snad zítra Ahoj.