Jak již bylo napsáno v předchozím příspěvku, leží Valašské Meziříčí na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Svou polohou je vstupní branou do Moravskoslezských Beskyd a významným silničním a železničním uzlem.
Jelikož patří historie mezi mé koníčky (všeobecně), neodpustím si i pár historických zajímavostí z Valmezu.
Město vzniklo spojením dvou samostatných obcí - Meziříčí a Krásna. První zmínka o Meziříčí, ležícím na levém břehu Rožnovské Bečvy,pochází z roku 1297. V sousedství, na pravém břehu Rožnovské Bečvy, byla založena obec Krásno, kterou vrchnost v roce 1491 povýšila na městečko. Obě obce mívaly stejnou vrchnost, přesto k jejich spojení došlo až v roce 1924, kdy se začal užívat název města Valašské Meziříčí. Historické jádro města bylo v roce 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou.
Významným rodem, který Meziříčí obýval, byli Žerotínové. Vybudovali zde renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek ve vsetínském okrese.
V druhé polovině 16. století bylo město obehnáno kamennými hradbami. Za třicetileté války bylo několikrát poničeno útoky obou stran tak, že některé domy na předměstí, ale i uvnitř hradeb, již nebyly nikdy obnoveny. Hradby byly rozbořeny v polovině 19. století. Od roku 1850 bylo sídlem okresního hejtmanství. Zatímco ve 2. pol. 19. století vznikaly v Krásně průmyslové podniky, sklárny, továrny na hospodářské stroje, výrobu kůží, textilu, keramiky, klobouků atd., byly v Meziříčí zřizovány střední a průmyslové školy; k nejstarším patřil Spolek katolických tovaryšů 1855.
V roce 1863 přišel do Meziříčí advokát dr. Alois Mikyška. Jeho veřejná a politická práce ovlivňovala čtyřicet let veškeré dění města a celého Valašska. V r. 1871 bylo založeno gymnázium, o tři roky později byla zřízena odborná škola pro zpracování dřeva. Jistou zvláštností v meziříčském školství bylo dívčí gymnázium. Jako sídlo prvních českých středních škol na severovýchodní Moravě, muzeí a řady spolků bylo nazýváno Valašskými Athénami.