Jako poslední, co bych chtěla zmínit je uctívání tradic a svátků. Valašsko je velmi bohatá oblast, kde se dodržují lidové zvyky, obyčeje a tradice. Od nepaměti se v nich prolínají vlivy křesťanské a pohanské. Dodržování lidových zvyků je spíše spjato s vesnicemi v okolí Vsetína, ale také v samotném městě bychom řadu z nich ještě našly. Ať už se jedná o advent, vánoční období, 3 krále,Masopust,Velikonoce,stavění máje, Svatojánské ohně a Dušičky. A jelikož jsou Velikonoce, řekněme si něco o nich :
Velikonoce
Velikonoce patří k vrcholům církevního roku a pro křesťany byly vždy nejdůležitějšími svátky. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Krista po jeho ukřižování. Noc, kdy Kristus zázračně vstal z mrtvých, se začala označovat jako Velká noc, odtud název Velikonoce.
Oslavy ve velikonočním období mají dávnou tradici, která souvisí s příchodem jara, slunce a tepla.

Pašijový týden

Poslední týden čtyřicetidenního půstu se nazývá pašijový nebo svatý či veliký. Začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím. Hned po květné neděli začíná velké čištění v domácnosti, neboť Velikonoce jsou již přede dveřmi. Všude po venkově se bílilo, upravovalo nejbližší okolí domu, čistila se okna, připravovaly nové šaty.

Sazometná středa
Středa před Božím hodem velikonočním patří ještě k postní době. V lidovém prostředí se jí říkalo škaredá, protože se toho dne vymetaly komíny. Škaredá prý proto, že se Jidáš škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí toho dne nikdo mračit, jinak by se škaredil pro všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek
Měla se také jíst zelená strava (špenát, různé druhy zelí), aby byl člověk celý rok zdráv. Kostelní zvony zní toho dne při mši naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty, „ odlétají do Říma“. Hlas zvonů nahrazovaly o Velikonocích nejrůznější klapačky, řehtačky. Na zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce, smetí se odnášelo za humna či na křižovatku cest, aby se v domě nezdržovaly blechy.

Velký pátek
V katolické liturgii je dnem hlubokého smutku, nekoná se mše a bohoslužba je sloužena jen ze čtení textu a zpěvu. Na Valašsku na Velký pátek vyháněli dobytek s východem slunce k potoku, kde jej umyli a sami se umyli také, aby byli zdrávi a dívky, aby byly hezké. V tento den se také házela do studánek svěcená sůl a svěcené vazové dřevo. Obecně se na Velký pátek nepracovalo. Bylo zakázáno jíst chleba. Nesmělo se hýbat se zemí, nesmělo se také prát prádlo. S Velkým pátkem byla spojena víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidové víry se země otevírala, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady.

Bílá sobota
Toho dne se světil oheň. Tomuto úkonu se také říkalo „když se Jidáš pálí“, hospodáři si při něm světili kousek dřeva vazového, březového nebo klokočového, opalujíce je nad ohněm. Vezme-li se z toho svěceného ohně uhlík a dá se to chléva, v němž se chová černý dobytek, bude se mu dobře dařit a nic mu neuškodí. Posype-li se tím uhlím a popelem pole, bude se dařit obilí. V zahrádkách se na Bílou sobotu selo kvítí.
Boží hod velikonoční
V rámci svátku se provádělo okázalé svěcení velikonočních pokrmů – beránka, uzeného masa, ale také vajec, chleba a vína. Těchto jídel se po kousku užívalo před obědem, aby náhlý přechod k tučné stravě nepřivodil obtíže.

Pondělí velikonoční
O pondělí velikonočním, které se nazývalo také „červené“ podle červených vajec, se slavila mrskačka. Chodili po ní děti, chasa, ale i ženatí muži. Děti sbíraly po příbuzných a známých malovaná vejce, dospělí mrskali ženy na potkání i po domech. Na Valašsku se mrskačce říkalo „šmigrust“. Ženy a děvčata byly vyšlehány tatarem nebo jalovcem, vyzdobenými barevnými stuhami, a na oplátku dávaly různobarevná vajíčka. Tento rituál se do dnešních dnů nijak nezměnil.