Je to místo, o kterém by jste neřekli, že je v Praze. Já to tam mám hrozně ráda...
NOVÝ SVĚT
Nový Svět je mnohými označován za nejmalebnější a nejkrásnější místo v Praze vůbec. To je samozřejmě věc názoru, ale co je pravda, že na rozdíl od přeplněných hradčanských ulic, kde už pro samé turisty žádnou památku ani nevidíte, natož abyste ji vnímali, Nový Svět většinou patří jen a jen vám, maximálně se tu mihnou jen nějací další osamělí jedinci. Nový Svět skrčený pod mohutnými barokními hradbami byl naštěstí vždy hodně stranou veškerého ruchu i moderních investic. Tak například tu svítily poslední plynové lampy v Praze, než byly v roce 1985 převedeny na elektřinu (úplně poslední byly pak mnohoramenné kandelábry v Loretánské ulici na Hradčanském náměstí). Ty dodávaly tomuto místu nenapodobitelnou atmosféru svým tajuplným syčením, obzvláště v zimě při padajících vločkách.
Nový Svět proslul jako bydliště tajemných osobností, jako byl dánský hvězdopravec Tycho de Brahe, ale žili tady i mnozí výtvarníci, režiséři, spisovatelé a bohémové. Čtvrť tudíž představuje takový pražský Montmarte, dokonce pitoresknější než pařížský originál. Nový Svět lákal už v 19. stoleletí, kdy ho popsal Jan Neruda a děj jednoho svého romaneta sem umístíl Jakub Arbes.
Do malé čtvrtičky Nový Svět počítáme samotnou stejnojmennou uličku, dále potom Černínskou uličku, sevřenou vysokými zdmi zahrad Černínského paláce a přísně uzavřeného tajuplného Kapucínského kláštera. Doleva z Černínské odbočuje směrem na bývalé hradby kraťoučká miniulička Na Náspu. Patří sem i křivolaká Kapucínská ulička, která vstupuje do Nového Světa vidlicovitě rozkročena hned dvěma svými konci. Nový Svět končí na rohu Kanovnické, kde dříve bývala brána oddělující tuto čtvrť od zbytku Hradčan, bohužel zbořená kolem roku 1890.
Tato nejzapomenutější část Hradčan se nazývá Nový Svět z toho důvodu, že se nalézala mimo území města Hradčan, založeného okolo roku 1320. Takzvané. předpolí Pražského hradu založil původně nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé. Jedná se vlastně o bývalé hradčanské předměstí, které začalo vznikat přibližně v polovině 14. století a po roce 1360 bylo zahrnuto do hradčanských hradeb. Ulička Nový Svět kopíruje původní cestu podél potoka Brusnice, která těmito místy vedla k osadě Střešovice.
Přestože se jednalo spíše o čtvrť chudiny, mnozí vysoce postavení lidé využili příležitosti být nablízko Pražskému hradu. Zdejší zástavbu téměř zničil požár v době husitských válek v roce 1420 a po obnově Nový Svět vyhořel znovu při nejděsivějším požáru, který postihl celou Malou Stranu a Hradčany v roce 1541. Rozvoj přineslo zejména 16. až 18. století, kdy se zástavba rozrostla až do Jeleního příkopu a po požáru se obnovené domky rozšířily i do jeho horní části, která byla zavezena stavební sutí.
Zdejší domky byli obývány lidmi vázanými služebními povinnostmi na Hradě. Později byly zdejší domky obývány převážně chudinou, což platilo hlavně pro období první republiky. Nouze, nezaměstnanost a hlad byly v těchto místech všudypřítomným hostem. V malinkých místnostech se tísnily mnohapočetné chudé rodiny. Tak kromě rodičů v posteli tu spávalo mezi mračnem švábů v hadrech na zemi třeba i osm až deset dětí. Stávalo se, že hned vedle nich vykukovaly zpod hrubé přikrývky dvoje páry nohou, tam spala nejstarší dcera se svým milým. Protože v těsných světnicích nebylo k hnutí, přenášel se za hezkého počasí veškerý místní život do ulic a přilehlých dvorečků. Mezi domky navíc visely šňůry zatížené prádlem, takže zdejší kolorit silně připomínal italské uličky. Toto místo bylo proto již tenkrát často vyhledáváno filmaři a nejinak je tomu pro jeho malebnost i dnes.
V tomto krásném místě sse nachází i krásný hotel U Raka - Nejstarší písemná zpráva o tomto domě pochází z roku 1739. Tehdy si řezník Simonis koupil za 80 rýnských zlatých obecní pozemek, aby na něm postavil stáj. Další majitel, opět řezník, pan Libický, pozemek rozšířil, ale ještě v r. 1774 jsou v úředním popisu Prahy na tomto místě uváděny jenom stáje pro jateční dobytek. V roce 1794 však už Josef Schaller ve svém popisu Královského hlavního a sídelního města Prahy uvádí poprvé název dům U raka. Rodina Libických změnila stáj v obytný dům a na pozemku vedle bývalých stájí postavila dům ještě jeden. První dům postavený na pozemku je roubená stavba se šindelovou střechou. Srubových staveb stálo kdysi na okraji Prahy jistě mnoho, ale během času zůstal dům řízením osudu jedinou roubenou stavbou v Praze a stal se proto s celým areálem registrovanou kulturní památkou. V roce 1987 koupil oba domy s pozemky dnešní majitel. Domy byly v dezolátním stavu. Dřevěné konstrukce včetně šindelové střechy byly napadeny dřevokaznou houbou. Horní dům stál na prastarých dřevěných pilotech, zdivo bylo úplně zničené, protože všude pod pozemkem teče spodní voda. Proto bylo nutné provést kompletní rekonstrukci. Dům U raka po roce 1990 znovu ožil. Je zde řada přírodních materiálů, které působí velice příjemně a pohodlně. Spousta vegetace a zurčící vody jak v interiéru tak v zahradních prostorách i zpěv ptactva přímo lákají k relaxaci. Dům U raka v dnešní podobě slouží jako hotel, který svojí malou kapacitou nenuceně zapadá do kontextu prostředí, ve kterém se nachází.
Nachází se zde i kávarna Nový Svět.