Když se zmíní název města Nový Jičín, vybaví se většině klobouky. Nový Jičín měl v dávných dobách přízvisko "Město klobouků". První zmínka o výrobě plstěných klobouků v Novém Jičíně najdete v městských knihách již v 16.století.
I přes skromný rozsah výroby byly 7. května 1630 stvrzeny artikuly novojičínského kloboučnického cechu městskou radou v čele s purkmistrem Georgem Schindlerem. Zlomem pro existenci kloboučnického cechu byla jednotná úprava cechovních zřízení za vlády císařovny Marie Terezie, která vyústila ve vydání regulovaných artikulů pro kloboučníky na celé Moravě.
Pro rozvoj kloboučnictví v Novém Jičíně je důležitá postava fulneckého kloboučníka Johanna Nepomuka Hückela (1779-1835), který spolu se svým bratrem a později i se svými syny zavedl do kloboučnického řemesla spoustu inovací. Jako první v celé tehdejší habsburské monarchii uplatnili do procesu výroby parní stroj. V roce 1868 byla založena společnost Hutfabrik Johann Hückel´s Söhne, která ve druhé polovině 19. století získala nejen velká odbytiště na světových trzích, ale také mnoho ocenění vlastních výrobků na světových výstavách. Na sklonku 19. století byla firma zaměstnávající více než 1200 dělníků takřka plně soběstačná a roku 1893 jí byl udělen titul císařského a královského obchodního dodavatele.
Úspěchy Hücklovy továrny nadchly také podnikatele Antona Peschla (1823-1885), majitele parního mlýna v Šenově u Nového Jičína. Peschl v letech 1870-1871 postavil vlastní továrnu na klobouky. Po jeho smrti v roce 1885 převzala chod továrny jeho manželka Luisa Peschlová (1845-1920), která později se svými syny dosáhla vynikajících úspěchů na poli výroby klobouků s obchodní značkou Anton Peschel.
Počátek 20. století je v Novém Jičíně spojován s mimořádnými hospodářskými výsledky obou velkých kloboučnických firem a také se vznikem třetí továrny na klobouky. V červenci 1912 byla ustanovena společnická firma Böhm a Schlesinger, která později pokračovala s názvem Bratři Böhmové. Na základě znárodnění a následného sloučení kloboučnických továren v roce 1945 vznikla firma TONAK, národní podnik, která měla své sídlo v Novém Jičíně. Jejich trhy i v totalitních padesátých letech 20. století zahrnovaly více než 53 zemí světa, které byly zvyklé zvláště na jméno obchodní značky Hückel.
V roce 2001 Tonak koupil divizi pokrývek hlavy od konkurence Fezka a stal se tak jedním z největších světových výrobců uceleného sortimentu pokrývek hlavy. Výrobní činnost závodu v Novém Jičíně je zaměřena na výrobu vlněných a srstěných plstěných polotovarů a klobouků. Náročnost výroby plsti lze charakterizovat zejména vysokým počtem pracovních operací (80–150), technologickou variabilitou a vysokým podílem dokonalé řemeslné ruční práce. Zbytek výroby (barety, zimní čepice) probíhá ve Strakonicích.