Když už jsme koníkovky navštívily v této oblasti obec Prlov, Čertovy a Pulčínské skály, byla by škoda nenavštívit blízké Vařákovy paseky, které jsou vzdálené od Čertových skal cca 5 km a lze na ně dojít pouze pěšky po vyznačené stezce. V době pasekářské kolonizace na Valašsku v 17. století byly původní jedlobukové porosty mýceny pro získání zemědělské půdy. Tak následně vznikla na tomto místě osada Vařákovy paseky, kdy si zde Martin Vařák z Pozděchova (*1845) před rokem 1870 postavil chalupu č. p. 113. V roce 1890 zde byla již tři stavení, ve kterých žilo celkem 18 osob. Pasekáři se živili zemědělstvím. Při sčítání lidu v roce 1910 zde byly čtyři usedlosti s celkem 26 obyvateli. Příjmení všech bylo Vařák, protože všechny hlavy rodin byli synové prvního obyvatele pasek Martina Vařáka.V následujících třiceti letech se počet chalup rozrostl na deset. Jejich obyvatelé byli většinou evangelíci, kteří navštěvovali kostel v Pozděchově. Katastrálně spadalo 9 stavení do Lačnova, jedno do Pozděchova. Děti docházely denně do školy v těchto obcích. Půda pasek byla značně neúrodná a tvořilo ji tehdy bezmála 60 malých políček a pastvin. Během druhé světové války se Vařákovy paseky staly častým útočištěm partyzánů, jejichž počet v tomto prostoru se zvýšil zejména po vypálení Ploštiny (18. 4. 1945) a Prlova (23. 4. 1945). To vše způsobovalo obyvatelům pasek, kterých bylo v té době už 56, dlouhodobé strádání a stres. Tak zemřel na následky bití při výslechu 23. 4. 1945 Tomáš Vařák z č. p. 81.Dne 1. května 1945 instaloval německý radiotelegrafický oddíl na Vařákových pasekách vysílačku. Po nešťastném útoku partyzánů na čtyři německé vojáky a předchozím zastřelení tří dalších, byly Vařákovy paseky večer 2. května 1945 obklíčeny a osm z desíti chalup bylo vypáleno. Obyvatelé byli hnáni v noci do obce Valašská Polanka, kde byly na přímluvu zdejšího katolického faráře a jeho německé hospodyně propuštěny ženy s dětmi. Karel Vařák, František Žák, Jan Polčák a Růžena Šopová byli gestapem odvezeni do obce Hošťálková a zde po krutém mučení 3. května, v den osvobození obce Lačnova, zavražděni.