TOULCŮV DVŮR

Byla jsem tam jednou a zavítám tam s prckem znovu. Je tam krásně a zvířata udělají radost dětem vždycky.
Toulcův dvůr je unikátním nejen díky své farmě a přírodnímu areálu, ale také díky památkově chráněnému souboru budov, jejichž historie sahá až do středověku. První zmínka o dvoru v Hostivaři je z 11. června 1362. Tehdy ho dostal spolu s rychtou a vsí do zástavy od sázavského opata Vojtěcha rychtář Petřík z Lešťan. Tvrz v centrální části dvora po dlouhá léta náležela Sázavskému klášteru. Celá Hostivař poté patřila nejvyššímu purkrabství, spravovali ji stavové Království českého a roku 1866 se stala majetkem "obce království Českého".
Posledním zemědělsky hospodařícím nájemcem zemského (po první světové válce zestátněného) hospodářského dvora čp. 32 byl pan František Toulec. Byl to velmi moudrý hospodář, laskavý člověk, který nenechal žádného pocestného odejít bez pohoštění. Proto nese dvůr jeho jméno.
V 60. letech dvacátého století dostal dvůr do správy Státní statek Praha. Zřídil zde velkovýrobnu krmných směsí a bývalé stodoly přestavěl na průmyslový objekt. Dne 11. května 1992 vyčlenila vláda ČSFR areál Toulcova dvora pro neziskové ekologicko výchovné účely a převedla ho do vlastnictví města Prahy.
Areál Toulcova dvora je zachovalou sídlištní památkou, evidovanou ve Státním seznamu kulturních památek. Jako součást původní zástavby osady Hostivař leží na území Městské památkové zóny Hostivař vyhlášené v r. 1993.
Zakladatelkou Toulcova dvora byla Emilie Strejčková.

K Toulcovu dvoru náleží zhruba 10 hektarů přírodního areálu. Rozkládá se pod Toulcovým dvorem směrem k Zahradnímu Městu až po potok Botič. Areál slouží návštěvníkům k relaxaci, dětem, školám k výuce a našim domácím zvířatům k pastvě. Je součástí přírodního parku Záběhlice - Hostivař, jehož smyslem je chránit krajinný ráz.
V Přírodním areálu se v současnosti nachází pestrá škála stanovišť. Můžete vidět les, louku, mokřad, podmáčenou olšinu, pole, sad i pastviny. Paradoxně díky zanedbané péči v druhé polovině minulého století vznikl například mokřad (patrně na místě původní vrbovny) a les (spontánní sukcesí v neudržované části sadu).
Z tohoto důvodu se snažíme péči diferencovat, o cenné biotopy se starat jako o chráněná maloplošná území a naopak ostatní plochy přizpůsobovat potřebám návštěvníků a dalších uživatelů.
Taková pestrá krajinná mozaika je ideální pro ekologickou výchovu, akce pro veřejnost s přírodní tematikou i pro každého návštěvníka. Areál Toulcova dvora je cennou součástí přírodního parku a spolu s přírodním korytem Botiče a Třešňovkou tvoří klidný kout zeleně mezi okolní sídlištní zástavbou.
Areál je přístupný veřejnosti ZDARMA každý den od 8:00 do 18:00.

Na Toulcově dvoře máme farmu s domácími zvířaty původních českých plemen. Zvířata nám pomáhají jako významný motivační prvek při ekologických výukových programech, seminářích, nebo v rámci chovatelských kroužků a příměstských táborů. Farma má nezastupitelné místo při pracovním začleňování a sociálních terapiích osob se zdravotním postižením .
Na farmě probíhá projekt Noemova archa, při kterém pomáháme zachovat agrobiodiverzitu a zachránit původní česká plemena hospodářských zvířat.
Naše zvířata jsou zařazena do programu zachování genových zdrojů. Každoročně odchováváme mláďata, většina z nich je zařazena do dalšího chovu.
Se zvířaty z Toulcova dvora se můžete je potkat na výstavách v celé ČR a často přivezeme čestnou cenu nebo pohár.
Koně přišli na Toulcův dvůr v roce 1999 a jejich historie i současnost je spojena se Sdružením SRAZ. První byla ze sponzorských darů zakoupena Lesněnka, záhy přibyla Horna, která přijela z krkonošské farmy Hucul. Tyto dvě klisny započaly etapu programů s huculskými koňmi. Postupem času se naše huculské stádečko rozrůstalo nejen dokoupením dalších koní, ale i odchovanými hříbaty.
K tomu, že zůstáváme věrni huculům, vede nejen osobní vztah zakladatelů našeho sdružení k těmto koním, ale především jejich specifické vlastnosti i cíl přispět k rozvoji jejich chovu a propagaci tohoto našeho národního plemene.
Huculský kůň (tzv. hucul) je malé a houževnaté plemeno koně, které má původ v horách Karpatského oblouku. Huculský kůň se vyznačuje vytrvalostí, nenáročností, otužilostí a dlouhověkostí. Pokud je chován ve vhodných podmínkách (hříbě vyrůstá ve stádě svých vrstevníků, s dostatkem prostoru a bez zbytečných zásahů chovatele), bývá psychicky vyrovnaný, učenlivý a pracovitý, vyznačuje se výbornou pamětí. Díky své klidné a vyrovnané povaze se hodí především k rekreačnímu ježdění, výcviku jízdy a hiporehabilitaci. Protože v historii byl odkázán především sám na sebe, mívá na věci vlastní názor a nezřídka si umí i postavit hlavu.