Být na něco ve svém životě pyšný je úžasné. Dokázat věc, která stála nemalé úsilí, dotáhnout ji do konce a ještě z toho dlouhodobě těžit je opravdový úspěch. A na to můžeme být právem pyšní! 

Ať je to úspěch v práci, donutit se cvičit, naučit dítě zavazovat tkaničky nebo třeba být na sebe pyšná, že jsem konečně umyla okna.. i malé úspěchy se počítají a dávají nám sílu se posouvat. 

Problém s pýchou je ten, že rychle a snadno přeroste v nesnesitelnou samochválu. Díky tomuhle principu tak skvěle fungují sociální sítě. Každý se chce pochlubit jak měl úžasnou (a drahou) dovolenou, co jejich děti už umí a jak jsou krásné, že mají pravidelně navařeno a napečeno nebo jak jsou šťastní a zamilovaní. 

A jsme v začarovaném kruhu, kdy se každý snaží "přebít" svou dokonalosti druhého. Všichni a všechno je potom dokonalé a zalité sluncem... tedy v online světě. Vlastně i v realitě kdy se maminka ráda pochlubí co její dítě už umí a jsme zase u předbíhání se v dokonalosti. 

Buďte pyšné na své děti! Každý malý pokrok, který dokážou, i díky Vám, je dechberoucí! Ale hlavně a jen pro Vás! Užijte si to, nasávejte tu energii z úspěchu. Nebuďte ale příliš pyšné a nechlubte se. Vždyť nic není dokonalé... a pýcha předchází pád...

Jsem máma. Kolem sebe mám prakticky jen ostatní rodiče. A denně se setkávám s pomluvami, pohrdáním, kritikou a odsuzováním. 

Proč si každá jedna z Vás myslí, že je lepší než ostatní? Že výchova a přístup jedné je "správnější" než té druhé? 

Nikdo nemá patent na výchovu, a to jestli děti vedeme správně nebo ne, se ukáže až tehdy, když se z nich stanou, pro společnost prospěšní, dospělí. 

Do té doby je to hra pokus - omyl a nikdo nemá právo odsuzovat. I když anonymita internetu k tomu neuvěřitelně svádí! 

Někde jsem četla, že pomlouvají ti, kteří nejsou se svým životem spokojeni. Myslím, že závist je opravdu největším problémem lidí. 

Ruku na srdce: kolikrát denně vidíte scénu z rodičovského života a říkáte si "proboha, to snad nemyslí vážně?! Já bych... Proč to neudělá... To neví... Jak může... Měla by..." Je to asi přirozená reakce a každý má právo na názor, ale chybí mi více pochopení dané situace. Nikdo neví co tomu předcházelo a každý je někdy zahnaný na konec svých sil.