Protilátky

Jelikož jsou protilátky součástí imunity organismu, nejprve bych velmi stručně shrnula, co tento pojem vlastně obnáší.

Imunita (neboli obranyschopnost) je velmi důležitá a nepostradatelná schopnost lidského organismu, která brání tělo proti cizorodým látkám (bakteriím, virům, dalším mikroorganismům, ale i toxinům a dalším cizím látkám). Pokud funguje jak má, dokáže velmi dobře rozlišit buňky či molekuly tělu vlastní od těch cizích. Jakmile rozpozná něco cizího, snaží se to odstranit (dokáže však poznat a odstranit také tělu vlastní, ale nějakým způsobem poškozené nebo nebezpečné buňky – např. nádorové, staré apod). Pokud je imunitní reakce na přítomnost cizorodé látky (obecně zvané antigen) nepřiměřeně silná, dochází k alergii.

Jestliže imunitní systém nedokáže rozlišit tělu vlastní buňky a začne je považovat za cizorodé, dochází k autoimunitní reakci (či přímo autoimunitnímu onemocnění).

Můžeme rozlišit imunitu vrozenou a získanou (po prodělané nemoci, nebo po očkování). Dále rozlišujeme imunitu buněčnou, kterou zajišťují různé druhy bílých krvinek (leukocytů) a imunitu látkovou, kam patří komplement (soubor asi 40krevních bílkovin), různé další bílkoviny produkované bílými krvinkami a konečně - protilátky.

Protilátky (imunoglobuliny – odtud zkratka Ig) jsou bílkoviny, které hrají zásadní roli v obraně organismu. Jsou tvořeny B lymfocyty (druh bílých krvinek). B lymfocyty tvoří protilátky poté, co se setkají s určitou cizorodou látkou (antigenem). Jakmile se tedy B lymfocyt setká s antigenem, začne tvořit protilátky, které jsou specifické právě pro tento konkrétní antigen. Z B lymfocytů poté vznikají tzv. plazmatické a paměťové buňky, které se dokáží po opakovaném setkání organismu se stejným antigenem rychle množit a produkovat velké množství protilátek namířených proti tomuto antigenu. Protilátky se pak na antigen vážou, čímž jej „označí“ pro další buňky a molekuly imunitního systému, které jej následně zničí (protilátky samy o sobě antigen zničit neumí). Po prodělání některých nemocí tak může vznikat tzv. doživotní imunita (např. plané neštovice).

Protilátky se nacházejí v krevním séru, tělních tekutinách a na povrchu B lymfocytů, které je tvoří. Celá makromolekula protilátky má tvar písmena ypsilon, na jehož dvou koncích je specifické vazebné místo pro antigen.

Určitá protilátka se tedy dokáže navázat pouze na konkrétní antigen (proto třeba můžeme opakovaně onemocnět chřipkou – virus chřipky totiž stále mutuje a obměňuje se, tudíž protilátky, které už máme z minulé chřipky, plně nerozpoznají nový zmutovaný tip viru – protilátka s antigenem už do sebe správně nezapadne).

Podle struktury se pak protilátky dělí do pěti tříd:

• IgA – nazývají se také slizniční protilátky (v séru je jich malé množství, vyskytují se zejména v sekretech sliznic – mateřské mléko, sliny, slzy, poševní sekret…)
• IgE – protilátky, které se uplatňují při obraně organismu proti parazitům (při parazitárním onemocnění se tedy jejich hladina, která je jinak velmi nízká, mírně zvyšuje). Dále hrají roli při vzniku alergií  (zde je hladina zvýšena výrazněji)
• IgD – nachází se hlavně na povrchu B lymfocytů a podílí se na rozvoji senné rýmy či alergie, její další význam je zatím nejasný
• IgG – nejpočetnější (asi 75% protilátek v séru) a nejvýznamnější protilátky, které jsou účinné proti virům, bakteriím i toxinů. Při opakované infekci se tvoří velmi rychle z paměťových buněk a zajišťují rychlejší a účinnější reakci imunitního systému (zvyšuje se jejich hladina). Jako jediné dokáží pronikat placentou (po narození je jejich hladina shodná s hladinou IgG matky, pak klesají až na nulu – nejnižší jsou mezi 3. a 6. měsícem, poté začíná tvorba vlastních protilátek miminka – proto jsou děti v tomto období nejvíce náchylné k infekcím)
• IgM – mají největší molekulu (tvořenou pěti „ypsilony“ – tzv. pentamer) – díky své velikosti nepronikají do tkání a zůstávají pouze v krevním séru. Jsou obzvláště účinné proti bakteriím a virům a tvoří se jako první – pozitivní nález protilátek třídy IgM ukazuje na akutní infekci. Nepronikají placentou, ale mohou se tvořit již před narozením či u novorozence (pokud je hladina IgM u novorozence zvýšená, značí to pro infekci prodělanou ještě v děloze – např. toxoplazmóza nebo syfilis)

Samotnou mě překvapilo, jak je složité shrnout problematiku protilátek nějak stručně a pokud možno srozumitelně, takže pokud jste dočetli až sem a máte nějaké dotazy - sem s nimi 🙂