Děti brzo od sebe aneb nebojte se toho

Zjištění, že jsem těhotná, když je mému synovi 8 měsíců, byl opravdu velký šok.

Už pár dní jsem si říkala, že je mi po ránu "nějak divně", ale přidávala jsem to těm děsným vedrům v létě a šílenému týdnu, co jsem zažívala. Celý týden jsme se s manželem nenudili, řešili jsme dovolenou a museli jsme na rychlo řešit nové auto, a aby toho nebylo málo, tak už i "nové" dítě.

Hlavou se mi honilo tolik myšlenek, hlavně jestli to všechno zvládnu a jaký to bude, ale moc jsem se těšila na druhé miminko. Tak teda honem k lékaři ať mi tedy potvrdí, že je vše v pořádku. Naštěstí bylo a tak začala etapa "oznamování"....

No moc se mi do toho nechtělo, pač mi bylo jasné, jaké budou reakce. Vždy jsem si připadala jak kdyby mi nebylo ještě ani 18 let, prostě jako "nezodpovědná puberťačka" a přitom mi je už 30 :-/ Do teď jsem si nezvykla na reakce lidí, když jim řeknu jak mám děti věkově od sebe (jelikož si malá pospíšila o měsíc dřív, tak mám děti od sebe 15 měsíců). Já tvrdím, že si to příroda zařídila vtipně sama, protože jsme si dávali pozor, jen jsme už pomaloučku řešili, kdy bude ta "vhodná doba" pro druhé dítě. Navíc jsem děti chtěla max do 2 let od sebe.

Těhotenství probíhalo dobře, vždy se našel někdo, kdo mi syna pohlídal, když jsem šla na vyšetření. Na každém ultrazvuku nám byla potvrzena holčička. Mě to bylo jedno jestli holčička nebo chlapeček, mažel chtěl o chlup víc kluka, a já si jen nedokázala představit, že budu muset navlékat holčičku do růžových oblečků. Ale moc jsme se těšili.

Tak už to přišlo, dcerka se narodila a já jsem nejšťastnější máma pod sluncem. Měla jsem obrovský strach, že to nebudu všechno zvládat, ale malá už bude mít 4 měsíce a já to nějak zvládám. Syn je úžasný, na to že je to divoch, tak se mi snaží pomáhat. Já tvrdím, že cítí, že sestřička bude komplic na lumpárny. 😃 Učíme ho, aby malou pusinkoval, cpe ji dudlík nebo lahvičku s mlíčkem, kouše ji do nožičky, párkrát ji už zalehl. No zatím to přežívá, nemá to holka jednoduchý.

Malá si umí vybojovat mámu jen pro sebe i když někdy sedím a v každé ruce jedno dítě, a běda, když jedno položím.

Ještě jsem se hodně bála toho, že bude malá taky tak uplakaná jako syn, toho jsem si opravdu "užila" ( koliky, reflux a spousta pláče hlavně v noci), ale dcerka je usměvavé zlatíčko už od narození ( to má po mamince 😃)

Já bych děti tak brzo od sebe už neměnila, jediný problém byl vlastně jen kočár, ten jsem musela vyměnit za sourozenecký. A počítám s tím, že mi děti ještě dají zabrat, ale ten pocit když večer usínají v pokojíčku ve stejnou dobu, jak dva andílci je opravdu k nezaplacení.

PS: ty růžový šatičky ji tak děsně sluší 😃😃😃

Doporučujeme

Jsi máma. Jsi silná. Vyber si místo, kde ti tu sílu nevezmou

itutulka

Je fajn mit je brzy, ja mela 7m syna a byla jsem tehu opet a nelituju 🙂