Jak se říká, rodiče si nevybereš....

Už to bude 6 let, co se s rodiči nebavím. Před asi dvěma týdny mi volalo neznámé číslo. Byla to matka. Prý, že slyšela, že mám nějaké zdravotní problémy, a že když teda jako přemůžu svou ješitnost a budu náhodou potřebovat pomoct, mám se ozvat. Minulý víkend telefon od otce. Jestli by nebylo načase se sejít a navzájem se omluvit ( no já nemám za co, to že jsem si nenechala kecat do manželství nevidím jako důvod k omlouvání) ... Matka mluvila jak robot, žádné emoce jsem z toho nepocítila. Naopak mi to akorát ještě víc rozhodilo.

Ale co, zítra nastupuji na první chemoterapii a to je pro mě nejdůležitější. Bojím se jak to budu zvládat, co to se mnou udělá/neudělá, ale mám skvělého muže a je vždy a všude se mnou a je mi oporou. Spolu to prostě dáme! 🍀