Ahoj, ráda bych přispěla s našimi dosavadními zkušenostmi s Gennet Archa. Poprvé jsem tam volala loni v květnu ohledně náhradního mateřství. V mém případě je bohužel nutné (narodila jsem se s rozštěpem páteře, mám vývod z močového měchýře a několikrát operovanou kyčel). Sestřička mi řekla, že první konzultaci mi může nabídnout cca v září, jestli si přeji zapsat mezi čekatele a kdyby se uvolnilo místo dříve, budou kontaktovat. A že si mám zatím kdyžtak sehnat lékařské zprávy od mých specialistů. Oběhla jsem si gynekologa, urologa a ortopeda, všichni mi bez problémů doporučení napsali a ještě se shodli na genetickém vyšetření pro jistotu. Riskla jsem to a objednala se do Gennetu na genetiku (výsledky trvají 1-2 měsíce, tak ať se nezdržujeme).. Termín jsme dostali v červenci 2016 u pana doktora Diblíka. Na pohovor jsme šli rovnou všichni tři (partner, já a sestra jako náhradní matka), v ordinaci jsme strávili asi hodinu a půl, pak nám všem sestřičky odebraly několik zkumavek krve na všechna možná vyšetření. A když už jsme tam byli, dostali jsme termín na první konzultaci k lékaři (na srpen, takže ještě měsíc dřív, než slibovali při prvním telefonátu ;) Byli jsme přiděleni k Mudr. Daňkovi. 

Těšili jsme se, až ten den přijde, ale po pár minutách v ordinaci přišlo hořké zklamání z pana doktora. Na první pohled poněkud starší pán, vypadal solidně a plný zkušeností. Druhý pohled a dojem byl naprosto odlišný. Nechci být ošklivá, ale je to nesympatický dědek. Hned, jak jsme si sedli, tak jeho první věta patřila mojí sestře (má pár kilo navíc, ale rozhodně není jinak přehnaně obézní) a on ji nepokrytě vpálil, že je tlustá a měla by s tím něco dělat.. Všichni tři jsme zalapali po dechu, tak nějak jsme to rozdýchali, ale už mi v hlavě začalo blikat varovné světýlko, že je něco špatně).. Pak nám začal vysvětlovat postup IVF (měli jsme to načtené, ale nechali jsme ho samozřejmě vypovídat). Celou dobu působil tak nějak zmateně, pak nám řekl, že nás pošle na genetické vyšetření (už jsme tam byli a výsledky měl v kartě na stole - vůbec se do toho nepodíval a když jsem ho na to upozornila, tak se začal zmatečně v papírech přehrabovat a demonstrativně předčítat moje diagnózy). Některé věci jsme mu museli několikrát zopakovat, protože nás neslyšel, pak zas nás napomenul, ať na něj nekřičíme.. Dobře, nakonec tedy, že pošle žádost na etickou komisy, aby jsme mohli řešit věci dál. S rozpaky jsme se rozloučili a sestřička nám ještě řekla, kdy máme přijít na krev pro nabrání hormonálního profilu (2.-3. den cyklu).

Cestou domů a ještě tam jsem si začala celou situaci vyčítat.. Stojí to všechno za to, když budeme mít doktora s tímto chováním a přístupem? Mám právo chtít po sestře, aby tohle snášela, když nemusí (nabídla se mi sama)? Už nevím, kdo sebral odvahu a přišel s nápadem změnit doktora.. Každopádně mi to přišlo jako jediné řešení a naděje, že to všechno nebude taková tragédie. 

Hned v pondělí jsem volala do Gennetu, že jsme u nich byli v pátek a chci se informovat, zda je možné se přehlásit k jinému lékaři? Jako důvod jsme oficiálně uvedli, že Mudr. Daněk neordinuje v pondělí a úterý (sestra pracuje od středy do soboty), tak pokud je to možné, preferujeme tyto dny. Nabídla nám Mudr. Martina Valachoviče nebo Mudr. Jiřího Vokroje, že si to tedy máme rozmyslet. Oddychla jsem si, když se tedy nabízela ta možnost, sedla jsem k netu a hledala recenze na tyto dva pány doktory. U pana doktora Valachoviče mi na Google nevyjelo nic moc, jen že je vedoucí IVF programu na G Archa, tak jsem hledala pana doktora Vokroje a tam už jsem byla o poznání úspěšnější. Vyskočilo na mě asi 14 recenzí a všechny pozitivní (huráá, asi jsme našli toho správného).. Díky Google obrázkům na mě vyskočily i fotky pánů doktorů - musím uznat, že oba vypadali jako sympaťáci a pěkní chlapi. Po konzultaci s přítelem a sestrou jsme se dohodli na panu doktoru Vokrojovi (dnes můžu s jistotou říct, že jsme udělali nejlíp, jak jsme mohli). 

Když jela sestra v ten konkrétní den na odběr krve, objednala nás na příští konzultaci tedy k novému lékaři. Několik dní na to jsem jela na krev já, tak že se ujistím, že jsme skutečně přehlášené. Sestřička mi uštědřila šok, že nás pořád vedou pod Mudr. Daňkem (Proč? Co jsem komu udělala?), že se máme zkusit domluvit s doktorem Vokrojem osobně, až půjdeme na ultrazvuk (dobře, šance tu pořád je..). 

Přišel den UTZ, nejsem moc povídavý člověk, tak jsem si v duchu xkrát přemítala, co mu řeknu, byla jsem nervozní jak sáňky v létě.