Když se všeobecně provalilo, že jsem těhotná (a po narození Čudlika a vlastně doteď), začalo spousta lidí okolo říkat takovéty věty. No a když se to řiká, tak to bejt tak musí 🙂))))

Všichni říkali, užijte si, než se to narodí...náš sen je teď vidět jeden film bez přerušení či u něj případně usnout, nic víc nic míň netoužíme.

Všichni říkali, vyspi se, dokud to jde...jsem v minusu nejméně 1000 hodin spánku a jízda nekončí.

Všichni říkali, že kolika trvá 3 měsíce a u kluků je to vždy horší...6 měsíců křiku a všechny kapičky k ničemu.

Všichni říkali, počkejte, až začne běhat, to už se teprve nezastavíš...jak to bylo hezké, když se to jen placatilo, teď je to vážně občas fofr. Třeba se jen v klidu najíst by bylo pěkné.

Všichni říkali, kolika nic není, počkejte až začnou zoubky...no taky pěkné období, doslova chuťovka.

Zase jsem použila tři tečky na konci, prý je používám často. Ale život mě naučil, že nikdy nic není uzavřené, definitivní, napořád...jedna tečka prostě patří až na konec, kdy tělo zůstane, ale "duše" už není.

Kdyby tady byla máma, byla bych něčí středobod světa.

Kdyby tady byla máma, my všichni bychom měli spojovatelku a rodina by se nerozpadla na milion kousků samostatně fungujících.

Kdyby tady byla máma, hned bych zvedla telefon a začala jí brečet všechna svá trápení. 

Kdyby tady byla máma, nepochybně bychom se pohádali kvůli "té" věci.

Kdyby tady byla máma, našeho Čudlíka by miloval někdo snad víc než my.

Poslední dny a hlavně noci trávím spoustu času ve svém vnitřním světě, ve své hlavě, většinu činností vykonávám automaticky a u toho si přemýšlím. Možná i proto, že je to časoprostor, kam zamnou nikdo jiný nemůže, jinak je totiž můj svět plný syna, manžela, celé rodiny, zpráv z domova a ze světa atp. Někdy kolem čtvrté ranní mě nejčastěji napadají chmurné myšlenky, analyzuji všechny své životní kroky a říkám si, že až vyjde zase slunce nového dne, tak bude všechno jinak, lepší. Dnes, právě v tomto čase, mě konečně napadlo to pravé slovo, které definuje mé poslední měsíce života: Překvapení. 

Bylo mi velkým překvapením, že místo nádorového či bůhvíjakého onemocnění mám v břiše zárodek nového života. 

Ještě větším překvapením však bylo, jak obtížné může být těch 9 měsíců vydržet ve zdraví. Vždyť na tom přeci nemůže nic být, budu pracovat až do konce, všechno zvládnu s nadhledem... Nikdo se nemohl více plést.

Bylo mi překvapením, jak zapeklité je připravit vlastní svatbu. 

Bylo mi překvapením, kolika lidem za to stálo prožít s námi ten den.

Bylo mi překvapením, jak moc těhotenství mění partnerský vztah v dobrém i ve zlém.